50 A 25/2017 - 125

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Olgy Stránské a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., ve věci navrhovatelů: a) K., s. p. o. p. d. P., se sídlem X, b) o. O., se sídlem X, oba zastoupeni advokátem JUDr. Michalem Bernardem, se sídlem Příběnická 1908, 390 01 Tábor, proti odpůrci: Středočeský kraj, se sídlem Zborovská 81/11, 150 00 Praha 5, zastoupen advokátem JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., se sídlem Rubešova 162/8, 120 00 Praha 2, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ř. s. a d., se sídlem X, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, schválené usnesením Zastupitelstva Středočeského kraje č. 007- 18/2015/ZK ze dne 27. 7. 2015, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Navrhovatelé se návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhají zrušení v záhlaví označeného opatření obecné povahy (dále jen „OOP“ nebo „napadené OOP“). Konkrétně se jejich námitky týkají koridoru pro veřejně prospěšnou stavbu D005 – koridor dálnice D3 úsek J. – hranice kraje (dále též jen „koridor dálnice D3“) a koridoru pro veřejně prospěšnou stavbu D081 – Koridor silnice X úsek B. – V., silniční napojení na D3 (dále též jen „koridor V. spojky“). Pro ten případ, že by soud nezrušil OOP jako celek, domáhají se navrhovatelé zrušení alespoň jeho části, a to vymezení koridoru dálnice D3 úsek J. – hranice kraje v textové i grafické části. Aktivní legitimace navrhovatelů 2. Navrhovatelé uvádí, že jsou k podání návrhu aktivně procesně legitimováni. Navrhovatel a) je spolkem na ochranu životního prostředí a v řízení o vydání OOP byl zástupcem veřejnosti ve smyslu § 23 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Napadené OOP zasahuje do práva na příznivé životní prostředí navrhovatele a) a do vlastnického práva osob, které jej zmocnily jako zástupce veřejnosti. Navrhovatelka b) je obcí, v jejímž územním obvodu je umístěn koridor dálnice D3, přičemž jeho vliv na navrhovatelku b) je samotným opatřením obecné povahy hodnocen jako negativní. Hrozí zvýšení imisí znečišťujících látek do ovzduší, zvýšení hluku a narušení krajinného rázu a dalšího rozvoje obce. Občanům navrhovatelky b) hrozí zásah do vlastnického práva [snížením hodnoty jejich majetku v katastrálním území navrhovatelky b)], zásah do práva na samosprávu a do práva na příznivé životní prostředí. Navrhovatelka b) také podala dne 29. 4. 2015 proti návrhu opatření obecné povahy námitky, kterým však odpůrce nevyhověl.

3. Odpůrce ve svém vyjádření aktivní legitimaci navrhovatelů zpochybňuje. V případě navrhovatele a) má pochyby o tom, zda je jako zástupce veřejnosti náležitě zplnomocněn (zejm. jde-li o počet podpisů občanů dotčených obcí). Jakožto spolek na ochranu životního prostředí v P. je navrhovatel a) z hlediska nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14, jistě legitimován procesně, to však neznamená, že je legitimován též věcně. Navrhovatelka b) je rovněž aktivně procesně legitimována, neboť je dotčenou obcí. Pro věcnou legitimaci obou navrhovatelů je však podstatné, aby tvrdili a prokázali konkrétní zásah do své právní sféry. Ten nelze dovodit jen z obecných tvrzení, že výstavba dálnice D3 zasáhne do vlastnického práva, práva na ochranu zdraví a na příznivé životní prostředí osob, které zmocnily navrhovatele a) jako zástupce veřejnosti, práva na informace o životním prostředí navrhovatele a) jakožto spolku, resp. k zásahu do povinností navrhovatelky b) pečovat o rozvoj svého území a blaho jejích občanů, případně obecných tvrzení o zvýšení imisí, hluku a narušení krajinného rázu. Naopak je z povahy fungování správního soudnictví třeba tvrdit a prokázat konkrétní veřejné subjektivní právo, do něhož má být v důsledku napadeného OOP zasaženo, a to v intenzitě, která by mohla odůvodnit zrušení napadeného OOP. Přitom je třeba brát v úvahu odlišný právní a faktický charakter navrhovatelů. Podle Nejvyššího správního soudu se návrh (žaloba) nemůže sestávat z dlouhého katalogu vad, z něhož má soud vybírat, který zrušovací důvod zvolí; břemeno tvrzení a důkazní leží na navrhovateli (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 5. 2017, č. j. 5 As 49/2016-198). Těmto požadavkům však obsáhlý výčet tvrzených nezákonností nedostál, proto má odpůrce za to, že je třeba návrh odmítnout.

4. Soud konstatuje, že navrhovatel a) je spolek a současně zástupce veřejnosti. Účastenství spolků v řízeních o návrzích na zrušení opatření obecné povahy již bylo předmětem rozhodování soudů. K věci se vyjádřil i Ústavní soud ČR mj. i v nálezu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14, a podmínky účastenství spolků se ustálily na zásadách, že spolek musí tvrdit, že byl opatřením obecné povahy dotčen na svých subjektivních právech, spolek musí mít vztah k lokalitě dotčené opatřením obecné povahy, spolek musí být zaměřen na aktivitu, která má lokální opodstatnění.

5. Odpůrce nijak nezpochybnil, že by v případě navrhovatele a) nebyla uvedená kritéria naplněna. Z předložených stanov navrhovatele a) soud zjistil, že tyto navrhovatel a) podmínky splňuje. Předmětem jeho činnosti je ochrana životního prostředí, krajiny a veřejného zdraví ve S., což je část J. u P., které je napadeným OOP dotčeno. Lze tedy konstatovat, že spolková činnost navrhovatele a) probíhá v území, jehož se dotýká napadené OOP. S ohledem na předmět činnosti spolku lze dovodit i dotčení na jeho subjektivních právech. Délka činnosti spolku nebyla sporná.

6. Navrhovatel a) je současně zástupcem veřejnosti. Odpůrce vyslovil pochybnost o tom, zda je jako zástupce veřejnosti řádně zmocněn. Soud ze správního spisu ověřil, že součástí podání ze dne 27. 4. 2015, kterým navrhovatel a) podal námitky k návrhu napadeného OOP, je i seznam 232 občanů města J. u P. (tj. dostatečný počet podle § 23 odst. 2 stavebního zákona), kteří uplatňují shodnou námitku a zmocňují navrhovatele a) jako zástupce veřejnosti. Odpůrce také s navrhovatelem a) v průběhu pořizování napadeného OOP jako se zástupcem veřejnosti zacházel [viz např. stranu 84 odůvodnění napadeného OOP, kde je navrhovatel a) jako zástupce veřejnosti výslovně označen]. Navrhovatel a) je tedy k podání žaloby legitimován i jako zástupce veřejnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 29. 3. 2016, č. j. 4 As 217/2015-18).

7. Navrhovatelka b) je obec. Podle ustanovení § 101a odst. 2 s. ř. s. návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí, vydaného krajem, může podat též obec. Druhý odstavec citovaného ustanovení zakládá zvláštní oprávnění obce, jako jednoho ze samostatných subjektů, podat návrh na zrušení opatření obecné povahy. Jedinou zákonnou podmínkou je, že se musí jednat o opatření obecné povahy (nebo jeho části) vydané krajem, nejčastěji tedy zásady územního rozvoje daného kraje. Imanentní podmínkou je, že se musí jednat o obec nacházející se na území daného kraje. Jinou podmínku pro založení aktivní legitimace zákon neobsahuje, zejména neobsahuje na rozdíl od ustanovení § 101a odst. 1 věty první s. ř. s. podmínku subjektivní přípustnosti návrhu. Obec tak není povinna tvrdit zkrácení svých práv. Konečně k založení aktivní procesní legitimace obce pouze z důvodu, že se nachází na území příslušného kraje, se vyjádřil i NSS při posuzování Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje a v rozsudku ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 As 7/2011-526, uvedl, že „Odpůrce ve svém vyjádření aktivní legitimaci navrhovatelů a) až l) a w) nezpochybnil, pouze podotkl, že v případě mnoha obcí se na jejich území nejedná o přímé dotčení záměrem, ale toliko územní rezervou ve smyslu § 36 odst. 1 stavebního zákona. Podle § 101a odst. 3 s. ř. s. může návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí, vydaného krajem, podat též obec. Navrhovatelům a) až l) a w) tedy přísluší aktivní legitimace k podání návrhu ze zákona a bez nutnosti tvrdit konkrétní zkrácení na právech opatřením obecné povahy (na rozdíl od navrhovatelů podle § 101a odst. 1 s. ř. s.). Soud proto jen pro úplnost podotýká, že předmětní navrhovatelé jsou podle čl. 1 ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve spojení s § 1a odst. 3 zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, a přílohou č. 1 vyhlášky č. 564/2002 Sb., o stanovení území okresů České republiky a území obvodů hlavního města Prahy, obcemi na území Jihomoravského kraje. Jejich poloha ve vztahu ke konkrétním záměrům obsaženým v ZÚR vyplývá též ze zákresu poskytnutého soudu navrhovateli, který odpůrce nezpochybnil.“ 8. Oběma navrhovatelům tedy svědčí aktivní procesní legitimace. Zpochybňuje-li odpůrce jejich aktivní věcnou legitimaci, jde o otázku důvodnosti návrhu a nikoliv o otázku přípustnosti návrhu.

9. Soud dále ověřil, že návrh je včasný, jsou splněny všechny procesní podmínky (podmínky řízení), a návrh na zahájení řízení netrpí žádnou vadou. Soud proto návrh věcně projednal, k čemuž na žádost obou účastníků řízení nařídil jednání.

10. Při jednání účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. Vyjádření účastníků 11. Navrhovatelé obecně odkazují na judikaturu NSS, podle níž je třeba přezkoumat, zda při přijímání napadeného OOP nedošlo k takové nezákonnosti, která představuje závažný zásah do veřejných subjektivních práv navrhovatelů; přitom NSS ukládá soudům povinnost vážit zásah do práv navrhovatele a zásah způsobený zrušením územně plánovací dokumentace, aniž by preferoval právo na samosprávu (srov. rozsudky NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, a ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010-644). Napadené OOP je pouze dílčí změnou (nikoli regulací celého území kraje), a proto musí být nároky na procesní čistotu vyšší. Navrhovatelé si jsou vědomi, že územní plánování je zčásti politickou otázkou, a soudní přezkum je tedy ovládán zásadou zdrženlivosti, avšak je třeba mít na paměti i princip předběžné opatrnosti, který je jedním z vůdčích principů ochrany životního prostředí.

12. Odpůrce obecně upozorňuje na specifika institutu opatření obecné povahy, které je abstraktně konkrétní formou činnosti veřejné správy, a při jeho přijímání se kombinují právní, odborné i politické postupy. Od těchto specifik se odvíjí i rozsah soudního přezkumu. Důvodem pro zrušení OOP tak mohou být jen podstatné, nezanedbatelné nezákonnosti v procesu pořizování OOP nebo podstatný nedostatek odůvodnění záměru, který vylučuje vytvoření politické diskrece a svobodné hlasování orgánu místní samosprávy (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73). Přitom je třeba také vzít v úvahu proporcionalitu mezi namítanou nezákonností a zásahem do práva na samosprávu a do zájmu územně samosprávného celku na rozvoji vlastního území, které případné zrušení OOP nezbytně představuje. Smyslem soudního přezkumu OOP není obecná kontrola jeho správnosti, nýbrž výhradně ochrana právní sféry navrhovatele (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005-86). Odpůrce navrhuje zamítnutí návrhu, neboť nemá za to, že by byly naplněny důvody k tomu, aby bylo napadené OOP zrušeno byť jen z části. Poukazuje také na zásadu minimalizace zásahů soudů do procesu pořizování a přijímání územně plánovací dokumentace vymezenou v judikatuře NSS (srov. např. usnesení jeho rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010-116). Důvodem ke zrušení napadeného OOP soudem by tak mohlo být pouze intenzivní a nezanedbatelné porušení zákona, nikoli odlišné posouzení politického rozhodnutí.

13. K žalobě se také vyjádřila osoba zúčastněná na řízení, která podporuje odpůrce do té míry, že se jejich vyjádření téměř shodují. Soud proto vyjádření osoby zúčastněné na řízení nerekapituloval, neboť se v podstatných částech neodchyluje od tvrzení odpůrce, ani případně jeho tvrzení podstatným způsobem nedoplňuje.

14. S ohledem na počet návrhových bodů a jejich komplexnost soud pro přehlednost členil odůvodnění rozsudku právě podle návrhových bodů. Nedostatečné posouzení a vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů 15. Navrhovatelé namítají, že napadené OOP neobsahuje vyhodnocení synergických a kumulativních vlivů, jak to odpůrci ukládá § 2 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o EIA“). Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území ve své části A (Vyhodnocení vlivů na životní prostředí) sice příslušnou pasáž (viz kapitoly č. 3, 4 a 5 na str. 57 a dále) obsahuje, avšak chybí jakákoli data a konkrétní údaje o hlukové zátěži nebo stavu ovzduší. Pokud byly negativní vlivy identifikovány dle dokumentace EIA pro stavbu Dálnice D3 – Středočeská část, jde o údaje, které jsou zastaralé. Navrhovatelé tedy nemají za to, že odpůrce uvedeným způsobem skutečně a relevantně vyhodnotil synergické a kumulativní vlivy; naopak tomuto požadavku dostál jen formálně. Ačkoli navrhovatelé namítali nadlimitní imisní a hlukovou zátěž v některých částech koridoru dálnice D3 (zejm. napojení D3 na Pražský okruh, oblast J. u P. – S., L. p. M. a Z. ú.) a poukazovali na skutečnost, že je OOP založeno na zastaralých a neaktuálních údajích o limitech zatížení (např. dokumentace EIA pochází z roku 2010, tedy z období před zprovozněním jižní části Silničního okruhu kolem Prahy), žádné aktuální vyhodnocení vlivů na veřejné zdraví a životní prostředí odpůrce zpracovat nenechal a tyto své povinnosti přenesl na obce. Námitky navrhovatelů odpůrce zamítl postupem, který je zcela v rozporu se závěry vyslovenými v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2013, č. j. 50 A 24/2012-64, a v rozsudku NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2012-526. I přes značný rozsah Vyhodnocení vlivů na životní prostředí jsou tyto přílohy zpracovány zcela povrchně. Často jde jen o mnohonásobné opakování stejných pasáží a nicneříkajících vágních frází (např. konstatování, že mimoúrovňová křižovatka může mít negativní nebo pozitivní vlivy na veřejné zdraví) většinou se omezující na konstatování, že případné negativní vlivy budou krátkodobé a dlouhodobé, přičemž jsou k jejich minimalizaci navržena příslušná opatření. Z judikatury NSS přitom plyne povinnost prověřit synergické a kumulativní vlivy záměru na životní prostředí právě v této fázi územního plánování, kdy je dosud prostor nevyhovující varianty upravit nebo od nich zcela upustit a upřednostnit nejšetrnější variantu. Toto posouzení se musí vyznačovat určitou kvalitou – pomocí vhodné metodologie je třeba nejprve zjistit a popsat současný stav a identifikovat a popsat synergické a kumulativní vlivy, zhodnotit jejich dopady a učinit závěr, zda jsou akceptovatelné, eventuálně stanovit kompenzační opatření a monitorovací mechanismy (rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526). Ve Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území je vliv na většinu složek u většiny obcí hodnocen jako negativní (příroda a krajina, zemědělský půdní fond, pozemky určené k plnění funkcí lesa a geologické poměry). Vyhodnocení vlivů na životní prostředí však nestanoví účinná opatření, ačkoli tato povinnost plyne z § 10b odst. 4 zákona o EIA. Napadené OOP nabízí pouze obecné proklamace, přičemž povinnosti odpůrce nepřesahují zákonný rozsah. Pro další územně plánovací dokumentaci je však záměr dálnice D3 i přes tyto negativní vlivy závazný a kompenzační opatření jsou obecná a nekonkrétní, která buď mají svou podobu získat až v navazujících řízeních nebo pouze odkazují na povinnosti plynoucí ze zákona. Nelze posoudit, zda budou dostatečná k budoucímu dodržení závazných limitů kvality životního prostředí, z čehož plyne riziko, že záměr bude veřejnoprávně nepovolitelný, a tudíž nerealizovatelný.

16. Navrhovatelé upozorňují na to, že oproti zastaralým podkladům došlo v mezidobí k celé řadě změn. V prvé řadě byl na podzim roku 2010 zahájen provoz na jižní části Pražského okruhu, na níž má být mimoúrovňovou křižovatkou napojena dálnice D3; to má vliv na hluk a imise v dané oblasti, přičemž limity jsou již nyní – před plánovaným napojením dálnice D3 – překračovány. Současně došlo k vybudování IV. železničního koridoru Praha – Benešov – Tábor a prodloužení rychlostní komunikace D4 Praha – Písek – České Budějovice, tedy konkurenčních tahů k dálnici D3, čímž se snížila její dopravní potřebnost. Konečně proběhla jižně od Prahy masivní výstavba objektů k bydlení a komerčních či skladovacích objektů (nemluvě o změně územních plánů, které umožňují další podobnou výstavbu), čímž dojde k dopravnímu zatížení při cestách do Prahy. Plánovaná dálnice D3 však obcím neulehčí, nýbrž právě naopak. Odhadovaná intenzita provozu v jižní části Pražského okruhu při posuzování vlivů na životní prostředí pro Silniční okruh kolem Prahy, podle které se také prováděly imisní výpočty, činila 29 000 aut za den, nyní ji však využívá až 60 000 vozidel denně a po připojení dálnice D3 lze odhadovat 80 000 – 90 000 aut za den. S tím napadené OOP nepočítá, stejně jako s dalším nárůstem příměstské dopravy a nezohledňuje ani odpovídající hluk a imisní zátěž.

17. Napadené OOP (Vyhodnocení vlivů na životní prostředí na str. 45) vychází z hlukové studie, která byla přílohou dokumentace EIA pro záměr Dálnice D3 – Středočeská část a která je založena na datech z roku 2007. Studie už tehdy prokázala překračování závazných hlukových limitů v okolí koridoru dálnice D3 stanovených tehdy účinnými právními předpisy, a to i v případě instalace protihlukových stěn. Tato studie vzhledem k datu svého vzniku nezohledňuje Silniční okruh kolem Prahy ani zvýšení příměstské dopravy v důsledku výstavby. Navrhovatelé ji pokládají za neaktuální a neodpovídající hlukovým limitům stanoveným zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), a zákonem č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně před nepříznivými účinky hluku“). Z autorizovaných měření vyplývá, že již v současnosti jsou v okolí jižní části Silničního okruhu kolem Prahy překračovány hlukové limity. Další navýšení této již nadlimitní zátěže je tudíž nepřípustné (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2012, č. j. 1 As 135/2011-246).

18. Napadené OOP (Vyhodnocení vlivů na životní prostředí na str. 23) vychází z rozptylové studie založené na datech z let 2004 – 2008, která jsou pro svou zastaralost nepoužitelná. Rovněž došlo k podstatné změně právních předpisů, neboť zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, byl nahrazen zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“). Z informací uvedených na internetových stránkách Informačního systému statistiky a reportingu plyne, že v části území dotčené záměrem dálnice D3 jsou imisní limity překračovány již nyní (to plyne např. z navrhovateli předložené Hlukové studie po uvedení části Silničního okruhu kolem Prahy do předčasného užívání datované 03/2012 a zpracované společností P. nebo z měření hluku z automobilové dopravy v obcích J., H. J. a K. po uvedení Silničního okruhu kolem Prahy do provozu zpracované dne 26. 11. 2012 O. K.). Dokumentace EIA pro Silniční okruh kolem Prahy předpokládala nadlimitní koncentraci oxidů dusíku, pokud intenzita provozu na tomto okruhu stoupne o 20 %, k čemuž nesporně došlo, neboť intenzita provozu oproti odhadu značně stoupla (viz výše). Podle rozptylové studie k dokumentaci EIA pro záměr dálnice D3 – Středočeská oblast může docházet k překračování imisních limitů pro prachové částice PM 10 a PM 2,5 mikrometrů. S touto námitkou však odpůrce navrhovatele opět odkázal na navazující řízení.

19. Navrhovatelé uzavírají, že je třeba nově vyhodnotit limity navrhovaného funkčního využití koridorů dálnice D3 a V. spojky z hlediska hlukové zátěže, znečištění ovzduší, zásahu do krajiny a krajinného rázu, zásahu do práv vlastníků přilehlých pozemků a z hlediska dopravní potřebnosti záměru. Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že hrozí zatížení území nad míru únosného a přípustného zatížení [§ 11, § 12 a § 13 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o životním prostředí“)], které povede k ohrožení veřejného zdraví a životního prostředí, což nebylo v procesu přijímání OOP adekvátně vyhodnoceno. Napadené OOP neobsahuje konkrétní opatření sloužící k nápravě existujícího protiprávního stavu, naopak směřuje k jeho dalšímu zhoršení. To je v rozporu s § 18 a § 19 stavebního zákona, podle nichž je udržitelný rozvoj území se zřetelem k veřejnému zdraví a ochraně životního prostředí jedním z klíčových cílů územního plánování.

20. Odpůrce se neztotožňuje s výtkou, že neprověřil soulad záměru se zákonnými limity na ochranu veřejných zájmů, tuto povinnost přenáší na obce v navazujících územně plánovacích procesech a zadává jim úkoly, k jejichž řešení nemají kompetenci (čl. 120 a 143 napadeného OOP). Jeho postup je naopak v souladu s § 36 odst. 5 stavebního zákona. Zásady územního rozvoje jakožto koncepce jen stanoví základní a obecné požadavky na uspořádání kraje, vymezuje plochy nebo koridory nadmístního významu atd. To vyžaduje určitou míru obecnosti, čemuž odpovídá i míra obecnosti zkoumání případných negativních jevů. K přijímání konkrétních řešení, včetně zkoumání toho, zda může být navržený záměr realizován v podobě konkrétní stavby, dochází až na nižších úrovních územního plánování, kdy se také zkoumají míry vlivů na danou lokalitu (hluk, prach apod.). Je naopak logické, že obce v navazujících právních institutech územního plánování na zásady územního rozvoje navazují. Konkrétně je v OOP uvedeno, že obce mají minimalizovat vliv na kvalitu obytného a rekreačního prostředí, koordinovat vymezení koridoru s územními systémy ekologické stability, vytipovat místa pro zajištění prostupnosti silničního tělesa pro živočichy, minimalizace vlivů křížení dálnice D3 s železniční tratí č. 220, na migrační koridor velkých savců u Č. Ú. a minimalizovat vliv na nemovité kulturní památky, což lze vše řešit v rámci navazujících právních institutů územního plánování. Podrobnosti spadající do hierarchicky nižší územně plánovací dokumentace ani zásady územního rozvoje obsahovat nesmí.

21. Odpůrce nesouhlasí ani s tím, že dostatečně neprověřil, zda bude možné záměr vůbec realizovat v důsledku synergických a kumulativních vlivů. Ostatně, i kdyby záměr skutečně byl fakticky nerealizovatelný, nezpůsobuje to nezákonnost OOP. Odpůrce dále odkazuje na rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, podle nějž má posuzování imisních limitů znečištění ovzduší a nejvyšších přípustných hodnot hluku místo především v územním řízení a samotná skutečnost, že jsou v území překračovány nejvyšší přípustné hodnoty hluku a znečištění, neznamená, že je území vyloučeno z jakékoli další regulace s odůvodněním, že již nesmí být nadále zatěžováno, protože by to zcela znemožnilo koncepční rozvoj takto zatížených míst.

22. Odpůrce se také nedomnívá, že by v rámci hodnocení vlivů záměru pouze opakoval obecné fráze a nenavrhl žádná konkrétní opatření k minimalizaci negativních vlivů. Je třeba mít na paměti, že se jedná o koridory, pro něž nelze zpracovat kvantitativní hlukovou ani rozptylovou studii. Hodnocení vlivů je tak založeno zejména na odborném odhadu. Hlukové a rozptylové studie, kterým navrhovatelé vytýkají zastaralost, byly pouze zohledněny. Důsledně opakované konstatování, že během výstavby budou působit přechodné vlivy a během provozu trvalé vlivy, je vyžadováno přílohou ke stavebnímu zákonu. Podrobnější opatření mají místo v dalších fázích přípravy záměrů, neboť teprve s konkrétním technickým řešením dopravních staveb je možné navrhnout konkrétní opatření k minimalizaci vlivů na veřejné zdraví a životní prostředí. Opatření pro předcházení, snížení a kompenzaci možných vlivů na životní prostředí, která lze řešit na úrovni zásad územního rozvoje, jsou obsažena v článku 190 a násl. napadeného OOP.

23. Rovněž podle odpůrce není pravda, že v napadeném OOP nevyhodnotil kumulativní a synergické vlivy, resp. vyhodnocení provedl nedostatečně a na základě zastaralých údajů. Standardní vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů v souladu se stavebním zákonem a zákonem o EIA je provedeno na str. 55 – 73 ve Vyhodnocení vlivů na životní prostředí. Vyhodnocení je provedeno pro všechny záměry (plochy a koridory) a pro všechny stávající záměry nadmístního významu, v koridoru 3 kilometrů od posuzované silnice. To je v souladu s požadavky, které na toto vyhodnocení klade judikatura (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, nebo rozsudek NSS ze dne 25. 5. 2017, č. j. 5 As 49/2016-198). Úkolem soudu je přezkum toho, zda bylo posouzení vlivů řádně provedeno, zda je srozumitelné a logicky konzistentní, nemůže však hodnotit odbornou obsahovou stránku.

24. Soud na úvod - obdobně jako to učinil Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 20. 12. 2017, č. j. 65 A 3/2017-931, v němž krajský soud přezkoumával Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje - konstatuje, že zásady územního rozvoje obligatorně obsahují vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území (srov. § 36 odst. 1 stavebního zákona), jehož součástí je vyhodnocení vlivů na životní prostředí (SEA), v němž se popíší a vyhodnotí zjištěné a předpokládané vlivy (návrhu) zásad územního rozvoje na životní prostředí a přijatelné alternativy naplňující cíle zásad územního rozvoje.

25. Obsahem vyhodnocení vlivů na životní prostředí (SEA) je také hodnocení CEA (Cumulative Environmental Assessment), tedy posuzování kumulativních a synergických vlivů na životní prostředí. K obsahu tohoto hodnocení se obsáhle vyjadřovala judikatura NSS (viz dále), přičemž vedle zhodnocení vztahu zásad územního rozvoje k cílům ochrany životního prostředí, které by mohly být významně ovlivněny, by toto vyhodnocení mělo obsahovat také zhodnocení stávajících a předpokládaných vlivů jednotlivých navrhovaných variant, včetně popisu navrhovaných opatření pro předcházení, snížení nebo kompenzaci všech zjištěných nebo předpokládaných závažných záporných vlivů na životní prostředí. Krajský úřad tedy musí při přípravě zásad územního rozvoje zohlednit rovněž – kromě environmentálních vlivů – také další dva pilíře územního plánování (hospodářský rozvoj a soudržnost společenství obyvatel) a měl by odůvodnit, jaká hlediska byla při výběru té či oné varianty upřednostněna, z jakých důvodů tak bylo učiněno, případně jaké zájmy společnosti byly preferovány na úkor zájmů jiných, což znamená, že stanovisko k vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území není krajský úřad povinen při výběru varianty záměru bezvýhradně respektovat, nicméně musí vždy odůvodnit, proč se přiklonil k té či oné variantě. Naopak součástí vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území není posouzení finanční náročnosti realizace obsahu zásad územního rozvoje.

26. Zákonný rámec posuzování kumulativních a synergických vlivů na životní prostředí je dán ustanoveními § 32 odst. 1, § 36 odst. 1 a § 40 odst. 2 stavebního zákona a také přílohou ke stavebnímu zákonu, která obsahuje rámcový obsah vyhodnocení vlivů politiky územního rozvoje, zásad územního rozvoje a územního plánu na životní prostředí pro účely posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí. Příloha č. 5 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů, pak vymezuje „Obsah vyhodnocení předpokládaných vlivů zásad územního rozvoje a územního plánu na udržitelný rozvoj území“ tak, že se hodnotí vlivy, které lze rozumně předpokládat, a to v rozsahu, podrobnosti a míře konkrétnosti, jakou má pořizovaná územně plánovací dokumentace. Vlivy se stanoví odborným odhadem, přičemž hodnocení obsahuje také vyhodnocení vlivů zásad územního rozvoje na zlepšování územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a jejich soulad. Jednotlivými částmi vyhodnocení pak jsou: Vyhodnocení vlivů zásad územního rozvoje na životní prostředí zpracované podle přílohy stavebního zákona, pokud příslušný úřad uplatnil požadavek na toto vyhodnocení. Vyhodnocení vlivů zásad územního rozvoje na evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, pokud orgán ochrany přírody významný vliv na tato území nevyloučil. Vyhodnocení vlivů na skutečnosti zjištěné v územně analytických podkladech. Případné vyhodnocení vlivů na jiné skutečnosti ovlivněné navrženým řešením, avšak nepodchycené v územně analytických podkladech, například skutečnosti zjištěné v doplňujících průzkumech a rozborech. Vyhodnocení přínosu zásad územního rozvoje k naplnění priorit územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území obsažených v politice územního rozvoje nebo v zásadách územního rozvoje. Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území – shrnutí.

27. Právně-teoretické zakotvení institutu posuzování kumulativních a synergických vlivů zásad územního rozvoje na životní prostředí v českém právním řádu (i s přesahem do evropského práva) opakovaně provedl NSS, přičemž zdejší soud zcela odkazuje zejména na body 57 až 73 rozsudku NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, přičemž nepovažuje za nutné a hospodárné tato východiska opakovat i v nyní řešené věci.

28. Aby však soud mohl přezkoumat zákonnost posouzení kumulativních a synergických vlivů zásad územního rozvoje na životní prostředí, musí z rozhodovací praxe NSS zdůraznit aspekty, které má správní soud při posuzování tohoto vyhodnocení zohlednit. NSS se totiž obecně otázkou způsobu a dostatečnosti vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů zásad územního rozvoje již opakovaně zabýval. Konkrétně ve svém rozsudku ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, konstatoval, že: že „úkolem odpůrce bylo nejen kumulativní a synergické vlivy identifikovat, ale též vyhodnotit (popsat možné konkrétní dopady na konkrétní složky životního prostředí, zvážit, zda neexistuje jiné lepší řešení, a zohlednit hodnocení těchto vlivů při výběru varianty záměru) a v případě jejich akceptace stanovit pro realizaci záměrů konkrétní podmínky (kompenzační opatření), které by kumulativní a synergické vlivy minimalizovaly, a dále stanovit pravidla jejich sledování. Právě zásady územního rozvoje jsou ideální platformou pro zvážení a zohlednění kumulativních a synergických vlivů plánovaných záměrů, neboť v této fázi územního plánování je ještě dobře možné od kumulace záměrů upustit, pozměnit je nebo navrhnout vhodná kompenzační opatření.“ Podrobně také v rozsudcích č. j. 2 Aos 4/2013-54, 4 Aos 1/2013-125, 8 Aos 3/2013-118, 9 Aos 5/2013-73 a 9 Aos 6/2013-44 s odkazy na předchozí judikaturu byly kasačním soudem vysvětleny požadavky na vyhodnocení těchto vlivů. Na podrobné odůvodnění uvedených rozsudků zde krajský soud odkazuje.

29. Dále NSS ve svém rozsudku ze dne 15. 4. 2015, č. j. 8 Aos 5/2013-87, uvedl, že „mají-li být zásady územního rozvoje koncepčním dokumentem, kterému stavební zákon přiřknul punc závaznosti pro územně plánovací dokumentaci nižšího stupně, musí tomu odpovídat i jejich obsah. Aby zásady územního rozvoje mohly plnit svoji regulační funkci, musí být postaveny na dostatečných zjištěních a musí být v určité míře konkrétní. Při stanovení požadavků na uspořádání a využití území a úkolů pro územní plánování ve vztahu k určitému záměru musí tedy být zohledněna jak současná zátěž území, tak i veškeré plánované záměry, jejichž kumulace by mohla mít negativní vliv na životní prostředí v dané oblasti. U záměrů, jejichž členění či upřesňování není již v následných krocích pravděpodobné, navíc, bylo-li postupováno invariantně, a tudíž pro nižší stupně územně plánovací dokumentace není dán prostor pro provádění zásadních změn, nutno již na úrovni zásad územního rozvoje postupovat konkrétněji, než u záměrů, které mohou doznat na nižších stupních daleko větších zásahů. Nelze proto a priori rezignovat ani na posouzení detailnějších skutečností, které jsou pořizovateli zásad územního rozvoje, resp. zpracovateli SEA, známy, přestože je míra podrobnosti zpracování zásad územního rozvoje obecnější, a to i v případě, zjistí-li se, že následně nebudou ve výsledných zásadách územního rozvoje obsaženy.“ 30. Nejvyšší správní soud také ve svém rozsudku ze dne 31. 1. 2013, č. j. 4 Aos 1/2012-105 [publikován pod č. 2848/2013 Sb. NSS], konstatoval (formou tzv. právních vět), že: „I. Nelze trvat na tom, aby ve vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů byly výslovně zapracovány veškeré záměry obsažené v zásadách územního rozvoje a jejich možné hromadné a skupinové vlivy na životní prostředí v kombinaci s každým dalším záměrem, který je v zásadách územního rozvoje vymezen, nýbrž je dostačující, pokud dojde ke zhodnocení kumulativních a synergických vlivů pouze mezi záměry, kde relevantní vlivy tohoto druhu vůbec přicházejí v úvahu, a to buď s ohledem na povahu a rozsah záměrů, k jejichž kombinaci dochází, nebo v důsledku zjištění učiněných v rámci řádně prováděného procesu pořizování zásad územního rozvoje. II. Při přezkumu vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů konkrétního záměru v kombinaci s dalšími záměry vymezenými v zásadách územního rozvoje je třeba dbát zásady minimalizace soudních zásahů do územně plánovací dokumentace. Podle této zásady soud toliko přezkoumává, zda posouzení má zákonem požadované náležitosti, zda je srozumitelné a logicky konzistentní a zda bylo zohledněno v navazujících rozhodovacích procesech. Správní soudy nejsou povolány k tomu, aby hodnotily odbornou stránku věci, neboť takový přezkum jim nepřísluší; odborné posouzení věci a volba konkrétního řešení je na pořizovateli územně plánovací dokumentace a osobách, které k tomu disponují odpovídajícím vzděláním a erudicí a které pořizovatel zpracováním odborných podkladů pověří. Je proto namístě, aby správní soudy při přezkumu opatření obecné povahy tohoto typu postupovaly obzvlášť obezřetně. III. Ze zákona neplyne obecná povinnost plánovat jednotlivé záměry obsažené v zásadách územního rozvoje ve variantách, tedy předložit k posouzení vlivů na životní prostředí vždy i variantní návrh obsahující variantní řešení jednotlivých ploch a koridorů. Taková povinnost může být stanovena jednak některým z dotčených orgánů na úseku posuzování vlivů na životní prostředí, jednak může vyplynout z obsahu námitek uplatněných v rámci pořizování zásad územního rozvoje.“ 31. Z judikatury NSS se dále podává, že míra konkrétnosti vymezení ploch nadmístního významu a požadavků na jejich využití (včetně posouzení kumulativních a synergických vlivů) musí být v zásadách územního rozvoje taková, aby bylo možno zvažovat všechny varianty a alternativy využití těchto ploch nadmístního významu a vyhodnotit splnění požadavku přiměřenosti zvoleného řešení zejména ve vztahu k ochraně životního prostředí a k právům dotčených osob (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010-103). Jinými slovy řečeno, zásady územního rozvoje musí být natolik konkrétní, aby dostatečně zajišťovaly ochranu životního prostředí (nicméně stále ještě v obecných konturách – srov. např. rozsudek NSS ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127) a práv dotčených osob na úrovni kraje a na druhou stranu natolik obecné, aby jednotlivým obcím umožňovaly vlastní konkrétnější a specifičtější vymezení užití jednotlivých ploch v území.

32. Z výše uvedené judikatury lze shrnout, že pro zjištění, zda odpůrce řádně posoudil kumulativní a synergické vlivy je třeba provést šestikrokový test, ve kterém se zkoumá, jestli odpůrce splnil následující požadavky: 1) nejprve řádně zjistit skutkový stav (stav životního prostředí v řešeném území), 2) vytipovat charakteristiky životního prostředí, které by mohly být kumulativními a synergickými vlivy významně ovlivněny, a vytipovat konkrétní lokality, v nichž by mohly kumulativní a synergické vlivy vznikat a působit, 3) zohlednit a zhodnotit kumulativní a synergické vlivy při posuzování variant řešení, 4) popsat použitou metodologii, 5) navrhnout kompenzační opatření, která zabrání vzniku nebo minimalizují působení kumulativních a synergických vlivů a 6) stanovit pravidla sledování těchto vlivů. NSS také v uvedených rozsudcích zdůraznil, že povinností krajského úřadu je kumulativní a synergické vlivy v zásadách územního rozvoje nejen identifikovat, ale také vyhodnotit. Požadavky, které soud bude klást na posouzení synergických a kumulativních vlivů napadeného OOP v tomto soudním řízení jsou tedy vymezeny výše uvedenou judikaturou.

33. Soud zdůrazňuje, že nebude v souladu s citovanou judikaturou hodnotit odbornou stránku věci, neboť takový přezkum mu nepřísluší. Soud zohlední, že zásady územního rozvoje musí být natolik obecné, aby umožnily obcím prostřednictvím územních plánů konkrétnější a specifičtější vymezení užití jednotlivých ploch v území. Soud tedy toliko přezkoumává to, jestli odpůrce dodržel zákonný (a judikaturou dotvořený) rámec, který je zejména vymezen výše uvedenými šesti body, kterých se ze systematických důvodů bude soud při posuzování vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů zásad územního rozvoje na životní prostředí držet.

34. Před vlastním provedením zmíněného testu pokládá soud za potřebné připomenout, že svým rozsudkem ze dne 14. 6. 2013, č. j. 50 A 9/2013-85, zrušil část Zásad územního rozvoje Středočeského kraje v té části, která byla nahrazena právě posuzovaným OOP (tedy v části vymezující koridor dálnice D3 a koridor V. spojky). Důvodem, který tehdy soud ke zrušení koridorů obou staveb vedl, bylo nedostatečně provedené (respektive vůbec neprovedené) posouzení kumulativních a synergických vlivů dálnice D3 a V. spojky na životní prostředí. Soud v odkazované věci poukázal na to, že smyslem vyhodnocení vlivů na životní prostředí (SEA) není pouze případné negativní jevy identifikovat, nýbrž je třeba je také vyhodnotit, tj. popsat jejich působení na jednotlivé složky životního prostředí, zvážit možnosti jiných řešení, stanovit kompenzační opatření, která by negativní působení těchto vlivů minimalizovala, a nastavit pravidla pro jejich sledování. V těchto kategoriích tehdy shledal soud natolik závažné nedostatky, že v podstatě vylučovaly jakékoli přezkoumání této části Zásad územního rozvoje Středočeského kraje. Soud proto v právě posuzované věci kladl rovněž důraz na to, zda odpůrce v napadeném OOP, které do Zásad územního rozvoje Středočeského kraje doplňuje koridory dálnice D3 a V. spojky, adekvátně reagoval na zrušovací důvody soudu, a může konstatovat, že odpůrce tentokrát synergické a kumulativní vlivy vypořádal podstatně lépe, než v odkazované věci, přičemž nejlepším důkazem toho je, že je vůbec možné přistoupit k prověření jeho závěrů provedením výše zmíněného šestikrokového testu.

35. Soud se nejprve zabýval krokem 1) testu, tedy tím, zda odpůrce řádně zjistil stav životního prostředí. S tím úzce souvisí námitka navrhovatelů, že napadené OOP je založeno na zastaralých podkladech, kterými je hluková studie z roku 2007 (příloha dokumentace EIA pro stavbu dálnice D3 – Středočeská část) a rozptylová studie (rovněž příloha dokumentace EIA pro stavbu dálnice D3 – Středočeská část) založená na datech z let 2004 – 2008, které jsou pro svou zastaralost již nepoužitelné. V mezidobí totiž došlo v oblasti na jih od Prahy ke změnám, které si žádají zcela nové posouzení. Těmito novými skutečnostmi jsou nová výstavba obytného i komerčního charakteru a dokončení části Silničního okruhu kolem Prahy, které přinesly zásadní zvýšení dopravní zátěže a s tím související zvýšení hluku a imisí, které již v současnosti překračují aktuálně platné limity. Pro napadené OOP totiž nebyly zpracovány žádné pokladové studie, např. hluková a imisní (to ve vypořádání námitky ostatně odpůrce potvrdil), naopak je jejich zpracování navrženo jako budoucí opatření (např. bod 120 a 143 OOP nebo str. 52 Vyhodnocení vlivů na životní prostředí).

36. Z Vyhodnocení předpokládaných vlivů 1. aktualizace zásad územního rozvoje Středočeského kraje na udržitelný rozvoj území, konkrétně z jeho části A, tj. Vyhodnocení vlivů na životní prostředí (viz str. 21), soud zjistil, že odpůrce pro účely pořízení napadeného OOP při popisu současného stavu životního prostředí v řešeném (zájmovém) území vycházel z Vyhodnocení vlivů Zásad územního rozvoje Středočeského kraje na životní prostředí vypracovaná společností A. T. z roku 2011 a Dokumentace EIA pro stavbu Dálnice D3 – Středočeská část vypracovaná sdružením P. / S. z roku 2010. Dále odpůrce vycházel z územně-analytických podkladů a oborových koncepcí. V oblasti ovzduší a hluku, tedy v těch aspektech, ve vztahu k nimž navrhovatelé vznáší námitky, vycházel odpůrce z rozptylové a hlukové studie, které jsou součástí Dokumentace EIA pro stavbu Dálnice D3 – Středočeská část (viz str. 45 Vyhodnocení vlivů na životní prostředí) a ve vztahu k ovzduší rovněž z hodnot klouzavého průměru koncentrací škodlivin za předchozích 5 kalendářních let zveřejňovaných Ministerstvem životního prostředí.

37. K výše uvedenému shrnutí soud konstatuje, že žádný právní předpis odpůrci neukládá, aby pro účely posouzení synergických a kumulativních vlivů nechal zpracovat nové podkladové studie. Jeho povinností je pouze zjistit skutečný stav životního prostředí, čehož lze jistě dosáhnout i jiným způsobem, než je zpracování vlastních podkladových studií.

38. Dokumentace EIA pro stavbu Dálnice D3 – Středočeská část vypracovaná sdružením P./ S. součástí správního spisu není, jakož ani hluková a rozptylová studie, které jsou její součástí. Soudu však tyto studie předložili navrhovatelé a ten jimi při jednání provedl důkaz.

39. Z hlukové studie soud zjistil, že pro posouzení vlivu stavby dálnice D3 na hlukovou situaci ve Středočeském kraji zpracovatel vybral body podél předpokládaného tělesa dálnice D3 ve třech různých variantách včetně nulové varianty, jakož i podél silnic, na nichž se v důsledku výstavby jedné z uvažovaných variant dálnice D3 změní dopravní intenzity. Následně porovnával tři zatěžovací stavy v roce 2030 (viz str. 9 hlukové studie). Jde-li o hladiny hluku, vycházel zpracovatel z prognózy CityPlan z konce roku 2007, která prognózuje hladinu hluku pro všechny zvažované varianty pro roky 2006 – 2030 (viz str. 18 hlukové studie).

40. Z rozptylové studie soud zjistil, že i v ní zpracovatel vycházel z prognózy CityPlan z konce roku 2007, která prognózuje intenzitu automobilové dopravy pro rok 2030 (viz str. 3 rozptylové studie).

41. Soud konstatuje, že obě studie pracují s daty z roku 2007, tedy s daty (v době vydání napadeného OOP) starými 8 let. To považuje soud za hraniční, a to zejména s ohledem na navrhovatelem tvrzený nárůst automobilové dopravy na jihu Prahy (je skutečností obecně známou, že v roce 2010 byla otevřena jižní část Silničního okruhu kolem Prahy, a to část od dálnice D1 do Slivence) a na skutečnost, že odpůrce se v napadeném OOP (a dokonce ani ve vyjádření k žalobě) k relativně dlouhé době mezi opatřením dat pro pořízené podklady a vlastním vydáním OOP nijak nevyjadřuje, tím méně aby je jakkoli reflektoval. Soud nicméně s ohledem na navazující úvahy považuje předložené podklady pro zjištění stavu životního prostředí za přijatelné.

42. Soud si při otázce zjišťování skutkového stavu týkající se ochrany ovzduší a ochrany před hlukem musel položit otázku, do jaké míry je tvrzené porušování imisních limitů vlastně důležité, resp. co má být cílem posouzení zásad územního rozvoje v otázce týkající se ochrany ovzduší.

43. Při odpovědi na tuto otázku vycházel soud opětovně z rozsudku NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, a v souladu s ním konstatuje, že posuzování imisních limitů znečištění ovzduší a nejvyšších přípustných hodnot hluku stanovených příslušnými právními normami má své místo především v územním řízení v rámci realizace konkrétního záměru (ve vztahu k hluku srov. např. rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2012, č. j. 1 As 135/2011-246). Právě v této fázi je příslušný stavební úřad ve spolupráci s dotčenými orgány povinen vzít v potaz limity využití území, mezi něž patří i imisní limity znečištění ovzduší a nejvyšší přípustné hodnoty hluku, a nepřipustit umístění takové stavby, která by způsobila překročení těchto limitů v daném území [srov. § 90 písm. e) stavebního zákona]. Územní řízení lze tedy označit za jeden z nejdůležitějších momentů, v němž se velmi rigorózně (prostřednictvím závazných veřejnoprávních limitů) projevuje princip přípustné míry znečišťování životního prostředí, podle nějž území nesmí být zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení.

44. Vymezení plochy či koridoru nelze ztotožňovat s umístěním stavby. Pod „vymezením“ si lze představit závazné zanesení (zakreslení, popsání) plochy či koridoru v územně plánovací dokumentaci. Samo toto vymezení záměru nemůže mít vliv na stav ovzduší či hlukovou situaci v určité oblasti. Není totiž jisté, zda a jak bude takový záměr skutečně v budoucnu realizován, a to například i z důvodu překročení únosného zatížení životního prostředí, které bude zjištěno v rámci územního řízení a procesu EIA.

45. Právě řečené ovšem neznamená, že by zásady územního rozvoje měly kompletně abstrahovat od překračování imisních limitů znečištění ovzduší či nejvyšších přípustných hodnot hluku na území konkrétního kraje. Ochrana přípustné míry znečišťování životního prostředí ve vztahu k ovzduší a hluku se na úrovni zásad územního rozvoje odehrává primárně prostřednictvím stanovisek dotčených orgánů a prostřednictvím institutu vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území (SEA). Všechny tyto dokumenty a skutečnosti z nich vyplývající má odpůrce zohlednit při řešení účelného a hospodárného uspořádání území kraje v zásadách územního rozvoje (§ 36 odst. 1 stavebního zákona). Pokud tak neučiní, jedná fakticky sám proti sobě: stavební úřad totiž není v územním řízení oprávněn umístit stavbu, v důsledku jejíhož provozu by v daném území došlo k překročení imisních limitů znečištění ovzduší a nejvyšších přípustných hodnot hluku. Pokud by taková situace nastala a znečištění či hluk by nebylo možno snížit pod přípustnou mez ani kompenzačními opatřeními, vedlo by to k nerealizovatelnosti záměru a ve svém důsledku i k neproveditelnosti zásad územního rozvoje a k nutnosti jejich změny a nalezení jiného řešení.

46. Účelem provedeného výkladu není alibisticky odkazovat navrhovatele na další fáze územního plánování či na územní řízení a bagatelizovat význam zásad územního rozvoje. Je však třeba zásadně rozlišovat mezi zásadami územního rozvoje jako koncepcí a územním řízením jako realizací konkrétního projektu, neboť každá z těchto fází má odlišné nástroje regulace a jinou míru podrobnosti.

47. Po tomto úvodním vymezení se soud vrátil k hodnocení otázky, zda byl ve vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území řádně zjištěn stav životního prostředí.

48. Ohledně zjištění stavu životního prostředí soud z dokumentu Vyhodnocení předpokládaných vlivů 1. aktualizace zásad územního rozvoje Středočeského kraje na udržitelný rozvoj území, který obsahuje část A, tj. Vyhodnocení vlivů na životní prostředí podle přílohy stavebního zákona, zjistil, že v této části se na stranách 21 – 36 nachází kapitola 3. s názvem: Údaje o současném stavu životního prostředí v řešeném území a jeho předpokládaném vývoji, pokud by nebyla uplatněna 1. aktualizace ZÚR SK. V této kapitole je sledováno 7 samostatných oblastí (ovzduší a klima, voda, půda, geomorfologie a geomorfologické podmínky, příroda a krajina, kulturní a historické hodnoty a obyvatelstvo). Soud po prostudování této kapitoly konstatuje, že v ní odpůrce jednoznačně uvedl, jaký je současný stav životního prostředí v zájmovém území napadeného OOP, tedy v jižní části Středočeského kraje v okolí koridorů zamýšlených staveb dálnice D3 a V. spojky.

49. Soud se dále zabýval posouzením bodu 2) testu, tedy zda odpůrce vytipoval charakteristiky životního prostředí, které by mohly být kumulativními a synergickými vlivy významně ovlivněny, a jestli vytipoval konkrétní lokality, v nichž by mohly kumulativní a synergické vlivy vznikat a působit. Přitom soud opět vycházel z předloženého Vyhodnocení vlivů na životní prostředí, konkrétně z jeho kapitoly 4. Charakteristiky životního prostředí, které by mohly být uplatněním 1. aktualizace ZÚR SK významně ovlivněny (str. 37 – 40). V ní odpůrce vytipoval a stručně popsal ty složky životního prostředí, které by mohly být napadeným OOP ovlivněny (obyvatelstvo, biologická rozmanitost – fauna a flóra, půda, horninové prostředí, voda, ovzduší a klima, hmotné statky a kulturní dědictví a krajina), přičemž vytipoval i konkrétní lokality, kterých by se konkrétní ovlivnění mohlo dotknout. Takové vymezení provedené odpůrcem je podle soudu zcela dostatečné.

50. Posouzením bodu 3) testu, tedy otázkou, zda odpůrce zohlednil a zhodnotil kumulativní a synergické vlivy při posuzování variant řešení, se soud nezabýval, neboť napadené OOP bylo předloženo a vydáno pouze v jedné variantě. Na tomto místě se však soud vyjádří k námitce navrhovatelů, kteří právě tuto invariantnost napadenému OOP vytýkají. Podle navrhovatelů jde o nezbytnou podmínku pro to, aby mohl být záměr vyhodnocen z hlediska potřebnosti a z hlediska, zda je proveden nediskriminačním a nejšetrnějším možným způsobem s vyloučením libovůle. Mají za to, že pokud nelze vyloučit, že bude mít koncepce negativní vliv na území, je povinností předkladatele zpracovat varianty řešení, aby bylo možné tyto negativní vlivy vyloučit nebo alespoň zmírnit. Tato povinnost plyne z čl. 3 odst. 2 ve pojení s čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/42/ES z 27. 6. 2001, o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí, ze směrnice 92/43/EHS z 21. 5. 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, z § 45i odst. 2 zákona č. 114/1992, o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), a v neposlední řadě také z konstantní judikatury NSS (viz např. rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98). Z této judikatury dále vyplývá, že zásady územního rozvoje představují fázi územního plánování, v níž lze efektivně posoudit kumulativní a synergické vlivy záměru na životní prostředí (rozsudek NSS ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010 – 644), přičemž smyslem je posoudit, které z navržených řešení je k životnímu prostředí šetrnější, a lze tak záměry ohrožující životní prostředí upravit, nebo od nich zcela upustit. Že se tak musí dít právě v zásadách územního rozvoje, naznačil i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 2. 11. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 5/10, jímž odmítl soudní přezkum politiky územního rozvoje. Napadené OOP však žádné varianty neobsahuje, a nelze tedy určit, zda je zvolený záměr právě ten nejšetrnější, nediskriminační, nelibovolný, potřebný, reálný, účelný a proveditelný. Samotný koridor dálnice D3 byl přitom dříve uvažován ve dvou základních variantách (západní a východní) a několika subvariantách, to se ale v napadeném OOP nijak neodráží a není posuzováno žádné alternativní řešení ani nulová varianta. Navrhovatel se neztotožňuje s vypořádáním této námitky a se závěrem odpůrce, že provést posouzení vlivů koncepce na životní prostředí (SEA) lze jen v rámci územně plánovací dokumentace; v praxi se totiž SEA v těchto případech provádí běžně.

51. Odpůrce se s touto výtkou neztotožnil. Koridor dálnice D3 přes J. u P., který je vymezen v napadeném OOP, je výsledkem dlouhodobého územně plánovacího procesu. Jeho účelnost tak byla prověřena v rámci územních plánů velkých územních celků Pražského regionu a okresu B. a konečně i usnesením vlády. Geneze výběru nejvhodnější varianty koridoru D3 je podrobně popsána v kapitole 7. odůvodnění napadeného OOP. Vhodnost záměru potvrdila i dokumentace EIA a stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru dálnice D3 na životní prostředí z roku 2012. Jak plyne z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2016, č. j. 10 A 159/2015- 222, nebo z rozsudku NSS ze dne 25. 5. 2017, č. j. 5 As 49/2016-798, zásady územního rozvoje nemusí být zpracovány ve variantách (z dikce § 38 odst. 2 stavebního zákona tuto povinnosti dovodit nelze).

52. Soud se neztotožnil s tvrzením navrhovatelů, že bylo povinností odpůrce předložit napadené OOP ve variantách. Jak shrnul Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, v bodech 128 – 135, na které soud v podrobnostech odkazuje, ani z unijního práva ani z českých vnitrostátních právních předpisů nelze dovodit povinnost zpracovatele předložit opatření obecné povahy ve variantách. Tuto povinnost má pouze tehdy, pokud mu ji stanoví dotčený orgán na úseku posuzování vlivů na životní prostředí. NSS v bodech 133 – 135 uvedeného rozsudku konkrétně uvádí: „Pokud jde o úpravu otázky zpracování variant koncepcí posuzovaných v rámci procesu SEA, směrnice SEA [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí – pozn. soudu] neukládá požadavek, aby plány a programy byly posuzovány variantně. Pouze v čl. 5 odst. 1 stanoví, že ve zprávě o vlivech na životní prostředí, která je výstupem procesu posuzování vlivů plánů a programů na životní prostředí, se určí, popíšou a posoudí možné významné vlivy na životní prostředí vyplývající z provádění plánu nebo programu a rozumná náhradní řešení s přihlédnutím k cílům a zeměpisné oblasti působnosti plánu nebo programu. Povinnost navrhovat varianty v rámci každé SEA ovšem směrnicí uložena není. Čl. 5 odst. 1 směrnice SEA byl transponován do českého právního řádu pro účely posuzování vlivů zásad územního rozvoje na životní prostředí § 36 odst. 1 stavebního zákona (viz shora). Z výše shrnutého právního rámce této námitky dle soudu neplyne povinnost zpracovatele koncepce (zásad územního rozvoje) předložit k posouzení vlivů na životní prostředí variantní návrh koncepce (event. návrh koncepce obsahující variantní řešení jednotlivých ploch a koridorů). Povinnost zpracovat varianty návrhu koncepce (event. návrh koncepce řešící variantně jednotlivé plochy a koridory) a nechat posoudit jejich vliv na životní prostředí může být stanovena dotčeným orgánem na úseku posuzování vlivů na životní prostředí. V procesu pořizování zásad územního rozvoje se konkrétně jedná o požadavek dotčeného orgánu na vyhodnocení vlivů uplatňování zásad územního rozvoje na podmínky udržitelného rozvoje v území dle § 187 odst. 4 stavebního zákona, který musí být převzat do zadání zásad územního rozvoje. Požadavek na zpracování návrhu zásad územního rozvoje ve variantách, a to ať již ve formě vícero variantních ucelených návrhů, nebo ve formě jediného návrhu obsahujícího variantní řešení jednotlivých ploch a koridorů, může být součástí schváleného zadání zásad územního rozvoje rovněž z podnětu samotného pořizovatele. Variantní návrh zásad územního rozvoje, event. návrh obsahující variantně řešené jednotlivé plochy a koridory se tedy zpracovává tehdy, jestliže tento požadavek obsahuje schválené zadání zásad. V těchto intencích je třeba vykládat i bod 5 a 6 přílohy stavebního zákona. Obsahem vyhodnocení vlivů zásad územního rozvoje na životní prostředí je zhodnocení variant tehdy, jestliže podle zadání zásad je pořizovatel povinen varianty zpracovat. Z těchto ustanovení rozhodně neplyne originární povinnost varianty zpracovat vždy. Ostatně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 10. 2011, č. j. 6 Ao 5/2011 – 43, uvedl, že zákon neukládá povinnost u všech koridorů nadmístního významu plánovat tyto koridory ve variantách (viz též Dvořák, L. Posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí. České právo životního prostředí, 2010, č. 1, str. 62 a 66). Podle zákona je pouze nutno vzít možné varianty v potaz a odůvodnit výběr zvolené varianty.“ 53. V právě posuzované věci dotčený orgán na úseku posuzování vlivů na životní prostředí, tj. Ministerstvo životního prostředí, jehož souhlasné stanovisko k návrhu napadeného OOP ze dne 23. 3. 2015 je součástí správního spisu, neuložil zpracování více variant vedení koridorů dálnice D3 a V. spojky. Tento požadavek neplyne ani za zadání zásad územního rozvoje, neboť ty s ohledem na to, že o zpracování napadeného OOP, které je aktualizací zásad územního rozvoje, bylo rozhodnuto v režimu § 42 odst. 6 stavebního zákona (na návrh oprávněného investora), nebyly ani pořizovány.

54. Pro úplnost soud dodává, že povinnost vypracovat OOP ve variantách nelze dovodit ani z obecného požadavku na přiměřenost opatření obecné povahy, v rámci kterého mají soudy povinnost prověřit, zda opatření obecné povahy umožňuje dosáhnout sledovaného cíle, zda je tento cíl legitimní a zda jej nelze dosáhnout jiným, do práv adresátů méně zasahujícím způsobem a zda se vůbec – v užším smyslu slova – jedná o přiměřenou regulaci (poprvé v rozsudku NSS ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98). Jde tedy o kritéria, která by měl zohlednit odpůrce vydávající OOP, neboť je jistě v jeho zájmu, aby jím vydané OOP následně obstálo při soudním přezkumu. Je však třeba odmítnout přesvědčení navrhovatelů, že lze přiměřenosti opatření obecné povahy dosáhnout pouze tím, že bude zpracováno ve variantách. Naopak soudy zcela standardně konstatují přiměřenost invariantních OOP.

55. Soud tedy uzavírá, že odpůrce nepochybil, pokud napadené OOP nezpracoval ve variantách. Z rozsudku NSS ze dne 7. 10. 2011, č. j. 6 Ao 5/2011-43, plyne pouze povinnost vzít možné varianty v potaz a odůvodnit výběr zvolené varianty. Této povinnosti odpůrce dostál tím, že na stranách 38 – 40 odůvodnění napadeného OOP popsal genezi výběru konečné varianty trasy dálnice D3. Přitom popsal 4 různé varianty vedení koridoru dálnice D3, a to včetně nulové varianty, které stručně zhodnotil. Tzv. stabilizovaná varianta (stávající varianta zvolená v napadeném OOP) je podle odpůrce nejvhodnější, protože má méně závažné dopady na veřejné zdraví, jde-li o imise, hluk a dopravní zátěž. Jde ostatně o variantu, s níž počítá vláda a územně plánovací dokumentace velkých územních celků. Odpůrce proto zvolil západní variantu, která je obsažena v napadeném OOP. Toto odůvodnění pokládá soud za racionální a dostačující. Lze dodat, že k totožnému závěru dospělo ostatně také Ministerstvo pro životní prostředí ve stanovisku k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí ze dne 1. 2. 2012, č. j. 1933/ENV/12, týkající se záměru D3 – Středočeská část, kterým soud provedl důkaz. Z tohoto stanoviska plyne (viz str. 10 a stra 13), že na základě získaných podkladů a doplňujících informací se (z pohledku zpracovatele posudku) pořadí variant z hlediska vlivů na životní prostředí jeví jako výhodnější preferovat západní koridor, a to především z hlediska menšího vlivu na obyvatelstvo. Varianta východního koridoru je akceptovatelná za předpokladu, že nebude z jakýchkoliv důvodů možno záměr realizovat v západním koridoru.

56. Soud se dále zabýval posouzením bodu 4) testu, tedy tím, zda byla řádně popsána použitá metodologie, a také posoudí to, jestli použitá metodologie byla zvolena vhodně vzhledem k očekávanému cíli, tedy k posouzení kumulativních a synergických vlivů.

57. Soud z Vyhodnocení předpokládaných vlivů 1. aktualizace zásad územního rozvoje Středočeského kraje na udržitelný rozvoj území z části A – Vyhodnocení vlivů na životní prostředí (viz strana 55 a násl.) zjistil, že pořizovatel nejdříve identifikoval záměry a existující stavby, které by mohly mít kumulativní a synergické vlivy s koridorem dálnice D3 nebo V. spojky, jejichž výčet je uveden na stranách 58 – 62. U jednotlivých záměrů a staveb následně odpůrce stanovil míru kumulativních a synergických vlivů s oběma koridory na semikvantitativní stupnici (viz tabulka níže) na jednotlivé složky životního prostředí. Vedle hodnocení, zda se jedná o synergický či kumulativní vliv pozitivní nebo negativní, hodnotil odpůrce také to, zda se jedná o vliv krátkodobý, střednědobý nebo dlouhodobý a zda je trvalý či přechodný. Tabulky obsahující hodnocení vlivů na jednotlivé složky životního prostředí jsou obsaženy v přílohách 1 a 2 části A – Vyhodnocení vlivů na životní prostředí. potenciální významné pozitivní vlivy + 2 potenciální mírné pozitivní vlivy + 1 nulové nebo zanedbatelné vlivy 0 potenciální mírné negativní vlivy – 1 potenciální významné negativní vlivy – 2 58. Na základě takto stanovené metodologie došlo k vlastnímu posouzení. Takto stanovená a použitá metodologie je podle přesvědčení soudu jednoznačně zákonná, transparentní a odůvodněná a soud k ní nemá výhrady, pročež konstatuje, že i v kroku 4) testu napadené OOP obstálo.

59. Navrhovatelé v napadeném OOP konkrétně postrádají posouzení vlivů dálnice D3 a V. spojky se Silničním okruhem kolem Prahy (napojení D3 mimoúrovňovou křižovatkou podle navrhovatelů zvýší hluk v hustě obydlené oblasti nad přípustnou míru); s těžbou cihlářských hlín v dobývacím prostoru D. J. (mimo rizik souběžného provozu hrozí znemožnění části těžby nerostného bohatství); s IV. železničním koridorem (u J. se oba koridory kříží); s koridory pro umístění staveb D013 – D016 (koridor je na několika místech koridoru D3 blíže než 20 metrů a budou propojeny mj. též V. spojkou); s koridory pro umístění staveb D054 (tzv. V. spojka), D055, D076, D072, D107, D105 a D106 (jde o přivaděče k D3 nebo jsou situovány v oblasti napojení dálnice D3 na Pražský okruh a mohou tvořit synergie) a s poddolovaným územím v důsledku těžby zlata v J. u P. (může dojít k propadům na mapách nezakreslených štol, ložisko těžby zlata je chráněno a nelze vyloučit obnovení těžby). Není také posouzen vzájemný vliv záměrů dálnice D3 a V. spojky.

60. K obsáhlému výčtu záměrů, jejichž kumulativní a synergické vlivy s dálnicí D3 a V. spojkou napadené OOP údajně neobsahuje, uvádí odpůrce, v které části napadeného OOP se toto vyhodnocení nalézá. Jde-li o absenci vyhodnocení synergických a kumulativních vlivů všech záměrů mezi sebou, odkazuje se odpůrce na rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2013, č. j. 4 Aos 1/2012- 105, podle nějž nelze trvat na vyhodnocení vlivů všech záměrů, nýbrž pouze těch, kde relevantní vlivy vůbec připadají do úvahy.

61. Soud má za to, že je na místě vyjít z úvah NSS vyslovených v rozsudku ze dne 31. 1. 2013, č. j. 4 Aos 1/2012-105, v němž v bodech 73 a 74 „Nejvyšší správní soud dospěl k právnímu názoru, že vycházeje z příslušných ustanovení zákona nelze trvat na tom, aby ve vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů byly výslovně zapracovány veškeré záměry obsažené v zásadách územního rozvoje a jejich možné hromadné a skupinové vlivy na životní prostředí v kombinaci s každým dalším záměrem, který je v zásadách územního rozvoje vymezen, nýbrž je dostačující, pokud dojde ke zhodnocení kumulativních a synergických vlivů pouze mezi záměry, kde relevantní vlivy tohoto druhu vůbec přicházejí v úvahu, a to buď s ohledem na povahu a rozsah záměrů, k jejichž kombinaci dochází, nebo v důsledku zjištění učiněných v rámci řádně prováděného procesu pořizování zásad územního rozvoje. Takový právní závěr odpovídá formulaci bodu 5 přílohy stavebního zákona, který požaduje zhodnocení stávajících a předpokládaných vlivů navrhovaných variant zásad územního rozvoje, a to „včetně vlivů sekundárních, synergických, kumulativních, krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých, trvalých a přechodných, kladných a záporných.“ Vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů tedy pojmově navazuje a je součástí vyhodnocení vlivů jednotlivých záměrů vymezených v zásadách územního rozvoje, společně s vymezením vlivů krátko-, středně- a dlouhodobých, vlivů trvalých a přechodných, kladných a záporných. K téže interpretaci je třeba dospět rovněž na základě směrnice SEA, která v návaznosti na ustanovení čl. 54 odst. 1 v příloze I písm. f) požaduje vyhodnotit „možné významné vlivy na životní prostředí“, přičemž toliko v poznámce pod čarou k této normě ukládá, že „tyto vlivy by měly zahrnovat sekundární, kumulativní, synergické, krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé, trvalé a přechodné, pozitivní a negativní vlivy.“ Takový závěr je pak zcela souladný i s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011 – 526, konstatoval, že „ke kumulativním vlivům je naopak v zásadě nutno přihlédnout vždy tehdy, mohou-li být podle okolností v jednotlivém případě významné.“ (bod 68). Potřeba zkoumat a zohlednit kumulativní a synergické účinky více jednotlivých záměrů, které jako celek mohou mít významný vliv na životní prostředí, pak vyplývá i z judikatury Soudního dvora, jejíž obsáhlý rozbor byl proveden v bodě 71 téhož rozsudku.

62. Vlastní hodnocení sekundárních, synergických a kumulativních vlivů je obsaženo v příloze č. 2 Vyhodnocení vlivů na životní prostředí, která je dále členěna podle toho, zda je prováděno hodnocení s navrhovanými či již existujícími záměry a zda jde o záměry (stavby) do 3 km od příslušných koridorů či nad 3 km od příslušných koridorů, přičemž tučně jsou zvýrazněny záměry mající územní průmět s koridorem dálnice D3 či s koridorem V. spojky.

63. Konkrétně jsou vlivy koridoru dálnice D3 hodnoceny mimo jiné s vlivy záměrů: - MÚK se Silničním okruhem kolem Prahy (SKOP) a se silnicí II/101 Z. – J. - MÚK s V. spojkou D081 a navazujícími komunikacemi - D054 Koridor propojení V. (II/603) – Ú. (D1), tzv. V. spojka - D055 Koridor silnice II/101: obchvat J. - D072 Koridor silnice II/105: K. p., přeložka - D076 Koridor silnice II/107: úsek T. n. S. – MÚK D. (D3) - D013 Silnice I/3: MÚK Č., přestavba na úplnou mimoúrovňovou křižovatku - D014 Silnice I/3: MÚK Č., přestavby na úplnou mimoúrovňovou křižovatku - D015 Silnice I/3: M. – B., rozšíření a rekonstrukce, vč. napojení jižního obchvatu B. - D205 Koridor železniční trati č. 220 B. u B. – hranice kraje - D204 Koridor železniční tratě č. 220 úsek P. – B. u B. - STC 161, 607, 1078 Rozšíření těžby na výhradním ložisku cihlářské suroviny uvnitř stanoveného dobývacího prostoru D. J.

64. Vlivy koridoru V. spojky pak jsou hodnoceny mimo jiné s vlivy záměrů: - D005 Koridor dálnice D3: úsek J. – hranice kraje - D013 Silnice I/3: MÚK Č., přestavba na úplnou mimoúrovňovou křižovatku - D014 Silnice I/3: MÚK Č., přestavby na úplnou mimoúrovňovou křižovatku - D015 Silnice I/3: M. – B., rozšíření a rekonstrukce, vč. napojení jižního obchvatu B. - D204 Koridor železniční tratě č. 220 úsek P. – B. u B.

65. Byla-li jako kritérium zvolena vzájemná vzdálenost záměrů, kdy zahrnuty byly všechny relevantní záměry ve vzdálenosti do 3 km a významné záměry ve vzdálenosti nad 3 km, jde podle soudu o výběr logický, který soud akceptuje. Soud současně akceptuje i způsob, jakým bylo toto vyhodnocení provedeno, tedy tak, že významnost vlivu (pozitivního nebo negativního) byla ve vztahu k jednotlivým složkám životního prostředí, kterým jsou obyvatelstvo, biologická rozmanitost, fauna, flóra, půda, horninové prostředí, voda, ovzduší a klima, hmotný majetek, kulturní dědictví a krajina, vždy vyjádřena číslem -2, -1, 0, +1 a +2 a je dána charakterem životního prostředí, očekávanou mírou ovlivnění, kvalitou ovlivněné složky životního prostředí a pravděpodobností, s jakou k sekundárním, synergickým nebo kumulativním vlivem záměrů dojde (str. 75 Vyhodnocení vlivů na životní prostředí). V těch případech, ve kterých byl některý z těchto vlivů identifikován, je přidán stručný komentář.

66. Namítal-li navrhovatel, že vliv koridoru dálnice D3 nebyl vyhodnocen s vlivy záměrů D105, D106 a D107, což podle Zásad územního rozvoje Středočeského kraje jsou záměry od koridoru D3 značně vzdálené (D105 Koridor silnice II/125: přeložka úseku P. – Č. H., D106 Koridor silnice II/125: obchvat J., D107 Koridor silnice II/125: obchvat U. J.), bylo při jednání vyjasněno, že těmito záměry mají být přivaděče k dálnici D3, tedy záměry D072 Koridor silnice II/105: K. p., přeložka, D076 Koridor silnice II/107: úsek T. n. S. – MÚK D. (D3) a dále přivaděč od K. Jak plyne shora, vzájemné vlivy dvou prvně uvedených záměrů byly vyhodnoceny. V pořadí třetí uvedený záměr je pak přímou součástí koridoru dálnice D3 a není tedy pro účely zřízení tohoto přivaděče v Zásadách územního rozvoje Středočeského kraje vymezen samostatný koridor, proto provedení vzájemného vyhodnocení není možné. Zbylé dva záměry pak byly předmětem vzájemného vyhodnocení (viz pod 63 rozsudku).

67. Pokud pak zůstaly některé další záměry vzájemně nevyhodnoceny (D016 Koridor silnice I/3: O., obchvat a oblast poddolovaného území v oblasti kolem J. u P., kde probíhala těžba zlata), má soud takový postup za souladný se závěry rozsudku NSS ze dne 31. 1. 2013, č. j. 4 Aos 1/2012- 105, jehož relevantní pasáže byly citovány shora v bodě 61, neboť jde o záměry, u kterých relevantní vlivy přicházejí v úvahu, a to buď z důvodu vzájemné vzdálenosti (záměry D016) či vzájemné nízké ovlivnitelnosti (oblasti historické těžby zlata).

68. Dalším krokem testu (bod 5), který soud posoudil, je to, zda odpůrce navrhl kompenzační opatření, která zabrání vzniku nebo minimalizují působení kumulativních a synergických vlivů. Soud konstatuje, že ze samotného smyslu předmětné právní úpravy je zřejmé, že kompenzační opatření se stanovují pouze tam, kde dochází ke zhoršení stavu životního prostředí, a to buď na lokální či i nadmístní úrovni (tedy ve výše uvedených tabulkách takové záměry, které mají negativní hodnocení). Při posouzení této otázky musí soud vycházet také z obecné premisy, kterou stanovil NSS ve svém rozsudku ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, podle které: „[z]ákon, a tím méně soud, nepožaduje po odpůrci na úrovni ZÚR přesná a technicky konkrétní kompenzační opatření na tu kterou část záměru, u nějž dochází ke kumulaci vlivů. Pro účely stavebního zákona postačuje např. uložení povinnosti kompenzovat popsané a zhodnocené kumulativní vlivy ve vztahu ke konkrétně uvedeným předpokládaným porušením složek životního prostředí. Současně či alternativně je možno uvést příklady takových opatření, ať už technického, plánovacího nebo třeba i fiskálního rázu.“ Přesně v intencích výše uvedeného právního názoru zdejší soud kompenzační opatření posoudil.

69. Opatření, která odpůrce navrhl pro předcházení, snížení nebo kompenzaci všech zajištěných nebo předpokládaných záporných vlivů na životní prostředí, jsou obsahem kapitoly 8 Vyhodnocení předpokládaných vlivů 1. aktualizace zásad územního rozvoje Středočeského kraje na udržitelný rozvoj území (část A – Vyhodnocení vlivů na životní prostředí). Tato opatření jsou zaměřena na ochranu veřejného zdraví (krátkodobě na ochranu před hlukem a imisemi spojenými se stavbou dálnice D3 a V. spojky, dlouhodobě na ochranu před hlukem a imisemi vzniklými v souvislosti s jejich provozem), prostupnost krajiny (zaměřená jak na živočichy formou biokoridorů, tak na obyvatelstvo formou turistických tras a cyklotras) a její ochranu (ve formě důrazu na ochranu ZPF, pozemků určených k plnění funkcí lesa, kulturních památek a krajinného rázu). To koresponduje s tabulkou obsahující hodnocení vlivů na jednotlivé složky životního prostředí v příloze 1 Vyhodnocení vlivů na životní prostředí, z níž plyne, že plánované záměry dálnice D3 a V. spojky mají potenciálně nejvyšší negativní vliv na půdu a krajinu a dále na veřejné zdraví.

70. S tím úzce souvisí námitka navrhovatelů, že v článcích 5 a 9 napadeného OOP je na obce – včetně navrhovatelky b) – při přípravě územního plánu kladena povinnost zabývat se otázkami, ke kterým nemají pravomoc, odbornou ani finanční kapacitu, ani na jejich řešení v územním plánu není prostor (nemluvě o povinnosti obcí přepracovat stávající územní plán). Konkrétně tak obce mají povinnost zajistit ochranu veřejného zdraví z hlediska hluku a prašnosti, zajistit protihluková opatření, minimalizovat negativní synergické a kumulativní vlivy způsobené křížením komunikací či úseků železniční trati č. 220, minimalizovat negativní sekundární vlivy na veřejné zdraví v souvislosti s realizací záměru D3 a s přípravou přeložek a vyloučit zásah do územních systémů ekologické stability a nadregionálních i regionálních biokoridorů. Z těchto požadavků je patrné, že pořizovatel OOP nedostatečně prověřil, zda stavbou nedojde k překročení limitů stanovených k ochraně veřejných zájmů (zejm. na ochraně přírody a krajiny a veřejném zdraví) a jejich ochranu deleguje na obce. Ty však nemohou v rámci každého územního plánu provádět komplexní a kvalitní posouzení vlivů koncepce na životní prostředí (a tuto povinnost ani nemají, srov. § 55 odst. 1 stavebního zákona). Je naopak povinností pořizovatele, aby posoudil a vyhodnotil vlivy koncepce, včetně kumulativních a synergickým vlivů už na úrovni zásad územního rozvoje (rozsudky NSS ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010-644, a ze dne 27. 1. 2011, č. j. 7 Ao 7/2010-133). Napadené OOP je tedy nezákonné, nešetří práva osob, nebyly zjištěny všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu a byla porušena hospodárnost řízení. Je tedy v rozporu s § 2 odst. 1, 3 a 4, § 3, § 6 odst. 2 a § 50 odst. 3 správního řádu. Je také v rozporu s úkoly a cíli územního plánování vymezenými v § 18 a 19 stavebního zákona.

71. Navrhovatelé souhlasí s odpůrcem, že v územním plánování se řešení postupně zpřesňuje až do územního řízení, kde je vymezeno zcela detailně. To se však v daném případě nestalo a investor zamýšlí stavbu dálnice D3 provést přímo na základě napadeného OOP. Stávající územní plány obcí [včetně navrhovatelky b)] však s koridorem dálnice D3 nepočítají, a k upřesnění koridoru dálnice D3 územním plánem tedy nedochází. Při přijetí nového územního plánu budou obce muset řešit otázky, na něž nemají kompetenci nebo odbornost – např. prověřit, zda stavbou nedojde k překročení různých zákonných limitů stanovených k ochraně veřejného zájmu. Stejně tak odpůrce na obce salámovou metodou přenáší povinnost posoudit kumulativní a synergické vlivy.

72. Odpůrce nesouhlasí s tím, že napadené OOP neobsahuje návrhy zmírňujících opatření, případně jsou zcela nekonkrétní. Žádný z vyhodnocených negativních vlivů nebyl natolik závazný, aby odpůrce pokládal za nutné takové opatření navrhovat v zásadách územního rozvoje, a proto všechna tato opatření v souladu se zákonem směřoval do dalších fází územního plánování. Až bude navrženo technické řešení obou dopravních staveb, bude možné zvolit konkrétní opatření k minimalizaci vlivů na veřejné zdraví a na životní prostředí.

73. Soud nemá za to, že by hlavní úlohu při přijímání konkrétních opatření pro předcházení, snížení či kompenzaci předpokládaných záporných vlivů na životní prostředí měly mít obce. Jak již bylo dříve uvedeno (viz bod 43 tohoto rozsudku), budou to stavební úřady, které budou mít povinnost posoudit v územním řízení soulad záměrů s limity ochrany před hlukem a imisemi a zavázat stavebníka k zahrnutí vhodných kompenzačních opatření. V právě posuzované věci, kdy jsou předmětem napadeného OOP pouze koridory dálnice D3 a V. spojky, aniž by bylo stanoveno, kudy přesně tělesa obou liniových staveb povedou, není ani technicky možné navrhovat vhodná řešení např. ochrany před hlukem konkrétněji. Jde-li o námitku, že obce nemají potřebnou odbornost pro posouzení vlivů koridorů obou liniových staveb a pro navržení kompenzačních opatření, nemůže jí soud přisvědčit. Jde-li o proces pořizování územního plánu či jeho zněny, pak zpracování územně plánovací dokumentace patří mezi vyhrazené činnosti ve výstavbě, kterou je oprávněna vykonávat pouze kvalifikovaná osoba (§ 158 odst. 1 stavebního zákona). Územně plánovacího procesu se také účastní další kvalifikované osoby [zpracovatel vyhodnocení vlivů na životní prostředí (SEA) nebo dotčené orgány státní správy]. Ani v dalších fázích (územní a stavební řízení) to nejsou obce, ale stavební úřady či dotčené orgány státní správy, které potřebné kompetence mít musí (§ 13a stavebního zákona), neboť mají ze zákona povinnost příslušené otázky (potřebu kompenzačních opatření) posoudit v územním řízení a uložit stavebníku odpovídající podmínky pro realizaci stavby v souladu se zákonnými limity. Pakliže toho v jednotlivých případech nejsou stavební úřady schopny s ohledem na nekompetenci konkrétních pracovníků, je to důvod pro personální změnu, nikoli pro přesunutí jejich povinností na vyšší stupeň územního plánování.

74. Neobstojí ani námitka, že územní plány obcí s výstavbou koridoru nepočítají. Podstatou hierarchie jednotlivých institutů územního plánování je to, že nižší územně plánovací dokumentace musí respektovat vyšší územně plánovací dokumentaci, kterou zpřesňuje. Je tedy zcela na místě požadovat po obcích, aby své územní plány přizpůsobily změnám zásad územního rozvoje, stejně jako se zásady územního rozvoje musí přizpůsobit změnám politiky územního rozvoje. Opačný přístup by tuto hierarchii zcela destruoval a ve svém důsledku by mohl znemožnit budování jakýchkoli staveb nadmístního významu. Obce mají povinnost své územní plány přizpůsobit tak, aby s příslušnými koridory počítal.

75. Posledním krokem testu je bod 6), kdy soud musí ověřit, zda odpůrce stanovil pravidla sledování kumulativních a synergických vlivů (a to pro futuro). Ve Vyhodnocení předpokládaných vlivů 1. aktualizace zásad územního rozvoje Středočeského kraje na udržitelný rozvoj území, konkrétně v části A – Vyhodnocení vlivů na životní prostředí soud na straně 82 a násl. ověřil, že je tu obsažen návrh ukazatelů pro sledování vlivu na životní prostředí. V kapitole jsou navrženy indikátory, které mají být sledovány. Jsou to rozloha území s překročenými kritickými zátěžemi z ovzduší, počet obyvatel žijících v územích s překročenými kritickými zátěžemi z ovzduší, počet obyvatel žijících v územích zatížených nadměrným hlukem z dopravy, podíl obydlených oblastí zatížených nadměrným hlukem z celkové rozlohy obydlených oblastí kraje, dosažitelnost MHD, počet spojů veřejné dopravy, délka cyklistických stezek, počet protipovodňových opatření, počet výjimek ze zákona o ochraně přírody a krajiny, míra fragmentace krajiny dopravou – změna výměry dopravou nefragmentovaných území o plošném rozsahu větším než 100 m2, koeficient ekologické stability, počet realizovaných záměrů negativně ovlivňujících charakteristiky a hodnoty krajinného rázu, podíl a rozsah nových záborů půdy, podíly plochy vyňaté ze ZPF a PUPFL a plocha znovu využitého území (brownfieldy). Každý z ukazatelů je přitom doplněn o instituci, která tato data sleduje. Dále odpůrce navrhl monitoring hluku v sídlech podél dálnice D3, V. spojky a navazujících komunikací. Takto nastavené ukazatele považuje soud za dostatečné.

76. Jak vyplývá z všeho výše uvedeného, posuzované vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území z hlediska posuzování kumulativních a synergických vlivů na životní prostředí podle názoru soudu obstálo v šestikrokovém testu přezkumu, který si zdejší soud stanovil na základě zákonné úpravy a v souladu s rozhodovací praxí NSS (zejména podle rozsudků NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, a ze dne 31. 1. 2013, č. j. 4 Aos 1/2012-105). Soud tudíž činí jednoznačný závěr, že v napadeném OOP byly zákonně, přezkoumatelně a odůvodněně hodnoceny jak stávající, tak i předpokládané vlivy, včetně vlivů sekundárních, synergických, kumulativních, krátkodobých, střednědobých, dlouhodobých, trvalých, přechodných, kladných a záporných v souladu s přílohou stavebního zákona. Soud si nemohl nevšimnout, že posuzování kumulativních a synergických vlivů na životní prostředí bylo jednoznačně pozitivně ovlivněno rozsudkem NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, přičemž nároky a požadavky kladené na odpůrce uvedené v citovaném rozsudku byly odpůrcem splněny. Zdejší soud k této části uzavírá, že v souladu se zásadou minimalizace soudních zásahů do územně plánovací dokumentace (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2013, č. j. 4 Aos 1/2012-105) nemá žádný důvod do napadeného OOP při posouzení této otázky jakkoliv zasahovat. Vymezení šíře koridorů dálnice D3 a V. spojky 77. Navrhovatelé dále uvádí, že v článku 3 OOP je koridor dálnice D3 zahrnut mezi koridory pro veřejně prospěšnou stavbu D005. Podle čl. 4 OOP není-li uvedeno u konkrétního koridoru jinak, koridor dálnice D3 se vymezuje v proměnné šířce od 290 metrů do 690 metrů. Ani z výkresů v grafické části nelze zjistit, jak široký má koridor v konkrétním místě být. Podle bodu 118 OOP je standardní šíře dálničního koridoru vymezena v proměnné šíři 600 metrů, přičemž není jasné, proč je pro koridor dálnice D3 vymezen koridor o 90 metrů širší. Podle bodu 7 OOP je koridor pro V. spojku vymezen s proměnnou šíří 120 metrů až 610 metrů. To je samo o sobě pro silnici II. třídy neobvykle mnoho, neboť standardní šíře koridoru silnice II. třídy činí 180 metrů. Koridor V. spojky je tedy o 430 metrů širší, aniž by byly objasněny důvody této odlišnosti. To je v rozporu s § 18 odst. 4 stavebního zákona. V obou případech Jde o vymezení zcela neurčité a nepřezkoumatelné, které neproporcionálně zasahuje do práv navrhovatelů a je v rozporu s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Přehnaná šíře koridoru je patrná i z toho, že podle závazných technických norem bude mít dálnice D3 šířku pouze 27,5 metru a V. spojka pouze 10 metrů. Stanovená šíře koridoru nemá žádné racionální vysvětlení, a neobstojí ani tvrzení odpůrce, že teprve dojde k výběru nejvhodnější varianty vedení obou dopravních tahů. Napadené OOP je totiž invariantní a navrhovatelé pokládají za obcházení zákona, pokud by se výběr nejvhodnějšího trasování těchto dopravních staveb měl přesunout až do územního řízení. Nadto bylo již pro oba koridory v roce 2012 zpracováno projektové vyhodnocení vlivů na životní prostředí (EIA) a pro koridor dálnice D3 v roce 2014 technická studie, obojí ve výrazně užší verzi než v napadeném OOP.

78. K námitce nepřezkoumatelnosti šíře koridoru dálnice D3 (290 – 690 metrů) uvádí odpůrce, že stanovená šíře je zcela přiměřená měřítku grafického vyjádření zásad územního rozvoje (1:100 000) a také je dostačující pro promítnutí do navazující dokumentace. Zásady územního rozvoje neslouží ke konkrétnímu umístění stavby, ani k určení toho, kteří vlastníci konkrétních pozemků mohou být dotčeni ve svém vlastnickém právu (ostatně s ohledem na § 36 odst. 3 stavebního zákona, ve znění zákona č. 350/2012 Sb. ani takové podrobnosti stanovit nesmí). Jednotlivé nástroje územního plánování na sebe navazují a ke zpřesňování řešení v území dochází postupně, zásady územního rozvoje sloužící k nalezení koncepčních řešení se tak nesmí zabývat ochranou veřejného zájmu v detailech, které náleží do územního rozhodnutí (např. protihlukové stěny). Při stanovení šíře koridoru vzal pořizovatel v úvahu podmínky jeho průchodu územím s ohledem na jeho limity, hodnoty a konfiguraci terénu a zohlednil také Vyhodnocení vlivů na životní prostředí a evropsky významné lokality a ptačí oblasti. Odpůrce uzavírá, že koridor dálnice D3 odpovídá účelu vymezení koridorů v zásadách územního rozvoje a není nepřezkoumatelný.

79. Dále se odpůrce vyjadřuje k námitce, že koridor V. spojky (120 – 610 metrů) je vymezen v rozporu s § 18 odst. 4 stavebního zákona a nepřiměřeně zasahuje do práv vlastníků pozemků. K ní uvádí, že stanovená šíře koridoru plyne z Technické studie D3 – Alternativní návrh přivaděče B. a počítá i s realizací staveb mimoúrovňových křižovatek a dalších staveb souvisejících s dálnicí D3. Smyslem takto široce stanoveného koridoru (zejm. v oblasti mezi obcemi Z. a Ú.) je nevyloučit předem žádnou z možností průchodu dálnice územím. To je v souladu se smyslem a účelem zásad územního rozvoje. Nejde o nepřípustné „lavírování“ s výběrem definitivní varianty, jak se domnívají navrhovatelé. K upřesnění šíře koridoru dojde až v souvislosti s úpravou územních plánů dotčených obcí. Šíře koridoru v napadeném OOP je odůvodněna podmínkami daného území, není ani „neodůvodněná“, ani „nelogická“ (ostatně oproti Zásadám územního rozvoje z roku 2011 došlo ke zmenšení plochy dotčené koridory dálnice D3 a V. spojky o 15 %). Skutečnost, že pro oba koridory byla již v roce 2012 zpracována EIA, není na překážku. Jakkoli může pořizovatel zásad územního rozvoje ke stanovisku EIA přihlédnout, není nijak závazné a navíc může plynutím času vyvstat potřeba proces EIA zopakovat.

80. S námitkou, že je šíře koridorů dálnice D3 a V. spojky stanovena nepřezkoumatelně, se soud neztotožnil. Jak uvedl NSS v reakci na totožnou námitku v bodě 268 rozsudku ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, „[š]íře dané plochy či koridoru by měla být kompromisem mezi požadavkem přesného vymezení, který minimalizuje počet osob potenciálně dotčených na právech, a požadavkem ponechání dostatečného prostoru, který v nižších stupních územně plánovacích nástrojů umožňuje variantní řešení a upřesnění daného záměru. Mezí šířkou koridoru a zásahem do právní sféry tak není přímá úměra. Větší šířka koridoru naopak poskytuje nástrojům územního plánování nižšího stupně určitou volnost pro zohlednění konkrétních místních podmínek, jelikož realizace budoucí dopravní stavby nikdy nebude dosahovat celé šíře daného koridoru. Míra přesnosti vymezení ploch a koridorů ovšem nesmí překračovat svojí určitostí daný stupeň územněplánovacího nástroje, a to ani na jednu stranu.“ 81. V posuzované věci neshledal soud žádný důvod odchýlit se od závěrů vyslovených NSS v citovaném rozsudku. Bude-li mít těleso dálnice D3 šíři 27,5 m a ochranné pásmo 100 m [na každou stranu dálnice měřeno od její osy – srov. § 30 odst. 2 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“)] je tak ponechán nižší územně plánovací dokumentaci prostor k upřesnění řádově 250 až 300 metrů od středu koridoru na obě strany. Vzhledem ke skutečnosti, že jde o vymezení koridoru v rámci zásad územního rozvoje, tedy nejvyššího stupně územně plánovací dokumentace, jde podle názoru soudu o přiměřený prostor odpovídající výše uvedenému kompromisu. Tento závěr platí analogicky pro V. spojku, která má mít šíři 10 metrů a její koridor je 50 m [na každou stranu silnice I. třídy měřeno od její osy – srov. § 30 odst. 2 písm. b) zákona o pozemních komunikacích]. Šíři koridorů tedy soud shledal přiměřenou míře obecnosti zásad územního rozvoje. Tomuto závěru neodporuje ani definice minimální šířky koridoru obsažená v metodickém pokynu Ministerstva pro místní rozvoj, na kterou poukazovali navrhovatelé (podle této definice minimální šířka koridoru je dána šířkou vlastní stavby rozšířená zpravidla o budoucí ochranné, popř. bezpečnostní pásmo vyplývající z právních předpisů, je-li to s ohledem na limitující územní faktory možné, s případným přiměřeným rozšířením pro možné směrové korekce nebo změny tvarů křižovatek v průběhu projektové přípravy či řešení nenadálých událostí stavby). Námitka je nedůvodná. Vnitřní rozpornost napadeného OOP 82. Navrhovatelé dále poukazují na rozpor mezi výkresem č. I.2 – koridory a č. I.4 – veřejně prospěšné stavby. Výkres č. I.4 nezohledňuje proměnlivou šíři koridorů obou staveb. Dále ve výkresu č. I.4 oproti výkresu č. I.2 chybí jižní přivaděč k dálnici D3 od obce L. a naopak přebývá přivaděč k mimoúrovňové křižovatce P. Přivaděč M. a další přivaděče, které nejsou součástí koridoru dálnice D3, nemohou být předmětem OOP.

83. Odpůrce nemá za to, že by výkresy č. I.2 – Plochy a koridory nadmístního významu a č. I.4 – Veřejně prospěšné stavby a opatření byly ve vzájemném rozporu. Navrhovatelé totiž zaměňují pojmy „veřejně prospěšná stavba“ a „koridor pro veřejně prospěšnou stavbu“. Koridor ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) stavebního zákona je plochou vymezenou pro vedení dopravní a technické infrastruktury nebo opatření nestavební povahy. Veřejně prospěšnou stavbou ve smyslu § 2 odst. 1 písm. l) stavebního zákona stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu, vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci. Na výkresu znázorňujícím veřejně prospěšné stavby (zde č. I.4) tedy nemůže být vyobrazen její koridor. Na výkresu č. I.4 jsou tedy vyobrazeny jen předpokládané osy dálnice D3 a V. spojky a čáru, jež je znázorňuje, nelze považovat za koridor (ty jsou znázorněny ve výkresu č. I.2), ani z ní usuzovat na skutečnou šíři budoucí stavby (ta bude záviset na dalších záměrech v daném území, potřebě vybudovat přeložky a další související stavby atd.). Ani jiné navrhovateli tvrzené rozpory odpůrce ve výkresech neshledal. Jde-li o údajně chybějící jižní přivaděč od obce L. k dálnici D3, uvádí odpůrce, že jde o plochu pro provozní komunikaci a nikoli o přivaděč, což je také důvod, proč není zakreslen mezi veřejně prospěšné stavby. Ani přivaděč k mimoúrovňové křižovatce P. a přivaděč M. nejsou ve výkresu č. I.4 zakresleny navíc. Obě stavby jsou totiž součástí koridoru pro stavbu D3, v jehož rámci jsou také vymezeny; to má oporu i v textové části OOP (kap. 7 tabulka v bod 11).

84. Jde-li o navrhovateli tvrzený rozpor mezi výkresy č. I.2 – Plochy a koridory nadmístního významu a č. I.4 – Veřejně prospěšné stavby a opatření, odkazuje soud na argumentaci odpůrce, s níž se zcela ztotožňuje. Výkres č. I.4 zachycuje jen předpokládané osy veřejně prospěšných staveb ve smyslu § 2 odst. 1 písm. l) stavebního zákona, a nelze z něj činit žádné závěry o šíři koridoru. Oproti tomu výkres č. I.2 zachycuje plochy a koridory nadmístního významu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) stavebního zákona. V tomto ohledu tedy výkresy nejsou ve vzájemném rozporu. Jde-li o přivaděče k obcím L., P. a M., které podle navrhovatele chybí, resp. přebývají ve výkresu č. I.4, i zde dal soud za pravdu odpůrci, který domnělý rozpor mezi výkresy vysvětlil. Námitka je nedůvodná.

85. Dále podle navrhovatelů napadené OOP nevymezuje v textové části přivaděče na jednotlivé mimoúrovňové křižovatky na dálnici D3, přestože se nepochybně jedná o koridory nadmístního významu, které své místo v zásadách územního rozvoje mají a mají také být předmětem podrobného vymezení a vyhodnocení. Nelze mít za to, že přivaděč slouží pouze potřebám konkrétní obce, na jejímž území se nachází. Tentýž názor vyslovil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010-644. V napadeném OOP přivaděče vymezeny nejsou, ale jsou uvedeny v grafické části vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území (dokumentaci SEA); to způsobuje vnitřní rozpornost napadeného OOP.

86. Odpůrce nemá za to, že jsou textová a grafická část OOP v rozporu tím, že jsou v grafické části vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území (dokumentaci SEA) vymezeny a vyhodnoceny vlivy mimoúrovňových křižovatek a komunikací navazujících na dálnici D3, zatímco v textové části OOP tyto vymezeny nejsou. Zásady územního rozvoje a vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území jsou totiž relativně samostatné dokumenty a není nutné, aby byly naprosto identické (týž závěr plyne i z rozsudku NSS ze dne 12. 5. 2016, č. j. 6 As 174/2015-72). Může nastat např. situace, kdy je třeba záměry posoudit z hlediska vyhodnocení vlivů, avšak nemají nadmístní význam, a proto nemohou být uvedeny v zásadách územního rozvoje. Soudu pak nepřísluší přezkoumávat, zda mají konkrétní plochy nadmístní význam (srov. rozsudek NSS z dne 25. 5. 2017, č. j. 5 As 49/2016-198).

87. Z textové části odůvodnění napadeného OOP (str. 53) plyne, že z popisu veřejně prospěšné stavby označené jako D005 (v textové části Zásad územního rozvoje Středočeského kraje je popsána jako „Dálnice D3 úsek J. – hranice kraje včetně všech vyvolaných přeložek a souvisejících staveb) vyplývá, že veřejně prospěšnou stavbou jsou i související a podmiňující stavby pro dálnici D3, pročež mimoúrovňové křižovatky na dálnici D3 nejsou v popisu veřejně prospěšné stavby v tabulce uvedeny, neboť patří mezi související stavby. Následně je uveden seznam dvanácti uvažovaných mimoúrovňových křižovatek, s tím, že všechny tyto prostory jsou předmětem vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území. S tím je v souladu i obsah grafické části odůvodnění Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, a sice koordinační výkres, ve kterém je všech dvanáct uvažovaných mimoúrovňových křižovatek vyznačeno. Tomuto odůvodnění odpovídá i obsah vyhodnocení vlivů na životní prostředí (dokumentace SEA), ve kterém jsou na str. 62 – 68 vyhodnoceny sekundární, synergické a kumulativní vlivy jednotlivých mimoúrovňových křižovatek s jednotlivými navazujícími silnicemi (přivaděči).

88. K této námitce soud nejprve odkazuje na závěr NSS vyslovený v rozsudcích ze dne 12. 5. 2016, č. j. 6 As 174/2015-72 (bod 58), a ze dne 25. 5. 2017, č. j. 5 As 49/2016-198 (bod 142), že zásady územního rozvoje a vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území jsou relativně samostatnými dokumenty. Proto samotná skutečnost, že určitý záměr je zohledněn ve vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, neznamená, že by musel být nutně zanesen i do textové a grafické části ZÚR.

89. Dále je třeba uvést, že není úkolem soudu určovat, které plochy mají nadmístní význam a které nikoli. Jak uvedl NSS v bodě 138 rozsudku ze dne 25. 5. 2017, č. j. 5 As 49/2016-198, resp. Městský soud v Praze, s jehož názorem se NSS zcela ztotožnil: [s]tanovení ploch nadmístního významu je teprve úkolem ZÚR. Není tedy tomu tak, že by principiálně existovala nějaká plocha splňující kritérium plochy nadmístního významu a ZÚR se měly pouze omezit na deklarování této vlastnosti. Pořizovatel je při jejich vymezení volný v tom směru, že pro účely ZÚR takové plochy teprve definuje, přičemž je v zásadě limitován toliko dvěma hledisky – tyto plochy musí splňovat definici ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) stavebního zákona, tedy v případě hlavního města Prahy musí jít o plochy celoměstského významu, zároveň musí respektovat zápověď vymezenou v ustanovení § 36 odst. 3 stavebního zákona, tedy nesmí dosáhnout podrobnosti, jež přísluší nižším úrovním územně plánovací dokumentace či rozhodování v území. Pokud tedy úvaha pořizovatele vtělená do odůvodnění ZÚR respektuje tyto základní limity, v zásadě se stanovení těchto ploch vymyká soudnímu přezkumu OOP, neboť již přesahuje limity stanovené v ustanovení § 101d odst. 2 s. ř. s. V obecné rovině tedy soud není a nemůže být povolán k tomu, aby rozhodl na věcné úrovni polemiku o tom, zda nějaká plocha má být či nemá být zavzata do ZÚR jako plocha nadmístního významu. Pokud jde o respektování výše zmíněných limitů ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) a § 36 odst. 3 stavebního zákona, soud se ve své přezkumné činnosti musí omezit toliko na hodnocení, zda vymezení těchto ploch je logické, konzistentní a respektuje omezení, jež jsou ovšem stanovena jako zábrana přílišné podrobnosti ZÚR, tedy v zásadě pravého opaku, než je cíl, jehož se navrhovatelé domáhají. […] věcná polemika s tím, zda by bylo či nebylo účelné jako plochu nadměstského významu nad rámec v ZÚR vymezených ploch ještě nějakou plochu stanovit, se vymyká kognici soudu.“ 90. Odpůrce v odůvodnění napadeného OOP (jeho grafická i textová část je zcela v souladu) srozumitelně vysvětlil, z jakého důvodu nejsou samostatně vymezovány koridory pro umístění mimoúrovňových křižovatek jako samostatných veřejně prospěšných staveb. S tímto vysvětlením se soud ztotožňuje. Nadto soud dodává, že i kdyby tomu mělo být jinak (tj. že by bylo nezbytné pro mimoúrovňové křižovatky vymezit samostatný koridor, což je nicméně otázka, které se vymyká soudnímu přezkumu, viz bod 91 rozsudku), nemohou navrhovatelé být na svých právech dotčeni tím, že v zásadách územního rozvoje, resp. toliko v jejich aktualizaci, určitý další záměr (třeba i nadmístního významu) zahrnut není.

91. Soud dále uvádí, že koridor dálnice (či jiné významné dopravní stavby) není vymezován pouze za účelem následného umístění samotného dálničního tělesa, ale je tak činěno i za účelem umístění souvisejících dopravních staveb (například přivaděčů či již zmiňovaných mimoúrovňových křižovatek). Koridor dálnice se tedy bude nejen zužovat a rozšiřovat, ale může i různě vybočovat. Není proto nezbytné, aby pro každý přivaděč byl v zásadách územního rozvoje vymezen samostatný koridor, ale může být vymezen jako součást koridoru dálnice (popsanou povahu má v dané věci vybočení směrem k obci P. a dále pak vybočení k obci K. P. na straně jedné a k obci K. na straně druhé).

92. Napadené OOP tedy není v tomto ohledu vnitřně rozporné. Námitka je nedůvodná. Zásah do zemědělského půdního fondu a pozemků určených k plnění funkcí lesa 93. V návaznosti na předcházející námitku navrhovatelé dále namítají, že napadené OOP představuje zásah do zemědělského půdního fondu (dále též „ZPF“). Podle § 5 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ZPF“) a podle vyhlášky č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany ZPF, ve znění pozdějších předpisů, musí územně plánovací dokumentace obsahovat řešení, které je z hlediska ochrany ZPF nejvýhodnější a zpravidla předpokládané důsledky navrhovaného řešení na ZPF srovnat s jiným možným řešením. Napadené OOP žádné porovnání variant či alternativní řešení v zájmu ochrany ZPF neobsahuje. Přitom oba koridory dálnice D3 a V. spojky zasahují z velké části své rozlohy do půd I. a II. třídy ochrany, tedy nejpřísněji chráněných částí ZPF (celkem se jedná o 330 hektarů, z toho 63 hektarů v I. třídě a 66 hektarů v II. třídě ochrany). Veřejný zájem, který by podle § 4 odst. 3 zákona o ZPF mohl případně převážit nad ochranou ZPF, nelze prokázat, protože napadené OOP jakékoli alternativy a úvahy o ochraně ZPF postrádá. Tuto námitku navrhovatelé vznesli již v průběhu projednávání OOP (námitka č. 17, str. 28 přílohy č. 1 odůvodnění OOP), ale odpůrce ji vypořádal zcela nedostatečně.

94. Odpůrce s touto výtkou nesouhlasí. Z vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence plánovací činnosti plyne, že u zásad územního rozvoje se zásah do zemědělského půdního fondu pouze kvalifikovaně odhadne a konkrétně se posuzuje teprve plocha, která bude skutečně předmětem záboru.

95. V souvislosti s šíří obou koridorů navrhovatelé také tvrdí, že je nesprávně vyhodnocen zásah do zemědělského půdního fondu a do pozemků určených k plnění funkcí lesa.

96. Odpůrce k této námitce uvádí, že se při odhadu zásahu přidržel všech na věc dopadajících právních předpisů a metodik příslušných ministerstev. Je třeba mít na paměti, že v dané fázi územního plánování jde o kvalifikovaný odhad, nikoli o přesný výpočet zabraných ploch. Tento odhad se navíc vztahuje jen k samotné stavbě (v případě dálnice D3 jde o pás o šíři 65 metrů, v případě V. spojky 30 metrů), nikoli k celé šíři koridoru.

97. K oběma okruhům námitek soud uvádí, že ze správního spisu zjistil, že se odpůrce zásahem do zemědělského půdního fondu, resp. do pozemků určených k plnění funkcí lesa, zabýval na straně 61 – 63 odůvodnění napadeného OOP, kde provedl kvalifikovaný odhad záborů při průměrné šíři tělesa dálnice D3 65 metrů a tělesa V. spojky 30 metrů. V připojených tabulkách pak konkretizoval, kolik procent zemědělské půdy v jednotlivých třídách ochrany, resp. kolik procent jakých pozemků určených k plnění funkcí lesa bude předmětem záboru. Obě dopravní stavby mohou zabrat 340,23 ha zemědělské půdy a 62,29 ha lesů, s tím, že číslo ještě bude konkretizováno v dalších fázích územního plánování a téměř jistě ještě klesne (tunely nejsou v odhadu zohledněny). Soud tedy musí odmítnout námitku, že napadené OOP jakékoli úvahy o zásahu do ZPF postrádá. Jde-li o námitku, že napadené OOP není zpracováno ve variantách, což by podle navrhovatelů teprve umožňovalo posoudit, zda je z hlediska ochrany ZPF nejvýhodnější, musí soud odkázat na bod 52 tohoto rozsudku, kde bylo podrobně vysvětleno, že odpůrce nemá povinnost zpracovat návrh OOP ve variantách. Tuto povinnost nelze dovodit ani z § 5 odst. 1 zákona o ZPF, neboť navrhnout řešení, které je z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu nejvýhodnější, vyplývající z § 5 odst. 1 zákona o ZPF, lze i jiným způsobem, než výhradně zpracováním variant.

98. Soud shledává hodnocení provedené odpůrcem ve vztahu k odhadu záborů zemědělského půdního fondu a pozemků určených k plnění funkce lesa za dostatečné, a to zejména s ohledem na to, že není dosud jasné, kudy přesně v rámci napadeným OOP vymezeného koridoru obě liniové dopravní stavby povedou. Námitka je nedůvodná. Absence přezkumu souladu napadeného OOP s Politikou územního rozvoje 99. Dále navrhovatelé namítají, že dne 15. 4. 2015 schválila vláda Aktualizaci č. 1 Politiky územního rozvoje, která se dotkla zejména dopravní a technické infrastruktury. Tím nahradila Politiku územního rozvoje v dosavadním znění. Napadené OOP bylo schváleno až o několik měsíců poté, avšak neobsahuje přezkoumání souladu s v té době účinným zněním Politiky územního rozvoje, tedy ve znění její aktualizace č.

1. I tuto námitku navrhovatelé vznesli již během projednávání OOP (námitka č. 6, str. 12 přílohy č. 1 odůvodnění OOP), avšak odpůrce ji vypořádal nedostatečně a nezohlednil, že posouzení souladu OOP s aktualizovanou Politikou územního rozvoje nemůže učinit sám.

100. Odpůrce s námitkou, že napadené OOP neobsahuje posouzení souladu s aktuálním zněním Politiky územního rozvoje ve znění její 1. aktualizace, nesouhlasí. Napadené OOP aktuálnímu znění Politiky územního rozvoje odpovídá, jak je také v kapitole 2.1 jeho odůvodnění vysvětleno. Z časových důvodů byl sice posouzen soulad OOP s Politikou územního rozvoje z roku 2008, její 1. aktualizace však neobsahuje žádné změny, které by měly na věcné řešení napadeného OOP jakýkoli vliv.

101. Soud nejprve konstatuje, že zatímco proces přijímání napadeného OOP byl zahájen usnesením zastupitelstva odpůrce o jeho pořízení ze dne 9. 12. 2013, aktualizaci č. 1 Politiky územního rozvoje vláda schválila až dne 15. 4. 2015. Nelze tedy klást odpůrci k tíži, že původně návrh OOP zpracoval v souladu s Politikou územního rozvoje v původním (neaktualizovaném) znění. V době vydání napadeného OOP však již byla účinná 1. aktualizace Politiky územního rozvoje. Soud proto zkoumal, zda odpůrce na změny, které přinesla, adekvátně reagoval. Soud se seznámil s Politikou územního rozvoje a s její aktualizací č. 1, jimiž při jednání provedl důkaz. Shledal, že došlo ke změnám jak v části 2, která stanoví republikové priority územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území, a rovněž v části 5, která vymezuje plochy a koridory dopravní infrastruktury. Tyto změny nemohlo reflektovat ani Ministerstvo životního prostředí ve svém souhlasném stanovisku ze dne 23. 3. 2015. V odůvodnění napadeného OOP odpůrce na stranách 6 – 13 vysvětlil chronologii přijímání napadeného OOP a Aktualizace č. 1 Politiky územního rozvoje a vyjmenoval klíčové změny. Těmi jsou podle odpůrce zrušení čl. 82 Politiky územního rozvoje, kterým byl vymezen multimodální koridor M1 Praha – Tábor – České Budějovice – Linec. Zůstal však vymezen koridor E55 Praha – Tábor – České Budějovice – Dolní Třebonín a nově byl specifikován úkol pro územní plánování vymezit tento koridor v Zásadách územního rozvoje, kteréžto povinnosti napadené OOP vyhovuje. Dále odpůrce prošel jednotlivé republikové priority územního plánování a učinil ke každé z nich stručný komentář, v němž zhodnotil, do jaké míry se tato nově formulovaná priorita dotýká napadeného OOP a zda je s ním v souladu. Poté dospěl k závěru, že napadené OOP je v souladu s Politikou územního rozvoje ve znění její 1. aktualizace.

102. Soud konstatuje, že postupu odpůrce nemá co vytknout. Jelikož navrhovatelé pouze obecně tvrdili, že odpůrce 1. aktualizaci Politiky územního rozvoje vůbec nezohlednil, což však není pravda, nelze o této námitce uzavřít jinak, než že je nedůvodná. Dále soud nepřisvědčil ani námitce, že pořizovatel učinil závěr o souladu návrhu napadeného OOP s Politikou územního rozvoje ve znění její první aktualizace sám, ač k tomu nebyl oprávněn. Z § 39 odst. 4, § 40 odst. 1 písm. a) a § 41 odst. 4 stavebního zákona je patrné, že je to právě krajský úřad, jehož úlohou je zajistit soulad zásad územního rozvoje (resp. jejich aktualizace) s politikou územního rozvoje. Pořizovatel splnil svou povinnost a obstaral vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj podle § 37 odst. 9 stavebního zákona ze dne 20. 2. 2015, v němž toto ministerstvo sdělilo, že neshledalo žádné nedostatky návrhu z hlediska souladu s Politikou územního rozvoje. Dále obstaral pořizovatel stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj podle § 39 odst. 2 stavebního zákona ze dne 27. 4. 2015, v němž toto ministerstvo sdělilo, že neshledalo žádné nedostatky návrhu z hlediska souladu s Politikou územního rozvoje ve znění její 1. aktualizace. Při přijímání napadeného OOP tedy odpůrce řádně zhodnotil jeho soulad s 1. aktualizací Politiky územního rozvoje. Jeho závěr, že je s ní v souladu, má oporu i ve stanovisku Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 27. 4. 2015. Námitka je nedůvodná. Absence posouzení potřebnosti dálnice D3 103. Navrhovatelé dále namítají, že v napadeném OOP i ve vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území postrádají hodnocení ekonomických nákladů a přínosů dálnice D3 a posouzení její dopravní potřebnosti. V OOP je potřeba dálnice D3 zdůvodněna pouze lepším napojením Tábora a Českých Budějovic na Prahu a odlehčení dálnici D1 a silnici č. I/3. Tato tvrzená potřeba však v OOP není nijak prokázána a vzhledem k tomu, že intenzita dopravy v tomto úseku od roku 2008 stagnuje, mají navrhovatelé za to, že po realizovaném zkapacitnění dálnic D1 a plánovaném zkapacitnění silnice č. I/3 jsou již Tábor a České Budějovice s Prahou propojeny dostatečně. Tvrzený soulad s „Transevropským multimodálním koridorem X“ v (beztak již neúčinné) Politice územního rozvoje nemůže obstát, neboť žádný takový koridor neexistuje – není zmiňován v žádném evropském legislativním aktu. Z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1315/2013 ze dne 11. 12. 2013 o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě a o zrušení rozhodnutí č. 661/2010/EU sice Českou republiku zavazuje vybudovat do roku 2050 na trase Praha – České Budějovice (součást globální transevropské sítě TEN-T) silnici vysoké kvality, této povinnosti lze však nepochybně dostát i jiným způsobem, než právě výstavbou dálnice D3. Bez významu není ani to, že záměr koridoru dálnice D3 se připravuje již několik desetiletí a je stále odsouván. Ze všech uvedených důvodů jsou navrhovatelé přesvědčeni o tom, že je třeba v napadeném OOP posuzovat dálnici D3 variantně, a to včetně tzv. nulové varianty. Odpůrce ve vypořádání této námitky akcentuje pouze ekonomické hledisko, aniž by do svých úvah zahrnul jiné aspekty, např. životní prostředí a veřejné zdraví.

104. Odpůrce naopak nemá za to, že by v napadeném OOP chybělo posouzení dopravní potřebnosti dálnice D3. Ta je naopak odůvodněna v kapitolách 2.1, 7.1, 7.2 a 7.5 odůvodnění OOP.

105. Soud k této námitce uvádí, že samotná míra podrobnosti námitky svědčí o tom, že odpůrce hodnocení potřebnosti dálnice D3 provedl, a to vcelku komplexně. Potřebnost dálnice D3 je podle odůvodnění napadeného OOP dána jednak Politikou územního rozvoje ve znění její 1. aktualizace, která zahrnutí spojení v úseku Praha – Tábor – České Budějovice – Dolní Třebonín (E55) ukládá (srov. kapitolu 2.1 textové části odůvodnění napadeného OOP), jednak dalšími důvody shrnutými v 7 kapitole textové části odůvodnění OOP. Dálnice D3 je stěžejní regionální, národní i mezinárodní vazba, neboť propojuje Rakousko, Tábor a České Budějovice s Prahou. Jako taková výrazně ulehčí dálnici D1 a silnici I/3, které tyto vazby zajišťují v současnosti. V území jižně od Prahy chybí kapacitní radiální trasa; silnice II/105 a II/603 je nemohou nahrazovat, neboť prochází osídlením a nemají pro takovou dopravní zátěž odpovídající parametry. Soud uzavírá, že není pravda, že by odpůrce potřebnost dálnice D3 vůbec nezhodnotil, naopak tak učinil přezkoumatelně a komplexně. Správnost těchto úvah nemůže soud posuzovat, neboť jeho úkolem je hodnotit toliko zákonnost napadeného OOP. Jak již bylo pak řečeno výše (bod 52 tohoto rozsudku), odpůrce není povinen zpracovávat zásady územního rozvoje ve variantách. Námitka je nedůvodná. Zpochybnění oprávněného investora 106. Dále navrhovatelé podotýkají, že návrh na aktualizaci zásad územního rozvoje může podle § 42 odst. 6 stavebního zákona podat oprávněný investor, který je v § 39 odst. 2 téhož zákona definován jako správce nebo provozovatel veřejné dopravní infrastruktury. Osoba zúčastněná na řízení je nepochybně oprávněným investorem ve vztahu k záměru dálnice D3, nikoli však k záměru V. spojky, která se týká silnice č. X, tedy silnice II. třídy, kterou spravuje a provozuje odpůrce. Osoba zúčastněná na řízení tedy nebyla vůbec oprávněna podat návrh na vydání napadeného OOP.

107. Odpůrce s tím, že by Ř. s. a d. nebylo oprávněno podat návrh na vydání napadeného OOP, neboť ve vztahu k V. spojce jakožto komunikaci II. třídy není správcem ani provozovatelem, nesouhlasí. Ř. s. a d. požádalo o aktualizaci zásad územního rozvoje pro dálnici D3 a související stavby. Takovou stavbou je právě V. spojka, která bude napojovat B. na dálnici D3 a při uzavírce dálnice bude sloužit jako objízdná trasa. Žádný právní předpis státu nebrání investovat do silnic nižších tříd a poté je převést na jiného vlastníka, což Ř. s. a d. v dané věci předpokládá (srov. dokument Kategorizace silnic a dálnic do roku 2040).

108. Soud ze správního spisu zjistil, že proces pořizování napadeného OOP byl zahájen z iniciativy osoby zúčastněné na řízení – jejím návrhem ze dne 5. 9. 2013 na aktualizaci Zásad územního rozvoje Středočeského kraje v části dotčené rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2013, č. j. 50 A 9/2013-85. Podle § 42 odst. 6 věty první stavebního zákona, dojde-li ke zrušení části zásad územního rozvoje nebo nelze-li podle nich rozhodovat na základě § 41 odst. 3 a 4 anebo je-li kraji podán oprávněným investorem návrh na aktualizaci zásad územního rozvoje z důvodu rozvoje veřejné dopravní nebo technické infrastruktury, zastupitelstvo kraje bezodkladně rozhodne o aktualizaci zásad územního rozvoje a jejím obsahu. Oprávněným investorem je podle § 39 odst. 2 stavebního zákona vlastník, správce nebo provozovatel veřejné dopravní nebo veřejné technické infrastruktury.

109. Osoba zúčastněná na řízení je příspěvkovou organizací Ministerstva dopravy. Mezi účastníky není sporu o tom, že jejím základním účelem a předmětem činnosti je hospodaření s dálnicemi a silnicemi I. třídy a jejich opravy a údržba. V. spojka je však silnicí II. třídy (srov. str. 6 odůvodnění napadeného OOP), k hospodaření s ní tedy osoba zúčastněná na řízení oprávněna není. Jako taková je ve vlastnictví kraje (srov. § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích), jehož zastupitelstvo o pořízení návrhu napadeného OOP rozhodlo.

110. Jakkoli osoba zúčastněná na řízení ve vztahu k záměru V. spojky není oprávněným investorem ve smyslu § 39 odst. 2 s. ř. s., neznamená to, že odpůrce nemohl postupem podle § 42 odst. 6 stavebního zákona rozhodnout o aktualizaci zásad územního rozvoje i ve vztahu k tomuto záměru. Podle uvedeného ustanovení totiž tak učiní nejen tehdy, je-li kraji podán oprávněným investorem návrh na aktualizaci zásad územního rozvoje z důvodu rozvoje veřejné dopravní nebo technické infrastruktury, ale také tehdy dojde-li ke zrušení části zásad územního rozvoje. Tato podmínka přitom s ohledem na existenci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2013, č. j. 50 A 9/2013 – 85, kterým bylo zrušeno opatření obecné povahy – Zásady územního rozvoje Středočeského kraje schválené usnesením Zastupitelstva Středočeského kraje č. 4- 20/2011/ZK ze dne 19. 12. 2011, v části textového a grafického vymezení koridoru D005 s označením „Koridor dálnice D3“ úsek J. – hranice kraje (+ 10 x MÚK) a v části textového a grafického vymezení koridoru D081 s označením „Koridor silnice X“, úsek B. - V. Byť tedy osoba zúčastněná na řízení do návrhu ze dne 5. 9. 2013 zahrnula koridor V. spojky nesprávně, nic to nemění na oprávnění odpůrce rozhodnout postupem podle § 42 odst. 6 stavebního zákona o aktualizaci zásah územního rozvoje i ve vztahu k tomuto koridoru. K tomu došlo usnesením odpůrce ze dne 9. 12. 2013, č. 77-9/2013/ZK. Námitka není důvodná. Nevypořádání některých námitek 111. Dále navrhovatelé tvrdí, že námitky, které uplatnili proti návrhu napadeného OOP a které se v zásadě shodovaly s žalobními body, odpůrce vypořádal nedostatečně. Šlo o námitky zcela konkrétní, podložené věcnými důvody a právní argumentací. Odpůrce však nedostál požadavku na přezkoumatelnost vypořádání námitek.

112. Odpůrce se s námitkou, že v průběhu přijímání napadeného OOP nedostatečně vypořádal námitky a připomínky navrhovatelů, neztotožňuje. Tuto námitku považuje za obecnou a vnitřně rozpornou a není jasné, jak mělo být zasaženo do práv navrhovatelů. Vzhledem k její obecnosti uvádí, že má za to, že námitky nejsou vypořádány nepřezkoumatelně, ani v rozporu se zákonem. Odpůrce také připomíná rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136, podle něhož lze v případě přezkumu vypořádání námitek hodnotit jen to, zda se s nimi skutečně vypořádal, nikoli správnost jeho názoru, a na nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, podle něhož nelze na vypořádání námitek a připomínek klást přemrštěné požadavky.

113. Soud k tomu podotýká, že takto obecnou námitku nemůže vypořádat jinak, než právě také obecně. Ze správního spisu ověřil, že námitkami, které navrhovatelé uplatnili, se odpůrce zabýval, a to v textové části odůvodnění napadeného OOP na stranách 3 – 39, resp. 84 – 88. Přitom na úvod (na str. 4) správně poukázal na to, že v řadě vznesených námitek navrhovatelé požadují takovou míru přesnosti a podrobnosti, které nelze na úrovni zásad územního rozvoje dosáhnout. Takový postup by se naopak mohl dostat do rozporu s § 36 odst. 3 stavebního zákona. Jedná se totiž pouze o koncepci, která má teprve být zpřesňována v dalších navazujících řízeních podle stavebního zákona. Soud se seznámil s vypořádáním jednotlivých námitek a konstatuje, že je pokládá za přezkoumatelné. Nepřezkoumatelná by byla taková námitka, z jejíhož odůvodnění by zřetelně neplynuly důvody, proč ji odpůrce odmítl nebo proč jí vyhověl. Takovou vadou však žádná z námitek netrpí. Byť je odůvodnění v některých případech stručné, je třeba připomenout nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, podle nějž „[p]ožadavky vznášené Nejvyšším správním soudem vůči zastupitelstvu obce, pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami vlastníka pozemku uplatněnými proti územnímu plánu (obdobně platí pro zastupitelstvo kraje a ZÚR - pozn. soudu), nesmí být přemrštěné. Takové přehnané požadavky jsou výrazem přepjatého formalismu, který ohrožuje funkčnost územního plánování a přispívá k narušení stability systému územního plánování a právních jistot občanů; lze je hodnotit jako nepřípustný zásah do práva na samosprávu.“ Námitka je nedůvodná. Rozpor se závaznými stanovisky 114. Navrhovatelé dále namítají, že je napadené OOP v rozporu se stanovisky některých dotčených orgánů. Stanoviska některých dotčených orgánů totiž vyžadovala doplnění textu OOP (např. stanovisko Hasičského záchranného sboru, Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva kultury, Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru životního prostředí a Národního památkového ústavu), avšak odpůrce tyto požadavky nerespektoval, ani to v napadeném OOP nijak nezdůvodnil. Odpůrce také v rozporu s § 38 odst. 1 stavebního zákona před zahájením řízení o aktualizaci zásad územního rozvoje nevyhodnotil výsledky projednání návrhu zásad územního rozvoje a nevyřešil případné rozpory (ze společného jednání o návrhu neexistuje ani zápis). Napadené OOP je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění. Dále navrhovatelé podotýkají, že ani ke společnému jednání, ani k veřejnému projednání nebylo vydáno stanovisko dotčeného orgánu na úseku ochrany zdraví před hlukem, přestože otázka dodržení hlukových limitů a ochrana před hlukem je v daném případě zásadní, na což upozornili i navrhovatelé ve svých námitkách. Tímto opomenutím odpůrce zatížil napadené OOP vadou.

115. Odpůrce nemá za to, že postupoval v rozporu se stanovisky dotčených orgánů a že chybí stanovisko orgánu ochrany veřejného zdraví. Tento žalobní bod odpůrce požaduje za obecný, neboť není přesně uvedeno, kterých stanovisek kterých orgánů se tato výtka týká a jak měla tvrzená skutečnost zasáhnout do práv navrhovatelů. Napadené OOP bylo projednáno se všemi dotčenými orgány; i Krajská hygienická stanice byla obeslána v rámci společného jednání a posléze pozvána na veřejné projednání návrhu OOP, avšak nedostavila se. Dne 29. 6. 2015 zaslala vyjádření, že z hlediska požadavků ochrany veřejného zdraví s rozhodnutím o námitkách a vypořádáním připomínek souhlasí.

116. Soud ze správního spisu ověřil, že svá stanoviska před společným jednáním zaslali Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo životního prostředí, Český báňský úřad, Ministerstvo kultury, Krajský úřad Středočeského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství a Hasičský záchranný sbor Středočeského kraje. Součástí správního spisu jsou potvrzení o dohodnutí stanoviska ke společnému jednání se všemi těmito dotčenými orgány, kdy dotčené orgány souhlasí s odůvodněním vypořádání připomínek, které provedli pořizovatelé napadeného OOP. Soud konstatuje, že jelikož navrhovatelé neuvedli, jaká konkrétní doporučení těchto orgánů odpůrce nerespektoval, což činí tuto námitku velmi obecnou a soud ji nemůže vypořádat jinak, než právě obecně, tedy odkazem na vzájemné dohody uzavřené ještě před společným jednáním. Vypořádání těchto námitek se následně stalo součástí přílohy č. 4 odůvodnění napadeného OOP, přičemž je odpůrce vzal na vědomí. To neplatí pro stanovisko Hasičského záchranného sboru, s nímž bylo dne 13. 2. 2015 dohodnuto, že odpůrce jím uplatněnou připomínku týkající se civilní ochrany reflektovat nebude, neboť nesouvisí s předmětem napadeného OOP (parametry civilní ochrany zásad územního rozvoje Středočeského kraje se napadeným OOP nemění).

117. Rovněž se soud může vyjádřit pouze ke konkrétně vyjmenovaným údajně nevypořádaným stanoviskům (byť navrhovatelé v této námitce uváděli, že jde „například“ o tato stanoviska). Pokud by totiž soud prověřoval i další stanoviska, nepřípustně by tím domýšlel obsah námitky za navrhovatele. Pokud jde o „stanovisko“ Národního památkového ústavu, které navrhovatelé příkladmo rovněž vyjmenovali, poznamenává soud především, že Národní památkový ústav není dotčeným orgánem státní správy, je jen odborným pracovištěm státní památkové péče podřízeným Ministerstvu kultury. Ze str. 9 přílohy č. 6 odůvodnění soud nicméně zjistil, že vyjádřením Národního památkového ústavu se odpůrce přesto zabýval a jeho námitky vzal na vědomí, avšak bez výjimky dospěl k závěru, že zájmy státní památkové péče, včetně archeologické péče, nebudou napadeným OOP zásadním způsobem dotčeny.

118. Soud tedy neshledal, že by odpůrce nerespektoval stanoviska dotčených orgánů. Naopak ze správního spisu plyne, že je vzal na vědomí a přezkoumatelně – byť stručně – odůvodnil, z jakého důvodu je nepokládá za relevantní ve vztahu k napadenému OOP, resp. vyžadující jeho změnu.

119. Pokud navrhovatelé poukazují na chybějící stanovisko Krajské hygienické stanice, konstatuje soud, že tento dotčený orgán byl obeslán jak v rámci společného jednání, tak byl posléze pozván na veřejné projednání návrhu OOP, kam se však nedostavil. Krajská hygienická stanice pouze na základě výzvy k uplatnění stanoviska k návrhu rozhodnutí o námitkách a návrhu vyhodnocení připomínek zaslala stanovisko ze dne 29. 6. 2015 s tím, že z hlediska požadavků ochrany veřejného zdraví s rozhodnutím o námitkách a vypořádáním připomínek souhlasí. Za těchto okolností nelze odpůrci vytýkat, že neopatřil stanovisko tohoto dotčeného orgánu, neboť odpůrce nemá žádné nástroje k tomu, aby předložení stanoviska na příslušném dotčeném orgánu vymohl. Ze závazného stanoviska Krajské hygienické stanice ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. S-KHSSC 53671/2017, č. j. KHSSC 53671/2017, které bylo vydáno k územnímu řízení pro stavbu „D3 0301-0303 P. –V.“ a kterým soud na návrh navrhovatelů provedl důkaz, nicméně plyne, že tento dotčený orgán v dalších navazujících řízeních plní své úkoly na úseku ochrany zdraví před hlukem. Tato námitka není důvodná. Rozpor výroku napadeného OOP s Vyhodnocením vlivů na udržitelný rozvoj území 120. Dále navrhovatelé namítají, že výrok napadeného OOP neobsahuje některá opatření navržená ve Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, konkrétně v jeho části A – Vyhodnocení vlivů na životní prostředí; např. povinnost zpracovat hydrologický posudek (str. 52), báňsko-historický posudek (str. 51), podrobnou hlukovou a rozptylovou studii (str. 47 a 53), hodnocení zásahu do regionálního biocentra ÚSES RBC 1382 (str. 49), hodnocení vlivů na krajinný ráz (str. 55) atd. Důvod, proč tato opatření nezařadil, přitom odpůrce nijak nezdůvodnil.

121. Odpůrce s tím, že výrok neobsahuje některá opatření obsažená ve Vyhodnocení vlivů na životní prostředí, nesouhlasí. Nikoli vše uvedené ve Vyhodnocení vlivů na životní prostředí lze beze zbytku přebrat do výrokové části návrhu územně plánovací dokumentace; tím spíše ne do zásad územního rozvoje, které se musí ze zákona vyznačovat určitou mírou obecnosti. Navrhovateli uváděné příklady by se přitom neobešly bez detailního zkoumání poměrů. Dodává také, že Ministerstvo životního prostředí nemělo ani k návrhu napadeného OOP ani k Vyhodnocení vlivů na životní prostředí žádné námitky, jak plyne z jeho vyjádření ze dne 29. 6. 2015.

122. Soud poukazuje na to, že – jak již bylo řečeno v bodě 88 tohoto rozsudku – Zásady územního rozvoje a Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území jsou relativně samostatné dokumenty a nikoli vše, co je součástí Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, musí být nezbytně také součástí Zásad územního rozvoje. Dále se soud ztotožňuje s odpůrcem, že nikoli všechna opatření lze do Zásad územního rozvoje zařadit, aniž by se odpůrce prohřešil proti jejich obecnosti stanovené § 36 odst. 3 stavebního zákona.

123. K návrhu zásad územního rozvoje (včetně vyhodnocení vlivů na životní prostředí, vyhodnocení vlivů na veřejné zdraví a vyhodnocení vlivů na soustavu Natura 2000 a dalších podkladů dle § 37 odst. 7 stavebního zákona) vydalo dne 23. 3. 2015 stanovisko podle § 10g zákona o posuzování vlivů na životní prostředí Ministerstvo životního prostředí, jeho podmínky přitom navrhovatel zohlednil v bodě 5 napadeného OOP, pokud jde o koridor dálnice D3, a v bodě 9 napadeného OOP, pokud jde o koridor V. spojky a dále pak v bodě 10 napadeného OOP, s tím, že zahrnuta byla pouze ta opatření, které jsou relevantní z hlediska podrobnosti zpracování napadeného OOP; tedy ta, která svojí podrobností nenáleží svým obsahem územnímu plánu, regulačnímu plánu či dalším navazujícím rozhodnutím (§ 36 odst. 3 stavebního zákona). Námitka je nedůvodná. Nevyhodnocení vlivu napadeného OOP na veřejné zdraví 124. Konečně navrhovatelé namítají, že nebyl vyhodnocen vliv napadeného OOP na veřejné zdraví, ačkoli tato povinnost plyne z § 19 odst. 1 zákona o EIA. V rámci Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území je dopadu na lidské zdraví věnována toliko jedna strana textu a několik dalších částí týkajících se dopadu na veřejné zdraví jsou nesystematicky roztroušeny po celém dokumentu; nelze je tedy jednoznačně identifikovat a ověřit, že je zpracovala osoba s příslušnou autorizací. To je přitom nezbytné v případě, že zpracovatel není oprávněn určitou část vypracovat sám (srov. § 19 odst. 1 zákona o EIA nebo § 159 odst. 2 stavebního zákona).

125. Odpůrce nesouhlasí s tím, že nebyl řádně vyhodnocen vliv napadeného OOP na veřejné zdraví. Hodnocení vlivů na lidské zdraví provedeno bylo, a to v bodě 6 Vyhodnocení vlivů na životní prostředí; zpracovala je autorizovaná osoba ve smyslu § 19 zákona o EIA (informace obsažena na straně 2 Vyhodnocení vlivů na životní prostředí).

126. Soud ze správního spisu zjistil, že – v souladu s tvrzením odpůrce – se na vypracování Vyhodnocení vlivů na životní prostředí se podílela P. D., držitelka osvědčení odborné způsobilosti pro oblast posuzování vlivů na veřejné zdraví podle § 19 zákona o EIA (str. 2 Vyhodnocení vlivů na životní prostředí). Vlivy napadeného OOP na veřejné zdraví se odpůrce obecně zabýval v části 6.1.1 Vyhodnocení vlivů na životní prostředí, přičemž vycházel z rozptylové a hlukové studie, které soud pokládá za přijatelné, byť jsou staršího data (srov. bod 41 tohoto rozsudku). Z povahy věci se napadené OOP může dotknout veřejného zdraví zejména prostřednictvím znečištění ovzduší a hlukem. Dálnice D3 jakožto nová komunikace odvede z center některých obcí dopravu, čímž dojde ke zlepšení situace v oblasti veřejného zdraví; naopak v případě těch obcí, v jejichž blízkosti povede dálniční těleso, se může situace zhoršit. Na veřejné zdraví bude mít vliv jak výstavba, tak vlastní provoz dálnice D3. Z hlediska znečištění ovzduší představují riziko zejména částice PM 10 a PM 2,5 a polycyklické aromatické uhlovodíky; dále hrozí v souvislosti s provozem dálnice zvýšení hluku, přičemž odpůrce vyjmenoval ty obce, na které může napadené OOP mít mírně negativní vliv. V zásadě tatáž rizika pro ochranu veřejného zdraví spatřuje odpůrce z hlediska V. spojky, s tím rozdílem, že okruh dotčených obcí je pochopitelně odlišný. Odpůrce navrhuje při přípravě konkrétních záměrů (jednotlivých úseků) dbát o ochranu veřejného zdraví tím, že bude zpracována podrobná hluková studie, obsahující návrh protihlukových opatření, a rozptylová studie, obsahující návrhy na minimalizaci negativních vlivů znečišťujících látek v ovzduší.

127. Soud shrnuje, že se odpůrce otázkou ochrany veřejného zdraví zabýval, a to způsobem přiměřeným obecnosti, jíž se vyznačují Zásady územního rozvoje. Jelikož jsou obě liniové dopravní stavby zatím navrhovány jen v podobě koridoru (který sám o sobě zásah do životního prostředí představovat nemůže – srov. bod 44 tohoto rozsudku), nelze dospět k určitějším závěrům o vlivu na životní prostředí a tím méně navrhnout konkrétní opatření k jejich zmírnění. Odpůrce tato opatření zmiňuje pouze typově (např. protihlukové stěny), předpokládá jejich konkretizaci v nižších stupních územního plánování. Důraz na ochranu veřejného zdraví se objevuje i ve výroku [čl. 120 písm. a), čl. 143 písm. n) a čl. 191a Zásad územního rozvoje Středočeského kraje ve znění napadeného OOP]. Netřeba zdůrazňovat, že Zásady územního rozvoje Středočeského kraje ve znění napadeného OOP jsou závazné jak pro obce při tvorbě územních plánů, tak pro stavební úřady při vydávání územních rozhodnutí, stejně jako zákonem stanovené limity prašnosti a hluku. Námitka je nedůvodná. Závěr a náklady řízení 128. Návrh není důvodný. Soud jej proto zamítl (§ 101d odst. 2, věta druhá s. ř. s.).

129. Soud neprovedl důkaz těmi listinami předloženými navrhovateli, které jsou součástí správního spisu, jenž měl soud k dispozici a z jehož obsahu vycházel. Dále soud neprovedl ty důkazy, které, s ohledem na to, že pro rozhodnutí soudu nebylo zapotřebí zjišťovat skutkový stav nad rámec toho, jak byl zjištěn z předloženého správního spisu a z provedených důkazů, považoval za nadbytečné. Jde o prodloužení jeho platnosti stanovisko Ministerstva životního prostředí k posouzení vlivů provedení záměrů dálnice D3 – Středočeská část na životní prostředí ze dne 2. 6. 2017, Dokumentací pro územní rozhodnutí pro stavbu V. spojky, Technickou studií D3, Informacemi o postupné rekonstrukci IV. železničního Koridoru, Informacemi o zprovoznění Silničního okruhu kolem Prahy, Informacemi o kvalitě ovzduší, Hlukovou studií po uvedení části Silničního okruhu kolem Prahy do předčasného užívání datovanou 03/2012 a zpracovanou společností P., Měřením hluku z automobilové dopravy v obcích J., H. J. a K. po uvedení Silničního okruhu kolem Prahy do provozu zpracovaným dne 26. 11. 2012 O. K., zápisem z členské schůze navrhovatele a) z 9. 11. 2015, Metodickým sdělením Ministerstva pro místní rozvoj k počátku závaznosti Politiky územního rozvoje České republiky ve znění Aktualizace č. 1, grafy znázorňují nárůst počtu obyvatel v obcích J. a J. u P., článkem autora P. B. ze dne 19. 11. 2018 s názvem „Kilometr za miliardu?“, údaje ze sčítání dopravy 2016 v úsecích V. – P. a J. – V., části Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, Jihomoravského kraje a pardubického kraje týkající se obvyklé šíře koridorů.

130. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že navrhovatelé neměli ve věci úspěch, nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odpůrci pak soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jde o vyšší územně samosprávný celek, který by měl disponovat dostatečným odborným a jiným zázemím k tomu, aby svá opatření obecné povahy v soudním řízení uhájil vlastními zaměstnanci (přiměřeně srov. např. rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2012, č. j. 2 As 104/2012-35). Pokud se tedy odpůrce nechal zastoupit advokátem, považuje soud s tím spjaté náklady za nedůvodně vynaložené.

131. Osoby zúčastněné na řízení mají podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů řízení, které jim vznikly v souvislosti s povinnostmi uloženými soudem. Jelikož soud v tomto řízení osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil, rozhodl tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení.