5 C 83/2020-290

Rubrum

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] - [část obce] oba zastoupeni obecnou zmocněnkyní [celé jméno žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vydání bezdůvodného obohacení takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni a) částku [částka] se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci b) částku [částka] se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech, 87,50% nákladů řízení, jejichž výše a splatnost bude uvedena v samostatném usnesení.

VII. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech, 12,50% nákladů řízení, jejichž výše a splatnost bude uvedena v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kolíně dne [datum], se domáhali žalobci na žalované zaplacení částky [částka] představující nájemné za období od [datum] do [datum]. Konstatovali, že od roku [rok] rodina žalobců vlastnila jednu ideální polovinu nemovitostí v [ulice a číslo] v [obec]. V roce [rok] došlo ke změně majitele druhé poloviny nemovitosti, novou majitelkou se stala žalovaná, která v roce 2014 podala žalobu na vypořádání podílového spoluvlastnictví. Dle rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 24 Co 69/2016-253, právní moc [datum rozhodnutí], se výlučným vlastníkem uvedené nemovitosti stala žalobkyně a) a posléze od roku 2017 obdarovaný žalobce b). Jelikož žalovaná část nemovitosti nevyklidila, nepředala, dopustila se nezákonného jednání, jako osoba bez právního důvodu užívala nemovitost, či ji zadržovala. Tím omezila vlastnictví žalobců. K vyklizení okupované části nemovitosti došlo [datum]. Konstatovali, že žalovaná nadále zasahuje do jejich vlastnického práva svým trvalým pobytem v nemovitosti, ruší její klidné a bezproblémové užívání oprávněnými. Celkem se suma pohybuje v částce [částka].

2. Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 11 C 142/2019-4 vyzval žalobce, aby své podání doplnili, na což reagovali podáním ze dne [datum]. Uvedli, že za nezákonné okupování zmíněné části nemovitosti od [datum] do [datum] požadují [částka] jako obvyklé výše nájemného v daném místě z průměrných [částka] měsíčně. Dalších [částka] požadují za výdaje související s celou kauzou (cestovné, advokáti, exekutor, poštovné, úklid, telefonáty, prodražené a nepředpokládané opravy – sanace omítky, obnova proteklého odpadového stropu).

3. Žalovaná ve svém vyjádření namítla nedostatek aktivní legitimace žalobců, zejména žalobkyně a). Uvedla, že nemovitost neužívala, nemohlo tak vzniknout žádné bezdůvodné obohacení. Žalovaná bydlela a užívala nemovitost zcela jinde, a to ve [obec a číslo], [obec]. [příjmení] jednáním žalobkyně a) bylo zapříčiněno, že žalovaná nemovitost nemohla vyklidit. Opakovaně žalobkyni a) vyzývala, aby jí zpřístupnila nemovitost za účelem odvozu svých věcí. Domáhala se zamítnutí žaloby.

4. Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 11 C 142/2019-38 (právní moc [datum rozhodnutí]) vyslovil svoji místní nepříslušnost, když po právní moci daného usnesení věc postoupil Okresnímu soudu v Klatovech.

5. Na jednání před Okresním soudem v Klatovech dne [datum] žalobci zformulovali žalobní petit, když se domáhali, aby žalované byla uložena povinnost každému z žalobců uhradit částku [částka] představující ušlé nájemné za dobu od [datum] do [datum] za dům [adresa] v [ulice] ulici v [obec], a dále aby žalované bylo uloženo zaplatit každému z žalobců [částka] jako náklady, které vynaložili na kanalizaci, kdy bylo uhrazeno za napojení kanalizace předmětného objektu celkem [částka]. Tedy [částka] již nepožadovali z titulu výdajů na cestovné, advokáty, atd., jak vymezili v podání ze dne [datum]. Soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 5 C 83/2020-108 změnu žaloby navrženou žalobci při jednání dne [datum] připustil. Usnesení nabylo právní moci [datum].

6. Po provedeném dokazování soud rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 5 C 83/2020 – 169 tak, že žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni a) [částka] a [částka] zamítl (výrok I.), žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci b) [částka] a [částka] zamítl (výrok II.), když výroky III. a IV. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky.

7. Proti uvedenému rozsudku v zákonné lhůtě podali žalobci odvolání, když Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 61 Co 58/2021 – 198 rozsudek soudu prvého stupně ve výrocích I. a II., pokud jím byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná každému z žalobců zaplatila částku [částka], potvrdil a ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvého stupně ve výrocích I. a II. a dále ve výrocích III. a IV zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozhodnutím Krajského soudu v Plzni se předmětem sporu nadále stala částka 2 x [částka], jejíhož zaplacení se každý ze žalobců domáhal na žalované z titulu bezdůvodného obohacení.

8. Okresní soud v Klatovech vázán pokyny odvolacího soudu doplnil důkazní řízení, důkazy hodnotil v intencích § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

9. Z připojeného spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 7 C 23/2014, zejména z jeho rozsudku č. j. 7 C 23/2014 – 201 ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 24 Co 69/2016 – 253 ze dne [datum rozhodnutí] bylo prokázáno, že podílové spoluvlastnictví žalobkyně a) a žalované k pozemku parc. [číslo] jehož nedílnou součástí byl rodinný dům [adresa] (dále jen předmětný dům) a dále k pozemku parc. [číslo] zapsaných na LV [číslo] pro k. ú. a [územní celek] [anonymizováno], část [územní celek] [anonymizováno], u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín bylo zrušeno, když uvedené nemovitosti (tj. i předmětný dům) byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně a) s uložením jí povinnosti zaplatit žalované náhradu za spoluvlastnický podíl ve výši [částka]. Rozsudky nabyly právní moci [datum]. Z dovolání žalované v předmětné věci ze dne [datum] bylo zjištěno, že ta v předmětném domě uspokojovala své bytové potřeby, konstatovala, že nemá kam jít, když z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 24 Co 22/2017 – 327 ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že žalovaná již od března 2014 v předmětném domu bydlela.

10. Soud uzavřel, že žalobkyně a) se stala výlučnou vlastnicí mimo jiné i předmětného domu [adresa] a to dnem [datum], když následně darovací smlouvou ze dne [datum] i tento dům převedla na žalobce b), jak bylo prokázáno vyrozuměním o provedeném vkladu do katastru nemovitostí s právními účinky zápisu ke dni [datum]. Tedy žalobce b) se s účinností od [datum] stal výlučným vlastníkem mimo jiné i předmětného domu a je jím do současné doby, jak potvrzeno informací o pozemku (listinný důkaz na č. l. 96 spisu).

11. Z připojeného spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 6 C 153/2016, konkrétně z žaloby podané [datum], rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 6 C 153/2016 – 36 bylo prokázáno, že žalobkyně a) v době podání žaloby jako výlučná vlastnice předmětných nemovitostí, tj. i předmětného domu (viz výpis z katastru nemovitostí na č. l. 31 uvedeného spisu), se domáhala na žalované vyklizení těchto nemovitostí s tvrzením, že žalovaná odmítá tyto vyklidit, nemovitost je značně zchátralá, dlouhá léta nebyla udržována, žalobkyně měla v úmyslu ji zásadně opravit. Uvedeným rozsudkem Okresní soud v Kolíně uložil povinnost žalované vyklidit předmětné nemovitosti, tj. i předmětný rodinný dům do [datum]. Rozsudek nabyl právní moci [datum] a vykonatelnosti [datum]. Vycházel tehdy ze zjištění, že žalovaná do října 2016 v domě bydlela, v době rozhodnutí soudu měla v domě uzavřenou místnost, kde měla své věci, do domu denně docházela, ale nepřespávala v něm. Uzavřel tak, že žalovaná užívala nemovitost bez právního důvodu, není spoluvlastnicí, nemá ani nájemní smlouvu.

12. Ze spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 16 E 2/2017, zejména z návrhu, exekučního titulu, usnesení protokolu o vyklizení bylo prokázáno, že žalobkyně a) [datum] podala návrh na soudní výkon rozhodnutí vyklizením předmětných nemovitostí, když exekučním titulem byl právě shora specifikovaný rozsudek Okresního soudu v Kolíně č. j. 6 C 153/2016 – 36 ze dne [datum rozhodnutí]. Tvrdila, že žalovaná nemovitosti do [datum] nevyklidila, odcestovala mimo republiku a žalobkyně a) tak nemůže nemovitosti užívat a pokračovat v rekonstrukci. Výkon rozhodnutí vyklizením soud nařídil usnesením ze dne [datum]. V průběhu daného řízení však došlo ke změně vlastníka předmětné nemovitosti, když výlučným vlastníkem se stal žalobce b), na což reagoval soud usnesením ze dne [datum], kdy na místo žalobkyně a) do řízení vstoupil žalobce b). Z protokolu o vyklizení ze dne [datum] a z obsahu CD nosiče bylo prokázáno, že soudní vykonavatel dne [datum] vyklidil veškeré movité věci, jež byly předmětem vyklizení, tyto si převzal manžel povinné [příjmení] [jméno]. Stěhovací firma dále věci vyklidila před dům na obecní pozemek s tím, že tyto si manžel žalované nejpozději do [datum] odveze.

13. Z účastnické výpovědi žalobkyně a) bylo prokázáno, že žalovaná měla uzamčenou místnost vlevo od vstupu do předmětného domu, kdy se jednalo o místnost o rozloze 16 m2, před vstupem do místnosti byla zavedena voda, WC bylo ve společných prostorách domu. Místnost byla vytápěna kamny na tuhá paliva, jak prokázáno fotografiemi z výkonu rozhodnutí vyklizením ve spise Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 16 E 2/2017. Z nich dále bylo prokázáno, že výkon rozhodnutí vyklizením byl realizován dne [datum], kdy z místnosti byly vyneseny před předmětný dům movité věci. Fotografie rovněž zmapovaly umístění jednotlivých věcí v místnosti před jejím vyklizením, kdy v místnosti se nacházela postel, na níž byl polštář, deka, vše povlečené, dále lednice, stůl s ubrusem, židle, kredenc a skříň s prádlem.

14. Soud po zhodnocení shora popsaných důkazů uzavřel, že žalovaná, které po datu [datum] nesvědčil žádný titul k užívání části předmětného domu, a to jedné místnosti vlevo od vstupu do domu i k užívání společné chodby v domě, přesto tyto prostory od [datum] až do jejich vyklizení v rámci výkonu rozhodnutí, tj. do [datum] užívala tím, že je nevyklidila, prostory sloužily její potřebě. Zde není rozhodné, zda v nich žalovaná bydlela po celou uvedenou dobu, zda v nich uspokojovala své bytové potřeby či do nich toliko docházela, podstatné bylo to, že tyto nevyklidila, ač jí to bylo soudním rozhodnutím uloženo. Právě tímto svým chováním znemožnila vlastníkovi plnou realizaci jeho vlastnického práva. Zde je třeba vycházet z dikce ustanovení § 1012 o. z., které vymezuje základní práva vlastníka (viz první věta), rovněž i zákaz zneužití vlastnického práva (viz druhá věta). Ustanovení § 1012 o. z., sice neskýtá výčet práv vlastníka, přesto má vlastník určitá typická práva, která jsou pro vlastnické právo charakteristická. Jde nepochybně o právo věc držet, užívat a požívat její plody a užitky a právo věc zcizit či s ní jinak disponovat (dokonce i zničit), právo působit na podstatu věci, měnit ji. Žalovaná však svým jednáním neumožnila vlastníku předmětného domu, aby dům plně užíval, změnil jej, zrekonstruoval. Žalovaná tak neumožnila plný výkon vlastnického práva žalobkyně a) v období od [datum] do [datum] a žalobci b) od [datum] do [datum]. Vzhledem k tomu že v tomto směru soud vycházel z pravomocného rozsudku ukládajícího povinnost žalované předmětné nemovitosti vyklidit a též z protokolu o vyklizení, kdy soudní vykonavatel fyzicky provedl vystěhování věcí žalované z předmětných prostor, měl spolehlivý závěr o tom, že žalovaná tyto prostory v předmětném domu užívala bez právního důvodu od [datum] do [datum]. Bylo proto nerozhodné, zda žalobkyně v uvedeném období případně žalované bránila ve vyklizení, neboť tuto svoji obranu mohla žalovaná uplatnit v rámci zmíněných řízení – nalézacího i exekučního vedených před Okresním soudem v Kolíně. Emailové podání žalobkyně ze dne [datum], [datum], [datum], dopisy ze dne [datum], [datum], [datum], SMS zpráva (č. l. 128 p. v. spisu), soud sice k důkazu provedl, avšak nedovodil z nich pro věc žádných významných zjištění. Pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh žalobců vyrozuměním Okresního soudu v Kolíně ze dne 6. 3. 2018 ve věci sp. zn. 16 E 2/2017, jakož i oznámením o ukončení exekuce datované [datum]. Z obsahu protokolu o vyklizení a při něm pořízené fotodokumentace bylo prokázáno, kdo vyklizení provedl a za čí přítomnosti. Soud nemá důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti těchto listin, proto z nich vycházel. S ohledem na závěr soudu o užívání předmětného domu žalovanou v období shora specifikovaném bylo nadbytečné a rovněž bezvýznamné zjišťovat, zda žalobkyně podala žádost u příslušného městského úřadu o zrušení trvalého pobytu žalované na adrese předmětného domu, jak dlouho bylo řízení vedeno a s jakým výsledkem, proto zamítl důkazní návrh žádostí o zrušení místa trvalého pobytu, jakož i svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], jež se měla vyjádřit k odhlašování žalované z uvedeného místa.

15. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že žalovaná po uvedenou dobu užívala cizí majetek, a to od [datum] do [datum] majetek žalobkyně a) a od [datum] do [datum] majetek žalobce b). Užíváním cizího majetku bez spravedlivého důvodu, neboť žalované po uvedenou dobu nesvědčilo žádné právo k předmětnému domu, neuzavřela smlouvu o nájmu, nesvědčil jí žádný titul opravňující jí věc užívat, bylo založeno bezdůvodné obohacení žalované na úkor obou žalobců. Žalovaná se proto ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně obohatila, neboť užívala cizí majetek, aniž by cokoli za užívání uhradila. Ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., je proto povinna vydat žalobcům jako ochuzeným oč se obohatila. Neoprávněný majetkový prospěch nebylo však možné vydat in natura, neboť mělo povahu výkonu práva, proto se vydává formou peněžité náhrady podle § 2999 o. z.. Žalovaná jako obohacená tedy přirozeně nebyla schopna spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci, tj. části domu [adresa] vrátit, a je proto povinna nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou.

16. S výše uvedenými závěry, tedy se závěry o skutkovém zjištění ohledně vlastnictví předmětné nemovité věci i skutečnosti, že žalovaná část domu [adresa] v [ulice] ulici v [obec], konkrétně místnost o rozloze 16 m2, od [datum] až do vyklizení nemovité věci dne [datum] soudním vykonavatelem, užívala bez právního důvodu se odvolací soud zcela ztotožnil, jakož i s právním hodnocením, že za tohoto stavu se žalovaná užíváním cizího majetku dle § 2991 odst. 2 o. z., na úkor žalobců bezdůvodně obohatila, aniž by cokoli za užívání uhradila, jak zřejmé z odstavce 8. rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 61 Co 58/2021 – 198 ze dne 21. 4. 2021.

17. Ve smyslu § 2999 o. z., výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který žalované užíváním věci vznikl. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání věci, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného (což ostatně takto bylo žalováno). [příjmení] mohlo jít o částku skutečně„ obvyklou“ vzhledem ke srovnatelnému stavu, je nepochybné, že při srovnání musí být respektováno, jak posuzované místo a období, tak charakter, stav i způsob užívání konkrétní věci. V této souvislosti lze zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 399/2001 či 25 Cdo 2578/98, 28 Cdo 311/2019 či 28 Cdo 4184/2018. Soud se proto zabýval tím, zda daná část předmětného domu, tj. pokoj v jeho levé části domu o rozloze 16 m2, byl způsobilý, vhodný k pronajmutí, tedy zda splňoval stavebně technické parametry, hygienické předpoklady, a zda mohl sloužit k řádnému užívání či nikoli. [jméno] otázku již jednou posoudil tak, že daný předmět nájmu nebyl způsobilý k pronajmutí, když s tímto závěrem se Krajský soud v Plzni neztotožnil. Odvolací soud vyslovil, že je sice nepochybné, že část domu neoprávněně užívaná žalovanou nebyla v dobrém stavebně technickém stavu, ale pro soudem prvého stupně učiněný závěr o nepronajatelnosti žalovanou užívané části domu nebyla dostatečná opora v provedeném dokazování. Krajský soud poukázal na to, že špatný technický stav části domu obývané žalovanou ještě nemusí vylučovat možnost, že tato část domu byla přesto pronájmu schopná, zvláště když žalovaná minimálně do října 2016 dům k bydlení užívala. Vyslovil, že za účelem řádného zjištění skutkového stavu bude třeba provést i další důkazy, přičemž rozsah doplnění dokazování je nepřiměřený odvolacímu řízení.

18. Okresní soud v Klatovech vázán pokyny odvolacího soudu vyzval žalobce na jednání konaném dne [datum] dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázali, jaký byl stavebně technický stav části domu obývané žalovanou v období od [datum] do [datum], a že tento stavebně technický stav umožňoval v uvedeném období pronajmutí části domu za obvyklé nájemné [částka] měsíčně.

19. Na výzvu žalobci reagovali podáním ze dne [datum], v němž mimo jiné uvedli, že je nesplnitelné prokázat stavebně technický stav části nemovité věci užívané žalovanou v uvedeném období, když v uvedeném období nikdo, vyjma žalované, do části nemovitosti neměl přístup. Navrhli důkazy k podpoře tvrzení, že žalovaná užívala část nemovitosti v uvedeném období k bydlení.

20. Za situace, kdy nebylo možné vycházet v otázce stavebně technického stavu levé části nemovitosti, tj. pokoje o rozloze 16 m2, ze závěru znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], jak vyslovil odvolací soud, a žalobci reálně vzato skutečně nemohli prokázat tento stav, soud se zabýval tím, za jakým účelem žalovaná předmětnou část nemovitosti v uvedeném období užívala.

21. Ze spisu vedeného Okresním soudem v Kolíně pod sp. zn. 6 C 153/2016 v řízení o vyklizení nemovitosti, konkrétně z protokolu o jednání ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná v domě bydlela do konce října 2016, a k [datum], jak uvedla, měla v domě uzamčenou místnost, kde mělá své věci, do domu každý den docházela Již v té době byla dopisem ze dne [datum] žalobkyní vyzvána k vyklizení do sedmi dnů, výzvu osobně převzala [datum], tzn., že do [datum] měla vyklidit, na výzvu adekvátně nereagovala, proto žalobkyně podala [datum] žalobu na vyklizení. Žalovaná v účastnické výpovědi v tomto nalézacím řízení uvedla, že předmětnou nemovitost neužívala, nespala v ní, naposled v ní byla v roce 2016. Na vysvětlení rozporu v její účastnické výpovědi s tvrzením obsaženým v protokole ze dne [datum] uvedla, že tak učinila ne proto, že by chtěla soudu lhát, ale proto, že pro pana [příjmení], který jí nemovitost daroval, to byla srdeční záležitost a ona ji chtěla dál užívat, v ní žít a nemovitost chtěla získat. Toto vysvětlení se soudu jevilo jako ryze účelové, a to ve světle důkazů popsaných níže. Žalovaná do protokolu o ústním jednání sepsaném [stát. instituce] [anonymizováno] dne [datum] uvedla, že v nemovitosti bydlí, obývanou místnost má uzamčenou. Tehdy se jednalo o řízení ve věci zrušení trvalého pobytu žalované na adrese [adresa žalované]. Shodně popsala situaci s bydlením v dopise ze dne [datum], kde žalobkyni a) navrhla domluvu na symbolickém nájemném za užívání dané místnosti. V řízení o zrušení jejího trvalého pobytu byla vyslechnuta i [jméno] [příjmení], nyní [příjmení], kamarádka žalované, která potvrdila, že k žalované občas chodí na kafe, roznáší spolu letáky, ví, že v nemovitosti žalovaná bydlí, že zde má své oblečení, stůl, ledničku. Obsah výpovědi byl prokázán rozhodnutím [stát. instituce] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo] 2016 KNCL/EVOB, kterým úřad žádost žalobkyně a) na zrušení údajů o místu trvalého pobytu žalované na adrese [adresa žalované]. Zde je vhodné zmínit, že popis věcí nacházejících v části předmětného domu užívané žalovanou učiněné [jméno] [příjmení] odpovídá věcem, jež byly vyfoceny při vyklízení nemovitosti v rámci výkonu rozhodnutí (viz. CD nosič v řízení o vyklizení). Shora popsané listinné důkazy, jež soud hodnotil každý samostatně, a všechny ve vzájemné souvislosti, vedly jej jednak ke spolehlivému závěru o tom, že žalovaná minimálně do října roku 2016 v předmětné místnosti domu bydlela, od [datum] minimálně do [datum] do něj denně docházela, ale i k tomu, že ve světle těchto listinných důkazů účastnická výpověď žalované se jeví nevěrohodnou, pro dané řízení zcela účelovou. Soud rovněž nepovažoval za věrohodnou svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], nyní [příjmení], kamarádky žalované, která jako svědkyně vypověděla, že žalovaná nikdy v předmětném domě nebydlela. Svědkyně ve své výpovědi popřela, že by vypovídala před městským úřadem ohledně pobytu žalované v předmětném domě, což je v rozporu s obsahem rozhodnutí městského úřadu shora specifikovaného. Již tato skutečnost vedla soud k závěru o nevěrohodnosti výpovědi svědkyně [příjmení], která v tomto řízení vypovídala zcela opačně, než činila v řízení před městským úřadem.

22. Svědeckou výpověď syna žalované, [jméno] [příjmení], který uvedl, že matka v předmětné nemovitosti nikdy nebydlela, soud zhodnotil právě ve světle shora popsaných listinných důkazů, účelové účastnické výpovědi žalované a nevěrohodné svědecké výpovědi [příjmení], jako nevěrohodnou, a to i s ohledem na kladný, navíc příbuzenský vztah žalované k svědkovi.

23. Soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalovaná k uspokojování svých bytových potřeb místnost v levé části předmětného domu o rozloze 16 m2 užívala od [datum] do konce října 2016, když na tomto závěru nic nezměnilo ani vyrozumění PČR číslo jednací KRPS [číslo] 2016 [číslo] ze dne [datum], v němž je uvedeno, že šetřením policejního orgánu se nepodařilo prokázat, že žalovaná užívá uvedenou nemovitost k trvalému bydlení. Soud v tomto směru sám prováděl důkazy, tyto hodnotil v intencích § 132 o. s. ř., a nebyl tak vázán závěry šetření policejního orgánu, navíc měl k dispozici sdělení žalované ve věci řízení o vyklizení ze dne [datum] (viz shora). Dále žalovaná minimálně do [datum] do místnosti denně docházela, a jak bylo již výše uvedeno, k vyklizení místnosti došlo až [datum] a to výkonem rozhodnutí. Žalovaná tak znemožnila svým jednáním žalobkyni a) od [datum] do [datum] a žalobci b) od [datum] do [datum] tuto část nemovitosti, tedy místnost o rozloze 16 m2, užívat a jako vlastníkům plně realizovat jejich vlastnické právo, s čímž se ztotožnil i odvolací soud (viz odst. 8 rozsudku odvolacího soudu), kdy za tohoto stavu věci se žalovaná užíváním cizího majetku tj. místnosti o rozloze 16 m2, do níž byla zavedena elektřina, přívod vody i WC o rozloze 1,20 m2 nacházející se ve společných prostorách domu, vytápěna kamny na pevná paliva, odkanalizováno do žumpy, dle § 2991 odst. 2 o. z., na úkor žalobců bezdůvodně obohatila, aniž by za užívání cokoliv hradila. Žalovaná tak užívala místnost k uspokojování svých bytových potřeb, byť tuto přestala k uspokojování bytových potřeb od [datum] užívat, avšak tuto místnost nevyklidila, ač byla k tomu povinna, neboť k užívání místnosti ji nesvědčil žádný právní titul, měla místnost uzamčenou, čímž znemožnila žalobcům jako vlastníkům do ní přístup, nepředala ji žalobců. Žalobcům proto přísluší za užívání této místnosti částka vynakládaná obvykle v daném místě a čase za užívání věci zpravidla formou nájmu, kterou by nájemce byl povinen platiti podle platné nájemní smlouvy. Důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného. Soud proto za účelem zjištění obvyklého nájemného učinil dotaz na realitní kanceláře, neboť z žalobci předložené zprávy realitní kanceláře ze dne [datum] (č. l. 97 spisu) a ze dne [datum] (č. l. 98 spisu) nebylo možné vycházet. První zpráva určila výši obvyklého nájemného jedné místnosti o výměře 16 m2 + společné WC + poloviny zahrady částkou [částka] měsíčně, tedy vztahovala se k prostorám rozsáhlejším, než byly předmětem daného řízení, navíc se vztahovala k období [datum] – [datum], tedy k jinému období, než bylo předmětem daného řízení. Druhá zpráva pak vypovídala o výši obvyklého nájemného u ideální poloviny rodinného domu s pozemkem, tedy opět v rozsahu větším, než který byl předmětem daného řízení, navíc vypovídala o obvyklém nájemném k [datum], tedy nikoli k období žalovanému (období [datum] až [datum]).

24. Ze zprávy realitní kanceláře (č. l. 252 spisu) byla prokázána obvyklá výše nájemného za užívání popsané místnosti užívané žalovanou k bydlení ve zmíněném období [částka] měsíčně a z druhé zprávy realitní kanceláře (č. l. 254 spisu) ve výši [částka] – [částka] měsíčně (průměr činí [částka] měsíčně). Soud pro účely určení výše obvyklého nájemného proto vycházel z matematického průměru uvedených položek a dospěl k částce [částka] měsíčně - ([anonymizována dvě slova] + [anonymizována dvě slova]):

2. S touto částkou kalkuloval při určení obvyklého nájemného za uvedenou místnost za období [datum] – [datum]. Vycházel z této částky po celou uvedenou dobu, a to i poté, co žalovaná v místnosti již neuspokojovala své bytové potřeby (od listopadu 2016 do [datum]), a to proto, že žalovaná si zvolila místnost k bydlení a jako takovou ji k bydlení užívala do konce října 2016, od listopadu 2016 do [datum] znemožnila žalobcům k místnosti přístup, tedy realizaci jejich vlastnického práva, místnost měla uzamčenou, měla v ní věci osobní potřeby. Tedy pokud žalovaná k účelům bydlení do konce října 2016 místnost užívala, následně svým svobodným rozhodnutím v místnosti již nebydlela, avšak měla v ní umístěné věci až do [datum], místnost měla uzamčenou a nevyklidila ji, nepředala žalobcům, znemožnila tak žalobcům jako vlastníkům do místnosti přístup, pak nelze k tíži žalobců takovéto jednání žalované přičítat s poukazem, že místnost nebyla již způsobilá k pronajmutí pro účely bydlení od [datum], neboť pro účely bydlení prostor nebyl žalovanou již užíván. Byla to právě žalovaná, která znemožnila žalobcům k obvyklým účelům, a to k bydlení, užívat místnost, případně ji zrekonstruovat tak, aby byla způsobilá k bydlení, a je proto povinna k úhradě obvyklého nájemného. Jde-li o špatný stav místnosti ke dne [datum] zachycený na CD nosiči v řízení o vyklizení nemovitosti a shodně na fotografiích ve spise, pak tento stav soud klade za vinu žalované, která užíváním místnosti, tedy cizího majetku, bez právního důvodu znemožnila žalobcům o místnost řádně pečovat, aby nedošlo ke stavu zachycenému k [datum]. Argumentace žalované, že nemohla uspokojovat své bytové potřeby v místnosti, když na nemovitosti probíhala rozsáhlá rekonstrukce střechy se soudu jevilo jako účelové. Jak bylo již popsáno a prokázáno shora, žalovaná do konce října 2016 v místnosti prokazatelně bydlela, jak sama v řízení o vyklizení, i v řízení před [stát. instituce] [anonymizováno] argumentovala, a to v době, kdy již práce na střeše probíhaly, jak vyplynulo z faktury ze dne [datum] (č. l. 209 spisu), kterou již provedená práce byla vyúčtována. Stejně tak tomu bylo i u prací provedených na domě (vrtání, čištění, začišťování otvorů atd.) [datum], jež byly vyúčtovány fakturou [číslo] z téhož dne (č. l. 208 spisu). Ani samotné naprasknutí skleněné výplně okna (viz předložená fotodokumentace) v dané místnosti nebylo důvodem k učinění závěru, že místnost nebyla způsobilá k užívání pro účely bydlení. Jde o závadu, kterou lze opravit, navíc opravu mohla zajistit sama žalovaná a žalobci nemaje do místnosti přístup stěží opravu mohli zrealizovat. Navíc rozbitá skleněná výplň okna v místnosti byla zachycena již na fotografii pořízené [datum], [datum], což znamená, že v takovémto stavu bylo okno v době, kdy podílovou spoluvlastnicí byla žalovaná, proto bylo na ni, aby opravu zajistila. Ani samotný fakt, že žalovaná emailem ze dne [datum] požádala [právnická osoba] o ukončení smlouvy pro odběrné místo s provedením demontáže elektroměru v termínu [datum] do [datum] (viz email na č. l. 206 spisu) nevedla soud k závěru, že místnost by nebyla způsobilá k pronajmutí za účelem bydlení, ani k závěru, a to ve světle shora popsaných a provedených důkazů, že žalovaná v místnosti nebydlela. Navíc před policejním orgánem dne [datum] vypověděla, že v domě topí na tuhá paliva v kamnech a svítí svíčkou, neboť zařídila odpojení od elektrické energie, aby nemusela platit veliké částky (vis. úřední záznam na č.l. 123 spisu). Bylo proto nadbytečné činit dotaz na [právnická osoba] po jakou dobu měla žalovaná uzavřenou smlouvu na dodávku elektrické energie do odběrného místa na adrese [adresa žalované], proto soud tento důkazní návrh zamítl.

25. Ani popis předmětné místnosti svědkem [příjmení], který uvedl, že v roce 2014 nebo 2015, kdy v předmětné místnosti bydlel pan [příjmení], místnost již byla vlhká, tak z padesáti procent v ní byla plíseň, na závěru o užívání místnosti k účelům bydlení nic nezměnil. Pokud v místnosti byla plíseň již v roce 2014 či 2015 a žalovaná ji i přes to užívala k bydlení, pak se sama takto rozhodla, místnost k bydlení jí sloužila, a proto ekvivalent v podobě obvyklého nájemného za její užívání ve vztahu k žalobcům je na místě. Navíc sám svědek [příjmení] uvedl, že již v roce 2014 či 2015, tj. v době, kdy podílovou spoluvlastnicí předmětného domu byla již žalovaná, v předmětné místnosti bylo rozbité okno, pak bylo v zájmu žalované jako spoluvlastnice, aby jako řádný hospodář opravu skleněné výplně zajistila (o tom pojednáno již výše). Pokud tak neučinila a rozhodla se místnost užívat pro účely svého bydlení, nelze tento stav místnosti klást k tíži žalobců.

26. Soud měl dostatek podkladů k učinění závěru o užívání předmětné místnosti žalovanou v období od [datum] do [datum]. Uzavřel, že to by žalovaná, která neplnila povinnost nemovitou věc vyklidit. Tím, že bezprostředně poté, co se výlučnou vlastnicí nemovité věci stala žalobkyně a) žalovaná nemovitou věc nevyklidila, znemožnila žalobkyni a) ihned začít provádět opravy a úpravy ke zlepšení stavebně technického stavu domu, aby objekt byl způsobilý k řádnému a plnohodnotnému užívání a tím i plně způsobilý k pronájmu. Je proto na místě, a odpovídá to spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky, aby žalovaná z titulu bezdůvodného obohacení žalobcům uhradila výši obvyklého nájemného za užívání této jedné místnosti o rozloze 16 m2 umístěné v předmětném domě ve výši [částka] měsíčně, a to jako obvyklé nájemné z prostor sloužících k bydlení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně a) byla vlastníkem, tedy osobou, na jejíž úkor se žalovaná užíváním uvedené místnosti obohatila, od [datum] do [datum], přísluší žalobkyni a) částka [částka], nikoli požadovaných [částka]. Soud proto v rozsahu částky [částka] žalobu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Jde-li o částku [částka], pak k ní soud dospěl součtem částky [částka] (obvyklé nájemné za období [datum] – [datum]), částky [částka] (červen – prosinec 2016, sedm měsíců po [částka]), částky [částka] (představující obvyklé nájemné za leden – březen 2017) a dále částky [částka] představující obvyklé nájemné za období [anonymizováno] – [datum]). S ohledem na to, že žalobce b) byl vlastníkem, tedy osobou, na jejíž úkor se žalovaná užíváním předmětné místnosti obohatila od [datum] do [datum], přísluší žalobci b) částka [částka], nikoli požadovaných [částka]. Soud proto v rozsahu částky [částka] žalobu zamítl (viz výrok IV. rozsudku) a v rozsahu částky [částka] žalobě vyhověl. K částce [částka] dospěl součtem částky [částka], představující obvyklé nájemné za období [anonymizováno] – [datum], částky [částka] tj. obvyklé nájemné za květen – prosinec 2017 (osm měsíců po [částka]), částky [částka] za období leden – březen 2018 (tři měsíce po [částka]), a částky [částka] představují obvyklé nájemné za období [anonymizováno] – [datum].

27. S ohledem na shora popsaná a dostatečně prokázaná skutková zjištění a právní závěry soud upustil od výslechu svědka [jméno] [jméno], tento důkazní návrh posléze zamítl pro nadbytečnost. Rovněž nebylo na místě zjišťovat stav pravé části nemovitosti užívané žalobci, proto důkazní návrhy svědeckou výpovědí [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud zamítl pro nadbytečnost. K důkazu provedl fotografie pravé části předmětného domu, ale nedovodil z nich pro věc žádných zjištění. K důkazu provedl úřední záznam ze dne [datum] o podání vysvětlení (č. l. 148 spisu), z něhož nedovodil pro věc žádných zjištění, neboť tento se vztahuje k období předcházejícímu období žalovanému. Z předložené nájemní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení] jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem, předmětem smlouvy byl rodinný dům [adresa] na adrese [adresa žalované], nájem byl sjednán na dobu neurčitou počínaje dnem [datum]. Tento listinný důkaz však nevypovídal nic o tom, že by žalovaná neužívala pro potřeby svého bydlení předmětnou místnost v období od [datum] do [datum]. Soud zamítl důkazní návrh revizním znaleckým posudkem, a to z toho důvodu, jak vyslovil Krajský soud v Plzni, že nelze ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] vycházet, proto nebylo na místě tento znalecký posudek ani revidovat. Soud rovněž zamítl důkazní návrh spisem Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 20 EXE 3786/2018, neboť s předmětnou věcí nesouvisí. Ze stejných důvodů zamítl i exekuční návrhy na č. l. 13, 14 spisu, jakož i usnesení Okresního soudu v Kolíně č. j. 51 SD1/2016 – 20 ze dne [datum].

28. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. – IV. je patrno.

29. V daném případě byly dvě věci projednávané v jednom řízení, kdy se jednalo o plnění z titulu bezdůvodného obohacení, šlo o částku 2 x [částka], a dále o plnění z titulu nákladů, které vznikly žalobcům v souvislosti s hospodařením se společnou věcí, tedy o částku 2 x [částka]. Jde-li o částku 2 x [částka], pak v tomto směru rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém zkoumání, respektive v daném případě na odborném vyjádření (neboť pokud by soud výši obvyklého nájemného podrobil znaleckému zkoumání, pak by to bezpochyby přivodilo další, zvýšené náklady, oproti zjišťování obvyklého nájemného dotazem na realitní kanceláře), soud v tomto směru užil ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a uzavřel, že zde žalobci mají právo na plnou náhradu nákladů řízení. Jde-li o částku 2 x [částka], v tomto směru žalobci byli zcela neúspěšní, dle § 142 odst. 1 o. s. ř. by žalovaná měla právo na plnou náhradu nákladů řízení. Porovnáním shora uvedeného žalobci tak měli úspěch co do 87,50 % předmětu sporu, neúspěch co do 12,50 % předmětu sporu, mají proto právo na 75 % svých účelně vynaložených nákladů dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Náklady řízení žalobců jsou tvořeny zaplacenými soudními poplatky ve výši [částka], odměnou za zastupování advokátem ve výši [částka] za jednu zastupovanou osobu dle § 12 odst. 4, § 7 bod 5 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (z tarifní hodnoty [částka]) a to za šest úkonů právní služby – příprava převzetí zastoupení, účast na soudním jednání konaném dne [datum], [datum], [datum] (jednání přesáhlo dvě hodiny, přísluší proto za toto jednání dva úkony dle § 11 odst. 1 písm. e) uvedené vyhlášky), podané odvolání, za účast na vyhlášení rozsudku přísluší odměna za jednoho zastoupeného ve výši [částka] dle § 11 odst. 2 písm. f) uvedené vyhlášky. Odměna tak představuje [částka] (2 x [částka] + 2 x [částka]). K výše uvedeným úkonům je nutné připočítat vždy režijní paušál ve výši [částka] dle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky, tyto v součtu představují [částka] (6 x [částka]). Po zrušení rozsudku soudu prvého stupně krajským soudem pak předmětem řízení byla již jen částka 2 x [částka], kdy tarifní hodnota z částky [částka] činí [částka] při zastupování dvou účastníků dle § 12 odst. 4 zmíněné vyhlášky za užití § 7 bod 5 téže vyhlášky. Právní zástupce žalobců učinil tři úkony – účast na soudním jednání [datum], [datum] a [datum], náleží proto odměna ve výši [částka] ([částka] x 3 x 2). Za uvedené úkony přísluší též tři režijní paušály po [částka]. K výše uvedeným položkám je nutné připočítat 21 % DPH dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši [částka], neboť právní zástupce žalobců osvědčil, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí [částka], když 75 % představuje částku [částka]. Soud nepřiznal žalobcům odměnu, tomu odpovídající režijní paušál a 21 % DPH za studium spisu v délce 10 minut dne [datum], jak bylo požadováno, neboť má za to, že nejde o účelně vynaložený náklad. Spis byl studován v době, kdy již bylo nařízeno jednání a za stavu, kdy účastníci nepředkládali důkazy, na které by bylo třeba se připravovat právě náhledem do spisu.

30. Žalobci neučinili výzvu před podáním žaloby v intencích § 142a odst. 1 o. s ř., soud jim i přesto přiznal právo na náhradu nákladů řízení za užití § 142a odst. 2 o. s. ř. Žalovaná v průběhu celého řízení měla neměnný postoj, neměla vůli žalobcům cokoli zaplatit, domáhala se zamítnutí žaloby. Je tedy zřejmé, že i kdyby byla vyzvána k plnění před podáním žaloby, toto by žalobcům neposkytla, tedy žalobci se mohli domoci svého nároku pouze soudní cestou. Lze proto uzavřít, že výzva dle § 142a odst. 1 o. s. ř. by nepřivodila zaplacení pohledávky bez nákladného soudního řízení a proto její absence nemůže vést k závěru, že žalobcům se právo na náhradu nákladů vůči žalované nepřiznává.

31. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákladů řízení, soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.

32. Soud usnesením ze dne [datum] přiznal svědkyni [jméno] [příjmení] svědečné za 12 hodin po [částka] (hrubého) a jízdné ve výši [částka]. Usnesení nabylo právní moci [datum]. Ke dni vyhlášení rozsudku však přiznané svědečné jmenované svědkyni nebylo z účtu Okresního soudu v Klatovech proplaceno. Soud proto za užití § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, jak z výroku rozsudku pod bodem VI. a VII. je patrno, neboť stát má právo podle výsledku řízení na náhradu nákladů, které platil. Žalobci byli ve sporu úspěšní co do 87,5 % předmětu sporu, soud jim proto uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech 12,50 % svědečného, jako nákladů řízení, žalovaná měla neúspěch co do 87,50 % předmětu sporu, je proto povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech svědečné ve výši 87,50 %.

Poučení