50 A 35/2017 - 52

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobce V. N., bytem K.Ř., B. 464, zast. Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem v Táboře, Příběnická 1908, proti Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Českých Budějovicích, Lidická 124/11, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 1. 2. 2017, č.j. ZKI CB – O - 49/634/2016, za účasti J. P. a M. P., oba bytem K. Ř, D. 433, takto:

Výrok

Rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích ze dne 1. 2. 2017 č.j. ZKI CB – O - 49/634/2016 a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Jindřichův Hradec ze dne 2. 11. 2016, č.j. OR - 262/2016-303/4 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce. Osoby na řízení zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 31. 3. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2017 č.j. ZKI CB – O - 49/634/2016, jímž bylo změněno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Jindřichův Hradec ve věci opravy chyby v katastrálním operátu. V žalobě se uvádí, že nebylo vyhověno žádosti o opravu chyby v katastrálním operátu spočívající v nesprávném evidování hranice mezi parcelami č. 584/1 a 584/3 v kat. úz. Kardašova Řečice. Hranice vznikla rozdělením původní parcely st. 584 v roce 1975, přičemž na pozemku se nacházela souvislá budova. Pozemek byl rozdělen na dvě části a později druhý z pozemků též rozdělen na dvě části, kdy druhé dělení vycházelo z rozhodnutí ONV v Jindřichově Hradci z roku 1975. Současně s pozemky byla rozdělena budova, která se tam nachází, v rozměrově nezměněné podobě. Sporná hranice vede mezi pozemky č. 584/1 a 584/3. K rozdělení pozemků došlo geometrickým plánem z roku 1975, kdy hranice vedla v návaznosti vnitřní na členění hraničních zdí budov. Tato hranice byla jednoznačně určena a odpovídala vůli smluvních stran o rozdělení pozemků. Tato hranice nevedla uvnitř obytné místnosti, ale souvisle s hraniční zdí. Tak byla hranice vedena až do obnovy katastrálního operátu v roce 1998. Při obnově operátu byla hranice určena podle jiných měřítek, než těch, ze kterých vycházel geometrický plán. Proto se dovozuje, že ke změně sporné hranice došlo právě při obnově katastrálního operátu. V důsledku toho je současná hranice nelogicky vymezena uvnitř obytné budovy žalobce. Žalovaným označené spojnice bodů nemohly být rozhodné, což plyne z fotodokumentace dokládající umístění štítové zdi na střeše budovy. Geometrickým plánem byla sporná hranice vymezena v návaznosti na vzdálenost 21,25 m vedenou od severozápadního rohu pozemku podél obvodu budovy na pozemku směrem na jihovýchod. Na konci vzdálenosti byla stanovena sporná hranice. Změří-li se vzdálenost mezi vnějšími konci dotčených pozemků, bude zjištěn rozdíl přibližně 0,6 m. Přitom lomové body, podle kterých lze uvedenou vzdálenost určit, zůstaly od roku 1975 nezměněny. Poukazuje se na vyjádření stavebního úřadu z roku 2016, ve kterém se uvádí, že se jednalo o racionální a obvyklý způsob rozdělení pozemku a budov. Vůle smluvních stran v roce 1975 směřovala k logickému rozdělení pozemků v návaznosti na hraniční zeď. Při obnově katastrálního operátu byla však hranice vedena nikoli podle vnitřních zdí, ale vně budovy. To však neodpovídá podkladovým listinám. Právní předchůdkyně žalobce nebyla na nesoulad mezi evidovanou a zjištěnou hranicí upozorněna. Geometrický plán byl katastrálnímu úřadu k dispozici a byl pro něj závazný. V napadeném rozhodnutí se nevysvětluje, co bránilo postupovat podle § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky, jestliže geometrický plán byl listinou, na jejímž základě byl zápis sporné hranice do katastru nemovitostí proveden. Vznikla-li chyba vadným označením lomových bodů, pak takový údaj je podřaditelný geometrickému a polohovému určení. Proto lze požadovaným postupem chybu opravit. Daná chyba vznikla zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, kdy sporná hranice byla zaměřena a zakreslena do obnoveného katastrálního operátu v rozporu s geometrickým plánem, na což vlastník nebyl upozorněn. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Při obnově katastru nebyla sporná hranice zaměřena v rozporu s podkladovými listinami. Vlastnímu měření předcházelo místní šetření, při kterém byl zjišťován nesporný průběh vlastnických hranic podle skutečného stavu v terénu. O tom byl pořízen náčrt č.

388. Návrhu na opravu chyby nebylo vyhověno z toho důvodu, že na danou věc nelze vztáhnout ustanovení o opravě chyby v katastrálním operátu. Do vlastnického práva žalobce zasaženo nebylo, a proto rozhodnutí není nezákonné. Rozhraní budov bylo zaměřeno jako spojnice bodů č. 20 (rozhraní budov a drátěné oplocení a č. 28 rozhraní budov a drátěné oplocení). S takto vyšetřeným rozhraním vyjádřila souhlas právní předchůdkyně žalobce. Jako zřejmý omyl nelze považovat nesoulad mezi současně platným stavem katastru nemovitostí zjištěným řádnou obnovou operátu novým mapováním a skutečností doloženou měřením skutečné polohy zdí mezi oběma domy. Poukazuje se na to, že předmětem rozdělení byla jedna stavba, hranice byly potvrzeny tehdejšími vlastníky a proti dokončenému katastrálnímu operátu nebyly vzneseny žádné námitky. Nedošlo k chybě vzniklé zřejmým omylem při obnově operátu ani při zjišťování hranic. Vyhlášením platnosti obnoveného operátu pozbyl stávající operát platnosti. Ten je původním výsledkem zeměměřičské činnosti. Poukazuje se na to, že zeměměřické a katastrální orgány jsou pouze orgány evidenčními, které rozhodují pouze na základě jemu dostupných listin schopných zápisu v katastru. Osoby na řízení zúčastněné J. P. a M. P. vyjádření nepodali. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobce uplatnil u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Jindřichův Hradec návrh na opravu chyby v katastrálním operátu spočívající v nesprávném zobrazení hranice mezi pozemky č. st. 584/1 a 584/3. Geometrickým plánem byla hranice zaměřena podle zdi, která se mezi pozemky nachází a vzdálenost byla určena geometrickým plánem v délce 21,25 m od severní hranice pozemku č. st. 584/2. Objekt byl rozdělen rozhodnutím ONV v Jindřichově Hradci z 27. 2. 1975 podle kupní smlouvy z téhož roku. Geometrické a polohové určení bylo vytýčeno geometrickým plánem. Takto byla hranice vedena až do okamžiku platnosti obnoveného katastrálního operátu v roce 1998. K návrhu byla připojena technická zpráva se zákresem parcel a seznamem souřadnic a vyjádření Stavebního úřadu v Jindřichově Hradci k oddělení objektu bývalé truhlárny od objektu rodinného domu č.

464. Katastrální úřad oznámením ze dne 2. 9. 2016 opravu chyby v údajích katastru nemovitostí neprovedl. Uvedl, že rozdělení původní parcely geometrickým plánem je dokumentováno v záznamu podrobného měření změn č. 29 a zápis v tehdejší evidenci nemovitostí byl proveden v položce výkazu změn na základě skutečně zjištěného uživatele odděleného pozemku. V rámci vyhlášení obnovy operátu byli vlastníci vyzváni k označení vlastnických hranic svých pozemků a k šetření hranic. Výsledky šetření jsou zaznamenány v náčrtu místního šetření 388. Podle tohoto dokumentu byly hranice zaměřeny. Platnost obnoveného operátu byla vyhlášena od 1. 4. 1998, tento operát se stal závazným a dosavadní katastrální operát pozbyl platnosti. Chyba v dokumentaci výsledků obnovy operátu nebyla zjištěna. Pokud by mezi vlastníky nemovitostí bylo nesporné, že geometrické a polohové určení předmětné hranice vzniklo na základě zřejmého omylu při označení hranice vlastníky při místním šetření v roce 1992, opraví katastrální úřad tuto chybu na podkladě prohlášení vlastníků pozemků, že hranice nebyla jimi měněna a geometrického plánu postupem podle § 44 odst. 3 katastrální vyhlášky. Danou spornou věc přísluší rozhodnout výlučně soudu. Žalobce projevil nesouhlas s neprovedením opravy údajů v katastru nemovitostí, o němž bylo rozhodnutím z 2. 11. 2016 rozhodnuto tak, že nesouhlasu se nevyhovuje a hranice mezi oběma parcelami zůstane v katastru nemovitostí evidována jako spojnice konkrétních bodů. V odůvodnění se vysvětluje postup při obnově operátu, uvádí se, že předmětem zjišťování hranic jsou bez rozdílu všechny hranice pozemků v obnovovaném území a na základě učiněných zjištění jsou vypočteny souřadnice všech lomových bodů hranic pozemků v souřadnicovém systému jednotné trigonometrické sítě katastrální. Po vyhlášení platnosti obnoveného operátu se stává dosud platný operát neplatným. Po obnově operátu nemůže zůstat platné původní geometrické určení. K chybě může dojít jak při vedení katastru, tak při jeho obnově. Při obnově operátu může být příčinou chyby skutečnost, že obnovený operát je v rozporu s původním výsledkem zeměměřické činnosti. Zaměřená hranice v obnoveném operátu může být zobrazena jinak, než jak byla vyšetřena. To je důvodem pro opravu chyby podle § 44 odst. 2 vyhlášky. Pokud chyba vznikla jinak, například chybným označením lomových bodů hranice při obnově operátu lze takovou chybu opravit postupem podle § 44 odst. 3 vyhlášky na základě výsledku zeměměřické činnosti a písemného prohlášení vlastníků pozemků, že hranice nebyla jimi měněna a není sporná, ani nebyla zpochybněna. Hranice je vedena podle výsledků obnovy operátu z roku 1998 a chyba v dokumentaci zjištěna nebyla. O chybu se nejedná, protože předmětná hranice byla v katastru nemovitostí zobrazena tak, jak byla v terénu při místním šetření s vlastníky vyšetřena a zaměřena. Proto oprava nebyla provedena. Při rozhodování bylo vycházeno z písemných a grafických operátů katastrálního úřadu, k dispozici byly císařské otisky z roku 1828, je doložen nabývací titul pro žalobce. Pozemek dnes označený č. 584/3 s budovou původně patřil M. P., V. P. a D. N., kteří ji smlouvou ze dne 26. 3. 1975 registrovanou státním notářstvím v Jindřichově Hradci prodali Českému mysliveckému svazu. Ze smlouvy vyplývá, že předmětem převodu byla vedle parcely o výměře 240 m2 prodána bývalá truhlárna a dvě ostatní plochy s příslušenstvím, tak jak je popsal znalec. Kupující se současně zavázal, že vlastním nákladem splní podmínky reálného rozdělení, respektive oddělení bývalé truhlárny od domu č. 464, jak byly stanoveny rozhodnutím ONV v Jindřichově Hradci ze dne 27. 3. 1975 č.j. Výst 338/328-75. Tímto rozhodnutím byl dán souhlas k reálnému oddělení hospodářské budovy, bývalé truhlárny, od obytné části domu č. 464 tak, že truhlárna stojí na nově vzniklé parcele č. 584/2 a byly stanoveny podmínky tohoto reálného rozdělení. Kupní smlouvou ze dne 19. 8. 1994 nabyla právní předchůdkyně žalobce do svého vlastnictví mimo jiné parcelu č. 584/2 o výměře 243 m2 s průmyslovým objektem. Právní účinky vkladu nastaly dne 26. 8. 1994. Parcelu shodného čísla a výměry s průmyslovým objektem prodala právní předchůdkyně žalobce kupní smlouvou ze dne 21. 10. 1994 osobám na řízení zúčastněným. Podle této smlouvy byl povolen vklad práva katastrálním úřadem. Pro účely rozdělení pozemku st. č. 584 byl v roce 1975 pořízen geometrický plán, kdy parcela byla rozdělena na st. p. č. 584/1 a 584/2. První z parcel zůstala ve vlastnictví dosavadního vlastníka, druhá se stala vlastnictvím Českého mysliveckého svazu. Délka západní hranice činí 21,25 m, je obsažena poznámka o určení nové hranice v terénu, ta bude dokladována odborem výstavby ONV Jindřichův Hradec. Ve výkazu změn se odkazuje na šetření realizace stavu užívání v přírodě. Kolaudačním rozhodnutím Městského úřadu v Jindřichově Hradci z 27. 7. 2012 je doloženo, že osoby na řízení zúčastněné přestavěly sklad na bytovou jednotku a domu bylo přiděleno číslo popisné. Obnovený katastrální operát byl vyhlášen 1. 4. 1998, právní předchůdkyně žalobce se místního šetření uskutečněného za účelem zjištění skutečného průběhu hranice v terénu účastnila. Pro účely projednání odvolání obsahující odvolací námitky v podstatě shodné se žalobními body, byly k dispozici vedle prve uvedených podkladů digitální katastrální mapa, mapa evidence nemovitostí, mapa katastru nemovitostí platná do 31. 3. 1998, ortofoto, měřický náčrt č. 388 pořízený pro účely obnovy operátu, který dokládá výsledky místního šetření a zaměření z roku 1992, porovnání délek podle podkladů katastrálního úřadu. Osoby na řízení zúčastněné předložily zákres jimi vyhotovený, žalobce doložil zaměření skutečné polohy zdi mezi domy č. 464 a 732 s technickou zprávou a vyjádření Stavebního úřadu v Jindřichově Hradci k oddělení objektu bývalé truhlárny od rodinného domu. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, jímž byl výrok rozhodnutí katastrálního úřadu změněn v údaji o datu zahájení řízení, ve zbytku zůstalo prvostupňové rozhodnutí beze změny. Stalo se tak s odkazem na právní úpravu opravy chyby v katastrálním operátu, kdy chybné geometrické a polohové určení pozemku může být opraveno jedině na základě výsledku zeměměřičské činnosti a písemného prohlášení dotčených vlastníků, že hranice pozemků nebyla měněna, není sporná a ani nebyla jimi zpochybněna. Hranice mezi pozemky byla vytvořena geometrickým plánem z roku 1975 a do obnovy operátu novým mapováním nebyla tato hranice měněna. Obnova operátu novým mapováním slouží k tomu, aby v nich uvedené údaje co nejvíce odpovídaly skutečnosti. Měření lokality předcházelo místní šetření, ve kterém byl zjišťován nesporný průběh vlastnických hranic. Výsledek zjišťování hranic je obsažen v náčrtu č.

388. Každý lomový bod polohopisu je zobrazen v digitální katastrální mapě. Z náčrtu plyne, že rozhraní budov bylo vyšetřeno a zaměřeno jako spojnice bodů č. 20 a 28, s čímž právní předchůdkyně žalobce vyjádřila souhlas. Vlastníci konkrétních nemovitostí neměli proti předmětnému rozhraní námitek. Údaje v geometrickém plánu z roku 1974 nelze využít, protože nesplňují v současné době platná kritéria pro měření a přesnost podrobného měření. Vlastnické hranice se při zjišťování hranic nevytyčovaly, ani nevytyčují v současné době. O změně vlastnických práv nebylo v rámci řízení o opravě chyby v katastrálním operátu rozhodováno. Zřejmý omyl podle § 36 katastrálního zákona je třeba vykládat jako omyl týkající se skutkových okolností, například nepřesností při podrobném měření nebo zobrazení předmětu v digitální katastrální mapě apod. Nelze mu podřadit nesoulad mezi současně platným stavem katastru nemovitostí zjištěným řádnou obnovou operátu novým mapováním a skutečností doloženou měřením z roku 2015. Opravu lze realizovat postupem podle § 44 odst. 3 katastrálního zákona. Krajský soud přezkoumal rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V souzené věci je na sporu, zda jsou dodrženy podmínky pro opravu chyby hranice mezi parcelami č. 584/1 a 584/3 v kat. úz. Kardašova Řečice. Podmínky pro opravu chyby jsou stanoveny v § 36 odst. 1 katastrálního zákona tak, že katastrální úřad opraví chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, nebo nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě. Oprava chyby se pak děje postupem podle § 44 odst. 2 nebo § 44 odst. 3 katastrální vyhlášky. V souzené věci katastrální orgány opírají svá rozhodnutí především o to, že je tu obnovený katastrální operát platný od roku 1998, kdy byly vyšetřeny skutečné hranice v terénu, právní předchůdkyně žalobce se tohoto šetření účastnila a výhrady k takovému zjištění neměla. Tento právní názor není správný. Soud především poukazuje na to, že se zřejmým omylem je uvažováno nejen při vedení katastru, ale též při jeho obnově. Proto je zapotřebí zabývat se tím, zda ke zřejmému omylu nedošlo právě při obnově katastru novým mapováním. Při místním šetření hranice vytyčovány nebyly a právní předchůdkyně se tohoto šetření účastnila, přičemž žádné námitky neměla. V době tohoto šetření užívala celý obytný dům, do kterého sousední parcela nezasahovala. Ta v době místního šetření stejně jako budova na této parcele osobám na řízení účastněným vlastnicky nepatřila. Subjekt vlastnící pozemek i průmyslovou stavbu v době místního šetření užíval výlučně tuto stavbu a pozemek pod ní. Tomu ostatně odpovídá kupní smlouva, kterou tento subjekt průmyslový objekt do svého vlastnictví nabyl. Výslovně se uvádí, že předmětem převodu je právě budova bývalé truhlárny a nabyvatel se zavazuje zajistit její reálné rozdělení, jakož i rozdělení pozemku původně č.

584. Reálné rozdělení budovy na budovu truhlárny a rodinného domu se stalo na základě rozhodnutí ONV v Jindřichově Hradci, které však ve spise založeno není. Kupní smlouva odkazuje též na znalecký posudek ze základního oboru ekonomika, oceňování nemovitostí, z něhož se mimo jiné cituje, že předmětem převodu je bývalá truhlárna. Pro účely reálného rozdělení původní jedné budovy a původního jednoho pozemku byl vyhotoven geometrický plán. Původní kupní smlouvu jakož i další kupní smlouvy, kterými nejprve právní předchůdkyně žalobce nabyla objekt bývalé truhlárny označený jako průmyslová stavba, zpět do svého vlastnictví a dále kupní smlouvu dokládající prodej nemovitostí D. N. osobám na řízení zúčastněným jsou ve spise založeny. Ze všech těchto smluv vyplývá, že předmětem převodu byl vždy objekt původní truhlárny (průmyslové stavby) s pozemkovou parcelou, přičemž tento objekt vznikl reálným rozdělením původní jedné stavby a původního jednoho pozemku. Došlo-li k reálnému rozdělení těchto nemovitostí právě v zájmu oddělení rodinného domu a truhlárny, pak reálné rozdělení těchto nemovitostí se nemohlo stát tak, že pozemková parcela, na které stojí budova truhlárny, se nachází též pod budovou rodinného domu. V době místního šetření v roce 1992 právní předchůdkyně žalobce užívala rodinný dům jako celek, jakož i pozemek pod ním, včetně oněch přibližně 60 cm, jimiž nyní zasahuje pozemek č. 584/3 pod reálně oddělený rodinný dům. To znamená, že průběh hranice byl při obnově katastru vyšetřen nesprávně, sleduje-li se skutečný průběh hranice v terénu, protože vyšetřený stav neodpovídal právě tomu, jak byly v době zjišťování hranic obě budovy a pozemky užívány. Protože v době zjišťování průběhu hranice při místním šetření v roce 1992 se žádné měření neprovádělo, nebylo možno následně zaměřenou odchylku v rozsahu délky několika centimetrů zjistit. Následně provedené zobrazení hranice mezi oběma pozemky tak neodpovídalo ani listinám založeným u katastrálního úřadu ani skutečnému průběhu hranice v terénu. Hranice mezi oběma pozemky a budovami odpovídala reálnému rozdělení původních nemovitostí. Hranice mezi oběma pozemky, a tudíž i obvody obou budov byly právě při obnově katastrálního operátu novým mapováním zjištěny nesprávně. Při obnově katastrálního operátu novým mapováním došlo tudíž k chybě při vytýčení hranice mezi pozemky a budovami. Toto pochybení je podřaditelné zřejmému omylu při obnově katastru ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Při obnově katastru byl daný pozemek nesprávně geometricky a polohově určen, tak jak předpokládá se v § 44 odst. 2 vyhlášky, přičemž chyba vznikla zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu na základě výsledků zjišťování hranic. Podmínky pro opravu takto vzniklé chyby zřejmým omylem stanovené právními předpisy jsou proto dodrženy. Předpokládá-li se možnost opravy chyby vzniklé zřejmým omylem při obnově operátu, pak nelze argumentovat tím, že tu je elaborát podle § 2 odst. 1 písm. g) katastrální vyhlášky případně tím, že údaje obsažené v geometrickém plánu pro účely rozdělení pozemku a budov nesplňují současná kritéria pro takový dokument ve smyslu současně platných právních předpisů. Významné je to, jakým způsobem došlo k rozdělení původně jedné budovy a jednoho pozemku, což je zřejmé z listin, které má katastrální úřad k dispozici, ať již se jedná o údaje vyplývající z kupních smluv či geometrického plánu. Právě tyto písemnosti dokládají, že výsledek zjišťování daných hranic při obnově katastrálního operátu je zatížen chybou způsobenou zřejmým omylem. Žalobci lze přisvědčit, že rozdělení pozemku a budovy způsobem, jak je evidováno v katastru nemovitostí, postrádá logiku, mělo-li se jednat o reálné rozdělení jednoho pozemku s jednou budovou. Účelem reálného dělení bylo oddělit budovu bývalé truhlárny, což předpokládá, že též pozemek pod touto stavbou se vztahoval výlučně k truhlárně a nemohl zasahovat do sousedního rodinného domu, který by měl být současně s pozemkem oddělen. Proces přijetí obnoveného operátu novým mapováním, kdy k vyhlášení obnoveného operátu došlo v roce 1998, nemůže být předmětem přezkoumání soudem. Pro věc je však rozhodné, že zjišťování průběhu hranic bylo provedeno nesprávně, jestliže neodpovídalo skutečnému průběhu hranice podle toho, jak byly nemovitosti užívány. Soud poznamenává, že při místním šetření byl zjišťován právě skutečný stav užívání nemovitostí bez provedení zaměření tohoto stavu. Právě pro uvedené pochybení nebyla obnova operátu novým mapováním ve vztahu ke konkrétní záležitosti provedena řádně. Údaje o daných nemovitostech provedené při obnově katastru nebyly v souladu jak se skutečným stavem v terénu, tak s listinami, které má katastrální úřad k dispozici. Zakreslené hranice v katastrální mapě nejsou s těmito podklady v souladu, přičemž tyto podklady je zapotřebí respektovat vzdor tomu, že tu je obnovený katastrální operát provedený novým mapováním. Nezbývá než zopakovat, že podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona lze opravou chyby zasáhnout do současně platného katastrálního operátu, je-li shledáno pochybení vzniklé zřejmým omylem. Žalobci je zapotřebí přisvědčit, že podmínky pro opravu dané chyby podle § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky jsou dodrženy a není zapotřebí postupovat podle § 44 odst. 3 vyhlášky. Žalovaný skutečně k odvolací námitce nevysvětlil, co brání postupovat podle § 44 odst. 2 vyhlášky, z kontextu rozhodnutí lze dovodit, že vyšel z úvahy, že je zapotřebí postupovat podle operátu obnoveného v roce 1998, kdy právní předchůdkyně žalobce se místního šetření účastnila a omylu se v podstatě odsouhlasením údajů při místním šetření dopustila sama. Zůstalo však odhlédnuto zcela od toho, jaký je skutečný průběh hranice v terénu a jaké údaje jsou obsaženy v listinách katastrálního úřadu. Zřejmý omyl nastal při zobrazení hranice pozemků podle výsledků zjišťování hranic i podle podkladů, z nichž vyplývá, jak bylo reálné rozdělení původní budovy a původního pozemku provedeno. Soud proto uzavřel, že požadavky pro opravu chyby spočívající v nesprávném vymezení hranice mezi oběma pozemky vzniklé zřejmým omylem při obnově katastru podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona a § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky jsou splněny. Napadené rozhodnutí bylo proto vydáno v rozporu s těmito právními předpisy. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně s napadeným rozhodnutím soud zrušil též rozhodnutí prvostupňové, které je stiženo stejnými vadami. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 11.228 Kč sestávající ze soudního poplatku v hodnotě 3.000 Kč, odměny advokáta za dva úkony právní služby po 3.100 Kč, dvakrát režijní paušál po 300 Kč a dalších 1.428 Kč na dani z přidané hodnoty, které je zástupce žalobce plátcem. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení