5 C 76/2006-1127

Rubrum

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 225.000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba žalobkyně, kterou se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 225.000 Kč a příslušenství sestávající z: úroku z prodlení ve výši 2 % z částky 15.000 Kč od 5. 5. 2004 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 % z částky 15.000 Kč od 5. 6. 2004 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,5 % z částky 15.000 Kč od 5. 7. 2004 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,5 % z částky 15.000 Kč od 5. 8. 2004 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 3 % z částky 15.000 Kč od 5. 9. 2004 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 3 % z částky 15.000 Kč od 5. 10. 2004 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 3 % z částky 15.000 Kč od 5. 11. 2004 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 3 % z částky 15.000 Kč od 5. 12. 2004 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 3 % z částky 15.000 Kč od 5. 1. 2005 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,5 % z částky 15.000 Kč od 5. 2. 2005 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,5 % z částky 15.000 Kč od 5. 3. 2005 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 % z částky 15.000 Kč od 5. 4. 2005 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 15.000 Kč a to: -od 5. 5. 2005 do 30. 6. 2005 ve výši 9,5 % -od 1. 7. 2005 do 31. 12. 2005 ve výši 8,75 % -od 1. 1. 2006 do 30. 6. 2006 ve výši 9 % -od 1. 7. 2006 do 31. 12. 2006 ve výši 9 % -od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007 ve výši 9,5 % -od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 ve výši 9,5 % -od 1. 1. 2008 do zaplacení ve výši odpovídající procentní výši 2T repo sazby stanovené ČNB a platné vždy pro první den kalendářního pololetí, v němž prodlení dlužníka trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, úroku z prodlení z částky 15.000 Kč a to: -od 5. 6. 2005 do 30. 6. 2005 ve výši 9,5 % -od 1. 7. 2005 do 31. 12. 2005 ve výši 8,75 % -od 1. 1. 2006 do 30. 6. 2006 ve výši 9 % -od 1. 7. 2006 do 31. 12. 2006 ve výši 9 % -od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007 ve výši 9,5 % -od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 ve výši 9,5 % -od 1. 1. 2008 do zaplacení ve výši odpovídající procentní výši 2T repo sazby stanovené ČNB a platné vždy pro první den kalendářního pololetí, v němž prodlení dlužníka trvá, zvýšené o 7 procentních bodů. úroku z prodlení z částky 15.000 Kč a to: -od 5. 7. 2005 do 31. 12. 2005 ve výši 8,75 % -od 1. 1. 2006 do 30. 6. 2006 ve výši 9 % -od 1. 7. 2006 do 31. 12. 2006 ve výši 9 % -od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007 ve výši 9,5 % -od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 ve výši 9,5 % -od 1. 1. 2008 do zaplacení ve výši odpovídající procentní výši 2T repo sazby stanovené ČNB a platné vždy pro první den kalendářního pololetí, v němž prodlení dlužníka trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, úroku z prodlení z částky 15.000 Kč a to: -od 5. 8. 2005 do 31. 12. 2005 ve výši 8,75 % -od 1. 1. 2006 do 30. 6. 2006 ve výši 9 % -od 1. 7. 2006 do 31. 12. 2006 ve výši 9 % -od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007 ve výši 9,5 % -od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 ve výši 9,5 % -od 1. 1. 2008 do zaplacení ve výši odpovídající procentní výši 2T repo sazby stanovené ČNB a platné vždy pro první den kalendářního pololetí, v němž prodlení dlužníka trvá, zvýšené o 7 procentních bodů.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 240.513,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně na nákladech řízení 9.162,84 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 5. 5. 2006 domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 225.000 Kč s úrokem z prodlení. Dovolávala se toho, že od žalované a její matky již v roce 1992 zakoupila dům [adresa] v [anonymizováno] ulici v [obec], obě prodávající se jej ale po mnoho následujících let zdráhaly vyklidit. Žalovaná dům vyklidila až po skončeném soudním řízení o vyklizení nemovitosti v předem sjednaném termínu dne 5. 8. 2005. Žalobkyně tvrdila, že vinou žalované nemohla nemovitosti pronajmout za úhradu ve výši 15.000 Kč měsíčně a nemohla tak učinit ani v období od 4. 5. 2004 do 5. 8. 2005. Za uvedené období proto žalobkyně požadovala zaplatit 225.000 Kč s úrokem z prodlení z částky 15.000 Kč za každý měsíc od každého 5. dne v měsíci v období od května 2004 do srpna 2005 do zaplacení, jakožto náhradu škody v podobě ušlého zisku. Úrok z prodlení žalobkyně nejprve požadovala ve výši od 1,5 % do 3 %, podáním z 30. 1. 2008 se souhlasem soudu rozšířila požadavek na tento úrok z prodlení tak, že s účinností od 5. 5. 2005 do 31. 8. 2005 jej požadovala v zákonné výši vždy z částky 15.000 Kč měsíčně a vždy od 5. dne v měsíci do zaplacení.

2. Žalovaná se žalobě bránila tím, že žalobkyni žádnou škodu nezpůsobila. Tvrdila, že žádné své věci v nemovitosti žalobkyně nezanechala, v domě bylo umístěno jen staré bytové zařízení, které patřilo její matce [jméno] [příjmení]. Tato zemřela 11. 3. 2004, dědické řízení skončilo pravomocným rozhodnutím dne 8. 2. 2005. Žalovaná následně dopisem z 11. 4. 2005 žalobkyni požádala o přístup do domu za účelem vyklizení věcí, žalobkyně sama určila pro vyklizení až den 5. 8. 2005. Už dlouho předtím, dne 7. 8. 2002, žalobkyně v domě vyměnila zámek u vchodových dveří a od té doby neměla žalovaná ani její matka do nemovitosti přístup. Žalovaná vylučuje, že by žalobkyni mohla vzniknout škoda v požadované výši, když nemovitost byla v dezolátním stavu, navíc v roce 2002 žalobkyně provedla podřezání nemovitosti, což svědčí o tom, že nemovitost sama užívala. Žalobkyně zde měla ostatně také své věci a nábytek matky žalované odstěhovala na střed místností. Žalovaná vznesla též námitku promlčení části úroků z prodlení, kterou žalobkyně poprvé uplatnila u soudu 30. 1. 2008.

3. Ve věci bylo poprvé rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 5. 9. 2011 č.j. 5 C 76/2006-354 se závěrem, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o výši bezdůvodného obohacení. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2013 č.j. 25 Co 330/2012-417 byl rozsudek soudu prvého stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení z procesních důvodů, neboť odvolací soud nahlížel odlišně na posouzení omluvy žalobkyně k jednání před okresním soudem. Uzavřel, že okresní soud dostatečným způsobem neověřil důvodnost nepřítomnosti žalobkyně u jednání a ve věci bez její účasti jednal.

4. Žaloba žalobkyně byla po dalším řízení rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 5. 12. 2014 č.j. 5 C 76/2006-514 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. září 2017 č.j. 25 Co 129/2015-612 zamítnuta a žalobkyni byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení.

5. Oba výše zmíněné rozsudky vyšly ze zjištění, že žalovaná užívala bez právního důvodu dům žalobkyně od 7. 8. 2002 k uskladněním svých věcí, a to do 5. 8. 2005, kdy nemovitost definitivně vyklidila. Žalobkyně žalovala náhradu škody v podobě ušlého zisku, oba soudy uzavřely, že tento nárok v daném případě nebyl založen a žalobní žádání posuzovaly dle ustanovení o bezdůvodném obohacení. V řízení bylo třeba, aby žalobkyně předestřela tvrzení a důkazy ohledně výše obvyklého nájemného za uskladnění obdobných věcí, což neučinila, omezila se na předložení vyjádření realitních kanceláří ohledně výše nájemného za kancelářské a obytné, nikoli skladovací prostory. Žalobkyně současně odmítla zaplatit zálohu na znalečné, v důsledku čehož soud neprovedl jí navrhovaný důkaz znaleckým posudkem, jímž by výše tržního nájemného mohla být přesně stanovena. Z toho pak bylo vyvozeno, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně veškerých předpokladů nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“), a žaloba tak musela být v plném rozsahu zamítnuta.

6. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 6. 3. 2018 č.j. 28 Cdo 987/2017-678 rozsudek krajského i okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud shledal právní posouzení nároku žalobkyně jako bezdůvodného obohacení za souladné s judikaturou dovolacího soudu, neboť se opírá o závěr, že žalobkyně neprokázala existenci konkrétní hospodářské příležitosti ke sjednání nájmu nemovitosti protiprávně užívané žalovanou, ale pouze poukazovala na materiály dokládající podle jejího mínění výši obvyklého nájemného za užívání obdobných objektů. Nedoložila tedy reálnou majetkovou újmu, jíž měla utrpět v důsledku jednání žalované, pročež jí nárok z titulu náhrady škody nemohl být přiznán. Dovolací soud přisvědčil soudům nižších instancí, že přicházelo v úvahu posouzení žalovaného nároku jako práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého neoprávněným užíváním cizí věci, za něž žalobkyni v souladu s § 458 odst. 1 obč. zák. přísluší náhrada ve výši obvyklého nájemného, vytkl jim však, že se odchýlily od ustálené judikatury dovolacího soudu při kalkulaci majetkového prospěchu žalované.

7. Nejvyšší soud vyslovil názor, že rozsah obohacení žalované, jež užívala žalobkyní vlastněný obytný dům k umístění svých movitých věcí, odpovídá logicky částce, již by obvykle musela v daném místě a čase vynaložit na opatření práva uskladnit své věci ve srovnatelné nemovitosti (obytném domě) smluvní cestou. Pakliže neexistuje trh s nájmy obdobných objektů ke skladištním účelům, což se jeví pravděpodobným, je nutné upřednostnit kritérium povahy nemovitosti a prospěch žalované poměřovat částkou, kterou by bylo třeba vynaložit na získání práva užívat dotčenou stavbu k účelům, k jakým se skutečně pronajímá (patrně tedy za účelem bydlení), nikoli jíž by žalovaná hypoteticky platila za uskladnění svých věcí ve skladovacích prostorách, tj. ve zcela odlišných podmínkách, neboť tímto údajem by nebyla kvantifikována cena užívacího práva k obytnému domu, ale k nemovitosti po všech stránkách odlišné – skladišti. S ohledem na argumentaci nastolenou ve vyjádření žalované k dovolání Nejvyšší soud dodal, že samozřejmě není vyloučen ani úsudek, že spornou stavbu v relevantním období nebylo vůbec možné pronajmout, a užívací právo k ní tudíž mělo nulovou hodnotu, pročež by ani nemohlo být usuzováno na vznik obohacení žalované v důsledku jejího užívání s tím, že pro výpočet rozsahu bezdůvodného obohacení užíváním bytu nebo naopak nebytových prostor je rozhodný skutečný stav užívané nemovitosti, nikoli její formálně právní povaha. Předmětná nemovitost žalobkyně byla v rozhodném období, kdy ji užívala k umístění movitého majetku žalovaná, svými vlastnostmi fakticky obytnou budovou. Ve světle těchto úvah zmínil dovolací soud, že je třeba nově posoudit otázku, zda žalobkyní předložené důkazy postačují k vyčíslení obvyklého nájemného za užívání sporné nemovitosti žalovanou, či nikoli, přičemž kalkulace obvyklého nájemného zpravidla představuje otázku vyžadující si odborného posouzení ve smyslu § 127 o. s. ř., i když se zřetelem k okolnostem věci není vyloučeno, aby byla bezpečná skutková zjištění o tržní hladině ceny nájmu učiněna i na základě jiných materiálů, zejména vyjádření osob způsobilých poskytnout hodnověrné údaje s dostatečnou vypovídací hodnotou.

8. V dalším řízení okresní soud navázal na výsledky předchozího řízení, dokazování doplnil a nyní shrnuje:

9. Spisem Okresního soudu v Jičíně sp.zn. 3 C 173/2000, k němuž byla pro společné řízení spojena věc sp.zn. 3 C 86/2001, je prokázáno, že žalobkyně jako vlastnice nemovitostí podala 29. 11. 2000, proti žalované, její matce [jméno] [příjmení] a neteři žalované [jméno] [příjmení] žalobu na vyklizení domu čp [číslo] na stavebním pozemku parc. [číslo] stavebního pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] v [obec]. Dne 11. 7. 2001 žalovaná a její matka podaly u téhož soudu žalobu proti žalobkyni, v níž se domáhaly určení, že jsou spoluvlastnicemi uvedených nemovitostí oproti zaplacení částky 80.000 Kč, neboť kupní smlouva, kterou měly své vlastnictví na žalobkyni převést, je neplatná (sp.zn. 3C 86/2001). Ve svém vyjádření ze dne 26. 1. 2001 k žalobě žalobkyně uvedla, že si do předmětného domu již v minulosti nastěhovala lůžkoviny, peřiny a další osobní věci. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 10. 10. 2003 č.j. 3 C 173/2000-298 bylo žalované a její matce uloženo předmětné nemovitosti vyklidit a vyklizené předat žalobkyni, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Proti žalované [jméno] [příjmení] byla žaloba zamítnuta, stejně tak byl zamítnut požadavek žalobkyně, aby povinnost žalované a její matce byla uložena solidárně. Žaloba žalované a její matky na určení jejich spoluvlastnického práva oproti vrácení kupní ceny byla rovněž zamítnuta. Žalované a její matce bylo uloženo zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 27.600 Kč k rukám její zástupkyně a České republice na nákladech řízení částku 372 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud tehdy uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vlastnické právo k předmětným nemovitostem řádně nabyla a že toto stále trvá. Žalované a její matce žádné právo, které by je opravňovalo k tomu, aby nemovitost užívaly a měly v ní, byť i jen uskladněny, své věci, nesvědčilo. Přesto bylo prokázáno, že v předmětných nemovitostech zůstaly věci žalované (viz čl. 188 spisu, kde žalovaná uvedla, že v nemovitosti žalované se stále nachází její nádobí, ve kterém pro matku přenášela jídlo) a její matky. Žalobkyně po té, co se chopila sama držby nemovitostí, t.j. dne 7. 8. 2002, k vyklizení těchto věcí vyzývala sama nebo prostřednictvím soudního exekutora, dobrovolného vyklizení nemovitostí však nedosáhla. Soud shledal žalobu vůči žalované a její matce za právem podanou a v tomto rozsahu ji vyhověl. Po rozhodnutí prvého soudu matka žalované dne 11. 3. 2004 zemřela, usnesením krajského soudu ze dne 22. 2. 2005 č.j. 25 Co 64/2004-364 byl rozsudek okresního soudu vůči ní zrušen a řízení proti ní zastaveno. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 5. 2005 č.j. 25 Co 64/2004- 410 byl rozsudek okresního soudu ve vztahu k žalované potvrzen, odvolání žalované bylo odmítnuto, výrok o nákladech řízení byl změněn tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem ve výši 37.795 Kč a dále ji byly k úhradě uloženy náklady odvolacího řízení ve výši 32.735 Kč. Rozsudek okresního soudu ve znění změn dle rozsudku krajského soudu i rozsudek krajského soudu nabyl právní moci dne 30. 5. 2005. Jak vyplývá z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 4. 5. 2005, žalovaná setrvala na odvolání, v němž proti uložení povinnosti dům vyklidit brojila, zmínila rovněž, že žalobkyni vyzvala k vydání věcí, žalobkyně ji však neodpověděla.

10. Spisem Okresního soudu v Jičíně sp.zn. 23 D 150/2004 je prokázáno, že bylo projednáváno dědictví po [jméno] [příjmení], matce žalované, zemřelé [datum]. Řízení skončilo usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 12. 2004 č.j. 23 D 150/24-37, z něhož je zřejmé, že jedinou dědičkou zůstavitelky se stala žalovaná. Usnesení nabylo právní moci dne 8. 2. 2005.

11. Spisem Okresního soudu v Jičíně sp.zn. 2 T 116/2004 je prokázáno, že od roku 2000 bylo proti žalované (zpočátku i proti její matce) vedeno trestní řízení proto, že v době od 1. 1. 1994 do 28. 8. 2000 znemožnila užívání rodinného domu [číslo] v [anonymizováno] ulici v [obec] majitelce- žalobkyni, domek jí do užívání nepředala, nemovitost nevyklidila, nedala jí od ní klíče a na výzvy k vyklizení nereagovala. Nejprve byla věc u okresního soudu vedena pod sp.zn. 2 T 151/2000. Obžaloba byla u okresního soudu podána 6. 12. 2000 a rozsudkem tohoto soudu č.j. 2 T 151/2000 - 138 byla žalovaná obžaloby zproštěna. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 5. 10. 2001 č.j. 13 To 220/2001- 160 byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření. Dne 9. 8. 2002 byla u soudu podána nová žaloba a řízení pokračovalo pod sp.zn. 2 T 139/ 2002. Usnesením ze dne 12.12.2003 č.j. 2 T 139/2002-318 bylo trestní stíhání žalované zastaveno. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 9. 3. 2004 č.j. 10 To 57/2004-338 byly stížnosti proti rozhodnutí okresního soudu zamítnuty a usnesení nabylo právní moci 9. 3. 2004. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno dovolání, usnesením Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 5 Tdo 816/2004-354 byla usnesení obou soudů zrušena a věc vrácena okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Řízení dál pokračovalo pod sp.zn. 2T 116/2004. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 20. 1. 2005 č.j. 2T 116/2004-415 byla žalovaná uznána vinnou trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a odst. 1, odst. 2 trestního zákona, a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2005 č.j. 10 To 92/2005-448 byl rozsudek okresního soudu zrušen a nově bylo rozhodnuto tak, že žalovaná byla uznána opět vinnou v úvodu tohoto odstavce uvedeným skutkem, v němž byl shledán trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249 a odst. 2 trestního zákona a odsouzena byla k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Žalobkyně, zde jako v ostatních rozhodnutích, byla s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

12. Exekutorským zápisem značky Ez 007, sepsaným soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] Exekutorského úřadu Praha [anonymizováno], se sídlem [obec a číslo], [ulice a číslo] ze dne 7.8. 2002 je prokázáno, že na žádost žalobkyně byl dne 7. 8. 2002 v 10 hodin za přítomnosti exekutora na základě příkazu žalobkyně otevřen zámečníkem dům [adresa] v [anonymizováno] ulici v [obec] a proveden soupis zde umístěných věcí. Zápis konstatuje, že dům sestává z centrální chodby, kuchyně a tří pokojů s příslušenstvím, koupelnou a WC. V objektu je vytápěna jen jedna místnost- kuchyň- kamny na tuhá paliva. Obsahuje též velmi stručný seznam movitých věcí na místě. Je v něm též zaznamenáno, že ve 12 hodin se na místo dostavila žalovaná, která tvrdila, že dům obývá společně se svojí matkou a mají zde obě své věci. Mezi účastnicemi je nesporné, že 7. 8. 2002 za přítomnosti soudního exekutora si žalobkyně zpřístupnila předmětnou nemovitost, vyměnila klíče od vstupních dveří a od té doby žalovaná neměla do nemovitosti přístup.

13. Výzvou téhož soudního exekutora ze dne 13. 8. 2002, adresovanou žalované, je prokázáno, že exekutor vyzval žalovanou, aby doložila, z jakého titulu předmětný dům užívá, předložila příslušnou nájemní smlouvu, případně doklad o placení nájemného. Exekutor upozornil, že v opačném případě bude konstatovat, že žalovaná i její matka dům užívají bez právního důvodu. Dále pro případ, že uvedené žalovaná do patnácti dnů nedoloží, byla vyzvána, aby si věci z domu odstěhovala a sdělila exekutorovi, které věci jsou její, eventuálně dalších osob. Jinak zamýšlel exekutor věci umístit do exekutorského skladu na náklady žalované, event. dalších majitelů věcí. Stav interiéru nemovitostí a bytové vybavení v roce 2002 je dokumentován 16 černobílými fotografiemi, které byly předloženy. Movité věci na fotografiích zachycené, byly žalovanou v roce 2005, jak vyplyne z dalších důkazů, i vyklízeny.

14. Dopisem žalované z 11. 4. 2005, který byl odeslán žalobkyni, je prokázáno, že žalovaná urgovala vydání movitých věcí, které byly předmětem dědictví po její matce. Žádala, aby žalobkyně stanovila nejméně 2 termíny k předání věcí. Žalobkyně dopis převzala dle doručenky 11. 5. 2005, když od 13. 4. 2005 byl uložen na poště.

15. Žalobkyně reagovala dopisem žalované bez uvedení data, v němž uvedla, že je právě nemocná, a nabídla termín k převzetí věci pátek 5. 8. 2005 v 9 hodin 30 minut.

16. Seznamem věcí s datem 5. 8. 2005 je prokázáno, že nabídnutý termín vyklizení žalovaná akceptovala. Při vyklízení domu č.p [číslo] byly sepsány movité věci, které byly z domu odváženy. Šlo především o nábytek, obrazy, nádobí, koberce a další věci. Seznam sepsala osoba jménem [příjmení], svědkyně [příjmení] podpisem potvrdila, že s ním byla seznámena.

17. Výpovědí svědkyně [příjmení] je prokázáno totéž, co zmíněným seznamem. Dále svědkyně uvedla, že ve vyklízených věcech poznala věci [jméno] a [jméno] [příjmení], poznala jejich šatstvo a nábytek. Dle svědkyně tam žalovaná žádné věci neměla. Část věcí se na žádost žalobkyně z domu nevyklízela, byla uprostřed obývacího pokoje zakryté igelitem, jednalo se o skříňku, peřiny, pohovku a žalobkyně sdělila, že jde o její věci. Veškerý nábytek, který se stěhoval, byl odsunut od zdi. V srpnu 2005 stav domu již dle svědkyně nebyl dobrý, dům byl špinavý, zatuchlý, byly tam pavučiny a z kredence vypadly myši.

18. Výpovědí svědka [jméno], manžela žalované je prokázáno, že poté, kdy bylo ukončeno dědické řízení po [jméno] [příjmení], žádala žalovaná žalobkyni o zpřístupnění věcí po matce. K tomu došlo v srpnu 2005. V nemovitosti byly pouze věci po svědkově tchýni. V obývacím pokoji byly věci žalobkyně, které byly veprostřed místnosti přikryté, věci po tchýni byly na straně. Nějaké drobnosti měla žalobkyně ještě v komoře. V době, kdy došlo ke stěhování, tedy v roce 2005, byl nábytek uprostřed místností. V době stěhování byl dům zanedbaný a zaprášený.

19. Žalobkyně jako účastnice řízení podrobně popsala okolnosti předcházející uzavření kupní smlouvy na dům [adresa] v [anonymizováno] ulici v [obec], důkladně vylíčila postupy a chování žalované a jejího bratra, který s ní při uzavírání kupní smlouvy jednal. Zmínila po té i pochybení advokáta [anonymizováno] [ulice], který nepředložil smlouvu včas katastrálnímu úřadu. Uváděla dále skutečnosti, jež byly prokázány obsahem přílohových spisů uvedených shora, zejména žalobkyně popisovala, jak se žalovaná a její matka odmítaly vystěhovat, tvrdila, že ji psychicky vydíraly a chtěly dům zpět, žalovaná si dokonce přihlásila do domu trvalý pobyt Žalobkyně dále žádala o zrušení trvalého pobytu žalované a vydání klíčů, žalovaná byla marně vyzvána k vyklizení nemovitosti prostřednictví dvou advokátů a exekutora. Posléze žalovaná i její matka nechaly dům opuštěný a žalobkyně si jej proto zpřístupnila sama s pomocí soudního exekutora. Tehdy, podle žalobkyně, byl dům v dezolátním stavu, stavebním úřadem bylo provedeno šetření a bylo ji uloženo zjednat nápravu. Po dvanácti letech po uzavření smlouvy byla žalobkyně obviňována, že se do domu vloupala, když si do něj sama zjednala přístup. I přesto, že vlastnicí nemovitosti byla žalobkyně, bylo proti ní zahájeno trestní stíhání, bylo odstoupeno od kupní smlouvy, vydáno předběžné opatření v její neprospěch a žádost o zachování trvalého pobytu matky žalované. Žalobkyně vyjádřila své přesvědčení, že žalovaná porušila svoji povinnost nemovitost vyklidit a předat ji žalobkyni. I když byla žalovaná vyzývána opakovaně, aby alespoň za užívání nemovitostí platila, žalobkyně se ničeho nedočkala. Ani správní řízení, které obě strany sporu v průběhu doby proti sobě vedly, stav nevyřešily. K faktickému vyklizení nemovitosti došlo až po rozhodnutí odvolacího soudu v řízení o vyklizení. Je pravda, že žalovaná krátce předtím odeslala žalobkyni dopis, v němž žádala o termín k vyklizení nemovitosti, ale hned na to u krajského soudu řekla, že se stěhovat nechce a proti rozhodnutí o vyklizení se nadále odvolávala. Až teprve, když rozhodl krajský soud, dohodly si účastnice termín vyklizení 5. 8. 2005. Žalobkyně připustila, že sama měla v nemovitosti od roku 1992 své věci. Šlo o lůžkoviny, dala je do místnosti vlevo od vchodu, protože tam chtěla nastěhovat svoji matku. Po roce 2002 žalobkyně v nemovitosti provedla různé nutné stavební práce včetně izolací. Po vyklizení nemovitosti, t.j od roku 2005 dům nikomu nepronajímala, neboť to pro nadměrné opotřebení a zanedbanost stavby nebylo možné.

20. V průběhu řízení opotřebení a zanedbanost své nemovitosti v období, kde se její držby chopila, dokládala žalobkyně fotografiemi. Část z nich (čl. 348 (shodně [číslo]), zachycuje havarijní stav střechy, narušení a opadání venkovních omítek a vzlínající zemní vlhkost až do výše oken. Dalšími fotografiemi (čl. 598) je dokumentováno, že střešní krytina místy opadávala, pozorovat lze vliv zatékání srážek ze střechy na střešní konstrukce. Další fotografie zachycují interiér domu v době před vyklizením věcí žalované a v době vyklízení, na některých z nich (čl. 597) je patrný výsledek působení vlhkosti na podlahy a vnitřní omítky zdí. Na snímku z koupelny (čl. 599) jsou zřejmé mapy, způsobené vzlínající vlhkostí, opadnutá část vnitřní omítky a obkladů, plíseň na obkladech, zničená vana a popraskané umyvadlo. Na dalších snímcích exteriéru [adresa] (čl. 600) je zřejmé další poškození venkovních omítek vlivem vlhkosti obvodových zdí a jejich opadávání, jakož i zcela degradovaná venkovní dlažba.

21. Spisovým materiálem MěÚ [obec] Stavebního úřadu k domu [adresa] v [anonymizováno] ulici v [obec] je prokázáno, že uvedený dům byl vybudován v roce [číslo] a téhož roku bylo vydáno povolení k jeho užívání. Později byla vybudována prádlovna se sklepem, v roce 1928 nový záchod s připojením na obecní stoku. V roce 1931 oznámil tehdejší majitel provedení nové fasádní omítky. Dne 12. 7. 1965 oznámili vlastníci, [jméno] a [jméno] [příjmení], výměnu oken na domě a žádali o udělení souhlasu, čehož dosáhli 24. 7. 1965. Ve spise je dále založena kupní smlouva z 24. 3. 1992, kterou nabyla nemovitost žalobkyně, dále její dopis, doručený stavebnímu úřadu 13. 6. 2002, v němž žalobkyně uvádí, že stavebnětechnický stav její nemovitosti dosáhl takového stupně, že ohrožuje život a zdraví. Střecha je děravá a silně jí zatéká, tašky padají dolů a mohou poranit kolemjdoucí na chodníku. Media uvnitř jsou zchátralá a dům hyzdí svým zevnějškem. Žádala státní stavební dohled o posouzení a nápravu. Dle přiloženého protokolu ze 7. 8. 2002 vyplývá, že státní stavební dohled byl vykonán, bylo konstatováno, že stav domu odpovídá jeho stáří, byla zjištěna vlhkost zdiva, které je příčinou odfouknutí omítky. Lokálně byla poškozena střešní krtina. Statické poruchy a jiné závady ohrožující život nebyly zjištěny. Následuje text dopsaný žalobkyní, že se domnívala, že v důsledku zanedbané údržby a zvětralých padajících tašek jsou ohroženy životy a zdraví kolemjdoucích občanů, je však ráda, že dle názoru stavebního dohledu není„ důvod a závad“ a nemusí střechu opravovat. Dodala, že dům je hygienicky na zásah hygienika. Státní stavební dohled dne 22. 8. 2002 vydal výzvu, v níž zopakoval, že stavebně technický stav objektu odpovídá jeho stáří. Vlivem absence příp. poškození izolace proti zemní vlhkosti dochází k vlhnutí svislého zdiva, které je příčinou lokálního odfouknutí omítky, malby či výkvětu soli. Střešní krytina je lokálně poškozena, krov je zachovalý. Při zběžné prohlídce nebyly zjištěny žádné statické poruchy ani jiné vady, které by bezprostředně ohrožovaly zdraví a život osob. Nebezpečí zranění, nikoliv bezprostřední, může vzniknout při uvolnění třešních tašek v místě lokálních poškození. Pro snížení vlhkosti do provedení dodatečné hydroizolace bylo doporučeno účinné větrání. Závěrem byla žalobkyně vyzvána, aby do 31. 10. 2001 (míněno zřejmě 2002) provedla opatření, jimiž zabrání příp. pádu uvolněných střešních tašek na přilehlou komunikaci a chodník. Dne 31. 10. 2002 žalobkyně stavebnímu úřadu písemně oznámila započetí udržovacích prací na domě [adresa], a to výměnu poškozené a doplnění chybějící krytiny a izolaci vlhkosti podřezáním zdiva. Současně se žalobkyně omluvila, že s prací nemohla začít dříve, protože v srpnu 2002 byl její byt na [obec a číslo] zasažen povodní a následky této katastrofy stále odstraňuje. Dům, kde v [obec] bydlí, byl neobyvatelný a byli evakuováni. Dle sdělení stavebního úřadu z 7. 11. 2002, úřad vzal ohlášení žalobkyně na vědomí. O provedení avizovaných oprav nevyvstal mezi stranami spor. Dne 29. 9. 2006 žalobkyně ohlásila, že provede výměnu původní krytiny za novou v „ příbuzné“ červené barvě. Na žádosti je poznámka, že souhlas byl dán mlčky ke dni 29. 10. 2006. Zprávou stavebního úřadu z 11. 2. 2008, podanou soudu, je shrnuto, že 31. 10. 2002 byly ohlášeny udržovací práce na [adresa] oprava střešní krytiny, izolace proti zemní vlhkosti. Výměna střešní krytiny byla ohlášena 29. 9. 2006. Dle spisového materiálu domu [adresa] v [anonymizováno] ulici, vedeného stavebním úřadem, nebyly od roku 2000 stavebnímu úřadu ohlášeny další stavební úpravy, které by vyžadovaly ohlášení nebo stavební povolení.

22. Mimo toho, co uvedla ve své účastenské výpovědi, se žalobkyně v průběhu řízení ke stavu předmětné nemovitosti v rozhodném období opakovaně vyjadřovala. V podání z 29. 1. 2008 (čl. 118 a násl.) označila stav předmětné nemovitosti jako havarijní, ve svém podání z 27. 2. 2008 (čl. 169 a násl.) popsala, že vlivem nevhodného způsobu užívání nemovitosti, tedy tím, že se v domě užívala jediná místnost- kuchyň- a že se v domě netopilo a nevětralo, byly omítky opadané a mokré až do výše 2 metrů. Jejich otlučení a oprava stála statisíce. Uvedla dále, že topení bylo nefunkční, všechna topidla zarezlá a plná zbytků jídla, takže musela instalovat nové etážové topení, provést izolace proti zemní vlhkosti zdiva, ale i podlah, některé byly zcela shnilé a bylo nutno je vytrhat a odstranit, dále musela provést i tepelnou izolaci. Zmínila dále, že střecha byla děravá a do domu teklo, protože nemohla provést včas dílčí opravy, shnila podlahové prkna a od prken trámy. Projektant, který ji kreslil projekt, navrhl, že dům by bylo lepší zbourat, protože než rekonstruovat je lepší stavět nový.

23. Soud pokládá na tomto místě za potřebné poznamenat, že v průběhu řízení byly obě účastnice soudem vyzvány (viz protokol o jednání z 21. 6. 2019 na čl. 720 a násl. a usnesení na č.j. 5 C 76/2006- 731), aby poskytly a doplnily tvrzení o tom, zda v letech 2004 2005 existoval trh s nájmy objektů obdobných [adresa], pronajímaných ke skladištním účelům a o tom, jaký byl v rozhodném období skutečný stav domu [adresa] a aby předložily, event. označily důkazy tato tvrzení prokazující s poučením, že účastník řízení je v řízení povinen tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí a svá tvrzení prokázat s tím, že nesplnění těchto povinností může vést k věcně nepříznivému rozhodnutí. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala podáním z 10. 7. 2019, v němž uvedla, že [adresa] je starší rodinný dům, který bez právního důvodu od roku 1992 do roku 2005 užívala žalovaná. Dům nebyl vybydlený, naopak byl funkční a obyvatelný, nebyly v něm mokré zdi, děravá střecha, rozbitá okna atd., měl zavedenou elektřinu, vodu a plyn, byl v něm splachovací záchod, patřila k němu prádelna, dřevník a zahrada o výměře 346 m2 O tomto stavu má vypovídat i přání žalované z 28. 11. 2002, aby její matka mohla dům v poklidu užívat, když jeho prostředí má ráda. Žalobkyně z něho dovozovala, že by tento zájem žalovaná neměla, pokud by dům byl neobyvatelný. Uvedené skutečnosti jsou dle žalované prokazovány fotografiemi, které jsou obsahem spisu, kupní smlouvou z 23. 4. 1992, dopisem žalované z 28. 11. 2002, znaleckým posudkem [anonymizováno]. [příjmení] z 17. 3. 1992 a exekutorským zápisem Ez 007/02.

24. Zjištění učiněná z fotografií obsažených ve spisu stejně jako z podstatných částí spisu soudního exekutora jsou již popsána shora. Kupní smlouva z 23. 4. 1992 prokazuje, že matka žalované [jméno] [příjmení], žalovaná a žalobkyně uvedeného dne uzavřely kupní smlouvu, kterou prvně jmenované prodaly žalobkyni rodinný dům [adresa] se st. parcelou [číslo] zahradou p. [číslo] v k.ú. [obec] s příslušenstvím za kupní cenu 209.941,25 Kč, která byla zaplacena před podpisem smlouvy. Smlouva byla registrována rozhodnutím Státního notářství v [obec] dne 24. 7. 1992. Znaleckým posudkem [číslo] ing. [jméno] [příjmení] je prokázáno, že byl vyhotoven pro účely převodu mezi občany dne 17. 3. 1992, tedy nepochybně pro účely kupním smlouvy z 23. 4. 1992. Z jeho obsahu vyplývá, že znalec neměl k dispozici dokumentaci stavby, posudek zpracoval dle zjištěného stavu, informací zjištěných na stavebním úřadu a od [jméno] [příjmení]. Dům byl postaven v roce [číslo] a od té doby byl užíván. Voda je zajišťována z veřejného vodovodu, odkanalizování do veřejné kanalizace. Asi 20 let před podáním posudku byla vyměněna okna, provedena nová fasáda a podlahy v obytných místnostech. Jedná se o přízemní řadový dům bez podsklepení a bez vestavěného podkroví. Technický stav byl shledán úměrný stáří objektu a znalec jej hodnotil jako dobrý. S použitím vyhl. č. 393/1991 Sb., nemovitost, tehdy ještě v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví [jméno] [příjmení] a žalované včetně příslušenství a pozemků ocenil na 209.941,25 Kč. Z obou posledně uvedených důkazů nelze zjistit nic, co by dokumentovalo stav [adresa] v rozhodném období od 4. 5. 2004 do 11. 5. 2005. Totéž platí i o dopisu žalované žalobkyni z 28. 11. 2002. Žalovaná v něm poznamenává, že v domě má své věci a že ji žalobkyně do domu neumožnila přístup ani za přítomnosti Policie ČR, když si potřebovala vzít léky a další věci pro hospitalizovanou matku. Zdravotní stav matky se zlepšuje, a proto by jí rádi umožnili strávit vánoční svátky v prostředí, které má ráda, to je v jejím bytě. Žalovaná proto žádala žalobkyni o předání klíčů od domu, resp. místnosti, kde má matka veškeré věci. Dodala, že do doby skončení sporu o určení vlastnictví a o vyklizení nemovitosti nebude z jejich strany s majetkem matky nakládáno.

25. Nabídkami realitních kanceláří [anonymizováno] [právnická osoba] a [právnická osoba], bez data, je prokázáno, že nabízely k pronájmu nebytové prostory- kanceláře v centru [obec] za částku ceně 102,30 Kč za l m 2, dále 250 Kč za l m2 a také 205 Kč za 1 m2 i s úklidem. Realitní kancelář [jméno] spol. s r.o., jak prokazují její dopisy z 8. 3. 2001 a 14. 4. 2006, pokládala za reálné požadovat za pronájem domu v [obec] 15.000 Kč. Dle posouzení [jméno] [příjmení], jenž působí též v obvodu okresního soudu jako soudní znalec, by bylo možno uvažovat v roce 2004 2005 nájemné z domu žalobkyně ve výši 10- 13 000 Kč měsíčně a dalších 1500 Kč měsíčně za pronájem zahrady. K tomuto závěru došel po konzultaci se znalci v oblasti oceňování nemovitostí. Dle disertačních prací na fakultě Soudního inženýrství se v roce 2004 prý pohybovala cena nájemného ve výši [číslo] Kč/m2/rok a cenu za celou pronajatou nemovitost lze stanovit podle tohoto ukazatele. Tyto listiny nepokládá soud za využitelné v daném řízení. Nabídky kanceláře [právnická osoba] jsou bez data, nabízejí pronájem nebytových prostor a údaje v nich uvedené nevypovídají o nájemném za prostory užívané k bydlení. Obě sdělení realitní kanceláře [právnická osoba] se zabývají sice nájemným, jež by bylo možno dosáhnout pronájmem domů, ač se to v nich výslovně neuvádí, mají zřejmě na mysli pronájem k účelům bydlení, jsou však velmi strohá a obecná, neobsahují žádné odkazy na zdroje, z nichž je vycházeno. Časově se obě míjí s obdobím, o které v daném řízení jde. Vyhovující není ani posouzení [jméno] [příjmení] z 1. 11. 2007, z něho je sice patrno, že autor [adresa] viděl v roce 2007 a že nájemné uvažoval pro rok 2004 – 2005, jeho závěry jsou však neodůvodněny, nelze tak zjistit o jaké konkrétní podklady se opírá a čím se jeho úvaha řídila. Poznámka, že ke svému závěru došel po konzultaci se znalci v oblasti oceňování nemovitostí, vyznívá nepřesvědčivě a neodborně, stejně jako povšechný odkaz na údaje uváděné v dizertačních pracích.

26. Soud tedy shrnuje, že shora popsaným provedeným dokazováním je prokázáno, že žalovaná a její matka [jméno] [příjmení] užívaly bez právního důvodu nemovitost žalobkyně po té, co na ni převedly kupní smlouvou svá spoluvlastnická práva. Tento stav trval do 7. 8. 2002, kdy si žalobkyně s pomocí soudního exekutora v nepřítomnosti žalované i její matky nemovitosti pro sebe zpřístupnila. K témuž datu žalobkyně též zamezila a žalované, její matce, event. dalším jejich rodinným příslušníkům, do nemovitosti vstupovat a užívat ji, v nemovitosti zůstaly jejich movité věci. Teprve následně bylo završeno již předtím zahájené soudní řízení a žalované i její matce byla pravomocným rozsudkem uložena povinnost nemovitosti vyklidit. O vyklizení žalobkyně ostatně usilovala již dříve a žalovanou i její matku k vyklizení nemovitosti vyzývala i prostřednictvím soudního exekutora, avšak bez výsledku. Žalovaná vyklizení odmítala, a to i po smrti své matky, k níž došlo dne 11. 3. 2004. Okamžikem její smrti vstoupila žalovaná do jejich práv jako její dědička, a to bez ohledu na to, že rozhodnutí o dědictví nabylo právní moci přibližně s ročním odstupem. Ochotu nemovitosti vyklidit žalovaná projevila až dopisem z 11. 4. 2005, ačkoliv v soudním řízení vyklizení paralelně odmítala. Dopis se dostal do dispozice žalobkyně 11. 5. 2005. V časové souvislosti žalobkyně dosáhla pravomocného rozsudku, jímž byla žalované uložena povinnost nemovitost vyklidit. Žalovaná tak nepochybně popsaným způsobem porušovala vlastnické právo žalobkyně, činila tak částečně i v době, k níž se toto řízení váže, t.j. v období od 4. 5. 2004 do 11. 5. 2005 (v období od 12. 5. 2005 do 5. 8. 2005 žalovaná již pouze vyčkávala nadejití termínu k vyklizení, který určila žalobkyně, a důvodem prodloužení daného stavu do 5. 8. 2005 bylo rozhodnutí žalobkyně). [adresa] byl postaven jako rodinný dům v roce [číslo] a byl užíván k bydlení. Dle údajů, obsažených ve spise stavebního úřadu i ve znaleckém posudku znalců [příjmení] a [titul], kolem roku 1930 byly opraveny vnější omítky, kolem roku 1965 došlo k výměně oken. Technický stav objektu je vždy označován jako úměrný stáří (tj. více jak 100 let) a provedeným stavebním úpravám. Dům v roce 1992 zakoupila žalobkyně, v domě dál zůstala bydlet především matka žalované, své bydliště si sem přihlásila i žalovaná a jako své bydliště je udávala. Žalovaná i její matka byly s žalobkyní v rozepři a nebyly oprávněny, ale ani motivovány provádět na objektu jakékoliv udržovací práce, jak opakovaně uváděla žalobkyně, objekt chátral. Jak uvedl ve svém zápise i soudní exekutor, vytápěna byla pouze jedna místnost-kuchyň kamny na tuhá paliva. V červnu 2002 byla matka žalované hospitalizována a i po té, co si nemovitosti žalobkyně 7. 8. 2002 zpřístupnila, zůstal dům neobydlen nejméně do 5. 8. 2005, kdy z něho žalovaná své věci vyklidila, tj. i věci zděděné po mezitím zesnulé matce. Žalobkyně v uvedeném období, jak bylo v řízení prokázáno, ohlásila opravy střechy doplněním chybějících nebo výměnou dožilých střešních tašek a izolaci obvodového zdiva, kdy byly tyto dílčí opravy provedeny z provedeného dokazování nevyplynulo, ale ze skutečnosti, že nábytek byl dle svědků dne 5. 8. 2002 odsunut ke středu místnosti, je zřejmé, že izolace obvodových zdí proběhla před rozhodným obdobím, stejně tak lokální oprava střešní krytiny, neboť na fotografiích exteriéru domu je vždy zachycena stará střední krytina již bez chybějících tašek. Jiné stavební úpravy domu mezi lety 2002 a 2005 nebyly tvrzeny ani prokazovány. Uvedené opravy stav objektu částečně stabilizovaly, ale nevyřešily. Výměna střešní krytiny za novou byla stavebnímu úřadu žalobkyní ohlášena již v roce 2006, lokální výměna v roce 2002 bylo tudíž jen provizorním opatřením, k zásadním stavebním zásahům do domu pak dle znaleckého posudku mělo dojít až později, zejména v roce 2010, provedením nástavby a půdní vestavby. Jak referovala v průběhu řízení sama žalobkyně, stav domu i ve sledovaném období odpovídal jeho stáří a letité nulové péči. [jméno] žalobkyně líčila, že se na něm podepsala zemní vlhkost, která podpořena způsobem užívání, při němž se vytápěla jen kuchyň, vedla k narušení vnitřních i vnějších omítek a k jejich opadávání, topení nakonec bylo nefunkční, podlahy napadené hnilobou, střechou zatékalo a docházelo k poškozování střešních konstrukcí. Rovněž na fotografiích, které byly v průběhu řízení soudu jako důkazní prostředek předloženy, jsou tyto skutečnosti patrny, zachycen je i tragický stav koupelny a jejího vybavení. Provedená izolace obvodových zdí jistě zamezila vzlínání vlhkosti do těchto svislých konstrukcí, nevyřešila ale vlhkost podlah a jejich hnilobu, stejně tak jako odfouknutí vnitřních omítek do výše dvou metrů a jejich opadávání, jež žalobkyně popisovala. Situaci neprospělo nepochybně ani to, že dům od jara 2002 do 5. 8. 2005 nebyl řádně užíván, udržován, větrán a vytápěn, neboť běžný způsob jeho užívání blokovaly movité věci, jejichž vlastnicí se nakonec stala žalovaná. Zanedbanost a zatuchlost objektu potvrzuje výpověď svědků, kteří se podíleli 5. 8. 2005 na jeho vyklízení, stejně tak i účastenská výpověď žalobkyně v části, v níž konstatovala, že pro nadměrné opotřebení a zanedbanost stavby ji ani po 5. 8. 2005 pronajímat nebylo možné. Žalobkyně v průběhu řízení své předchozí popisy stavu předmětného domu bagatelizovala, uváděla, že stav původně popisovala záměrně nepravdivě, aby byla přesvědčivější a bylo pro ni snazší si do něj zjednat přístup. Toto vysvětlení žalobkyně soud nemůže akceptovat, neboť je v rozporu s provedenými důkazy. Jednak bylo prokázáno, že žalobkyně přístup do nemovitosti měla od 7. 8. 2002 a údaje o havarijním stavu nemovitosti a její nepronajímatelnosti poskytovala až v průběhu tohoto řízení, jež bylo zahájeno až 5. 5. 2006, tedy i po té, co žalovaná 5. 8. 2005 nemovitost již vyklidila, takže pro klamání o stavu nemovitosti nebyl dán tvrzený důvod. Nutno poznamenat, že ve shora uvedeném smyslu vypovídala žalobkyně i jako účastnice řízení před soudem po poučení o povinnosti vypovídat pravdu a nic nezamlčovat. Je třeba také vzít v úvahu, že od 7. 8. 2002 (s výjimkou dne 5. 8. 2005, v němž došlo k vyklizení předmětné nemovitosti) neměl nikdo kromě žalobkyně do předmětné nemovitosti přístup, důvodně lze proto očekávat, že žalobkyně stav své nemovitosti v rozhodném období nemovitosti znala nejlépe a pokud jej v průběhu řízení popisovala a dokládala předloženými fotografiemi, které jejímu líčení odpovídají, je těžko změnu jejich tvrzení, k níž došlo v závěrečné etapě řízení, hodnotit jinak, než že jde o postup účelový. Navíc informace a důkazy svědčící o skutečném stavu předmětné nemovitosti ve zkoumaném období od ní (stejně jako od žalované) byly vyžadovány i před zadáním znaleckého posudku soudem, později i znalkyní, obě účastnice byly poučeny o jejich významu a možném nepříznivém dopadu jejich absence na výsledek řízení. Kromě výše uvedeného však žalobkyně soudu nic nepředestřela. Na uvedeném nemůže nic změnit ani obsah zápisu Státního stavebního dohledu ze 7. 8. 2002, jenž konstatoval, že stav domu odpovídá jeho stáří, že byla zjištěna vlhkost zdiva, které je příčinou odfouknutí omítky a že je lokálně poškozena střešní krytina s tím, že statické poruchy a jiné závady ohrožující život nebyly zjištěny, neboť tyto údaje nejsou s výše uvedeným v rozporu. Soud za tohoto stavu neměl jinou možnost, než ohledně stavu nemovitostí vycházet z údajů, které jsou obsahem spisu a které ve valné většině pochází právě od žalobkyně. To se promítlo i do zadání znaleckého posudku, jak bude ještě rozvedeno.

27. Jak již bylo vysvětleno výše, z žalobkyní předložených nabídek realitních kanceláří ani z posouzení [jméno] [příjmení] při rozhodování o žalobě vycházet nelze, k návrhu žalobkyně a s ohledem na obsah dovolacího rozhodnutí Nejvyššího soudu proto nechal soud vypracovat znalecký posudek, jímž bylo ustanovené znalkyni [celé jméno znalkyně] uloženo posoudit, zda v letech 2004 2005 existoval trh s nájmy obdobných objektů jako dům [adresa], pronajímaných ke skladištním účelům, dále zda dům [adresa] byl v době od 4. 5. 2004 do 11. 5. 2005 vzhledem k jeho stavu, tak jak je dokumentován v procesním spise, pronajímatelným a byl-li v uvedeném období pronajímatelný, jakou částku, by za obvyklých okolností žalovaná musela v daném místě a čase (tj. v době od 4. 5. 2004 do 11. 5. 2005) vynaložit na získání práva dům užívat k účelům bydlení.

28. Znaleckým posudkem [číslo] 2020, jehož obsah a závěry stvrdila znalkyně při svém výslechu před soudem, je prokázáno, že v letech 2004 2005 neexistoval trh s nájmy obdobných objektů jako dům čp [číslo], pronajímaných ke skladištním účelům. Znalkyně v posudku vysvětlila, že u prostor, které jsou užívány ke skladování, je vyžadována výhodná poloha objektu v místě a dostupnost pro dopravu, velikost prostor, umožnění manipulace se skladovanými předměty, vybavenost prostor (vytápění, soc. zařízení, elektřina). Pokud by v místě byl požadavek na pronájem menších prostor pro skladování, nájemce si pronajímal prostory garáže nebo sklepa, ale ne prostory v rodinném domě. V [obec] v letech 2004 2005 byly nabízeny menší provozní objekty, které bylo možné pronajmout. Dotazem u realitních kanceláří, které v té době byly na trhu s nemovitostmi, znalkyně zjistila, že v letech 2004 2005 poptávka po pronájmu rodinných domů pro skladišťní účely nebyla. Tyto závěry znalkyně se zcela shodují s tvrzením obou stran sporu.

29. Znalkyně při podávání posudku čerpala z poznatků získaných z archívu Stavebního úřadu v [obec]. Přihlížela k tomu, že dům pochází z roku [číslo], v roce [číslo] byla na dvoře postavena prádelna, v roce 1928 vestavěno WC, v roce 1931 byla provedena nová omítka, v roce 1965 provedena výměna oken do ulice. V říjnu 2002 byla ohlášena oprava izolace proti zemní vlhkosti a výměna vadných střešních tašek. V září 2006 byla ohlášena výměna střešní krytiny, v roce 2010 vydán souhlas s provedením nástavby a půdní vestavby. V posudku znalkyně konstatovala, že nedošlo k místnímu šetření v nemovitosti a ani výzvu znalkyně žalobkyně nepředložila žádné další fotografie, revizní zprávy či jiné informace, prokazující stav domu v letech 2004 2005.

30. Znalkyně se dále ve svém posudku věnovala vyřešení otázky, zda dům [adresa] byl v době od 4. 5. 2004 do 11. 5. 2005 vzhledem k zdokumentovanému stavu pronajímatelným. Předeslala, že proto, aby mohl být dům pronajímán k bydlení, měl by být ve stavu způsobilém k užívání a měl by splňovat vlastnosti, které jsou obvykle na tento typ stavby požadovány, tedy měl by být obyvatelný. Stavba by neměla ohrožovat zdraví a bezpečnost osob, měla by poskytovat zdravé životní podmínky, užívání stavby by mělo být řádné a nerušené. Základní požadavky proto jsou: 1) mechanická odolnost a stabilita, b) požární bezpečnost, c) hygienické požadavky (ochrana zdraví osob a zvířat, zdravé životní podmínky a životního prostředí před výskytem vlhkosti ve stavebních konstrukcích nebo na povrchu stavebních konstrukcí obytné místnosti vyžaduje o dostatečné větrání venkovním vzduchem a vytápění d) ochrana proti hluku, e) bezpečnost užívání a f) úspora energie a tepelná ochrana. Znalkyně shrnula informace získané z obsahu soudního spisu, z nichž vyplývá, že v rozhodném období dům žalobkyně byl vlhký, střechou zatékalo, vnitřní instalace nebyly provozuschopné, nebyly prováděny žádné revize. Uzavřela, že dům nebyl v rozhodném období ve stavu způsobilém k řádnému užívání, že tedy nebyl neobyvatelný a neumožňoval pronájem. Vzhledem k tomuto závěru se znalkyně již stanovením výše částky pro získání práva dům užívat k účelům bydlení dále nezabývala. (Jen pro informaci dále uvedla, že rodinné domy v [obec] se běžně nepronajímaly a takové pronájmy byly sporadické. Pokud už k nim došlo, jednalo se o pronájmy pro zahraniční pracovníky pracujících ve vedoucích funkcích ve společnostech se zahraniční účastí, výše nájemného byla, dle sdělení realitních kanceláří, v rozmezí 13 000 – 20 000 Kč/měsíc Tyto domy musely ale splňovat nadstandardní požadavky nájemců. Při své činnosti odhadce majetku se s pronájmem rodinného domu v [obec] v této době nesetkala. Pro stanovení částky pro získání práva dům užívat k účelům bydlení by bylo proto nutné použít simulaci a vyjít z obvyklého nájemného pro byt. Největším pronajímatelem v místě v té době bylo [územní celek]. Z [stát. instituce] znalkyně obdržela o informace o výši nájemného v městských v letech 2004 2005. V případě, že by dům [adresa] byl obyvatelný, spadal by do II. kategorie (byt bez ústředního (dálkového) vytápění a s úplným základním příslušenstvím). Výše regulovaného nájemného v městských bytech v té době byla u bytu II. Kategorie: 12,32 Kč/m2 / měsíc. Při dané velikosti domu by se jednalo o plochu: 107,52 m2 (obytná) + 0,5* 9,68 m2 (vedlejší prostory) = 112,36 m2 [ulice] nájemné ve výši 12,32 Kč/m2/měsíc x 112,36 m2 by činilo měsíční nájemné 1 388 Kč. Obvyklé nájemné u bytů se v té době stanovovalo ve výši trojnásobku regulovaného nájemného a činilo by tedy 37,05 Kč/m2 / měsíc x 112,36m2, tedy celkem 4.162,94 Kč měsíčně.)

31. Znalecký posudek ustanovená znalkyně při soudním jednání stvrdila na přes vznesené námitky žalující strany na jeho závěrech v plném rozsahu setrvala. Reagovala na četné námitky žalobkyně vznesené písemně i v průběhu svého slyšení před soudem a zopakovala, že k tomu, aby byl objekt pronajímatelný, je nezbytné, aby byl připojen na elektrickou energii, byla do něho zavedena voda, mohl být vytápěn, měl sociální zařízení a nebyl zdravotně škodlivý, tedy ani vlhký, aby byl bez statických poruch a nezatékalo do něj. Tyto podmínky dle znalkyně předmětný objekt nesplňoval a o nemovitosti v takovémto stavu pro účely bydlení není zájem. Zájemce o bydlení dle znalkyně chce uspokojovat bytové potřeby a vyžaduje, aby nemovitost měla odpovídající kvality, tzn. aby se v ní dalo bydlet, ale podle obsahu spisu, takový závěr o nemovitosti žalobkyně, nebylo možno učinit. Skutečnost, že nemovitost byla uzamykatelná, měla dveře, stěny, okna, střechu, záchod, koupelnu, podlahu a strop, až na koupelnu nerozhodují o zájmu nájemce o nemovitost pro účely bydlení. Při stanovení podmínek pronajímatelnosti je třeba zohlednit ust. občanského zákoníku o tom, že pronajímaná věc musí být schopná pronájmu, k danému způsobu užívání a že pronajímatel je povinen ji v takovém stavu udržovat. Pokud je dům vlhký, nefungují inženýrské sítě, je nefunkční koupelna a nejsou revize plynu, komínu, objekt nelze vytápět, není pronajímatelný. I nadmíra vlhkosti, způsobuje to, že objekt nelze pronajmout a z obsahu spisu znalkyně dospěla k závěru, že nemovitost nadměrně vlhká byla a nebyla větrána. Nefunkčnost koupelny znalkyně zjistila z fotodokumentace, na níž je zachyceno rozbité umyvadlo a opadané obklady. Znalkyně konečně uvedla, že znalecký posudek zpracovala na základě podkladů, které měla ze soudního spisu a dalších zdrojů. Posudek zpracovala se vší poctivostí a odmítla nařčení, že by postupovala účelově. Trestní oznámení, které na ni v průběhu řízení žalobkyně podala, znalkyně vnímá jako nátlak na svoji osobu.

32. V reakci na závěry znaleckého posudek žalobkyně předložila množství inzerátů portálu [webová adresa] z července 2020 a z března 2021, nabízejících pronájmy rodinných domů. Šlo o pronájem rodinného domu v [obec], V [obec] [část obce], dále v [obec], [obec], v [obec] a [obec]. Z připojené fotodokumentace je zřejmé, že se jedná vesměs o zanedbané objekty, mnohdy v havarijním stavu. Přesto je v nabídkách požadování nájemné v rozmezí od 7.000 Kč měsíčně do 12.000 Kč měsíčně. Znalkyně v této souvislosti vysvětlila, že v současné době existuje trh s nemovitostmi ve špatném stavu pro účely ubytování. Takové nemovitosti jsou pronajímány lidem, kteří bydlí ve velmi špatných podmínkách za vysoké nájemné, které je ovšem hrazeno ze sociálních dávek. Takový trh dle znalkyně v rozhodném období nebyl v [obec] běžný a s pronájmy takových objektů v tomto městě se znalkyně nesetkala. Zaznamenala jej na Mladoboleslavsku a na Náchodsku, a to až v r. 2008 až 2009.

33. Podstatná část žalobkyní vznesených námitek proti znaleckému posudku znalkyně [celé jméno znalkyně] směřovala do části posudku, v němž znalkyně pro informaci nastínila výpočet obvyklé nájemného v rozhodném období pro případ, že by předmětná nemovitost byla pronajímatelná. Věnovat se této části znaleckého posudku i námitkám, které žalobkyně písemně i ústně v průběhu výslechu znalkyně vznesla, pokládá soud za neefektivní, neboť ji nelze při rozhodování o žalobě žalobkyně zohlednit. Soud se proto nezabýval ani polemikou žalobkyně, jež na rozdíl od znalkyně preferovala zjištění tzv. ekonomického nájemného a neprovedl důkaz studií metodiky jeho výpočtu ani vzorovým znaleckým posudkem [číslo] pořízeného v jiné, nesouvisející věci, který žalobkyně předložila.

34. Zprávou ČEZ Prodej a.s. z 30. 1. 2020 je prokázáno, že pro odběrné místo na adrese [adresa žalované], je aktivní smlouva na elektřinu od 10. 5. 1999, uzavřená na dobu neurčitou. Od počátku dosud není evidováno přerušení dodávek elektrické energie.

35. Soud hodnotil znalecký posudek znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně] postupem předvídaným v ustanovení § 132 o. s. ř., s respektem k tomu, že věcnou správnost odborných závěrů znalce není oprávněn přezkoumávat. Shledal, že posudek má všechny formální náležitosti, zejména, že závěry znalkyně jsou náležitě odůvodněny a podloženy obsahem nálezu. Znalkyně jí uložený znalecký úkol vyčerpala v zadaném rozsahu, vzala v úvahu všechny skutečnosti, s nimiž bylo třeba se vypořádat. Závěry posudku korespondují i s výsledky řízení a s ostatními provedenými důkazy nejsou v rozporu, jsou jednoznačné, jasné a komplexní. Znalkyně svůj znalecký posudek stvrdila při svém výslechu před soudem, a přestože žalující strana vyvinula extrémní úsilí, aby její posudek byl znevážen, k jeho skutečnému zpochybnění nedošlo. Znalkyně vysvětlila, jak při svých znaleckých úkonech potupovala, uvedla, že se obracela i na žalobkyni s žádostí o podklady i ohledání nemovitosti, této možnosti žalobkyně nevyužila. Znalkyně při posuzování stavu nemovitosti v rozhodném období vycházela z obsahu spisu a z vlastních zjištění učiněných na stavebním úřadu, zhodnocení provedla s využitím svých odborných znalostí a zkušeností, jí použité argumenty jsou logické a přesvědčivé. Soud proto ze znaleckého posudku znalkyně při svém rozhodování vychází a návrh žalobkyně na vypracování revizního znaleckého posudku nevyslyšel, neboť pro něj neshledal prostor. Soud je přesvědčen, že závěry znaleckého posudku nejsou dotčeny ani zprávou [právnická osoba] o tom, že od roku 1999 doposud je v platnosti smlouva na dodávky elektrické energie a že tyto dodávky nebyly přerušeny. Důkazní návrh žalobkyně, vznesený v samém závěru řízení, aby soud vyžádal obdobné zprávy od dodavatelů vody a plynu, proto soud ani nevyslyšel. Jak znalkyně vysvětlila, zájemce o pronájem bytu nebo nemovitosti sleduje běžně za cíl uspokojení své potřeby bydlení, klade požadavky na bezpečné a zdravé životní podmínky. Jestliže z provedeného dokazování vyplývá, že předmětná nemovitost v rozhodném období byla zasažena vlhkostí, a to na tolik, že byly narušeny a opadávaly omítky vnitřních zdi, hnily podlahy a opadávaly obklady v koupelně, že, jak žalobkyně sama uvedla, objekt nebylo možno řádně vytápět a střechou zatékalo, pak skutečnost, že do domu byla přivedena elektřina, nepředstavuje reálný motivační faktor k uzavření nájemní smlouvy za účelem bydlení. Soud dodává, že uvedené lze logicky vztáhnout i na dodávku vody či plynu. Navíc to, že stále trvá dodavatelsko-odběratelská smlouva nevypovídá o tom, že energie bylo možno bezpečně odebírat, zejména když žalobkyně nevyslyšela výzvu znalkyně a nepředložila žádné revizní zprávy vztahující se k rozhodnému období. Přitom sama žalobkyně v červnu 2002 upozorňovala stavební úřad na to, že„ media uvnitř jsou zchátralá“. Také argument, že v současné době se lze setkat s pronajímateli, kteří zneužívají bezmoci sociálně slabých osob v nepříznivé životní situaci, jimž poskytnou bydlení v jinak neobyvatelných nemovitostech za vysoké nájemné, které je hrazeno z poskytovaného příspěvku na bydlení, nemůže v dané věci hrát roli. Jak znalkyně vysvětlila, v letech 2004 2005 trh s takovými nemovitostmi k pronájmu v [obec] neexistoval. Na shora uvedených závěrech nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobkyně jako vlastnice nemovitosti řádně plnila svou daňovou povinnost, o čemž soud nemá důvod pochybovat.

36. Věc soud posuzoval dle zákona č. 40/64 Sb., občanský zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč.zák). Od 1. 1. 2014 vstoupil sice v účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, avšak podle jeho § [číslo], právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Ostatně i podle jeho § [číslo] odst. 3 věta prvá, platí, že není-li stanoveno jinak, právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními právními předpisy.

37. Podle § 420 odst. 1 a 3 obč.zák, každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. (3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. Podle § 442 odst.1 obč.zák, hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Předpokladem úspěchu žaloby o náhradu škody, je, že poškozený - v daném případě žalobkyně- prokáže, že k porušení právní povinnosti došlo, že ji vznikla škoda a v jaké výši škoda, a že je zde příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vzniklou škodou. Zavinění škůdce - tedy žalované - se předpokládá, zbavit odpovědnosti za vzniklou škodu by se mohla tím, že prokáže, že ji nezavinila.

38. Tím, že žalovaná měla v rozhodném období v nemovité věci žalobkyně bez jejího souhlasu uskladněny své věci, které odmítala do 11. 5. 2005 dobrovolně vyklidit, nepochybně porušovala vlastnické právo žalobkyně, a to skutečně mohlo mít za následek vznik škody na straně žalobkyně. V této souvislosti je však možno odkázat na závěry předchozích, dnes již zrušených rozsudků okresního a krajského soudu, s nimiž se ztotožnil i soud dovolací, pokud jde o žalobkyní požadovaný ušlý zisk ve výši 15.000 Kč měsíčně za období od 4. 5. 2004 do 5. 8. 2005, v celkové výši 225.000 Kč s příslušenstvím. Bylo jimi konstatováno, že za ušlý zisk je považována pouze ta újma, jež poškozenému vznikla tím, že v důsledku škodné události nedošlo k takovému rozmnožení jeho majetkových hodnot, jež se dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh událostí. Nepostačuje přitom pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, ale musí být poškozeným najisto postaveno, že nebýt škodní události, jeho majetkový stav by se zvýšil. Vymezení ušlého zisku pak musí být podloženo existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že škodní událost skutečně zasáhla do průběhu konkrétního děje vedoucího k určitému zisku. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2012 sp.zn. 28 Cdo 5171/2008 či ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3586/2006)

39. Aby byl skutečně na straně žalobkyně ušlý zisk prokázán, musely by zde být reálné skutečnosti svědčící o tom, že žalobkyně majetkový přínos legitimně očekávala a že k němu nedošlo v důsledku škodné události, která zasáhla do již existujícího konkrétního děje k určitému zisku vedoucímu. Poukaz na hypotetickou možnost získat majetkový přínos nepostačuje. Usnesením soudu ze dne 7. 4. 2010 č.j. 5 C 76/2006-241 byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení o majetkové újmě, k níž na její straně mělo dojít v důsledku toho, že žalovaná porušila své právní povinnosti tak, aby bylo zřejmé, jakou ztrátu očekávaného přínosu žalobkyně fakticky utrpěla. Byla též poučena, že k prokázání uplatněných tvrzení je povinna alespoň označit důkazy a o tom, že nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti prokázat svá tvrzení může vést k věcně nepříznivému rozhodnutí ve věci. V průběhu jednání dne 22. 3. 2021 (čl. 1025) žalobkyně uplatnila tvrzení, že měla zájemce o pronájem nemovitosti, který si chtěl její nemovitosti pronajmout v rozhodném období za nájemné 15.000 Kč měsíčně a tento zisk ji vinou žalované ušel. Navrhla tohoto zájemce, [jméno] [příjmení], vyslechnout jako svědka.

40. Svědek [příjmení], kolega žalobkyně ze zaměstnání, vylíčil ve své výpovědi, jak kolem roku 2000 se svoji matkou hledal k rekreačním účelům vhodnou nemovitost a dozvěděl se, že žalobkyně má k dispozici celoročně obyvatelný domek se zahradou v dobrém stavu, blízko centra, s možnostmi výletů do okolí. Někdy na konci jara r. 2002 se s matkou přijeli do [obec] na tento domek podívat, žalobkyně jim domek ukázala pouze z venku, protože dům nebyl přístupný. Nemovitost se mu zdála v dobrém stavu, shlédli i zahradu, žalobkyně jim vnitřek domu popsala. Dům představám svědka i jeho matky vyhovoval, s touto nemovitostí začali počítat a uvažovali o dlouhodobém pronájmu. Domnívali se, že proces vyklizení nebude dlouho trvat. Na přelomu srpna a září 2002, jim žalobkyně již umožnila prohlídku vnitřku domu, velmi se jim líbil, zejména jeho půdorys a zahrada, dům byl dle svědka ve výborném stavu, nebylo třeba jej nějak upravovat, opravovat, dohodli se s žalobkyní, že si jej vymalují, jak budou chtít. Po jeho prohlídce se rozhodli, že všechny podmínky žalobkyně přijímají. Dohodli se se žalobkyní ústně, že za pronájem budou platit nájemné ve výši 15 000 Kč měsíčně a všechny další platby spojené s užíváním elektřiny, vodou apod. budou platit samostatně, což bylo v jejich možnostech. Žalobkyně předběžně souhlasila i s případnými úpravami, které by si vyžádal zdravotní stav matky. Bylo dohodnuto, že smlouva bude uzavřena na dobu neurčitou a čekalo se pouze na uvolnění nemovitosti, svědek proto upustil od hledání dalších nemovitostí. V srpnu 2005 mu žalobkyně oznámila, že nemovitost je volná, krátce na to ale došlo k nehodě při níž svědkova matka upadla a její stav se v září 2005 zhoršil natolik, že nebylo možno uvažovat o pravidelném cestování do [obec]. Asi týden po úrazu matky proto svědek žalobkyni sdělil, že o nemovitost již nemají zájem, neboť nechtěl nemovitost dále blokovat. Velmi jej mrzelo, že se celá věc takto táhla, dva roky čekali a šlo o roky ztracené. Na podporu své výpovědi svědek předložil lékařskou zprávu ze dne 14. 9. 2005, obsahující údaj, že [příjmení] [příjmení] v noci upadla po mdlobě na toaletě a poranila si záda.

41. Svědek dále uvedl, že v nemovitosti žalobkyně v poslední době nebyl. Naposledy ji navštívil v roce 2002, pak už nebyl důvod. Popsal, že nemovitost žalobkyně se nachází v [anonymizováno] ulici, jede se tam kolem rybníka, pak se odbočuje přes náměstíčko doleva do jednosměrné ulice, která vede trochu do kopce. Dům žalobkyně se nachází po pravé straně, jedná se o přízemní dům, který má 2 okna do ulice a chodbou se prochází na zahradu. Naproti domu jsou šikmá parkovací místa. Vpravo od vchodu do domu se nacházela kuchyně a pokoj, který měl okna do ulice, kuchyň měla okna do zahrady. Po levé straně chodby byla koupelna a záchod a pokoj. V koupelně byla toaletní mísa, karma, vana a umyvadlo. [jméno] i umyvadlo v koupelně vypadaly obvykle, neviděl v nich žádný problém. V pokoji i v kuchyni byly„ vafky“, což svědku vyhovovalo, protože se dalo topit v jednotlivých prostorách. Dům si při této návštěvě neprohlíželi detailně, ale jenom zběžně. Střecha byla opravená, dům ani z venku nepůsobil žádným špatným dojmem, proto se o něj zajímali.

42. Ke zpochybnění pravdivosti výpovědi svědka [příjmení] žalovaná předložila odpověď MěÚ v [obec] na žádost Ing. [jméno] [jméno] dle zák.č. 106/1999 Sb.. Úřad v ní uvádí, že z dostupných materiálů odboru dopravy a investiční výstavby a údržby města vyplývá, že dne 5. 1. 2007 vydal odbor dopravy-oddělení silničního hospodářství MěÚ [obec] stanovení dopravního značení č.j. RD/07/SDZ-1, vyjadřující podmínky pro plánovanou stavební akci: [obec], [ulice] ul.- úprava dopravního režimu, které stanovily provedení dopravního značení nejpozději do 31. 12. 2007. Nově realizovaný dopravní režim-změna dvousměrného provozu na provoz jednosměrný s šikmým parkováním byl následně fotograficky zdokumentován 7. 11. 2008.

43. Výpověď svědka [příjmení] se soudu jevila jako věrohodná. Důkaz rozebraný v předchozím odstavci však důvěryhodnost jeho výpovědi významně zeslabuje a vede soud k závěru, že je na ni třeba nahlížet se značnou rezervou. Pokud nemovitost žalobkyně od přelomu srpna či září 2002, jak uvedl, již nenavštívil, nemohl svědek poznatky o jednosměrném provozu a šikmém parkování v [anonymizováno] ulici v [obec], o kterých sám spontánně vypovídal, aniž na ně byl tázán, čerpat z vlastního pozorování. Buď tyto informace od někoho převzal nebo byl v [anonymizováno] ulici později, tj. po roce 2007, což by znamenalo, že popisované vyjednávání pronájmu nemovitosti žalobkyně zejména s ohledem na potřeby a přání jeho matky není pravdivé, neboť jeho matka byla od září 2005 po pádu, doloženém lékařskou zprávou, až do svého skonu ve složitém zdravotním stavu, který plány na její samostatný pobyt v pronajatém domě žalobkyně znemožnil, takže od září 2005 svědek již o pronájem nestál a neměl důvod nemovitosti žalobkyně za tímto účelem prohlížet. Pravda sice může být i taková, že svědek navštívil nemovitosti žalobkyně i v roce 2002 i po roce 2007 a na původní režim provozu a parkování v ulici již zapomněl, pak ale nevypovídal pravdivě o četnosti a době svých návštěv u žalobkyně, protože ve svědecké výpovědi jiné návštěvy než ty, co byly uskutečněny v roce 2002, svědek výslovně popřel. Ostatně také jeho údaj, že střecha domu byla opravená, také neodpovídá jinými důkazy prokázaným skutečnostem. Z listin obsažených ve spise stavebního úřadu vyplývá, že opravu střešní krytiny žalobkyně ohlásila až 31. 10. 2002, tedy po tvrzené návštěvě svědka, a nemohla tak učinit dříve, neboť řešila následky srpnové povodně, jíž byl zasažen její pražský byt. Výměnu střešní krytiny ohlásila až v roce 2006. Dle svědka při jeho návštěvě domu na přelomu srpna a září 2002 v pokoji i v kuchyni byly„ vafky“, tedy plynová kamna, ačkoliv v zápise soudního exekutora z 7. 8. 2002 je jednoznačně uvedeno, že v kuchyni v uvedený den byla kamna na tuhá paliva. Svědek ovšem také uvedl, že dům žalobkyně nebyl prohlížen detailně, ale pouze zběžně, což by vysvětlovalo, že střechu pokládal za opravenou, kamna na tuhá paliva zaměnil za plynová a stav domu hodnotil s odstupem času jako výborný, tedy diametrálně jinak, než jak je zachycen na dobových fotografiích i v popisech žalobkyně. Ani tyto části svědkovy výpovědi proto nelze pokládat za spolehlivé.

44. Nicméně i pokud by byla výpověď svědka o vyjednávání pronájmu s žalobkyní v roce 2002 pravdivá, nebylo by možno dospět k závěru, že žalobkyni vznikl proti žalované nárok na náhradu ušlého zisku. Soud znovu opakuje, že ušlým ziskem je újma, jež poškozenému vzniká tak, že v důsledku škodné události, která skutečně zasáhla do průběhu konkrétního děje vedoucího k určitému zisku, nedochází k rozmnožení majetku poškozeného, jež se dalo reálně očekávat s ohledem na pravidelný běh událostí. Plánovaný majetkový přínos musí být podložen již existujícími i reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že k zamýšlenému zisku by skutečně došlo, nebýt právě škodné události. Musí tu být určitý pravidelný běh věcí, tedy taková skladba okolností svědčící o tom, že jednání vedoucí k zisku se již začalo nebo alespoň se nepochybně mělo začít naplňovat, a že - nebýt škodlivého zásahu - výsledek by se dostavil. Ušlý zisk tak znamená ztrátu očekávaného přínosu, způsobenou tím, že škodná událost zasáhla již do průběhu děje, vedoucího k dosažení zisku, tedy v situaci, že poškozený měl zajištěny předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí, byl nejen ochoten, ale i schopen začít s určitou činností a jen pro škodou událost se tak nestalo. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2912/2012, Soubor C 14294, ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2857/2005, Soubor C 5512, ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003, Soubor C 2593, a obdobně rozsudek sp.zn. 28 Cdo 5171/2008 z 13. 11. 2012. Formulované předpoklady by v daném případě splněny stejně nebyly. Žalobkyně tvrdila, a výpověď svědka [příjmení] to potvrzovala, že budoucí nájemní smlouvu spolu dojednali za situace, kdy movité věci žalované (a tehdy ještě její matky), jimiž nemovitost žalobkyni byla blokována, byly v domě [adresa] již dávno umístěny. Nešlo tedy o to, že žalovaná svým protiprávním jednáním do vznikajícího či vzniklého právního vztahu žalobkyně a svědka zasáhla a zmařila již vyjednanou reálnou příležitost žalobkyně dosáhnout zisku z nemovitosti, ale o to, že žalobkyně vyjednávala nájemní smlouvu za situace, kdy 10 let trval protiprávní stav žalovanou (a její matkou) vyvolaný, o němž žalobkyně od počátku věděla. Navíc žalobkyně s ohledem ke skutečnosti, že nemovitost nebyla žalovanou vyklizena, se svědkem dohadovala pronájem až pro dobu po tomto vyklizení, tedy na dobu po rozhodném období. Pak teprve měla být uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou, a pak, tedy po vyklizení nemovitosti, teprve mohla žalobkyně očekávat pravidelné nájemné 15.000 Kč měsíčně. Důvodem, proč tvrzená očekávaná nájemní smlouva nebyla po realizovaném vyklizení nemovitosti uzavřena, bylo nikoliv protiprávní jednání žalované (žádné protiprávní jednání žalované, k němuž by došlo po 5. 8. 2005 nebylo v řízení tvrzeno ani prokazováno), ale nepříznivá změna zdravotního stavu svědkovy matky. Nelze proto dovodit, že v tomto případě vznikla na straně žalobkyně škoda ve formě ušlého zisku v žalované výši. Žalobkyně byla na tuto skutečnost v průběhu řízení soudem upozorněna, byla ji poskytnuta možnost reagovat na ni novými důkazními návrhy s tím, že jinak nezbude než její nárok posuzovat jako bezdůvodné obohacení. Žalobkyně nereagovala nijak.

45. Uvedené právní posouzení je zcela v souladu s rozhodnutími Nejvyššího soudu z 8. 12. 2008 sp.zn. 26 Odo 1701/2006 a z 26. 11. 2008 sp.zn. 25 Cdo 269/2006, na které žalobkyně odkazovala ve své závěrečné řeči (v písemné podobě na čl.1106 p.v .-1107) S výkladem, v němž žalobkyně dospěla k opaku, se nelze ztotožnit, neboť jsou v něm chaoticky míseny předpoklady odpovědnosti za škodu a vyvozované závěry ani z jednoho judikátu nevyplývají. Není pochyb o tom, a soud to již opakovaně konstatoval, že žalovaná i v rozhodném období porušovala svou právní povinnost, když bez právního důvodu nemovitost žalobkyně užívala k uskladnění movitých věcí. Žalobkyně však v řízení neprokázala další předpoklad vzniku odpovědnosti žalované, a to škodu ve formě ušlého zisku, v důsledku čehož nemůže být dán ani předpoklad třetí, tedy příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a škodou-ušlým ziskem. Žalobkyně proto s požadavkem na náhradu ušlého zisku nemohla být úspěšná.

46. V průběhu řízení byla žalobkyně poučena o právní kvalifikaci jejího nároku jako bezdůvodného obohacení, žalobkyně tomu upravila svá tvrzení a bezdůvodné obohacení kvantifikovala částkou 15.000 Kč za každý měsíc rozhodného období.

47. Podle § 451 odst.1 a 2 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. (2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

48. Znovu je třeba připomenout, že v řízení bylo vyvráceno tvrzení použité žalobkyní, že v rozhodné době t.j. od 4. 5. 2004 do 5. 8. 2005 nemovitosti žalobkyně užívala žalovaná a že je nechávala užívat rodinnými příslušníky. Účastnice učinily nesporným, že 7. 8. 2002 za přítomnosti soudního exekutora si žalobkyně předmětnou nemovitost zpřístupnila pro sebe a vyměnila klíče u vstupních dveří a že od té doby žalovaná neměla do nemovitosti přístup. Žalovaná tedy sama neužívala nemovitosti žalobkyně pro sebe ani příbuzné, nýbrž zde měla uskladněny věci, i ty, jež představovaly nakonec dědictví po její matce. Žalovaná sice nemovitost sama neužívala, ale na druhé straně se bránila jejímu vyklizení, o něž bylo do 11. 5. 2005, resp. 30. 5. 2005, vedeno soudní řízení. Až 11. 5. 2005 se k žalobkyni dostal výsledek prvé snahy žalované nemovitost vyklidit, tj. dopis, v němž žalovaná žalobkyni o vydání věcí žádala, na jehož základě žalobkyně stanovila termín pro vyklizení 5. 8. 2005.

49. Veden právním názorem, vysloveným v rozhodnutí dovolacího soudu, respektoval okresní soud fakt, že žalovaná obohacení, jehož se jí dostalo, nemůže žalobkyni vrátit jinak, než peněžitou formou. Protože její výše není předpisem stanovena, musí ji soud určit podle své úvahy, opírající se o finanční ocenění prospěchu, který žalované užíváním nemovité věci žalobkyně prokázaným způsobem vznikl. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobné věci zpravidla právě formou nájmu a kterou by žalovaná byla za běžných okolností povinna plnit podle platné nájemní smlouvy. Tato náhrada se poměřuje s obvyklou hladinou nájemného. [příjmení] mohlo jít o částku skutečně "obvyklou", je nepochybné, a zdůraznil to ve svém rozhodnutí i Nejvyšší soud, při srovnání musí být respektováno jak posuzované místo a období, tak charakter, stav i skutečný způsob užívání konkrétní věci.

50. Nemovitost žalobkyně je obytnou stavbou, která byla určena k bydlení a takto byla také dlouhodobě využívána. V řízení bylo prokázáno, jak je již podrobně shrnuto výše, že v rozhodném období byl dům žalobkyně natolik poznamenán vlhkostí, že se oddělovaly a opadávaly omítky a koupelnové obklady, hnily podlahy, zatékalo střechou, objekt nebylo možno řádně vytápět, sanitární vybavení bylo zničeno. Tento stav byl posouzen soudní znalkyní se závěrem, že objekt v tomto stavu, v daném místě a čase nebyl pronajímatelným, neboť o pronájmy takto zanedbaných nemovitostí nebyl zájem. Stejně tuto věc výslovně hodnotila v průběhu řízení i žalobkyně. Pokud ale dům žalobkyně v rozhodném období nebylo možno podle jeho skutečného stavu vůbec pronajmout, užívací právo k němu mělo nulovou hodnotu, a nemůže být proto dovozen vznik obohacení žalované v důsledku jeho užívání a tudíž ani vznik její povinnosti toto obohacení žalobkyni vydat. Žaloba žalobkyně byla proto zamítnuta, včetně požadovaného příslušenství. Vzhledem k tomuto závěru nebylo třeba zabývat se námitkou promlčení nároku na část úroku z prodlení, kterou vznesla žalovaná. Pro úplnost soud konstatuje, že odkaz žalobkyně na nález Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2020 sp.zn. II ÚS 141/19 neshledává ve vztahu k dané věci za případný a jeho závěry za aplikovatelné.

51. Pro jejich nadbytečnost nevyhověl soud dalším důkazním návrhům. Zamítl tak návrh na provedení důkazu usnesením Policie ČR z 11. 4. 2003 o odložení věci, smlouvou o smlouvě budoucí ze dne 28. 12. 1990, žádostí ze dne 18. 4. 2003, vyjádřením ze dne 17. 7. 2003, podáním Městskému úřadu v Jičíně 16. 2. 2003 o trvalém bydlišti žalované, protokolem o podání vysvětlení policií 7. 8. 2002, sdělením advokátky OS v [obec] odstoupení od kupní smlouvy ze 7. 7. 2001, stížností na postup exekutora, trestním oznámením z 9. 8. 2002, rozhodnutím v Městského úřadu v Jičíně o zpřístupnění domku ze 4. 12. 2002, rozhodnutím ministra pro místní rozvoj z 23. 7. 2004, rozkladem proti rozhodnutí ze 7. 4. 2004, vyrozuměním o podaném rozkladu z 5. 5. 2004, návrhem na exekuční řízení oprávněné [jméno] [příjmení], usnesením Okresního soudu v Jičíně sp. zn. Nc 4070 [číslo] o nařízení exekuce, návrhem na vydání předběžného opatření ze 7. 7. 2001 Okresního soudu v Jičíně už ze 16. 7. 2001 3 C 86/2001-17 zachování trvalého bydliště, vyjádřením k řízení o zrušení trvalého pobytu, návrhem na vydání předběžného opatření a určení neplatnosti kupní smlouvy, rozhodnutím o předběžném opatření, zasláním dokladu o odstoupení kupní smlouvy ze dne 7. 7. 2007 z listu vlastnictví, místním ohledáním nemovitosti žalobkyně, spisy Okresního soudu v Jičíně sp. zn. Nc 4070 [číslo] a sp.zn. 5 C 157/2005, listinou Ministerstva pro místní rozvoj čl. 1534 /004, spisy MěÚ Jc: E 06/2003, E011/2003, a Sm§ 5-02/02, spisem Okresního soudu v Jičíně z roku 1995, týkajícím se návrhu na vyklizení předmětné nemovitosti, revizním znaleckým posudkem k posudku Ing. [celé jméno znalkyně], studiemi metodiky výpočtu ekonomického nájemného, znaleckým posudkem č. 572/2018, potvrzením o výši a úhradě daně z nemovitosti, opětovným výslechem svědka [příjmení] a zprávami od dodavatele vody a plynu o tom, že dodávky těchto komodit do nemovitosti žalobkyně nebyly nikdy přerušeny v rozhodném období 52. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst.1 věta prvá o. s. ř., tedy podle úspěchu ve věci. Žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal právo na jejich náhradu. Jde o odměnu advokáta podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., z části ve znění účinném do 31. 8. 2006, z části v nyní platném znění (dále jen AT) Do účinnosti vyhl. č. 276/2006Sb., jež od 1. 9. 2006 novelizovala § 7 a 13 AT do současné podoby, zástupkyně žalované vykonala 2,5 úkonů právní služby, a to 9. 8. 2006 převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 10. 8. 2006 odvolání proti rozhodnutí, kde nejde o rozhodnutí ve věci samé dle § 11 odst.2 písm. c) AT, 17. 8. 2006 -odpor- § 11 odst. 1 písm. d) AT, za což ji náleží odměna ve výši 14.562,50 Kč (tj. 2,5 x 5.825 Kč úkon). K tomu je třeba připočíst 3x paušální náhradu nákladů podle § 13 odst.2 AT ve výši 75 Kč, tj. 225 Kč. Za tuto část řízení advokátce náleží odměna ve výši 14.787,50 Kč. Za právní služby vykonané po 1. 9. 2006 do vydání rozsudku ze dne 5. 12. 2014 č.j. 5C 76/2006- 514 advokátce přísluší odměna za 11,5 úkonů právní služby, tj. za úkony z 22. 8. 2007 označení důkazů podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 2. 11. 2007 vyjádření k návrhu na delegaci § 11 odst. 3, odst. 2, písm. c) AT, 31. 1. 2008 účast u jednání za 2x dvě započaté hodiny § 11 odst. 1 písm. g) AT, 1. 2. 2008 označení důkazů podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 11. 2. 2009 - účast u jednání za 1x dvě započaté hodiny § 11 odst. 1 písm. g) AT, 12. 7. 2010 u jednání za 2x dvě započaté hodiny § 11 odst. 1 písm. g) AT, 18. 8. 2010 k návrhu na přerušení řízení § 11 odst. 3, odst. 2, písm. c) AT, 5. 9. 2011 účast u jednání za 1x dvě započaté hodiny § 11 odst. 1 písm. g) AT, 30. 5. 2012 vyjádření k odvolání § 11 odst. 1 písm. k) AT, 3. 4. 2013 vyjádření k návrhu na delegaci § 11 odst. 3, odst. 2, písm. c) AT, 5. 12. 2014 u jednání za 1x dvě započaté hodiny § 11 odst. 1 písm. g) AT, to vše při sazbě 9.220 Kč za jeden úkon, tj. 106.030 Kč. K tomu je třeba připočíst 13x paušální náhradu nákladů podle § 13 odst.3 AT ve výši 300 Kč za 13 úkonů, 3.900 Kč, dohromady 109.930 Kč. Za tuto část řízení tedy žalované přísluší náklady ve výši 124.717,50 Kč (tj. 14.787,50 Kč + 109.930 Kč.)

53. Náklady žalované vynaložené v odvolacím řízení, vedeném před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp.zn. 25 Co 129/2015, sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby její advokátky po 9.220 Kč. Jde o vyjádření k odvolání z 24. 2. 2015 - § 11 odst. 1 písm. k) AT, 1/2 mimosmluvní odměny za účast při jednání před odvolacím soudem dne 14. 5. 2015, jež bylo zmařeno v důsledku jednání žalobkyně, v částce 4.610 Kč - § 11 odst. 3, odst. 2 písm. f) AT a účast na jednání dne 10. 9. 2015 za 1x dvě započaté hodiny § 11 odst. 1 písm. g) AT, dále tři paušální náhrady nákladů dle § 13 odst. 3 AT po 300 Kč činí 900 Kč a náhradu cestovních výdajů při použití osobního a motorového vozidla, vypočtenou podle § 157 a násl. zák.č.262/2006 Sb., ke dvěma jednáním před odvolacím soudem dne 14. 5. 2015 a 10. 9. 2015 po 628 Kč Náklady žalované, vynaložené v tomto odvolacím řízení činí 25.206 Kč.

54. V dovolacím řízení zástupkyně žalované vykonala jeden úkon právní služby- vyjádření k dovolání z 30. 3. 2017 - § 11 odst. 1 písm. k) AT, za nějž ji náleží odměna 9.220 Kč a paušální náhrada nákladů podle § 13 odst.3 AT 300 Kč, celkem 9.520 Kč.

55. V další fázi řízení před okresním soudem vykonala zástupkyně žalované celkem 8 a úkonu právní služby: účast na jednání dne 21. 6. 2019 úkon za 1x dvě započaté hodiny § 11 odst. 1 písm. g) AT, vyjádření k návrhu na delegaci z 9. 9. 2019 -1/2 úkonu § 11 odst. 3 odst. 2 písm. c) AT, účast na jednání dne 22. 3. 2021 úkony za 3x dvě započaté hodiny § 11 odst. 1 písm. g) AT, účast na jednání dne 24. 5. 2021 úkony za 2x dvě započaté hodiny § 11 odst. 1 písm. g) AT, účast na jednání dne 6. 9. 2021 -2 úkony - za 2x dvě započaté hodiny § 11 odst. 1 písm. g) AT. Odměna zástupkyně dle § 7 a 8 AT tak činí 78.370 Kč a k ní je třeba připočíst 9 paušálních náhrad nákladů dle § 13 odst. 3 AT, tj. 9 x 300 Kč, tj. 2.700 Kč. V této části řízení tedy žalovaná na nákladech řízení vynaložila 81.070 Kč.

56. Náklady řízení žalované činí celkem 240.513,50 Kč a žalobkyni bylo uloženo, aby je žalované nahradila k rukám její zástupkyně.

57. Podle § 148 odst.1 o. s. ř. s ohledem na výsledek řízení, soud rozhodl o povinnosti neúspěšné žalobkyně nahradit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně náklady vynaložené v průběhu řízení ze státního rozpočtu na znalečné znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně] a na svědečné svědku [příjmení]. Na znalečné bylo v součtu vyplaceno 10.310 Kč, na záloze žalobkyně zaplatila 2.500 Kč, ze státního rozpočtu tak bylo vynaloženo 7.810 Kč. Na svědečném bylo vyplaceno z rozpočtových prostředků 1.352,84 Kč Celkem tak k náhradě zůstává 9.162, 84 Kč (7.810 Kč + 1.352,84 Kč) a žalobkyni bylo proto uloženo, aby tuto částku České republice na účet Okresního soudu v Jičíně zaplatila.

58. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůtu ke splnění všech povinností soud stanovil v trvání 3 dnů.

Poučení