5 C 61/2024 - 163

Rubrum

Okresní soud v Lounech rozhodl soudkyní JUDr. Evou Kopeckou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A], [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B], 440 01 Louny oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] [Anonymizováno] žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozený [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 3. [Jméno žalovaného C], narozený [Datum narození žalovaného C] bytem [Adresa žalovaného C] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 4. [Jméno žalované D], narozená [Datum narození žalované D] bytem [Adresa žalované D] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro určení vydržení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že vlastníci pozemku parc. č. [číslo] v [obec], orná půda, o výměře 32 m2, a pozemku parc. č. [číslo] tamže, zast. plocha, o výměře 5 m2, které vznikly oddělením od pozemku parc. č. [číslo] v [obec], orná půda, o původní výměře 563 m2, které jsou ve vlastnictví žalovaného č. [hodnota], a to geometrickým plánem vyhotoveným [jméno FO], geodetická kancelář, [adresa], č. plánu [hodnota], ověřeného [tituly před jménem] [jméno FO], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem [hodnota] ze dne [datum] pod číslem [číslo], který tvoří nedílnou přílohu rozsudku, jsou jako manželé žalobci.

II. Určuje se, že vlastníci pozemku parc. č. [číslo] v [obec], zahrada, o výměře 12 m2, která vznikla oddělením od pozemku parc. č. [číslo], orná půda, o původní výměře 1875 m2, která je ve vlastnictví žalovaného č. [hodnota], č. [hodnota], a č. [hodnota], a to geometrickým plánem vyhotoveným [jméno FO], geodetická kancelář, [adresa], č. plánu [hodnota], ověřeného [tituly před jménem] [jméno FO], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem [hodnota] ze dne [datum] pod číslem [číslo], který tvoří nedílnou přílohu rozsudku, jsou jako manželé žalobci.

III. Prvý žalovaný je povinen zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 71 760,40 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta A], advokáta sídlem [Adresa advokáta A].

IV. Druhý, třetí a čtvrtá žalovaná jsou povinni každý jednou třetinou zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 41 558,80 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta A], advokáta sídlem [Adresa advokáta A].

Odůvodnění

1. Žalobci se svým návrhem domáhali proti žalovaným určení vlastnického práva k pozemku parc. č. [číslo] v [obec], orná půda, o výměře 32 m2, a pozemku parc. č. [číslo] tamže, zast. plocha, o výměře 5 m2, které vznikly oddělením od pozemku parc. č. [číslo] v [obec], orná půda, o původní výměře 563 m2, které jsou ve vlastnictví žalovaného č. [hodnota], a to geometrickým plánem vyhotoveným [jméno FO], geodetická kancelář, [adresa], č. plánu [hodnota], ověřeného [tituly před jménem] [jméno FO], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem [hodnota] ze dne [datum] pod číslem [číslo] a pozemku parc. č. [číslo] v [obec], zahrada, o výměře 12 m2, která vznikla oddělením od pozemku parc. č. [hodnota], orná půda, o původní výměře 1875 m2, která je ve vlastnictví druhého, třetího žalovaného a čtvrté žalované, a to geometrickým plánem vyhotoveným [jméno FO], geodetická kancelář, [adresa], č. plánu [hodnota], ověřeného [tituly před jménem] [jméno FO], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem [hodnota] ze dne [datum] pod číslem [číslo] s tím, že dotčené části sousedních pozemků vydrželi na základě mimořádného vydržení podle § 1095 občanského zákoníku, neboť tyto drží od roku 1983.

2. Žalovaní s návrhem nesouhlasili, namítali, že žalobci předmětné části jejich pozemků drží od počátku v nepoctivém úmyslu.

3. Soud po provedeném dokazování, a to listinných důkazů, které k objasnění skutkových okolností sporu považoval za dostačující, zjistil následující: Dne [datum] uzavřeli žalobci jako manželé s Československým státem – Městským národním výborem v [obec] dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemků sepsanou [tituly před jménem] [jméno FO], notářkou Státního notářství v [obec] pod sp. zn. [Spisová značka] na základě které jim bylo zřízeno právo osobního užívání pozemkové parcely [číslo], orná o výměře 405 m2 za úředně stanovenou úhradu 3 240 Kč k výstavbě rodinného domku. Tato parcela původně vznikla podle geometrického plánu Střediska geodézie v [obec] ze dne [datum] č.j. [Číslo jednací] oddělením z části parcely číslo [číslo], orná půda, zapsaná ve vlastnickém listu číslo [hodnota] pro obec [adresa]. Následně podle geometrického plánu Střediska geodézie [adresa], Geodézie n. p. [adresa] číslo zakázky [číslo] vyhotoveného dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž vytyčení bylo provedeno dne [datum] [jméno FO], byly z parcely číslo [číslo] nově vytvořeny pozemkové parcely [číslo], orná půda a parcela číslo [číslo], orná půda, následně byla parcela [číslo] rozdělena na parcelu číslo [číslo] o výměře 0,726 ha, parcelu číslo [číslo] o výměře 405 m2 (žalobci), parcelu číslo [číslo] o výměře 405 m2 ([adresa] a [jméno FO]), parcelu číslo [číslo] o výměře 405 m2 ([jméno FO] a [jméno FO]) a parcelu číslo [číslo] o výměře 405 m2 ([jméno FO] a [jméno FO]), parcelu číslo [číslo] o výměře 225 m2 a parcelu číslo [číslo] o výměře 405 m2 a parcelu číslo [číslo] o výměře 0,3098 ha, vesměs ornou půdu. Dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku parc. č. [číslo] pro žalobce byla registrována Státním notářstvím v [obec] dne [datum] pod č. reg. [hodnota]. Žalobci na této parcele postavili rodinný dům, jehož užívání bylo povoleno rozhodnutím [právnická osoba], odboru výstavby dne [datum] pod č.j. [Číslo jednací] a bylo mu přiděleno číslo popisné [číslo] a geometrickým plánem vyhotoveným Střediskem geodézie [adresa], Geodezie n. p. [adresa], č. zak. [hodnota] byla od tohoto pozemku oddělena část o výměře 109 m2 odpovídající půdorysu stavby domu, které bylo přiděleno samostatné parcelní číslo [číslo], zastavěná plocha. Následně na základě právní úpravy občanského zákoníku, a to § 872 odst. 1, 4 zákona číslo 40/1960 Sb. se žalobci stali společnými vlastníky pozemku parc. č. [číslo] v [obec], orná půda o výměře 296 m2 a pozemku parc. č. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 109 m2, a to v rámci bezpodílového spoluvlastnictví manželů, od roku 1998 v režimu společného jmění manželů. Prvý žalovaný je vlastníkem dotčené části nemovitosti na základě Kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi prodávajícím [jméno FO] a kupujícími manželi [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] na základě které získal žalovaný do společného jmění manželů, mimo jiné, parcelu číslo [číslo] o výměře 563 m2, orná půda v obci a k.ú. [obec], zapsané na listu vlastnictví číslo [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. Po rozvodu manželství uzavřeli bývalí manželé [jméno FO] dohodu o majetkovém vypořádání dne [datum] na základě které získal předmětnou parcelu do svého výlučného osobního vlastnictví prvý žalovaný. Druhý žalovaný, třetí žalovaný a čtvrtá žalovaná jsou každý jednou třetinou podíloví spoluvlastníci pozemkové parcely číslo [číslo], orná půda, o výměře 1 875 m2 ,v obci a k.ú. [obec] ) na základě usnesení [Název soudu] o dědictví po jejich zemřelé matce [jméno FO] č.j. [Číslo jednací] ze dne [datum] ( právní moc [datum]) , které byl pozemek vydán v rámci restitučního řízení v roce 2002, přičemž k fyzickému předání pozemku nikdy nedošlo. Ze spisu MěNV [adresa], odboru výstavby a vodního hospodářství č.j. [Číslo jednací] bylo zjištěno, že žalobce [Jméno žalobce A] dne [datum] ohlásil stavební úpravy a práce spočívající ve stavbě kůlny na nářadí, a to její postavení z obvodového zdiva a zastřešení kůlny. K tomu doložil výpis z evidence nemovitostí LV [hodnota] osvědčující jejich právo osobního užívání a vlastnictví k parcelám číslo [číslo], orná, ost. pl. a [číslo], zastavěná plocha, souhlas souseda [jméno FO] ze dne [datum], který neměl připomínek s postavením kůlny na nářadí na pozemku [Jméno žalobce A] v [adresa], u hranic zahrádky, náčrt stavby a geometrický plán ze dne [datum] pro vyznačení rodinného domku číslo zakázky [číslo] MěNV v [obec] dne [datum] rozhodl pod č.j. výst. [Číslo jednací] tak, že podáním ze dne [datum] ohlásil drobnou stavbu kůlny na nářadí – postavení obvodového zdiva, zastřešení kůlny s tím, že stavebník je povinen zajistit souhlas sousedů, práce budou provedeny v termínu do 12/90 a stavebník je povinen zajistit si vynětí ze ZPF. Dne [datum] podal [Jméno žalobce A] MNV v [obec] Ohlášení drobné stavby, a to v [obec], na parcele [číslo], typizovaný skleník cca 15 m2, jedná se o SEMPRA SKLENÍK v rozměru 5 x 3 metru podle dodavatele, který bude dodán po schválení stavby s účelem pěstování zahradních produktů. Stavbu bude provádět svépomocí a nebudou k provedení použity sousední nemovitosti. K žádosti připojil evidenční údaje o pozemcích, vyjádření souseda [tituly před jménem] [jméno FO], který neměl připomínky s postavením skleníku na pozemku souseda pana [jméno FO] u hranic jeho pozemku, dne [datum] vyjádřil MěNV v [obec] souhlas pod č.j. výst. [Číslo jednací] s drobnou stavbou na parcele číslo [číslo] v k.ú. [obec], typizovaný skleník cca 15 m2 v rozměru 5 x 3 metru podle dodavatele. Práce budou provedeny v termínu do 12/90. K návrhu prvého žalovaného o zajištění odstranění stavby ze dne [datum] je vedeno u [právnická osoba] v [obec], odboru stavebního úřadu řízení o odstranění stavby, vedené pod sp. zn. [Spisová značka]. Prvý žalovaný uvedl, že žádá o odstranění staveb na pozemku parc. č. [číslo] v katastru [obec], kde se stavby aktuálně nacházejí. Jedná se o plot s podezdívkou, skleník, dřevník a přístřešek s tím, že část pozemku využívá majitel sousedního pozemku [číslo], který je ve společném jmění manželů [jméno FO]. S panem [jméno FO] se nedohodli na nájmu ani výkupní ceně za dotčenou část pozemku. Na základě tohoto podnětu svolal Městský úřad v [obec] kontrolní prohlídku, o které byl sepsán dne [datum] protokol č.j. [Číslo jednací] za účasti manželů [jméno FO] a pracovníků stavebního úřadu [adresa], v rámci kterého stavební úřad stavbu přeměřil s tím, že stavba je 3 x 6 metrů, místo 3 x 5 metrů, je umístěna v souladu s povolením, co se týče kůlny část stavby povolená [datum] odpovídá provedení, dále pokračuje část dřevníku v délce 2,9 metrů, šířka stejná, dále byl proveden přístřešek, ve stavbě je proveden krb. Oplocení drátěné, provedeno na základě zaměření cca z roku 1990. Dne [datum] oznámil [právnická osoba], odbor stavebního úřadu pod č.j. [Číslo jednací], sp. zn. [Spisová značka] zahájení řízení o odstranění stavby s tím, že stavba skleníku byla provedena v rozporu s povolením vydaným MěNV v [obec]. Skleník je umístěn na pozemcích číslo parc. [číslo], přičemž umístění skleníku bylo povoleno pouze na pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa] a půdorysné rozměry skleníku jsou 3 x 6 metrů namísto původních 5 x 3 metrů. Ke stávající stavbě kůlny byla provedena přístavba dřevníku o půdorysných rozměrech 2,9 x 2,5 metru, která je umístěna na pozemcích číslo [číslo], a to na hranici s pozemkem číslo parc. 2842/8 v k.ú. [adresa]. Na stávající stavbu kůlny a přístavbu dřevníku navazuje zastřešená terasa o půdorysných rozměrech 6,4 x 2,6, zastřešení terasy je umístěno na pozemcích [číslo], stavby jsou dokončené. Stavba skleníku by v běžném povolovacím režimu, stejně jako přístavba dřevníku a přístavba zastřešené terasy vyžadovaly vydání společného územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru. Za této situace stavební úřad oznamuje podle § 129 odst. 2 stavebního zákona zahájení řízení o odstranění stavby. Dne [datum] podal [Jméno žalobce A] podle § 129 odst. 2 stavebního zákona žádost o dodatečné povolení staveb, která je vedena pod sp. zn. [Spisová značka]. Vzhledem k tomu, že tato žádost neobsahovala požadované náležitosti, byl vyzván k odstranění nedostatků žádosti ve lhůtě do 23. 9. 2022 a současně bylo řízení o dodatečném povolení staveb přerušeno. Usnesení o přerušení řízení o dodatečném povolení staveb nabylo právní moci dne [datum]. Usnesením [právnická osoba] v [obec], odboru stavebního úřadu ze dne [datum] č.j. [Číslo jednací], sp. zn. [Spisová značka] bylo řízení o odstranění stavby, a to skleníku a přístavby dřevníku s přístřeškem ke stávající kůlně u rodinného domu čp. [adresa], přerušeno. Následně dne [datum] oznámil [právnická osoba] [obec], odbor stavebního úřadu, že v řízení bude pokračováno a pozval účastníky k ústnímu jednání. V rámci šetření stavebního úřadu byl vyzván k součinnosti Katastrální úřad pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště v [obec], který sdělil, že parcely číslo [číslo] vznikly v roce [rok] zápisem geometrického plánu číslo [hodnota] s tím, že lomové body vyznačené v terénu železnými trubkami, nebyly zaměřeny v souřadnicích JTSK, ale byly určeny ortogonální metodou připojenou na okolní body polohopisu. Při digitalizaci katastrální mapy se zjistilo, že délky měřických přímek nevyhovují stanoveným podmínkám pro geodetické výpočty. Proto nebylo možné určit souřadnice lomových bodů v JTSK s nejvyšší možnou přesností, ale souřadnice byly určeny s kódem kvality 6 stanoveným podle měřítka vektorizované mapy. Zákres v digitální katastrální mapě je tak proveden s určitou mírou nejistoty, která dosahuje maximálně hodnoty mezní polohové chyby. Katastrální zákon v těchto případech umožňuje, aby si dotčení vlastníci průběh hranice upřesnili. Pro šetření hranic v terénu je však podstatné geometrické určení, tj. tvar a rozměry pozemků dané geometrickým plánem, kdy oba pozemky byly odděleny o rozměrech 18 x 22,5 metru. V roce 2002 zápisem geometrického plánu číslo [hodnota] byla oddělena parcela číslo [číslo] a při digitalizaci katastrální mapy byl dopočten bod napojení její hranice na hranici parcely číslo [číslo]. V dokumentaci katastrálního úřadu byla dohledána vytyčovací dokumentace číslo [hodnota] na opětovné vytýčení bodů z geometrického plánu číslo [hodnota]. Ze zaměření situace v terénu je patrné, že rozdíl mezi zákresem hranice parcely číslo [číslo] v katastrální mapě a plotem zaměřeným na jižní straně pozemku číslo [číslo] přesahuje hodnotu výše uvedené mezní polohové chyby, katastrální úřad je názoru, že tento rozdíl neznačí jen míru nejistoty zákresu, ale jde o přeplocení pozemku. Rozhodnutím [právnická osoba] v [obec], odbor stavebního úřadu ze dne [datum] č.j. [Číslo jednací][Anonymizováno] sp. zn. [Spisová značka] bylo řízení o odstranění nepovolených staveb přerušeno do doby vyřešení předběžné otázky týkající se žaloby o určení vydržení vlastnického práva sp. zn. 5 C 61/2024 podané k Okresnímu soudu v Lounech. Účastníci řízení nenavrhli soudu provést účastnický výslech se kterým nevyslovili svůj souhlas. Žalobce a) [Jméno žalobce A] v rámci svého vyjádření před soudem uvedl, že v roce [rok] získali pozemek pro stavbu rodinného domku, na základě kterého byla následně provedena skrývka ornice, v roce [rok] vytyčil stavební dozor hranice pozemku a hranice stavby za účelem budování základů domu. V roce [rok] byl rodinný dům zkolaudován a současně bylo stavebním dozorem sděleno, že bude znovu přeměřena stavba a pozemek za účelem vložení do katastru nemovitostí. Přilehlé pozemky číslo parc. [číslo] užívali zahrádkáři, kteří si sami nechali pozemky zaměřit a na hranici vybudovali plot z chmelničných sloupů. Následně poté, co sloupy uhnily z důvodu, aby zabránili vstupování na pozemek žalobců tam dobudovali vlastní plot, který navazoval na původní vytyčení hranic zahrádkáři. Následně po roce [rok] mu bylo na geodézii sděleno, že proběhne digitalizace pozemků a dojde k novému přeměření. V roce [rok] žádal o povolení na stavbu skleníku a přilehlého domku a dřevníku. Vzhledem k tomu, že pozemek na jižní hranici v době výstavby domu nijak neřešili, byla tam shrnutá hlína a pozemek na jižní hranici domu ležel ladem, tak učinili dotaz na městském úřadě někdy v letech [rok], zda by bylo možné pronajmout část tohoto pozemku. Bylo jim sděleno, že buď získají pozemek celý nebo jejich žádosti nevyhoví, tak s tím souhlasili, uzavřeli smlouvu na jeden měsíc, poté se o pozemek začali zajímat zahrádkáři a ti tam postavili plot. Městský úřad je vyzval, aby po měsíci smlouvu vrátili tak tak učinili a smlouva byla anulována. Na bližší okolnosti si ale již nevzpomíná. V roce [rok] se na geodézii podíval do ortofotomap, opětovně mu bylo sděleno, že dojde k digitalizaci celého území. Tím pro něho vše skončilo. O tom, že zasahuje stavbami na cizí pozemky se dozvěděl až v roce [rok] od prvého žalovaného, který mu sdělil, že zakoupil pozemek a že mu žalobci zasahují dvěma metry do jeho části. Za této situace byli ochotni žalobci jednat o finančním dorovnání. Po opakovaných jednáních s prvým žalovaným, kdy tento stupňoval své finanční požadavky z původní částky 50 000 Kč na částku 150 000 Kč se rozhodli, že se obrátí o právní pomoc při řešení této záležitosti. Prvý žalovaný v rámci svého písemného vyjádření i ústního přednesu uvedl, že uzavřel dne [datum] kupní smlouvu na základě které zakoupil pozemky od rakouského státního příslušníka, který je získal v restituci. Jednalo se o lokalitu, kde již předtím odkoupil od prarodičů jiné dva pozemky. Vzhledem k tomu, že na pozemku hospodařili zahrádkáři, tyto dne [datum] informoval o změně vlastnictví s tím, že by chtěl celou situaci řešit, dne [datum] se konalo setkání se zahrádkáři, kde někdo zmínil, že si pan [jméno FO] zabral kus zahrady. V průběhu roku [rok] kontaktoval žalobce a), informoval ho o tom, že mu zastavěl část pozemku. Žalobce a) mu sdělil, že o tom ví a nabídl mu částku 50 000 Kč. Tato částka pro něho byla neadekvátního, jeho představa byla minimálně desetinásobná. Následně se dne [datum] obrátil na Stavební úřad v [obec] s žádostí o odstranění stavby. Po celou dobu řízení činil žalobce a) obstrukce, nakonec bylo řízení zastaveno. Za účelem vytyčení přesných hranic svých pozemků si objednal geodetickou firmu. Měření probíhalo v druhé polovině roku [rok], kam byli pozváni i manželé [jméno FO]. Navrhl odprodej pozemku, pronájem pozemku nebo vrácení pozemku, žalobci na žádné řešení nepřistoupili. Domnívá se, že žalobci získali části nemovitostí od počátku v nepoctivém úmyslu, věděli, že jsou na cizím pozemku. Původně měli zájem o kus neudržovaného pole a když nechtěli celkovou plochu, tak si z ní ukrojili. Druhý žalovaný, třetí žalovaný a čtvrtá žalovaná uvedli, že nemovitosti získali na základě dědického řízení po jejich zemřelé matce [jméno FO], které nebyl pozemek vrácený v restituci v roce [rok] nikdy fyzicky předán, až na základě místního šetření na místě samém zjistili, že nejen žalobci, ale i vlastníci sousedních pozemků parcelní číslo [číslo] ([jméno FO]), pozemku číslo parc. [číslo] ([jméno FO]) užívají jejich část pozemku parcelní číslo [číslo] v odhadované výměře cca 105 m2 bez právního důvodu. Žalobci v současné době užívají o cca 50 m2 více než jim bylo původně předáno do osobního užívání a následně přešlo do vlastnictví. Žalobci měli zájem se na počátku mimosoudně dohodnout, ale žalovaní očekávali, že se žalobci omluví a nabídnou finanční kompenzaci za neoprávněné užívání a zaplacenou daň a navrhnou další řešení. Žalobcům přísluší poctivá držba pouze k pozemku parcelní číslo [číslo], pro ostatní části pozemků, které užívají nemají právní důvod, nejsou poctiví držitelé, neboť jejich pozemek byl řádně vyznačen v roce [rok] a v těchto hranicích měl být i oplocen. Pokud stavební úřad odsouhlasil drobné stavby zasahující do části pozemků třetích osob, tak byl uveden v omyl. Žalovaní nerozporují, že v roce [rok] projevili žalobci zájem o pronájem části pozemku na jižní hranici své parcely, který ležel ladem za situace, kdy jim byl nabídnut pronájem pouze celého pozemku, si žalobci svévolně oddělili část potřebnou pro své potřeby. Soud učinil dotaz na [právnická osoba] a [právnická osoba] za účelem zjištění, zda žalobci žádali o pronájem pozemku, [právnická osoba] v [obec] sdělil, že nájemní smlouvu uzavřenou s manželi [jméno FO] k pozemkům číslo parc. [číslo] se dohledat nepodařilo. Státní pozemkový úřad zaslal dohody o zaplacení úhrady za užívání nemovité věci a pachtovní smlouvy uzavřené s třetími osobami [jméno FO] a manželi [jméno FO]. Soud provedl dne 10. 9. 2024 místní šetření, v rámci kterého zhotovil fotodokumentaci, ze které je zřejmé faktické zastavění sporných částí pozemků.

4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Podle § 1095 občanského zákoníku uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 1091 odst. 2 občanského zákoníku je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle usnesení NS ze dne 19.10.2022 sp. zn. 22 Cdo 788/2022 „…Podmínkou mimořádného vydržení podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v § 992 odst. 1 o. z., resp. dříve v § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ( obč. zák. ), se tu neuplatní (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, či shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2961/2021). V podrobnostech se odkazuje na zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 3387/2021….“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu č.j. 22 Cdo 2307/2022-305 ze dne 10.5.2023 „…. Odvolací soud správně vyšel z toho, že držbou nikoliv v nepoctivém úmyslu (§ 1095 o. z.) nemá zákon na mysli držbu poctivou (§ 992 odst. 1 o. z.). Nicméně citované rozhodnutí nemohl odvolací soud objektivně znát, a proto je jeho právní názor na podmínky mimořádného vydržení, byť pečlivě odůvodněný, jiný než názor dovolacího soudu. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Mimořádné vydržení, poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.) a držba nikoliv v nepoctivém úmyslu: Dovolatelem položená otázka o vztahu poctivé držby (§ 992 odst. 1 o. z.) a mimořádného vydržení již byla v mezidobí, po rozhodnutí odvolacího soudu, vyřešena Nejvyšším soudem. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, se mimo jiné uvádí: K mimořádnému vydržení zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby, a aby nebyl držiteli prokázán „nepoctivý úmysl“. Je otázkou, zda „nepoctivý úmysl“ (§ 1095 o. z.) značí „nepoctivou držbu“ (§ 992 odst. 1 o. z., věta druhá), resp. zda se k mimořádnému vydržení vyžaduje poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z., věta první). Odpověď je záporná. Mimořádné vydržení se neopírá o dobrou víru tak, jak je vymezena v § 992 odst. 1 o. z., věta první (z pozitivního vymezení dobré víry), ale o obecnou poctivost držitele, resp. o nedostatek „nepoctivého úmyslu“ (jde o negativní vymezení dobré víry). O pozitivní vymezení dobré víry jde v případě, kdy se předpokládá pozitivní přesvědčení držitele, že mu držené právo náleží, že je jeho subjektem (viz § 992 odst. 1 o. z., věta první, § 130 odst. 1 zákona 40/1964 Sb., občanský zákoník); o negativní vymezení dobré víry jde, je-li držitel přesvědčen, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu, jedná tedy poctivě v obecném smyslu slova. V § 992 odst. 1 o. z. nejde – na rozdíl od § 1095 o. z. – o „poctivost“ v obecném smyslu [k tomu viz Spáčil, J., Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1774). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 96 a další literaturu tam uvedenou]. Nepoctivým může být i ten držitel, který jen z nedbalosti, někdy i nevědomě, neví, že mu právo, které vykonává, nenáleží; takový držitel nejedná v nepoctivém úmyslu. Naproti tomu v nikoliv nepoctivém úmyslu jedná především ten, který je přesvědčen, že tím, že se ujal držby, nepůsobí jinému bezdůvodně újmu. Ten, kdo drží „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ je přesvědčen, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu; jde zde o dobrou víru „v nejméně přísném pojetí“ (viz též Petrov, J. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: [právnická osoba]. Beck, 2019, s. 1163). Podobně věc pojímají i další autoři [Bělovský, P. in Spáčil, J., Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 377, Dobrovolná, E. in Spáčil, J. a kol. Věcná práva. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 90]. K tomu se poznamenává, že odkaz žalovaných na „Spáčil Jiří a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva. 1. vydání. Praha C. H. Beck, 2013, kde je uvedeno, že shodně jako v OZO nemusí se (mimořádné) vydržení opírat o řádnou a pravou držbu, nicméně držba musí být poctivá“, je vytržený z kontextu (z dalšího textu se podává opačný názor, který je výslovně uveden na s. 92). Ostatně druhé vydání komentáře se k této otázce vyslovuje jednoznačně (viz odkaz uvedený výše). Lze tedy uzavřít, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten se ujal držby v přesvědčení, že nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v § 992 odst. 1 o. z., resp. dříve v § 130 odst. 1 obč. zák. se tu neuplatní. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.). Důvodová zpráva k občanskému zákoníku v této souvislosti uvádí, že „institut mimořádného vydržení nemůže dát průchod ochraně zjevné lsti a podvodu“. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Obratem „při nabytí a výkonu držby“ je míněno, že nikoliv nepoctivý úmysl při uchopení držby se nemůže změnit během výkonu držby takto uchopené v úmysl „nikoliv poctivý“ (a naopak). Posouzení poctivosti držitele je v zásadě na úvaze soudů v nalézacím řízení, která musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Dovolací soud by pak mohl zpochybnit úvahy soudů nižších stupňů jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené či nebyly řádně odůvodněny. Okamžik, ke kterému se posuzuje držba „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ pro mimořádné vydrženi: Občanský zákoník stanoví, že podmínkou pro klasifikaci držby jako poctivé (§ 992 odst. 1 o. z.) je, že její podmínky musí být naplněny jak při uchopení, tak i při výkonu držby. To se podává jak z § 992 odst. 1 o. z. („právo, které vykonává,“), tak i z § 992 odst. 2 o. z. („při nabytí držby nebo při jejím výkonu zástupcem…“). Naproti tomu publiciánskou žalobu zákon dává tomu, „kdo nabyl držby vlastnického práva poctivě, řádně a pravým způsobem“ (§ 1043 odst. 1 o. z.). Zákonodárce má tedy k dispozici způsob, jak vyjádřit okamžik, ke kterému období či okamžiku se určitá kvalita držby posuzuje, v § 1095 jej však nevyužil; ze znění zákona nelze řešení dovodit. Důležité je, že zákon považuje za přípustné obě možnosti, jak vyplývá z § 992 odst. 1 o. z., tak i z § 1043 odst. 1 o. z. Jde o problematiku obdobnou otázce, zda při vydržení, pokud je jeho podmínkou dobrá víra držitele, je rozhodující dobrá víra při uchopení držby („mala fides superveniens non nocet“), anebo zda musí existovat po celou dobu držby („mala fides superveniens nocet“). Zatímco římské právo (a pod jeho vlivem také Code civil) vycházely ze zásady uvedené na prvním místě, zákon 946/1811 Sb., obecný zákoník občanský, přejal zásadu kanonického práva, že je třeba, aby dobrá víra trvala po celou dobu držby (k tomu viz Bělovský, P.: Usucapio: Vydržení v římském právu. [adresa]: Auditorium 2018, str. 199 a násl., a literaturu tam uvedenou); tento přístup přejal i zákon 151/1950 Sb., občanský zákoník, i zákon 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších novel, a také nyní účinný občanský zákoník pokud jde o poctivou držbu (vyžadující dobrou víru) jako podmínku řádného vydržení. Držba „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ (§ 1095 o. z.) je zvláštním druhem držby, kterou ani obecný zákoník občanský, ani pozdější občanské zákoníky neznaly; je blízká římskoprávnímu pojetí dobré víry, vymezené negativně, tedy tak, že v dobré víře je držitel, který je přesvědčen, že nabytím držby nepůsobí nikomu újmu [viz např. Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M.: Římské právo. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 176 a násl.; k pozitivnímu a negativnímu vymezení dobré víry viz např. Spáčil, J., Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 97 a násl.]. Uvádí se též, že „…bona fides znamená, že vydržitel choval se při nabytí držby jako čestný člověk; je to, jinými slovy, vědomí vydržitelovo, že nepáše bezpráví na zákonném držiteli“ (Bonfante, P. Instituce římského práva. Brno 1932, s. 312 a násl.). V římském právu šlo tedy – oproti požadavkům kladeným na dobrou víru např. v § 992 odst. 1 o. z., resp. v občanských zákonících uvedených shora – při vydržení o dobrou víru vymezenou negativně a v nejméně přísném pojetí. Zákon v § 1095 o. z. zjevně vychází z toho, že v průběhu dvojnásobné vydržecí doby nutné pro mimořádné vydržení má vlastník dost prostoru pro uplatnění jeho práva, a proto není třeba na držbu pro mimořádné vydržení klást tak přísné nároky, jako na držbu vedoucí k vydržení řádnému. Je tedy odůvodněné vyjít z předpokladu, že by zákonodárce, kdyby tuto otázku výslovně upravil, se v § 1095 o. z. přidržel méně přísného pojetí, totiž že „držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“ tu musí být v době, kdy se jí držitel chopil; to, že se později dozví, že v katastru nemovitostí je jako vlastník evidován někdo jiný, resp. že někdo jiný vlastníkem je, nemá samo o sobě za následek zánik držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Lze tedy uzavřít, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. Zánik držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“: V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, se též konstatuje, že samotný „nikoliv nepoctivý úmysl“ se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný (např. že smlouva, na jejímž základě se chopil držby vlastnického práva, je z nějakého důvodu neplatná). K tomu přistupuje skutečnost, že nepoctivý úmysl brání vydržení jen, byl-li tu při uchopení držby. Je tedy třeba řešit otázku, jak může vlastník zabránit mimořádnému vydržení jeho věci (věcného práva k ní). Z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 se podává, že pokud jde o zánik držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“, je třeba analogicky aplikovat § 995 o. z., větu první, podle které platí: „Bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba“. V zásadě tedy platí, že ujal-li se někdo držby nikoliv v nepoctivém úmyslu a později zjistí, že není vlastníkem (není v katastru nemovitosti evidován jako vlastník), není tím jeho nepoctivý úmysl dotčen; na rozdíl od poctivé držby (§ 992 odst. 1 o. z.) nemá taková vědomost za následek zánik kvalifikované držby (zde držby nikoliv v nepoctivém úmyslu). K vydržení práva nemůže dojít, ztratí-li držitel držbu (§ 1009 odst. 1 o. z.) dříve, než uplyne vydržecí doba. Vlastník věci, resp. – subjekt vlastnického práva, proto zabrání mimořádnému vydržení zejména tím, že s držitelem uzavře dohodu o předání držby vlastníkovi; přitom ani nemusí dojít ke změně ve fyzickém ovládání věci (viz tzv. constitutum possessorium, kdy držitel předává držbu jinému, a zůstává jeho detentorem). Pokud však držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu, odmítá vlastníkovi držbu předat, resp. vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby zabránit mimořádnému vydržení v zásadě jen žalobou napadající držbu nebo tvrdící nepoctivý úmysl držitele při jejím nabytí, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva (§ 1040 o. z.), nebo, má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží (§ 80 o. s. ř.). Bude-li žalobě vyhověno, považuje se držitel od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba, za držitele jednajícího v nepoctivém úmyslu. „Nepoctivý úmysl“ a uchopení držby sousedního pozemku spolu s pozemkem nabytým: Podle důvodové zprávy k § 1095 o. z. míří úprava mimořádného vydržení mimo jiné na „případy byl převeden pozemek o chybně stanovené (větší) výměře, než je výměra skutečná nebo pozemek chybně označený parcelním číslem, takže nabyvatel v dobré víře drží něco jiného, než pro co mu svědčí vlastnický titul“. Soud prvního stupně zamítl žalobu proto, že pozemek, který získal žalobce od prarodičů, a jehož vlastníkem se tedy stal, měl výměru 186 m2, a „pozemek, který měl být předmětem vydržení, pozemek parc. č. XY, však měl výměru 377 m2, tj. téměř dvojnásobnou výměru a i po připuštění změny žaloby, kterou se žalobce domáhal vydržení pouze části pozemku v rozloze 272 m2, je nutno konstatovat, že poměr ploch mezi pozemkem st. p. č. XY a pozemkem, který měl být vydržen, je tak extrémní, že není možné v případě ujmutí se držby pozemku hovořit ani o bezelstném či poctivém úmyslu jednání držitele“. Bez ohledu na nepřiléhavý závěr o nepoctivé držbě (§ 992 odst. 1 o. z.) není tento závěr irelevantní. Proto se jím dovolací soud zabýval přesto, že jej odvolací soud nepřevzal. Podmínkou mimořádného vydržení je nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Úmysl jako vnitřní stav sám o sobě nemůže být předmětem dokazování. Předmětem dokazování mohou být skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení (stejně tak úmysl) projevuje navenek (srov. k tomu např. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3499/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1465/98). Tento závěr platí i pro posuzování držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Tento úmysl nelze zpravidla prokázat přímo, je-li však prokázána existence skutečností, zakládajících nepoctivost držitele, o kterých věděl anebo – při splnění předpokladu § 4 odst. 1 o. z., tedy že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností – vědět při uchopení držby nutně musel, pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu; přitom, podobně jako v právu trestním, může jít o úmysl přímý (držitel ví, že jedná nepoctivě a takto jednat i chce), nebo o úmysl nepřímý (s tím, že jeho jednání může být nepoctivé, je srozuměn; srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1241/2022). Ujme-li se nabyvatel spolu s pozemkem, který nabyl do vlastnictví, i držby části sousedního pozemku, neznamená to bez dalšího, že jedná v nepoctivém úmyslu, a to dokonce ani tehdy, je-li jeho držba nepoctivou ve smyslu § 992 odst. 1 o. z., věta druhá, neboť mu „musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží“. Samotná nedbalost držitele totiž držbu v nepoctivém úmyslu nezakládá, nutný je úmysl držitele. Jestliže však okolnosti případu jsou tak zjevné, že průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musí bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl, pak lze učinit závěr o nikoliv poctivém úmyslu nabyvatele. Nestačí tu však pouhý omyl držitele, byť i jinak neomluvitelný, situace musí být taková, že je třeba učinit závěr o tom, že o rozdílu věděl, resp. vědět musel, přičemž je nutno vždy přihlížet k individuálním okolnostem každého případu. V této souvislosti lze přihlédnout i k judikatuře Nejvyššího soudu k § 130 odst. 1 zákona 40/1964 Sb., občanský zákoník, ovšem s tím, že jde-li o mimořádné vydržení, je třeba držbu posuzovat benevolentněji, nestačí nedbalost držitele při uchopení držby. Přiměřeně se tak uplatní i právní závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1594/2004, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 22 Cdo 496/2004. Jestliže byl tedy poměr výměry nabytého pozemku s pozemkem, jehož držby se držitel bez právního důvodu chopil (sousedním pozemkem) tak velký, že držiteli muselo být nepochybně jasné, že drží více, než nabyl (výměra takto drženého pozemku dosahovala zpravidla výrazně více než 50 % výměry pozemku koupeného či jinak nabytého), pak, nebyly-li tu okolnosti výrazně svědčící v jeho prospěch (např. sporný pozemek byl od nepaměti připlocen k pozemku právních předchůdců držitele a s nimi jako rodinnými příslušníky užíván, přičemž přístup na něj byl možný jen z usedlosti držitele, šlo o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem, jeho výměra nebyla ve smlouvě uvedena) jde o držbu nabytou v nepoctivém úmyslu. Je též třeba zvážit, proč skutečný vlastník nemovitosti proti držbě po dobu 20 let nezasáhl. Vždy bude záležet na komplexním a individuálním posouzení věci. Výslednou úvahu odvolacího soudu dovolací soud zpochybní jen, bude-li zjevně nepřiměřená. V projednávané věci vycházel odvolací soud ze zjištění, že žalobce a jeho právní předchůdci (příbuzní) drželi sporný pozemek od poloviny 60. let 20. století, měli jej desetiletí připlocen k pozemku parc. č. st. XY, vybudovali na něm studnu jako jediný zdroj vody pro svůj rekreační objekt a kryté stání pro automobil. Za této situace považuje Nejvyšší soud za nesprávnou úvahu odvolacího soudu, že se jeho držba změnila v držbu v nepoctivém úmyslu jen tím, že v souvislosti s uzavřením kupních smluv ze dne [datum] a ze dne [datum], jejichž předmětem byl převod pozemku parc. č. XY nebo jeho části, a jejichž součástí byly geometrické plány, musel poznat, že pozemek parc. č. st. XY neodpovídá tvarem ani velikostí pozemkům, které měl oploceny, a tedy věděl, že vykonává právo, které mu nepřísluší. Dovolací soud nezpochybňuje úvahu odvolacího soudu o tom, že v souvislosti s převodem části pozemku žalovanému 1) v roce [rok] se žalobce měl dozvědět, že knihovním vlastníkem sporného pozemku není. To je však vzhledem k tomu, že k mimořádnému vydržení postačí jednání „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ při nabytí držby, pro posouzení jeho podmínek v dané věci nedostatečné. Knihovní vlastník, státní statek, neuplatnil do konce vydržecí doby vlastnické právo, resp. nezpochybnil držbu žalobce žalobou. Samotná vědomost o rozporu skutečného stavu se stavem knihovním, nabytá až v průběhu držby a běhu vydržecí doby, pak sama o sobě nevyloučila mimořádné vydržení. Za této situace je rozsudek odvolacího soudu v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, a je tak dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. K otázce dobrověrného nabyvatele: Podle § 7 o. z. má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Podle § 980 odst. 2 o. z. je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje. Podle § 984 odst. 1 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis. Judikatura Nejvyššího soudu je konzistentní v názoru, že při hodnocení dobré víry nabyvatele věcného práva v soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem ve smyslu § 984 odst. 1 o. z. je vždy třeba brát v úvahu, zda smluvní strana při běžné (obvyklé) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměla, popřípadě nemohla mít důvodné pochybnosti o tom, že údaje uvedené ve veřejném seznamu (v katastru nemovitostí) odpovídající skutečnému právnímu stavu, tedy i o tom, že osoba zapsaná jako vlastník v katastru nemovitostí je skutečným vlastníkem věci. Běžná (obvyklá) opatrnost smluvní strany při nabývání věcného práva zásadně nezahrnuje její povinnost činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistila, že stav zápisů ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčila nahlédnutím do něj, je vskutku v souladu se skutečným právním stavem, a že nedošlo ke změně oprávněné osoby, aniž by se tato změna promítla ve veřejném seznamu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4540/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2021, sp. zn. 24 Cdo 688/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2087/2020). Jsou-li tu však objektivní okolnosti vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem, je na nabývající osobě, aby si ověřila (aktivně zjišťovala), zda zápis ve veřejném seznamu je v souladu se skutečným stavem (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4540/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2021, sp. zn. 24 Cdo 688/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2087/2020). Objektivními okolnostmi vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem jsou i držební (užívací) poměry neodpovídající poměrům vlastnickým v katastru nemovitostí. V takovém případě má nabyvatel, je-li to možné, učinit u držitele (uživatele) dotaz na důvod jeho držby (užívání) věci (srovnej dovolatelem odkazovaná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2698/2015, a ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4174/2017, ústavní stížnost proti němu podaná byla usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. IV. ÚS 4115/17, pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta). Pokud tak neučiní, nepůjde zpravidla o nabytí v dobré víře ve smyslu § 984 odst. 1 o. z….“ V daném případě se žalobci domáhají proti žalovaným určení vlastnického práva k nově vzniklým pozemkům oddělených od pozemků žalovaných geometrickým plánem číslo plánu [číslo], vyhoveným [jméno FO], [právnická osoba], [adresa], a to k parcelám číslo parc. [číslo] o výměře 32 m2 a parc. číslo [číslo] o výměře 5 m2, vzniklých oddělením od původního pozemku parc. číslo [číslo] ve vlastnictví prvého žalovaného a k nově vzniklému pozemku číslo parc. [číslo] o výměře 12 m2, vzniklým oddělením od pozemku číslo parc. [číslo] ve vlastnictví druhého, třetího a čtvrté žalované. Zákonným formálním předpokladem úspěšnosti určovací žaloby je prokázání naléhavého právního zájmu na určení. Z ustálené právní praxe vyplývá, že naléhavý právní zájem jako předpoklad pro podání určovací žaloby je dán již existencí rozporů ve vlastnických vztazích. Právní zájem je s ohledem na určovací žalobu dán, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo žalobcovo právo nebo právní vztah, na němž je zúčastněn, nebo jestliže by se jeho postavení bez tohoto určení stalo nejistým. V daném případě se řešen stav, kdy existuje spor o vlastnictví části pozemku, kdy žalobci tvrdí, že své vlastnické právo k dotčené části pozemku vydrželi, zastavěli a nyní jsou ohroženi rozhodnutím stavebního úřadu o odstranění staveb z podnětu prvého žalovaného. Naléhavý právní zájem nicméně není presumován a musí být proto vždy tvrzen a prokazován. V daném případě žalobci naléhavý právní zájem dovozují z aktivity prvého žalovaného, který podal u příslušného stavebního úřadu návrh na odstranění drobných staveb a stavební řízení zahájené stavebním úřadem bylo přerušeno do doby skončení vyřešení otázky určení vlastnického práva k části nemovitostí žalovaných. Rovněž z ustálené judikatury jednoznačně vyplývá, že za situace, že předmětem určení jsou nemovitosti, přičemž změny zápisu vlastnických práv nelze docílit jinak než změnou zápisu v katastru nemovitostí v případě, že nedojde k dohodě mezi účastníky řízení, podkladem pro změnu zápisu je rozhodnutí soudu ve věci samé. Poté, co soud dospěl k závěru, že žalobcům svědčí naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k částem nemovitostí ve vlastnictví žalovaných, zabýval se soud věcnou stránkou nároku žalobců, tedy zda uplynula doba dvojnásobně dlouhá, tj. dvacet let a žalobci části nemovitostí nezískali v nepoctivém úmyslu. Co se týče běhu vydržecí doby, tak z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalobci parcelu č. parc. [číslo] získali do své dispozice na základě Dohody o zřízení práva osobního užívání pozemků sp. zn. [Spisová značka] sepsané [tituly před jménem] [jméno FO], notářkou Státního notářství v [obec] a uzavřené dne [datum], registrované Státním notářstvím v [obec] dne [datum] pod číslem reg. [číslo]. Jestliže fyzickým osobám svědčilo právo osobního užívání pozemku ke dni [datum], dnem [datum] bylo ex lege transformováno na právo vlastnické ve smyslu § 872 odst. 1, 4 zákona číslo 40/1964 (Občanský zákoník). Žalobci se tak stali v rámci bezpodílového spoluvlastnictví manželů vlastníky parcel číslo parc. [číslo] o výměře 296 m2 a číslo parc. [číslo] o výměře 109 m2. Pokud žalobci od roku [rok] rovněž užívali i část pozemku státu (posléze z něj vyčleněny parcely číslo parc. [číslo]), následně ve vlastnictví žalovaných a nakládali s ním jako s vlastním, tak jejich dobrá víra, že tyto části pozemků jim patří běží až od [datum], neboť do té doby žalobci věděli, že užívají pozemek v původně socialistickém vlastnictví, ke kterému jim svědčí toliko právo osobního užívání. V daném případě naproti stojí ochrana vlastnického práva žalovaných a důvěra žalobců ve správnost dohody o zřízení práva osobního užívání. Žalobci převzali do osobního užívání část původně pozemkové parcely číslo parc. [číslo] (geometrický plán z roku [rok]), která byla posléze geometrickým plánem z roku [rok] rozdělena a vznikly nové stavební parcely, mimo jiné čtyři parcely o výměře 405 m2 ke kterým bylo zřízeno právo osobního užívání pozemků ve prospěch žalobců, manželů [jméno FO] a [jméno FO], manželům [jméno FO] a [jméno FO] a manželům [jméno FO] a [jméno FO]. Původně rozdělený pozemek měl charakter orné půdy, která byla ze severní části pozemku odhrnuta směrem k jižní části (sporná hranice) za účelem výstavby rodinného domu, žalobci vystavěli rodinný dům, jehož užívání bylo povoleno rozhodnutím MěNV v [obec], odbor výstavby dne [datum] a bylo mu přiděleno číslo popisné [číslo]. Současně geometrickým plánem vyhotovením Střediskem geodézie [adresa] č. zak. [číslo] byla z původního pozemku číslo parc. [číslo] oddělena část o výměře 109 m2, představující zastavěnou část odpovídající půdorysu stavby domu, které bylo přiděleno samostatné parcelní číslo [číslo]. Zbývající část parcely [číslo] o výměře 296 m2 začali žalobci posléze rekultivovat, a to v rozsahu, o kterém se domnívali, že jim byl v terénu vyměřen. Jejich přesvědčení o tom, že užívají jižní část pozemku v rozsahu jak jim byl původně vyměřen a vytyčen bylo utvrzeno následně i chováním členů Zahrádkářského svazu, kteří získali v roce [rok] do svého užívání pozemek číslo parc. [číslo] a v linii hranice mezi pozemky žalobců, ale i dalších vlastníků parcel manželů [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] vyznačili hranici pozemku železnými trubkami, po jejich korozi v této linii vystavěli žalobci drátěný plot. Tento stav „ohraničení“ mezi žalobci a zahrádkáři setrval až do doby, kdy parcelu číslo parc. [číslo] nabyl do společného jmění manželů prvý žalovaný s jeho manželkou, a to v roce [rok]. Žalobci svoji víru, že užívají vlastní parcelu číslo parc. [číslo] ve správných hranicích a o správné rozloze utvrdila i rozhodnutí [právnická osoba], odboru výstavby v roce [rok], kterými byla k ohlášení žalobců povolena výstavba nejprve kůlny na nářadí (ohlášení ze dne [datum]) a poté výstavba typizovaného skleníku (ohlášení ze dne [datum]). MěNV vyslovil souhlas s povolením těchto staveb za podmínky souhlasného vyjádření sousedů, což žalobci doložili. Soud nařídil místní šetření a zjistil, že na sporné části parcel se vstupuje přímo z plochy od domu po několika schůdcích. Parcely jsou částečně vydlážděné, částečně zarostlé upravovaným travním porostem. Při vstupu ze schodů se po levé straně nachází zahradní domek (původně dřevník), na pravé straně je umístěn skleník. Na čelní straně oproti vstupu je hranice pozemku oplocena drátěným plotem, který částečně slouží jako zadní stěna dřevníku. Hranice mezi spornými pozemky probíhá zhruba v polovině druhých dřevěných dveří přes vydlážděnou plochu, travnatý porost a protíná zhruba polovinu skleníku. Na místě nebyly dohledány žádné trigonometrické body, které měly být umístěny po vyměření výměry pozemku. Takto stanovená hranice pozemku ve stejné linii pokračuje dále za skleníkem k dalším třem za sebou přilehlým rodinným domům. Z místního šetření vyplynulo, že sporné části pozemků jsou dlouhodobě obhospodařovány, opečovávány a tvoří jeden celistvý celek spolu se zahradou. K tomu je třeba zdůraznit, že ve stejné linii byly oploceny a jsou rovněž dlouhodobě užívány i pozemky dalších sousedících vlastníků, manželů [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], kteří rovněž své pozemky ohraničili tak, že zasahují do pozemků druhého, třetího žalovaného a čtvrté žalované. Tvrzení žalovaných, že i ostatních šest spoluvlastníků sousedících nemovitostí v jedné linii získalo tyto části parcel v nepoctivém úmyslu, s vědomím, že působí újmu vlastníku přilehlého pozemku, že se dopustili zjevné lsti a podvodu za situace, že v té době zasáhli do „socialistického vlastnictví“, na kterém si sami postavili drobné stavby, které řádně ohlásili a následně byl vysloven z jejich stavbou souhlas příslušným MěNV, nerespektovali původně přiznanou výměru parcel, nebylo žalovanými v rámci provedeného dokazování bezpečně prokázáno. Žalovaní se ve svých tvrzeních pohybovali toliko v rovině úvah, vycházejíc např. z vyjádření žalobců, že tito v roce [rok] požádali o pronájem pozemku na své jižní hranici v neuvedené výměře, na které byla následně vytyčena parcela číslo [číslo] pro Svaz zahrádkářů, byl jim nabídnut pozemek v celé jeho ploše, což odmítli a z tohoto důvodu si „zabrali“ část podle svého rozhodnutí nebo s ničím nedoloženého vyjádření prvého žalovaného, který uvedl, že když po nabytí parcely pozval zahrádkáře na schůzi dne [datum] „někdo ze zahrádkářů zmínil, že si pan [jméno FO] zabral kus zahrady“. Ani skutečnost, že se žalobci, aby předešli řízení u stavebního úřadu, případně soudní řízení, pokusili s žalovanými dohodnout na finančním plnění, nesvědčí o tom, že žalobci od okamžiku, kdy se ujali držby a po celou dobu držby sporných částí pozemků žalovaných jednali v nepoctivém úmyslu, žalobci toto vysvětlili tím, že chtěli předejít soudním sporům a sami nabídli např. prvému žalovanému na vyrovnání jeho nároku částku 50 000 Kč, kterou ale žalovaný nepřijal, neboť požadoval částku výrazně vyšší. Rovněž v průběhu řízení byli žalobci nakloněni možnému smírnému řešení, ale s ohledem na výši investic, které již do sporu vložili se rozhodli pro další vedení soudního sporu. Při posouzení nepoctivého úmyslu nelze přehlédnout ani výši výměry části pozemků žalovaných, které žalobci užívají. U prvého žalovaného se jedná o výměru 37 m2, u zbývajících žalovaných celkem o 12 m2, tj. 49 m2. Vzhledem k původní výměře 405 m2 za stavu, že se jednalo o ornou půdu o velké ploše, na které nebyly žádné terénní ani přírodní markanty, které by mohly pomoci vizuálně rozpoznat vytyčení jižní hranice pozemku žalobců v terénu, když původní body vytyčené geometrickým plánem z roku 1983 byly zřejmě skrývkou ornice narušeny, lze mít za to, že při běžné péči a opatrnosti nemohli žalobci bez pochybností poznat, že se ujímají držby pozemku o výrazně větší rozloze než jakou nabyli. Za této situace ani tato skutečnost nedovozuje závěr o úmyslu žalobců způsobit újmu vlastníkům pozemků sousedících. Žalovaní byli v průběhu řízení řádně poučeni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 občanského soudního řádu o tom, že mají doplnit svá tvrzení a nabídnout důkazy k tvrzené skutečnosti, že žalobci vlastnické právo vydrželi v nepoctivém úmyslu, žalovaní nejprve navrhli výslechy svědků – zahrádkářů, od těchto ale následně ustoupili a s vědomím poučení o možném neúspěchu ve sporu žádné další důkazy nenavrhli, vyjma vyžádání spisů u [právnická osoba] v [obec] ohledně tvrzené nájemní smlouvě se žalobci a u [právnická osoba], [právnická osoba] v [obec] sdělil, že žádnou smlouvu z let [rok] nedohledal, Státní pozemkový úřad zaslal Smluvní ujednání z roku [rok], kterým se [jméno FO] a [jméno FO] dohodli o zaplacení úhrady za užívání nemovitostí a uzavřeli pachtovní smlouvy. Tyto skutečnosti se však netýkají žalobců a navíc se týkají doby výrazně přesahující dobu dvaceti let od roku [rok]. Žalobci žalobu podali poté, což se dne [datum] obrátil prvý žalovaný na [právnická osoba] [adresa] – stavební úřad s návrhem na odstranění staveb, žalobci podali návrh na dodatečné stavební povolení skleníku a zahradního domku. Soud provedl důkaz spisem Stavebního úřadu, žádné zásadní zjištění, které by mělo vliv na posouzení nároku žalobců z tohoto spisu nevyplynulo, vyjma zjištění, že stavba skleníku byla postavena o výměře o metr větší než původně povolené, řízení o dodatečném povolení stavby zahájené dne [datum] bylo rozhodnutím [právnická osoba] [adresa], odboru stavebního úřadu dne [datum] pod sp. zn. MULN/[Spisová značka] zastaveno, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Řízení o odstranění staveb bylo usnesením [právnická osoba] [adresa], odbor stavebního úřadu ze dne [datum] sp. zn. [Spisová značka] přerušeno do doby vyřešení předběžné otázky týkající se žaloby o určení vydržení vlastnického práva vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 61/2024. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Pokud v rámci tohoto řízení se vyjádřil Katastrální úřad pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] dne [datum] pod č.j. [Číslo jednací] ohledně zápisu hranic pozemků číslo parc. [číslo] v k.ú. [adresa] tak, že ze zaměření situace v terénu je patrné, že rozdíl mezi zákresem hranice parcely číslo [číslo] v katastrální mapě a plotem zaměřeným na jižní straně pozemku číslo [číslo] přesahuje hodnotu výše uvedené mezní polohové chyby, je katastrální úřad názoru, že tento rozdíl neznačí jen míru nejistoty zákresu, ale jde o přeplocení pozemku, tak ani z tohoto vyjádření nelze dovodit nepoctivý úmysl žalobců, neboť katastrálnímu úřadu nejsou známy bližší údaje, za jakých okolností k přeplocení pozemků došlo, toliko argumentuje tím, že k takovému rozdílu nemohlo dojít v průběhu digitalizace. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobci prokázali, že od [datum] do roku [rok] vydrželi své vlastnické právo, po tuto dobu uplynula doba více jak dvojnásobně dlouhá (dvacet let), i když neprokázali právní důvod, na kterém se jejich držba zakládá, po celou dobu sporné části pozemků obhospodařovali, vystavěli na nich drobné stavby, prováděli na nich zahradnické úpravy, části pozemků tvoří jednotný celek v rámci rodinného domu žalobců, po tuto dobu původní vlastník Český stát ani následně členové Svazu zahrádkářů ani matka druhého, třetího žalovaného a čtvrté žalované poté, co pozemek získala v restitučním řízení v roce [rok] žádné výhrady vůči žalobcům ohledně zásahu do vlastnických práv do třetích osob neuplatnili. Žalovaní, kteří se vydržení bránili, neunesli důkazní břemeno a neprokázali nepoctivý úmysl, tedy že žalobci tím, že se ujali držby způsobili jinému bezdůvodně újmu, že pozemek získali lstí, podvodem a zanedbali běžnou opatrnost, kterou s ohledem na okolnosti a povahu daného případu mít měli. Ze shora uvedených důvodů soud návrhu žalobců vyhověl a určil, že pozemky žalovaných žalobci v rozsahu žalobního petitu vydrželi. Nedílnou přílohou tohoto rozsudku je geometrický plán vyhotovený [jméno FO], geodetická kancelář, [adresa], číslo plánu [číslo], ověřeného [tituly před jménem] [jméno FO], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, [hodnota] ze dne [datum] pod číslem [číslo].

5. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobci měli ve věci plný úspěch, požadovali náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a nákladů právního zastoupení. Žalobce a) vycházel při vyčíslení svých nákladů vůči prvému žalovanému z punkta 100 000 Kč (ocenění hodnoty sporné části parcely učiněné prvým žalovaným) snížené o 20 % při zastupování dvou a více klientů a požadoval přiznat náhradu úkonů právní služby za převzetí a přípravu zastoupení ve výši 5 100 Kč, sepis žaloby, účast na místním šetřením a zastoupení při jednání dne 7. 11. 2024 ve výši 4 080 Kč, za zastoupení při jednání dne 16. 1. 2025 a 3. 3. 2025 ve výši 5 100 Kč, dále čtyři režijní paušály po 300 Kč a dva režijní paušály po 450 Kč a 21 % DPH ve výši 6 224,40 Kč, celkem 35 864,40 Kč. Žalobkyně b) vycházela při vyčíslení svých nákladů vůči prvému žalovanému z punkta 100 000 Kč (ocenění hodnoty sporné části parcely učiněné prvým žalovaným) snížené o 20 % při zastupování dvou a více klientů a požadovala přiznat náhradu úkonů právní služby za převzetí a přípravu zastoupení ve výši 5 100 Kč, sepis žaloby, účast na místním šetřením a zastoupení při jednání dne 7. 11. 2024, 16. 1. 2025 a 3. 3. 2025 ve výši 4 080 Kč, dále čtyři režijní paušály po 300 Kč a dva režijní paušály po 450 Kč a 21 % DPH ve výši 5 796 Kč, celkem 33 396 Kč. Oba žalobci celkem vyúčtovali vůči prvému žalovanému částku 69 260,40 Kč a soud současně uložil prvému žalovanému uhradit polovinu zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 500 Kč, celkem 71 760,40 Kč a uložil žalovanému zaplatit tuto částku do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta A], advokáta sídlem [Adresa advokáta A]. Žalobce a) vycházel při vyčíslení svých nákladů vůči druhému a třetímu žalovanému a čtvrté žalované z punkta 40 000 Kč (ocenění hodnoty sporné části parcely učiněné právním zástupcem žalovaných) snížené o 20 % při zastupování dvou a více klientů a požadoval přiznat náhradu úkonů právní služby za převzetí a přípravu zastoupení ve výši 2 700 Kč, sepis žaloby, účast na místním šetřením a zastoupení při jednání dne 7. 11. 2024 ve výši 2 160 Kč, za zastoupení při jednání dne 16. 1. 2025 a 3. 3. 2025 ve výši 2 700 Kč, dále čtyři režijní paušály po 300 Kč a dva režijní paušály po 450 Kč a 21 % DPH ve výši 3 502,80 Kč, celkem 20 182,80 Kč. Žalobkyně b) vycházela při vyčíslení svých nákladů vůči druhému a třetímu žalovanému a čtvrté žalované z punkta 40 000 Kč (ocenění hodnoty sporné části parcely učiněné prvým žalovaným) snížené o 20 % při zastupování dvou a více klientů a požadovala přiznat náhradu úkonů právní služby za převzetí a přípravu zastoupení ve výši 2 700 Kč, sepis žaloby, účast na místním šetřením a zastoupení při jednání dne 7. 11. 2024, 16. 1. 2025 a 3. 3. 2025 ve výši 2 160 Kč, dále čtyři režijní paušály po 300 Kč a dva režijní paušály po 450 Kč a 21 % DPH ve výši 3 276 Kč, celkem 18 876 Kč. Oba žalobci celkem vyúčtovali vůči druhému, třetímu žalovanému a čtvrté žalované částku 39 058,80 Kč a soud současně uložil těmto žalovaným uhradit polovinu zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 500 Kč, celkem 41 558,80 Kč a uložil druhému, třetímu žalovanému a čtvrté žalované zaplatit každý jednou třetinou tuto částku, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta A], advokáta sídlem [Adresa advokáta A]. Soud se ztotožnil s provedeným vyúčtováním nákladů řízení žalobců vůči žalovaným, v tomto směru poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 6. 2015 sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, ze kterého vyplývá, že v daném případě jde o určení práva k části nemovitostem, které je penězi ocenitelné. Žalovaní si sami ocenili svůj nárok částkou 100 000 Kč prvý žalovaný a 40 000 Kč druhý, třetí žalovaní a čtvrtá žalovaná. Za této situace se soud ztotožnil s výpočtem nákladů právního zastoupení podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu (tj. ze zjištěné tarifní hodnoty) s tím, že u prvého žalovaného se jedná o částku 100 000 Kč, u zbývajících žalovaných o částku 40 000 Kč. V daném případě tedy s ohledem na vyjádření samotných žalovaných se jednalo o určení práva, které je penězi ocenitelné, důsledně tomu soud nepostupoval ve smyslu § 9 odst. 3 vyhl. č. 177 /96 Sb., kdy se částka 65 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné. V daném případě vůči druhému a třetímu žalovanému a čtvrté žalované se jedná o výpočet ekonomicky příznivější, neboť v opačném případě by soud považoval za punktum částku 65 000 Kč. Tento závěr se ale nevztahuje na prvého žalovaného, který si svoji část pozemku ocenil částkou 100 000 Kč.

Poučení