8 C 175/2023 - 301

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o náhradu škody na majetkové podstatě 295 707,52 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 295 707,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 295 707,52 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalované náklady řízení ve výši 77 191 Kč, k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně, se původně podanou žalobou u Městského soudu v Praze dne 24. 2. 2023 a doplněnou dne 11. 10. 2023, domáhala náhrady škody ve výši 295 707,52 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná coby bývalá insolvenční správkyně žalobkyně, dlužnice v insolvenčním řízení vedeném Městským soudem v Praze sp. zn. MSPH [insolvenční spisová značka] (dále též „insolvenční řízení žalobkyně“), řádně nepopřela při přezkumném jednání dne 21. 5. 2013 pohledávku věřitele [jméno FO] (dále též „věřitel“, v insolvenčním řízení věřitel č. [tel. číslo]). V důsledku čehož byla tato pohledávka v rámci insolvenčního řízení žalobkyně uspokojována. Pohledávka věřitele vznikla ze tří smluv o půjčce ze dne 20. 2. 2009 na částku 100 000 Kč (dílčí pohledávka č. 1), ze dne 1. 10. 2010 na částku 35 000 Kč (dílčí pohledávka č. 3) a ze dne 9. 4. 2009 na částku 60 000 Kč (dílčí pohledávky č. 5) a tří samostatně přihlášených smluvních pokut (dílčí pohledávka č. 2 ve výši 99 315 Kč, dílčí pohledávka č. 4 ve výši 20 592,46 Kč a dílčí pohledávka č. 6 ve výši 57 534,24 Kč). Částka 295 707,52 Kč představuje zajištěnou část pohledávky věřitele ve výši 254 907,52 Kč (součet dílčích pohledávek č. 1 – 4) a částky 40 000 Kč, která byla uhrazena z majetkové podstaty žalobkyně na část dílčí pohledávky č.

5. Žalovaná, jakožto bývalá insolvenční správkyně žalobkyně porušila svou povinnost, když při přezkumu pohledávky věřitele nepopřela její pravost, ač tak učinit měla. Žalovaná musela vědět, že pokud pohledávky sama nepopře nemůže je přezkoumat insolvenční soud. Žalovaná svévolně znemožnila žalobkyni přístup k soudu a znemožnila jí možnost řádného projednání její věci. Pohledávky měly být žalovanou popřeny, protože žalovaná byla žalobkyní seznámena s okolnostmi uzavření smluv a byly jí předány veškeré podklady již na první schůzce dne 14. 5. 2013, s tím, že pohledávka věřitele vznikla na základě disimulovaného právního úkonu, protože se ve skutečnosti jednalo o finanční prostředky pro Ing. [jméno FO]. Žalobkyně smlouvy uzavírala jako spotřebitelka. Žalobkyně má za to, že smlouvy o půjčce, jsou neplatné z důvodu nedostatku svobody a vážnosti její vůle. Žalobkyně dne 17. 6. 2013 podala u insolvenčního soudu žalobu na určení neplatnosti jejích závazků vůči věřiteli. Soud ve vztahu k pohledávce č. 6 rozhodl, že ta nebyla přihlášena po právu (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2017, č.j. MSPH [incidenční spisová značka]). Žalobkyně na doporučení insolvenční správkyně podala žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 na určení neplatnosti tří smluv o půjčce uzavřených s [jméno FO], tří notářských zápisů a dvou zástavních smluv, soud však dospěl k závěru, že není dán naléhavý právní zájem a žalobu zamítl (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. 7. 2020, č.j. 5 C 158/2016-227) a odvolací soud řízení zastavil (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2021, č. j. 12 Co 330/2020-251) pro překážku věci rozhodnuté. Až tímto rozhodnutím se žalobkyně dozvěděla o tom, že vzniklou škodu nelze řešit žádným opravným prostředkem než žalobou na náhradu škody vůči žalované. Žalobkyně se domnívá, že její nárok není promlčen, protože dvouletá promlčecí lhůta počala běžet od okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla o výši škody a odpovědnosti insolvenční správkyně. Lhůta tak započala běžet od doručení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2021, č.j. 12 Co 330/2020-251, tj. od 31. 3. 2021.

2. Žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou a navrhla ji zamítnout. Ve vyjádření k žalobě uvedla, že neporušila při výkonu své funkce insolvenční správkyně povinnosti uložené jí zákonem ani rozhodnutím soudu, jakožto ani neporušila svou povinnost postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí. Žalovaná je toho názoru, že není naplněn hned první předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu funkce insolvenčního správce. Právním titulem dílčích pohledávek č. 1, 3 a 5 byly smlouvy o půjčce (tzv. reálné smlouvy). Finanční částky byly věřitelem poskytnuty žalobkyni, která nikdy ani netvrdila, že by jí věřitel peníze neposkytl a v notářských zápisech i jejich přijetí žalobkyně potvrdila. Věřitel dílčí pohledávky z titulu jistin půjček řádně doložil. Oprávněnost pohledávek věřitele nemohlo nic změnit, a to ani tvrzení žalobkyně, která nijak nedoložila, o tom, že smlouvy uzavřela v omylu, při nedostatku vážnosti vůle a za účelem poskytnutí finančních prostředků Ing. [jméno FO]. Žalovaná postupovala zcela správně, když nepřistoupila k popření jistin půjček, takové popření by v soudním sporu ani nemohlo obstát. Žalovaná se domnívá, že ani dílčí pohledávky č. 2 a 4 jejichž právním titulem byla smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně sjednaná k dílčí pohledávce č. 1 a č. 3, nemohla být popřena. Na žalobkyni se nemůže vztahovat ochrana spotřebitele, když účelem jejího jednání bylo zajištění finančních prostředků pro podnikatele, Ing. [jméno FO]. Přihláška věřitele včetně příloh nevykazovala vady, které by bránily jejímu věcnému přezkoumání a žádné skutečnosti nenasvědčovaly tomu, že by pohledávka neměla být uznána žalovanou (insolvenční správkyní), a proto přihlášku pohledávky žalovaná zařadila na přezkumné jednání a uplatněný nárok uznala. Závěrem žalovaná vznesla námitku promlčení. Pokud žalobkyně odvozuje svůj tvrzený nárok od nesprávného postupu žalované při přezkumu pohledávky věřitele, když přezkumné jednání pohledávky se konalo dne 21. 5. 2013, je to den, kdy začala plynout dvouletá promlčecí lhůta k podání žaloby na náhradu škody dle ust. § 37 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“). Lhůta k podání žaloby na náhradu škody již uplynula dne 21. 5. 2015. Žalobkyně však žalobu podala až v roce 2023. Tvrzený nárok žalobkyně je tak dle žalované promlčen.

3. Mezi stranami je nesporné, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2013, č.j. MSPH [Anonymizováno] [insolvenční spisová značka]-A-49 byl mimo jiné zjištěn úpadek žalobkyně, bylo povoleno řešení úpadku oddlužením a žalovaná byla ustanovena insolvenční správkyní dlužnice – žalobkyně. Dále je nesporné, že dne 21. 5. 2013 proběhlo před insolvenčním soudem přezkumné jednání mimo jiné pohledávky[Anonymizováno][jméno FO], kterou žalovaná uznala zcela, ale žalobkyně ji popřela zcela. Naopak sporné je, zda insolvenční správkyně porušila své povinnosti uložené jí zákonem anebo rozhodnutím soudu a zda porušila povinnost postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí. Avšak především sporné je, zda tvrzený nárok žalobkyně je promlčen či nikoliv.

4. Soud provedl všechny oběma stranami navržené listinné důkazy dle § 129 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud však zamítl žalobkyní navržený účastnický výslech žalované, neboť dle § 131 o.s.ř. důkaz výslechem účastníka může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut. Žalovaná nesouhlasila se svým výslechem. Vzhledem k tomu, že dokazovaná skutečnost, průběh přezkumného jednání, je prokázána z listin – z Protokolu o přezkumném jednání ze dne 21. 5. 2013, který byl soudem proveden, soud účastnický výslech žalované neprovedl. Dále soud zamítl návrh žalobkyně na výslech svědků Ing. [jméno FO] a [jméno FO], kteří měli prokázat, že žalobkyně předala žalované důkazy potřebné k popření pohledávky věřitele a že jí tyto dokumenty pro žalovanou tiskli a kopírovali. Výslech žalobkyní navržených svědků soud zamítl, protože se svědci neúčastnili schůzky mezi žalobkyní a žalovanou dne 14. 5. 2013, nemohli by tedy svědčit k okolnostem, průběhu a obsahu schůzky mezi účastnicemi řízení. Jaké dokumenty tiskli pro žalobkyni není rozhodné. Zároveň žalobkyně sama soudu uvedla, že navržení svědci nejsou pro ni kontaktní. Soud se domnívá, že i s ohledem na více jak desetiletý časový odstup od předmětných událostí se dá těžko předpokládat, že by si svědci něco podstatného pro toto řízení pamatovali.

5. Soud po provedeném dokazování dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

6. Ze smlouvy o půjčce ze dne 20. 2. 2009 soud zjistil, že žalobkyně s [jméno FO] uzavřela dne 20. 2. 2009 smlouvu o půjčce na základě které [jméno FO] půjčil žalobkyni částku 100 000 Kč, kterou žalobkyně převzala a zavázala se částku vrátit věřiteli do 20. 5. 2009, což obě strany stvrdily svým podpisem. Strany si sjednaly, pro případ prodlení se splatností půjčky, smluvní pokutu ve výši 0,5 % za každý den prodlení z nesplacené částky půjčky. Z Notářského zápisu ze dne 20. 2. 2009 sepsaný notářkou JUDr. [jméno FO], sp. zn. NZ 35/2009, N 40/2009 soud zjistil, že [jméno FO] coby osoba oprávněná a žalobkyně coby osoba povinná, po ověření jejich totožnosti, uzavřeli dohodu o závazku osoby povinné splnit pohledávku vůči osobě oprávněné se svolením k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí ve smyslu ust. § 274 písm. e) o.s.ř. nebo exekuce ve smyslu ust. § 40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu. Účastníci shodně prohlásili, že dne 20. 2. 2009 uzavřeli spolu smlouvu o půjčce, na jejímž základě [Anonymizováno]. [jméno FO] půjčil žalobkyni částku 100 000 Kč, žalobkyně částku převzala a zavázala se jí vrátit do 20. 5. 2009. Strany se shodly, že dohoda o uznání dluhu a o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu může být titulem pro výkon rozhodnutí nebo exekuci. Notářský zápis je oběma účastníky vlastnoručně podepsán.

7. Ze smlouvy o půjčce ze dne 9. 4. 2009 soud zjistil, že žalobkyně s [jméno FO] uzavřela dne 9. 4. 2009 smlouvu o půjčce na základě které [jméno FO] půjčil žalobkyni částku 60 000 Kč, kterou žalobkyně převzala a zavázala se částku vrátit věřiteli do 9. 7. 2009, což obě strany stvrdily svým podpisem. Strany si sjednaly, pro případ prodlení se splatností půjčky, smluvní pokutu ve výši 0,5 % za každý den prodlení z nesplacené částky půjčky. Z Notářského zápisu ze dne 9. 4. 2009 sepsaný notářkou [tituly před jménem] [jméno FO], sp. zn. NZ 96/2009, N 110/2009 soud zjistil, že [jméno FO] coby osoba oprávněná a žalobkyně coby osoba povinná, po ověření jejich totožnosti, uzavřeli dohodu o závazku osoby povinné splnit pohledávku vůči osobě oprávněné se svolením k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí ve smyslu ust. § 274 písm. e) o.s.ř. nebo exekuce ve smyslu ust. § 40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu. Účastníci shodně prohlásili, že dne 9. 4. 2009 uzavřeli spolu smlouvu o půjčce, na jejímž základě [Anonymizováno]. [jméno FO] půjčil žalobkyni částku 60 000 Kč, žalobkyně částku převzala a zavázala se jí vrátit do 9. 7. 2009. Strany se shodly, že dohoda o uznání dluhu a o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu může být titulem pro výkon rozhodnutí nebo exekuci. Notářský zápis je oběma účastníky vlastnoručně podepsán.

8. Ze smlouvy o půjčce ze dne 1. 10. 2010 soud zjistil, že žalobkyně s [jméno FO] uzavřela dne 1. 10. 2010 smlouvu o půjčce na základě které [jméno FO] půjčil žalobkyni částku 35 000 Kč, kterou žalobkyně převzala a zavázala se částku vrátit věřiteli do 1. 1. 2011, což obě strany stvrdily svým podpisem. Strany si sjednaly, pro případ prodlení se splatností půjčky, smluvní pokutu ve výši 0,5 % za každý den prodlení z nesplacené částky půjčky. Z Notářského zápisu ze dne 20. 2. 2009 sepsaný notářkou JUDr. [jméno FO], sp. zn. NZ 243/2010, N 288/2010 soud zjistil, že [jméno FO] coby osoba oprávněná a žalobkyně coby osoba povinná, po ověření jejich totožnosti, uzavřeli dohodu o závazku osoby povinné splnit pohledávku vůči osobě oprávněné se svolením k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí ve smyslu ust. § 274 písm. e) o.s.ř. nebo exekuce ve smyslu ust. § 40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu. Účastníci shodně prohlásili, že dne 1. 10. 2010 uzavřeli spolu smlouvu o půjčce, na jejímž základě [Anonymizováno]. [jméno FO] půjčil žalobkyni částku 35 000 Kč, žalobkyně částku převzala a zavázala se jí vrátit do 1. 1. 2011. Strany se shodly, že dohoda o uznání dluhu a o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu může být titulem pro výkon rozhodnutí nebo exekuci. Notářský zápis je oběma účastníky vlastnoručně podepsán.

9. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] žalobkyně vedený u [Anonymizováno].[Anonymizováno]. jsou patrné pohyby na účtu, příchozí a odchozí platby, jakožto i příchozí platba [jméno FO] dne 8. 4. 2009 ve výši 42 000 Kč.

10. Z podstatného obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. MSPH [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že [jméno FO] coby zástavní věřitel s žalobkyní coby zástavcem uzavřel dne 1. 10. 2010 zástavní smlouvu k nemovitosti, a to budovy č.p. [Anonymizováno] na st. parcele č. [hodnota] a stavební parcely č. [hodnota], parcely č. [Anonymizováno] č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parcely č. [hodnota], parcely č. [hodnota] a parcely č. [hodnota], to vše zapsané na LV č. [hodnota] pro kat. území [adresa] u Katastrálního úřadu Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „nemovitosti žalobkyně“). Nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně byly zastaveny k zajištění pohledávky ve výši 35 000 Kč, když [jméno FO] s žalobkyní uzavřel dne 1. 10. 2010 smlouvu o půjčce. Zástavní smlouva byla opatřena podpisy obou smluvních stran. [jméno FO] coby zástavní věřitel s žalobkyní coby zástavcem dále uzavřel dne 14. 9. 2009 zástavní smlouvu k nemovitostem žalobkyně. Nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně byly zastaveny k zajištění pohledávky ve výši 100 000 Kč, když [jméno FO] s žalobkyní uzavřel dne 20. 2. 2009 smlouvu o půjčce. Zástavní smlouva byla opatřena podpisy obou smluvních stran (důkaz: Zástavní smlouva k nemovitosti ze dne 1. 10. 2010 a ze dne 14. 9. 2009). Žalobkyně podala trestní oznámení na Ing. [jméno FO], nar. [datum], který měl žalobkyni uvést v omyl, když ta ručila ve dvou případech svou nemovitostí, aby si Ing. [jméno FO] mohl půjčit od kamaráda a získal úvěr od [právnická osoba]. Ing. [jméno FO] však své dluhy nehradil a stal se nekontaktní i pro žalobkyni (důkaz: Trestní oznámení na Ing. [jméno FO] ze dne 18. 10. 2011). Dlužnice (žalobkyně) se vyjádřila k insolvenčnímu návrhu, mimo jiné uvedla, že nepopírá pohledávku [právnická osoba]. co se týče jistiny a úroků s poplatky, dále uvedla, že mnohost věřitelů není potvrzena, domnívá se, že se nejedná o úpadek, uvedla, že pohledávky [Anonymizováno]. [jméno FO] je započtena a v trestním oznámení uvedena, splatnost jeho pohledávky byla jen formální, jak sám uváděl a ujistil dlužnici, že splacení jejího dluhu je na dohodě a že na to nespěchá. Dlužnice závěrem požádala insolvenční soud o prodloužení lhůty (důkaz: Vyjádření dlužnice a žádost o prodloužení lhůty ze dne 22. 11. 2011). Žalobkyně podala dne 20. 12. 2011 návrh na povolení oddlužení k Městskému soudu v Praze, ve kterém mimo jiné popírá pohledávku [Anonymizováno]. [jméno FO]. Žalobkyně svůj návrh doplnila dne 22. 11. 2012 o údaje o svých současných i budoucích příjmech, o majetku a dále se vyjadřovala k pohledávkám (důkaz: Návrh žalobkyně na povolení oddlužení ze dne 20. 12. 2011 a doplnění návrhu ze dne 22. 11. 2012). Žalobkyně se vyjádřila k okolnostem uzavření půjček podáním, které soudu zaslala před jednáním dne 11. 9. 2012, uvedla v něm, že dluh vůči bance uznává, co do důvodu, nikoli co do výše, dluh vůči [Anonymizováno]. [jméno FO] žalobkyně označila za údajný a neuznala jej a dále popisovala finanční situaci [tituly před jménem] [jméno FO] a vztahy mezi panem [Anonymizováno]. [jméno FO] a Ing. [jméno FO] (důkaz: Vyjádření žalobkyně). Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 4. 2013, č.j. MSPH [Anonymizováno] [insolvenční spisová značka]-A-49/13, mimo jiné zjistil úpadek žalobkyně (výrok I.), povolil řešení úpadku oddlužením (výrok II.), ustanovil ve věci insolvenční správkyni [Jméno žalované] (výrok III.) a nařídil přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek na den 21. 5. 2013, usnesení nabylo právní moci ve výroku I. a III. dne 15. 5. 2013 a ve výroku II. dne 29. 4. 2013 (důkaz: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2013, č.j. MSPH 96 [insolvenční spisová značka]-A-49/13). Žalobkyně se k přihlášeným pohledávkám vyjádřila dne 22. 5. 2013 a uvedla mimo jiné, že pohledávku č. [hodnota] [jméno FO], popírá co do pravosti. Žalobkyně uvedla, že se jedná o nárok na plnění ze 3 smluv a o okolnostech vzniku těchto smluv je vedeno trestní řízení (důkaz: Vyjádření dlužníka k přihlášeným pohledávkám ze dne 22. 5. 2013). Přezkumné jednání u insolvenčního soudu se konalo dne 21. 5. 2013 za přítomnosti žalobkyně (dlužnice), žalované (insolvenční správkyně) a věřitele č. [hodnota] [jméno FO]. Předmětem přezkumného jednání bylo přezkum pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky přihlásily v zákonné lhůtě, seznam přihlášených pohledávek byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku. Soud poučil účastníky podle § 191- § 202 a § 410 insolvenčního zákona, připomenul rozdíl mezi popřením vykonatelné a nevykonatelné pohledávky a rozdíl při popření insolvenčním správcem a dlužníkem. Soud následně přezkoumal jednotlivé přihlášené pohledávky. Insolvenční soud se zabýval celkem šesti pohledávkami, přičemž pohledávka č. [hodnota] je pohledávkou [jméno FO] v celkové výši 372 441, 76 Kč. Tato pohledávky byla insolvenční správkyní uznána zcela co do pravosti, výše i pořadí. Dlužnice (žalobkyně) pohledávku popřela zcela. Popřela důvod i výši pohledávky. Dlužnice uvedla, že proběhne určovací žaloba u Obvodního soudu pro Prahu 3. Závěrem jednání insolvenční správkyně založila do spisu upravené listy pohledávek s tím, že uvedla, že na nich není vyjádření dlužnice, protože její vyjádření obdržela předchozího večera a je velmi obsáhlé a tvoří přílohu listů pohledávek. Protokol byl hlasitě diktován a bez připomínek (důkaz: originál Protokol o přezkumném jednání ze dne 21. 5. 2013). Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 2. 2014, č.j. MSPH 96 [insolvenční spisová značka]-B-50 rozhodl mimo jiné výrokem I. o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, výrokem II. byla dlužnici uložena povinnost po dobu 5 let počínaje od 20. 3. 2014 platit nezajištěným věřitelům na úhradu jejich pohledávek vždy každý měsíc k 20. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku 4 300 Kč, tuto částku rozvrhne dlužnice prostřednictvím insolvenční správkyně mezi věřitele, když věřiteli č. [hodnota] [jméno FO] na úhradu jeho popřené pohledávky ve výši 117 534,24 Kč, 23,908 % z těchto příjmů. Usnesení nabylo právní moci dne 11. 3. 2014 (důkaz: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2014, č.j. MSPH 96 [insolvenční spisová značka]-B-50). Žalobkyně dotazem ze dne 26. 9. 2014 žádala insolvenční soud o vyzvání insolvenční správkyně o sdělení z jakého důvodu nepopřela, tedy uznala sporné pohledávky popřené dlužnicí, přestože ji dlužnice předem informovala, že jsou tyto pohledávky sporné (důkaz: Žádost dlužnice o dotaz ze dne 26. 9. 2014). Insolvenční správkyně podala insolvenčnímu soudu zprávu o průběhu insolvenčního řízení dne 26. 8. 2016, ve které mimo jiné uvádí, že dlužnice odmítá poskytnout součinnost potřebnou k uskutečnění prohlídek nemovitostí v rámci dražby nemovitostí a dála uvedla, že dle ní podala dlužnice žalobu k projednání neplatnosti smluv k věcně a místně nepříslušnému soudu (důkaz: Zpráva insolvenční správkyně ze dne 26. 8. 2016). Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 10. 2016, č.j. MSPH 96 [insolvenční spisová značka]-B-124 zamítl návrh dlužnice na nařízení předběžného opatření, kterým by soud rozhodl, že věřitel [právnická osoba]. a insolvenční správkyně dlužnice není oprávněn nakládat se zástavními nemovitostmi zapsanými do majetkové podstaty, do doby rozhodnutí o incidenční žalobě pod sp. zn. [incidenční spisová značka] a pod sp. zn. [incidenční spisová značka], usnesení nabylo právní moci dne 14. 10. 2016 (důkaz: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2016, č.j. MSPH 96 [insolvenční spisová značka]-B-124). Žalobkyně žádala dne 31. 8. 2019 insolvenčního správce Mgr. [jméno FO], [Anonymizováno] (zastupující insolvenční správce) o zaslání prostředků pro [jméno FO] k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 do soudního depozita, protože u tamního soudu jsou vedeny dvě řízení sp. zn. 5 C 158/2016 a 5 C 336/2017 (důkaz: Žádost žalobkyně insolvenčnímu správci ze dne 31. 8. 2019). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2021, č.j. MSPH 96 [insolvenční spisová značka]-B-262, mimo jiné vzal soud na vědomí splnění oddlužení dlužnice (žalobkyně) a osvobodil dlužnici od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, osvobození se vztahuje i na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, osvobození se vztahuje i na ručitele (důkaz: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2021, č.j. MSPH 96 [insolvenční spisová značka]-B-262).

11. Ze seznamu přihlášených pohledávek – MSPH 96 [insolvenční spisová značka] vyplývá, že věřitel společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]. měl za žalobkyní (dlužnicí) přihlášenou pohledávku ve výši 2 976 314,62 Kč (zajištěnou ve výši 2 738 959,48 Kč) a věřitel [jméno FO] měl za žalobkyní přihlášenou pohledávku ve výši 372 441,76 Kč (zajištěnou ve výši 254 907,52 Kč).

12. Ze zprávy o splnění oddlužení žalobkyně ze dne 10. 2. 2020 vč. příloh vyplývá, že insolvenční řízení žalobkyně vedené u Městského soudu v Praze sp. zn. MSPH 96 [insolvenční spisová značka] bylo zahájeno dne 27. 10. 2011 a oddlužení bylo schváleno usnesením ze dne 14. 2. 2014. Insolvenční správce uhradil z výtěžku zpeněžení zajištěného majetku částky 3 490 000 Kč mimo jiné částku 254 907,52 Kč [jméno FO].

13. Z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 25. 3. 2014, č.j. 16 C 75/2013-110 soud zjistil, že žalobkyně žalovala Ing. [jméno FO] o zaplacení částky 1 260 000 Kč s přísl. a smluvní pokutou. Žalobkyně byla se svou žalobou co do částky 1 172 616 Kč s přísl. a smluvní pokutou úspěšná a soud jí nárok v této výš výrokem I. přiznal, žaloba co do částky 87 384 Kč s přísl. a smluvní pokutou a ohledně částky 69 707 Kč s přísl. zamítl žalovaný byla dále výrokem III. povinen zaplatit náklady státu a výrokem IV. zaplatit soudní poplatek.

14. Ze žaloby ze dne 12. 6. 2013 soud zjistil, že tu podala žalobkyně proti žalované coby její insolvenční správkyni k insolvenčnímu soudu a domáhala se rozhodnutí, kterým by bylo stanoveno, že právní úkony týkající se závazků žalobkyně vůči věřiteli [jméno FO] jsou neplatné.

15. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2017, č.j. MSPH [incidenční spisová značka] soud zjistil, že žalobkyně podala žalobu na určení, že pohledávky č. 1 – 6 věřitele [jméno FO] přihlášené do insolvenčního řízení sp. zn. MSPH 96 [insolvenční spisová značka] vedené na majetek dlužnice (žalobkyně) jsou neplatné. Žalobu původně žalobkyně podala proti insolvenční správkyni Ing. [jméno FO] (žalované). Výrokem I. rozsudku byla žaloba ve vztahu k pohledávkám č. 1 – 4 věřitele [jméno FO] odmítnuta, výrokem II. ve vztahu k pohledávce č. 5 byla žaloba zamítnuta a výrokem III. ve vztahu k pohledávce č. 6 bylo určeno, že tato pohledávka ve výši 57 534,24 Kč, nebyla přihlášena po právu.

16. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, č.j. [Anonymizováno] soud zjistil, že Vrchní soud v Praze potvrdil v bodech I. a V. výroku rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2017, č.j. [incidenční spisová značka], výrok II. rozsudku Městského soudu v Praze změnil tak, že žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužnicí vykonatelnou pohledávku v insolvenčním řízení ve výši 60 000 Kč přihlášenou pod č. 5, se odmítá, výrok IV. odvolací soud zrušil a uložil žalobkyni povinnost uhradit žalovanému náklady odvolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že smlouvou o půjčce bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla smlouva o půjčce nejen uzavřela, ale došlo i k samotné půjčce. Účastníci řízení shodně uvedli, peníze od věřitele [jméno FO], přes dlužnici (žalobkyni), obdržel pan [jméno FO]. Dlužnice, která se dovolává dobrých mravů, se domnívá, že není její povinností vrátit finanční prostředky, které nepochybně přijala, lhostejno, že si je půjčila pro třetí osobu, rozhodné je, že se zavázala k jejich vrácení, což neučinila. Za situace, kdy žalobkyně v postavení dlužnice popřela vykonatelnou, zajištěnou pohledávku žalovaného [jméno FO], coby svého věřitele, nelze než dospět k závěru, že podání žaloby na její určení, resp. popření s jí zamýšlenými účinky není ve smyslu § 160 odst. 4 insolvenčního zákona oprávněna. Z ust. § 2 písm. g), § 166, § 192 odst. 1, 3 s § 410 insol. zákona totiž plyne, že při popření zajištěné (vykonatelné) pohledávky v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužníkem, tento aktivně legitimován k podání žaloby na určení pravosti dotčené pohledávky není. V tomto případě usta. § 410 odst. 2 a 3 insol. zák., které se použije na dlužníkovo popření nezajištěných pohledávek, neplatí. Zajištěné pohledávky nejsou popěrným úkonem dlužníka v oddlužení dotčeny. Žaloba na určení sporných pohledávek byla podána po uplynutí zákonem stanovené lhůty, a je tedy opožděná. Podá-li žalobkyně, i přes poučení, kterého se jí ve smyslu § 191 -202 a § 410 insol. zák. dostalo při přezkumném jednání konaném dne 21. 5. 2013, v zákonem stanovené lhůtě namísto žaloby na určení pohledávky žalobu dle § 231 insol. zák. na určení neplatnosti právních úkonů, jde taková okolnost zcela k její tíži.

17. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 5. 2017, č.j. 19 C 63/2016-188 soud zjistil, že žalobkyně se domáhala po žalovaném, [jméno FO], zaplacení částky 1 300 000 Kč z důvodu, že smlouvy, které uzavřela s žalovaným jsou neplatné z důvodu uvedení žalobkyně v omyl a z důvodu podvodu ze strany žalovaného. Žalobkyně nebyla se svou žalobou úspěšná a její žaloba byla zamítnuta a byla jí uložena povinnost uhradit náklady řízení žalovanému. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č.j. 23 Co 299/2017-231 soud zjistil, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 5. 2017, č.j. 19 C 63/2016-188 byl odvolacím soudem potvrzen.

18. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 6. 2018, č.j. 24 C 270/2014-210 soud zjistil, že žalobkyně podala žalobu o neplatnost úvěrové smlouvy a smlouvy o zřízení zástavního práva vůči [Anonymizováno] (věřiteli č. [hodnota]). Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti úvěrové smlouvy č. 002/533/07/01 ze dne 12. 9. 2007 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba]., byla zamítnuta, jakožto byla zamítnuta i žaloba o určení neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem. Obvodní soud pro Prahu 1 ve svém rozhodnutí uvedl, že soud dospěl k závěru, že není naléhavý právní zájem na určení platnosti předmětné úvěrové smlouvy, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Projednávaná žaloba postrádá preventivní charakter, neboť závazkový vztah mezi účastníky tohoto řízení, vrácení poskytnutého úvěru ani navazující právní vztahy vzniklé z ručitelských závazků nebudou tímto rozhodnutím vyřešeny, a určitost úvěrové smlouvy je předběžnou otázkou žaloby na plnění, nebo přezkumu přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018, č.j. 68 Co 395/2018-246 byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ve výroku o náhradě nákladů řízení, výrok III., potvrzen.

19. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. 7. 2020, č.j. 5 C 158/2016-227 soud zjistil, že žalobkyně podala proti žalovanému [jméno FO] žalobu na určení neplatnosti tří smluv o půjčkách, zástavních smluv a notářských zápisů. Obvodní soud pro Prahu 3 žalobu zamítl v celém rozsahu s odůvodněním, že neshledal naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení a nezabýval se tedy ani platností či neplatností předmětných smluv, notářských zápisů a zástavních smluv. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2021, č. j. 12 Co 330/2020-251 soud zjistil, že odvolací soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro[Anonymizováno]Prahu 3 ze dne 7. 7. 2020, č.j. 5 C 158/2016-227 a řízení zastavil. V odůvodnění soud uvedl, že pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění představuje vždy překážku věci pravomocně rozsouzené pro žalobu na určení již z toho důvodu, že jím byla současně posouzena existence či neexistence určitého právního vztahu nebo práva, z něhož bylo žalováno plnění. Žalobkyně nemůže cestou žaloby na určení neplatnosti smluv dosáhnout toho, čeho nedosáhla v předchozím sporu na plnění, kterou funkci incidenční řízení v rámci insolvenčního řízení bezpochyby plní, a proto bylo nutné v pravomocných soudních rozhodnutích v insolvenčním a zejména v incidenčním řízení spatřovat překážku bránící dalšímu pokračování v řízení o neplatnost hmotněprávního základu žalovanému přiznaných a poskytnutých plnění z předmětných smluv o půjčce. V incidenčním řízení bylo pravomocným rozsudkem č.j. MSPH [Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne 19. 1. 2017, potvrzeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 533/2017-196 postaveno na jisto, že zajištěné pohledávky [jméno FO] byly řádně zjištěny. Žalobkyně podala dovolání dne 16. 2. 2020.

20. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 7. 2021, č.j. 5 C 336/2017-221 soud zjistil, že žalobkyně podala žalobu proti [jméno FO] a domáhala se náhrady škody 662 501,84 Kč, která žalobkyni vznikla v důsledku návrhu žalovaného a věřitele [Anonymizováno] [právnická osoba]., který vedl k zahájení insolvenčního řízení žalobkyně. Žaloba byla zamítnuta.

21. Ze smlouvy o půjčce ze dne 1. 7. 2009, Smlouvy o půjčce ze dne 18. 9. 2007, seznamu přihlášených pohledávek v insolvenčního řízení vedeném proti dlužníkovi [jméno FO] vedené u Krajského soudu v Brně, sp. zn. KSBR 30 [insolvenční spisová značka], z kopie přílohy č. 1 z podání 19091/2024, kopie přílohy č. 4 podání 19091/2024, podání žalobkyně adresované Městskému státnímu zastupitelství v Praze ze dne 10. 5. 2013, obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 24. 10. 2011, protokolu o výslechu obviněného Ing. [jméno FO] ze dne 24. 7. 2012, sjetiny internetové stránky firmy.cz, výpisu z obchodního rejstříku společnosti [Anonymizováno], protokolu o provedené dražbě ze dne 29. 6. 2010 vyplývá, že vydražitelem byl [jméno FO], který byl zastoupen [jméno FO] na základě plné moci. Z výpisu z katastru nemovitostí na LV [Anonymizováno] kat. území [adresa], inzerátu [jméno FO], výzvy k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě, e-mailu [tituly před jménem] [Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne 15. 11. 2017, emailové komunikace ze dne 19. 6. 2011, znaleckého posudku z oboru písmoznalectví – odvětví zkoumání ručního písma č. zp. MB – 2312/2012 vypracovaného znalkyní Mgr. [jméno FO] ze dne 2. 5. 2012, posouzení posudku Mgr. [jméno FO] vypracovaného PhDr. [právnická osoba] znalcem z oboru písmoznalectví – specializace ruční písmo ze dne 15. 9. 2012, potvrzení o zaměstnání ze dne 23. 2. 2012, smlouvy o dílo ze dne 5. 1. 2012 a z první strany rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 10 T 15/2018 soud nezjistil žádná pro věc podstatná skutková zjištění.

22. Z provedených důkazů soud učinil tento skutkový závěr. Žalobkyně s [jméno FO] uzavřela celkem tři smlouvy o půjčce. První dne 20. 2. 2009 na částku 100 000 Kč dále dne 9. 4. 2009 na částku 60 000 Kč a dne 1. 10. 2010 na částku 35 000 Kč. Ve smlouvě o půjčce si vždy strany sjednaly i smluvní pokutu ve výši 0,5 % za každý den prodlení z nesplacené částky půjčky. Žalobkyně se svým věřitelem uzavřela na půjčky navazující tři dohody o závazku osoby povinné splnit pohledávku vůči osobě oprávněné se svolením k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, a to ve formě notářských zápisů sepsaných JUDr. [jméno FO] Klodouvou. V dohodách žalobkyně stvrdila převzetí finančních částek z titulu smluv o půjčce a zavázala se k jejich vrácení [Anonymizováno]. [jméno FO] v dohodnutých lhůtách. Dne 1. 10. 2010 a dne 14. 9. 2009 žalobkyně s [jméno FO] ještě uzavřela zástavní smlouvu ke své nemovitosti nacházející se v katastrálním území [adresa], k zajištění pohledávky ve výši 35 000 Kč a pohledávky ve výši 100 000 Kč. Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 4. 2013, č.j. MSPH 96 [insolvenční spisová značka]-A-49/13, mimo jiné zjistil úpadek žalobkyně, povolil řešení úpadku oddlužením, ustanovil ve věci insolvenční správkyni [Jméno žalované] a nařídil přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek na den 21. 5. 2013. Dne 21. 5. 2013 se konalo přezkumné jednání mimo jiné pohledávky [jméno FO], jehož se účastnila žalobkyně, žalovaná (insolvenční správkyně) a věřitel. Insolvenční soud poučil účastníky o rozdílu mezi popřením vykonatelné a nevykonatelné pohledávky a rozdílu při popření insolvenčním správcem a dlužníkem. Soud přezkoumal jednotlivé přihlášené pohledávky, jakožto i pohledávky č. [hodnota] [jméno FO] v celkové výši 372 441, 76 Kč. Tato pohledávky byla insolvenční správkyní uznána zcela co do pravosti, výše i pořadí. Dlužnice (žalobkyně) pohledávku popřela zcela. Popřela důvod i výši pohledávky. Dlužnice uvedla, že proběhne určovací žaloba u Obvodního soudu pro Prahu 3. Protokol byl hlasitě diktován a bez připomínek zúčastněných. Žalobkyně podala v incidenčním řízení žalobu na určení, že pohledávky č. 1 – 6 věřitele [jméno FO] přihlášené do insolvenčního řízení sp. zn. MSPH 96 [insolvenční spisová značka] vedené na majetek dlužnice jsou neplatné, o žalobě rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 1. 2017, č.j. MSPH [incidenční spisová značka], kterým byla žaloba ve vztahu k pohledávkám č. 1 – 4 věřitele [jméno FO] odmítnuta, ve vztahu k pohledávce č. 5 byla žaloba zamítnuta a ve vztahu k pohledávce č. 6 bylo určeno, že tato pohledávka ve výši 57 534,24 Kč, nebyla přihlášena po právu. Odvolací soud, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 6. 2018, č.j. 103 VSPH 533/2017-196, ve svém odůvodnění uvedl, že smlouvou o půjčce bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla smlouva o půjčce nejen uzavřela, ale došlo i k samotné půjčce. Účastníci řízení shodně uvedli, že peníze od věřitele [Anonymizováno]. [jméno FO], přes dlužnici (žalobkyni), obdržel pan [jméno FO]. Žaloba na určení sporných pohledávek byla podána po uplynutí zákonem stanovené lhůty, a je tedy opožděná. Vrchní soud uvedl, že podá-li žalobkyně, i přes poučení, kterého se jí ve smyslu § 191 -202 a § 410 insol. zák. dostalo při přezkumném jednání konaném dne 21. 5. 2013, v zákonem stanovené lhůtě namísto žaloby na určení pohledávky žalobu dle § 231 insol. zák. na určení neplatnosti právních úkonů, jde taková okolnost zcela k její tíži. Dále žalobkyně podala k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 žalobu proti [Anonymizováno]. [jméno FO] o zaplacení částky 1 300 000 Kč, se kterou nebyla úspěšná a žaloba byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 5. 2017, č.j. 19 C 63/2016-188 zamítnuta. Odvolací soud rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č.j. 23 Co 299/2017-231 potvrdil rozhodnutí prvostupňového soudu. K Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žalobkyně podala, v obdobné věci, žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti úvěrové smlouvy č. 002/533/07/01 ze dne 12. 9. 2007 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba]., žaloba byla zamítnuta, jakožto byla zamítnuta i žaloba o určení neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem. Soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že neshledal naléhavý právní zájem na určení platnosti předmětné úvěrové smlouvy, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Odvolací soud usnesením ze dne 5. 12. 2018, č.j. 68 Co 395/2018-246 rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ve výroku o náhradě nákladů řízení, potvrdil. Žalobkyně dále podala u Obvodního soudu pro Prahu 3 žalobu proti [jméno FO] na určení neplatnosti tří smluv o půjčkách, zástavních smluv a notářských zápisů. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. 7. 2020, č.j. 5 C 158/2016-227 soud žalobu zamítl v celém rozsahu s odůvodněním, že neshledal naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení a nezabýval se tedy ani platností či neplatností předmětných smluv, notářských zápisů a zástavních smluv. Odvolací soud svým usnesením ze dne 26. 2. 2021, č. j. 12 Co 330/2020-251 zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. 7. 2020, č.j. 5 C 158/2016-227 a řízení zastavil. Rozhodnutí soud odůvodnil tak, že pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění představuje vždy překážku věci pravomocně rozsouzené pro žalobu na určení. Žalobkyně nemůže cestou žaloby na určení neplatnosti smluv dosáhnout toho, čeho nedosáhla v předchozím sporu na plnění v incidenčním řízení. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2021, č.j. MSPH 96 [insolvenční spisová značka]-B-262, mimo jiné vzal soud na vědomí splnění oddlužení dlužnice a osvobodil dlužnici od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, osvobození se vztahuje i na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, osvobození se vztahuje i na ručitele. Insolvenční správce uhradil z výtěžku zpeněžení zajištěného majetku částky 3 490 000 Kč mimo jiné částku 254 907,52 Kč [jméno FO].

23. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen IZ).

24. Dle § 36 odst. 1 IZ: „Insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.“ 25. Dle § 37 odst. 1 IZ: „Insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí. Této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen když prokáže, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení.“ 26. Dle § 37 odst. 4 IZ: „Právo na náhradu škody nebo jiné újmy proti insolvenčnímu správci se promlčí do 2 let poté, kdy se poškozený dozvěděl o výši škody a odpovědnosti insolvenčního správce, nejpozději však do 3 let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslným trestným činem, za který byl insolvenční správce pravomocně odsouzen, nejpozději do 10 let od skončení insolvenčního řízení.“ 27. Dle § 188 odst. 1 IZ: Insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. Dále vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout.

28. Dle § 199 odst. 2 IZ: Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

29. Dle § 410 odst. 2 IZ: Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku. Podle odst. 3 ust. jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená.

30. Z důvodu ekonomiky řízení, se soud se nejprve zabýval žalovanou vznesenou námitkou promlčení. Předně soud konstatuje, že žalobkyně podala dle § 37 odst. 4 IZ žalobu ve 3 leté objektivní lhůtě běžící od skončení insolvenčního řízení, neboť žaloba byla podána (byť k nesprávnému soudu) dne 24.2.2023 a insolvenční řízení skončilo dne 29. 4. 2021. Soud se proto zaměřil na běh 2 leté subjektivní promlčecí lhůty spojené se znalostí výše škody a odpovědnosti insolvenční správkyně (žalované). Žalobkyně běh této lhůty spojuje s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2021, č. j. 12 Co 330/2020-251, které jí mělo být doručeno dne 31. 3. 2021, a zejména na vědomě nesprávné odkázání na civilní řízení ze strany žalované v rámci přezkumného řízení uskutečněného 21.5.2013.

31. Soud podotýká, že i přes poučení žalobkyně dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., které jí soud poskytl při jednání dne 2. 7. 2024, žalobkyně neprokázala, že by jí žalovaná pod dohledem soudkyně insolvenčního soudu dne 21. 5. 2013 na přezkumném jednání vědomě nesprávně odkázala na civilní určovací žalobu. V protokole, proti němuž žalobkyně ničeho nenamítala, je pouze uvedeno samotnou žalobkyní, že proběhne určovací žaloba u Obvodního soudu pro Prahu 3. Insolvenční soud přitom poučil účastníky řízení o rozdílu mezi popřením vykonatelné a nevykonatelné pohledávky a rozdílu při popření insolvenčním správce a dlužníkem. Jednotlivé přihlášené pohledávky byly řádně vyčísleny. Od 21. 5. 2013 tak dle soudu měla žalobkyně vědomost o výši škody a také odpovědnosti žalované jako insolvenční správkyně a v ten den jí počala běžet 2letá promlčecí lhůta, která skončila dne 21. 5. 2015, což je téměř 8 let před podáním předmětné žaloby. Přes poučení soudem nebylo ze strany žalobkyně prokázáno, že by jí žalovaná vědomě navedla k podání civilní žaloby. Toto tvrzení se neobjevilo v rozsáhlém insolvenčním spise, kde žalobkyně hojně využívala svých procesních práv.

32. Případným dalším mezníkem počátku běhu promlčecí lhůty je datum 26. 9. 2014, kdy žalobkyně požádala insolvenční soud o vyzvání insolvenční správkyně, aby ta sdělila, z jakého důvodu nepopřela, tedy uznala sporné pohledávky popřené dlužnicí, přestože ji dlužnice předem informovala, že jsou tyto pohledávky sporné. V tento okamžik tedy měla žalobkyně vědomost o odpovědnosti žalované. Dvouletá promlčecí lhůta tedy započala dnem dotazu dlužnice (žalobkyně) a skončila dne 26. 9. 2016.

33. Další okamžik, kdy mohla žalobkyně seznat odpovědnost žalované, a kdy započal běh 2leté subjektivní promlčecí lhůty, je rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2017, č.j. MSPH [incidenční spisová značka], který rozhodl o žalobě o popření pravosti pohledávky [Anonymizováno]. [jméno FO] a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, č.j. 103 VSPH 533/2017-196, který setrval na závěrech prvostupňového soudu, že pouze dílčí pohledávka č. 6 věřitele nebyla přihlášena po právu. Žalobkyně v tomto řízení byla tedy úspěšná pouze v nepatrné míře. Dvouletá promlčecí lhůta skončila dne 27. 6. 2020.

34. Žalobkyně ani přes poučení soudu nevyjasnila, proč se nedomáhala náhrady škody dříve. Po seznámení se s rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci sp. zn. 24 C 270/2014 v obdobné věci, měla žalobkyně vědomost o nedostatku naléhavého právního zájmu a neúspěšnosti takového typu žaloby. Obvodní soud pro Prahu 1 svým rozhodnutím ze dne 26. 6. 2018, č.j. 24 C 270/2014-210, žalobu žalobkyně o neplatnosti úvěrové smlouvy a smlouvy o zřízení zástavního práva vůči [Anonymizováno] (věřitel č. [tel. číslo]) zamítl a shledal, že není dán naléhavý právní zájem na určení platnosti předmětné úvěrové smlouvy. Nejzazším okamžikem pro počítání 2leté promlčecí lhůty je tak navazující usnesení Městského soudu v Praze č.j. 68 Co 395/2018-246 vydané dne 5. 12. 2018, dvouletá promlčecí lhůta skončila dne 5. 12. 2020.

35. A konečně Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 6. 2019, č.j. MSPH 96 [insolvenční spisová značka]-B-214 vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení věřiteli [Anonymizováno]. [jméno FO] ve výši 254 907,52 Kč, což bylo usnesením Vrchního soudu v Praze potvrzeno dne 26. 8. 2019, č.j. 1 VSPH 1113/2019-B-225, které nabylo právní moci dne 5. 9. 2019. Dvouletá promlčecí lhůta tak skončila dne 5. 9. 2021.

36. Běh všech shora zmíněných lhůt, kdy mohl započít okamžik, od kdy se žalobkyně dozvěděla (měla povědomí) o výši škody a odpovědnosti žalované započal a skončil dlouho před tím, než žalobkyně podala tuto žalobu. S ohledem na uvedené soud výrokem I. žalobu zamítnul dle § 37 odst. 4 IZ pro promlčení práva na náhradu škody. Počátek běhu promlčecí doby nelze vázat až na doručení rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2021, č.j. 12 Co 330/2020-251 ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 5 C 158/2016, dne 31. 12. 2021, jak tomu činí žalobkyně. Žalobkyně již dříve věděla, že žalovaná mohla být odpovědná za škodu. Žalobkyně po celou dobu trvání insolvenčního řízení, ale i po jeho skončení, podávala řadu žalob, jak na své věřitele, žalovanou, ale i na Ing. [jméno FO] a další osoby.

37. Vzhledem k závěrům soudu o důvodnosti žalovanou vznesené námitky promlčení, se soud dále z hospodárnosti řízení detailněji nezabýval posouzením, zda došlo ke vzniku škody a zda škodu způsobila insolvenční správkyně (žalovaná) při výkonu své funkce porušením povinnosti, či zda nepostupovala při výkonu funkce s odbornou péčí. Jen ve stručnosti soud shrnuje:

38. Problematikou odpovědnosti insolvenčního správce za škodu, kterou způsobil při výkonu funkce, se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 ICdo 49/2014, uveřejněném pod číslem 16/2018 Sb. rozh. obč. V něm vysvětlil, že tato odpovědnost je odpovědností bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědností) založenou na současném splnění následujících předpokladů: - Porušení povinnosti při výkonu funkce insolvenčního správce. - Vznik škody. - Příčinná souvislost mezi porušením povinnosti při výkonu funkce insolvenčního správce a vznikem škody. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 29 ICdo 38/2019: Povinnost popřít pohledávku má insolvenční správce jen tehdy, jestliže v době, kdy má dojít k popření, může (též s přihlédnutím k součinnosti dlužníka a jeho postoji k přihlášené pohledávce) na základě znalostí, jež lze požadovat po kterémkoli insolvenčním správci, který svou funkci vykonává s odbornou péčí, se značnou mírou pravděpodobnosti usuzovat, že popření (pravosti, výše nebo pořadí) pohledávky bude úspěšné … U přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (o tento případ ve věci šlo) lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí (§ 199 odst. 2 insolvenčního zákona). Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (např. platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz), nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje jen minimálně (např. rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013, uveřejněné pod číslem 106/2013 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 106/2013“).

39. Otázkou je, zda žalovaná porušila nějakou svou povinnost při výkonu funkce ins. správkyně. V řízení bylo prokázáno, že k přihlášce pohledávky [Anonymizováno]. [jméno FO] byly připojeny smlouvy o půjčkách, zástavní smlouvy a notářské zápisy se svolením k vykonatelnosti. Ve smlouvách o půjčce, které jsou reálnými smlouvami, žalobkyně svým podpisem potvrdila převzetí peněz. K prokázání konkrétního obsahu schůzky dne 14. 5. 2013 žalobkyně přes poučení soudem žádný důkaz nenavrhla. Navrhla pouze svědky, kteří jí měli připravovat tisk listin k této schůzce. Žalobkyně nemůže argumentovat falšováním jejích podpisů. Ke všem smlouvám jsou notářské zápisy se svolením k vykonatelnosti z téhož dne, přičemž notářka totožnost žalobkyně ověřila občanským průkazem. Žalobkyně uvedla, že peníze byly pro Ing. [jméno FO], o kterém není ve smlouvách ani zmínka. Každopádně uvedla, že peníze Ing. [jméno FO] obdržel, proto nemůžou být smlouvy neplatné pro nedostatek vážné vůle. Nemůže se ani jednat o spotřebitelské smlouvy. Žalobkyně a [Anonymizováno]. [jméno FO] smlouvy o půjčce uzavřeli jako dvě fyzické osoby. Stejně tak v notářských zápisech oba figurují jako fyzické osoby. Tvrzení žalobkyně, že [Anonymizováno]. [jméno FO] mohl půjčky poskytnout pouze na IČO není pravdivé a není ani ničím podpořeno. Žalobkyně sama uvádí, že bylo běžnou praxí, že většina správců nepopírala sporné zajištěné pohledávky a uznávala je bez přezkumu.

40. Závěrem tak soud podotýká, že žalovaná pravděpodobně ani neporušila žádnou povinnost dle § 37 IZ, když postupovala v souladu s § 188 odst. 1 IZ, § 199 odst. 2 IZ a § 410 odst. 2 IZ a řádně nepopřela pohledávku [jméno FO], protože bylo prokázáno i v ostatních řízeních, která žalobkyně vedla u jiných soudů, že žalobkyně převzala peníze, ale ty ve stanovené lhůtě nevrátila.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 77 191 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 295 707,52 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024, viz ust. § 15 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na ústním jednání soudu dne 2. 7. 2024, vyjádření ze dne 27. 8. 2024) a jedné paušální náhrady po 450 Kč dle § 13 odst. 4 ve znění účinném od 1. 1. 2025 (účast na ústním jednání soudu dne 7. 1. 2025). Dále pak cestovní náhrada v celkové výši 11 144 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 7. 2024 náhrada celkem 5 582 Kč za 536 ujetých km; Kroměříž – Praha a zpět (42,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 11,3 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 1. 2025 náhrada celkem 5 562 Kč za 536 ujetých km; Kroměříž – Praha a zpět (40,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 11,3 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. A dále pak náhrada za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby dle § 14 odst. 3 a.t., a to za čtrnáct započatých půlhodin po částce 1 400 Kč (14 x 100 Kč) za cestu a jednání dne 2. 7. 2024 a čtrnáct započatých půlhodin po částce 2 100 Kč (14 x 150 Kč) za cestu a jednání dne 7. 1. 2025, celkem 3 500 Kč. A daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 63 794 Kč ve výši 13 394,74 Kč. Soud poukazuje na to, že za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti vyhlášky č. 258/2024 Sb., tedy ve znění účinném do 31. 12. 2024.

Poučení