50 A 34/2019 - 49

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudů Mgr. Bc. et Bc. Petra Jiříka a JUDr. Michala Hájka, Ph.D. ve věci žalobce: L. K. bytem X proti žalovanému: představenstvo Jihočeského vodárenského svazu sídlem S. K. Neumanna 292/19, České Budějovice zastoupen advokátem Mgr. Ing. Martinem Zvěřinou sídlem Dukelská 456/21, České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2019, č. j. 1008/JVS/2019 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. dubna 2019, č. j. 1008/JVS/2019, se v části týkající se výroku „K bodu č. 1“ rozhodnutí povinného subjektu - Jihočeského vodárenského svazu ze dne 25. 3. 2019 ve věci žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 13. 3. 2019, zrušuje.

II. Rozhodnutí povinného subjektu - Jihočeského vodárenského svazu ze dne 25. 3. 2019 ve věci žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 13. 3. 2019 se ve výroku „K bodu č. 1“ zrušuje.

III. Povinnému subjektu – Jihočeskému vodárenskému svazu, sídlem S. K. Neumanna 19, České Budějovice, se přikazuje poskytnout žalobci požadované informace o tom, v jakém období byl F. R., bytem X, v zaměstnaneckém poměru vůči povinnému subjektu a dále to, v jaké pracovní pozici tato osoba byla v období od roku 2005 do roku 2018, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ve zbytku se žaloba zamítá.

V. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů uhradit žalobci 1 000 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce svojí žádostí ze dne 13. 3. 2019 žádal o poskytnutí následujících informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění ke dni 13. 3. 2019 (dále jen „InfZ“): 1) V jakém období byla osoba F. R. (…) osobou v zaměstnaneckém poměru vůči JVS a v jaké pracovní pozici v období roku od 2005 do roku 2018 2) Výše ročních příjmů ze závislé činnosti u JVS osoby F. R. v období od roku 2005 do roku 2018 3) Jaké částky výplat za zřízení služebnosti jsou dohodnuty (již jsou uzavřeny smlouva) s každým jednotlivým vlastníkem pozemku(ů), jehož se týká akce „Přívodní řad surové vody I. etapa Doudleby“.

2. Dne 25. 3. 2019 byla žalobci zaslána odpověď na jeho žádost: K bodu č. 1.: na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů nesdělujeme K bodu č. 2.: na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů nesdělujeme K bodu č. 3 byla žalobci poskytnuta tabulka s „pořadovými“ čísly vlastníků a vyplacené částky za služebnosti.

3. Proti tomuto poskytnutí žalobce brojil jednak odvoláním, jednak stížností na postup při vyřizování žádosti o informace, kterou žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 4. 2019 shledal nedůvodnou – postup povinného subjektu podle potvrdil (§ 16 odst. 6 písm. a) InfZ).

4. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl následovně: Podle § 90 odst. 1 Písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (…) se napadené rozhodnutí ve výroku č. 1 částečně mění, když odvolateli se poskytují tyto informace: U povinného subjektu je zaměstnán F. R., a to na pozici provozního náměstka. Ve zbývající části výroku č. 1 a ve výroku č. 2 a č. 3 napadeného rozhodnutí se napadené rozhodnutí potvrzuje v tom smyslu, že se žádost o poskytnutí dalších požadovaných informací odmítá. Žalovaný své rozhodnutí založil na tom, že poskytnutí informací je nutno považovat po materiální stránce za rozhodnutí o částečném odmítnutí poskytnutí informací. Žalovaný zkoumal, zda požadované informace spadají pod § 8a InfZ. V případě bodu 1) žádosti dospěl k závěru, že bez souhlasu dotčeného zaměstnance smí poskytnout pouze informace týkající se výlučně jeho pracovních aktivit, nikoli již dobu trvání pracovněprávního poměru, a to v souladu se zákonem č. 101/2002 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „UoOOÚ“), a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (dále jen „GDPR“). K bodu 2) žalovaný poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16 a dospěl k závěru, že zde formulované podmínky pro poskytnutí informací o platech nejsou splněny, neboť žalobce nesdělil žádný účel své žádosti, žalobce neplní úkoly či poslání dozoru veřejnosti a samotný subjekt údajů nedal k poskytnutí těchto údajů souhlas. K bodu 3) žalovaný uvedl, že údaje o smluvních stranách podléhají ochraně osobních údajů a nelze je poskytovat osobám vně smluvní vztah.

5. Proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 23. 4. 2019 včasnou žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

6. Žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Důvodem podání jeho žaloby má být příprava na obranu proti vyvlastnění jeho pozemků, k nimž povinný subjekt v blízké budoucnosti přistoupí. Ve vztahu k F. R. žalobce uvádí, že tato osoba je mu známa, dle jeho názoru byla tato osoba ve střetu zájmů, když působila v x jako starosta a zároveň byla zaměstnána u Jihočeského vodárenského svazu, který měl svůj vlastní partikulární zájem na tehdy schvalovaném územním plánu této obce. Z pozice starosty tato osoba dle žalobce jednala při pořizování územního plánu ku prospěchu vodárenského svazu, nikoli občanů obce.

7. K bodu 1) žalobce namítá, že se povinného subjektu dotazoval, na jaké pozici byl F. R. zaměstnán od roku 2005 do roku 2018, nikoli v době podání žádosti. Žalovaný uvedl, že tato osoba je zaměstnána jako provozní náměstek, o což ale žalobce nežádal, neboť nežádal o sdělení aktuální pracovní pozice. Ze sdělené pracovní pozice není zřejmé, od kdy tato osoba byla takto zaměstnána.

8. K bodu 2 má žalobce za to, že zveřejnění platu uvedené osoby je s ohledem na jím poukázaný střet zájmů je důvodné, vedle toho je tento plat vyplácen z veřejných prostředků.

9. Žalobce namítá, že k bodu 3) nebyla poskytnuta jména jednotlivých osob.

10. Žalobce proto uzavírá, že „je zjevné, že (…) se bez soudního zásahu těchto informací nedomůže a nebude se tudíž moci účinně bránit vyvlastnění“.

11. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl podanou žalobu zamítnout. Za hlavní otázku považuje to, zda v případě bodu 1) a 2) žádosti žalobce o informace má být jeho právo na informace nadřazeno právu F. R. na ochranu osobních údajů. F. R. k poskytnutí informací nedal souhlas. Argumentaci žalobce o přípravě proti vyvlastnění shledává žalovaný irelevantní. Ve vztahu k bodu 3) žalovaný uvádí, že s ohledem na ochranu osobních údajů vlastníků pozemků není možné jména těchto osob poskytnout.

12. Výzvou ze dne 8. 10. 2019 vyzval krajský soud osobu potenciálně zúčastněnou na řízení (§ 34 s. ř. s.) F. R., jakožto subjekt požadovaných údajů, aby sdělil, zda bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Dne 18. 10. 2019 obdržel krajský soud vyjádření této osoby, že práva osoby zúčastněné na řízení neuplatňuje.

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

14. Žaloba je důvodná.

15. Na prvním místě krajský soud konstatuje, že žalovaný, resp. povinný subjekt se zcela zjevně sám považuje za povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 InfZ – veřejnou instituci. Tato otázka tak není mezi účastníky sporná. I přesto považuje krajský soud za nutné tuto skutečnost krátce ověřit. Při ověření této skutečnosti krajský soud vyšel z judikatury Ústavního soudu popsané v jeho nálezu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 618/18, z něhož se pro nyní projednávanou věc podává, že „platí právní názor, podle kterého je veřejnou institucí podle zákona o svobodném přístupu k informacím jakákoliv obchodní společnost, jejímž stoprocentním vlastníkem je stát, případně veřejnoprávní korporace.“, čemuž zde svědčí: a) způsob vzniku instituce (sdružení právnických osob – měst a obcí); b) hledisko osoby zřizovatele (obce a města); c) subjekt vytvářející jednotlivé orgány instituce (účastněné obce a města); d) existence státního dohledu nad činností (dohled sdružených obcí a měst) a za e) veřejný účel. Ze spolkového rejstříku k povinnému subjektu plyne, že „JVS plní povinnosti a vykonává zákonné pravomoci členských obcí a měst plynoucí z jejich samostatné působnosti na úseku zásobování vodou, svádění a čištění odpadních vod uvedené v § 50 zákona č.128/2000 Sb. v platném znění v rozsahu vymezeném charakterem a vodohospodářskou funkcí majetku ve vlastnictví JVS.“, a proto i kategorii veřejného účelu považuje krajský soud za naplněnou. Jihočeský vodárenský svaz je nutné považovat za veřejnou instituci – povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 InfZ. Krajský soud si je vědom toho, že skutečnosti, které jsou obsaženy ve spolkovém rejstříku a ve sbírce listin ve vztahu k Jihočeskému vodárenskému svazu jsou skutečnostmi, se kterými by se měl soud seznámit v rámci dokazování. Má však za to, že s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení by byl takový postup pro ověření skutečností, které nejsou účastníky rozporovány, neúčelný. Vedle toho nelze opomenout, že žalovanému jsou informace obsažené v rejstříku jistě známy, neboť žalovaný je jedním z orgánů samotného povinného subjektu. Tímto postupem soudu nebylo proto do práv účastníků jakkoli zasaženo.

16. Na druhém místě shledává krajský soud za nutné konstatovat některé okolnosti věci, které považuje za důležité ve vztahu k vlastnímu procesnímu postupu. Povinným subjektem v projednávané věci je Jihočeský vodárenský svaz, který je zájmovým sdružením právnických osob – členských obcí a měst. Jedná se o osobu soukromého práva, ve které jsou sdruženy obce a města. Krajský soud se s ohledem na obsah žalobních bodů hlouběji nezabýval tím, kdo je ve smyslu § 178 správního řádu odvolacím orgánem, vychází však z toho, že poskytnutí informací (a zároveň odmítnutí jejich poskytnutí) učinil ředitel povinného subjektu (viz samo návětí napadeného rozhodnutí), který je dle § 15 stanov Jihočeského Vodárenského svazu z roku 2015 (účinných v době rozhodování povinného subjektu) odpovědný právě představenstvu Jihočeského vodárenského svazu (tj. žalovanému).

17. Na první pohled je zřejmé, že povinný subjekt nedostál svým povinnostem dle § 15 InfZ, když žalobci odmítl část informací poskytnout, aniž by přitom formálně vydal rozhodnutí o odmítnutí žalobcovy žádosti o poskytnutí informací. Žalovaný tento stav aproboval a v obecné rovině shledal, že dokument o poskytnutých informacích je zároveň v materiálním smyslu i rozhodnutím o odmítnutí žádosti. Zároveň ve svém rozhodnutí v obecné rovině rozvinul „argumentaci“ povinného subjektu, proč nelze konkrétní informace žalobci poskytnout. Samo rozhodnutí žalovaného je pro svoji obecnost a vágnost na hranici přezkoumatelnosti. Žalovaný argumentuje ochranou osobních údajů v souladu s GDPR a ZoOOÚ. Žalovaný ani povinný subjekt s těmito předpisy fakticky nepracují, pouze je bezobsažně zmiňují. Požadované informace v kontextu zákona či tohoto nařízení nehodnotí. Odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vykazuje v tomto směru podstatné vady odůvodnění rozhodnutí dle § 68 odst. 3 správního řádu. Vedle toho, žalovaný ve svém výroku uvedl, že v souladu s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu přistoupil ke změně výroku 1 „poskytnutí informací“, když vedle odmítnutí požadovaných informací určitou informaci žalobci poskytnul (to, že žalobce o tuto informaci vlastně nežádal, ponechává soud prozatím stranou). Pouze pro úplnost krajský soud doplňuje, že žalovaný ve svém rozhodnutí uvádí, že F. R. nedal souhlas k poskytnutí požadovaných informací, tato skutečnost z předloženého spisového materiálu neplyne. Vedle toho nelze rovněž přehlédnout, že tato osoba měla mít postavení vedlejšího účastníka řízení dle § 27 odst. 2 správního řádu při odmítání poskytnutí informací. Rovněž si nelze nepovšimnout, že žalovaný svá rozhodnutí doručoval žalobci e-mailem, aniž by žalobce přijetí rozhodnutí potvrdil v souladu s § 19 odst. 9 správního řádu.

18. Dále krajský soud nepomíjí to, že proti neposkytnutí části informací se žalobce bránil stížností, ve které naznačuje nečinnost povinného subjektu. Má však za to, že s ohledem na zjištěný průběh poskytování informací, není účelné zkoumat, zda žalobce zvolil řádný procesní postup, má-li za to, že povinný subjekt je při poskytování informací nečinný.

19. V souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti s důrazem na to, že právo na informace je jedním z ústavně zaručených práv, krajský soud dospěl k závěru, že na činnost povinného subjektu a žalovaného je nutné nahlížet souhrnně, neboť žalovaný – představenstvo – je orgánem povinného subjektu. Při celkovém pohledu je zřejmé, co žalobci bylo poskytnuto a co nikoli a jaký postoj povinný subjekt, resp. žalovaný k jednotlivým částem žalobcovy žádosti zaujal. V obecné rovině je v případě bodu 1 zřejmé, že požadované informace žalovaný hodnotil jako osobní údaje, byť tuto svoji úvahu nijak nerozvádí. V případě bodu 2 je zřejmé, proč nebyly požadované informace poskytnuty a jaké úvahy vedly žalovaného k závěru o nemožnosti informace poskytnout. V případě bodu 3 se žalovaný opětovně pouze ve vágní rovině zabýval otázkou ochrany osobnosti (a to nadbytečně, viz níže), k čemuž měl za to, že žalobci poskytl vše, co poskytnout lze. Na základě těchto úvah kladoucích důraz na poskytnutí rychlé, účinné a efektivní soudní ochrany krajský soud i přes existenci nastíněných vad žalovaného rozhodnutí sám v souladu s § 16 odst. 4 InfZ přistoupil k přezkoumání toho, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žalobcovy žádosti o poskytnutí informací. Jiný procesní postup soudu by vedl pouze k prodloužení procesu poskytování informací včetně případné opětovné žaloby, což by bylo ve svém výsledku v rozporu se zásadou iustitia nemini neganda (spravedlnost nemá být nikomu odepřena).

20. Pro úplnost krajský soud podotýká, že požadované informace nebyly součástí materiálu, který žalovaný soudu předložil. S ohledem na charakter požadovaných informací krajský soud shledal, že tyto informace pro své rozhodnutí nepotřebuje explicitně znát, neboť je bez jakýchkoli pochybností zřejmé, o jaké informace se jedná, jaká by byla jejich podoba, jakož i to, co by z těchto informací plynulo.

21. Co se týče poskytnutí informací pod bodem 1), z obsahu žádosti o poskytnutí informací plyne, že žalobce požadoval poskytnutí informací o tom: a) v jakém období byl F. R. v zaměstnaneckém poměru u povinného subjektu a b) na jaké pozici byl F. R. zaměstnán v letech 2005 až 2018. Žalovaný ve svém rozhodnutí sám přistoupil k poskytnutí informací a uvedl, že „U povinného subjektu je zaměstnán F. R., a to na pozici provozního náměstka.“ (důraz doplněn). Z uvedeného důvodu je nutné žalobci přisvědčit, že poskytnuté informace se zcela míjí samotnou žádostí. Žalobce nepožadoval poskytnutí informací o tom, na jaké aktuální pozici je uvedená osoba zaměstnána.

22. To, že požadované informace mají charakter osobního údaje ve smyslu § 4 písm. a) ZoOOÚ, který byl v době rozhodování povinného subjektu účinný, není nikým rozporováno. Požadované údaje se vztahují ke konkrétnímu identifikovanému subjektu údajů. V tomto směru proto krajský soud bez dalšího uzavírá, že údaje o době zaměstnání uvedené osoby, jakož i údaje o tom, na jaké pracovní pozici byla tato osoba zaměstnána, jsou osobními údaji ve smyslu uvedeného ustanovení. Ani změna právní úpravy v návaznosti na GDPR v tomto směru nic nezměnila. K výkladu pojmu „osobní údaj“ v kontextu nyní požadovaných informací je možné v podrobnostech odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2014, č. j. 29 A 37/2013 – 71, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2015, č. j. 8 As 12/2015 – 46, č. 3310/2015 Sb. NSS, z jejichž právních závěrů krajský soud vychází.

23. V uvedené věci řešené Krajským soudem v Brně a následně i Nejvyšším správním soudem žadatel žádal poskytnutí informací nejen o době zaměstnání a pracovní pozici, ale např. i údaje o dosaženém vzdělání, předchozí praxi vybraných zaměstnanců povinného subjektu. Údaje o době výkonu funkce, tj. době zaměstnání a označení vykonávané funkce (i zpětně) byly povinným subjektem poskytnuty, další údaje (např. vzdělání) poskytnuty nebyly, k čemuž správní soudy dospěly k závěru, že zde není dán důvod pro odmítnutí těchto informací. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „informace o dosaženém vzdělání a odborné praxi zaměstnanců veřejné správy patří do rozsahu pojmu „veřejná a úřední činnost“ obsaženého v § 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Zájem na poskytnutí uvedeného typu informací o zaměstnancích veřejné správy obecně převažuje nad zájmem na ochraně soukromí dotčených osob. Pokud by v konkrétním případě žádost měla za cíl poškodit osobu, jíž se informace týká (např. ji šikanovat, vydírat, vyprovokovat vůči ní nenávist apod.), bylo by možné předmětné informace odepřít na základě principu zákazu zneužití práva.“. Tyto závěry je nutné činit i o informacích o době výkonu funkce, době zaměstnání, jakož i o informacích o pracovní zařazením, což ostatně nebylo v uvedené věci ani předmětem sporu, neboť tyto informace byly právě pro svoji povahu v souladu se zákonem poskytnuty samotným povinným subjektem.

24. Podle § 8a InfZ v rozhodném znění platilo, že informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. Tímto předpisem byl zejména ZoOOÚ. V souladu s § 5 odst. 2 písm. f) tohoto zákona platilo, že správce osobních údajů (zde povinný subjekt) může zpracovávat osobní údaje bez souhlasu subjektu údajů, pokud poskytuje osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři či zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné anebo úřední činnosti, o jeho funkčním nebo pracovním zařazení. Zákon o svobodném přístupu k informacím v aktuálním znění v reakci na změnu tuzemské legislativy ve vztahu k GDPR pak v § 8a odst. 2 stanovuje, že povinný subjekt poskytne osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři nebo zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné nebo úřední činnosti nebo o jeho funkčním nebo pracovním zařazení. Povinný subjekt je v tomto případě veřejnou institucí dle § 2 odst. 1 InfZ, a proto je nutné uvedená ustanovení analogicky aplikovat i na zaměstnance či představitele těchto veřejných institucí. Ke stejnému závěru ostatně dospívá i judikatura, kterou výstižně shrnuje komentářová literatura: „s ohledem na publikovanou judikaturu (např. nález ÚS sp. zn. I.ÚS 260/06 či rozsudek NSS sp. zn. 8 As 57/2006), která se vztahuje k výkladu pojmu veřejná instituce obsaženému v § 2 odst. 1 SvInf, je nutno konstatovat, že mezi osoby, na které je třeba analogicky vztáhnout § 5 odst. 2 písm. f) OchOsÚ, patří i představitelé a zaměstnanci veřejných institucí (jako jsou Česká televize či Lesy ČR).“ (KUČEROVÁ, Alena, NOVÁKOVÁ, Ludmila, FOLDOVÁ, Vanda, NONNEMANN, František, POSPÍŠIL, Daniel. § 5. In: KUČEROVÁ, Alena, NOVÁKOVÁ, Ludmila, FOLDOVÁ, Vanda, NONNEMANN, František, POSPÍŠIL, Daniel. Zákon o ochraně osobních údajů. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 99.).

25. Informace o tom, zda konkrétní osoba byla zaměstnancem veřejné instituce a na jaké pracovní pozici v určitém období byla zaměstnaná je pod uvedené podřaditelná, neboť se jedná o zcela základní informace o samé existenci pracovního vztahu. To, že se nejedná o informace aktuální, není při posouzení věci podstatné. Na jejich charakteru samotné plynutí času nemá vliv.

26. Krajský soud proto dospěl k závěru, že informace požadované v bodě 1 žádosti měl povinný subjekt žalobci poskytnout. Potud je podaná žaloba důvodná.

27. Ve vztahu k bodu 2 žádosti žalovaný ve svém rozhodnutí poukázal na právní názor vyslovený Ústavním soudem v nálezu ze dne 17. 10. 2017, IV. ÚS 1378/16, dle kterého: „Povinná osoba může odmítnout poskytnout žadateli informace o platu a odměnách zaměstnance vyžádané na základě ustanovení § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím, pokud nejsou splněny všechny tyto podmínky: a) účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu; b) informace samotná se týká veřejného zájmu; c) žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. „společenského hlídacího psa“; d) informace existuje a je dostupná. Nejsou-li všechny tyto podmínky splněny, potom odmítnutí poskytnout žadateli informaci o platu a odměnách zaměstnance není porušením povinnosti státních orgánů a orgánů územní samosprávy poskytovat přiměřeným způsobem informace o své činnosti, vyplývající z článku 17 odst. 5 Listiny.“ Z uvedeného při svém rozhodování vycházel i Krajský soud. To, že informace o platu dané osoby zaměstnané u veřejné instituce – povinného subjektu, spadá pod § 8b InfZ považuje krajský soud za zřejmé, ostatně tato skutečnost není ani nikým rozporována.

28. Žalovaný v souladu s uvedeným právním názorem Ústavního soudu, který Ústavní soud potvrdil např. i ve svém dalším nálezu dne 3. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1200/16, zhodnotil, že žalobce povinnému subjektu ani žalovanému nesdělil, k jakému účelu tyto informace potřebuje, k jakému veřejnému účelu mají sloužit; nebylo rovněž zjištěno, že žalobce by informace požadoval např. v rámci novinářské nebo jiným způsobem osvětové, dohledové činnosti nad veřejnou správou. To, že informace existuje a je dostupná, řešeno nebylo.

29. V podané žalobě uvádí žalobce důvody své žádosti a k čemu mají požadované informace sloužit. Žalobce ve své podstatě uvádí to, že se F. R. se podle jeho názoru dopustil zneužití své pravomoci, jednal ve střetu zájmů a je proto zájem na tom, aby veřejnost byla informována o tom, kolik takovéto osobě bylo vyplaceno peněž z veřejného rozpočtu – z rozpočtu povinného subjektu. Zároveň žalobce argumentuje, že požadované informace jako celek potřebuje pro svoji žalobu, kterou se bude bránit proti jím předpokládanému vyvlastňovacímu řízení.

30. Krajský soud sám posoudil žalobcem přednesenou argumentaci a dospěl k závěru, že informace o výši ročních příjmů F. R. v období od roku 2005 do roku 2018 nelze poskytnout. Skutečnosti, které žalobce sděluje, lze rozdělit na dva okruhy: V rámci prvního okruhu žalobce stručně popisuje své jednání s povinným subjektem o uzavření smlouvy o zřízení služebnosti, kterou žalobce uzavřít nechce a nabídnutou úplatu považuje za nepřiměřeně nízkou, k čemuž projevil zájem zjistit výši úplaty jiným osobám (bod 3 žádosti). V rámci druhého okruhu žalobce uvádí, že F. R., který je jednak starostou obce, jednak představitelem/zaměstnancem povinného subjektu, byl při projednávání nového územního plánu ve střetu zájmů a upřednostnil zájem povinného subjektu před zájmem občanů obce, kteří nesouhlasili s umístěním přívodu vody z přehrady Římov (mj. přes pozemky žalobce). Tato akce byla prosazována právě povinným subjektem. Z toho žalobce činí závěr, že je nutné, aby široká veřejnost byla informována o příjmech F. R. od povinného subjektu.

31. Uvedené skutečnosti nedosahují Ústavním soudem stanovených nároků na poskytování informací o příjmech osob. Je zřejmé, že žalobce se sám nachází v určitém soukromém sporu s povinným subjektem. Z této pozice však žalobce není povolán k ochraně veřejného zájmu a jím udávané skutečnosti nenasvědčují tomu, že získané informace by mohly jakýmkoli způsobem přispět do jakékoli veřejné diskuze o korupci, klientelismu, střetu zájmů atd. Žalobce se ve svých úvahách pohybuje převážně ve spekulativní rovině tak, jak ji sám subjektivně vnímá v kontextu svého vlastního soukromoprávního sporu s povinným subjektem. Z tvrzení žalobce žádným způsobem nevyplývá, že by plnil informační úkoly či poslání dozoru veřejnosti nebo obecně roli tzv. „společenského hlídacího psa“ (např. novinář, občanský aktivista, opoziční politik apod.); žalobce zde vystupuje primárně jako strana soukromého sporu mezi ním a povinným subjektem, což koresponduje i s jeho vyjádřením, že „je zjevné, že (žalobce) se bez soudního zásahu těchto informací nedomůže a nebude se tudíž moci účinně bránit vyvlastnění“ (k ev. vedenému vyvlastňovacímu řízení viz níže). Souvislost mezi případným vyvlastňovacím řízením a informací o příjmech F. R. ve vazbě na tvrzení žalobce není z pohledu krajského soudu relevantní.

32. Za této situace krajský soud uzavírá, že případné zveřejnění informací o příjmech F. R. od povinného subjektu by bylo zásahem do ústavně zaručeného práva této osoby na ochranu před zasahováním do soukromého života a do práva na ochranu před neoprávněným zveřejňováním osobních dat. Z tohoto důvodu krajský soud právo žalobce na svobodný přístup k informacím o této osobě jakožto příjemci veřejných prostředků dle § 8b InfZ zákona upozadil vůči právu této osoby na ochranu soukromí.

33. Co se týče bodu 3) žádosti žalobce, v jeho případě má krajský soud za to, že povinný subjekt žalobci poskytl požadované informace. Ze znění žádosti samotné neplyne požadavek na jmenovité uvedení jednotlivých osob – příjemců veřejných prostředků ve smyslu § 8b odst. 1 InfZ. Tento požadavek není zřejmý ani z účelu žádosti žalobce, který je v podané žalobě popsán následovně: „svou žádostí o poskytnutí informací se žalobce domáhal zjištění vyplacených částek všem vlastníkům pozemkům, s nimiž již byla uzavřena smlouva o zřízení služebnosti a zjistit tak, zda-li povinný subjekt jedná rovným způsobem se všemi vlastníky, jichž se umístění vodovodního potrubí týká.“ 34. Povinný subjekt poskytl žalobci tabulku s uvedením jednotlivých částek, které jednotliví vlastníci označeni číslovkou obdrželi.

35. Jak zdejší soud uvedl ve svém rozsudku ze dne 17. 6. 2019, č. j. 50 A 30/2019 – 38, „žadatel je osobou, která vymezuje požadované informace, a tím pádem i osobou, která nese odpovědnost za toto vymezení. Předpokladem pro postup podle zákona o svobodném přístupu k informacím je tedy skutečnost, že žadatel přesně specifikuje požadovanou informaci (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2006, čj. 5 As 3/2006-70). Nejvyšší správní soud dokonce dovodil, že na otázku obsahové formulace žádosti o poskytnutí informací lze analogicky vztáhnout i rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78 č. 2162/2011 Sb. NSS, který došel k závěru, že precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se účastníkovi u soudu dostane. To znamená, že stejně tak míra konkretizace požadovaných informací přímo určuje míru konkrétnosti poskytnutých informací (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2015, čj. 1 As 239/2014-39).“ Citované platí beze zbytku i v této projednávané věci.

36. Ze znění žádosti samotné neplyne výslovný požadavek na jmenovité uvedení jednotlivých osob. Žalobce požadoval sdělení jednotlivých dohodnutých částek výplat za zřízení služebnosti, což mu bylo poskytnuto. Žalobcem tvrzený účel jeho žádosti – zjištění jednotlivých částek pro posouzení toho, kolik bylo ostatním vlastníkům nabídnuto, je dle názoru krajského soudu naplněn. Výraz „s každým jednotlivým vlastníkem pozemku(ů), jehož se týká akce…“, jak žalobce uvedl ve své žádosti, sám o sobě neznamená, že žalobce se dožaduje sdělení jmen těchto osob, tj. jména a příjmení a částky, která byla této osobě vyplacena, ev. přislíbena.

37. Namítal-li žalobce povinnému subjektu, že „sdělení JVS v bodu 3, že vlastník č. 1, 2, 3… obdržel za služebnost příslušnou částku je zjevně naprosto nekonkrétní“, není v kontextu podané žaloby a zde vyloženého úmyslu žalobce zřejmé, v čem jsou tyto informace nekonkrétní a v čem žalobci neumožňují dosáhnout jím zamýšleného účelu – porovnání jednotlivých částek vůči jemu nabídnutým 2 580 Kč.

38. Jak plyne z obsahu poskytnutí informací, povinný subjekt považoval poskytnuté informace za úplné, což plyne z toho, že u tohoto bodu neuvedl nic, co by nasvědčovalo tomu, že část informací poskytnout odmítl.

39. Žalovaný ve svém rozhodnutí s ohledem na vznesené námitky žalobce posoudil možnost poskytnutí požadovaných informací v kontextu ochrany osobních údajů, což považuje krajský soud v souladu se shora uvedeným za nadbytečné. Z tohoto důvodu se k postupu žalovaného více nevyjadřuje, ostatně ani žalobce konkrétní námitky v tomto směru neuvádí, když jeho argumentace směřuje ve své podstatě k tomu, že bez uvedení jmen nemůže poskytnutí informace použít. Jak bylo rozebráno výše, tento argument neshledal krajský soud opodstatněným.

40. Má-li žalobce za to, že veškeré požadované informace nutně potřebuje pro účinnou obranu v rámci vyvlastňovacího řízení, nelze se s jeho názorem ztotožnit. Vedle již uvedeného hodnocení nelze totiž opomenout to, že žalobce může v rámci své obrany proti vyvlastnění navrhnout, aby vyvlastňovací úřad určité dokumenty obstaral, zhodnotil je a při svém rozhodování k nim přihlédl. Žalobce není povinen k předložení všech důkazů, kterých by se v rámci své obrany dovolával, neboť vyvlastňovací orgán je povinen všechna tvrzení žalobce posoudit, jakož i posoudit všechny jeho důkazní návrhy a potřebné důkazní prostředky v určitých případech obstarat. Poskytnuté informace v tomto směru poskytují relevantní základ pro případnou žalobcovu obranu, v jejímž rámci mu nic nebrání v tom, aby po vyvlastňovacím úřadě požadoval doplnění důkazního řízení třeba právě tímto směrem.

41. Výrokem I. a II. tohoto rozsudku krajský soud v souladu s § 16 odst. 4 InfZ zrušil žalobou napadené rozhodnutí v části týkající se výroku „K bodu č. 1“ rozhodnutí povinného subjektu Jihočeského vodárenského svazu ze dne 25. 3. 2019, ve věci žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 13. 3. 2019, jakož i samo „rozhodnutí“ povinného subjektu v části „K bodu č. 1“, neboť dospěl k závěru, že zde nejsou žádné důvody pro odmítnutí žalobcovy žádosti. Z tohoto důvodu krajský soud výrokem III. povinnému subjektu přikázal, aby žalobci poskytl informaci o tom, v jakém období byl F. R., bytem x, v zaměstnaneckém poměru vůči JVS a dále to, v jaké pracovní pozici tato osoba byla v období od roku 2005 do roku 2018, a to ve lhůtě 15 dnů. Tato lhůta byla soudem určena v souladu s § 14 odst. 5 písm. d) InfZ s přihlédnutím k celkové náročnosti vyhledávání a poskytnutí těchto informací.

42. Ve zbytku krajský soud shledal žalobu nedůvodnou, a proto ji v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. výrokem IV. zamítl. S ohledem na shora popsané obecné vady postupu povinného subjektu i žalovaného krajský soud na tyto subjekty nad rámec věci apeluje, aby v budoucnu důsledněji dbali na zákonem stanovený postup a svá rozhodnutí pečlivě odůvodňovali, neboť pouze z důvodu účinného naplnění práva žalobce na přístup k informacím krajský soud nepřistoupil ke zrušení jejich rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.

43. O náhradě nákladů řízení bylo ve zbylých výrocích rozhodnuto podle § 60 odst. 1 věty druhé s. ř. s. ve spojení s § 60 odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci plný úspěch, když ve své podstatě brojil proti neposkytnutí veškerých požadovaných informací, které sám v žádosti rozdělil na tři části. V jedné části dal krajský soud žalobci za pravdu a přikázal povinnému subjektu požadované informace poskytnout. Žalobce měl tedy v řízení úspěch z 1/3, žalovaný ze 2/3. Úspěch žalovaného v tomto případě převyšuje úspěch samotného žalobce. Žalovaný je v tomto případě subjektem soukromého práva, nikoli klasickým správním úřadem, který se v řízení nechal zastoupit advokátem, z čehož plyne i vznik určitých nákladů řízení. V souladu s § 60 odst. 7 s. ř. s. má krajský soud za to, že jsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele k tomu, aby náhrada nákladů řízení nebyla žalovanému přiznána. Tímto důvodem je částečná nezákonnost žalovaného rozhodnutí, v jehož rámci žalovaný, jakož i povinný subjekt sám, prokázal zcela zásadní nedostatky v procesu poskytování informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Za této situace by pouhý mechanický přepočet nároku na náhradu nákladů řízení vedl dle názoru krajského soudu k hrubé nespravedlnosti.

44. Žalobce zaplatil na soudním poplatku celkem 3 000 Kč. Jiné náklady žalobce netvrdí ani nedokládá. Dle shora uvedeného tak žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1/3 účelně vynaložených nákladů, tj. 1 000 Kč (třetina uhrazeného soudního poplatku). Uvedenou částku je žalovaný povinen žalobci uhradit ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení