5 C 331/2021-34

Rubrum

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochraně osobnosti, zaplacení 100 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 70 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 27 410 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se částečně zamítá co do částky 30 000 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 16. 11. 2021 domáhal na žalované zaplacení 100 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy. Žalobce tvrdil, že žalovaná dne 13. 11. 2018 na svém osobním profilu veřejně dostupném na sociální síti facebook publikovala příspěvek následujícího znění: 2. „ Vy všichni, kdo se divite, co to zase v te televizi ukazovali za hrůzu o tyraných zvířatech, poslechnete si ted můj příběh. Dnes nám ve zverimexu plakala paní, že je ve Všetulích firma, která tam má v kotci psa. A že ten pes se tam nemá dobře, a ze tam jezdí na benzin, a že to sleduje již delší dobu, a ze včera ten pejsek již nemohl stát na nohou a majitel řekl, že ať do rána zdechne. Tak jsem do te firmy jela. Pes byl v kotci, na zavolání nereagoval, jen apaticky ležel. Vyhodnotila jsem, že pes potřebuje veterinární vyšetření. Majitel mi telefon nebral. Volala jsem linku 158 a kolegyně, co se mnou jela, volala Státní veterinarni správu. Státní policie nepřijela a poslala na místo hlídku městské policie [anonymizováno]. [jméno] jsme požádali, zda by nám pod jejich dozorem dovolili pejska převézt na veterinu. Toto hlídka odmítla, ze by to vypadalo, ze psa krademe. To nás udivilo, vždyť je prave proto zadáme o dohled. Tak jsme je pozadali, ze s nimi chce mluvit Krajská veterinární správa, která by zvolila ve věci další potřebné kroky. [příjmení] městské policie si telefon do ruky nevzala, ze prý by jim mohl upadnout na zem. Trvala jsem tedy na příjezdu státní policie. Ta za cele 2 hodiny, kdy jsme u kotce stali nepřijela. Kolegyně mezitím zalarmovala veterinarniho lékaře, který na místo přijel, pejska vyšetřil a konstatoval, ze je pejsek v tak těžkém zdravotním stavu, kdy odchod z tohoto sveta je pro něj vysvobozením. Majitel nám telefon konečně zvednul, řekl, ze ma povinnosti vůči svým zákazníkům, že ho pes nezajímá a dává svolení s utracenim. Rexika jsem držela v poslední chvíli alespoň v náručí a plakala jsem. Nad jeho osudem, nad jeho životem, nad jeho koncem. Přítomny zaměstnanec dotyčné firmy mi řekl, ze se pes mel prece dobře a večer mi volala jeho rozezlena matka, co ze jsem si to dovolila takto jednat. Dovolila a zase dovolim paní [příjmení], právě kvůli takovým lidem jako je Váš syn, majitel psa, Vy a všichni Vám podobni, co jste záměrně hlusi, slepí, falešní a bezcitni. Závěr ? Jsem absolutně šokována přístupem a chováním hlídky městské policie [obec]. Ta nám nepomohla, neřekli jaké maji kompetence, ignorovali telefon Krajské veterinarni správy, nazvali nas" slunickari" a ze si nemůžeme chodit kde chceme a určovat, ze je pes tyrany. [příjmení] jsme chtěli ale jen pod dohledem státních orgánů poskytnout pejskovi nutnou veterinarni peci. Vše ostatní by se porěšilo následně. Nebylo tomu tak. Nikdo nám nepomohl, slovní arogance byla šokující. Na chvíli mne to srazilo na kolena. Na malou chvíli. Zítra jdu opět do boje ! Prosím sdilejte a komentuje. Potřebují názor veřejnosti. S úctou ke všem zvířatům a jen k některým lidem [celé jméno žalované]“ 3. K tomuto příspěvku žalované byly přiloženy 3 fotografie: 1) fotografie psa žalobce – křížence německého ovčáka – ležícího v kotci poté, co mu byla aplikována smrtící injekce, 2) fotografie prázdného kotce pro psa v areálu žalobce ve Všetulích, 3) fotografie kabiny nákladního vozidla se zřetelně čitelným nápisem [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec], tel. [tel. číslo], kdy jediným jednatelem a společníkem uvedené obchodní společnosti byl v době zveřejnění příspěvku žalobce. Z obsahu výše citovaného příspěvku ve spojení s fotografiemi vyplývalo, že žalovaná nepravdivě obvinila žalobce z týrání jeho psa [příjmení], přičemž současně vyzvala ke sdílení příspěvku. Jednáním žalované byla žalobci způsobena vážná nemajetková újma. Žalobce předně zdůrazňuje, že obsah příspěvku žalované je jednostranně zabarven ze subjektivního pohledu žalované a obsahuje řadu smyšlenek a polopravd (např. smyšlený výrok žalobce, dle kterého měl žalobce prohlásit„ ať pes do rána zdechne,“ dále svědectví blíže neidentifikované ženy, která žalované„ plakala ve Zverimexu,“ dále výmysl žalované, že„ Rexika jsem držela v poslední chvíli alespoň v náručí a plakala jsem. Nad jeho osudem, nad jeho životem, nad jeho koncem,“ atd.) bez toho, aniž by žalovaná znala a věděla konkrétní okolnosti týkající se chování žalobce k jeho psovi, zdravotního stavu jeho psa, a zejména aniž by žalovaná žalobci poskytla jakýkoliv prostor se k celé věci vyjádřit. V důsledku zveřejnění velmi sugestivně podaného příspěvku žalované na facebooku se žalobce (a jeho blízké okolí) ocitl pod zcela extrémním a těžko představitelným tlakem veřejnosti a médií, kdy byl nucen čelit tisícům nenávistných komentářů na facebooku, jeho telefon byl zahlcen voláním neznámých čísel, obdržel více než stovku SMS zpráv a několik poštovních dopisů s nenávistným a výhružným obsahem. V drtivé většině komentářů čtenářů k příspěvku žalované na facebooku (přes 10 000 příspěvků) byl žalobce (a celá jeho rodina) častován bezpočtem vulgárních výrazů, byla mu předesílána jeho fyzická likvidace, přány nejrůznější a nejútrpnější způsoby úmrtí, sesílány na něj různé nemoci a další lidská neštěstí, atd. Příspěvek žalované na facebooku byl sdílen takřka 40 000 uživateli této sociální sítě. Celý„ případ“ byl výrazně medializován a žalobce byl jako trýznitel zvířat označen např. na celostátně známém serveru [webová adresa], dále na [anonymizováno], a řadě dalších zpravodajských serverech a v tištěných novinách. Důsledkem všeho výše uvedeného byly obavy žalobce z možného fyzického napadení jeho samotného a členů jeho blízké rodiny či z možného poškození jeho majetku. Žalobce také nemohl nějakou dobu užívat své telefonní číslo + 420 [tel. číslo], které bylo v důsledku jeho (svévolného) zveřejnění žalovanou zavaleno nenávistnými SMS zprávami a voláními nejméně desítek neznámých lidí s úmyslem vyhrožovat žalobci. O tom, že výše popsaný stav byl způsoben jen a pouze v důsledku jednání žalované, tj. přidáním příspěvku na sociální síti facebook, ve kterém bylo mj. zveřejněno telefonní číslo žalobce, svědčí skutečnost, že po smazání inkriminovaného příspěvku žalovanou dne 16. 11. 2018 (po výzvě právního zástupce žalobce) intenzita veškerých výše popsaných útoků na žalobce značně poklesla. Celá událost žalobce a jeho blízkou rodinu citelně zasáhla a na nějakou dobu (nejméně týden po zveřejnění) prakticky vyřadila z běžného života. Dopad celé záležitosti na žalobce a jeho rodinu je o to trýznivější, že se žalobce jednání, ze kterého jej žalovaná takovýmto veřejným a agresivním způsobem nařkla, v žádném případě nedopustil a svého psa [příjmení] nikdy netýral (což bylo potvrzeno mj. i pitevní zprávou). Žalobce zdůrazňuje, že žalovaná zveřejnila jeho telefonní číslo a adresu sídla jeho společnosti, resp. jeho bydliště zcela svévolně a bez jeho svolení či souhlasu! Jednání žalované, která nepravdivě nařkla žalobce z týrání jeho psa, tak zcela nepochybně zasáhlo do jeho práva na ochranu cti, vážnosti, dobré pověsti a dobrého jména, důstojnosti a soukromého a rodinného života. Jednání žalované bylo předmětem trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Kroměříži, Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec], potažmo i u Nejvyššího soudu. Přestože nakonec trestní soud chování a jednání žalované neshledal protiprávním v rovině trestního zákoníku, opakovaně však odkázal žalobce do občanskoprávního řízení s nárokem na náhradu nemajetkové újmy. Žalobce již nepožaduje po žalované veřejnou omluvu, neboť má za to, že další oživení celého případu by znovu mělo pro něj spíše negativní dopad a má obavu z toho, že by se na sociální síti opět stal terčem negativních komentářů. Žalobce se proto s ohledem na ustanovení § 2956 občanského zákoníku touto žalobou domáhá náhrady nemajetkové újmy v penězích, která mu byla shora uvedeným jednáním žalované způsobena. Za přiměřenou považuje žalobce částku 100 000 Kč, kdy tato mu byla původně přiznána již v trestním řízení. K výši požadované částky žalobce poukazuje znovu na již zmíněné okolnosti nepravdivého výroku, zejména na jeho masivní sdílení na sociální síti facebook, praktická nemožnost žalobce se tomuto nařčení ze strany žalované jakkoliv okamžitě bránit, zveřejnění telefonního čísla žalobce ze strany žalované, zcela nepředstavitelný tlak veřejnosti, kterému byl žalobce a jeho blízké okolí vystaven ve dnech bezprostředně následujících po zveřejnění příspěvku žalované.

4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná především zdůraznila, že ve shora zmíněném příspěvku ze dne 13. 11. 2018 není nikde uvedeno tvrzení, že žalovaný se dopustil týrání svého psa. Celý příspěvek je koncipován jako popis události z pohledu žalované. Na závěr se sice žalovaná dopouští hodnotového soudu vycházejícího z jejích zkušeností z této události, nicméně i v tomto hodnotovém soudu žalované hodnotí žalovaná zejména nesprávný postup policie, městských strážníků a dále nesprávný postup žalobce při péči o svého psa. Důvodem zveřejnění příspěvku na sociální síti facebook bylo zejména zahájení širší veřejné diskuze týkající se chybného postupu strážníků městské policie. Dále také žalobkyně chtěla informovat o nutnosti zvýšené péče o starší psy. Předmětem příspěvku nikdy nebylo očernit nebo poškodit žalobce. Žalobkyně nevybízela k bojkotu žalobce a už vůbec ne k útoku na jeho osobu. Ani zveřejněné fotografie neměly poškodit osobu žalobce. K informacím zobrazeným na jedné z fotografií, kde formou reklamního polepu auta je patrný název společnosti žalobce a telefonní číslo, žalovaná uvádí, že se jednalo o informace veřejně dostupné v obchodním rejstříku a tyto informace zveřejnil sám žalobce na kapotě svého automobilu ve formě reklamního polepu. Zjevně se tedy nejedná o soukromé údaje a informace, které by nechtěl žalobce šířit. Je pravdou, že příspěvek byl podán subjektivně, neboť se jedná o popis událostí z jejího pohledu, a jak se v jejích očích odehrály. Žalovaná není novinářkou ani jiným oficiálním sdělovacím médiem a informace byla zveřejněna na jejím soukromém profilu na sociální síti. Nelze tedy od ní očekávat, že by podávala pouze objektivní informace. Navíc žalobce nebyl incidentu přítomen, z pohledu pravdivosti mu tak náleží hodnotit pouze popis telefonického rozhovoru mezi ním a přivolaným veterinářem. Žalobce se mohl k příspěvku vyjádřit, neboť tento byl zveřejněn na veřejně přístupné sociální síti. Žalované nemůže být přičítáno to, že příspěvek převzaly některé zpravodajské weby. V případě rozhodnutí ve prospěch žalobce by zcela evidentně bylo narušeno právo žalované na svobodu projevu dle čl. 17 Listiny základních práv a svobod. V posuzovaném případě dochází ke konfliktu dvou základních práv. Na jedné straně je právo žalované na svobodu projevu, na druhé straně právo žalobce na ochranu osobnosti. Žalovaná odkazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, který do značné míry vychází z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, podle které je nutné v případě kolize práv na svobodu projevu a ochranu osobnosti dbát na celý kontext projevené informace (srov. nález Ústavního soudu II. ÚS 2051/14). Zveřejněný příspěvek byl hodnotovým soudem žalované učiněným na základě bezprostředních osobních zkušeností žalované, které taktéž v příspěvku uvedla. Obsahem výroku nebyl politický projev ani nebyl zveřejněn z komerčních důvodů. Důvodem zveřejnění bylo poukázat na chybný postup zúčastněných orgánů a na nedostatečnou péči o starého psa žalobce. Účelem příspěvku nebyla samoúčelná defamace žalobce. Žalobce sice není osobou veřejně činnou, nicméně pes byl umístěn v areálu, který navštěvovala řada lidí, a stav psa nebyl na první pohled evidentně dobrý, přičemž tato skutečnost mohla působit na některé návštěvníky areálu přinejmenším tíživě. Ostatně z důvodu obav okolí, které se dostaly až k žalované, se na místo žalovaná vůbec vydala. Je tedy zřejmé, že špatný stav psa byl objektivním faktem vnímaným více lidmi a nikoliv pouze názorem žalované. Z tohoto důvodu má žalovaná za to, že výrok necílil čistě na soukromou sféru žalobce, ale zobrazoval problém, který se dotkl určitého počtu osob. Kritika v příspěvku, která směřovala vůči žalobci, byla iniciována zejména jeho evidentně nedostatečnou péčí o psa a jeho nezúčastněným přístupem během incidentu.

5. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. [spisová značka], ze kterého má za prokázané následující skutečnosti:

6. Žalovaná dne 13. 11. 2018 zveřejnila na svém osobním profilu veřejně dostupném na sociální síti facebook článek ve znění uvedeném pod bodem 2 tohoto odůvodnění, který doplnila fotografií psa po aplikaci smrtící injekce, fotografií prázdného kotce a fotografií části auta s názvem firmy [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec], tel. [tel. číslo], přičemž vyzvala ke sdílení tohoto příspěvku (viz č.l. 6 trestního spisu). V komentáři pod příspěvkem (na dotaz dalšího uživatele) dále žalovaná uvedla, že„ majitel firmy je majitel psa“ (viz č.l. 152 trestného spisu).

7. Po zveřejnění článku bylo na telefonní číslo žalobce [tel. číslo] odesláno jen 14. 11. 2018 kolem 100 většinou anonymních SMS zpráv převážně vulgárního a nenávistného obsahu (viz č.l. 8 až 20 spisu), které reagovaly na shora uvedený článek, vyčítaly žalobci týrání zvířat (utýrání psa). Z mnoha SMS zpráv je zřejmé, že jejich pisatelé po přečtení článku dospěli k závěru, že žalobce psa týral, či utýral. Článek žalované byl přebírán i dalšími subjekty (např. článek na webových stránkách [webová adresa] s názvem„ Ve firmě utýrali Rexíka, strážníci nám nepomohli, tvrdí žena“, článek na webových stránkách idnes:„ Psa na Kroměřížsku musel veterinář utratit, policie prověřuje možné týrání“) – viz č.l. 21 až 23 trestního spisu. Žalovanému bylo doručeno i několik dopisů s negativními reakcemi (č.l. 70 až 72 trestního spisu).

8. Dle výpovědí manželky a dcer žalobce v rámci trestního řízení některé komentáře obsahovaly vulgární a negativní reakce vůči celé rodině žalobce (viz rovněž komentáře č.l. 63 až 67 trestního spisu).

9. Z úředního záznamu na č.l. 3 trestního spisu, jakož i z přepisu telefonátu žalovaného na linku 158 na č.l. 36 trestního spisu vyplývá, že žalovaná oznámila dne 13. 11. 2018 v 10:50 hodin na linku [číslo] že v areálu autodopravy [celé jméno žalobce] ve Všetulích, ul. [ulice] dochází k týrání psa. Na místo přijela hlídka Městské policie [obec], která nezjistila, že by docházelo k týrání psa (viz výpověď městských strážníků u hlavního líčení). Na žádost žalované a její kamarádky [jméno] [příjmení] se na místo dostavil veterinární lékař MVDr. [příjmení], který provedl euthanasii psa pro jeho špatný zdravotní stav, věk a špatnou prognózu (viz zpráva č.l. 24 trestního spisu). MVDr. [příjmení], slyšený v trestním řízení jako svědek, uvedl, že [příjmení] byl pes starý (narodil se 1. 1. 2005, tudíž v době utracení měl téměř 14 let), hubený, špatně chodil, bolely ho kyčle, hlavu měl na stranu, možná prodělal nějakou mrtvičku. Po konzultaci se žalobcem proto psa uspal. Z žádného důkazu provedeného v rámci trestního řízení nevyplynulo, že by žalobce psa týral nebo že by péči o něj zanedbával (např. že by jej nekrmil, nevenčil, nechal jej celodenně přivázaného, ve znečištěném kotci apod.). Z výpovědi MVDr. [příjmení] (č.l. 25 trestního spisu) vyplývá, že kotec psa byl udržovaný a uklizený. V pitevní zprávě (č.l. 37 až 38 trestního spisu) je uvedeno, že provedená laboratorní vyšetření prokázala hypertrofii srdeční, chronické zánětlivé změny na sliznici žaludku (kdy v žaludky byl nalezen cizí předmět – hopík), chronické zánětlivé onemocnění ledvin a artritické změny na kloubech pánevních končetin. Změny na těle psa svědčící pro týrání nebyly zjištěny. Z odborného vyjádření Státní veterinární správy (č.l. 81 až 82 trestního spisu) rovněž nevyplývá, že by chovatel svého psa jménem [příjmení] týral, respektive že by v důsledku zanedbané péče o něj musel být utracen.

10. Ostatně obrana žalované v průběhu řízení spočívá v tom, že nikdy neuvedla, že by žalobce psa týral. Žalovaná tedy netvrdí, že by žalobce psa týral, a proto soud neshledal důvod pro poučení žalované o jejím břemenu důkazním.

11. Z provedeného dokazování trestním spisem naopak vyplývá, že žalobce si vzal psa jménem [příjmení] z útulku, aby hlídal areál jeho firmy. Žalobce se o psa řádně staral. Pes měl zajištěn přístup k vodě i granulím, měl kotec i s boudou, který žalobce pravidelně uklízel. Přes den, kdy do areálu chodili lidé, byl pes v kotci zavřený, po zavírací době se pes pohyboval volně po areálu, neboť areál hlídal. Žalobce, popř. jeho dcery, chodili [příjmení] venčit. Žalobce se psem navštěvoval pravidelně veterináře za účelem očkování. To vše vyplývá z výpovědi žalobce v průběhu trestního řízení, z výpovědi svědka [příjmení] i z výpovědi manželky a dcer žalobce před policejním orgánem, jakož i z výpovědi MVDr. [příjmení]. Je pravdou, že pes poslední rok výrazněji hubnul, což ovšem žalobce připisoval věku psa (pes měl 13 let, což je pro plemeno německý ovčák věk nadprůměrný – viz průměrný věk podle plemen č.l. 84 až 86 trestního spisu). Ke zhoršení stavu psa došlo až na přelomu října a listopadu 2018, kdy pes byl apatický a příliš nevylézal z boudy (viz výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] v trestním řízení). K výraznému zhoršení zdravotního stavu psa došlo dne 12. 11. 2018. To vyplývá i z výpovědi svědka [jméno] [příjmení]. Až pitvou se prokázalo, že hubnutí psa bylo zřejmě způsobeno tím, že pes spolkl míček zvaný„ hopík“, což ovšem žalobce nevěděl. 12. [příjmení] [jméno] [příjmení] v rámci trestního řízení bylo prokázáno, že žalobce byl dne 13. 11. 2018 dopoledne svědkyní kontaktován telefonicky a požádán, aby přijel a odvezl psa na veterinu, přičemž žalobce uvedl, že ví o špatném stavu psa, který je již velmi starý, přičemž přijet okamžitě nemůže, neboť má povinnosti k zákazníkům, nicméně na místo poslal svého zaměstnanec pana [příjmení]. Následně se dostavil MVDr. [příjmení], veterinář, který psa vyšetřil, zavolal majiteli (žalobci) a s jeho souhlasem psa uspal. [jméno] [příjmení] uvedla, že z jejího pohledu nebyl pes týraný, měl však viditelné zdravotní problémy, které žalobce neřešil. Výpovědí této svědkyně bylo vyvráceno tvrzení žalované ve zprávě uveřejněné na facebooku, že„ Majitel nám telefon konečně zvednul, řekl, že má povinnosti vůči svým zákazníkům, že ho pes nezajímá ….“ 13. Z žádného důkazu provedeného v rámci trestního řízení nevyplynulo, že by žalobce prohlásil,„ ať (pes) do rána zdechne“, přičemž v rámci trestního řízení byla bezprostředně po události vyslechnuta celá řada svědků, jakož i sama žalovaná v procesním postavení obviněné. Konkrétně obviněná při svém výslechu u hlavního líčení (viz č.l. 128 trestního spisu) uvedla:„ V ten den přišla do mé prodejny paní, kterou neznáme, byla tam kolegyně, já jsem si chystala auto, že pojedu pro zboží, tato paní plakala a říkala, že v [obec] tam a tam je v kotci zavřený pes, který nevypadá dobře.“ Tudíž ani sama žalovaná ve své výpovědi nepotvrdila své tvrzení uvedené v předmětném příspěvku, tedy že majitel psa prohlásil, ať do rána zdechne. Navíc žalovaná danou osobu nezná, nemohla být tudíž tato osoba vyslechnuta jako svědek. Pokud svědek [jméno] [příjmení] uvedl ve své výpovědi: Pan [celé jméno žalobce] mi v pondělí večer říkal, že pes je nemocný že on stejně do rána hodí kožu…“, vyplývá z tohoto výslechu pouze to, že žalobce se domníval, že pes je starý a blíží se jeho konec (což ostatně potvrdil sám žalobce ve své výpovědi). Jedná se však o situaci zcela odlišnou od vyznění příspěvku, ve kterém bylo doslovně uvedeno, že majitel psa prohlásil, ať do rána zdechne, přičemž z příspěvku nevyplývá, jaký byl věk psa.

14. Dopisem ze dne 15. 11. 2018 žalobce vyzval žalovanou k okamžitému upuštění od neoprávněného zásahu, a to smazáním uvedeného příspěvku ze sociální sítě, a k omluvě, která by byla zveřejněna na stejném profilu (viz dopis č.l. 93 až 94 trestního spisu). Žalovaná příspěvek odstranila dne 16. 11. 2018, žádnou omluvu však nezveřejnila (viz dopis žalované ze dne 18. 11. 2018 na č.l. 134 trestního spisu).

15. Proti žalované bylo zahájeno a vedeno trestní řízení pro přečin pomluvy podle § 184 odst. 1, 2 trestního zákoníku Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] uznal žalovanou vinnou tím, že dne 13. 11. 2018 v 19:59 hodin uveřejnila prostřednictvím svého facebookového profilu shora uvedený příspěvek o tom, že pes [příjmení], narozený dne 1. 1. 2005, je ze strany jeho majitele (žalobce) dlouhodobě týrán, následkem čehož musel být pes téhož dne utracen, přičemž v závěru příspěvku vyzvala čtenáře k jeho sdílení a komentování, a příspěvek doprovodila třemi fotografiemi, na kterých byl zachycen utracený pes, prázdný kotec a nákladní motorové vozidlo, na jehož dveřích byly zachyceny kontaktní údaje žalobce (včetně telefonního čísla), přičemž příspěvek byl sdílen více než 30 tisíci uživateli, byl doprovázen více než 10 tisíci negativními komentáři, žalobce byl rovněž ve stovkách případů kontaktován na mobilní telefon hovory i formou SMS, byly mu zaslány dopisy na adresu jeho bydliště, přičemž nebylo zjištěno, že by pes [příjmení] byl ze strany žalobce týrán. Soud I. stupně přiznal žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč.

16. K odvolání obviněné (žalované) byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a nahrazen rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým byla žalovaná uznána vinnou ze shora popsaného jednání s drobnými úpravami skutku (že žalovaná uveřejnila příspěvek, z jehož celkového vyznění v rozporu se skutečností vyplývalo, že pes [příjmení] je ze strany jeho majitele dlouhodobě týrán, následkem čehož musel být pes utracen, když v příspěvku vědomě odkazovala na hrůzy páchané na týraných zvířatech ve spojitosti s falešností a bezcitností mimo jiné majitele psa). Obviněná byla uznána povinnou zaplatit poškozenému [celé jméno žalobce] na náhradě nemajetkové újmy částku 50 000 Kč.

17. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byly oba citované rozsudky Okresního soudu v Kroměříži i Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec], zrušeny. Z odůvodnění Nejvyššího soudu vyplývá, že pokud jde o výhrady, jimiž obviněná zpochybňovala závěry soudů ohledně naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty trestného činu pomluvy, považuje dovolací soud za dostatečné odkázat na zevrubné a přiléhavé zdůvodnění napadených rozhodnutí.„ Je zjevné, že celkový obsah příspěvku obviněné nepravdivě vyznívá vůči poškozenému v tom smyslu, že je spojován s hrůzným nakládáním s týranými zvířaty ve spojení s jeho osočením jako osoby bezcitné. Ve vztahu ke konkrétním sdělením obviněné je v kontextu právě majitel psa označen za osobu, která týráním ovlivnila zdravotní stav psa, kvůli němuž muselo dojít k jeho utracení. Nelze odhlédnout od spojení textu příspěvku s připojenými fotografiemi, které uvedený kontext článku významně podtrhují, a to zejména fotografií utraceného psa a fotografií vozu poškozeného s jeho podnikatelskými a osobními údaji. Obviněná současně zveřejnila skutková tvrzení o týrání psa, nikoliv jen hodnotové soudy. Její tvrzení bylo v řízení vyvráceno, když předmětný pes trpěl a posléze musel být usmrcen nikoliv z viny poškozeného.“ Zásadní pochybení soudů však dovolací soud spatřoval v tom, že nenahlížely na jednání obviněné z pohledu zásady subsidiarity trestní represe a principu ultima ratio, přičemž právě verbální trestné činy jsou typickým příkladem jednání, jejichž postih by měl být v prvé řadě ponechán pořadu práva civilního.„ Jakkoliv jednání obviněné zasáhlo poškozeného, především co do jeho vážnosti (dobré pověsti) a cti, nejednalo se o výrazně dehonestující nebo zraňující osobní či intimní informace. Sdělování objektivně nepravdivých a poškozujících informací o jiné osobě samozřejmě zásadně nepodléhá právní ochraně. Na tyto situace pamatuje primárně občanský zákoník, který upravuje ochranu osobnosti, včetně různých prostředků nápravy, které lze využít, je-li dotčena osobnost člověka.“ 18. Následně Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec], ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], zprostil obviněnou návrhu na potrestání pro shora citovaný skutek s odůvodněním, že se předmětný skutek stal, ovšem není při respektování principu ultima ratio trestního práva trestným činem.

19. Výslech žalobce nebyl navržen ani proveden, neboť žalobce utrpěl těžkou dopravní nehodu a je v současné době ochrnut od hlavy dolů a výslechu schopen není. Soud proto vycházel z výpovědi žalobce v rámci trestního řízení (která je v souladu i s ostatními provedenými důkazy), ve které žalobce uvedl, že po zveřejnění příspěvku žalované v osm večer začaly zvonit telefony, přicházet zprávy (přišlo asi 170 SMS), potom už telefony ani nebral. Ty SMS byly koncipované tak, že je hajzl, že by měl dopadnout jako ten pes. Cítil se ohrožen, byl na městské policii, aby mu hlídali barák. Asi měsíc„ byl krutej“, pak to postupně utichlo. Vše mělo dopad i na jeho podnikání, snížily se tržby.

20. Z provedeného dokazování vyplývá následující skutkový stav:

21. Žalobkyně zveřejnila dne 13. 11. 2018 na svém facebooku (veřejně přístupném) shora popsaný článek, který uvedla slovy:„ Vy všichni, kdo se divíte, co to zase v té televizi ukazovali za hrůzu o týraných zvířatech, poslechněte si můj příběh“, ve kterém vylíčila, jak se dostavila na podnět zákaznice do areálu žalobce, kde byl pes v kotci, na zavolání nereagoval, apaticky ležel, přivolaný veterinář konstatoval, že je pejsek v tak těžkém zdravotním stavu, kdy je odchod z tohoto světa pro něj vysvobozením. Majitel psa po telefonu uvedl, že ho pes nezajímá a dává svolení s utracením. Rexika držela v poslední chvíli alespoň v náručí a plakala nad jeho osudem, nad jeho životem a nad jeho koncem. Majitele psa označila za člověka falešného a bezcitného (ve spojení s neprokázaným tvrzením majitele psa, ať pes do rána zdechne). K článku připojila fotografii psa [příjmení] po aplikaci smrtící injekce, prázdného kotce a automobilu s firmou (obsahující příjmení žalobce) a telefonním číslem žalobce. Vyzvala rovněž všechny ke komentování a sdílení článku. Článek sdílelo více než 30 000 uživatelů, negativních komentářů bylo více než 10 000 a na žalovanou zveřejněné telefonní číslo žalobce bylo zasláno kolem 100 vesměs anonymních a vulgárních SMS odsuzujících chování žalobce jako toho, kdo týral (či utýral) psa. Negativní komentáře směřovaly i vůči rodině žalobce (jeho manželce a dcerám). Na výzvu právního zástupce žalobce žalovaná příspěvek odstranila dne 16. 11. 2018, za jeho uveřejnění se však žalobci neomluvila, ani stejným způsobem nezveřejnila, že by příspěvek obsahoval zavádějící informace.

22. Podle § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen "o. z.) chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odstavce 2 téhož ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

23. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

24. Podle § 2956 o. z., vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

25. Podle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

26. Soud dospěl ve věci k následujícím právním závěrům. Ze shora citovaných ustanovení občanského zákoníku vyplývá, že ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka musí být splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě. Zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka. Neoprávněným je zásah do osobnosti člověka, který je v rozporu s objektivním právem. Ochranu poskytuje občanský zákoník proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva zejména tím, že snižují jeho důstojnost nebo čest u jiných lidí, a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti.

27. K porušení práva na důstojnost, vážnost, čest a soukromí člověka může dojít jak nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru, tak zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o této osobě. Skutkové tvrzení se opírá o fakt, objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování, pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná. V zásadě platí, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost. Hodnotící soud naopak vyjadřuje subjektivní názor autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj, a to na základě vlastních, tedy subjektivních kritérií. Pravdivost hodnotícího soudu proto nelze dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tudíž zda primárním cílem není hanobení a zneuctění dané osoby.

28. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaná zveřejnila na svém facebookovém profilu veřejně přístupném článek ve shora uvedeném znění, který obsahoval částečně pravdivé a částečně nepravdivé informace (skutková tvrzení) i hodnotové soudy, především však obsah příspěvku celkově zkresloval skutečnost a vyzníval tak, že žalobce dlouhodobě zanedbával, či dokonce týral psa, v důsledku čehož byl pes v tak špatném zdravotním stavu, že musel být utracen. Příspěvek je především uvozen větou:„ Vy všichni, kdo se divíte, co to zase v té televizi ukazovali za hrůzu o týraných zvířatech, poslechněte si teď můj příběh.“ Z tohoto úvodu je zřejmé, že žalovaná chce informovat čtenáře o obdobném„ týrání“ či špatném zacházení s konkrétním psem, které ona zažila. Dále je v příspěvku uvedeno smyšlené tvrzení, že majitel psa (žalobce) prohlásil, ať do rána zdechne. Následuje vylíčení (částečně pravdivé) o tom, že žalovaná se dostavila do areálu žalobce, kde si vyhodnotila, že pes je ve špatném zdravotním stavu a potřebuje lékařské ošetření. Následně dle tvrzení žalované majitel psa (tedy žalobce) sdělil, že ho pes nezajímá, a dává svolení s utracením. Takovou větu však žalovaný nepronesl (což vyplývá jak z výpovědi žalobce, tak žalované i svědkyně [příjmení] v rámci trestního řízení). Žalobce se pouze v danou chvíli nemohl do areálu dostavit, neboť měl povinnosti ke svým zákazníkům, na místo však poslal svého zaměstnance pana [příjmení]. Příspěvek žalované dále obsahoval hodnotící soudy (kritiku žalobce) o tom, že žalobce je osoba falešná, bezcitná, záměrně slepá a hluchá. I větou„ Rexika jsem držela v poslední chvíli alespoň v náručí a plakala jsem nad jeho osudem, nad jeho životem, nad jeho koncem“ žalovaná dává najevo, že pes celý svůj život trpěl, což se však v průběhu trestního řízení nijak neprokázalo. Naopak bylo prokázáno, že žalobce se o svého psa dobře staral, venčil jej, udržoval mu čistý kotec, navštěvoval veterináře za účelem pravidelného očkování, pes měl dostatek pohybu, krmiva i vody. Je pravdou, že pes poslední rok hubnul, což však žalobce přičítal stáří psa, přičemž tato úvaha se nejeví soudu jako nepřiměřená s ohledem na nadprůměrný věk psa. To, že žalobce nenavštívil z důvodu hubnutí psa v posledním roce jeho života veterináře, ještě nenasvědčuje tomu, že by péči o psa zanedbával, a už vůbec ne takovým způsobem, jakým líčí žalovaná ve svém facebookovém příspěvku (tedy že kvůli tomuto zanedbání byl pes v takovém stavu, že musel být utracen). Navíc text příspěvku byl doplněn fotografií mrtvého psa a prázdného kotce. Nikde v příspěvku není uvedeno, že se jedná o fotografii psa po aplikaci smrtící injekce a není uvedeno stáří psa. V příspěvku jsou dále zveřejněny údaje o firmě žalobce a jeho telefonní číslo, což přímo spojuje osobu žalobce s textem příspěvku.

29. Žalovaná se mýlí, pokud má za to, že je třeba zabývat se každou jednotlivou větou předmětného příspěvku, naopak dle názoru soudu je třeba hodnotit právě celkové vyznění příspěvku. I částečně pravdivou informací lze zasáhnout do osobnostního práva člověka, pokud je podána tak, že zkresluje skutečnost, přičemž daný článek dle názoru soudu zcela jednoznačně skutečnost zkresluje, když dle celkového vyznění článku byl pes žalobce dlouhodobě zanedbávaný, týraný, v důsledku čehož musel být následně utracen.

30. O tom, že celkový článek vyzníval tak, že žalobce svého psa dlouhodobě (celý život) zanedbával, či týral, svědčí i reakce čtenářů, kteří vesměs takto daný článek pochopili, a proto reagovali vůči žalobci nenávistně.

31. Pokud žalovaná argumentuje tím, že chtěla pouze poukázat na závadné chování městské policie, je tato její obrana nedůvodná. Pokud by žalovaná měla za cíl pouze kritiku chování městské policie, nemusela zveřejnit údaje o firmě žalobce (která obsahuje příjmení žalobce) a jeho telefonní číslo. Pak by jistě její článek nezasáhl do osobnostních práv žalobce.

32. Žalovaná tedy uveřejnila na internetu článek obsahující jednak nepravdivé informace o osobě žalobce (že dlouhodobě zanedbával či týral psa), jakož i hodnotové soudy (žalobce je osoba falešná, bezcitná), které právě vycházejí z těchto nepravdivých skutkových tvrzení, čímž zasáhla neoprávněně do přirozených osobnostních práv žalobce, zejména práva na důstojnost, čest, vážnost u jiných lidí a na ochranu soukromí. Jedná se o zásah objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu. Žalobce měl ve smyslu § 82 odst. 1 o. z. právo domáhat se zejména toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno. Žalobce vyzval žalovanou k odstranění příspěvku z jejího facebookového profilu a k uveřejnění omluvy na stejném profilu. Žalovaná sice příspěvek následně dne 16. 11. 2018 ze svého facebookového profilu odstranila, nicméně žalobci se veřejně (na stejném facebookovém profilu) neomluvila, ani nezveřejnila upřesnění či opravu svého článku.

33. Žalobci zcela nepochybně vznikla nemajetková újma ve smyslu § 2956 o. z., neboť byla přímo zasažena jeho čest, důstojnost, vážnost, i právo na ochranu soukromí, dobrého jména či pověsti, neboť příspěvek žalované byl sdílen více než 30 000 uživateli a byl doprovázen více než 10 000 negativními komentáři. Zveřejnění příspěvku žalovanou tak snížilo vážnost žalobce i členů jeho rodiny u spoluobčanů, poškodilo jeho pověst, dobré jméno, čest a důstojnost. Žalobce byl po dobu asi jednoho měsíce označován za„ toho, kdo utýral psa“. S ohledem na intenzitu zásahu a na dopad jednání žalovaného na život žalobce (i jeho nejbližších), nelze považovat za dostačující morální zadostiučinění. Zde je rovněž třeba zdůraznit, že žalovaná sice příspěvek na výzvu žalobce ze svého facebookového profilu odstranila, žádné morální zadostiučinění však žalobci neposkytla, a to ani za celou dobu trestního řízení. Nejen že žalovaná neuveřejnila na svém facebookovém profilu omluvu žalobci, ale ani nesdělila uživatelům facebooku, že článek obsahoval nepravdivé, či zkreslené informace.

34. Navíc je třeba připomenout, že ke zveřejnění inkriminovaného článku došlo v listopadu 2018, tedy před více než třemi roky, a proto by v současné době nebyla morální satisfakce účinná a nevedla by ke skutečnému odčinění újmy (byť by při rychlé nápravě mohla postačovat). Kdyby žalovaná zveřejnila omluvu žalobci bezprostředně po zveřejnění článku a stejným způsobem (tedy na svém facebookovém profilu), mohlo by být takové morální zadostiučinění dostačující. Žalovaná však žalobci žádné morální zadostiučinění dosud za více než tři roky neposkytla, a proto v současné době připadá v úvahu pouze zadostiučinění peněžité (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 581/99).

35. Ustanovení § 2951 odst. 2 o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Při určení výše náhrady nemajetkové újmy v penězích se obecně vychází z faktu, že částku náhrady lze stanovit značně obtížně. Vesměs se proto uplatní postup podle § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a soud tuto výši určí podle své úvahy, avšak i ta podléhá hodnocení. Při stanovení výše peněžité náhrady je namístě kromě okolností na straně poškozeného vážit i zavinění a motivy, které původce zásahu ke zveřejnění závadné informace vedly, a do určité míry i jeho majetkové poměry.

36. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]„ při úvaze o přiměřenosti požadovaného zadostiučinění za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti je třeba vycházet z celkové povahy i z jednotlivých okolností konkrétního případu, musí se zejména přihlédnout např. k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři ohlasu a k vlivu vzniklé nemajetkové újmy na postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve společnosti. O snížení důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře jde, pokud újmu vzniklou v osobnostní sféře fyzická osoba vzhledem k povaze, intenzitě, opakování, trvání a šíři okruhu působení nepříznivého následku pociťuje a prožívá jako závažnou, nelze tento závěr chápat tak, že rozhodující je subjektivní vnímání újmy poškozeným. O snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti, pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby“.

37. Při stanovení výše peněžitého zadostiučinění soud vycházel z intenzity zásahu, kterou s přihlédnutím ke shora citovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu hodnotil z pohledu běžné fyzické osoby nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby (tedy žalobce), tedy nikoliv pouze ze subjektivního pohledu žalobce. Obecně má soud za to, že veřejnost je velmi citlivá k informacím o týrání zvířat. Uveřejnění nepravdivé informace o tom, že žalobce týral, či dlouhodobě zanedbával péči o psa, v důsledku čehož musel být pes utracen, je nepochybně velmi intenzivní zásah do osobnostních práv žalobce, který je způsobilý značnou měrou snížit jeho vážnost a čest ve společnosti. O tom svědčí i nenávistné komentáře, které na příspěvek reagovaly, jakož i nenávistné SMS zprávy zasílané žalobci. Dle názoru soudu by zveřejnění předmětného příspěvku považovala za závažný zásah do práva na ochranu osobnosti každá fyzická osoba (nikoliv pouze žalobce), neboť nikdo nechce být spojován s týráním zvířat.

38. Soud zvažoval i motivy žalované, které ji vedly ke zveřejnění článku. Žalobkyně byla minimálně srozuměna s tím, že poškodí žalobce, neboť pod článek umístila údaje o firmě žalobce obsahující jeho příjmení, jakož i telefonní číslo žalobce. Navíc v dalším příspěvku (č.l. 151 trestního spisu) na dotaz uvedla:„ Majitel firmy je majitel psa.“ Pokud by žalovaná chtěla skutečně upozornit pouze na závadné chování městské policie, mohla uveřejnit článek bez údajů o žalobci. Navíc motivem článku žalované nemohlo být zabránění týrání psa [příjmení], neboť pes byl v důsledku svého stáří a špatného zdravotního stavu utracen, ale spíše poškození žalobce (žalovaná vyzývala ke sdílení příspěvku obsahujícího nepravdivá tvrzení i osobní údaje žalobce). Negativně soud hodnotí i postoj žalované od uveřejnění příspěvku doposud, když žalovaná se žalobci neomluvila, ani svůj článek nijak nekorigovala.

39. Na druhou stranu žalovaná svůj příspěvek třetím dnem po jeho zveřejnění ze svého profilu odstranila, tudíž zásah do osobnostních práv žalobce byl intenzivní po dobu asi jednoho měsíce, potom věc tzv. utichla. Soud se, na rozdíl od žalobce, nedomnívá, že by se příspěvek dostal do povědomí statisíců, ne-li milionů uživatelů sociální sítě facebook, rozsah zveřejnění (spíše lokálního charakteru) tak svědčí pro nižší náhradu, než požaduje žalobce.

40. Ze všech shora uvedených důvodů soud považuje za přiměřené zadostiučinění ve výši 70 000 Kč, které odpovídá i jiným rozhodnutím v obdobných věcech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). Přiznaná částka není vůči žalované likvidační, když žalovaná je výdělečně činná. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

41. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], na který odkazuje žalovaná, je nepřiléhavý, neboť skutkový stav posuzovaný Nejvyšším soudem je zcela odlišný od této věci (v daném rozhodnutí mělo k zásahu do osobnostního práva žalobce dojít příspěvkem, který byl sice veřejně přístupný, ale neměl ani podobu samostatného článku, který by byl do budoucna vyhledatelný, byl pouze součástí diskusního fóra nad jedním z mnoha článků denně zveřejňovaných na jedné z mnoha internetových stránek, diskuse se účastnilo asi 50 osob, z nichž se jen menší část účastnila samotné výměny názorů, a proto byl dosah příspěvku značně malý. Z kontextu diskuse je patrné, že příspěvek žalovaného nebyl motivován záměrem znevážit osobu žalobce, byl pouze okamžitou reakcí na jeho příspěvek, který byl navíc obratem smazán).

42. Pokud se žalovaná dovolává svobody slova garantované článkem 17 Listiny základních práva svobod, má soud za to, že sdělování objektivně nepravdivých a poškozujících údajů o jiné osobě není právem kritiky, které by bylo chráněno článkem 17 Listiny, a zásadně nepodléhá právní ochraně. Jak ostatně vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], oprávněnou kritikou není uvádění nepravdivých údajů o jiné osobě nebo hodnotících soudů z těchto údajů vycházejících. [příjmení] žalované je tedy i v tomto ohledu nedůvodná.

43. Žalobce byl v tomto řízení částečně úspěšný, nicméně výše plnění závisela na úvaze soudu, současně odeslal žalované předžalobní výzvu k plnění, a proto má právo na plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a v nákladech na právní zastoupení advokátem. Právní zástupce žalobce učinil v řízení celkem 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u dvou jednání), za což mu náleží odměna ve výši 5 x 3 900 Kč vypočtená dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu z přiznané částky, dále náhrada hotových výdajů ve výši 5 x 300 Kč, k tomu byla připočtena 21 % DPH ve výši 4 410 Kč, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Soud nepřiznal žalobci odměnu advokáta a režijní paušál za písemné zaslání závěrečného návrhu, neboť závěrečný návrh měl být a byl součástí posledního jednání ve věci samé, přičemž předmětem tohoto jednání byly právě a pouze závěrečné návrhy účastníků a následně vyhlášení rozsudku. Přiznání odměny za samotný závěrečný návrh by tak nebylo dle názoru soudu spravedlivé.

44. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení