50 A 21/2017 - 137

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Marie Trnkové ve věci žalobce: P. Č. bytem X proti žalovanému: Úřad práce – Krajská pobočka v Českých Budějovicích se sídlem Klavíkova 1570/7, České Budějovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto:

Výrok

I. Návrh žalobce, aby bylo určeno, že lednový pokyn Úřadu práce v Českých Budějovicích vůči žalobci č. j. 4766/2017/CBU, aby podal žádost o nepravomocně odejmutý příspěvek na živobytí, byl nezákonností, protože je povahy iracionální a neopodstatněný, se zamítá.

II. Návrh, aby bylo určeno, že nevyplacení přiznaného doplatku na bydlení žalobci do 31. 1. 2017 byl nezákonností ze strany Úřadu práce v českých Budějovicích, když nebyla dodržena lhůta splatnosti státní nepojistné dávky i byla zastavena její výplata bez vydaného rozhodnutí, se odmítá.

III. Návrh, aby bylo určeno, že naprosté ignorování podaného návrhu žalobce na snížení doplatku na bydlení i jeho vyplacení v lednu 2017 Úřadem práce v Českých Budějovicích bylo nezákonností, protože odporuje správním zásadám, se odmítá.

IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobou doručenou dne 23. 1. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá určení, že pokyn žalovaného vůči žalobci č. j. 4766/2017/CBU, aby podal žádost o nepravomocně odejmutý příspěvek na živobytí, je „nezákonností, protože je iracionální a neopodstatněný“.

2. Žalobce v podané žalobě uvádí, že mu byla v červenci roku 2016 přiznána dávka doplatek na bydlení, přičemž žalobce v té době byl příjemcem příspěvku na živobytí. Žalobce od října roku 2016 vykonával zaměstnání na částečný úvazek a na základě dosažených příjmů mu byl v prosinci 2016 odejmut příspěvek na živobytí a dávka doplatek na bydlení byla snížena. 2. 1. 2017 žalobce žalovanému oznámil výši mzdy za listopad 2016, načež pracovnice žalovaného dala žalobci pokyn, aby do konce ledna 2017 podal žádost o příspěvek na živobytí. Dne 13. 1. 2017 žalovaný znovu vyzval žalobce k podání žádosti o příspěvek na živobytí s odůvodněním, že bez této žádosti nebude možné dávku doplatek na bydlení vyhodnotit a bude odejmuta.

3. Žalobce má za to, že nebyl povinen podávat žádost o příspěvek na živobytí na příkaz žalovaného, protože se nejedná o povinnost podle § 49 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPHN“) a neosvědčuje se skutečnost rozhodná pro nárok na dávku. Žalobce byl tudíž maten. Podle žalobce mu nárok na dávku doplatku na bydlení již vznikl a ze strany ČR má být plněn, což žalovaný ignoruje.

4. Žalobce následně uvedl několik námitek vztahujících se k meritornímu posouzení důvodů nepřiznání, resp. odejmutí dávky doplatku na bydlení.

5. Dne 9. 3. 2017 žalobce podal ke krajskému soudu doplnění žaloby, v němž mimo jiné uvedl, že je arogantní šikanou vyžadovat podání žádosti, aby následně žalovaný zjistil, že kladné rozhodnutí o této žádosti není potřeba jako v předešlém měsíci. Žalobce dále namítá, že pokyn k podání žádosti byl dán neoprávněnou úřední osobou, navíc před vydáním rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o odejmutí příspěvku na živobytí a snížení doplatku na bydlení.

6. Podle žalobce je doplatek na bydlení opakující se dávkou a zákonná úprava neobsahuje povinnost příjemce této dávky podat každý měsíc žádost o příspěvek na živobytí, aby Úřad práce zjistil, zda trvá nárok na dávku.

7. Žalobce uvádí, že nelze rozhodnout o nově podané žádosti o příspěvek na živobytí dříve, než odvolací orgán posoudí odvolání proti odejmutí této sociální dávky. Žalovaný tudíž výzvou nesmí žalobce nutit k bezúčelnému právnímu jednání. Žalovaný nevyčkal rozhodnutí odvolacího orgánu a žalobci dávku doplatek na bydlení odejmul.

8. Žalobce následně uvádí skutkové okolnosti vztahující se k nepřiznání dávky doplatku na bydlení, se kterými se neztotožňuje.

9. Žalobce namítá porušení zásad činnosti správních orgánů a absenci správního rozumného uvažování žalovaného, který jedná vůči žalobci obstrukčně a šikanózně.

10. Žalobce v doplnění žalobního návrhu podal tyto návrhy na vydání rozsudku: A) určuje se, že lednový pokyn žalovaného vůči žalobci, č. j. 4766/2017/CBU, aby podal žádost o nepravomocně odejmutý příspěvek na živobytí, byl nezákonností, protože je povahy iracionální a neopodstatněný; B) určuje se, že nevyplacení přiznaného doplatku na bydlení žalobci do 31. 1. 2017 bylo nezákonností ze strany žalovaného, když nebyla dodržena lhůta splatnosti státní nepojistné dávky i byla zastavena její výplata bez vydaného rozhodnutí; C) určuje se, že naprosté ignorování podaného návrhu žalobce na snížení doplatku na bydlení i jeho vyplacení v lednu bylo nezákonností, protože odporuje správním zásadám. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve vyjádření konstatoval, že v prosinci 2016 byla dávka doplatek na bydlení odejmuta, neboť žalobce výší příjmů nesplňoval podmínky nároku na tuto dávku. V lednu 2017 byl žalobce vyzván, aby podal žádost o příspěvek na živobytí, aby žalovaný mohl vyhodnotit splnění zákonných podmínek. Žalobce žádost o příspěvek na živobytí nepodal a nebyla tak splněna podmínka uvedená v zákonném ustanovení. Proto žalovaný rozhodl o odejmutí dávky doplatek na bydlení. Žalovaný ve vyjádření dále konstatoval, že veškeré kroky vůči žalobci byly činěny ve snaze zajistit žalobci kladné vyřízení žádosti. Z tohoto důvodu žalovaný informoval žalobce o nutnosti uplatnit žádost o příspěvek na živobytí i o důsledcích nesplnění pokynu. Žalovaný po žalobci vždy vyžadoval jen úkony nezbytné k trvání nároku na dávku. Žalobce s žalovaným však nespolupracoval. Replika žalobce 12. Dne 28. 3. 2017 byla krajskému soudu doručena replika žalobce, v níž se uvádí, že žalovaný přednesl zkreslující až nepravdivé údaje. Žalovaný neuvedl žádný konkrétní právní předpis, který ukládá povinnost podat žádost o nepravomocně odejmutý příspěvek na živobytí. Žalobci rovněž není znám právní předpis, který dovoluje správnímu orgánu vyzvat žalobce k podání takové žádosti. Podle žalobce žalovaný zamlčuje skutečnost, že Ministerstvo práce a sociálních věcí potvrdilo prosincové rozhodnutí žalovaného o snížení doplatku na bydlení, tudíž že tato dávka žalobci náleží. Výplata snížené dávky doplatku na bydlení začala být podmiňována podáním žádosti o příspěvek na živobytí neoprávněnou úřední osobou. Žalovaná výzva nebyla vydána ve správním řízení a neobsahuje informace, proč žalovaný nepřihlédl k lednovým podáním žalobce, podle kterých mělo být vyhodnoceno trvání nároku na doplatek na bydlení. Podle žalobce byly činěny kroky směřující k odejmutí dávky, nikoliv k trvání jejího nároku, jak tvrdil ve vyjádření žalovaný. Žalobce je přesvědčen, že pokud od prosince 2016 trvá nárok na doplatek na bydlení, nemůže žalovaný vynucovat splnění jiné rovnocenné podmínky spočívající v přiznání příspěvku na živobytí. Jednání žalovaného představuje absurdní výkon svěřené moci a nedbá smyslu zákona o pomoci v hmotné nouzi.

13. Žalobce následně uplatnil několik námitek vztahujících se k porušení zásad činnosti správních orgánů. Předně napadá porušení povinnosti přistupovat k dotčeným osobám zdvořile, a to ve vztahu k chování úředníků správního orgánu I. stupně, kteří nevysvětlili žalobci, proč bude přehlížena jeho žádost o snížení doplatku na bydlení, ani proč nebude spočítáno, zda započitatelný příjem je v prosinci a lednu vyšší než 1,3 násobek částky živobytí.

14. Žalobce dále namítá porušení zásady umožnit dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy, porušení zásady co nejméně zatěžovat dotčené osoby, porušení zásady dbát vzájemného souladu všech postupů, které probíhají současně a souvisejí s týmiž právy a povinnostmi dotčené osoby, porušení povinnosti správního orgánu dbát, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a odpovídalo okolnostem daného případu a porušení zásady uplatňovat pravomoc pouze k účelům, k nimž byla zákonem svěřena. V návaznosti na uvedené zásady žalobce mimo jiné namítá, že správní orgány nevysvětlily, proč bylo nutné odejmout doplatek na bydlení i přes prosincové rozhodnutí o snížení dávky, a nutí žalobce podávat novou žádost o doplatek na bydlení.

15. Dne 26. 7. 2017 bylo krajskému soudu doručeno podání žalobce, které se po obsahové stránce téměř shoduje s replikou ze dne 28. 3. 2017.

16. Dne 6. 3. 2018 bylo krajskému soudu doručeno další podání, ve kterém žalobce reaguje na rozsudek vydaný krajským soudem ve věci vedené pod sp. zn. 55 Ad 5/2017. Žalobce se domáhá, aby právní názor samosoudkyně, vyslovený v tomto rozsudku ve vztahu k oprávněnosti výzev k podání žádosti o příspěvek na živobytí, nebyl brán v potaz, neboť dle žalobce není správný. K podpoře tohoto tvrzení žalobce snáší řadu námitek vážících se k materiálnímu posouzení oprávněnosti odejmutí dávky doplatek na bydlení. Soud však tyto námitky ponechává stranou, neboť nejsou rozhodné pro posouzení zákonnosti výzev k podání žádosti o příspěvek na bydlení. Žalobce mimo jiné krajskému soudu vytýká, že nepoukázal na zákon, který příjemci dávky ukládá povinnost podat žádost o neoprávněně odejmutý příspěvek na živobytí, ani který zákon opravňuje úřad práce zadat pokyn k podání žádosti o tuto dávku.

17. Žalobce se dále domáhá, aby nebylo bráno v potaz ani vyšetření správních spisů samosoudkyní (body 18. – 33. rozsudku ze dne 7. 2. 2018, č. j. 55 Ad 5/2017 – 56), kdy upozorňuje na maily z 2. 1. 2017 o výši mzdy za měsíc listopad 2016 a o uhrazení ubytovného za prosinec 2016, které ve správních spisech chybí. Žalobce setrvává na žalobním petitu, který je uveden v bodě 10. tohoto rozsudku.

18. Dne 14. 3. 2018 byly krajskému soudu předloženy důkazní návrhy žalobce k jejich provedení při ústním jednání nařízeném na 28. 3. 2018. Vyjádření žalovaného č. II a navazující replika žalobce 19. Dne 15. 3. 2018 bylo krajskému soudu doručeno v pořadí druhé vyjádření žalovaného k podané žalobě, resp. k replikám žalobce. Žalovaný konstatoval, že se krajský soud problematikou odejmuté dávky doplatek na bydlení již zabýval a napadené rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 4. 4. 2017, č. j. MPSV-2017/71043-913 zrušil rozsudkem ze dne 7. 2. 2018, č. j. 55 Ad 5/2017 – 56. V této souvislosti žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. I.ÚS 682/15, podle jehož závěrů jsou obecné soudy povinny zohlednit soudní rozhodnutí vydané v jiné věci, které se v podstatných okolnostech shoduje s věcí projednávanou. K jednotlivým žalobním petitům žalovaný uvedl, že výzvy k podání žádosti o příspěvek na živobytí považuje za zákonné, neboť podmínkou pro nárok na doplatek na bydlení je vznik nároku na příspěvek na živobytí. Žalovaný odkázal na odůvodnění prve zmíněného rozsudku krajského soudu, který se v bodě 44. a 51. k zákonnosti výzev vyjadřoval. K žalobnímu petitu pod bodem B) žalovaný opět odkázal na rozsudek krajského soudu ze dne 7. 2. 2018, č. j. 55 Ad 5/2017 – 56, který meritorně přezkoumával nevyplacení doplatku na bydlení do 31. 1. 2017, přičemž žalovaný uvedl, že rozsudek bude ze strany žalovaného plně respektován a vytýkané vady, způsobující nezákonnost rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2017, č. j. 13956/207 – CBU pro rozpor s § 44 odst. 1 ZPHN, budou napraveny. Žalovaný považuje za nadbytečné, aby se krajský soud opětovně zabýval námitkou žalobce stran nevyplacení dávky doplatek na bydlení, neboť již v dané věci krajský soud rozhodoval. K žalobnímu petitu pod bodem C) žalovaný uvedl, že nebyly porušeny zásady správního řízení. O návrhu na snížení dávky doplatek na bydlení nemohlo být na žádost žalobce rozhodnuto, když byla tato dávka, byť nepravomocně, odejmuta. Závěrem žalovaný uvedl, že se vždy snažil vyjít žalobci vstříc a poskytnout mu veškerou součinnost, aby mohl žalobce nadále dávky pobírat. Žalovaný žalobce vždy informoval o podmínkách pro výplatu dávek, poučil jej o následcích nesplnění pokynů správního orgánu a vždy jednal transparentně, ale žalobce se doporučeným postupem žalovaného neřídil.

20. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce další replikou ze dne 20. 3. 2018, v níž uvádí, že se žalovaný k podané žalobě měl vyjádřit až po roce, čímž se zjevně podílí na průtazích řízení. Žalobce považuje za absurdní, aby se žalovaný ve vyjádření dovolával zrušujícího rozsudku krajského soudu. Žalobce opakovaně zastává názor, že žádné zákonné ustanovení neopravňuje úřad práce k uplatnění pokynu k podání žádosti žalobce o příspěvek na živobytí, stejně tak jako žádné zákonné ustanovení neukládá příjemci dávky povinnost podat žádost o nepravomocně odejmutý příspěvek na živobytí. Žalovaný tudíž uváděl žalobce v omyl a činí tak i nyní. Žalobce namítá, že žalovaný, potažmo úřední osoby žalovaného, žalobci nevysvětlili, že podání žádosti o nepravomocně odejmutý příspěvek na živobytí by mohlo ovlivnit vyplacení přiznané dávky. Úřední osoba Bc. L. měla ignorovat právní zdůvodnění žalobce, proč nebude neúspěšně žádat o odejmutou dávku. Žalobce vyjádřil nesouhlas s postupem žalovaného, který již 2. 1. 2017 obdržel oznámení výše mzdy za prosinec 2016, neoznámil žalobci, zda zahájí řízení o změně výše dávky, ač měl konat v rámci dobré správy. Žalobce namítá, že oznámení o výši mzdy z 2. 1. 2017 ve spise chybí, stejně jako absentuje jeho žádost o vyplacení lednového doplatku na bydlení i žádost o jeho snížení z 5. 1. 2017. Skutečnost, že žalovaný neinformoval žalobce o důvodu, pro který nebude k této dvojžádosti přihlédnuto, žalobce rovněž napadá žalobou (žalobní petit pod bodem C)). Žalobce dále vyslovil názor, že žalovaný zneužívá rozsudek krajského soudu, ve kterém měla samosoudkyně směšovat podmínky přiznání státní dávky s podmínkami pro její výplatu. Podle žalobce spočívá výklad soudu i žalovaného v tom, že by chudobní měli každý měsíc podávat žádost o příspěvek na živobytí. Žalobce závěrem znovu poukazuje na porušení a absenci zásad činnosti správních orgánů. Obsah správních spisů 21. Ze správních spisů, které si krajský soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

22. Rozhodnutím ze dne 14. 7. 2016, č. j. 65877/2016/CBU byl žalobci přiznán doplatek na bydlení ve výši 5 272 Kč měsíčně od července 2016.

23. Dne 3. 10. 2016 žalobce uzavřel pracovní smlouvu se společností PCO – hlídací služba s. r. o., se sídlem Vrbenská 23, České Budějovice (dále jen „zaměstnavatel“) a příjem žalobce za měsíc říjen činil 6 969 Kč.

24. Dne 8. 12. 2016 bylo žalobcem převzato oznámení o zahájení správního řízení z moci úřední ve věci změny výše dávky doplatek na bydlení.

25. Dne 16. 12. 2016 vydal žalovaný rozhodnutí pod č. j. 119405/2016/CBU, jímž bylo rozhodnuto o snížení dávky doplatek na bydlení z částky 5 272 Kč na částku 3 804 Kč měsíčně ode dne 1. 12. 2016. Žalovaný rozhodnutí odůvodnil tím, že u žalobce došlo ke změně rozhodných skutečností, neboť byl žalobci za měsíc listopad 2016 vyplacen příjem z pracovního poměru ve výši 6 969 Kč, přičemž se pro účely dávky doplatek na bydlení započítává příjem ze závislé činnosti a funkčních požitků ve výši 70 % celkové částky. V souvislosti se změnou příjmů u žalobce byl odejmut příspěvek na živobytí, a to rozhodnutím ze dne 16. 12. 2016, č. j. 119400/2016/CBU.

26. Dne 4. 1. 2017 byl žalobce prostřednictvím emailu zaslaného pracovnicí žalovaného, paní Bc. M. L. informován o tom, že je zapotřebí podat žádost o dávku příspěvek na živobytí, která je nutná pro posouzení nároku na dávku doplatek na bydlení.

27. Žalobce podal dne 5. 1. 2017 odvolání proti oběma rozhodnutím ze dne 16. 12. 2016, č. j. 119400/2016/CBU a 119405/2016/CBU (prvním došlo k odejmutí příspěvku na živobytí, druhým – viz výše – došlo ke snížení dávky doplatek na bydlení). Již v tomto odvolání žalobce napadal sdělení žalovaného o povinnosti podat novou žádost o příspěvek na živobytí, a považoval jej za svévolné a absurdní, neboť správní orgán musel vědět, že žalobce, jako pracující osoba pobírající nízkou mzdu, nebude posuzován jako osoba v hmotné nouzi a nemůže mu být přiznán příspěvek na živobytí.

28. Dne 5. 1. 2017 byla žalovanému doručena žádost o vyplacení doplatku na bydlení náležející za měsíc leden 2017 ve výši 3 804 Kč a žádost o bezodkladné vydání rozhodnutí o snížení doplatku na bydlení na základě předložených dokladů, a to výplatnice mzdy a stvrzenky o úhradě ubytovaného zaslaných mailem dne 2. a 3. 1 2017.

29. Ve spise je dále založena kopie mailového podání ze dne 2. 1. 2017, kterým žalobce doložil příjem za měsíc listopad 2016, a dále kopie mailového podání ze dne 3. 1. 2017, které obsahuje kopii stvrzenky o úhradě ubytovaného za prosinec 2016.

30. Výzvou ze dne 12. 1. 2017 byl žalobce opětovně vyzván k podání žádosti o příspěvek na živobytí do 31. 1. 2017, aby byly splněny podmínky nároku na dávku doplatek na bydlení.

31. Dne 31. 1. 2017 vydal žalovaný pod č. j. 10157/2017/CBU oznámení o zahájení správního řízení z moci úřední ve věci odejmutí dávky doplatek na bydlení, které bylo žalobci doručeno dne 1. 2. 2017.

32. Dne 1. 2. 2017 žalobce oznámil žalovanému výši lednové mzdy a prostřednictvím formuláře doložil své příjmy od listopadu 2016 do ledna 2017. Zároveň téhož dne žalobce předložil žalovanému listinu, v níž se domáhá provedení opatření vzhledem k nečinnosti správního orgánu spočívající v nevyplacení lednové dávky doplatek na bydlení. Podle žalobce správní orgán neoprávněně, resp. bez právního důvodu zadržoval žalobci vyplacení dávky doplatek na bydlení, neboť nebylo zahájeno správní řízení o změně výše dávky. Naopak žalobce v písemnosti argumentuje, že mu dávka byla správním rozhodnutím přiznána a správní orgán je povinen ji žalobci vyplatit. V písemnosti žalobce mimo jiné odkázal na důvod, pro který nevyhověl výzvě pro podání žádosti o příspěvek na živobytí, neboť si byl vědom, že z důvodu zvýšení příjmů žalobce mu tato dávka vyplacena nebude a navíc není tato povinnost uvedena v § 49 odst. 2 písm. b) ZPHN. Takovou výzvu ze dne 4. 1. 2017 a 12. 1. 2017 žalobce považuje za nesmyslnou a nezákonnou.

33. Dne 6. 2. 2017 obdržel žalovaný žádost o přerušení správního řízení zahájeného dne 31. 1. 2017. Žalobce tuto žádost odůvodnil tím, že rozhodnutí z 16. 12. 2016 (o odejmutí příspěvku na živobytí a o snížení dávky doplatek na bydlení) nenabyla právní moci, bylo proti nim podáno odvolání a není tudíž právní zájem na tom, aby správní řízení bylo ukončeno před samotným přezkumem odvoláním napadených rozhodnutí.

34. Usnesením ze dne 7. 2. 2017 žalovaný žádost o přerušení řízení zamítl s tím, že odvolání proti rozhodnutí o odejmutí příspěvku na živobytí nemá odkladný účinek a je předběžně vykonatelné.

35. Dne 9. 2. 2017 byla rozhodnutím č. j. 13956/2017/CBU odejmuta dávka doplatek ne bydlení ode dne 1. 1. 2017. Právní názor soudu 36. Krajský soud se žalobou zabýval podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v účinném znění (dále jen „s. ř. s.“).

37. Krajský soud rozhodl při jednání konaném dne 28. 3. 2018.

38. V průběhu jednání žalobce vznesl návrh na provedení listinných důkazů, které byly soudu předloženy v písemném podání ze dne 14. 3. 2018. Krajský soud tento návrh zamítl, neboť uvedené písemnosti jsou obsaženy ve správním spise.

39. Žalobce má za to, že soud nemůže ve věci rozhodnout, neboť by měl věc předložit Ústavnímu soudu k posouzení zákonnosti ustanovení § 33 odst. 2 ZPHN. Krajský soud považuje tento návrh za nedůvodný, neboť ustanovení § 33 odst. 2 ZPHN, které aplikoval, lze vyložit ústavně konformně a nejedná se o protiústavní normu. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce sám má možnost podat návrh na zrušení jednotlivých ustanovení zákona spolu s ústavní stížností, a to postupem podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

40. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje § 82 s. ř. s., z něhož vyplývá, že ten, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

41. V nyní projednávané věci byl žalobcem jako nezákonný označen pokyn žalovaného vůči žalobci, aby podal žádost o nepravomocně odejmutý příspěvek na živobytí, protože je povahy iracionální a je neopodstatněný. Dále bylo označeno jako nezákonné nevyplacení přiznaného doplatku na bydlení do 31. 1. 2017, když nebyla žalovaným dodržena lhůta splatnosti státní nepojistné dávky a byla zastavena výplata bez vydaného rozhodnutí. Jako třetí nezákonný zásah bylo žalobcem označeno naprosté ignorování podaného návrhu žalobce na snížení doplatku na bydlení i jeho vyplacení v lednu 2017, protože odporuje správním zásadám. Žalobce se tedy žalobními petity domáhal určení nezákonného konání žalovaného a soud neměl pochybnosti o tom, že se jedná o žalobu proti nezákonným zásahům (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2009, č. j. 7 Aps 2/2009 – 197, všechny citované rozsudky jsou dostupné na www.nssoud.cz).

42. Při posuzování důvodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu lze vycházet z judikatury správních soudů, podle které je ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. důvodná, jsou-li zároveň splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka).

43. Krajský soud nejprve přistoupil k posouzení, zda jsou splněny podmínky pro věcné projednání zásahové žaloby, tedy zda všechny tři žalobcem uváděné žalobní petity jsou způsobilé naplňovat pojem „zásah“ ve smyslu § 82 s. ř. s. Soud přezkoumal přípustnost žaloby rovněž s ohledem na podmínky uvedené v § 85 s. ř. s., podle kterého je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky. Toto ustanovení vyjadřuje princip subsidiarity u zásahové žaloby.

44. Podle závěrů Nejvyššího správního soudu uvedených v rozsudku ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 Aps 3/2004 – 42 představuje zásahová žaloba podle § 82 a násl. s. ř. s. právní prostředek na ochranu práv pouze tehdy, neposkytuje-li právní řád jiné prostředky ochrany. Jsou tudíž upřednostňovány jiné formy ochrany před protiprávním jednáním správních orgánů a zásahová žaloba představuje prostředek povahy subsidiární. Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem nemůže být nahrazena žaloba proti rozhodnutí správního orgánu a není v dispozici účastníka řízení volit podle svého uvážení, který typ žaloby bude pro něj vhodnější a který bude u správního soudu iniciovat. Určujícím kritériem je tedy povaha napadeného jednání. Lze-li se ochrany domáhat jinými právními prostředky, je účastník řízení povinen nejprve vyčerpat tyto prostředky a teprve následně po jejich vyčerpání nastupuje možnost podání správní žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Žalovat na nezákonný zásah lze pouze za situace, že ochrana jinými právními prostředky není možná.

45. Žalobce se prvně domáhá určení, že lednový pokyn žalovaného vůči žalobci pod č. j. 4766/2017/CBU, aby podal žádost o nepravomocně odejmutý příspěvek na živobytí, byl nezákonností pro svou iracionální a neopodstatněnou povahu. Krajský soud se tudíž zabýval tím, zda mohl být onen pokyn k podání žádosti o příspěvek na živobytí nezákonným zásahem za splnění výše uvedených podmínek.

46. Zásahem se rozumí aktivní úkon správního orgánu nebo jiné složky veřejné správy související s výkonem veřejné moci. Jedná se o neformální úkony, pro které mnohdy nejsou stanovena závazná pravidla (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2008, č. j. 6 Aps 4/2007 – 65). Byť se nejedná o rozhodnutí, jsou osoby, vůči nimž úkony směřují, povinny na jejich základě něco konat, něčeho se zdržet nebo nějaké jednání strpět. Napadeným pokynem, resp. výzvou k podání žádosti o příspěvek na živobytí žalobcem, žalovaný evidentně sledoval naplnění podmínky pro žalobcovo dosažení nároku na dávku doplatku na bydlení. Žalovaný jednal v zájmu žalobce, byť tuto skutečnost žalobce opakovaně napadá a odmítá. Posouzením žádosti o příspěvek na živobytí by byl žalobce rovněž posuzován pro případné splnění podmínky obsažené ve druhé větě § 33 odst. 2 ZPHN. Skutečnost, že správní orgán I. stupně žalobce vyzval k uplatnění žádosti o příspěvek na živobytí, nemohla jít žalobci k tíži, neboť správní orgán tuto výzvu činil v zájmu žalobce v rámci dobré správy.

47. Krajský soud tak neshledal první podmínku přímého dotčení či zkrácení na právech žalobce za splněnou. Žalobcem tvrzený zásah v podobě výzvy či pokynu žalovaného nebyl v rozporu s žádným zákonným ustanovením a žádné zákonné či podzákonné ustanovení tudíž nebylo ze strany žalovaného porušeno. Za situace, kdy zákon o pomoci v hmotné nouzi v § 33 odst. 2 předpokládá jako podmínku pro nárok na dávku doplatek na bydlení získání nároku na příspěvek na živobytí, lze konání žalovaného vyhodnotit pouze ku prospěchu žalobce. Krajskému soudu není znám důvod, který by žalobci bránil v podání žádosti o příspěvek na živobytí. Jeho argumenty stran povědomí žalovaného o tom, že by žalobce v daném čase na příspěvek na živobytí nedosáhl, nejsou relevantní, neboť samotné posouzení nároku na dávku příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení by bylo předmětem správního řízení a jakékoliv závěry o dosažení či nedosažení žalobce na dávku příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení jsou tak předčasné.

48. Krajský soud proto výrokem I tohoto rozsudku zamítl návrh žalobce uvedený pod bodem A) podané žaloby postupem podle § 87 odst. 3 s. ř. s., neboť se nejedná o nezákonný zásah.

49. Následně se krajský soud zabýval dalšími žalobními petity pod body B) a C) žaloby, vznesenými žalobcem prvně dne 9. 3. 2017.

50. Nezákonností spočívající v nevyplacení dávky doplatku na bydlení v lednu 2017 se krajský soud již meritorně zabýval ve zrušujícím rozsudku ze dne 7. 2. 2018, č. j. 55 Ad 5/2017 – 56, když v bodě 46 a 47. tohoto rozsudku konstatoval, že: „Krajský soud má tak za to, že ke změně skutečností rozhodných pro trvání nároku na doplatek na bydlení došlo v měsíci lednu 2017 v důsledku toho, že žalobce nepodal žádost o příspěvek na živobytí a tudíž nebyla splněna podmínka pro vyhodnocení nároku na dávku doplatek na bydlení. Pokud správní orgán I. stupně na základě změny v rozhodných skutečnostech přistoupil k odejmutí dávky doplatek na bydlení, mělo tak být učiněno až ode dne 1. 2. 2017, jak ukládá ustanovení § 44 odst. 1 ZPHN. Správní orgán tak nesprávně stanovil datum, od kterého odejmul dávku doplatek na bydlení. Tuto vadu následně potvrdil žalovaný. Žalobní námitka, že se žalovaný nevypořádal s odvolací námitkou spatřovanou v nedůvodnosti zastavení výplaty lednové dávky doplatek na bydlení, je tak ve světle shora uvedeného rovněž opodstatněná. Výplata dávky doplatek na bydlení za měsíc leden měla být žalobci vyplacena, neboť správní orgán I. neměl žádný právní důvod dávku nevyplatit. Žalovaný však na tuto námitku reagoval v kontextu svého odůvodnění napadeného rozhodnutí, když prvostupňové rozhodnutí potvrdil, tudíž v nesouladu s právní úpravou“. V rámci přezkumu napadených správních rozhodnutí byl přezkoumáván rovněž postup správních orgánů (žalovaného a Ministerstva práce a sociálních věcí), čímž byla žalobci poskytnuta ochrana jeho veřejným subjektivním právům ve smyslu § 65 s. ř. s. Ve vztahu k žalobnímu petitu uvedenému pod bodem B) žaloby tak nebyla splněna podmínka pro podání zásahové žaloby, neboť žalobci se dostalo ochrany jeho dotčených práv v podobě meritorního projednání žaloby proti rozhodnutí žalovaného a následného rozhodnutí o odvolání nadřízeného správního orgánu. Žalobce se tudíž domáhal ochrany svých práv jinými právními prostředky, a úspěšně využil rovněž možnosti podání žaloby proti správnímu rozhodnutí. Žalovaný v průběhu nyní vedeného soudního řízení konstatoval, že rozsudek krajského soudu ze dne 7. 2. 2018, č. j. 55 Ad 5/2017 - 56 bude respektován a vady řízení budou odstraněny.

51. Ve světle uvedeného krajský soud ve výroku II tohoto rozsudku přistoupil k odmítnutí návrhu žalobce uvedeného pod bodem B) žaloby na určení, že nevyplacení přiznaného doplatku na bydlení žalobci do 31. ledna 2017 bylo nezákonností ze strany žalovaného, když nebyla dodržena lhůta splatnosti státní nepojistné dávky i byla zastavena její výplata bez vydaného rozhodnutí, a to postupem podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

52. Ve vztahu k žalobnímu petitu pod bodem C), tedy návrhu na určení, že naprosté ignorování podaného návrhu na snížení doplatku na bydlení i jeho vyplacení v lednu 2017 bylo nezákonností, protože odporuje správním zásadám, uvádí krajský soud, že ve správním spise byla nalezena písemnost, doručená žalovanému dne 5. 1. 2017, v níž žalobce požaduje vyplacení dávky doplatku na bydlení za leden 2017 a bezodkladné vydání rozhodnutí o snížení dávky doplatku na bydlení. Žalobce se tak domáhá určení nezákonného zásahu, který spatřuje v ignorování „dvojžádosti“ žalobce ze dne 5. 1. 2017 ze strany žalovaného. Žalobce považuje nevydání rozhodnutí o snížení dávky doplatku na bydlení za zásah do svých subjektivních práv.

53. Soud tedy přistoupil k posouzení, zda zmíněné ignorování „dvojžádosti“ žalobce mohlo být nezákonným zásahem. Krajský soud neshledal splnění podmínek pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem. Co se týče první části žádosti, a to vyplacení dávky doplatku na bydlení za měsíc leden 2017, soud se již oprávněností či neoprávněností nevyplacení lednové dávky doplatku na bydlení zabýval jak v rozsudku ze dne 7. 2. 2018, č. j. 55 Ad 5/2017 – 56, tak výše v tomto rozsudku a dospěl k závěru, že ve vztahu k tomuto bodu nemohla být žalobcem uplatňována žaloba na ochranu před nezákonným zásahem.

54. Ohledně druhého bodu „dvojžádosti“, tedy požadavku na vydání rozhodnutí o snížení dávky doplatku na bydlení musí krajský soud rovněž konstatovat, že institut žaloby na ochranu před nezákonným zásahem uplatnit nelze.

55. Zásahem se rozumí aktivní úkon správního orgánu nebo jiné složky veřejné správy související s výkonem veřejné moci. Jedná se o neformální úkony, pro které mnohdy nejsou stanovena závazná pravidla (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2008, č. j. 6 Aps 4/2007 – 65). Byť se nejedná o rozhodnutí, jsou osoby, vůči nimž úkony směřují, povinny na jejich základě něco konat, něčeho se zdržet nebo nějaké jednání strpět.

56. V prosinci roku 2016 byl žalobci snížen doplatek na bydlení, neboť u žalobce došlo ke změně skutečností rozhodných pro výši dávky. Zároveň byl žalobci odejmut příspěvek na živobytí, neboť žalobce již nesplňoval podmínky pro jeho pobírání. Nárok na doplatek na bydlení je podmíněn vznikem nároku na příspěvek na živobytí ze systému státní sociální podpory. Jak uváděl krajský soud v rozsudku ze dne 7. 2. 2018, č. j. 55 Ad 5/2017 – 56: „Charakter dávek pomoci v hmotné nouzi je specifický, neboť reaguje na změny v příjmových a majetkových poměrech žadatele v reálném čase. Podle § 44 odst. 1 ZPHN změní-li se skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku nebo její výplatu tak, že nárok na dávku nebo její výplatu zanikne, dávka se odejme nebo její výplata zastaví od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém tato změna nastala. Zákon o pomoci v hmotné nouzi v tomto ustanovení předpokládá situaci, kdy dojde ke změně v průběhu rozhodného období, která může mít významný vliv na posouzení trvání nároku případně na výši již poskytnuté dávky. Správní orgán je v případě zjištění změny v rozhodných skutečnostech povinen vyhodnotit podmínky nároku na dávku. Za takovou změnu v rozhodných skutečnostech bývá považována příjmová situace žadatele o dávku v průběhu jejího pobírání, změna okruhu společně posuzovaných osob, změna týkající se výše odůvodněných nákladů na bydlení, apod.“ 57. V případě změny skutečností rozhodných pro výši dávky tak, že dávka má být snížena, provede správní orgán snížení dávky od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém tato změn nastala. Podle dikce zákona provede snížení dávky správní orgán z moci úřední v případě změny rozhodných skutečností. Na vydání rozhodnutí tudíž žalobce nemá nárok na základě své žádosti. Je nutné poznamenat, že s žalobcem nebylo ani zahájeno řízení o snížení dávky doplatku na bydlení, neboť žalobce nesplnil podmínku pro přiznání této dávky, spočívající v podání žádosti o příspěvek na živobytí. Skutečnost, že žalovaný nevzal žádost žalobce o vydání rozhodnutí o snížení doplatku na bydlení v potaz, nelze posuzovat jako nezákonný zásah, neboť ze správního spisu má soud za prokázané, že se žalovaný snažil svým postupem v průběhu měsíce ledna 2017 žalobce přimět ke splnění zákonných podmínek nutných pro posouzení žalobce, jakožto oprávněného k pobírání státních sociálních dávek.

58. Ve věci snížení doplatku na bydlení neběželo v lednu 2017 správní řízení, neboť žalovaný v té době posuzoval splnění podmínek pro výplatu této dávky. Jinými slovy z důvodu, že v prosinci 2016 nastala změna skutečnosti rozhodné pro přiznání příspěvku na živobytí a od této skutečnosti bylo odvislé i eventuální pobírání dávky doplatku na bydlení, byl žalobce povinen v lednu 2017 požádat o příspěvek na živobytí, aby vůbec mohl dosáhnout nároku na dávku doplatek na bydlení. Žalovaný tak v lednu 2017 nemohl snížit dávku doplatku na bydlení, když nebyla splněna podmínka pro přiznání této dávky žalobci. Žalovaný se snažil svým úředním postupem, který je žalobcem opakovaně napadán, přimět žalobce ke splnění podmínek pro výplatu dávky doplatku na bydlení a vzhledem k tomu, že žalobce neplnil pokyny žalovaného, byla mu dávka doplatku na bydlení odejmuta. Tento postup byl žalobcem napaden u krajského soudu žalobou, o které bylo rozhodnuto již po několikeré uváděným rozsudkem ze dne 7. 2. 2018, č. j. 55 Ad 5/2017 – 56. Žalobce tak měl možnost hájit svá práva soudní cestou, pročež není možné nyní uplatňovat žalobu na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v ignorování žalobcovy žádosti o vydání rozhodnutí o snížení dávky doplatku na bydlení. Na okraj krajský soud dodává, že vnímá-li žalobce své podání jako podnět pro zahájení řízení o snížení dávky doplatku na bydlení z moci úřední a následné vydání rozhodnutí o snížení dávky doplatku na bydlení, nebyly splněny podmínky pro vedení takového řízení, neboť na žalobce bylo v té době nahlíženo jako na osobu, která nebyla příjemcem dávky doplatku na bydlení. Pokud by však na žalobce bylo nahlíženo jako na osobu oprávněnou pro dávku doplatku na bydlení a žalovaný by nezahájil řízení o snížení této dávky, mohl by žalobce brojit proti nečinnosti správního orgánu.

59. Vzhledem k uvedenému krajský soud výrokem III tohoto rozsudku odmítl návrh žalobce uvedený pod bodem C) žaloby, a to postupem podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s. Závěr a náklady řízení 60. Žaloba byla shledána jako nedůvodná, proto krajský soud výrokem I návrh zamítl podle § 87 odst. 3 s. ř. s., výrokem II návrh odmítl podle § § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a výrokem III návrh odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s.

61. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení