5 C 336/2017-221

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jarmilou Senešiovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupené advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupenému advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] se sídlem [adresa], [obec a číslo] o náhradu škody takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 662 501,84 Kč, se zamítá.

II. Do částky 9 248, 10 Kč a částky 7 357,65 Kč se řízení zastavuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 60 984 Kč, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 12. 2014, která byla podána u soudu dne 30. 12. 2014, domáhala určení neplatnosti celkem 3 smluv o půjčce uzavřených s žalovaným, 3 notářských zápisů a 2 zástavních smluv z let 2009 a 2010. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 20. 2. 2009 smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo plnění ve výši 100 000 Kč (uzavření potvrzeno notářským zápisem NZ [spisová značka] [rok], [spisová značka] z téhož dne), dne 9. 4. 2009 smlouvu o půjčce na částku 60 000 Kč (uzavření potvrzeno notářským zápisem NZ [spisová značka] [rok], [spisová značka] z téhož dne) a dne 1. 10. 2010 smlouvu o půjčce na částku 35 000 Kč (uzavření potvrzeno notářským zápisem NZ [spisová značka] [rok], [spisová značka] z téhož dne). Plnění ze smlouvy o půjčce ze dne 20. 2. 2009 bylo zajištěno zástavním právem, zřízeným na nemovitostech žalobkyně zapsaných na [list vlastnictví] pro kat.území [obec], u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram, na základě zástavní smlouvy ze dne 7. 10. 2009 a plnění ze smlouvy o půjčce ze dne 1. 10. 2009 bylo zajištěno zástavním právem na totožných nemovitostech zástavní smlouvou ze dne 1. 10. 2010. Finančního plnění ze smluv o půjčkách se podle tvrzení žalobkyně nedostalo jí, nýbrž známému žalovaného, panu [příjmení] Tito měli na žalobkyni podpisy připravených smluv vylákat pod záminkou pouhého ručení pro případ, že by pan [příjmení] nebyl schopen půjčky žalovanému řádně splácet. Žalovaný věděl již od počátku společného podnikání s panem [příjmení] (leden/únor 2007), že tento není dlouhodobě schopen hradit své závazky, že do podnikání vstoupil se statisícovými dluhy, měl exekuce, a ani jemu dluhy nesplácí. Musel si být vědom toho, že pan [příjmení] poskytnuté finanční plnění nebude schopen vrátit, neboť byl absolutně bez prostředků, o čemž však žalobkyně nebyla informována. Finanční prospěch z uvedených smluv však nezískala žalobkyně, ale pan [příjmení], který finance použil na úhradu svých závazků. Žalovaný požaduje plnění po žalobkyni, a to jistinu půjček včetně úroku z prodlení a smluvních pokut v celkové výši 372 441,76 Kč. Žalobkyně tvrdila, že všechny tři smlouvy o půjčce, včetně smluv zástavních a notářských zápisů, jsou absolutně neplatné, neboť byla jednáním žalovaného a pana [příjmení] uvedena v omyl a do podpisu předmětných dokumentů byla vmanipulována. Žalobkyně tvrdila, v podání ze dne 10.3.2016, že jí vznikla, v tomto podání specifikovaná škoda, ve výši celkem 171 533 Kč. Tato škoda souvisí s podáním insolvenčního návrhu věřitelem žalobkyně společností [právnická osoba], za aktivní účasti žalovaného. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřovala žalobkyně v tom, že žalovaný své nároky vůči ní uplatnil v insolvenčním řízení, čímž ji značně poškodil jak z hlediska finančního, tak také morálního. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je spojen také s úmyslem žalobkyně podat žalobu na náhradu škody. Celkově pak jednání žalovaného a jeho kamaráda [příjmení], kteří na žalobkyni vylákali podpisy smluv o půjčkách, na notářských zápisech a zástavních smlouvách, označila za rozporné s dobrými mravy, a proto absolutně neplatné.

2. Řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp.zn. 5C 158/2016. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 8. 2017 č. j. 5 C 158/2016-79, jež nabylo právní moci dne 8. 6. 2017, byla ta část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady škody ve výši 171 533 Kč, vyloučena k samostatnému řízení, a to pod spisovou značkou 5 C 336/2017.

3. Rozsudkem ze dne 7.7.2020, č.j. 5 C 158/2016-227 zamítl Obvodní soud pro Prahu 3 žalobní požadavek žalobkyně na určení neplatnosti tří smluv se zajišťovacími instrumenty uzavřenými mezi účastníky s tím, že žalovaný nemá nárok na přijetí plnění z výše uvedených neplatných smluv (výrok I.) Soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 55 660 Kč, k rukám jeho právní zástupkyně. Soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení není dán. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 26.2.2021, č.j. 12 Co 330/2020-251, které nabylo právní moci dne 31.3. 2021 rozsudek soudu I. stupně zrušil a řízení zastavil. Současně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 66 792 Kč Odvolací soud nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně po hodnocení podmínek řízení (§ 103 o.s.ř.), v důsledku kterého měl za splněné podmínky pro věcné rozhodnutí o žalobě. Odvolací soud uzavřel, že v incidenčním řízení bylo pravomocným rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne 19.1.2017, potvrzeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze č.j. [číslo jednací], postaveno najisto, že zajištěné pohledávky žalovaného byly řádně zjištěny, a to na základě žaloby žalobkyně ze dne 17.6.2013 podané k Městskému soudu v Praze, pracoviště [ulice], ve které někdy i stejnými slovy uplatňuje stejné důvody neplatnosti smluv o půjčkách a zajišťovacích instrumentů jako v žalobě v tomto řízení, ze dne 30.12.2014, podané o 1,5 roku později. Z těchto skutečností vyšel také Vrchní soud v Praze v rozhodnutí ze dne 26.8.2019, č.j. [spisová značka], kterým potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21.6.2019, č.j. MSDPH [spisová značka], kterým byl, mimo jiné, udělen souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení žalovanému jako zajištěnému věřiteli ve výši 254.907,52 Kč. Žalobkyně tak nemůže cestou žaloby na určení neplatnosti smluv dosáhnout toho, čeho nedosáhla v předchozím sporu na plnění, kteroužto funkci incidenční řízení v rámci řízení insolvenčního bezpochyby plní. Proto měl soud I. stupně v pravomocných soudních rozhodnutích v insolvenčním, a zejména incidenčním řízení, spatřovat překážku bránící dalšímu pokračování v řízení o neplatnost hmotněprávního základu žalovanému přiznaných a poskytnutých plnění z předmětných smluv o půjčce (§ 159a odst.4 o.s.ř.).

4. Usnesením ze dne 9.5.2018, č.j. 5 C 336/2017-74 soud přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu a k ochraně zájmů jí ustanovil zástupce z řad advokátů JUDr. [jméno] [příjmení].

5. Dříve než soud začal ve věci jednat, vzala žalobkyně žalobní návrh, kterým se domáhala náhrady škody, částečně zpět. V rozsahu částečného zpětvzetí bylo toto řízení o částkách 9 248, 10 Kč a 7 357,65 Kč zastaveno (§ 96 o.s.ř.).

6. Podáním ze dne 2.6.2021 (ve znění jeho opravy ze dne 3.6. 2021) rozšířila žalobkyně svůj návrh na náhradu škody na částku 662 501,84 Kč. Žalobkyně tvrdila, že nebýt návrhu žalovaného a 1.věřitele [právnická osoba], nedošlo by vůbec k zahájení insolvenčního řízení a škoda by žalobkyni nevznikla. Hlavní věřitel by musel vymáhat své pohledávky u obecného soudu a nemohl by se na úkor žalobkyně obohatit o nezákonné navýšení jistiny, nebyla by insolvence a nevznikla by další škoda. Žalovanému, dle zprávy insolvenčního správce o splnění oddlužení ze dne 10.2.2020 byla vyplacena částka 254 907,52 Kč. Pohledávky žalovaného nebylo možné meritorně v insolvenčním řízení projednat, neboť se jednalo o pohledávky zajištěné. Soud v tomto řízení neměl oprávnění provádět důkazy a sám pohledávku přezkoumat, ani jako předběžnou otázku. Další žalobkyní specifikovanou škodu představuje žalobkyní specifikovaná odměna insolvenčních správců, kterou žalobkyně zaplatila ve formě měsíčních splátek, dle splátkového kalendáře určeného soudem. Žalobkyně byla nucena v průběhu insolvenčního řízení, před podáním návrhu na oddlužení, konzultovat věc s advokáty a požádat je o právní pomoc. Podíl nákladů na právní služby rovněž učinila předmětem řízení. Dále žalobkyně požadovala náhradu za ušlý příjem ve výši 109 680 Kč za dobu od listopadu 2011 do listopadu 2013, neboť v té době byl vůči ní podán insolvenční návrh a nemohla dále na živnostenský list pracovat a po celé dva roky neměla zdroj příjmů. V listopadu 2013, kdy jí byla práce na živnostenský list soudem povolena, vydělávala průměrně 9 140 Kč měsíčně. Za 24 měsíců ji vznikla minimálně škoda ve výši 219 360 Kč, přičemž polovina této částky je žalobkyní požadovaných 109 680 Kč. Dle této zprávy uhradila žalobkyně do majetkové podstaty ve splátkách 245 500 Kč. Z toho 25,546% činí 62 715,40Kč, které žalovaný obdržel. V insolvenčním řízení získali další dva věřitelé - zdravotní pojišťovna a ČSSZ 68% z přihlášených zajištěných pohledávek a žalobkyni tak vznikla další škoda i škoda navýšená o penále. Žalobkyně dále tvrdila, že v důsledku insolvenčního řízení se škoda zvýšila ještě o 379 903,16 Kč v souvislosti se zpeněžením nemovitosti žalobkyně za zlomek její skutečné tržní ceny. Žalobkyně požaduje této částky tj. 189 951,58 Kč. Příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody vidí žalobkyně v tom, že jí žalovaný zatajil, že pan [příjmení] nesplácí dluhy, které u něj má. Vzhledem k tomu, že pan [příjmení] získal trestnou činností spoustu finančních prostředků, nejevilo se žalobkyni, že by byl v nějaké finanční tísni. Žalovaný jí to měl říct a měl jí na to upozornit. Před žalobkyní oba předstírali, že se u pana [příjmení] jedná o nějaké dočasné výpadky ve financích. S odkazem na nález pléna Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 2/19 a nález sp.zn. III.ÚS 3289/17 požadovala žalobkyně, aby (není-li k přezkumu oprávněn insolvenční soud), přezkoumal platnost smluv o půjčce soud v tomto řízení.

7. Žalovaný navrhl zamítnutí žalobního návrhu. Důvody, na základě kterých se žalobkyně domáhá náhrady údajné škody, považuje za zcela absurdní, neboť žalobkyně se domáhá náhrady škody za to, že mu byl na základě pravomocného rozhodnutí insolvenčního soudu vyplacen podíl na výtěžku mj. z prodeje majetku žalobkyně. Žalobkyně tedy v tom, že žalovaný obdržel peníze na základě pravomocného rozhodnutí soudu, spatřuje nesprávnost postupu insolvenčního soudu a vyvozuje z něj právo domáhat se na žalovaném náhrady škody. Domáhat se zrušení pravomocného rozhodnutí soudu však je možné jinými způsoby obrany, než považovat rozhodnutí soudu a následky z něj vyplývající za škodu. Pro vznik nároku na náhradu škody musí být splněny dvě podmínky – vznik škody a zavinění. Žalovaný jakoukoli jím způsobenou škodu žalobkyni odmítá. Odmítá, že by se na vzniku jakékoli škody v souvislosti s insolvenčním řízením podílel. Podat přihlášku v insolvenčním řízení bylo jeho právo, řádně doložil své pohledávky vůči žalobkyni a soudy mu, až na jednu výjimku, v jeho právu na vymáhání jeho pohledávek přisvědčily. Pokud žalobkyně tvrdí, že jí žalovaný škodu způsobil tím, že se přihlásil s požadavkem na zaplacení (navíc zajištěné) pohledávky vůči žalobkyni (insolvenční dlužnici) a tím umožnil 1. věřiteli, aby bylo insolvenční řízení zahájeno, pak z přihlášky společnosti [právnická osoba] lze zjistit, že v ní není o žalovaném ani zmínka. Insolvenční návrh podaný společností [právnická osoba] a žalovaný nemají spolu nic společného. Existují navíc ještě další přihlášení věřitelé a to finanční úřad, Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) a Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra O tom, zda jsou přihlášení oprávněně považováni za insolvenční věřitele již soud rozhodl, a to pravomocně. Peníze, které mu byly na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vyplaceny, mu po právu náleží Z dosavadního jednání žalobkyně jednoznačně vyplývá neochota nebo neschopnost připustit si důsledky svého chování a snaha přenést odpovědnost na jiné osoby. Žalovaný zdůraznil, že podanými žalobami, včetně této a jejím rozšířením, se žalobkyně jen dále zadlužuje. V rámci insolvenčního řízení byla věřitelům vyplacena pouze cca čtvrtina toho, co uplatnili a co jim mělo být žalobkyní uhrazeno. V průběhu insolvenčního řízení se žalobkyně neúspěšně domáhala týchž nároků před různými soudy a bylo jí uloženo uhradit žalovaným náklady řízení, jejichž výše již dosahuje stovek tisíc korun a žalobkyně se tak i nadále zadlužuje. Žalobkyně přitom nemá žádný majetek ani příjmy v takové výši, aby mohlo být proti ní vedeno exekuční řízení s takovým výsledkem, aby její dluhy byly uhrazeny. Nelze vyloučit, že žalobkyně již předem počítá s tím, že se věřitelé svých nároků nikdy nedomůžou a proto absurdní žaloby podává za situace, kdy jí soudy přiznávají osvobození od soudních poplatků. Pokud nyní žalobkyně tvrdí neplatnost právních úkonů (uzavření smluv o půjčkách), jedná se o relativní neplatnost a žalovaný namítá, že již uplynuly veškeré zákonem stanovené lhůty, navíc žalobkyně podepsala smlouvy o půjčce jako vysokoškolsky vzdělaná, svéprávná a před notářem, přičemž byla nepochybně notářem příslušně poučena. Tvrdil, že již z trestního oznámení ze dne 18.10.2011, adresovaného Obvodnímu státnímu zastupitelství Praha 1, podaného žalobkyní na Ing [příjmení], je mimo jiné zřejmé, že již v r. 2007 si vzala žalobkyně úvěr, z něhož část poskytla Ing. [příjmení] jak sama uvedla„ v zájmu pomoci Ing. [příjmení] v jeho tíživé finanční situaci, neboť chtěla pomoci dobrému známému a kolegovi z nouze…“. Uvedla dále, že Ing. [příjmení] splatil pouze několik splátek v r. 2008 a od té doby, přes veškeré urgence neplatil. Vrácení těchto peněz se pak neúspěšně domáhala. Nejpozději v r. 2008 si tedy byla žalobkyně vědoma, jaká je finanční situace Ing. [příjmení] [jméno] tedy na místě, aby se dále tyto úkony zkoumaly. Žalovaný vznesl námitku promlčení veškerých zákonných lhůt, které se týkají neplatnosti úkonů, či požadované náhrady škody.

8. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2014 č. j. [spisová značka] bylo prokázáno, že bylo schváleno oddlužení žalobkyně plněním splátkového kalendáře. Věřitelem č.1 byla [právnická osoba] (resp. [právnická osoba], původní věřitel, který pohledávku postoupil společnosti [právnická osoba]), věřitelem č. 2 byla Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky, věřitelem [číslo] byla Česká správa sociálního zabezpečení ČSSZ). Věřitelem č. 4 byl Finanční úřad pro středočeský kraj, věřitelem č. 5 byl žalovaný [celé jméno žalovaného] a věřitelem č. 6 byl JUDr. [jméno] [příjmení]. Žalovaný do insolvenčního řízení přihlásil celkem 6 pohledávek v celkové výši 372 441,76 Kč, které byly do 254 907,52 Kč (pohledávka 1 – 4) zajištěny zástavními smlouvami k nemovitému majetku zapsanému na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram, pro k. ú. [obec]. Jako právní důvod pohledávek byly označeny nezaplacené jistiny ze smluv o půjčce ze dne 20. 2. 2009 (100 000 Kč), ze dne 9. 4. 2009 (60 000 Kč) a ze dne 1. 10. 2010 (35 000 Kč) a smluvní pokuty k pohledávkám z těchto smluv. Pohledávky byly označeny jako vykonatelné a to dle notářských zápisů. Insolvenční správkyně všechny pohledávky žalovaného zcela uznala.

9. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 1. 2017 č. j. [spisová značka] rozhodl o určení pohledávek tak, že žaloba na určení byla ohledně pohledávek žalovaného č. 1 – 4 (jistina půjčky dle smlouvy o půjčce ze dne 20. 2. 2009 – č. 1, smluvní pokuta ze smlouvy o půjčce ze dne 20. 2. 2009 – č. 2, jistina půjčky ze smlouvy o půjčce ze dne 1. 10. 2010 – č. 3 a smluvní pokuta ze smlouvy o půjčce ze dne 1. 10. 2010 – č. 4) výrokem I. odmítnuta, ohledně pohledávky žalovaného č. 5 (jistina půjčky ze smlouvy o půjčce ze dne 9. 4. 2009) výrokem II. zamítnuta a ohledně pohledávky č. 6 (smluvní pokuta ze smlouvy o půjčce ze dne 9. 4. 2009) výrokem jí bylo výrokem III. vyhověno a bylo určeno, že tato pohledávka (v částce 57 534,24 Kč), která byla přihlášena jako vykonatelná, nebyla přihlášena po právu. Soud se v tomto řízení zabýval tvrzeními žalobkyně o neznalosti majetkové situace pana Burého a uzavřel, že s ohledem na to, že mu již v roce 2007 poskytla půjčku, musela si při pozdějším uzavírání smluv o půjčkách (z let 2009 a 2010) být jeho finanční situace vědoma. Rovněž soud konstatoval, že je lhostejné, za jakým účelem si žalobkyně prostředky půjčila, byť to bylo pro třetí osobu, neboť peníze přijala a zavázala se k jejich vrácení, což neučinila. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018 č. j. 103 VSPH 533/2017-196 byl výrok I. rozsudku Městského soudu č. j. [spisová značka] k odvolání žalobkyně potvrzen a výrok II. změněn tak, že byla žaloba ohledně pohledávky žalovaného č. 5 odmítnuta, což soud odůvodnil tím, že v této části nebyla podána včas (viz citované rozsudky).

10. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29.4.2021, č.j. [spisová značka], vzal soud na vědomí splnění oddlužení dlužnice [celé jméno žalobkyně] (viz citované usnesení a zpráva o splnění oddlužení).

11. Po provedeném dokazování a na základě zjištění, o kterých není mezi účastníky řízení spor (§ 120 odst.4 a § 132 o.s.ř.) má soud za zjištěný tento skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovaným celkem 3 smlouvy o půjčce a to dne 20. 2. 2009 smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo plnění ve výši 100 000 Kč (uzavření potvrzeno notářským zápisem NZ [spisová značka] [rok], [spisová značka] z téhož dne), dne 9. 4. 2009 smlouvu o půjčce na částku 60 000 Kč (uzavření potvrzeno notářským zápisem NZ [spisová značka] [rok], [spisová značka] z téhož dne) a dne 1. 10. 2010 smlouvu o půjčce na částku 35 000 Kč (uzavření potvrzeno notářským zápisem NZ [spisová značka] [rok], [spisová značka] z téhož dne). Plnění ze smlouvy o půjčce ze dne 20. 2. 2009 bylo zajištěno zástavním právem, zřízeným na nemovitostech žalobkyně zapsaných na [list vlastnictví] pro kat.území [obec], u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram, na základě zástavní smlouvy ze dne 7. 10. 2009 a plnění ze smlouvy o půjčce ze dne 1. 10. 2009 bylo zajištěno zástavním právem na totožných nemovitostech zástavní smlouvou ze dne 1. 10. 2010. Rozsudkem ze dne 11.6.2013, č.j. 53 C 82/2011-88 Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl ve věci žalobkyně [právnická osoba] proti žalované [celé jméno žalobkyně] o 1 331 457,14 Kč s příslušenství tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 329 707,14 Kč a částku 1 750Kč s ročním úrokem z prodlení z částky 1 329 707,14 Kč ve výši 7,75% od 17.2.2011 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Řízení bylo co do kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 63 466,73Kč, co do kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 5 586,29Kč a co do rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 29% ročně z částky 1 329 707,14 Kč od 17.2.2011 do zaplacení zastaveno (výrok II.). Soud shledal, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem [právnická osoba] smlouvu o hypotečním úvěru, na jejímž základě čerpala celkem 1 400 000 Kč. Tuto částku se zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Splátky řádně nehradila a proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z úvěrové smlouvy a prohlásil úvěr za okamžitě splatný Poté postoupil svou pohledávku za žalovanou společnosti [právnická osoba] a ta následně postoupila pohledávku společnosti [právnická osoba]. Rozsudkem ze dne 10.6.2014, č.j. 91 Co 245/2014-131 rozhodl Městský soud v Praze k odvolání žalované tak, že rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. potvrdil (viz citované rozsudky a opravné usnesení č.j. 53C 82/2011 ze dne 15.11. 2013). Usnesením č.j. [spisová značka] ze dne 11.4.2013 bylo rozhodnuto Městským soudem v Praze o tom, že se zjišťuje úpadek dlužnice [celé jméno žalobkyně] a že se povoluje řešení úpadku oddlužením. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2014 č. j. [spisová značka] bylo schváleno oddlužení žalobkyně plněním splátkového kalendáře. Věřitelem č. 1 byla [právnická osoba], věřitelem č. 2 byla Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky, věřitelem č. 3 byla Česká správa sociálního zabezpečení ČSSZ), věřitelem č. 4 byl Finanční úřad pro středočeský kraj, teprve jako 5. věřitel se přihlásil žalovaný [celé jméno žalovaného] s 6 pohledávkami v celkové výši 372 441,76 Kč a věřitelem č. 6 byl JUDr. [jméno] [příjmení]. Žalovaný se tedy připojil se svým nárokem do insolvenčního řízení až poté, co se připojil finanční úřad, ČSSZ a zdravotní pojišťovna. Žalobkyně by tedy splňovala podmínky úpadku i kdyby se žalovaný do insolvenčního řízení se svými pohledávkami nepřihlásil. Usnesením ze dne 21.6.2019, č.j. [spisová značka] udělil Městský soud v Praze souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli společnosti [právnická osoba] ve výši 2 738 959,48 Kč a zajištěnému věřiteli [celé jméno žalovaného] ve výši 254 907,52Kč. Usnesením ze dne 26.8.2019, č.j. [spisová značka], [spisová značka] Vrchní soud v Praze toto rozhodnutí Městského soudu v Praze potvrdil. Uzavřel, že pohledávky obou zajištěných věřitelů byly řádně zjištěny, a proto byli oba zajištění věřitelé legitimováni k tomu, aby byli uspokojeni z příslušného zajištění. Odkázal na pravomocný rozsudek č.j. [spisová značka] ze dne 19.1.2017 potvrzený rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, kterým bylo postaveno najisto, že zajištěné pohledávky [celé jméno žalovaného] byly řádně zjištěny (viz usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. [spisová značka], [spisová značka]). Žalovanému [celé jméno žalovaného] byla částka 254 907,52 Kč vyplacena, jako dílčí pohledávky č.1 - 4 přihlášené do insolvenčního řízení jako zjištěné a vykonatelné. Po ukončení incindenčních sporů byla uspokojena pohledávka žalovaného [celé jméno žalovaného] splátkovým kalendářem – celkem částkou 60 000Kč. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29.4.2021, č.j. [spisová značka], vzal soud na vědomí splnění oddlužení dlužnice [celé jméno žalobkyně] (viz citované usnesení a zpráva o splnění oddlužení).

12. Soud měl pro své rozhodnutí dostatek důkazů, jeho zjištění se opírají z části o nesporná tvrzení účastníků a proto, pro nadbytečnost, další dokazování neprováděl.

13. Níže citované právní předpisy aplikoval soud v souladu s § 3028 odst. 3 zák.č. 89/20012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se právní poměry vzniklé před 1.1.2014, jakož i práva povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených před 1.1.2014, řídí dosavadními předpisy.

14. Podle § 420 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč.zák.), každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. Ke vzniku odpovědnosti za škodu musí být kumulativně splněny určité základní náležitosti, plynoucí již ze samotného zákonného textu (porušení právní povinnosti, škoda, způsobení škody, zavinění).

15. Podle § 106 odst.1 a 2 obč.zák. se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

16. Podle § 37 odst. 1 obč.zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

17. Podle § 657 obč.zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 49a obč.zák. je právní úkon neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.

18. Podle § 40a obč.zák. jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá. Relativně neplatné je tedy právní jednání, jehož platnost nebo neplatnost záleží na tom, zda určitá osoba tuto neplatnost právně relevantním způsobem uplatní. K relativní neplatnosti soud nepřihlíží z úřední povinnosti. Možnost dovolat se relativní neplatnosti námitkou u soudu podléhá promlčení v obecné tříleté promlčecí lhůtě, která běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§ 100 a § 101 obč.zák.). Předpokladem relativní neplatnosti jsou je připuštěná námitka relativní neplatnosti, je dán důvod pro napadení právního jednání, nedošlo k promlčení relativní neplatnosti.

19. S ohledem na shora uvedená zjištění soud žalobu zamítl, neboť požadavek žalobkyně, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu škody, která spočívá ve finanční újmě, která jí vznikla v důsledku insolvenčního řízení, kterého se účastnilo vedle žalovaného dalších pět věřitelů žalobkyně, nesplňuje základní náležitosti pro vznik odpovědnosti žalovaného za žalobkyní tvrzenou škodu (tj. porušení právní povinnosti, škoda, způsobení škody, zavinění). Za porušení právní povinnosti nelze považovat úkon žalovaného, který do insolvenčního řízení přihlásil své zajištěné pohledávky za žalobkyní, u kterých bylo postaveno najisto, že byly řádně zjištěny (viz shora citovaná rozhodnutí insolvenčního soudu, potvrzená rozhodnutím Vrchního soudu v Praze). Neobstojí ani žalobkyní tvrzená příčinná souvislost mezi škodou a zaviněným protiprávním jednáním žalovaného, kterou žalobkyně spatřuje v tom, že žalovaný zatajil žalobkyni, že pan [příjmení] ani jemu dluhy nesplácí. Tím, že finanční situaci pana [příjmení] žalobkyni oba zatajili, uvedli ji v omyl a žalovaný jako 2. věřitel inicioval insolvenční řízení, čímž vznikla žalobkyni škoda specifikovaná v žalobních tvrzeních. K požadavku žalobkyně, aby se soud jako předběžnou otázku zabýval platností (§37 obč.zák.) smluv o půjčce uzavřených v roce 2009 a 2010, které žalobkyně uzavřela s žalovaným nutno uvést, že dle názoru soudu byly smlouvy uzavřeny platně (svobodně a vážně) v době, kdy vysokoškolsky vzdělané žalobkyni bylo nejméně od r. 2008 známo, že finanční situace [titul]. [příjmení] není dobrá, že své finanční závazky neplní (viz oznámení žalobkyně Obvodnímu státnímu zastupitelství Praha 1 ze dne 18.10.2011 a smlouva o hypotečním úvěru uzavřená s právním předchůdcem věřitele č.1 [právnická osoba], a.s, údajně na žádost a ve prospěch [titul]. [příjmení]). Stejně jako insolvenční soud (viz odstavec 9. tohoto odůvodnění) má soud zato, že je lhostejné, za jakým účelem (z jaké pohnutky) si žalobkyně prostředky půjčila, neboť peníze přijala a zavázala se k jejich vrácení, což neučinila. Vzhledem ke shora uvedeným zjištěním se soud nezabýval výpočtem škody, jak byla žalobkyní specifikována.

20. Žalobkyně navrhla, aby její úkony týkající se uzavření smluv o půjčce byly posouzeny rovněž podle § 49a obč. zák., neboť byla uvedena v omyl. Žalobkyně tvrdila, že pokud by ji žalovaný upozornil na to, aby si dala na pana [příjmení] pozor, nebyla by smlouvy podepsala. Žalovaný věděl již nejméně od roku 2006 či 2007, že mu pan [příjmení] nevrací peníze, které mu on sám půjčil.

21. K námitce neplatnosti smluv o půjčce, které žalobkyně uzavřela s žalovaným v roce 2009 a 2010 nutno konstatovat, že rozdíl relativní neplatnosti od absolutní spočívá v tom, že, i když je právní úkon stižen vadou, která způsobuje jeho neplatnost, je tento právní úkon platný, pokud se jeho neplatnosti nedovolá ten, kdo je jí dotčen. Neplatnosti právního úkonu, jenž byl uzavřen, jak tvrdí žalobkyně v důsledku omylu, je však nutné se dovolat v tříleté lhůtě od vzniku právního úkonu, jinak dochází k promlčení a právní úkon zůstává v platnosti. K námitce promlčení žalovaného tedy soud uvádí, že tříletá lhůta, ve které se žalobkyně mohla dovolat relativní neplatnosti smluv uzavřených v r. 2009 a 2010 uplynula.

22. Žalobkyně navrhla, aby soud v případě, že jejímu návrhu nevyhoví, nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení s ohledem na osobní a majetkové poměry žalobkyně, které byl zdejším soudem ustanoven právě z těchto důvodů zástupce z řad advokátů. Žalovaný s takovým rozhodnutím nesouhlasil a namítl, že žalobkyně opakovaně podává neúspěšné žaloby k různým soudům s vědomím, že nemá finanční prostředky, kterých se mohou věřitelé domoci. V tuto chvíli již dluží, po neúspěšných žalobách, na nákladech řízení několik set tisíc korun a to nejen žalovanému [celé jméno žalovaného]. Žalobkyně si vědoma toho, že na základě osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení advokáta, nebude muset náklady spojené se zaplacením soudního poplatku a právním zastoupením platit. Z toho důvodu trvá žalovaný na tom, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení za právní zastoupení.

23. Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat (§ 150 o.s.ř.) Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení. Přitom je třeba vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Nikoliv nevýznamné jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku či postoj účastníků v průběhu řízení. Zároveň je však třeba zdůraznit, že citované ustanovení lze aplikovat pouze ve zcela výjimečných případech a za zcela mimořádných okolností, kdy v řízení bude prokázáno, že rozhodnutí o tom, že procesně neúspěšný účastník řízení je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení tomu z účastníků, jenž v řízení zaznamenal úspěch, by mělo na poměry procesně neúspěšného účastníka řízení mimořádně tíživý dopad, zatímco rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů vzniklých na straně procesně úspěšného účastníka se do poměrů tohoto subjektu výrazně negativně nepromítne. Ačkoli si je soud vědom tíživé finanční situace žalobkyně, s ohledem na výsledky dokazování, dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř., neboť žalovaná ponechala půjčky dlouhodobě nesplacené a tímto protiprávním postupem zkrátila žalovaného na jeho právech, když jej dlouhodobě zbavila možnosti dispozice s určitou částí jeho finančních prostředků a ačkoli se žalovaný jako 5. věřitel přihlásil se svoji zajištěnou pohledávkou do insolvenčního řízení, dostalo se mu pouze částečné úhrady dluhu. Nelze ani přehlédnout, že žalobkyně v této chvíli dluží žalovanému náhradu nákladů řízení, která jí byla uložena zaplatit žalovanému v jiném soudním řízení (o tom není mezi účastníky spor).

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v nákladech právního zastoupení. Odměna advokáta činí podle § 7 a § 11 odst. 1, písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za převzetí zastoupení a vyjádření k žalobnímu návrhu o 171 533 Kč částku 15 960Kč (2x 7 980Kč) a podle § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a písm. g) advokátního tarifu částku 32 940 Kč (3x 10 980Kč) za vyjádření k rozšířenému žalobnímu návrhu o 662 501,86 Kč a účast u jednání, které se konalo u soudu dne 20.7.2021 od 13,00hod do 15.25hod. Dále žalovanému náleží náhrada hotových výloh advokáta ve výši 1 500 Kč (5x 300Kč) dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Právní zástupkyně žalovaného osvědčila, že je plátcem DPH a proto žalovanému náleží rovněž 21% z odměny a náhrady hotových výloh advokáta ve výši 10 584 Kč. Celkově činí náklady účelně vynaložených nákladů žalovaného částku 60 984 Kč.

Poučení