55 Ad 5/2017 - 56

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: P.Č. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2017, č. j. MPSV-2017/71043-913 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 4. 4. 2017, č. j. MPSV-2017/71043 – 913 a rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2017, č. j. 13956/2017/CBU se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 7. 4. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2017, č. j. MPSV- 2017/71043-913 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 9. 2. 2017, č. j. 13956/2017/CBU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobci odejmut doplatek na bydlení tak, že z výrokové části rozhodnutí správního orgánu I. stupně byla vypuštěna slova „odst. 7“ a ve zbytku bylo žalovaným toto rozhodnutí potvrzeno.

2. Napadené rozhodnutí žalovaný zdůvodnil tím, že podle § 33 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPHN“) je podmínkou nároku na doplatek na bydlení získání nároku na příspěvek na živobytí. Z tohoto důvodu je třeba nejprve vyhodnotit nárok na příspěvek na živobytí a teprve poté lze vyhodnotit nárok na doplatek na bydlení. V případě odejmutí příspěvku na živobytí je doplatek na bydlení odejmut z důvodu zániku nároku na příspěvek na živobytí. Žalobci byl příspěvek na živobytí odejmut ode dne 1. 12. 2016 z důvodu vyššího příjmu a žalobce si v lednu 2017 neuplatnil novou žádost o příspěvek na živobytí. Podle žalovaného tak správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zákonem, když v lednu 2017 opakovaně žalobce vyzval k podání žádosti o příspěvek na živobytí, aby mohl být nárok na doplatek na bydlení vyhodnocen. Vzhledem k tomu, že žalobce v lednu 2017 žádost o příspěvek na živobytí neuplatnil, přičemž byl poučen o následcích neuplatnění této žádosti, nemohl být jeho nárok na doplatek na bydlení v měsíci lednu 2017 vyhodnocen. Postup správního orgánu, spočívající v zahájení řízení z moci úřední o odejmutí dávky doplatek na bydlení ve smyslu § 69 ZPHN, tak byl v souladu se zákonem.

3. Žalobce v podané žalobě nesouhlasí s podmiňováním žádosti o doplatek na bydlení podáním žádosti o příspěvek na živobytí. Žalobce namítá, že správní orgán I. stupně požadoval podání žádosti o příspěvek na živobytí v době, kdy bylo podáno odvolání proti rozhodnutí o odejmutí příspěvku na živobytí a v době, kdy se jeho příjmy výrazně nezměnily.

4. Žalobce namítá, že správní orgán I. stupně nezjistil, zda byl započitatelný příjem žalobce v prosinci a lednu vyšší, než 1,3 násobek částky živobytí. Dále měl správní orgán I. stupně ignorovat listinou žádost žalobce o osvědčení hmotné nouze nejen pro účely poskytování zdravotní péče a právního zdůvodnění, proč žalobce nebude podávat novou žádost o příspěvek na živobytí.

5. Žalobce dále namítá, že se odvolací orgán nevypořádal s podstatnými odvolacími námitkami, a to že bez právního důvodu byla zastavena výplata státní nepojistné dávky a že předmětné správní řízení z moci úřední nemohlo být zahájeno, neboť doplatek na bydlení byl předmětem odvolání.

6. Žalovaný měl dále zcela ignorovat námitku žalobce o tom, že doplatek na bydlení byl odejmut v době, kdy žalobci nemohl být přiznán příspěvek na živobytí, neboť s doplatkem na bydlení by fikce příjmů přesahovala částku živobytí.

7. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného o tom, že byl informován a poučen o důvodu, pro který nenastane v měsíci lednu 2017 výplata doplatku na bydlení, a proč nelze vyhodnotit dávku na základě ohlášených údajů i explicitní žádosti o její snížení a vyplacení.

8. Žalovanému je rovněž vytýkáno, že neaplikoval celý text zákona a zabýval se pouze § 33 odst. 2 ZPHN aniž by přihlížel k § 48 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a § 9 odst. 1 písm. c) ZPHN.

9. Žalobce dále namítá, že správní orgány neuvedly žádný konkrétní právní předpis, který ukládá povinnost podat žádost o nepravomocně odejmutý příspěvek na živobytí. Žalobci rovněž není znám právní předpis, který dovoluje správnímu orgánu vyzvat žalobce k podání takové žádosti, neboť takovým ustanovením není § 49 odst. 2 písm. b) ZPHN. Podle žalobce se žádostí o příspěvek na živobytí neosvědčuje skutečnost rozhodná pro nárok na dávku.

10. Žalobce namítá, že listinná výzva ze dne 12. 1. 2017 nebyla vydána ve správním řízení a neobsahovala informace, proč nebude přihlíženo k lednovým podáním žalobce stran trvání nároku na doplatek na bydlení. Podle žalobce byly záměrně činěny kroky ze strany správního orgánu I. stupně směřující k odejmutí dávky doplatek na bydlení.

11. Podle žalobce správní orgán I. stupně porušil prosincovým rozhodnutím o snížení doplatku na bydlení přiznané právo vyplatit žalobci lednovou dávku doplatek na bydlení, když tak neučinil do 31. 1. 2017, ani do okamžiku zahájení správního řízení dne 1. 2. 2017. Podle žalobce je rozhodnutí o snížení doplatku na bydlení stvrzením nároku na tuto dávku.

12. Žalobce zastává názor, že podmínka pro vznik nároku na doplatek na bydlení v podobě získání příspěvku na živobytí se týká žádostí, kdy doplatek na bydlení zatím nebyl přiznán, jinak by se tato dávka stala nepravidelnou a neopakovanou a každý měsíc by nárok zanikal, protože by nebyla splněna podmínka pro vznik nároku. Opačné pojetí zastávané žalovaným, je dle žalobce neakceptovatelné a nonsensuální. Žalobce v tomto kontextu napadá závěr správního orgánu I. stupně, podle kterého má být žalobce žadatelem o příspěvek na živobytí, ale nemůže být příjemcem této dávky pro vysokou mzdu.

13. Žalobce následně uplatnil několik námitek vztahujících se k porušení zásad činnosti správních orgánů. Předně napadá porušení povinnosti přistupovat k dotčeným osobám zdvořile, a to ve vztahu k chování úředníků správního orgánu I. stupně, kteří nevysvětlili žalobci, proč bude přehlížena jeho žádost o snížení doplatku na bydlení, ani proč nebude spočítáno, zda započitatelný příjem je v prosinci a lednu vyšší než 1,3 násobek částky živobytí.

14. Žalobce dále namítá porušení zásady umožnit dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy, porušení zásady co nejméně zatěžovat dotčené osoby, porušení zásady dbát vzájemného souladu všech postupů, které probíhají současně a souvisejí s týmiž právy a povinnostmi dotčené osoby, porušení povinnosti správního orgánu dbát, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a odpovídalo okolnostem daného případu a porušení zásady uplatňovat pravomoc pouze k účelům, k nimž byla zákonem svěřena. V návaznosti na uvedené zásady žalobce mimo jiné namítá, že správní orgány nevysvětlily, proč bylo nutné odejmout doplatek na bydlení i přes prosincové rozhodnutí o snížení dávky, a nutí žalobce podávat novou žádost o doplatek na bydlení.

15. Žalobce nesouhlasí s postupem správního orgánu I. stupně, který dne 13. 2. 2017 odejmul dávku, která ještě nebyla pravomocně snížená, neboť potvrzující rozhodnutí o odvolání je datováno až dne 14. 2. 2017. Žalobce je tudíž přesvědčen, že mu od prosince náležel snížený doplatek na bydlení, tudíž konání správního orgánu I. stupně, který vydal rozhodnutí o odejmutí dávky doplatek na bydlení ještě před vydáním rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o snížení dávky doplatek na bydlení, způsobuje nesrozumitelnost rozhodnutí o dovolání proti snížení dávky doplatek na bydlení.

16. Žalobce je přesvědčen, že mu v lednu 2017 měla být snížená dávka vyplacena. Žalovaný měl výslovně legitimizovat nezákonnost zadržení přiznané sociální dávky, když byla výplata dávky podmiňována uposlechnutím neopodstatněného pokynu správního orgánu I. stupně. Správní orgány tak uvedly žalobce ve velikou tíseň, což se odrazilo v jeho zdravotním stavu. Vyjádření žalovaného 17. Žalovaný ve vyjádření navrhl žalobu zamítnout. Nejprve shrnul rozhodné skutečnosti, pro které byla žalobci přiznána dávka doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí a následně popsal průběh správního řízení. Žalovaný se poté stručně vyjádřil k jednotlivým žalobním námitkám s tím, že opakoval své závěry učiněné v napadeném rozhodnutí. Obsah správních spisů 18. Ze správních spisů, které si krajský soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

19. Rozhodnutím ze dne 14. 7. 2016, č. j. 65877/2016/CBU byl žalobci přiznán doplatek na bydlení ve výši 5 272 Kč měsíčně od července 2016.

20. Dne 3. 10. 2016 žalobce uzavřel pracovní smlouvu se společností PCO – hlídací služba s. r. o., se sídlem Vrbenská 23, České Budějovice (dále jen „zaměstnavatel“) a příjem žalobce za měsíc říjen činil 6 969 Kč.

21. Dne 8. 12. 2016 bylo žalobcem převzato oznámení o zahájení správního řízení z moci úřední ve věci změny výše dávky doplatek na bydlení.

22. Dne 16. 12. 2016 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí pod č. j. 119405/2016/CBU, jímž bylo rozhodnuto o snížení dávky doplatek na bydlení z částky 5 272 Kč na částku 3 804 Kč měsíčně ode dne 1. 12. 2016. Správní orgán I. stupně rozhodnutí odůvodnil tím, že u žalobce došlo ke změně rozhodných skutečností, neboť byl žalobci za měsíc listopad 2016 vyplacen příjem z pracovního poměru ve výši 6 969 Kč, přičemž se pro účely dávky doplatek na bydlení započítává příjem ze závislé činnosti a funkčních požitků ve výši 70 % celkové částky. V souvislosti se změnou příjmů u žalobce byl odejmut příspěvek na živobytí, a to rozhodnutím ze dne 16. 12. 2016, č. j. 119400/2016/CBU.

23. Dne 4. 1. 2017 byl žalobce prostřednictvím emailu zaslaného pracovnicí správního orgánu I. stupně, paní Bc. M.L. informován o tom, že je znovu zapotřebí podat žádost o dávku příspěvek na živobytí, která je nutná pro posouzení nároku na dávku doplatek na bydlení.

24. Žalobce podal dne 5. 1. 2017 odvolání proti oběma rozhodnutím ze dne 16. 12. 2016, č. j. 119400/2016/CBU a 119405/2016/CBU (prvním došlo k odejmutí příspěvku na živobytí, druhým – viz výše – došlo ke snížení dávky doplatek na bydlení). Již v tomto odvolání žalobce napadal sdělení správního orgánu I. stupně o povinnosti podat novou žádost o příspěvek na živobytí, a považoval jej za svévolné a absurdní, neboť správní orgán I. stupně musel vědět, že žalobce, jako pracující osoba pobírající nízkou mzdu, nebude posuzována jako osoba v hmotné nouzi a nemůže jí být přiznán příspěvek na živobytí.

25. Výzvou ze dne 12. 1. 2017 byl žalobce opětovně vyzván k podání žádosti o příspěvek na živobytí do 31. 1. 2017, aby byly splněny podmínky nároku na dávku doplatek na bydlení.

26. Dne 31. 1. 2017 vydal správní orgán I. stupně pod č. j. 10157/2017/CBU oznámení o zahájení správního řízení z moci úřední ve věci odejmutí dávky doplatek na bydlení, které bylo žalobci doručeno dne 1. 2. 2017.

27. Dne 1. 2. 2017 žalobce oznámil správnímu orgánu I. stupně výši lednové mzdy a prostřednictvím formuláře doložil své příjmy od listopadu 2016 do ledna 2017. Zároveň téhož dne žalobce předložil správnímu orgánu I. stupně listinu, v níž se domáhá provedení opatření vzhledem k nečinnosti správního orgánu spočívající v nevyplacení lednové dávky doplatek na bydlení. Podle žalobce správní orgán neoprávněně, resp. bez právního důvodu zadržoval žalobci vyplacení dávky doplatek na bydlení, neboť nebylo zahájeno správní řízení o změně výše dávky. Naopak žalobce v písemnosti argumentuje, že mu dávka byla správním rozhodnutím přiznána a správní orgán je povinen ji žalobci vyplatit. V písemnosti žalobce mimo jiné odkázal na důvod, pro který nevyhověl výzvě pro podání žádosti o příspěvek na živobytí, neboť si byl vědom, že z důvodu zvýšení příjmů žalobce mu tato dávka vyplacena nebude a navíc není tato povinnost uvedena v § 49 odst. 2 písm. b) ZPHN. Takovou výzvu ze dne 4. 1. 2017 a 12. 1. 2017 žalobce považuje za nesmyslnou a nezákonnou.

28. Dne 6. 2. 2017 obdržel správní orgán I. stupně žádost o přerušení správního řízení zahájeného dne 31. 1. 2017. Žalobce tuto žádost odůvodnil tím, že rozhodnutí z 16. 12. 2016 (o odejmutí příspěvku na živobytí a o snížení dávky doplatek na bydlení) nenabyla právní moci, bylo proti nim podáno odvolání a není tudíž právní zájem na tom, aby správní řízení bylo ukončeno před samotným přezkumem odvoláním napadených rozhodnutí.

29. Usnesením ze dne 7. 2. 2017 správní orgán I. stupně žádost o přerušení řízení zamítl s tím, že odvolání proti rozhodnutí o odejmutí příspěvku na živobytí nemá odkladný účinek a je předběžně vykonatelné.

30. Dne 9. 2. 2017 vydal správní orgán I. stupně prvostupňové rozhodnutí č. j. 13956/2017/CBU, kterým rozhodl odejmout dávku doplatek ne bydlení ode dne 1. 1. 2017. V odůvodnění správní orgán I. stupně odkázal na § 33 odst. 2 ZPHN a na skutečnost, že žalobce byl opakovaně vyzván, aby v lednu 2017 podal novou žádost o příspěvek na živobytí, na základě které bude možno rozhodnout o dávce doplatek na bydlení. Vzhledem k tomu, že žalobce žádost o příspěvek na živobytí nepodal, nebyly tak splněny podmínky nároku na doplatek na bydlení uvedené v § 33 ZPHN.

31. Dne 17. 2. 2017 nabylo právní moci rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, č. j. MPSV- 2017/36625-913, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 16. 12. 2016 o snížení dávky doplatek na bydlení.

32. Dne 27. 2. 2017 podal žalobce odvolání (označeno jako kasace) proti prvostupňovému rozhodnutí o odejmutí dávky doplatek na bydlení. Namítal, že pracovnice správního orgánu I. stupně, paní S. a paní L., nejsou oprávněnými úředními osobami ve věcech týkajících se žalobce, dále namítal, že předmětné řízení bylo zahájeno poslední den pro výplatu dávky a doplatek na bydlení byl tak svévolně zadržován a výplata dávky byla zastavena bez právního důvodu. Žalovaný vyjádřil nesouhlas s odůvodněním prvostupňového rozhodnutí ve vztahu k podání žádosti o příspěvek na živobytí. Žalobce konstatuje, že fikce příjmů by přesáhla částku živobytí, tudíž by na tento příspěvek nedosáhl a napadené rozhodnutí je v tomto ohledu nesrozumitelné, svévolné a šikanózní.

33. O odvolání bylo rozhodnuto dne 4. 4. 2017 žalobou napadeným rozhodnutím. Právní názor soudu 34. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl bez jednání postupem podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s takovým postupem vyjádřili účastníci řízení souhlas.

35. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

36. Předmětem sporu je rozhodnutí, na jehož základě byl žalobci odejmut doplatek na bydlení, který je podle § 4 odst. 1 písm. b) ZPHN jednou z dávek systému pomoci v hmotné nouzi. Dávka doplatek na bydlení je opakující se dávkou, protože vznikne-li osobě na ni nárok, dávka je poskytována opakovaně každý měsíc do doby, dokud nárok trvá. Doplatek na bydlení je poskytován na úhradu nákladů spojených s užíváním prostor k bydlení.

37. Aby byl žadateli přiznán nárok na doplatek na bydlení, musí být kumulativně splněno několik podmínek. V prvé řadě musí být žadatel vlastníkem nebo nájemcem bytu, který užívá a musí být uznán jako osoba v hmotné nouzi s nárokem na příspěvek na živobytí a současně musí být oprávněnou osobou ve smyslu § 5 ZPHN. Nárok na doplatek na bydlení je dále podmíněn vznikem nároku na příspěvek na bydlení ze systému státní sociální podpory. Příspěvek na bydlení je primární dávkou řešící pomoc s úhradou nákladů spojených s bydlením u osob s nízkým příjmem. Dávka doplatek na bydlení pak vypomáhá osobám pobírajícím příspěvek na bydlení hradit náklady spojené s bydlením.

38. Podle § 33 odst. 1 ZPHN má nárok na doplatek na bydlení vlastník bytu, který jej užívá, nebo jiná osoba, která užívá byt na základě smlouvy, rozhodnutí, nebo jiného právního titulu, čili nájemce bytu, který byt užívá.

39. Podle § 33 odst. 2 ZPHN je podmínkou nároku na doplatek na bydlení získání nároku na příspěvek na živobytí. Doplatek na bydlení lze přiznat s přihlédnutím k jejím celkovým sociálním a majetkovým poměrům také osobě, které příspěvek na živobytí nebyl přiznán z důvodu, že příjem osoby a společně posuzovaných osob přesáhl částku živobytí osoby a společně posuzovaných osob, ale nepřesáhl 1,3 násobek částky živobytí osoby a společně posuzovaných osob.

40. Zákon o pomoci v hmotné nouzi vymezuje okruh dávek, které mohou být poskytnuty osobě nacházející se v hmotné nouzi. Zákon vymezuje taxativně tři druhy dávek, a to příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc. Současně stanoví procesní postup, podle kterého je o dávkách rozhodováno.

41. Charakter dávek pomoci v hmotné nouzi je specifický, neboť reaguje na změny v příjmových a majetkových poměrech žadatele v reálném čase. Podle § 44 odst. 1 ZPHN změní-li se skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku nebo její výplatu tak, že nárok na dávku nebo její výplatu zanikne, dávka se odejme nebo její výplata zastaví od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém tato změna nastala. Zákon o pomoci v hmotné nouzi v tomto ustanovení předpokládá situaci, kdy dojde ke změně v průběhu rozhodného období, která může mít významný vliv na posouzení trvání nároku případně na výši již poskytnuté dávky. Správní orgán je v případě zjištění změny v rozhodných skutečnostech povinen vyhodnotit podmínky nároku na dávku. Za takovou změnu v rozhodných skutečnostech bývá považována příjmová situace žadatele o dávku v průběhu jejího pobírání, změna okruhu společně posuzovaných osob, změna týkající se výše odůvodněných nákladů na bydlení, apod.

42. V nyní posuzované věci došlo ke změně v příjmové situaci žalobce, neboť ze správního spisu soud zjistil, že v říjnu 2016 žalobce uzavřel pracovní smlouvu se zaměstnavatelem a tento zaměstnavatel se zavázal platit žalobci měsíční mzdu. Ze správního spisu bylo dále zjištěno, že vyplacená mzda činila za říjen 2016, listopad 2016, prosinec 2016 a leden 2017 částky pohybující se okolo 7 000 Kč za měsíc. Rozhodnutím ze dne 16. 12. 2016, č. j. 119400/2016/CBU došlo v souvislosti se změnou výše příjmů v rozhodném období listopad 2016 k odejmutí příspěvku na živobytí.

43. Byť žalobci byl v prosinci 2016 odejmut příspěvek na živobytí, nemohla být tato skutečnost posouzena jako změna v rozhodných skutečnostech, způsobující zánik nároku na vyplacení dávky doplatek na bydlení pro měsíc prosinec 2016. V rozhodnutí o snížení dávky doplatek na bydlení ze dne 16. 12. 2016, č. j. 119405/2016/CBU, které je ve správním spise založeno, byl žalobce vyhodnocen jako osoba, které lze s přihlédnutím k jejím celkovým sociálním a majetkovým poměrům přiznat dávku doplatek na bydlení, i když nebyl přiznán příspěvek na živobytí z důvodu, že příjem osoby přesáhl částku živobytí osoby, ale nepřesáhl 1,3 násobek částky živobytí osoby. U žalobce došlo ke změně v příjmové situaci v měsíci listopadu 2016, tudíž byla dávka doplatek na bydlení určená pro měsíc prosinec 2016 snížena z částky 5 272 Kč na částku 3 804 Kč měsíčně od 1. 12. 2016.

44. Podle ustanovení § 10 odst. 1 ZPHN se aktuálním kalendářním měsícem v průběhu poskytování dávky rozumí měsíc, pro který je posuzováno splnění podmínek nároku na dávku a stanovuje se výše dávky. Jak bylo uvedeno výše, o doplatku na bydlení pro měsíc prosinec a následující bylo vydáno rozhodnutí ze dne 16. 12. 2016, č. j. 119405/2016/CBU. K nové změně rozhodných skutečností pro nárok na dávku a její výplatu došlo v lednu 2017, neboť žalobce nepodal žádost o příspěvek na živobytí. Nárok na doplatek na bydlení je podmiňován právě vznikem nároku na příspěvek na živobytí. Správní orgán I. stupně oprávněně vyzýval žalobce k podání žádosti o příspěvek na živobytí, aby mohl být vyhodnocen jeho nárok na dávku doplatek na bydlení. Žalobce přes výzvy žádost nepodal a správní orgán I. stupně nemohl jeho nárok na doplatek na bydlení vyhodnotit. Z uvedeného důvodu tak správní orgán I. stupně přistoupil k zahájení správního řízení z moci úřední ve věci odejmutí dávky doplatek na bydlení, neboť v měsíci lednu došlo ke změně rozhodných skutečností, spočívající v tom, že ze strany žalobce nebyla splněna podmínka nároku na doplatek na bydlení.

45. Podle dikce § 44 odst. 1 ZPHN mohl správní orgán I. stupně dávku odejmout popř. zastavit její výplatu až od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém tato změna nastala. Prvostupňové rozhodnutí neuvádí okamžik, kdy mělo dojít ke změně skutečností rozhodných pro nárok na dávku ve smyslu § 44 odst. 1 ZPHN, přičemž právě tento okamžik je rozhodný pro určení data, od kterého je dávka doplatek na bydlení odejmuta. Prvostupňové rozhodnutí pouze shrnuje skutkový stav, správní orgán I. stupně konstatoval, že žalobce ani po opakovaných výzvách nepodal žádost o příspěvek na živobytí a tudíž nebyla splněna podmínka nároku na doplatek na bydlení. Správním orgánem I. stupně nebyl postaven najisto okamžik určující zánik nároku na výplatu dávky doplatek na bydlení. Obdobně je tomu i v napadeném rozhodnutí.

46. Krajský soud má tak za to, že ke změně skutečností rozhodných pro trvání nároku na doplatek na bydlení došlo v měsíci lednu 2017 v důsledku toho, že žalobce nepodal žádost o příspěvek na živobytí a tudíž nebyla splněna podmínka pro vyhodnocení nároku na dávku doplatek na bydlení. Pokud správní orgán I. stupně na základě změny v rozhodných skutečnostech přistoupil k odejmutí dávky doplatek na bydlení, mělo tak být učiněno až ode dne 1. 2. 2017, jak ukládá ustanovení § 44 odst. 1 ZPHN. Správní orgán tak nesprávně stanovil datum, od kterého odejmul dávku doplatek na bydlení. Tuto vadu následně potvrdil žalovaný.

47. Žalobní námitka, že se žalovaný nevypořádal s odvolací námitkou spatřovanou v nedůvodnosti zastavení výplaty lednové dávky doplatek na bydlení, je tak ve světle shora uvedeného rovněž opodstatněná. Výplata dávky doplatek na bydlení za měsíc leden měla být žalobci vyplacena, neboť správní orgán I. neměl žádný právní důvod dávku nevyplatit. Žalovaný však na tuto námitku reagoval v kontextu svého odůvodnění napadeného rozhodnutí, když prvostupňové rozhodnutí potvrdil, tudíž v nesouladu s právní úpravou.

48. Ohledně zahájení správního řízení z moci úřední o odejmutí dávky doplatek na bydlení a současně probíhajícího řízení o odvolání proti rozhodnutí o snížení dávky doplatek na bydlení uvádí krajský soud následující. Zahájení řízení z moci úřední o odejmutí dávky doplatek na bydlení nebránilo probíhající řízení o odvolání proti rozhodnutí o snížení dávky ze dne 16. 12. 2016, č. j. 119405/2016/CBU, neboť se nejednalo o řízení o téže věci. Nelze tak uplatnit postup podle § 48 odst. 1 správního řádu, neboť se nejedná o překážku řízení. Rovněž důvod pro přerušení řízení, kterého se žalobce domáhal, nebyl dán. Obdobně se k uplatnění postupu podle § 48 odst. 1 správního řádu a k možné překážce řízení již zahájeného vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 29. 3. 2012, č. j. 4 Ads 165/2011 – 151.

49. Žalobce dále v podané žalobě uplatnil několik námitek směřujících do porušení zásad činnosti správních orgánů. Krajský soud však tyto námitky neshledal důvodnými, neboť ze správního spisu se podává, že správní orgán I. stupně s žalobcem komunikoval ve snaze zajistit žalobci přístup k jeho právům. Krajský soud neshledal žádná pochybení ze strany úředníků správního orgánu I. stupně, které by spočívalo v porušení § 4 a § 6 správního řádu. Byť je veřejná správa službou veřejnosti a jednotlivá ustanovení správního řádu bývají zpravidla vykládána ve prospěch dotčených osob, není možné zásady činnosti chápat tak, že porušení zdvořilostních norem povede k nezákonnosti rozhodnutí. Proti nevhodnému chování úředních osob je možné se bránit podáním stížnosti podle § 175 správního řádu. Není to však jen dotčená osoba, která má oprávnění bránit se proti nevhodnému chování úředních osob. Správní orgán může rovněž reagovat na nevhodné chování dotčené osoby například uložením pořádkové pokuty za podmínek uvedených v § 62 správního řádu.

50. I když byly soudem v nyní projednávané věci shledány vady řízení, které mají za následek zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, krajský soud má za to, že vady nebyly způsobeny porušením zásad činnosti správních orgánů uvedených v § 2 až § 8 správního řádu.

51. Krajský soud závěrem přistoupil k vypořádání stěžejní žalobní námitky, směřující do neoprávněnosti výzev k podání žádosti o příspěvek na živobytí Soud považuje tuto námitku za neopodstatněnou. Jak již bylo uvedeno výše, ustanovení § 33 odst. 2 ZPHN předpokládá jako podmínku nároku na doplatek na bydlení vznik nároku na příspěvek na živobytí. Vzhledem k tomu, že v rozhodném období pro měsíc leden žalobce tuto podmínku neplnil, neboť mu byl příspěvek na živobytí v prosinci odejmut, vyzval správní orgán I. stupně žalobce k podání žádosti o příspěvek na živobytí. Žalobce namítá, že tato výzva byla absurdní a nezákonná především proto, že by žalobce vzhledem ke svým příjmům na tuto dávku pomoci v hmotné nouzi nedosáhl. Tento argument však není pro posouzení věci relevantní, neboť právě posouzením žádosti o příspěvek na živobytí by byl žalobce rovněž posuzován pro případné splnění podmínky obsažení ve druhé větě § 33 odst. 2 ZPHN. Skutečnost, že správní orgán I. stupně žalobce vyzval k uplatnění žádosti o příspěvek na živobytí, nemohla jít žalobci k tíži, neboť správní orgán tuto výzvu činil v zájmu žalobce v rámci dobré správy. Závěr a náklady řízení 52. Krajský soud tak s ohledem na výše uvedené shledal v postupu správních orgánů vady řízení, které měly za následek vydání nezákonných rozhodnutí. Napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí byly vydány v rozporu s § 44 odst. 1 ZPHN.

53. Vzhledem k tomu, že žalovaný i správní orgán I. stupně zatížily řízení procesními pochybeními a porušily ustanovení o řízení před správním orgánem, a tato pochybení měla za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, zrušil krajský soud rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu I. stupně postupem podle § 78 odst. 1 a odst. 3 s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

54. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce byl v řízení před soudem úspěšný, a proto by měl právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce však náhradu nákladů nepožadoval, proto soud právo na jejich náhradu žalobci nepřiznal.