5 C 367/2023 - 176

Rubrum

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] c) [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] všichni zastoupeni advokátem JUDr. Petrem Černickým sídlem Revoluční 1044/23, 110 00 Praha 1 - Staré Město proti žalovanému: [název], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem Mgr. Dušanem Sedláčkem sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobci a), b) a c) tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“): 1. [žalovaná], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0], se sídlem [adresa] (dále jen „[jméno]“), spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to: - pozemek parc. č. [hodnota], orná půda, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem pro [územní celek], Katastrální pracoviště [adresa], - pozemek parc. č. [hodnota], orná půda, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem pro [územní celek], Katastrální pracoviště [adresa], - pozemek parc. č. [hodnota], orná půda, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem pro [územní celek], Katastrální pracoviště [adresa], - pozemek parc. č. [hodnota], orná půda, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem pro [územní celek], Katastrální pracoviště [adresa], - pozemek parc. č. [hodnota], orná půda, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem pro [územní celek], Katastrální pracoviště [adresa], - pozemek parc. č. [hodnota], orná půda, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem pro [územní celek], Katastrální pracoviště [adresa]. 2. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], bytem [adresa], [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0], bytem [adresa], a [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0][Adresa zainteresované osoby 2/0], jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě (dále jen „oprávněné osoby“).

3. Oprávněné osoby mají na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství - [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], rozhodnutí Státního pozemkového úřadu - [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], rozhodnutí Státního pozemkového úřadu - [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.] rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], a s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], rozhodnutí Státního pozemkového úřadu - [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], rozhodnutí Státního pozemkového úřadu - [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.] a rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky jim v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě nevydané.

4. Státní pozemkový úřad k uspokojení nároku oprávněných osob na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí do vlastnictví oprávněných osob tyto pozemky: - pozemek parc. č. [hodnota], orná půda, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem pro [územní celek], Katastrální pracoviště [adresa], - pozemek parc. č. [hodnota], orná půda, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem pro [územní celek], Katastrální pracoviště [adresa], - pozemek parc. č. [hodnota], orná půda, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem pro [územní celek], Katastrální pracoviště [adresa], - pozemek parc. č. [hodnota], orná půda, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem pro [územní celek], Katastrální pracoviště [adresa], - pozemek parc. č. [hodnota], orná půda, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem pro [územní celek], Katastrální pracoviště [adresa], - pozemek parc. č. [hodnota], orná půda, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaný v evidenci katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem pro [územní celek], Katastrální pracoviště [adresa], a oprávněné osoby tyto pozemky přijímají do svého vlastnictví tak, že žalobkyně a) nabude ideální spoluvlastnický podíl na výše uvedených pozemcích ve výši jedné poloviny, žalobce b) nabude ideální spoluvlastnický podíl na výše uvedených pozemcích ve výši jedné čtvrtiny a žalobce c) nabude ideální spoluvlastnický podíl na výše uvedených pozemcích ve výši jedné čtvrtiny.

II. Řízení se v části, v níž se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle specifikovaného ve výroku I. ve vztahu k pozemku parc. č. [hodnota], orná půda, a pozemku parc. č. [hodnota], orná půda, oběma v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaným v evidenci katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem pro [územní celek], Katastrální pracoviště [adresa], zastavuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení v částce 39 089 Kč k rukám zástupce žalobců advokáta JUDr. Petra Černického, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení v částce 26 769 Kč k rukám zástupce žalobců advokáta JUDr. Petra Černického, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci c) náhradu nákladů řízení v částce 26 769 Kč k rukám zástupce žalobců advokáta JUDr. Petra Černického, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobou (ve spojení s částečným zpětvzetím učiněným podáním ze dne 25. 1. 2024) domáhali nahrazení projevu vůle specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnili tím, že jsou na základě rozhodnutí žalované, resp. jejích právních předchůdců, tzv. oprávněnými osobami podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“). Žalobci usilují o vydání náhradních pozemků za pozemky v restituci nevydané již delší dobu, neboť svá práva prvně uplatnili již v roce 1992. Žalobci mají právo domáhat se vůči žalované vydání takových pozemků, které budou svou kvalitou, polohou a velikostí odpovídat pozemkům jim v restituci nevydaným. Veřejná nabídka žalované ze dne 21. 1. 2011 na území hl. m. Prahy obsahovala pouze sedm pozemků, ke čtyřem pozemkům byla uzavřena nájemní smlouva a tři pozemky měly v součtu jen 150 m2. Další nabídky žalované byly obdobného charakteru, a tak žalobci v roce 2015 získali ve veřejné nabídce pozemky o výměrách 92 m2, 27 m2 a 14 m2 v katastrálním území [adresa]. Z uvedené je tak zcela jasné, že taková nabídka žalované neodpovídá zákonným požadavkům ani judikatuře, a proto lze postup žalované při uspokojování restitučních nároků žalobců považovat za liknavý a svévolný, neboť restituční nároky neuspokojuje rychle a v dostatečné kvalitě dodnes. Žalovaná pak dlouhodobě porušuje zákonnou povinnost evidovat restituční nároky žalobců ve správné výši a tyto podhodnocuje, ačkoliv již ze samotných správních rozhodnutí se mnohdy podává, že původní pozemky byly vykupovány za účelem výstavby, a proto mají být oceňovány jako pozemky stavební. Žalovaná nadále odmítala restituční nároky ocenit ve správné výši, ačkoliv si žalobci odňaté pozemky nechali znaleckými posudky ocenit. Ačkoliv tak jednotliví žalobci vyvíjeli snahu o získání náhradních pozemků ve veřejných nabídkách, nemohli být úspěšní, neboť žalovaná eviduje restituční nároky žalobců v nižší výši, než jim přísluší. Celkový restituční nárok všech žalobců za odňaté pozemky činí 7 060 842 Kč. Žalobci dále s částečnými námitkami odkazovali na vyjádření žalované ohledně dosud vyčerpané výše restitučního nároku žalobců, současný restituční nárok žalobců je stále dostatečný k tomu, aby soud žalobě vyhověl a rozhodl o nahrazení projevu vůle žalované, a proto žalobci podali žalobu, neboť při podhodnocení výše jejich nároků neexistuje jiná možnost jejich uspokojení převodem náhradních pozemků.

2. Žalovaná namítala, že samotný účel výkupu odňatých pozemků uvedený v kupních smlouvách sám o sobě nemůže být dostatečným měřítkem pro určení charakteru pozemku. Ostatně dle žalované ani směrný územní plán není dostatečným vodítkem k určení charakteru pozemku. Ohodnocení výše restitučních nároků žalobců dle jimi předložených znaleckých posudků tak není správné. Žalovaná připomenula, že nahrazení projevu vůle k převodu náhradních pozemků je výjimečným postupem, přičemž žalobci nebyli při uspokojování nároků ve veřejných nabídkách dostatečně aktivní, a proto nelze u žalobců dovodit dlouhodobá, leč marná snaha získat pozemky ve veřejných nabídkách. Žalovaná se pak při uspokojování nároků žalobců nedopouštěla liknavosti či svévole v tomto jejím postupu, když žalovaná činila dostatek veřejných nabídek, aby žalobci mohli náhradní pozemky získat. Dále je třeba doplnit, že restituční nároky plynoucí ze čtyř nejstarších rozhodnutí vydaných v letech 2003 až 2005 byly již řádně vypořádány na základě finančního plnění v roce 2008, kdy mezi žalobkyní a) a právní předchůdkyní žalobců b) a c) na jedné straně a [právnická osoba] na straně druhé došlo k uzavření dohod o poskytnutí finanční náhrady, přičemž finanční náhrada byla oprávněným osobám vyplacena. Případné právo na přecenění restitučních nároků z těchto nejstarších rozhodnutí je pak promlčeno a tuto námitku žalovaná vznesla. Žalobci dle žalované byli se svými restitučními nároky uspokojeni, neboť dle rozhodnutí vydaných v letech 2009 až 2019 žalobcům svědčil celkový nárok 97 034,66 Kč, přičemž pozemky v této hodnotě již byly žalobcům vydány. Po zahájení řízení nicméně došlo ze strany žalované k přecenění restitučních nároků žalobců, kdy tyto žalovaná nově eviduje ve výši 2 269 821,82 Kč ve prospěch žalobkyně a) a ve výši 1 134 241,52 Kč ve prospěch každého ze zbývajících žalobců (do těchto částek nejsou zahrnuty restituční nároky, vůči nimž žalovaná vznesla námitku promlčení). Žalobci přitom na své restituční nároky dosud dohromady čerpali celkem 3 689 287,42 Kč. Jelikož tak žalovaná v průběhu řízení připustila, že restituční nároky žalobců dosud nebyly v celé jejich výši uspokojeny, odpadl tak důvod žaloby, neboť žalobci se opět mohou účastnit veřejných nabídek. Minimálně by pak tato skutečnost měla být zohledněna při rozhodování o náhradě nákladů řízení.

3. Účastníci v průběhu řízení učinili nespornou souhrnnou hodnotu pozemků, které mají být dle výroku I. bod 4. převedeny do vlastnictví žalobců, a to v hodnotě 514 186,76 Kč. Z tvrzení žalobců a žalované dále soud mohl dovodit, že dosud nevyčerpaná část celkového restitučního nároku všech žalobců činí minimálně 800 000 Kč, což účastníci taktéž učinili nesporným. Soud vzal proto tato tvrzení účastníků za svá skutkové zjištění (ustanovení § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“).

4. Z provedeného dokazování pak soud zjistil následující skutečnosti:

5. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], bylo rozhodnuto, že mj. žalobkyně a) (k id. 1/6) a [jméno FO] (k id. 1/6) nejsou vlastníky části pozemku [hodnota] o výměře 1 954 m2 v obci [adresa], katastrálním území [adresa] (prokázáno citovaným rozhodnutím).

6. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], bylo rozhodnuto, že mj. žalobkyně a) (k id. 1/6) a [jméno FO] (k id. 1/6) nejsou vlastníky části pozemku [hodnota] o výměře 300 m2 a části pozemku [hodnota] o výměře 454 m2 v obci [adresa], katastrálním území [adresa] (prokázáno citovaným rozhodnutím).

7. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], bylo rozhodnuto, že mj. žalobkyně a) (k id. 1/6) a [jméno FO] (k id. 1/6) nejsou vlastníky části pozemku [hodnota] o výměře 6 134 m2, části pozemku [hodnota] o výměře 3 697 m2 a části pozemku [hodnota] o výměře 254 m2 v obci [adresa], katastrálním území [adresa] (prokázáno citovaným rozhodnutím).

8. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu - [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [č. j.], bylo rozhodnuto, že mj. žalobkyně a) (k id. 1/6) a [jméno FO] (k id. 1/6) nejsou vlastníky části pozemku [hodnota] o výměře 897 m2, části pozemku [hodnota] o výměře 2 561 m2 a části pozemku [hodnota] o výměře 749 m2 v obci [adresa], katastrálním území [adresa] (prokázáno citovaným rozhodnutím).

9. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], bylo rozhodnuto, že mj. žalobkyně a) (k id. 1/6) a [jméno FO] (k id. 1/6) nejsou vlastníky části pozemku [hodnota] o výměře 6 274 m2 a části pozemku [hodnota] o výměře 2 739 m2 v obci [adresa], katastrálním území [adresa] (prokázáno citovaným rozhodnutím).

10. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu - [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [č. j.], bylo rozhodnuto, že mj. žalobkyně a) (k id. 1/6) a [jméno FO] (k id. 1/6) nejsou vlastníky části pozemku [hodnota] o výměře 5 339 m2, části pozemku [hodnota] o výměře 7 m2 a části pozemku [hodnota] o výměře 741 m2 v obci [adresa], katastrálním území [adresa] (prokázáno citovaným rozhodnutím).

11. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], a s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], bylo rozhodnuto, že mj. žalobkyně a) (k id. 1/6) a [jméno FO] (k id. 1/6) nejsou vlastníky části pozemku [hodnota] oddělených geometrickým plánem č. [hodnota] ze dne 28. 12. 2012 v obci [adresa], katastrálním území [adresa] (prokázáno citovanými rozhodnutími).

12. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu - [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], bylo rozhodnuto, že mj. žalobkyně a) (k id. 1/6) a [jméno FO] (k id. 1/6) nejsou vlastníky části pozemku [hodnota] o výměře 1 648 m2, části pozemku [hodnota] o výměře 6 048 m2, části pozemku [hodnota] a [hodnota] o výměře 9 846 m2, části pozemku [hodnota] o výměře 3 575 m2 a části pozemku [hodnota] o výměře 233 m2 v obci [adresa], katastrálním území [adresa] (prokázáno citovaným rozhodnutím).

13. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu - [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], bylo rozhodnuto, že žalobkyně a) (k id. 1/6) a žalobci b) a c) (každý k id. 1/12) nejsou vlastníky části pozemku [hodnota] o výměře 1 028 m2, části pozemku [hodnota] o výměře 1 257 m2, části pozemku [hodnota] o výměře 176 m2, části pozemku [hodnota] o výměře 215 m2 a části pozemku [hodnota] o výměře 12 m2 v obci hl[adresa], katastrálním území [adresa] (prokázáno citovaným rozhodnutím).

14. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], bylo rozhodnuto, že mj. žalobkyně a) (k id. 1/6) a [jméno FO] (k id. 1/6) nejsou vlastníky části pozemku [hodnota] o výměře 710 m2 v obci [adresa], katastrálním území [adresa] (prokázáno citovaným rozhodnutím).

15. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], bylo rozhodnuto, že mj. žalobkyně a) (k id. 1/6) a [jméno FO] (k id. 1/6) nejsou vlastníky části pozemku [hodnota] a [hodnota] o výměře 12 817 m2 v obci [adresa], katastrálním území [adresa] (prokázáno citovaným rozhodnutím).

16. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.] bylo rozhodnuto, že mj. žalobkyně a) (k id. 1/6) a [jméno FO] (k id. 1/6) nejsou vlastníky části pozemku [hodnota] o výměře 12 421 m2 v obci [adresa], katastrálním území [adresa] (prokázáno citovaným rozhodnutím).

17. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], bylo rozhodnuto, že mj. žalobkyně a) (k id. 1/6) a [jméno FO] (k id. 1/6) nejsou vlastníky části pozemku [hodnota] o výměře 167 m2 v obci hl. m. [adresa], katastrálním území [adresa] (prokázáno citovaným rozhodnutím).

18. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], bylo zjištěno, že v pozůstalostním řízení po [jméno FO], narozené [datum], zemřelé [datum], každý z žalobců b) a c) nabyl podíl o velikosti na pohledávkách zůstavitelky z výše uvedených rozhodnutí vydaných v letech 2009 až 2018 uplatněných u žalované (prokázáno citovaným usnesením).

19. Ze smlouvy o převodu pozemků č. [hodnota] ze dne 19. 10. 2015 bylo zjištěno, že do vlastnictví žalobkyně a) a [jméno FO] byly převedeny podíly o velikosti na pozemcích parc. č. [hodnota], orná půda, parc. č. [hodnota], orná půda, a parc. č. [hodnota], orná půda, všech v obci [adresa] a v katastrálním území [adresa], a to o celkové výměře 133 m2 a celkové hodnotě 2 677,60 Kč (prokázáno smlouvou o převodu pozemků).

20. Výzvami ze dne 17. 9. 2012, ze dne 16. 10. 2012 a ze dne 19. 3. 2015 se mj. žalobkyně a) a [jméno FO] obracely na [st. instituce], s tím, že dosud nebylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na vydání ve výzvách specifikovaných pozemků (prokázáno výzvami včetně podacích lístků). Dvěma výzvami ze dne 5. 12. 2003 a výzvami ze dne 11. 1. 2005 a ze dne 25. 4. 2005 mj. žalobkyně a) a [jméno FO] požadovaly po [st. instituce] bezúplatný převod pozemků za pozemky jim v restituci nevrácené (prokázáno uvedenými žádostmi včetně podacích lístků). Dále se oprávněné osoby domáhaly po [st. instituce] učinění adresné nabídky k bezúplatnému převodu pozemků ve vlastnictví státu s ohledem na skutečnost, že jejich nároky dosud nebyly uspokojeny (prokázáno urgencí ze dne 28. 12. 2005 včetně podacího lístku). Žalobkyně a) a [jméno FO] dále adresovaly žalované (příp. [st. instituce]) výzvy, ve kterých odkazovaly na dosud vydaná rozhodnutí s výčtem pozemků, ohledně nichž bylo určeno, že oprávněné osoby nejsou vlastníky, a vyzývaly žalovanou k vydání náhradních pozemků (prokázáno výzvami ze dne 25. 2. 2009, 3. 6. 2009, 2. 6. 2011. 14. 11. 2012, 27. 11. 2012 a 10. 3. 2014 včetně podacích lístků).

21. Dopisem ze dne 23. 9. 2015 žalovaná žalobkyni a) a [jméno FO] dala k jejich žádosti o převod pozemku na vědomí, že s nimi neuzavře smlouvu o převodu pozemku parc. č. [hodnota] v obci a katastrálním území [adresa], neboť má jejich uplatněné nároky (každá ve výši 135 000 Kč) za neprokázané (prokázáno sdělením ze dne 23. 9. 2015). Žalobkyně a) a [jméno FO] se měly účastnit každá v období od 15. 7. 2015 do 5. 12. 2018 deseti veřejných nabídek, přičemž jejich nabídky právě ze dne 5. 12. 2018 byly žalovanou shledány neplatnými z důvodu nedostatečného nároku (prokázáno žádostmi oprávněných osob dle databáze žalované).

22. Dle interní statistiky žalované nabídla žalovaná k převodu podle zákona č. 229/1991 Sb. v roce 2018 celkem 2 950 pozemků o celkové výměře 31 513 905 m2 a celkové ceně 173 864 268,79 Kč a v roce 2019 celkem 3 395 pozemků o celkové výměře 29 303 903 m2 a celkové ceně 164 996 280,29 Kč (prokázáno interní statistikou žalované).

23. Výpisy z katastru nemovitostí soud zjistil, že jako výlučný vlastník pozemků specifikovaných ve výroku I. bodu 4. tohoto rozsudku je zapsána [Anonymizováno], přičemž [Anonymizováno] je [žalovaná] složkou státu příslušnou hospodařit s těmito pozemky. V katastru nemovitostí nejsou u pozemků uvedeny žádné poznámky (prokázáno výpisy z katastru nemovitostí).

24. Z veřejných nabídek pozemků určených k převodu oprávněným osobám podle zákona č. 229/1991 Sb. uveřejněných žalovanou soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro právní hodnocení nyní projednávané věci.

25. Po postupu dle § 132 o.s.ř. soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalobkyně a) není na základě shora uvedených rozhodnutí Ministerstva zemědělství - [adresa] a [Anonymizováno] vlastníkem všech v těchto rozhodnutích specifikovaných pozemků. Kromě žalobkyně a) byla oprávněnou osobou dle citovaných rozhodnutí (kromě rozhodnutí [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.] mj. i [jméno FO],[Anonymizováno]jejíž nároky plynoucí z těchto rozhodnutí nabyli žalobci b) a c) rovným dílem na základě dědického rozhodnutí o pozůstalosti jmenované. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu - [adresa] ze dne [datum], č.j. [č. j.], se oprávněnými osobami dle tohoto rozhodnutí stali přímo žalobci b) a c). Odhlédne-li soud od rozhodnutí vydaných v letech 2003 až 2005 a na ně navazujících výzev, žalobkyně a) a právní předchůdkyně žalobců b) a c) se počínaje rokem 2009 začaly nejprve formou výzev u žalované (jejího předchůdce) domáhat vydání rozhodnutí o (ne)vrácení odňatých pozemků, o kterých dosud nebylo rozhodnuto, a převodu náhradních pozemků za pozemky nevydané. Žalobkyně a) a právní předchůdkyně žalobců b) a c) poté v letech 2015 až 2018 podaly 10 přihlášek do veřejných nabídek na vydání náhradních pozemků. Ze sdělení žalované ze dne 23. 9. 2015 a rozhodnutí o nabídkách učiněných dne 5. 12. 2018 se podává, že minimálně k těmto datům žalovaná považovala restituční nároky oprávněných osob za dostatečně uspokojené, aby k jejich dalším nabídkám pro možné přečerpání nároků nepřihlížela. Dále bylo zjištěno, že všechny náhradní pozemky, jejichž vydání se žalobci domáhali, jsou ve vlastnictví státu, přičemž celková hodnota dle tohoto rozsudku vydaných náhradních pozemků činí 514 186,76 Kč.

26. Soud zamítl návrhy na doplnění dokazování interními výpisy žalované ohledně nároků jednotlivých žalobců a dále rozhodnutími soudů České republiky, kterými již bylo rozhodnuto o vydání náhradních pozemků žalobcům, neboť navrhované důkazy neměly s ohledem na soudem učiněná zjištění pro právní posouzení věci již dalšího významu a byly by prováděny nadbytečně.

27. Podle § 11 odst. 1 písm. c) věty první a druhé zákona o půdě, pozemek nelze vydat, byl-li po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou, anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. 6. 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby.

28. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

29. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. První rozhodnutí, kterým bylo shledáno, že žalobci či jejich právní předchůdci nejsou vlastníky některého z odňatých pozemků, bylo vydáno v roce 2003. Teprve okamžikem vydání tohoto rozhodnutí bylo určeno, že žalobcům, resp. jejich právním předchůdcům, nemohou být vráceny v rozhodnutí uvedené odňaté pozemky a tímto okamžikem vzniklo žalobcům právo na poskytnutí náhradních pozemků. Počínaje uvedeným rokem bylo právními předchůdci žalované vydáno celkem třináct rozhodnutí, která zakládala právo žalobců na vydání náhradních pozemků. Je třeba dodat, že mezi stranami je nadále sporu o tom, zda již byly v minulosti (v roce 2008) restituční nároky žalobců plynoucí z rozhodnutí vydaných v letech 2003 až 2005 zcela uspokojeny formou finanční náhrady či nikoliv. Odhlédl-li by soud od těchto rozhodnutí a z nich případně plynoucích restitučních nároků, je tu nadále devět rozhodnutí vydaných v letech 2009 až 2019, k jejichž vydání (počínaje tedy rokem 2009) se váže vznik práva na vydání náhradních pozemků, přičemž tyto nároky žalobců dosud nebyly zcela uspokojeny. Ačkoliv si je soud vědom toho, že proces zmírnění majetkových křivd z minulosti není vzhledem k množství restituentů a nemožnosti vydat všechny původní odňaté pozemky záležitostí jednoduchou, nesnáze při vyřizování restitučních nároků státní orgán nesmí přesouvat na osoby oprávněné. Poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám totiž patří k základním povinnostem [právnická osoba] (nyní žalované) a struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014). Z uvedených závěrů Nejvyššího soudu a ustálené judikatury tak vyplývá, že je to právě žalovaná, kdo nese odpovědnost za průtahy a neuspokojení restitučních nároků jednotlivých oprávněných osob. Pakliže žalovaná nedostojí své povinnosti uspokojit restituční nároky nabídkou v takové kvalitě a kvantitě, aby odpovídala skutečné výši restitučních nároků, zcela jednoznačně se tak ve svém postupu při uspokojování restitučních nároků dopouští liknavosti, což ve světle již ustálené judikatury umožňuje oprávněným osobám uplatnit svůj nárok u soudu žalobou na vydání konkrétních pozemků, přičemž tento postup nelze pokládat vůči ostatním restituentům za je znevýhodňující (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02).

30. V řízení pak nebylo třeba provádět dokazování k samotné celkové výši restitučních nároků každého jednotlivého z žalobců. Soud jen stručně považuje za vhodné připomenout, že výše restitučního nároku je v řízení řešena jako otázka předběžná, přičemž její řešení v jednom soudním řízení není závazné pro soudy v dalších řízeních (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2134/2020), a proto se zjišťování (a na to navázané dokazování) samotné přesné výše restitučních nároků žalobců vzhledem k okolnostem nyní projednávané věci stalo nadbytečným a pro futuro ani nemajícím význam pro další případná soudní řízení mezi účastníky. S ohledem na zjištěnou dosud neuspokojenou minimální výši restitučních nároků žalobců a zjištěnou hodnotu náhradních pozemků (dle nesporných tvrzení účastníků) lze totiž v této věci rozhodnout i bez přesného vyčíslení výše restitučních nároků žalobců, neboť ze shora zjištěného je patrné, že hodnota jejich dosud neuspokojených nároků převyšuje hodnotu v tomto řízení požadovaných náhradních pozemků.

31. Soud se pak vzhledem k dalším zjištěným skutečnostem nemohl ztotožnit s tvrzením žalované, že v jejím postupu při uspokojování restitučních nároků žalobců nelze shledat prvky svévole a liknavosti. Z prvního vyjádření žalované v nyní projednávané věci vyplývá, že žalovaná evidovala celkovou výši restitučních nároků žalobců v částce 97 034,66 Kč, zatímco v průběhu tohoto řízení došlo ze strany žalované k přecenění jejich nároků na celkovou hodnotu 4 538 304,86 Kč. Žalovaná tak minimálně do zahájení tohoto soudního řízení (září 2023) evidovala restituční nároky žalobců ve výši mnohonásobně nižší. Z takto nesprávného ocenění restitučních nároků žalobců, které žalovaná po řadu let (počínaje rokem 2009) evidovala, lze bez nejmenších pochybností vyvodit závěr, že žalovaná zcela jednoznačně ztěžovala uspokojení nároků žalobců. Z rozdílu ve skutečné výši restitučních nároků žalobců a ve výši evidované žalovanou, který zakládá značný nepoměr těchto částek, zcela jednoznačně plyne, že žalovanou nabízené pozemky (na které by žalobci vzhledem k žalovanou evidované výši jejich nároků mohli „dosáhnout“) nemohly být adekvátní náhradou za pozemky odňaté. To ostatně právě plyne i z následných neúspěšných účastí žalobců (jejich právních předchůdců) ve veřejných nabídkách, ve kterých byly přihlášky žalobců shledány neplatnými, neboť žalobci neměli disponovat výší nároků k vydání jimi požadovaných pozemků. Za nesprávného ocenění restitučních nároků všech žalobců nebylo možno po žalobcích spravedlivě požadovat, aby se nadále veřejných nabídek účastnili, neboť by evidentně i nadále zaznamenávali neúspěch s ohledem na nesprávné ocenění jejich nároků žalovanou. Kvantitativně a kvalitativně omezené parametry veřejných nabídek žalované tak nebyly způsobilé uspokojit (nyní i dle žalované) relevantní nároky žalobců v přiměřené lhůtě předpokládaným způsobem, tj. právě prostřednictvím veřejné nabídky (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2597/2015). Je třeba připomenout, že i případná nepříliš vysoká přechozí aktivita žalobců v účastech ve veřejných nabídkách je za nesprávného ocenění nároků žalobců a lpění žalované na takovém nesprávném ocenění dostatečnou; postup žalované při uspokojování jejich nároků je proto třeba považovat za liknavý až svévolný (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1964/2017).

32. Je dále vhodné doplnit, že nelze přičítat žalobcům k tíži, pokud zůstali ohledně žalovanou evidované výše restitučních nároků po nějakou dobu pasivní a přecenění se počali domáhat až následně zpracováním vlastních znaleckých posudků (žalobci předložené znalecké posudky jsou datovány počínaje rokem 2016). Jak vyplývá z výše uvedených judikaturních závěrů, obtíže při uspokojování restitučních nároků nelze přesouvat na oprávněné osoby. Je tak mj. povinností žalované nároky oprávněných osob evidovat ve správné výši a nelze po oprávněných osobách spravedlivě požadovat, aby ohledně určení výše jejich nároků nahrazovali v tomto směru nedostatečnou činnost žalované. Je to právě žalovaná, kdo bez ospravedlnitelného důvodu ztěžuje uspokojování nároku oprávněné osoby jeho nesprávným ohodnocením, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě (jejímu předchůdci) odňatých pozemků a nevydaných pozemků (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1969/2020).

33. Soud, jak je uvedeno již výše, se pak s ohledem na shora uvedené nemusel zabývat ohledně výše restitučních nároků dalšími (mezi účastníky stále spornými) skutečnostmi. Již na základě shora uvedeného je patrné, že žalovaná nedokázala ke dni vyhlášení tohoto rozsudku uspokojit restituční nároky žalobců plynoucí z rozhodnutí vydaných v letech 2009 až 2019 formou veřejné nabídky pro dlouhodobě nesprávné ocenění jejich nároků. Vzhledem k tomu, že vydáním shora uvedených pozemků v jejich celkové hodnotě 514 186,76 Kč nebudou restituční nároky přečerpány (minimálně 800 000 Kč) a závěry o liknavosti až svévoli žalované při uspokojování restitučních nároků žalobců lze dovodit i pouze ve vztahu k rozhodnutím vydaným v letech 2009 až 2019, nemusel se soud zabývat otázkou případného uspokojení nároků žalobců z rozhodnutí vydaných v letech 2003 až 2005 a případného promlčení na přecenění těchto nároků (byť soud svoje závěry účastníkům sdělil při prvním jednání ve věci). Jelikož řešení těchto otázek nemá na právní hodnocení této věci dalšího významu (soud si právní závěry učinil již na základě shora uvedeného) a komplexně se váže na celkovou výši restitučních nároků žalobců, kterou si soud v každém řízení posuzuje znovu jako otázku předběžnou (viz výše), nemělo pro nyní projednávanou věc významu, aby se soud těmito otázkami (námitkami žalované) musel věcně a podrobněji zabývat.

34. V řízení soud potom nezjistil žádné zákonné výluky ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, ani další okolnosti, které by bránily vydání v tomto řízení poskytnutých náhradních pozemků. Toto právní hodnocení soudu pak ani nebylo účastníky řízení nijak rozporováno.

35. Pokud závěrem žalovaná namítala, že přeceněním nároků žalobců z její strany v průběhu tohoto soudního řízení odpadl důvod podané žaloby s tím, že se žalobci mohou dále domáhat uspokojení svých nároků prostřednictvím veřejných nabídek, svědčí to o tom, že sama žalovaná si je vědoma toho, že postup při uspokojování restitučních nároků žalobců vykazuje nedostatky, které tu již minimálně v řádu let (odmítnutí nabídek z let 2015 a 2018) jsou. Ačkoliv judikatura považuje uspokojení nároku oprávněných osob způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu předpokládanému ustanovením § 11a zákona o půdě, za výjimečné, vzhledem ke všem skutkovým zjištěním v nyní projednávané věci soud uzavřel, že všechny okolnosti případu (nesprávné ocenění nároků žalobců, nedostatečné kvalitativní a kvantitativní parametry veřejných nabídek žalované a na to navazující dlouhodobé neuspokojení restitučních nároků žalobců) odůvodňují výjimečný způsob uspokojení nároků žalobců, a proto podané žalobě (ve znění učiněného částečného zpětvzetí) vyhověl (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2597/2015).

36. Na tomto místě soud podotýká, že datum narození žalobkyně a) v písemném vyhotovení tohoto rozsudku ([datum]) je odlišné od uvedení data jejího narození ve vyhlášené podobě zachycené i v protokolu o jednání ze dne [datum] ([datum]). Soud se při vyhlášení rozsudku dopustil zjevné chyby v uvedeném datu narození žalobkyně a), o jejíž totožnosti jinak nemůže býti sporu, a tuto zjevnou nesprávnost soud opravil ve smyslu ustanovení § 164 o.s.ř. opravným usnesením, které již bylo začleněno do výroku písemného vyhotovení rozsudku (uvedením správného údaje o datu narození) a je součástí tohoto rozhodnutí.

37. Soud pak v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2, 3, 4 o.s.ř. řízení zastavil v rozsahu žalobci učiněného částečného zpětvzetí žaloby ze dne 25. 1. 2024 (výrok II. tohoto rozsudku), přičemž žalovaná s tímto procesním postupem projevila souhlas.

38. Výroky o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byli v řízení plně úspěšní a náleží jim plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. V řízení byl totiž nahrazen projev vůle žalované ohledně náhradních pozemků, kdy v této souvislosti je třeba zdůraznit, že v projednávané věci se jedná o řízení, ve kterém není soud vázán žalobním návrhem, neboť jde o předmět řízení, kde způsob vypořádání vyplývá z právního předpisu (srovnej § 153 odst. 2 o.s.ř.), tudíž případný úspěch nemusí být ani vázán toliko na pozemky označené v žalobě. Žalobci se v rámci tohoto řízení domohli svého restitučního nároků vyplývajícího ze zákona o půdě formou vydání náhradních pozemků, a tudíž byl jejich nárok (včetně podané žaloby) po právu. Není pak podstatné, že žalobci ohledně dvou pozemků vzali žalobu zpět z důvodu existence překážek pro jejich vydání, neboť tato okolnost nemění ničeho na tom, že restituční nárok žalobců byl dán; v nyní projednávané věci tak není na místě aplikace ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. Za předmět řízení je pak nutno považovat penězi ocenitelné plnění, neboť je známa hodnota vydávaných náhradních pozemků, tj. 514 186,76 Kč (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 809/2015). Restituční nárok každého z žalobců nebyl uspokojen ve shora uvedené míře, tj. v částce 514 186,76 Kč, nýbrž celkovou hodnotu vydávaných pozemků je třeba dělit podílem každého jednotlivého žalobce na vydaných pozemcích, tj. v případě žalobkyně a) a v případě každého dalšího z žalobců; restituční nárok žalobkyně a) tak byl uspokojen v rozsahu 257 093,58 Kč (50 % z 514 186,76 Kč) a restituční nárok každého dalšího z žalobců byl uspokojen v rozsahu 128 546,69 Kč (25 % z 514 186,74 Kč). Z těchto částek je též nutno vycházet i pro účely náhrady nákladů řízení. Konkrétně mají žalobci nárok na náhradu částky: - Advokát žalobců učinil celkem 15 úkonů právní služby (5 úkonů za každého z žalobců): převzetí a příprava právního zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), žaloba ze dne 11. 9. 2023 a písemné podání ve věci samé ze dne 25. 1. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), účast na jednání před soudem dne 9. 1. 2024 a dne 20. 2. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o Mimosmluvní odměna za 5 úkonů právní služby (žalobkyně a/) z tarifní hodnoty 257 093,58 Kč snížená o 20 % činí 5 x 7 472 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5. ve spojení s § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o Mimosmluvní odměna za 10 úkonů právní služby (žalobci b/ a c/) z tarifní hodnoty 128 546,69 snížená o 20 % činí 10 x 5 008 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5. ve spojení s § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 5 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), - 2 487,04 Kč - náhrada za dvě jízdy osobním automobilem tov. zn. Škoda, reg. zn. [SPZ], při cestě [adresa] a zpět (jednání před soudem dne 9. 1. 2024 a dne 20. 2. 2024) o celkové vzdálenosti 316 Km, při ceně 38,70 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 5,60 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., - 1 200 Kč - náhrada za promeškaný čas advokáta strávený na cestě do místa úkonu podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu. Celkem tak soud každému z žalobců přiznal právo na náhradu odměny za 5 úkonů právní služby učiněných v jeho prospěch (37 360 Kč pro žalobkyni a/ a po 25 040 Kč pro každého dalšího z žalobců), přičemž právo na náhradu hotových výdajů a promeškaný čas advokáta a cestovné (celkem 5 187,04 Kč) soud podělil rovným dílem mezi každého z žalobců (1 729 Kč pro každého). Žalovanou soud zavázal náhradu nákladů řízení uhradit k rukám zástupce žalobců ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení