5 Co 548/2024 - 193

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kamily Drábkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci žalobkyně: [jméno zainteresované osoby], narozená [datum], bytem [adresa], zastoupená [Jméno zástupce zainteresované osoby], advokátem se sídlem [adresa zástupce] proti žalovanému: [Jméno zainteresované společnosti], IČO [IČO], se sídlem [adresa], zastoupeného [Jméno zástupce zainteresované společnosti], advokátem se sídlem [adresa] o 55 534,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6.2.2024, č. j. 25 C 293/2023-94, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 712,83 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně od 4.8.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbytku se rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice částku 11 681,01 Kč na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice částku 11 681,01 Kč na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl v plném rozsahu žalobu o zaplacení částky 55 534,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 4.8.2023 do zaplacení (odstavec I. výroku), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 30 142,40 Kč (odstavec II. výroku) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Českých Budějovicích na náhradě nákladů řízení částku 5 204,50 Kč (odstavec III. výroku). Předmětem řízení byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému užíváním v pozemků ve vlastnictví žalobkyně, parcel č. st. [číslo], č. [číslo] a č. [číslo], v k.ú. [adresa], o celkové výměře 6761 m v období od [datum] do [datum] bez právního důvodu. Okresní soud nárok posoudil podle ustanovení § 2991 odst. 1 a § 2999 odst. 1 o.z. (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále o.z.), ve znění účinném od 1.1.2014 s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 7.9.2021, sp. zn. 28 Cdo 2183/2021-300). Skutková podstata bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. je i stav, kdy je cizí pozemek užíván subjektem odlišným od jeho vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu, kdy prospěch vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to cokoliv hradil a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoliv by se tak za obvyklých okolností stalo (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.4.2021 sp. zn. 28 Cdo 493/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.3.2021, sp. zn. 28 Cdo 185/2021 nebo usnesení ze dne 5.9.2017 sp. zn. 28 Cdo 1836/2017). Žalobkyni tak vzniklo vůči žalovanému právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny, neboť vydání předmětu bezdůvodného obohacení v daném případě není dobře možné. Ohledně obvyklé ceny vyšel soud ze znaleckého posudku č. [číslo] ze dne [datum], ve znění jeho dodatku č. [číslo] ze dne [datum], vypracovaného [jméno FO], soudním znalcem z oboru ekonomika – odvětví ceny a odhady nemovitostí ve spojení s výslechem znalce, který obvyklou cenu sazby nájemného předmětných pozemků stanovil v souladu s § 2 zákona č. 151/1997 Sb., v platném znění, porovnáním. Vyloučil stanovení obvyklé ceny v závislosti na obvyklé ceně pozemků s tím, že za současné situace na trhu by byl tento způsob ryze spekulativní a neprůkazný. Znalec vyložil, na základě jakých podkladů a jakou konkrétní metodikou dospěl ke svým závěrům, rozebral v posudku podrobně popsané vzorky č. [číslo] až č. [číslo] a dospěl k závěru, že v zemědělských areálech je dominujícím cenovým faktorem charakter využití pozemků, marginální význam má lokace a místní technická vybavenost území, a proto upustil od porovnání běžně užívaných cenových faktorů, například dopravní dostupnosti, technického vybavení územní vazby na okolní sídla apod. Na základě zjištěných vzorků uvedl, že dominantně jsou realizované pachty v areálech bez rozlišení, zda se jedná o pozemky zastavěné stavbami či pozemky charakteru manipulačních ploch podmiňujících vlastní využití a provozování ploch zastavěných. Obvyklou cenu pachtovného tak určil v rozmezí 1,0-1,50 Kč/m2/rok a všechny ceny v tomto rozpětí lze označit za ceny obvyklé. S odvoláním na tento posudek soud odmítl tezi žalobkyně, že měl při stanovení výše obvyklého nájemného přihlédnout ke skutečné výši nájemného (pachtovného), které bylo mezi účastníky placeno v době trvání nájemního (pachtovního) vztahu na základě Smlouvy o zemědělském pachtu pozemků ze dne [datum] právě s odkazem na závěry znalce, kdy takto realizovaná výše pachtovného zcela vybočuje z reálně v daném místě a čase obvykle dosahované. Soud odmítl rovněž znalecký posudek o ceně obvyklé č. [číslo] ze dne [datum], ve znění doplňujícího znaleckého posudku o ceně obvyklé č. [číslo] – dodatku č. [číslo] ze dne [datum], vyhotoveného [jméno FO], znalcem v oboru ekonomika, odvětví, ceny a odhady nemovitostí z důvodu užití metodiky nekorespondující s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu, neboť tento znalec zjišťoval hodnotu nájemného ve dvou fázích, a to tak, že prvně vycházel z ceny pozemků zjištěné dle cenového předpisu a dále na základě tržních principů ze zjištění obvyklé hodnoty pozemků. Podle znalce [jméno FO] tak obvyklá hodnota nájemného předmětných pozemků podle stavu ke dni [datum] činila 65 000 Kč, když znalec v dodatku doplnil, že výsledná obvyklá hodnota byla tvořena jednak cenou pozemku zjištěnou dle cenového předpisu a jednak na základě tržních principů ze zjištěné porovnávací hodnoty pozemků s tím, že výsledná obvyklá hodnota nájemného byla stanovena na základě znalosti trhu v lokalitě, kde se oceňované nemovitosti nachází a analýzou výsledků dospěl k závěru o hodnotě pozemků z různých způsobů ocenění s minimálním rozdílem, takže obvyklá hodnota ročního nájemného pozemků podle stavu ke dni [datum] je 69 000 Kč. Oproti znalci [jméno FO], který ve svém srovnání vycházel ze skutečných a konkrétních nájemních smluv znalec [jméno FO] neměl žádné informace o výši nájmu ze zemědělských areálů v dané lokalitě a vyšel pouhou úvahou, že je zde užívána stavba jako zemědělská k zemědělské podnikatelské činnosti, to je za účelem zisku. Použitá metoda je výnosovou metodou na základě mezinárodních tržních oceňovacích standardů, takže ve výsledku ceny pozemků odvozoval jak z hodnoty majetku, tak z hodnoty přiměřeného zisku. Soud také odmítl argumentaci žalobkyně rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 1.10.2013, sp. zn. 28 Cdo 946/2013, s tím, že toto rozhodnutí vychází z odlišných skutkových předpokladů než zjištěných v projednávané věci. Předmětný spor se týkal lokality [adresa], kde existuje omezený počet subjektů jak na straně nájemců, tak i na straně pronajímatelů, neboť pozemky jsou zastavěny stavbami nájemců a žádná ze stran vztahu nemá možnost si vybrat jiného smluvního partnera než právě toho konkrétního. V uvedeném případě bylo třeba zjistit, jaké nájemné by vlastníci pozemků mohli dosáhnout, kdyby měli možnost svůj pozemek pronajmout subjektu odlišnému od vlastníka staveb, jimiž je pozemek zastavěn, neztráceje přitom ze zřetele ani hodnotu pozemku, ovšem s výhradou, že soudy při zjišťování výše obvyklého nájemného sledují ocenění užívacího práva a nikoliv užívané věci. V posuzované věci však bylo možno dovodit výši obvyklého nájemného z nájemních (pachtovních) reálně uskutečněných smluv uzavíraných mezi různými vlastníky pozemků a různými zemědělskými subjekty na řadě míst příslušného regionu, jak konstatoval znalec [jméno FO], přičemž šlo o vzorky se srovnatelným charakterem využití areálu. Obvyklé nájemné tak soud ve vazbě na jeho posudek stanovil ve výši 1,5 Kč/m2, to je za 364 dní 9 556,40 Kč, která byla žalobkyni podle nesporného tvrzení obou stran již uhrazena. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a právo na jejich náhradu přiznal plně úspěšnému žalovanému vůči zcela neúspěšné žalobkyni. Podle toho také rozhodl o náhradě nákladů řízení státu vzniklého vyplaceným znalečným, které podle § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil k zaplacení procesně neúspěšné žalobkyni.

2. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně a namítala v něm nedostatky dokazování spočívající v zamítnutí jejího důkazního návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku za situace, kdy zde byly dva znalecké posudky, v nichž každý ze znalců vycházel z různých metod oceňování a rozpor se nepodařilo odstranit ani přes společné jednání stran. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 946/2013, které řeší otázku stanovení výše bezdůvodného obohacení, není-li možnost vybrat si jiného smluvního partnera a o nájemce neprobíhá soutěž, nelze určit výši nájemného použitím porovnávací metodou a tržní hodnota užívané věci může být relevantním kritériem pro zodpovězení této otázky. Je tak nesprávná metoda ocenění použitá [jméno FO] a vše svědčí pro posudek [jméno FO]. Roční nájemné 10 141,50 Kč za užívání pozemků žalobkyně o výměře 6761 m, je již na první pohled mimo reálnou majetkovou hodnotu pozemků a též i mimo předchozí výši dohodnutého nájemného 30 000 Kč ročně. Pozemky se nachází v bezprostřední blízkosti Hněvkovické přehrady, významné rekreační oblasti, kde i stát pronajímá pozemky za mnohonásobně vyšší cenu. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

3. Žalovaný považoval rozsudek okresního soudu za věcně správný, kvalitně a přesvědčivě zdůvodněný. Jedinou spornou otázkou mezi účastníky byla výše bezdůvodného obohacení žalované, kterou zodpověděl ve znaleckém posudku [jméno FO], kde stanovil jako v místě a čase obvyklou hodnotu úplaty za užívání pozemků žalobkyně maximálně 10 141,50 Kč ročně s ohledem na reálně sjednané nájemné (pachtovné) obdobných pozemků využívaných pro hospodářskou výrobu v dané lokalitě. Znalecký posudek [jméno FO] oproti tomu cenu stanoví nevhodně výnosovou metodou. Poloha pozemků poblíž rekreační oblasti [adresa] je irelevantní, pozemky historicky byly a jsou užívány žalovanou k provozu hospodářského areálu odchovu skotu a takto jsou i vymezeny v příslušné územně plánovací dokumentaci. Okresní soud při ocenění bezdůvodného obohacení postupoval souladně s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu a majetkový prospěch žalovaného stanovil ve výši odpovídající částce vynakládané obvykle v daném místě a čase za užívání pozemků, tj. obvyklého nájemného (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.2.2014, sp. zn 28 Cdo 2746/2013, ze dne 15.6.1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, ze dne 15.4.2004, sp. zn. 33 Odo 668/2002, ze dne 28.11.2007, sp. zn. 33 Odo 412/2005 a k obvyklé ceně rozhodnutí ze dne 28.8.2012, sp. zn. 23 Cdo 500/2012). Rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 7.1.2013, sp. zn. IV. ÚS 1752/12-2 poukazuje na ustálený judikaturní názor o náhradě za užívání cizí věci bez právního důvodu, jíž je peněžitá částka odpovídající částkám obvykle vynakládaným v daném místě a čase na užívání takové věci zpravidla formou nájmu, náhrada se tudíž poměřuje s obvyklou hladinou nájemného. Okresní soud se rovněž vypořádal s odkazem žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 946/2013 a odmítl její právní názor o nutnosti odchýlit se od výše zmíněných judikaturních pravidel z důvodu odlišné skutkové situace v projednávané věci. Znalecký posudek [jméno FO] svědčí o možnosti dovodit výši nájemného obvyklého v daném místě a čase z nájemních (pachtovních) reálně uskutečněných smluv uzavíraných mezi různými vlastníky pozemků a zemědělskými subjekty rozdílnými od žalovaného na řadě míst příslušného regionu. Při zjišťování výše obvyklého nájemného soudy sledují ocenění užívacího práva, nikoliv užívané věci, i proto nelze vycházet ze závěrů znaleckého posudku [jméno FO]. V odkazované věci byla výše úplaty za užívání pozemků určena jako v místě a čase obvyklá hodnota úplaty se zohledněním nájemních vztahů v rámci jednoho konkrétního areálu – [právnická osoba] přičemž Nejvyšší soud konstatoval, že dominantní nájemce tohoto [právnická osoba] deformuje výši v čase a místě obvyklého nájemného. Znalecký posudek [jméno FO] porovnává celkem pět různých hospodářských areálů s odlišnými cenami, provozovaných třemi odlišnými subjekty v pěti různých lokalitách na [adresa] a obvyklou úplatu za užívání pozemků dovozuje jejich srovnáním. Posudek reflektuje situaci v regionu a stanoví cenu, která je v místě a čase obvyklá, použitelná pro rozhodnutí v nadepsané věci. Posudek [jméno FO] účelově, použitím různých koeficientů, maximalizuje tržní hodnotu pozemků a poté odvozuje nájemné výnosovou metodou, což však neodpovídá v místě a čase obvyklé výši nájemného v rámci srovnatelných hospodářských areálů. Revizní znalecký posudek byl nadbytečný za situace, kdy okresní soud vyšel z posudku [jméno FO] a shledal nepoužitelným posudek [jméno FO] pro nesprávnou metodu. Navrhoval, aby rozhodnutí bylo odvolacím soudem potvrzeno a žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o.s.ř.

5. Odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Mezi účastníky je nesporné, že výše citované pozemky v k.ú. [adresa] jsou vlastnictvím žalobkyně a že v období vymezeném žalobou (od 22.10.2021 do 30.9.2022, 343 dny) byly užívány žalovaným v rámci zemědělského areálu, který na nich provozuje, aniž by k takovému užívání měl právní důvod. Spor byl veden o výši majetkového prospěchu, jehož se žalovanému dostává užíváním věcí ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu. Okresní soud zaujal zcela správný právní názor o stanovení výše majetkového prospěchu (obohacení), který užíváním pozemků žalobkyně bez právního důvodu vzniká žalovanému, jeho závěry o tom, jak se v tomto případě stanoví výše bezdůvodného obohacení, jsou zcela v souladu s právní úpravou i judikaturou vyšších soudů a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Nelze ničeho vytknout ani procesnímu postupu okresního soudu, pokud pro stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel ze znaleckého posudku znalce s příslušnou kvalifikací a oborem znalecké činnosti, neboť stanovení bezdůvodného obohacení je otázkou odbornou, její zodpovězení náleží pouze znalci. Správně také uzavřel, že znalecký posudek [jméno FO] je nepoužitelný pro použitou metodu ocenění, jelikož v daném případě není prostor pro aplikaci rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 946/2013, které řešilo zcela specifickou situaci letištního areálu, kde dominantní nájemce svým jednáním deformoval ceny nájmů v rámci areálu a nebylo možno docílit jejich spravedlivého stanovení použitím srovnávací metody pro nemožnost opatření srovnávacích vzorků.

7. Odvolací soud má však výhrady k postupu okresního soudu, který, přestože měl k dispozici dva znalecké posudky, jejichž závěry co do určení ceny obvyklého nájemného se diametrálně lišily (byť jeden z nich užitím nesprávné oceňovací metody), přičemž současně disponoval informací o pachtovném účastníky sjednaném pro předchozí období v částce 30 000 Kč ročně, tj. v částce, která se zásadně lišila od částek vycházejících z obou znaleckých posudků, nevyhověl důkaznímu návrhu žalobkyně na zpracování revizního znaleckého posudku. Tento postup správný nebyl, okolnost, že dosavadní pachtovné násobně převyšuje pachtovné dle znaleckého posudku [jméno FO] měla vést k přezkoumání jeho závěrů. Odvolací soud proto vyhověl důkaznímu návrhu žalobkyně, který učinila již v prvoinstančním řízení a přistoupil ke zpracování revizního znaleckého posudku, za tím účelem ustanovil soudním znalcem z oboru ekonomika ceny a odhady nemovitostí [jméno FO], jemuž uložil jednak určit výši obvyklého nájemného za pozemky ve vlastnictví žalobkyně ve výše uvedeném období s přihlédnutím k mezi účastníky uzavřené zmiňované nájemní smlouvě, podle níž nájemné činilo 30 000 Kč za rok a současně přezkoumat i závěry znalců [jméno FO] a [jméno FO].

8. Z tohoto revizního znaleckého posudku ve spojení s výslechem znalce vyplynulo potvrzení správnosti použité metody soudního znalce [jméno FO]. K posudku [jméno FO] revizní znalec uvedl, že jeho tvrzení o nepoužití porovnávací metody z důvodu nemožnosti dohledání vzorků, vyvrací shromážděné vzorky znalcem [jméno FO], jakož i vzorky nalezené [jméno FO]. Použití výnosové metody a metody vycházející z obvyklé ceny pozemků použitím míry kapitalizace vychází [jméno FO] pachtovné 9,6 Kč/m2/rok, to je hodnota výrazně vyšší než částky zjištěné porovnávací metodou a v uvedené lokalitě nelze takto stanovené částky pachtovného dosáhnout. Do výpočtu ceny pozemků znalec [jméno FO] vnáší různé koeficienty a indexy (např. koeficient obce, index polohy, index omezujících vlivů), přičemž z analýzy v porovnávací metodě jednoznačně plyne, že na pachtovné nemá vliv poloha pozemku, jeho tvar, vybavení, výměra apod. Jsou uváděny nevhodné vzorky, které jsou následně upravovány koeficienty v rozpětí 0,4-1,15. Nejde o porovnávací metodu ve smyslu zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, takže ve výsledku nejde o cenu obvyklou. Místně obvyklé nájemné v období, které je předmětem této žaloby, určil znalec [jméno FO] u pozemku žalobkyně částkou 30 000 Kč/rok, to je 4,44 Kč/m2/rok. Znalec porovnával celkem osm vzorků, ohledně nichž získal pachtovní smlouvy sedmi pachtýřů, (v šesti případech jde o zemědělská družstva či akciové společnosti, v jednom případě jde o fyzickou osobu). Zjistil přitom, že cena nájemného se pohybuje v rozpětí od 0,32 Kč/m2/rok až po 4,66 Kč/m2/rok. Výše pachtovného se někdy liší i v rámci jednoho zemědělského areálu pro jednotlivé propachtovatele, jimiž jsou fyzické osoby, výše pachtu nesouvisí s propachtovanou výměrou pozemku a je vždy výsledkem domluvy mezi pachtýřem a propachtovatelem. V některých případech je výše pachtovného ovlivněna i dalšími okolnostmi, například pachtýřem poskytovanými dalšími službami propachtovateli vedle pachtovného (například různé deputáty apod.), ovšem takové vzorky pro srovnání pro účely svého posudku nepoužil. Výše pachtovného nezávisí ani na umístění, dostupnosti areálu, technickém stavu nemovitostí ve vlastnictví pachtýře, na možnosti připojení k sítím technické infrastruktury, ani na kvalitě a množství okolních pozemků vhodných k pastvě dobytka. Nižší zjištěné ceny vyplývají spíše ze smluv uzavřených již před dlouhou dobou, v novějších smlouvách se objevují ceny vyšší. Zásadní význam pro cenu má dohoda propachtovatele s pachtýřem. Obvyklá cena má být stanovena při zvolené přímé porovnávací metodě jako aritmetický průměr sjednaných cen pachtů. Střední hodnota pachtovného činí přímou porovnávací metodou 2,07 Kč/m2/rok, částka, která byla sjednána v době uzavření pachtovní smlouvy mezi účastníky tohoto řízení 4,44 Kč/m2/rok do znalcem zjištěného intervalu (0,32 Kč – 4,66 Kč) zapadá, nepřekračuje maximální výše rozpětí pachtovného a toto pachtovné tak lze prohlásit za obvyklé v místě a čase.

9. Odvolací soud považuje znalecký posudek [jméno FO] za úplný a věcně správný, znalec opatřil dostatečný počet vzorků a ke stanovení výše obvyklé ceny použil správnou oceňovací metodu, kdy porovnáním pachtovného zjištěného v daném čase a místě u srovnatelných pozemků dospěl k závěru o obvyklé ceně, jak je definována oceňovacím předpisem i konstantní soudní judikaturou (viz rozhodnutí citovaná soudem prvního stupně). Soudní znalec [jméno FO] objasnil svůj postup při shromažďování vzorků, odrážejících cenové rozpětí, v němž se výše pachtovného pohybuje, shromážděné vzorky řádně vyhodnotil a své závěry logicky a věrohodně vysvětlil. Znalcem [jméno FO] shromážděné vzorky nejsou extrémy, jak namítal žalovaný, ale jím zjištěné poměrně široké rozpětí cen přesvědčivě vykresluje situaci na trhu, kde podle zjištění znalce nízké ceny vyplývají spíše ze smluv uzavřených již před dlouhou dobou, u nichž se vlastníci pozemků nezajímají o jejich aktualizaci, vyšší ceny pak jsou dány u smluv novějších, přičemž zásadní roli pro určení ceny má dohoda mezi pachtýřem a propachtovatelem. Oproti posudku [jméno FO] jeho posudek má vyšší vypovídací hodnotu, úplněji popisuje situaci na trhu s pachtovným, pracuje s větším počtem srovnávacích vzorků (8 areálů, oproti 3 areálům, resp. 4 pachtovním smlouvám u [jméno FO] a prokazuje, že v cenách pachtovného existuje poměrně značný rozptyl. Znalci [jméno FO] se oproti znalci [jméno FO] podařilo opatřit pestřejší portfolio srovnávacích vzorků a jeho závěr o obvyklém pachtovném v částce 30 000 Kč ročně pro sporné období je přijatelný právě i se zřetelem na okolnost, že mezi účastníky byla uzavřena pachtovní smlouva s totožnou výší pachtovného pro období těsně předcházející období, jež je předmětem této žaloby, která zjevně odrážela výsledek jejich jednání a jelikož se nachází v rámci znalcem zjištěného cenového intervalu, není žádný důvod ji nepovažovat za cenu obvyklou. Shodně se soudem prvního stupně považuje odvolací soud za nepoužitelný znalecký posudek [jméno FO] pro užití nesprávného oceňovacího postupu, který nevede ke zjištění ceny obvyklé, jak je definována právním předpisem i judikaturou, o čemž svědčí i skutečnost, že jím stanovená cena se zcela vymyká nejen ceně podle posudku [jméno FO], ale i posudku [jméno FO], který prohlásil v návaznosti na svá zjištění, že takovou výši pachtovného dosáhnout možné není.

10. Při zmíněné výši bezdůvodného obohacení za období 340 dnů představuje dlužná částka žalovaného 28 269,23 Kč, z nichž žalobkyně již dle svého tvrzení od žalovaného 9 556,40 Kč obdržela v rámci dobrovolného plnění. Zbývá tak zaplatit 18 712,83 Kč. Se zaplacením této částky je žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od 4.8.2023 do zaplacení, přičemž co do úroku z prodlení počátku jeho běhu ve vazbě na výzvu žalobkyně k plnění odkazuje odvolací soud zcela na odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí.

11. V tomto rozsahu byl prvoinstanční rozsudek v odstavci I. výroku změněn podle § 220 odst. 1 o.s.ř., ve zbytku zamítavého výroku pak byl potvrzen jako věcně správný podle § 219 o.s.ř.

12. O náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodl před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá jejich náhradu právo, a to v souladu s § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení také v případě, kdy plnění záviselo na znaleckém posudku. Odvolací soud při rozhodování této otázky zvažoval i judikaturu Ústavního soudu (nálezy sp. zn. I. ÚS 2881/12, sp. zn. III. ÚS 2389/20-1). Žalobkyně kvantifikovala svůj žalobní nárok za použití znaleckého posudku [jméno FO], který byl v řízení shledán nepoužitelným pro užití nevhodné oceňovací metody, avšak byl opatřen znaleckou doložkou ve smyslu § 127 o.s.ř. a částka bezdůvodného obohacení, kterou stanovil, byla oproti té, která byla v řízení zjištěna, byla značně nadhodnocená. Žalovaná byla v řízení sice úspěšnější (lze říci, že uspěla ze 2/3, v nichž byla žaloba zamítnuta), avšak ani na její straně nelze přehlédnout to, že vycházela ze znaleckého posudku [jméno FO], který si nechala zpracovat a který zase naopak stanovil výši bezdůvodného obohacení značně podhodnocenou. Oba účastníci svá stanoviska v řízení urputně bránili a nebyli nakloněni dohodě, a to přesto, že jak již bylo výše opakovaně zmíněno pro předcházející období bylo pachtovné mezi nimi určeno dohodou v částce, která odpovídá reviznímu znaleckému posudku, proto považuje odvolací soud za spravedlivé, aby si obě strany nesly své náklady samy, a to jak z řízení před soudem okresním, tak i náklady řízení odvolacího. Bylo proto rozhodnuto tak, že žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo nemá.

13. V souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. se toto rozhodnutí promítlo také do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu, které ponese každá ze sporných stran jednou polovinou. Náklady řízení státu před soudem prvního stupně činily pro každou z účastnic 2 602,25 Kč, náklady řízení před odvolacím soudem činily pro každou z účastnic 9 078,76 Kč, což v souhrnu pro každou ze sporných stran znamená 11 681,01 Kč. Náklady řízení státu před soudem prvního stupně jsou popsány v odůvodnění prvoinstančního rozsudku, na něž soud odvolací odkazuje. Náklady odvolacího řízení vznikly v důsledku vyplacení znalečného znalci [jméno FO] v celkové částce 18 157,52 Kč.

14. Lhůta k plnění byla účastníkům stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení