50 A 16/2018 - 100

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci navrhovatele: X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Janem Burešem sídlem Na Příkopě 859/22, Praha 1 proti odpůrci: Město Suchdol nad Lužnicí sídlem Náměstí T. G. Masaryka 9, Suchdol nad Lužnicí o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č.j. MeuSu 227/18/sta, kterým se vydává územní plán města Suchdol nad Lužnicí schválený usnesením zastupitelstva ze dne 22. 1. 2018 č. ZM-22/18/442, takto:

Výrok

I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy č.j. MeuSu 227/18/sta, kterým se vydává územní plán města Suchdol nad Lužnicí schválený usnesením zastupitelstva ze dne 22. 1. 2018 č. ZM-22/18/442, se zamítá.

II. Navrhovatel nemáprávo na náhradu nákladů řízení.

III. Odpůrci se náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dál jen „krajský soud“) se navrhovatel domáhá zrušení opatření obecné povahy, kterým byl vydán územní plán města Suchdol nad Lužnicí schválený usnesením Zastupitelstva města Suchdol nad Lužnicí (dále jen „Zastupitelstvo“) dne 22. 1. 2018 pod č. ZM-22/18/442 a vydaný veřejnou vyhláškou dne 29. 1. 2018 pod č.j. Mě/Su 227/18/sta.

2. Návrhem je nejprve zpochybňován postup pořizování, projednávání a schvalování dotčeného územního plánu. Je poukazováno na to, že rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, odborem regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, oddělení územního plánování (dále jen „krajský úřad“) ze dne 18. 6. 2013 č.j. KUJCK 33437/2013/OREG byl původní územní plán města Suchdol nad Lužnicí, o jehož vydání rozhodlo Zastupitelstvo dne 4. 12. 2012, a který nabyl účinnosti dne 19. 12. 2012 zrušen v celém rozsahu. Z tohoto důvodu se navrhovatel domníval, že dojde k pořízení zcela nového, bezvadného a legitimního územního plánu a nepodával proto již připravenou správní žalobu. Skutečnost, že došlo k pořízení pouze části nového územního plánu, přičemž část původního územního plánu zůstala nezměněna, představuje upření práva všem dotčeným subjektům k uplatnění správní žaloby či návrhu na přezkum územního plánu. Odpůrce pochybil, pokud nepostupoval dle § 55 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., zákona o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) a nerozhodl o opětovném pořízení územního plánu.

3. K nesprávnému postupu došlo rovněž v případě aplikace § 47 odst. 1 stavebního zákona, když v daném případě byl zvoleným s pořizovatelem spolupracujícím členem Zastupitelstva Mgr. P.M. (pozn. tehdejší starosta města Suchdol nad Lužnicí), který však následně tuto funkci nikdy nevykonával, nijak se nepodílel na vypořádání připomínek ani námitek vznesených k návrhu územního plánu. Není tudíž zřejmé, kdo uvedenou funkci zastával, zjistitelné to není ani z veřejně dostupných zdrojů.

4. K zásadnímu porušení procesních práv navrhovatele došlo rovněž ve vztahu k již zmiňovanému postupu odpůrce, který na podkladu zrušovacího rozhodnutí krajského úřadu vzešlého z přezkumného řízení rozhodl o tom, že posledním nezpochybněným úkonem v rámci pořizovacího procesu, je veřejné projednání. Tento závěr odpůrce není nijak legitimně podložen. Na tomto nemůže nic změnit ani odpůrcem poukazovaná komunikace s krajským úřadem a písemné sdělení tohoto nadřízeného orgánu, dle něhož je tímto posledním nezpochybněným úkonem právě veřejné projednání. Žádný takový závěr nelze objektivně ze zrušovacího rozhodnutí krajského úřadu dovodit. S výkladem odpůrce, který navázal při pořizování nového územního plánu na původní veřejné projednání, nebyly dotčené subjekty nijak seznámeny. Navíc nebylo vydáno rozhodnutí ani o pořízení nového územního plánu. Tímto postupem nebylo navrhovateli ani dalším subjektům umožněno podat námitky proti územnímu plánu, když jím uplatněné námitky v rámci nového veřejného projednání, byly odmítnuty jako námitky k neměněné části územního plánu a projednány byly v rámci nového veřejného projednání pouze ty námitky, které odpůrce označil jako námitky k té části územního plánu, kde ke změně v důsledku zrušovacího rozhodnutí došlo.

5. V této souvislosti navrhovatel poukázal na to, že jeho námitky nebyly vypořádány, přestože odpůrce věděl, že od doby vydání původního územního plánu došlo ve vztahu k pozemku navrhovatele (p. č. x v k. ú. T.) ke změnám, kdy byla v roce 2015 aktualizována bonitovaná půdně ekologická jednotka (dále jen „BPEJ“) a ze stupně II. (pozn. nadprůměrná produkční schopnost půdy) byla tato jednotka zařazena do stupně IV. (pozn. podprůměrná produkční schopnost půdy). Tato skutečnost byla Odboru územního plánování města Suchdol nad Lužnicí oznámena navrhovatelem písemně dne 9. 11. 2016. Navrhovatel rovněž dne 14. 12. 2016 získal na základě usnesení Zastupitelstva (č. ZM-14/16/299) souhlas s umístěním stavby pro zemědělství s byty pro trvalé bydlení v nezastavěném území. Dne 3. 7. 2017 byl navrhovateli na základě stanoviska Odboru životního prostředí Městský úřad Třeboň udělen souhlas s trvalým odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“). I přes tyto nově nastalé skutečnosti bylo na opakovaném veřejném projednání konaném dne 24. 8. 2017 stanovisko k původní námitce navrhovatele v nezměněné podobě s tím, že byla vypuštěna věta o II. třídě ochrany ZPF. Navrhovateli bylo sděleno, že i přes jím namítané nové skutečnosti, nemohla být původní stanoviska dotčených orgánů měněna, neboť se jedná o neměněnou část územního plánu, k níž stanoviska vydávána nebyla. S tímto postupem se navrhovatel neztotožňuje, jeho námitka měla být řádně vypořádána a mělo být vydáno nové stanovisko odboru životního prostředí, které by muselo konstatovat, že žádný z důvodů původně vydaného nesouhlasného stanoviska již netrvá.

6. Navrhovatel dále namítl, že textová část územního plánu neodpovídá jeho mapovým podkladům, kdy s ohledem na aktualizaci BPEJ došlo ke změně tříd ZPF, tato změna však do mapových podkladů promítnuta nebyla a třídy ochrany ZPF konkrétních ploch nesouhlasí se skutečným stavem uvedených tříd ochrany podle schváleného mapového podkladu územního plánu. Z důvodu chybnosti podkladů k územnímu plánu je chybné i stanovisko odboru životního prostředí.

7. Nesprávný postup při pořizování nového územního plánu byl shledán i s ohledem na to, že k nově podaným námitkám nebyla pořizována nová stanoviska dotčených orgánů a námitky jsou posuzovány pouze na základě původních stanovisek, která jsou v obsahu územního plánu pouze volně interpretována. Zpochybňován je též závěr o tom, že výše zmíněné změny v oblasti BPEJ i informace o uděleném souhlasu k odnětí předmětné půdy ze ZPF, byly dotčeným orgánům předloženy a tyto orgány i přes uvedené informace setrvaly na svých původních negativních stanoviscích ke stavebnímu záměru navrhovatele. Takový postoj dotčených orgánů s ohledem na uváděné změny dle navrhovatele není možný. Pokud při pořizování nového územního plánu nebyla vydána nová stanoviska, případně nebyla ani aktualizována, nemohlo dojít ke správnému postupu při schvalování územního plánu.

8. K pochybení došlo i stran procesního postupu v rámci komunikace odpůrce s veřejností, kdy již samotné projednání územního plánu nebylo veřejnosti dostatečně oznámeno. Na úřední desce byla zveřejněna pouze pozvánka na zasedání zastupitelstva dne 22. 1. 2018, a to bez jakékoliv bližší specifikace. Z pozvánky není nijak zřejmé, že se jedná o finální schvalování územního plánu a zároveň též o projednání námitek a připomínek.

9. Navrhovatel dále zpochybňuje obsah celého územního plánu, který je dle jeho názoru nezákonný. Je poukazováno na citaci z vyjádření projektanta územního plánu, které je neobjektivní a neodpovídá cílům územního plánování. Rovněž je opětovně popsán postup, kdy odpůrce rozdělil územní plán na část neměnnou, odpovídající původnímu návrhu územního plánu a změněnou část, která byla nově projednávána v rámci nového veřejného projednání. Tento postup byl navrhovatelem označen za účelový, vedený snahou vyhnout se následkům spojeným s aktualizací BPEJ, v jejímž důsledku pozemky, určené původním územním plánem k zastavení, byly zařazeny do I. a II. třídy ochrany ZPF. Tyto pozemky by v případě nového územního plánu „již neprošly“ jako zastavitelné a z tohoto důvodu byly zařazeny do neměnné části územního plánu. Na tuto část územního plánu je nahlíženo, jakoby již prošel řádným připomínkovým řízením, ačkoliv se jedná o 50% část celého územního plánu. Vypořádání námitek k této neměnné části územního plánu bylo pouze převzato, resp. potvrzeno, z původního návrhu. V rámci této části návrhu je dále rozporován postup při vyřízení některých námitek, který porušuje zásadu rovnosti všech účastníků.

10. Poukázáno bylo též na roli Zastupitelstva v procesu schvalování dotčeného územního plánu. Zastupitelstvo nemělo možnost vyjádřit opačný názor ve vztahu k neměnným částem územního plánu a k námitkám vztahujícím se k této části. Odhlasována byla tato neměnná část jako celek, přičemž Zastupitelstvo vědomě hlasovalo na základě chybných a nezákonných stanovisek. Z tohoto důvodu navrhovatel dále uvedl, že by se soud měl zabývat rovněž zákonností těchto stanovisek dotčených orgánů. Vyjádřeny byly dále konkrétní námitky proti stanovisku Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (dále jen „AOPK ČR“), správa SCHKO Třeboňsko; Krajského úřadu Jihočeského kraje, Odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví; vyjádření projektanta, UA projekce, Ing. Arch. Š.Ť. a doporučení pořizovatele Městský úřad Třeboň, Odbor územního plánování a stavebního řádu.

11. Na základě všech uvedených důvodů bylo navrženo napadený územní plán města Suchdol nad Lužnicí zrušit.

12. K návrhu byly dále předloženy výňatky z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2011 č.j. 8 Ao 9/2011 – 64, Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2016 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2017 č.j. 79 A 3/2016 – 49.

13. Dle vyjádření odpůrce není návrh na zrušení územního plánu důvodný, a proto by měl být zamítnut. Odpůrce se nejprve vyjádřil k procesnímu průběhu pořizování nového územního plánu, který byl shledán souladným s obecnými zákonnými předpisy, a to i na základě konzultací s nadřízeným orgánem. Námitky navrhovatele ze dne 29. 8. 2017 a 31. 8. 2017 byly uplatněny k opakovanému veřejnému projednání návrhu, které se konalo dne 24. 8. 2017 a vzhledem k tomu, že v dotčených lokalitách nedošlo oproti návrhu k veřejnému projednání konanému dne 16. 1. 2012 a 18. 1. 2012 ke změnám návrhu územního plánu, byly tyto námitky ve smyslu stavebního zákona uplatněny navrhovatelem po lhůtě, a tudíž k nim nemohlo být ze strany navrhovatele přihlédnuto. Navrhovateli nic nebránilo uplatnit správní žalobu proti předchozímu územnímu plánu a je pouze jeho věcí, že takto neučinil. V tomto směru nemohlo být navrhovateli upřeno právo na spravedlivý proces. Dne 16. 6. 2014 bylo Zastupitelstvem schváleno Zadání nového územního plánu, navrhovatel během projednání zadání neuplatnil žádnou námitku. Následně Zastupitelstvo dne 29. 6. 2015 zrušilo v částech I. (rozhodnutí o pořízení územního plánu), II. (uložení povinnosti Radě města schválit žádost obce o pořízení územního plánu) a III. (určení pořizovatele územního plánu – Městský úřad Třeboň, odbor územního plánování a stavebního řádu) své usnesení ze dne 18. 9. 2013. Vzhledem k tomu, že se v daném případě jednalo o postup dle § 55 stavebního zákona, nebylo třeba opakovaně projednávat a schvalovat zadání územního plánu ani další krajským úřadem nezpochybněné kroky a bylo možné po odstranění vytýkaných vad přistoupit k opakovanému veřejnému projednání návrhu a k vydání územního plánu. Ze sdělení krajského úřadu ze dne 24. 7. 2015 č.j. KUJCK 56323/2015/OREG, o upřesnění postupu, vyplynulo, že v případě dotčeného územního plánu byl posledním nezpochybněným úkonem veřejné projednání návrhu územního plánu (vady tomuto úkonu předcházející nebyly takového charakteru, aby byly důvodem pro zrušení územního plánu). Před opakovaným veřejným projednáním bude nutné reagovat na změny, které v území nastaly v době od vydání územního plánu a územní plán na základě těchto změn upravit. I v případě těchto změn, pokud nebudou mít vliv na schválenou koncepci územního plánu, není nutné se vracet do fáze společného projednání a postačí projednání opakovaného návrhu v rozsahu provedených změn v rámci opakovaného veřejného projednání. Veškerá stanoviska dotčených orgánů opatřená v průběhu pořizování územního plánu zůstávají platná. Dotčené orgány se v opakovaném veřejném projednání vyjadřují pouze k provedeným změnám. Usnesení o přijetí nového pořizovatele nebylo nikdy vydáno, a proto jím i nadále zůstal Městský úřad Třeboň, odbor územního plánování a stavebního řádu. Dotčené orgány byly o pořizování nového územního plánu a důvodech tohoto pořízení a nastíněném dalším postupu informovány pořizovatelem dne 17. 1. 2017.

14. Rovněž komunikace s veřejností proběhla v souladu se zákonem. Návrh územního plánu jakož i oznámení o konání opakovaného veřejného projednání byly pořizovatelem doručeny veřejnou vyhláškou na elektronické i kamenné desce Městského úřadu Suchdol nad Lužnicí. Rovněž o zasedání Zastupitelstva byla veřejnost informována v souladu s § 93 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a to prostřednictvím úřední desky.

15. K námitkám uplatněným navrhovatelem v průběhu pořizování nového územního plánu odpůrce uvedl, že se jednalo o námitky nové i doplnění námitek původních. Všechny tyto námitky navrhovatele byly zařazeny do opakovaného veřejného projednání a byly řádně vyhodnoceny. Návrh rozhodnutí o námitkách byl zaslán dotčeným orgánům, které k němu zaujaly bezrozporná stanoviska. Zohledněna byla i změna zařazení dotčených pozemků navrhovatele z třídy II. ZPF do třídy IV. ZPF. Pořizovatel si v této věci vyžádal stanovisko AOPK ČR, která v rámci odpovědi ze dne 15. 12. 2016 č.j. 01880/JC/16 uvedla, že i přes tuto změnu nesouhlasí se změnou funkčního využití pozemku navrhovatele p. č. x v k. ú. T. na zastavitelnou plochu – bydlení. Bylo uvedeno, že aktualizace BPEJ nemá vliv na původní nesouhlasné stanovisko AOPK ČR. Toto stanovisko bylo k odvolání navrhovatele přezkoumáno Ministerstvem pro životní prostředí, které jej rozhodnutím ze dne 9. 2. 2018 č.j. MZP/2018/510/218 potvrdilo. Aktualizace BPEJ byla konzultována též s dalším dotčeným orgánem ochrany ZPF – Krajským úřadem Jihočeského kraje, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví, nic však na negativních závěrech tohoto orgánu nezměnila, a to s ohledem na vymezení téměř 100 ha zastavitelných ploch v dané lokalitě, kdy je navýšení záboru ZPF neodůvodnitelné. Na základě uvedených nových skutečností (změna třídy ochrany ZPF) nebylo vyhodnocení námitky navrhovatele č. 19 a 26 změněno. Z návrhu byla vypuštěna věta o II. třídě ZPF. Nová stanoviska k neměnné části územního plánu vydávána nebyla. Dotčené orgány a pořizovatel vycházeli z aktuálních podkladů, které měli k dispozici. Jejich stanoviska jsou součástí spisového materiálu k územnímu plánu a nebyla nikým přetlumočena. Nesoulad textové části územního plánu s jeho částí grafickou (jedná se o změny třídy ochrany ZPF) nepředstavuje pochybení, které by mělo způsobit zrušení územního plánu, když dotčené části nejsou součástí výroku opatření obecné povahy, ale jsou pouze součástí jeho odůvodnění.

16. K navrhovatelem uváděné skutečnosti, že Zastupitelstvem byl ve smyslu § 188a stavebního zákona udělen souhlas s umístěním stavby mimo zastavěné území, bylo odpůrcem uvedeno, že se nejednalo o souhlas dotčeného orgánu. Navíc byl navrhovatel upozorněn na to, že tento souhlas nenahrazuje stanoviska dotčených orgánů státní správy s umístěním nebo provedením stavby, a pokud stavba nebude do doby vydání územního plánu územně posouzena a předmětný pozemek se nebude nacházet v zastavitelné ploše, souhlas pozbývá platnosti. Přestože navrhovatel následně získal souhlas Městského úřadu Třeboň, odbor životního prostředí, s odnětím ze ZPF, je tento souhlas pouze součástí rozhodnutí stavebního úřadu pro konkrétní záměr a jeho platnost je totožná s platností rozhodnutí dle zvláštních předpisů. Vzhledem ke skutečnosti, že stavební úřad zamítl návrh navrhovatele na umístění stavby, pozbyl platnosti i uvedený souhlas s odnětím ze ZPF.

17. Závěrem odpůrce shrnul, že dotčený pozemek navrhovatele nebyl ani při vydání původního územního plánu v roce 2012, kdy neplatila zpřísněná ochrana půd I. a II. třídy ochrany ZPF, zahrnut mezi zastavitelné plochy. Dle nového územního plánu má Suchdol nad Lužnicí 100 ha zastavitelných ploch, což je s ohledem na demografický vývoj za poslední roky dostačující číslo i se značnou rezervou. Určení zastavitelných ploch není v rozporu se zákonem, ani se zásadami územního rozvoje.

18. Navrhovatel v replice k vyjádření odpůrce setrval na svých závěrech vyjádřených v návrhu. Bylo poukázáno na to, že písemná a ústní komunikace mezi odpůrcem a krajským úřadem, jako nadřízeným orgánem, není pro subjekty práva právně závazná. Ze samotného obsahu zrušovacího rozhodnutí krajského pak nelze dovodit, že posledním nezpochybněným úkonem bylo veřejné projednání územního plánu. Odpůrce nijak nereagoval na změny, které v území v době od vydání původního zrušeného územního plánu nastaly, a nový návrh v tomto směru neupravil. V této souvislosti navrhovatel znovu zmínil aktualizaci BPEJ a následné změny třídy ochrany ZPF, a to nejen v lokalitě, v níž se nachází pozemek navrhovatele, ale i na mnoha dalších místech. Navrhovatel navíc doložil souhlas s vynětím svého pozemku ze ZPF. Odpůrcem uváděná nesouhlasná stanoviska dotčených orgánů označil navrhovatel za účelová a záměrná, vydávaná v zájmu konkrétních osob. Dále bylo navrženo připojit k projednávané věci spis vedený správními orgány v rámci stavebního řízení o žádosti navrhovatele o umístění stavby č. spisu OREG/129149/2017/vano.

19. Z obsahu odpůrcem předložené spisové dokumentace byly pro nyní projednávanou věc zjištěny následující rozhodné skutečnosti: Dne 4. 12. 2012 byl Zastupitelstvem vydán územní plán města Suchdol nad Lužnicí, který nabyl účinnosti dne 19. 12. 2012. Součástí odůvodnění územního plánu bylo též vypořádání námitek vznesených k tomuto návrhu, pod bodem 13) byly uvedeny námitky navrhovatele (označené čísly 19. a 26.) – „Požadavek změnit funkční využití zastavitelné plochy – bydlení. Majitel nevidí důvod, proč by nemohl postavit na pozemku, který sousedí s již zastavěnou plochou. Netrvá na tom, aby byl celý pozemek zastavitelný, a samozřejmě souhlasí s jistými omezeními a regulacemi vyplývajícími z ÚP.“ Této námitce nebylo vyhověno. Ze samotného obsahu námitky navrhovatele ze dne 16. 1. 2012 vyplývá, že jejím nosným důvodem byl požadavek, aby pozemek p. č. x byl určen jako zastavitelný. Bylo poukazováno na to, že pozemky v přilehlém okolí zastavěné již jsou a není proto důvod, aby pozemek navrhovatele k zastavění určený nebyl. K této námitce bylo vyžádáno stanovisko Krajského úřadu Jihočeského kraje, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví, který dne 4. 4. 2012 (č. j. KUJCK 6080/2012 OZZL/Kul) vydal k námitce navrhovatele nesouhlasné stanovisko – „[…] navržený zábor zasahuje do bloku zemědělsky obhospodařovaných pozemků ve volné krajině, bez vazby na urbanizované území, s negativním dopadem na organizaci ZPF. Lokalita zasahuje pozemky s nejkvalitnější zemědělskou půdou zařazenou do II. třídy ochrany. Tento požadavek je v rozporu se zásadami ochrany ZPF.“ Dále bylo vyžádáno stanovisko AOPK ČR, které bylo vydáno dne 22. 3. 2012 (č.j. 00827/TR/2012), rovněž jako nesouhlasné, a to zejména z důvodu ochrany krajinného rázu a ochrany volné krajiny. Součástí spisu je též doporučení Městského úřadu Třeboň, Odboru územního plánování a stavebního řádu, jako pořizovatele územního plánu, ze dne 30. 9. 2010 (č.j. METR 4741/2010 SaLe), které je rovněž negativní, a ve kterém je poukazováno na to, že správní území obce má dostatek vymezených funkčních ploch pro bydlení a není tudíž vhodné ani odůvodnitelné tyto plochy pro výstavbu dále rozšiřovat do volné krajiny a narušovat charakteristické uspořádání samot. Stejný závěr je obsažen rovněž ve vyjádření projektantky, UA PROJEKCE, Ing. Arch. Š.Ť.

20. Usnesením krajského úřadu ze dne 8. 4. 2013 bylo na základě podnětu společnosti E.ON Distribuce a. s. zahájeno přezkumné řízení a dotčené osoby byly vyzvány k uplatňování návrhů a připomínek. Rozhodnutím krajského úřadu ze dne 18. 6. 2013 č .j. KUJCK 33437/2013/OREG/6 byl územní plán města Suchdol nad Lužnicí v rámci přezkumného řízení na základě § 97 odst. 3 ve spojení s § 174 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zrušen. Krajský úřad konstatoval řadu pochybení v průběhu pořizování územního plánu, stěžejní nedostatek však byl shledán v řízení poté, co došlo k vyhovění části námitek uplatněných při veřejném projednání územního plánu, kdy podstatné změny tímto postupem vzniklé – změna rozsahu vymezených zastavitelných ploch a funkčního využití u některých navrhovaných funkčních ploch, již nebyly opětovně projednány s veřejností. Pořizovatel namísto opakovaného veřejného projednání oznámil vydání územního plánu, z tohoto důvodu byl územní plán města Suchdol nad Lužnicí vydán v rozporu s právními předpisy. Krajský úřad dále konstatoval, že Zastupitelstvo při vydání územního plánu nerozhodlo o všech uplatněných námitkách a jednoznačně nebylo rozhodnuto ani o námitkách uplatněných v době projednání konceptu územního plánu. Část uplatněných námitek navíc byla pořizovatelem vypořádána variantně a z rozhodnutí Zastupitelstva není zřejmé, jak konkrétně bylo o těchto námitkách rozhodnuto a tyto byly schváleny nejednoznačně.

21. Usnesením ze dne 18. 9. 2013 č. ZM-18/13/405 bylo Zastupitelstvem pod bodem 5. schváleno (I.) pořízení územního plánu, (II.) dále bylo uloženo radě města schválit žádost obce o pořízení územního plánu, (III.) byl schválen pořizovatel územního plánu – Městský úřad Třeboň, odbor územního plánování a stavebního řádu a (IV.) jako zastupitel určený ke spolupráci s pořizovatelem územního plánu byl pověřen starosta města, Mgr. P.M.

22. Usnesením Zastupitelstva ze dne 17. 12. 2014 č. ZM-2/14/33 byl revokován bod IV. shora uvedeného usnesení a namísto pověřeného zastupitele spolupracujícího s pořizovatelem, Mgr. P.M., byl pověřen nový starosta města, L.H..

23. Usnesením Zastupitelstva ze dne 29. 6. 2015 č. ZM-5/15/90 bylo v částech I., II. a III. zrušeno usnesení ze dne 18. 9. 2013 č. ZM-18/13/405. Dále bylo schváleno uzavření dodatku č. 5 ke smlouvě o dílo ze dne 25. 1. 2005 mezi městem a Ing. arch. Š.Ť.

24. Žádostí ze dne 17. 7. 2015 požádal pořizovatel územního plánu krajský úřad o upřesnění postupu ve věci pořizování územního plánu. Na tuto žádost bylo krajským úřadem reagováno dne 24. 7. 2015 (č.j. KUJCK 56323/2015/OREG), kde krajský úřad uvedl, že ve smyslu § 55 odst. 3 stavebního zákona by mělo být navázáno na poslední nezpochybněný úkon, kterým v daném případě je veřejné projednání s tím, že vady, které v původním řízení předcházely tomuto úkonu nejsou takového charakteru, aby byly důvodem pro zrušení územního plánu. Pořizovatel byl rovněž zavázán k tomu, aby si v prvé řadě vyžádal nové stanovisko nadřízeného orgánu, neboť v mezidobí nabyly účinnosti Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje. S ohledem na časovou prodlevu byl pořizovatel rovněž povinen zohlednit změny, které v dotčeném území nastaly v době od vydání územního plánu a územní plán v rozsahu těchto změn upravit. Pokud tyto změny nebudou mít vliv na schválenou koncepci územního plánu, není nutné vracet se do fáze veřejného projednání a postačí projednání opakovaného návrhu v rozsahu provedených změn v rámci opakovaného veřejného projednání. Veškerá stanoviska dotčených orgánů opatřená v průběhu pořizování územního plánu zůstávají platná, tedy i souhlas orgánu ZPF s vymezenými zastavitelnými plochami. Dotčené orgány se v opakovaném veřejném projednání budou vyjadřovat pouze k provedeným změnám.

25. Žádostí ze dne 29. 11. 2016 požádal pořizovatel územního plánu AOPK ČR o zaslání písemného stanoviska k původní námitce navrhovatele uplatněné k územnímu plánu z roku 2012, a to s poukazem, že na předmětném pozemku navrhovatele došlo v roce 2016 k aktualizaci BPEJ, kdy z původně II. třídy ochrany ZPF se nyní pozemek navrhovatele nachází na půdách IV. třídy ochrany ZPF. S ohledem na tyto skutečnosti bylo pořizovatelem zažádáno o vydání nového stanoviska. V reakci na tuto žádost zaslala AOPK ČR pořizovateli dne 15. 12. 2016 stanovisko, že opakovaně nesouhlasí s požadavkem změny funkčního využití pozemku navrhovatele p. č. x v k. ú. T. (trvalý travní porost) na zastavitelnou plochu bydlení a opět bylo požádáno o nevyhovění navrhovatelově námitce.

26. Oznámením pořizovatele územního plánu ze dne 17. 1. 2017 č.j. METR 793/2017 HaVe bylo veřejnosti oznámeno ukončení pořizování územního plánu s tím, že došlo k revokaci usnesení, kterým bylo pořízení územního plánu schváleno. Důvodem tohoto ukončení byl odkaz na § 55 odst. 3 stavebního zákona, dle kterého bude navázáno na poslední nezpochybněný úkon původního územního plánu, kterým je dle stanoviska nadřízeného orgánu veřejné projednání.

27. Veřejnou vyhláškou ze dne 14. 7. 2017 bylo pod č.j. METR 8858/2017 HaVe oznámeno konání opakovaného veřejného projednání, a to v rozsahu měněných částí návrhu územního plánu města Suchdol nad Lužnicí, s tím, že s obsahem nového návrhu po změnách se lze seznámit na úřední desce či webových stránkách města. Opakované veřejné projednání mělo být konáno dne 24. 8. 2017. Lhůta pro podávání námitek a připomínek k měněným částem návrhu územního plánu byla stanovena do 31. 8. 2017.

28. Dne 29. 8. 2017 uplatnil navrhovatel nové námitky k projednávanému znění územního plánu s tím, že pokud by nebyly tyto nové námitky, obsahující nové skutečnosti vážící se k jeho stavebnímu záměru, přijaty, doplňuje tímto námitky původně podané k návrhu územního plánu z roku 2012. Navrhovatel v tomto podání mimo jiné namítá, že došlo k aktualizaci BPEJ a změně tříd ochrany ZPF, dále jím bylo doloženo, že dotčený pozemek není v bloku obhospodařovaných pozemků a dále byl doložen souhlas Zastupitelstva s umístěním stavby na pozemku p. č. x v k. ú. T. Navrhovatel v dalším textu námitky rozporoval závěry jednotlivých negativních stanovisek dotčených orgánů a vyjádření projektantky, které byly vydány k jeho původní námitce.

29. Usnesením Zastupitelstva ze dne 22. 1. 2018 č. ZM-22/18/442 byl vydán Územní plán města Suchdol nad Lužnicí. Obsahem tohoto územního plánu je mimo jiné vypořádání námitek k jeho návrhu, námitce navrhovatele označené body 19. a 26. bylo rozhodnuto nevyhovět, a to na podkladu stanovisek AOPK ČR, Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví, na základě vyjádření projektantky a na základě doporučení pořizovatele územního plánu.

30. Navrhovatel v replice k vyjádření odpůrce navrhl připojení spisu vedeného ke stavebnímu řízení o žádosti navrhovatele o umístění stavby „Zemědělská usedlost 25 × 28 m, vrtaná studna, zpevněné plochy, přípojka NN, vodovodní přípojka, přípojka dešťové a splaškové kanalizace, zemní průleh, na pozemku p. č. x v k. ú. T.“.

31. K tomuto řízení krajský soud ze spisové dokumentace zjistil, že rozhodnutím Městského úřadu Suchdol nad Lužnicí, stavebního odboru ze dne 12. 10. 2017 č.j. MěÚ 2868/2017/MěÚSu R- 65/2017 byla zamítnuta žádost žalobce o umístění výše uvedené stavby. Jedním z podkladů tohoto rozhodnutí byla i negativní stanoviska AOPK ČR ze dne 10. 3. 2017 č.j. 000628/JC/17, které bylo vydáno pro účely územního rozhodnutí a stavebního povolení stavby „Zemědělská usedlost“ na pozemku p. č. x v k. ú. T., a stanovisko ze dne 31. 7. 2017 č.j. 02405/JC/17, které bylo vydáno pro účely územního rozhodnutí a stavebního povolení stavby „Vrtaná trubní studna a přívod vody“ na tomtéž pozemku. Navrhovatel podal odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu a nesouhlas byl vyjádřen i se závěry stanoviska AOPK ČR ze dne 10. 3. 2017. Toto odvoláním napadené stanovisko AOPK ČR bylo potvrzeno závazným stanoviskem Ministerstva životního prostředí ze dne 9. 2. 2018 č.j. MZP/2018/510/218. Rozhodnutí stavebního úřadu bylo rozhodnutím krajského úřadu ze dne 12. 4. 2018 pod č.j. KUJCK 132284/2017 zrušeno a věc byla stavebnímu úřadu vrácena k novému projednání. Důvodem tohoto zrušovacího rozhodnutí byla skutečnost, že stanoviska dotčených orgánů, která předložil navrhovatel, byla vydána na podkladě jiného návrhu, než jaký byl předložen stavebnímu úřadu, a to návrhu k totožné stavbě, avšak s jinou vnitřní dispozicí. Z tohoto důvodu nemohlo být stanovisko orgánu ochrany přírody dostatečným podkladem pro vydání odvoláním napadeného rozhodnutí. Krajský úřad po propočtu poměru bytu k celkové podlahové ploše stavby dospěl k závěru, že návrh navrhovatele předložený stavebnímu úřadu nesplňuje kritéria § 188a odst. 1 písm. d) stavebního zákona (stavba pro zemědělské účely). Dále bylo poukázáno na to, že souhlasné stanovisko Zastupitelstva s umístěným stavby není jediným závazným stanoviskem, a pokud bude jen jediný jiný dotčený orgán proti, nelze návrhu vyhovět. Krajský úřad rovněž poukázal na skutečnost, že předmětný pozemek nebyl novým územním plánem města zahrnut mezi zastavěnou plochu a nadále je veden jako travní porost.

32. Pro nyní projednávanou věc nejpodstatnější dokumenty vedené k uvedenému stavebnímu řízení jsou součástí spisové dokumentace a rovněž součástí příloh, které byly předloženy navrhovatelem, z tohoto důvodu soud nepřistoupil k návrhu navrhovatele připojit celý spis vedený ke stavebnímu řízení o žádosti navrhovatele o umístění stavby, neboť toto považuje za nadbytečné.

33. Krajský soud se návrhem zabýval podle dílu sedmého hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Rozhodoval přitom bez jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s.

34. Krajský soud se nejprve zabýval aktivní legitimací navrhovatele k uplatnění návrhu. Navrhovatel J.B. je vlastníkem nemovitosti v regulovaném území, jedná se o pozemek p. č. x v k. ú. T., a proto je k uplatnění návrhu aktivně legitimován. Projednání návrhu se děje postupem podle § 101d s. ř. s. a napadeným územním plánem se soud zabývá se zřetelem k návrhovým bodům, pro jaké navrhovatel územní plán napadá a vychází ze skutkového a právního stavu v době jeho vydání ve smyslu § 101b odst. 3 s. ř. s.

35. Rámec přezkumné činnosti pak vymezuje § 101b odst. 2, který stanoví ve své větě první náležitosti návrhu na přezkoumání opatření obecné povahy. Protože návrh uplatněný navrhovatelem tyto požadavky splňuje, přistoupil soud k jeho věcnému projednání.

36. Prvním návrhovým bodem je zpochybňován postup pořizovatele územního plánu, který poté, co v přezkumném řízení došlo ke zrušení původního územního plánu města, navázal na přezkumným řízením poslední nezpochybněný úkon, kterým bylo označeno veřejné projednání návrhu územního plánu z roku 2012. Tento postup, kdy nedošlo k pořízení nového územního plánu a bylo pouze navázáno na předchozí úkony v procesu jeho pořizování, měl dle navrhovatele za následek porušení jeho práva na spravedlivý proces, kdy navrhovatel, ač měl připravenou správní žalobu, tuto nepodal, neboť nemohl předpokládat, že část územního plánu bude postupem po jeho zrušení pokládána za neměnnou.

37. Jak již krajský soud popsal v narativní části tohoto rozsudku, pořizovatel územního plánu poté, co došlo ke zrušení jeho původního znění z roku 2012 v přezkumném řízení, požádal krajský úřad, který přezkumné řízení vedl, o metodickou pomoc, a to ve smyslu upřesnění posledního nezpochybněného úkonu dle § 55 odst. 3 věty poslední stavebního zákona. Krajský úřad v reakci na tuto žádost písemně sdělil pořizovateli, že za tento poslední nezpochybněný úkon lze považovat veřejné projednání, přičemž pochybení, která tomuto úkonu předcházela, nejsou takového charakteru, aby měla za následek zrušení územního plánu. Krajský úřad ve smyslu zrušovacího rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení současně poučil pořizovatele o tom, že je nutno konat opakované veřejné projednání, jehož předmětem budou pouze měněné části územního plánu a námitky k těmto měněným částem se vztahující. Pořizovatel byl zavázán k tomu, aby do nového územního plánu promítl změny, které od doby posledního projednání v dotčeném území nastaly s tím, že pokud tyto změny nebudou mít vliv na již schválenou koncepci, není nutné je podrobovat společnému jednání.

38. Ze zrušovacího rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení krajským úřadem vyplývá, že v procesu pořizování územního plánu z roku 2012 došlo k řadě pochybení, jednalo se z velké části o drobné procesní chyby, a to např. nedostatečné obsahové náležitosti Záznamu o veřejném projednání ze dne 24. 11. 2005 či absence dokladů osvědčujících vyvěšení veřejné vyhlášky, kterou bylo oznamováno datum a místo konání veřejného projednání. Krajský soud ve vztahu k těmto pochybením dospěl k závěru, že se nejedná o taková pochybení, která by měla za následek zrušení územního plánu. Stěžejní chybou však byl postup pořizovatele, který, ačkoliv poté, co došlo k veřejnému projednání a na základě námitek v něm uplatněných, které měly za následek podstatné změny v návrhu územního plánu, nepřistoupil k opakovanému veřejnému projednání, ve kterém by tyto změny byly zohledněny. Tento postup byl v rozporu se zákonem, kdy veřejnost neměla možnost legitimně na tyto změny reagovat. Další vadou, navazující na výstupy z veřejného projednání, bylo nevypořádání či pouze částečné a nejednoznačné vypořádání některých námitek. Tato pro věc nejpodstatnější pochybení se vážou k úkonu v procesu pořízení původního územního plánu, kterým bylo proběhlé veřejné projednání. Z tohoto důvodu pořizovatel územního plánu oprávněně v případě nového územního plánu ve smyslu § 55 odst. 3 věty poslední stavebního zákona navázal na poslední nezpochybněný úkon, kterým bylo veřejné projednání.

39. Tvrzení navrhovatele, že se jednalo o překvapivý postup pořizovatele územního plánu, v důsledku něhož byl ochuzen o opravné prostředky proti původnímu územnímu plánu, nelze považovat za oprávněné.

40. Dle § 55 odst. 3 věty poslední stavebního zákona platí, že dojde-li ke zrušení územního plánu nebo jeho změny, při pořizování se naváže na poslední úkon, který nebyl zrušením zpochybněn.

41. Navrhovateli lze přisvědčit, že územní plán byl v přezkumném řízení zrušen jako celek, avšak z citovaného ustanovení vyplývá, že automaticky nedochází též k zneplatnění celého procesu, který vydání územního plánu předcházel. Pořizovatel má možnost tvorbu nového územního plánu započít posledním úkonem v procesu pořizování územního plánu, který nebyl zrušovacím rozhodnutím zpochybněn.

42. Ve věci nyní projednávané pořizovatel územního plánu postupoval v souladu s § 55 odst. 3 stavebního zákona a poslední nezpochybněný úkon určil jednak v intencích zrušovacího rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení a jednak na základě výsledků metodické pomoci orgánu, který rozhodnutí v přezkumném řízení vydal. Pořizovatel se tedy na základě komunikace s orgánem, který zrušovací rozhodnutí vydal, pouze ujistil, že úkony, které veřejnému projednání předcházely, nebyly stiženy takovými vadami, které by měly za následek zrušení územního plánu. Správní orgán příslušný k rozhodování v přezkumném řízení je právě tím orgánem, který je oprávněn osvětlit skutečnosti ze zrušovacího rozhodnutí vyplývající, mezi nimi i úkon učiněný v procesu pořizování územního plánu, který lze označit za poslední nezpochybněný. Pokud tedy pořizovatel územního plánu v tomto směru neměl jistotu a krajského úřadu se dotázal, který úkon je tímto poslední nezpochybněným, nelze takový postup označovat za nelegitimní, neodpovídající zásadám právního státu.

43. Pokud navrhovatel dospěl na základě výsledků vypořádání námitek jím uplatněných v původním veřejném projednání k závěru, že v tomto směru došlo k pochybení, měl možnost se proti tomuto pochybení bránit, a to jak prostřednictvím návrhu na zrušení opatření obecné povahy, tak v rámci přezkumného řízení zahájeného z podnětu spol. E.ON Distribuce a. s. Navrhovateli nic nebránilo tyto prostředky využít, aniž by čekal na výsledek přezkumného řízení vedeného z podnětu jiného dotčeného subjektu.

44. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že postup, kterým bylo pořizovatelem územního plánu navázáno na poslední nezpochybněný úkon, kterým v dané věci bylo veřejné projednání, byl proveden v souladu se zákonem a navrhovatel nebyl tímto postupem nijak zkrácen na svých právech.

45. Přisvědčit nelze ani další návrhové námitce, dle které Zastupitelstvo pochybilo, pokud nerozhodlo o tom, že bude postupováno dle § 55 odst. 3 stavebního zákona a že bude navázáno na poslední úkon, který nebyl zpochybněn.

46. Z průběhu pořizování nového územního plánu, jak byl popsán shora, bylo zjištěno, že Zastupitelstvo usnesením ze dne 18. 9. 2013, navazujícím na zrušovací rozhodnutí krajského úřadu, rozhodlo ve smyslu § 6 odst. 5 písm. a) a § 44 stavebního zákona mimo jiné o pořízení územního plánu. Na základě závěrů již zmiňované metodické pomoci krajského úřadu pak zastupitelstvo města uvedené rozhodnutí o pořízení územního plánu usnesením ze dne 29. 6. 2015 zrušilo. V návaznosti na tento úkon pořizovatel územního plánu Oznámením ze dne 17. 1. 2017 seznámil veřejnost s tím, že došlo k ukončení pořizování územního plánu, přičemž v odůvodnění tohoto oznámení podrobně popsal důvody tohoto ukončení, kdy ve smyslu § 55 odst. 3 stavebního zákona bylo ve spolupráci s krajským úřadem určeno, že posledním nezpochybněným úkonem je původní veřejné projednání, na které bude dalším postupem navázáno a nadále bude jednáno pouze o návrhu v rozsahu náprav pochybení zjištěných v přezkumném řízení a v rozsahu legislativních změn souvisejících s vydáním Zásad územního rozvoje.

47. Z ust. § 55 odst. 3 stavebního zákona vyplývá, že zastupitelstvo bezodkladně rozhodne o pořízení územního plánu, pokud dojde k jeho částečnému zrušení nebo pokud podle něj nelze na základě § 54 odst. 4 a 5 stavebního zákona rozhodovat. Ve věci nyní projednávané došlo ke zrušení celého územního plánu, a to pouze z důvodu významných procesních vad učiněných v průběhu jeho pořizování. Rozhodnutí o pořízení nového územního plánu tudíž nebylo nutné znovu vydávat, neboť v dané věci bylo možné procesně navázat na původní řízení, kde Zastupitelstvo již o pořízení územního plánu rozhodovalo (viz usnesení o pořízení územního plánu – Zápis ze zasedání zastupitelstva obce ze dne 18. 5. 2004 č. 11/2004). Rozhodnutí o pořízení územního plánu obce je zcela na úvaze Zastupitelstva této obce, v daném případě se Zastupitelstvo Suchdol nad Lužnicí rozhodlo již v roce 2004, že dojde k pořízení územního plánu a o tomto svém záměru dne 18. 5. 2004 řádně rozhodlo při zasedání Zastupitelstva. Pokud tedy následně došlo ke zrušení územního plánu města z důvodu závažných procesních pochybení, není důvod, aby Zastupitelstvo znovu rozhodovalo o tom, že územní plán bude pořizován, když o tomto již rozhodlo v roce 2004, tedy před vydáním územního plánu v roce 2012. Soud opětovně připomíná, že nedošlo ke zrušení části územního plánu, nýbrž k jeho zrušení jako celku. Zákonný podklad v podobě rozhodnutí Zastupitelstva o pořízení územního plánu zde byl již z roku 2004 a pořizovatel územního plánu již zmiňovaným oznámením ze dne 17. 1. 2017 vyrozuměl veřejnost o tom, že v řízení bude navázáno na poslední nezpochybněný úkon a rovněž o tom, co bude předmětem navazujících úkonů.

48. Analogicky lze reagovat i na další návrhovou námitku, kterou je namítáno, že nebylo vydáno rozhodnutí o tom, kdo bude pořizovatelem územního plánu. I v této otázce bylo vydáno rozhodnutí, a to opět v rámci zasedání Zastupitelstva konaného dne 18. 5. 2004 (viz Zápis z jednání č. 11/2004), kdy Zastupitelstvo současně s rozhodnutím o pořízení územního plánu určilo jako jeho pořizovatele Městský úřad Třeboň. Pokud tedy pořizovatel byl Zastupitelstvem v roce 2004 určen, není důvod, aby o této skutečnosti bylo rozhodováno znovu. Krajský soud opětovně připomíná, že rozhodnutím krajského úřadu v přezkumném řízení byl zrušen územní plán obce jako celek, nikoliv úkony, které vydání územního plánu předcházely. Krajský úřad svým rozhodnutím nijak nezpochybnil existenci pořizovatele územního plánu, jehož určení je zcela v samosprávné kompetenci územního samosprávného celku.

49. Za lichou je třeba označit rovněž námitku navrhovatele, dle které starosta obce, Mgr. P.M., určený usnesením Zastupitelstva ze dne 18. 9. 2013 jako osoba spolupracující s pořizovatelem územního plánu, nikdy tuto funkci reálně nevykonával. K tomuto soud poukazuje na usnesení Zastupitelstva ze dne 17. 12. 2014, kterým bylo revokováno původní usnesení ze dne 18. 9. 2013 a jako spolupracující osoba s pořizovatelem územního plánu ve smyslu § 47 odst. 1 stavebního zákona byl určen L.H. Pokud je tedy návrhem namítáno, že Mgr. M. nikdy nevykonával funkci spolupracující osoby dle citovaného zákonného ustanovení, pak toto není pro nyní projednávanou věc relevantní. Předmětem tohoto řízení je přezkum územního plánu schváleného Zastupitelstvem dne 22. 1. 2018, kde jako spolupracující osoba byl určen L. H.

50. V návaznosti na zmiňovaný postup pořizovatele územního plánu, který navázal na původní veřejné projednání, je navrhovatelem namítáno, že byl zkrácen na svých právech, když mu nebylo umožněno uplatnit v rámci opakovaného projednání své námitky.

51. K výhradě uplatněné v tomto návrhovém bodu soud podotýká, že při opakovaném veřejném projednání upraveného návrhu se postupuje podle § 53 odst. 2 a § 52 stavebního zákona a předmětem projednání je návrh územního plánu výlučně v těch částech, které byly po prvním veřejném projednání upraveny. Jestliže tak odpůrce učinil, postupoval zcela v souladu se zákonem.

52. Předmětem nového projednání tak byly pouze změny, ke kterým došlo na základě výsledků vzešlých z původního veřejného projednání, kdy na základě vyhovění některým námitkám v tomto řízení uplatněným, byly provedeny podstatné změny v územním plánu. Pořizovatel pak v intencích zrušovacího rozhodnutí v projednávaném návrhu územního plánu zohlednil i změny, k nimž v mezidobí došlo. Mezi těmito změnami byla zohledněna i aktualizace BPEJ.

53. Přestože předmětem opakovaného veřejného projednání byly pouze měněné části územního plánu města, přihlédnuto bylo i k novým námitkám uplatněným navrhovatelem v rámci opakovaného veřejného projednání (viz námitky ze dne 29. 8. 2017), jejichž předmětem byl především odkaz na změnu tříd ZPF spojenou s aktualizací BPEJ a odkaz na podklady, které navrhovatel opatřil v souvislosti s paralelně vedeným stavebním řízením o územním souhlasu.

54. V rámci odůvodnění nového územního plánu byly řádně vypořádány i tyto nové námitky navrhovatele, byť obsahově bylo vycházeno z námitek původních vztahujících se k neměnné části územního plánu. Pořizovatel si v této souvislosti vyžádal aktuální stanovisko AOPK ČR (stanovisko ze dne 15. 12. 2016), ze kterého vyplývá, že i přes změnu třídy ochrany ZPF (z II. třídy na IV. třídu) pozemku navrhovatele, dotčený orgán i nadále trvá na svém negativním stanovisku a je proti tomu, aby došlo ke změně funkčního zařazení předmětného pozemku. Orgán ochrany ZPF (Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví), jako dotčený orgán, který v rámci původního projednání územního plánu rovněž vyjádřil negativní stanovisko k námitkám navrhovatele, na tomto svém nesouhlasném stanovisku, i přes aktualizovanou BPEJ, rovněž setrval. Z tohoto postupu pořizovatele je zřejmé, že na změny v území, k nimž v mezidobí došlo, bylo reagováno, byla vyžádána aktuální stanoviska k těmto změnám a nelze tudíž dospět k závěru, že by v daném případě bylo úmyslně setrváváno na stavu, který byl v území v roce 2012, kdy byl vydán původní územní plán města. Odkaz navrhovatele na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2011 č.j. 8 Ao 9/2011 – 64 není pro danou věc případný.

55. Postup pořizovatele, kdy předmětem opakovaného veřejného projednání byla pouze měněná část územního plánu, byl v souladu se zákonem. V případě, kdy nebyly připuštěny námitky vztahující se k neměněné části územního plánu, rovněž s ohledem na předmět opakovaného veřejného projednání, k pochybení nedošlo. Tyto námitky byly uplatněny v rámci původního veřejného projednání a jejich vypořádání je obsahem nového územního plánu. Pořizovatel v intencích zrušovacího rozhodnutí i pokynů krajského úřadu zohlednil navrhovatelem namítané změny v podobě aktualizace BPEJ a tyto změny znovu konzultoval s dotčenými orgány, které i přes tyto změny opakovaně požádaly o nevyhovění navrhovatelovým námitkám. Vypořádání námitek navrhovatele zohledňuje zásadu proporcionality a s tím spojenou snahu o minimalizaci zásahů do práv jednotlivců (viz navrhovatelem poukazované rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2016 č.j. 50 A 6/2015 – 155). Odůvodnění vypořádání námitek navrhovatele obsahuje legitimní důvody, pro které byl v daném případě upřednostněn veřejný zájem na ochraně krajiny před stavebním záměrem navrhovatele. K tomuto je nutné poukázat na skutečnost, že území města Suchdol nad Lužnicí obsahuje dostatečné množství ploch určených k zastavění.

56. Navrhovatel uvedeným postupem nebyl na svém právu uplatňovat námitky žádným způsobem zkrácen a námitka proto není důvodná.

57. Skutečnost, že původní vypořádání námitek žalobce (v odůvodnění územního plánu označenými pod čísly 19. a 26.) bylo modifikováno v souvislosti se změnou třídy ochrany ZPF, kdy byla vypuštěna věta o tom, že dotčený pozemek, resp. půda tohoto pozemku, požívá třídu ochrany ZPF II., nepředstavuje rozpor se závěry pořizovatele, podle nichž původní stanovisko nelze měnit. Zrušovacím rozhodnutím z přezkumného řízení bylo mimo jiné určeno, že do územního plánu mají být zahrnuty změny, které v mezidobí v dotčeném území nastaly. Jednou z těchto změn byla aktualizace BPEJ a s tím spojená změna tříd ochrany ZPF. Pořizovatel na tuto změnu reagoval i v souvislosti s původními námitkami navrhovatele, neboť aktualizace BPEJ se dotkla rovněž pozemku v jeho vlastnictví. V souvislosti s touto změnou bylo vyžádáno aktuální stanovisko AOPK ČR, a to s dotazem, zda má aktualizace BPEJ nějaký vliv na znění původního negativního stanoviska tohoto dotčeného orgánu. K tomuto dotazu bylo dotčeným orgánem sděleno, že aktualizace nemá vliv na původní závěry. Následné vypuštění třídy ochrany II. z textu odůvodnění vypořádání původní námitky navrhovatele nepředstavuje změnu tohoto vypořádání, nýbrž je tím reagováno pouze na změny, kterými bylo území upravované územním plánem v mezidobí stiženo. Pořizovateli nelze klást k tíži, že postupoval v intencích zrušovacího rozhodnutí krajského úřadu a v obsahu územního plánu reagoval na změny nastalé v dotčeném území v důsledku aktualizace BPEJ.

58. V této souvislosti navrhovatel dále uvádí, že k podkladům k uplatněným námitkám doložil souhlas s trvalým odnětím svého pozemku ze ZPF, v důsledku tohoto souhlasu je stanovisko Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví chybné. Z rozhodnutí Městského úřadu Třeboň, odboru životního prostředí ze dne 15. 9. 2017 č.j. METR 11714/2017 zem 201 – 523FIVa, které bylo navrhovatelem předloženo spolu s projednávaným návrhem, vyplývá, že toto stanovisko, jímž byl udělen souhlas s trvalým odnětím půdy ze ZPF, bylo vydáno jako součást rozhodnutí stavebního úřadu pro stavební záměr navrhovatele (viz zvýrazněná část strany 4 rozhodnutí ze dne 15. 9. 2017). Dle § 10 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu je platnost vydaného souhlasu totožná s platností těchto rozhodnutí a prodlužuje se současně s prodloužením jejich platnosti podle zvláštních předpisů. V nyní projednávané věci Městský úřad Suchdol nad Lužnicí, stavební odbor rozhodnutím ze dne 12. 10. 2017 zamítl žádost o umístění stavby navrhovatele, pročež dotčený pozemek i nadále zůstal zemědělskou půdou. Přestože toto rozhodnutí bylo krajským úřadem zrušeno, nestalo se tak z důvodu vadného posouzení stavebního úřadu stran zařazení pozemku navrhovatele do ZPF, nýbrž z procesních důvodů, kdy žádost byla posuzována na základě nesprávných podkladů předložených navrhovatelem, kdy došlo ke změně vnitřního uspořádání usedlosti (která navíc dle propočtů krajského úřadu nesplňuje zákonné podmínky pro zemědělskou stavbu). Krajský úřad navíc uvedl, že v případě nového posouzení žádosti má stavební úřad zvážit skutečnost, že územním plánem nebyl dotčený pozemek zařazen do zastavěného území. Z obsahu veřejně dostupného geografického informačního systému bylo ke dni vydání územního plánu zjištěno, že dotčený pozemek je stále veden v bloku pozemků obhospodařovaných. K tomu krajský soud poznamenává, že i ke dni vydání tohoto rozhodnutí je dotčený pozemek stále veden jako trvalý travní porost.

59. Navrhovatel dále namítá nesoulad textové a grafické části územního plánu, kdy obsah textové části odůvodnění územního plánu nijak nereflektuje aktualizované údaje o třídách BPEJ. Zmiňována je konkrétně plocha T4, T5 a T6, které se nově nacházejí ve třídě IV., nikoliv v třídě II., jak je chybně uvedeno.

60. Z obsahu územního plánu vyplývá, že v navrhovatelem uváděných lokalitách skutečně není textová část souladná s částí grafickou, kdy grafická část byla na základě aktualizace BPEJ rovněž aktualizována. Tyto změny se však již nepromítly do části textové. U všech lokalit se jedná o změnu třídy ochrany půdy na půdu méně úrodnou. Textová část tedy těmto lokalitám poskytuje vyšší třídu ochrany. Krajský soud v této věci i přes uvedenou odlišnost textové části dospěl k závěru, že tato odlišnost není důvodem pro zrušení územního plánu. V tomto případě pořizovatel územního plánu v textové části návrhu jednoznačně vymezil zastavitelné plochy a dle grafického návrhu územního plánu je možné jednoznačně určit plánované využití veškerých pozemků v dotčeném území včetně pozemku navrhovatele. Přestože ve vztahu k třídám ochrany ZPF dochází v několika lokalitách k odlišnostem v textové a grafické části územního plánu, nemají tyto odlišnosti dopad na zákonnost územního plánu, podstatné v dané otázce je to, že grafická a textová část se shodují v určení funkčních ploch a jejich využití. Soud nad rámec poznamenává, že ke změnám tříd ochrany zemědělského půdního fondu dochází pravidelně a názor, dle něhož by mělo být obcemi reagováno na každou tuto změnu aktualizací územního plánu, není udržitelný.

61. V této souvislosti navrhovatel opět rozporuje, že územní plán vymezuje jako zastavěné plochy pozemky zařazené do II. třídy ochrany ZPF. K tomu krajský soud poznamenává, že rozvrstvení zastavitelného území je pouze věcí obce, přičemž samotné rozhodnutí v tomto směru je v rukou zastupitelů obce zvolených jejími obyvateli. Vhodnost využití určité plochy není soud oprávněn posuzovat. Konkrétní podoba územního plánu je politickým rozhodnutím místního samosprávného celku. Na soudu je hodnotit jde-li o odůvodnitelný postup. V rozsahu stanovení zastavěného území je návrh územního plánu řádně odůvodněn. Soud opětovně uvádí, že řádně odůvodněno je i nevyhovění navrhovatelovým námitkám, kdy stanoviska dotčených orgánů ve vztahu k žádosti navrhovatele o funkční změnu dotčeného pozemku, zůstala i nadále záporná, přestože došlo ke změně třídy ochrany půdy na pozemku navrhovatele z třídy II. na třídu IV. Tvrzení navrhovatele, že nedošlo k vydání nových stanovisek či k jejich aktualizaci tudíž není správné.

62. Jako další významné pochybení navrhovatel označil nedostatečnou komunikaci ve vztahu k samotnému projednání územního plánu, kdy na úřední desce byla zveřejněna pouze pozvánka na zasedání zastupitelstva dne 22. 1. 2018, a to bez jakékoliv bližší informace. Z této pozvánky nebylo zřejmé, že se jedná o finální schvalování územního plánu a zároveň i o projednání námitek a připomínek zastupitelstvem.

63. K uvedené námitce si krajský soud dodatečně vyžádal kopii veřejné vyhlášky – pozvánky na veřejné zasedání zastupitelstva, které se konalo dne 22. 1. 2018 od 17:00 hod., která nebyla obsahem předloženého správního spisu. Z této písemnosti vyplývá, že veřejnost byla ve smyslu § 93 odst. 1 zákona seznámena s tím, že bude konáno zasedání Zastupitelstva, kde a kdy zasedání proběhne a byla seznámena též s programem tohoto zasedání. Z obsahu webových stránek města Suchdol nad Lužnicí navíc soud zjistil, že o zasedání Zastupitelstva byli občané informováni též prostřednictvím místního rozhlasu i prostřednictvím facebookových stránek tohoto města. Jedním z bodů (bod 4 programu) byl „Územní plán města Suchdol nad Lužnicí“. Takto zveřejněná informace o konání zasedání Zastupitelstva byla učiněna zcela v souladu se zákonem, který obci neukládá povinnost uvádět konkrétní skutečnosti, které budou v rámci toho kterého bodu programu řešeny. S ohledem na skutečnost, že dne 24. 8. 2017 proběhlo opakované veřejné projednání návrhu územního plánu, bylo lze očekávat, že pokud byl územní plán zařazen do programu zasedání Zastupitelstva konaného dne 22. 1. 2018, bude v rámci tohoto zasedání hlasováno o finální verzi rozhodnutí o námitkách a připomínkách k územnímu plánu a případně též o tom, zda bude návrh územního plánu schválen.

64. V další části návrhu je poukazováno na upřednostňování zájmů určitých osob a zmíněno bylo v této souvislosti vyjádření projektanta, který uvedl, že pro rodinu navrhovatele je v dotčeném území jiné vhodné místo pro bydlení. K této námitce soud uvádí, že navrhovatel zůstal pouze v rovině tvrzení, žádný konkrétní důkaz k tomuto tvrzení z jeho strany předložen nebyl. V obecné rovině soud hodnotí, že z obsahu územního plánu není zřejmé, že by zde byly jakékoliv tendence zvýhodňovat zájmy konkrétních osob. Vyjádření projektanta není závazným stanoviskem, jedná se tak pouze o názor, vyplývající ze skutečnosti, že město Suchdol nad Lužnicí disponuje řadou zastavitelných ploch, kde by navrhovatel eventuálně měl možnost realizovat svůj stavební záměr.

65. V části II. b) návrhu je opětovně zpochybňován postup, kterým došlo k navázání na původní veřejné projednání, znovu je namítáno, že územní plán byl zrušen jako celek, a proto nebylo možné určit, že jeho část je neměnná.

66. Krajský soud na tomto místě odkazuje na body 49 až 54 tohoto rozsudku, kde se uvedeným postupem pořizování územního plánu zabýval. Územní plán města Suchdol nad Lužnicí z roku 2012 byl zrušen celý, nicméně toto zrušovací rozhodnutí se nijak nedotklo procesu, který předcházel veřejnému projednání. Pořizovatel byl zrušovacím rozhodnutím zavázán k tomu, aby v opakovaném projednání byly zohledněny změny vyvstalé na základě výsledků prvního veřejného projednání s tím, že pokud tyto změny nebudou mít vliv na původní koncepci územního plánu, není nutné se vracet do fáze společného projednání a v opakovaném veřejném projednání tak budou řešeny pouze provedené změny. Koncepce územního plánu tak v určité části, která nebyla zasažena podstatnými změnami, které by ji ovlivnily, zůstala zachována a tedy nezměněna. Z tohoto důvodu se v této nezměněné podobě mohla stát součástí nového územního plánu města. Jak již soud také uvedl, změny v podobě aktualizace BPEJ nepředstavovaly změny, které by vedly ke změně koncepce územního plánu, což potvrzují také nezměněná stanoviska dotčených orgánů.

67. Pod bodem II. písm. c) navrhovatel namítá porušení rovnosti účastníků, je uváděno, že pořizovatel dle svých potřeb zasahoval i do neměnných částí územního plánu, konkrétně bylo zmíněno vypořádání námitek p. M. B. č. 30 a 33, kterým bylo návrhem nejprve navrženo vyhovět, avšak v konečném textu územního plánu bylo navrženo vyhovět částečně. K tomuto soud uvádí, že ke změně vypořádání této námitky oproti roku 2012 došlo z důvodu liniové stavby – koridoru, plánované nadřízenou územně plánovací dokumentací. Na tomto místě je opět nutno odkázat na závěry zrušovacího rozhodnutí krajského úřadu, které zdůraznilo, že pořizovatel je povinen reagovat na již účinnou nadřízenou územně plánovací dokumentaci. Jednalo se tak o textové upřesnění reagující na nadřízenou územně plánovací dokumentaci. V tomto směru soud neshledal porušení rovnosti účastníků.

68. V bodu II. d) návrhu je navrhovatelem obsáhle rozebírána role Zastupitelstva. Konkrétně pak navrhovatel poukazuje na souhlas Zastupitelstva se zastavěním plochy (pozemku navrhovatele p. č. x v k.ú. T.), který mu byl udělen v době, kdy nebyla platná územně plánovací dokumentace. V návrhu jsou k tomuto uváděny i další kroky, které navrhovatel v souvislosti se stavebním řízením o umístění stavby učinil.

69. Z obsahu spisové dokumentace soud zjistil, že navrhovateli byl usnesením Zastupitelstva (č. ZM-14/16/299) udělen souhlas s umístěním stavby pro zemědělství s byty pro trvalé bydlení v nezastavěném území. Z obsahu tohoto usnesení vyplývá, že navrhovatel byl upozorněn na to, že tento souhlas nenahrazuje stanoviska dotčených orgánů státní správy s umístěním nebo provedením stavby, a pokud stavba nebude do doby vydání územního plánu územně posouzena a předmětný pozemek se nebude nacházet v zastavitelné ploše, souhlas pozbývá platnosti.

70. Z uvedeného je zřejmé, že souhlas Zastupitelstva byl podmíněn několika předpoklady, které musely být splněny. Především bylo nutné, aby navrhovatel získal kladná stanoviska dotčených orgánů. Z dalšího průběhu stavebního řízení soud zjistil, že stanovisko AOPK ČR navrhovatel pro svůj stavební záměr nezískal, přičemž toto negativní stanovisko bylo k odvolání navrhovatele potvrzeno Ministerstvem životního prostředí. Dalším předpokladem souhlasu bylo územní posouzení stavby do doby vydání územního plánu, přičemž v případě, že stavba do té doby nebude územně posouzena a pozemek se nebude nacházet v zastavitelné ploše, pozbyde souhlas platnosti. S ohledem na to, že územní souhlas navrhovatel nezískal, pozbyl souhlas zastupitelstva platnost.

71. Se závěry navrhovatele, dle nichž je zde patrná vůle Zastupitelstva, aby pozemek navrhovatele byl zastavitelný, nelze souhlasit. Navrhovatel pouze na základě ničím nedoložených spekulací o skutečné vůli Zastupitelstva, která nakonec nemohla být realizována, neboť by tím byl porušen zákon, dovozuje, že členové Zastupitelstva byli nuceni hlasovat pro chybný návrh územního plánu založeného na chybných a nezákonných stanoviscích. Z usnesení Zastupitelstva ze dne 22. 1. 2018 vyplývá, že o námitkách vznesených k návrhu územního plánu bylo na základě návrhu rozhodnutí o námitkách a jejich odůvodnění rozhodnuto. Po přečtení námitky č. 19 a č. 26 bylo k žádosti navrhovatele a jeho manželky přistoupeno k jejich ústnímu vyjádření, po kterém bylo jednání Zastupitelstva přerušeno a zastupitelům bylo umožněno se s obsahem písemného vyjádření navrhovatele a jeho manželky, které bylo zastupitelům při jednání předloženo, seznámit. Na základě následného hlasování Zastupitelstva (Pro: 15, Proti: 0, Zdržel se: 0) byl udělen s předloženým návrhem územního plánu, včetně rozhodnutí o námitkách, souhlas.

72. Krajský soud s ohledem na závěry hlasování Zastupitelstva uzavírá, že vůle Zastupitelstva je z výsledků jejich hlasování zřejmá. Rozhodnutí o vypořádání námitek navrhovatele č. 19 a 26 bylo zastupiteli odsouhlaseno.

73. Závěrečnou návrhovou částí navrhovatel požaduje přezkoumat jednotlivá nesouhlasná stanoviska, která byla podkladem pro rozhodnutí o námitkách vznesených proti návrhu územního plánu.

74. Z obsahu návrhu územního plánu vyplývá, že podkladem rozhodnutí o námitkách navrhovatele bylo stanovisko AOPK ČR vydané k původnímu návrhu územního plánu z roku 2012. Agentura ochrany přírody a krajiny svým závazným stanoviskem ze dne 22. 3. 2012 č.j. 00827/TR/2012 požádala o nevyhovění námitce navrhovatele. V tomto stanovisku je zcela jednoznačně uvedeno, že stavba navrhovatele by měla negativní vliv na dotčenou krajinu, v níž má být umístěna. Je poukazováno na to, že v této lokalitě jsou stávající stavby umístěny tak, aby byly odděleny nezastavitelnými plochami či plochami zeleně, přičemž účelem tohoto rozptýlení staveb je udržet rozvolněný charakter zástavby podél komunikace. Další postup zástavby do volné krajiny není z hlediska krajinného rázu žádoucí. Dotčený orgán rovněž konstatoval, že v dané lokalitě nikdy nebyl záměr zakládat zde větší rozvojovou zónu a vyhovění námitce navrhovatele by evokovalo nebezpečí dalšího tlaku na rozvoj výstavby v této oblasti. Poukázáno bylo především na to, že stěžejním cílem ochrany krajiny je dochovat volnou, neurbanizovanou krajinu, čemuž zakládání nových ohnisek v dochované volné krajině nesvědčí.

75. Z obsahu tohoto stanoviska je jednoznačně patrné, že dotčený orgán se námitkami v kontextu návrhu územního plánu podrobně zabýval, jestliže poukázal na zcela konkrétní hrozby nové zástavby v dotčené oblasti z hlediska ochrany zájmů, které hájí. Jeho závěry považuje soud za legitimní, odpovídající veřejnému zájmu na ochraně krajiny. Z grafické dokumentace je zřejmé, že stavební záměr navrhovatele by představoval další navazující postup zástavby za její „první řadou“ nacházející se podél komunikace. Dotčený orgán v této souvislosti zmínil studie krajinného rázu pro danou oblast, která požívá druhý stupeň ochrany krajinného rázu. Je tedy zřejmé, že stavební záměr navrhovatele by představoval významný zásah do tohoto krajinného rázu, který by současně mohl znamenat vznik tlaku na pokračující zástavbu v dané oblasti a došlo by tak k založení nebezpečného precedentu, který by nebyl souladný s veřejným zájmem na ochraně krajiny. Předmětné stanovisko odpovídá požadavkům na závazný podklad pro projednání územního plánu podle § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona.

76. Krajský soud neshledal námitku nezákonnosti uvedeného stanoviska důvodnou.

77. Jak již soud uvedl, pořizovatel územního plánu si v reakci na navrhovatelovy námitky stran aktualizace BPEJ opětovně vyžádal názor AOPK ČR k námitkám navrhovatele. Dotčený orgán svým stanoviskem ze dne 15. 12. 2016 č.j. 01880/JC/16 opětovně požádal námitce nevyhovět. Bylo konstatováno, že změna ochrany ZPF není z hlediska ochrany zájmů, které tento dotčený orgán hájí, relevantní. V návaznosti na tvrzení navrhovatele o nikoliv volné krajině dotčený orgán konkrétně popsal, že vpravo od komunikace jsou vymezeny nové rekreační lokality, a to v návaznosti na vytěžená jezera, vlevo od komunikace, kde by se měla nacházet stavba navrhovatele, jsou vymezeny pouze tři solitérní lokality pro bydlení, které jsou umístěny tak, aby přímo navazovaly na silnici. Změnu funkčního využití dotčeného pozemku, který je nyní součástí luční krajiny kontrastující se silně rekreačně vytíženou lokalitou pískoven v letních měsících, posoudil dotčený orgán jako průnik neodůvodněné urbanizace do volné krajiny, z tohoto důvodu bylo na původním stanovisku setrváno.

78. Uvedené stanovisko zcela konkrétně zhodnocuje důvody, pro které zůstalo původní stanovisko v nezměněné podobě. V obsahu tohoto stanoviska je reagováno na navrhovatelem zmiňovanou zástavbu, která se na tomto místě již nachází, přičemž je uvedeno, že se jedná pouze o 3 lokality pro bydlení, které jsou umístěny solitérně v první řadě zástavby přímo u komunikace. Jestliže cílem dotčeného orgánu je ochrana krajiny a krajinného rázu, nelze než dospět k závěru, že důvody, pro které navrhovateli nebylo uděleno souhlasné stanovisko, jsou zcela opodstatněné a odpovídající veřejnému zájmu na ochraně krajiny. Rovněž toto stanovisko obsahově zcela splňuje požadavky na závazný podklad pro projednání územního plánu podle § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona.

79. Z obsahu tohoto stanoviska je zřejmé, že obsahuje důvody, pro které nelze stavební záměr navrhovatele z hlediska ochrany krajinného rázu realizovat, byť v okolí dotčeného pozemku již stavební lokality jsou. Jedná se však o tři solitérní stavby přímo navazující na komunikaci. Navrhovatelův stavební záměr by zakládal další řadu zástavby, což v dané lokalitě není s ohledem na ochranu krajiny žádoucí. V tomto směru odůvodnění územního plánu ve světle návrhem poukazovaného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2017 č.j. 79 A 3/2016 – 49 obstojí.

80. Posledním stanoviskem relevantním pro posouzení důvodnosti navrhovatelových námitek je stanovisko Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví ze dne 4. 4. 2012 č.j. KUJCK 6080/2012 OZZL/Kul (příslušný orgán ochrany ZPF). Tímto stanoviskem nebyl udělen souhlas s námitkami navrhovatele, neboť předmětná lokalita zasahuje do bloku zemědělsky obhospodařovaných pozemků ve volné krajině, bez vazby na urbanizované území, s negativním dopadem na organizaci ZPF. Lokalita zasahuje pozemky s nejkvalitnější zemědělskou půdou zařazenou do II. třídy ochrany.

81. Rovněž toto stanovisko splňuje zákonné požadavky ve smyslu § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Důvodem jeho vydání je zásah předmětné lokality do bloku zemědělsky obhospodařovaných pozemků ve volné krajině. Toto stanovisko bylo vydáno na základě podkladů platných v době jeho vydání. Pokud následně navrhovatel argumentoval souhlasem s vynětím tohoto pozemku ze ZPF, pak k tomuto soud opětovně poukazuje na skutečnost, že k faktickému vynětí předmětného pozemku ze ZPF nikdy nedošlo. Skutečnost, že pozemek by byl vyňat z bloku obhospodařovaných pozemků, neznamená, že do budoucna jej není možno zemědělsky využívat. V případě tohoto pozemku došlo pouze ke změně třídy ochrany ZPF ze stupně II. na stupeň IV. Tato změna však automaticky neznamená, že tuto zemědělskou půdu již nelze obhospodařovat. Poukázat lze rovněž na to, že v minulosti tento pozemek nepožíval ani I. a II. třídu ochrany, a přesto ke změně jeho funkčního využití nedošlo.

82. Pořizovatel i v případě tohoto stanoviska žádostí ze dne 6. 10. 2017 požádal dotčený orgán o stanovisko, zda navrhovatelem namítaná aktualizace BPEJ nějakým způsobem ovlivní závěry učiněné v jeho původním stanovisku. Dotčený orgán byl touto žádostí rovně poučen o tom, že v případě neuplatnění stanoviska, bude mít pořizovatel za to, že s návrhem pořizovatele souhlasí (srov. § 53 odst. 1 stavebního zákona). Vzhledem k tomu, že tento dotčený orgán na žádost nijak nereagoval, dospěl pořizovatel k legitimnímu závěru, že na původním stanovisku trvá.

83. Krajský soud neshledal stanovisko orgánu ochrany ZPF v rozporu se zákonem.

84. Navrhovatel dále rozporuje nesouhlasný názor projektanta, k tomu soud uvádí, že projektant územního plánu není dotčeným orgánem ve smyslu § 53 odst. 1 stavebního zákona a jeho názor má pouze doporučující povahu.

85. Rovněž názor pořizovatele nepředstavuje stanovisko ve smyslu § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona a má pouze doporučující povahu.

86. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že nebylo prokázáno, že vydaným územním plánem došlo k porušení subjektivních veřejných práv navrhovatele.

87. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 101 d) odst. 2 věta druhá s. ř. s. návrh zamítl.

88. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že odpůrce měl v řízení úspěch. Odpůrci tudíž náleží právo na přiznání náhrady nákladů řízení, ten však tohoto práva nevyužil, když náhradu nákladů v řízení neuplatnil. Z tohoto důvodu mu krajský soud náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení