7 Co 422/2024 - 354

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] [adresa zástupce zainteresované osoby] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 6.10.2023, č. j. 2 C 58/2020-310 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. ohledně pozemku parc. č. [číslo] potvrzuje, ohledně pozemku parc. č. [číslo] se mění tak, že se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6.10.2023, č.j. 2 C 58/2020-310 (dále jen rozsudek soudu prvního stupně) vyhověl žalobě o určení vlastnického práva žalobců k pozemku p. č. [číslo] odděleného z pozemku p. č. [číslo] geometrickým plánem, č. [číslo] vyhotoveným [právnická osoba], [adresa] a pozemku p. č. [číslo] odděleného z pozemku p. č. [číslo]/[číslo] stejným geometrickým plánem, který je nedílnou součástí rozsudku (výrok I.). Žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobců v částce 46 201 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců (výrok II.).

2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pozemky, o které se v dané věci jedná, (sporné pozemky) jež byly geometrickým plánem odděleny z pozemků ve vlastnictví žalovaného žalobci nabyli do společného jmění manželů vydržením za účinnosti právní úpravy vyplývající ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Konkrétně odkázal na ustanovení § 129, § 130 a § 134 odst. 1 obč. zák. V odůvodnění rozsudku se uvádí, že žalobci uplatňují nárok na určení, že jsou vlastníky části pozemku p. č. st. [číslo] vymezené geometrickým plánem jako p. č. st. [číslo] o výměře 1 m a části pozemku p. č. [číslo] označeném nově jako p. č. [číslo] o výměře 2 m2 s tím, že pozemky p. č. st. [číslo] a p. č. [číslo] jsou ve vlastnictví žalovaného. Uvedené pozemky se nachází v obci a katastrálním území [adresa] K oddělení uvedených pozemků došlo geometrickým plánem, který žalobci předložili a je součástí rozsudku. Nárok na určení vlastnického práva žalobci opírají o vydržení, které odvozují od kupní smlouvy uzavřené 21.10.1994 s [jméno FO] s tím, že od podpisu kupní smlouvy předmětné pozemky drží a užívají. Hranice mezi pozemky účastníků p. č. st. [číslo] (ve vlastnictví žalovaného) a p. č. st. [číslo] (ve vlastnictví žalobců) byla určena v souvislosti s rozdělením původní parcely p. č. st. [číslo] v roce 1975. V souvislosti s tím došlo také k určení hranice mezi pozemky „předzahrádek“ to znamená parcelami [číslo] a parcelou [číslo] rozdělení došlo na základě geometrického plánu č. [číslo] v roce 1975. Toto reálné rozdělení budovy a pozemků bylo schváleno odborem výstavby ONV v Jindřichově Hradci ze dne 27.2.1975. Žalobci se o existenci tohoto geometrického plánu dozvěděli v rámci soudního sporu o opravě chyby v katastru nemovitostí, které započalo v roce 2016. V roce 1998 byl vyhlášen obnovený katastrální operát, kdy došlo k vymezení pozemkové hranice mezi předmětnými pozemky chybně. K zaměřování (které vedlo k chybnému vyznačení hranice) docházelo od roku 1992. Skutečnost, že pozemková hranice mezi pozemky je vyznačena chybně byla potvrzena Krajským soudem v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 9.8.2017 č. j. 50 A 35/2017-52 a také Nejvyšším správním soudem, a to v rozsudku ze dne 12.12.2017, č. j. 4 As 194/2017-46. S ohledem na tato soudní rozhodnutí byla chybně vyznačená pozemková hranice opravena rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec ze dne 23.4.2018. č. j. OR-262/2016-303/24 potvrzeným rozhodnutím Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích ze dne 13.6.2018, č. j. ZKI CB-O-14/207/2018-4, a to v souladu s geometrickým plánem z roku 1975. Pozemek p. č. [číslo] se nachází před domem žalobců č. p. [číslo]. Žalobci tento pozemek užívali v hranicích oplocení, tedy včetně sporného pozemku p. č. [číslo] tak, že na něm sekali trávu, měli zde postaveno lešení a také skříň pro přívod plynu do domu. Již v době uzavření kupní smlouvy s prodávající [jméno FO] byl pozemek p. č. [číslo] oddělen oplocením a sama prodávající vymezila hranici mezi pozemkem prodávaným a pozemkem, který zůstal v jejím vlastnictvím. Během dalších let došlo k výměně oplocení, a to žalovaným, přičemž byla respektována hranice vymezená původně postaveným plotem. Část pozemku st. p. č. [číslo] o kterou se v dané věci jedná označeném v geometrickém plánu jako pozemek st. p. č. [číslo] užívali žalobci tak, že užívali část stavby, která se na něm nacházela, šlo o sklad materiálu jehož, část byla rekonstruována až do roku 2012 a poté užívána k bydlení rodinou syna žalobců (dům č. p. [číslo]). V místě dělící stěny mezi domy č. p. [číslo] a č. p. [číslo] došlo ze strany žalobce k opravě štítu a uvnitř a v místnostech došlo k dostavbě zdi mezi pilíři a komínem, vnější část objektu byla opatřena fasádou. Žalobci sporné pozemky užívali jako součást svých pozemků st. p. č. [číslo] pozemek o výměře 1 m z pozemku st. p. č. [číslo] když je patrno, že těleso komínu, které se nachází v dělící zdi mezi oběma domy, zasahuje do prostoru místnosti náležející k domu č. p. [číslo], přičemž podle zaměření pozemků při digitalizaci map a v letech 1992–1998 se celá dělící stěna nacházela na st. p. č. [číslo] (dříve [číslo]). Soud prvního stupně uvádí, že štítová dělící stěna mezi domy účastníků je pro dům č. p. [číslo] nosnou zdí. To, jak byly nemovitosti zaměřeny při digitalizaci, má podle soudu prvního stupně vliv na náhled na dobrou víru žalobců, neboť z dokladů o průběhu obnovy katastrálního operátu vyplývá, že v roce 1998 [jméno FO] souhlasila s tím, jak hranice byly při digitalizaci vyměřeny. Sama kupujícím (žalobcům) vymezila při prodeji nemovitosti průběh hranic a tyto hranice akceptovala. O tom svědčí i skutečnost, že při stavbě nad hlavním uzávěrem plynu k domům účastníků došlo k dohodě žalobců s [jméno FO] o vybudování stavby tak, že jedna polovina bude umístěna na pozemku žalobců parc. č. [číslo] a druhá polovina na pozemku [jméno FO] parc. č. [číslo], přičemž tato stavba navazovala i na umístění plotu, který pozemky odděloval. Žalobci byli v dobré víře, že součástí jejich pozemku st. p. č. [číslo] je i část sousedního pozemku žalovaného, st. p. č. [číslo] neboť těleso komínu, které se nachází v dělící zdi mezi oběma domy, zasahuje do prostoru místností, které náleží k domu č. p. [číslo]. Ze zaměření hranic pozemků v letech 1992–1998 vyplývalo, že celá dělící stěna mezi domy účastníků se nachází na st. p. č. [číslo]. Soud prvního stupně poukazuje na to, že existenci dobré víry žalobců svědčí i poměr výměr mezi vydržovanou částí pozemků žalovaného a výměry pozemků žalobců. Uvádí, že vydržecí doba počala běžet uzavřením kupní smlouvy, uplynula po 10 letech.

3. Proti tomuto rozhodnutí se žalovaný odvolává. Poukazuje na nesprávné skutkové závěry soudu prvního stupněm o tom, že štítová zeď oddělující jeho rodinný dům č. p. [číslo] na pozemku parc. č. st. [číslo] a č. p. [číslo] na pozemku parc. č. st. [číslo] ve vlastnictví žalobců je výhradně nosnou zdí rodinného domu č. p. [číslo]. Nesouhlasí se závěrem, že žalobci vydrželi pozemek pod touto štítovou zdí. Žalovaný má za to, že tato štítová zeď zřejmě slouží oběma sousedícím rodinným domům a zřejmě se bude jednat o společnou zeď ve smyslu ustanovení § 1024 o.z. Žalovaný namítá, že soud prvního stupně neměl podklady pro závěr a hodnocení stavebně technického provedení zdi, neboť k této otázce nebyla předložena žádná listina a navíc se jedná o otázku odbornou náležející znalci. Závěr soudu prvního stupně, že štítová zeď má přináležet výhradně, pouze k rodinnému domu č. p. [číslo], jako nosná zeď tohoto objektu je nesprávný. Poukazuje na to, že sporný pozemek p. č. st. [číslo] mohl být jako součást rodinného domu žalovaných na pozemku p. č. st. [číslo] užíván až po kolaudaci tohoto rodinného domu v roce 2012. Podle žalovaného žalobci ani netvrdí, že by jej užívali ještě před kolaudací. Závěr soudu prvního stupně, že sporný pozemek p. č. st. [číslo], žalobci užívali před rokem 2012 nemá oporu ve spise. Naopak rodinný dům č. p. [číslo] pro který byla štítová zeď rovněž nosnou zdí, byl užíván ke každodennímu bydlení desítky let. Desítky let byl žalovaným a jeho právní předchůdkyní rovněž užíván i komín, který je umístěn v předmětné štítové zdi. Dále žalovaný argumentuje ve vztahu k objektu komínu, který dlouhodobě užívá pro vytápění rodinného domu č. p. [číslo] a který se nachází ve štítové stěně oddělující oba domy. Další odvolací argumentace se dotýká obnovy katastrálního operátu a souhlasu s vyšetřenými hranicemi a závěrů Nejvyššího správního soudu vyplývajících z rozsudku ze dne 12.12.2017, č. j. 4 As 194/2017-46, který odkazuje na rozsudek ze dne 11.7.2009, č. j. 7 As 71/2008-48, dle něhož i průměrně obezřetný vlastník není schopen rozpoznat ze zakreslení v katastrální mapě přesný průběh této hranice v terénu. Tím spíš nebude vlastník schopen ze zakreslení v katastrální mapě rozpoznat posun průběhu hranice v situaci, kdy je tato hranice vymezena faktickým oddělením dvou staveb, a o jejím faktickém průběhu tak nejsou žádné pochybnosti. V této souvislosti žalovaný poukazuje na to, že souhlasu jeho právní předchůdkyně [jméno FO] z průběhu katastrální hranice v rámci obnovy katastrálního operátu v letech 1992-1998 nelze přikládat podstatný význam při hodnocení dobré víry žalobců. Poukazuje na to, že žalobci nabyli pozemek p. č. st. [číslo] na základě kupní smlouvy ze dne 21.10.1994, tedy v době, kdy platila pozemková hranice před okamžikem obnovy katastrálního operátu. V době koupě tedy platila stejná pozemková hranice mezi pozemky p. č. st. [číslo] a p. č. st. [číslo], jako platí nyní. V roce 1994 tak nebo nemohli být žalobci v dobré víře ohledně držby části sousedního pozemku, který bude chybným postupem tehdejšího katastrálního úřadu evidován jako součást jejich pozemků až od 1.4.1998. Právní předchůdkyně žalovaného tak žalobcům v roce 1994 neprodala část pozemků p. č. st. [číslo], která je geometrickým plánem z roku 2021 vymezena jako pozemek p. č. st. [číslo]. Dobrou víru v držbu vlastnického práva k pozemku p. č. st. [číslo] pak nemohlo založit ani vyhlášení obnoveného katastrálního operátu k 1.4.1998. Pozemková hranice v době před opravou chyby v katastrálním operátu (tj. v období od roku 1998 do 2018) mezi pozemky p. č. st. [číslo] (pozemek ve vlastnictví žalobců) a p. č. st. [číslo] (pozemek ve vlastnictví žalovaného) nebyla evidována v hranicích pozemku p. č. st. [číslo], který je předmětem sporu o vydržení, ale vedla skrz obytné místnosti rodinného domu žalovaného č. p. [číslo] Takto nesmyslně vedená pozemková hranice těžko mohla vzbudit zdání správnosti a také dobré víry v její správné vedení. Žalovaný rozporuje užívání štítové zdi nacházející se na sporném pozemku [číslo] žalobci za situace, kdy tato štítová zeď byla částí rodinného domu č. p. 464, a tedy užívána žalovaným, včetně komína umístěného uvnitř předmětné štítové zdi. Soud prvního stupně tak dospěl k nesprávnému právnímu posouzení ohledně dobré víry v držbu vlastnického práva k pozemku p. č. st. [číslo] žalobci. K vydržení tohoto sporného pozemku žalobci nemohlo dojít. Ve vztahu ke spornému pozemku p. č. [číslo] žalovaný označuje závěry soudu prvního stupně týkající se způsobu užívání tohoto pozemku žalobci a za zjednodušující. Nerozporuje sice skutečnost, že na uvedeném pozemku bylo postaveno lešení žalobců, rozporuje však skutečnost, že by takové užívání mohlo založit právní důvod vydržení předmětného pozemku. Tvrzení, že žalobci užívali v dobré víře a svůj pozemek p. č. [číslo] v rozsahu zahrnující též i pozemek p. č. [číslo] označuje za nepodložené. Podle jeho názoru v době provádění přestavby objektu na pozemku p. č. st. [číslo] na rodinný dům se žalobci o předzahrádku, zejména pak o tu umístěnou na sporném pozemku [číslo] nezajímali a nijak zvlášť nestarali. Žalovaný nesouhlasí s tím, že se žalobci a právní předchůdkyně žalovaného [jméno FO] v minulosti dohodli na stavbě plynovodního pilíře, jak tvrdí žalobci. Tvrzení žalobců nepodporuje žádný důkaz. Žalovaný nerozporuje skutečnost, že tento pilíř pro plynovou přípojku byl vystavěn žalobcem, ten však realizoval řadu stavebních prací v rodinném domě č. p. [číslo], neboť měl stavební firmu. Za provádění stavebních prací dostal zaplaceno. Svým umístěním se předmětný pilíř v současné době nachází na pozemku žalovaného p. č. [číslo]. Jeho umístění plně odpovídá původní pozemkové hranici vymezené geometrickým plánem z roku 1975. Žalovaný trvá na tom, že předmětný pilíř byl vystavěn výhradně pro rodinný dům č. p. [číslo] tak, aby se nacházel na pozemku právní předchůdkyně žalovaného. Soud prvního stupně v daném případě zcela neopodstatněně vycházel z nepodloženého tvrzení žalobce o ústní dohodě s již zemřelou matkou žalovaného paní [jméno FO] o výstavbě předmětného pilíře tak, aby k němu měli přístup oba vlastníci pozemků po vlastním pozemku. Ve vztahu k oplocení, které je významné pro závěr o vydržení sporného pozemku p. č. [číslo] uvádí, že sice nerozporuje skutečnost, že na jižní hranici jeho pozemku bylo před lety umístěno oplocení, toto oplocení však nemělo stanovovat pozemkovou hranici. Šlo o jednoduché drátěné pletivo umístěné zcela nahodile. Oplocení nemělo žádnou podezdívku a nebylo přikotveno ke zdi, rovněž nebylo navázáno na vnitřní členění zdí rodinných domů č. p. [číslo] a č. p. [číslo]. Nenavazovalo na dělící štítovou zeď, ale směřovalo do místností rodinného domu č. p. [číslo]. Žalovaný poukazuje na to, že oplocení nemusí vždy označovat pozemkovou hranici. Naopak není výjimečné, že oplocení není umístěno přesně na pozemkové hranici. Proto nemá docházet automaticky k vydržení pozemku vně oplocení. V kupní smlouvě z roku 1994, kterou žalovaní své pozemky nabyli, není v žádném místě uvedeno, že pozemky by byly prodávány ve stavu v terénu vyznačeném plotem (uvádí se v odvolání).

4. Žalobci ve vyjádření k podanému odvolání ve vztahu k pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] argumentují ohledně stavebně technického provedení štítové zdi mezi domy č. p. [číslo] a č. p. [číslo]. Konkrétně uvádějí, že dům žalobců č. p. [číslo] na st. p. č. [číslo] byl před jeho přestavbou průmyslovým objektem (truhlárnou), který byl přistavěn k domu č. p. [číslo], a to v roce 1930 jako nová stavba. Krov nad obytnou částí i truhlárnou tvořil jeden celek. V roce 1975 právní předchůdci žalovaného tuto část objektu nacházející se tehdy na p. č. [číslo] prodali, a proto musel být půdní prostor mezi prodaným průmyslovým objektem a obytnou částí oddělen protipožárním štítem. Přitom muselo dojít k oddělení části krovu náležejícího k truhlárně a k obytné části. Tento protipožární štít lícuje na straně objektu č. p. [číslo], a proto není a ani nebylo možné napojovat do něj stavební dřevěné konstrukce (krov). To je patrné ze strany domu č. p. [číslo], kde došlo k přerušení vaznic, které byly podepřeny do rozšířené části zdiva tvořící dělící zeď mezi domy, tato zeď nikdy nesloužila jako nosná štítová zeď pro dům č. p. [číslo]. Zeď mezi domy č. p. [číslo] a č. p. [číslo] tedy byla od roku 1975 pouze dělící zdí a teprve od roku 1975 byla dostavěna na protipožární zeď. K užívání dělící zdi mezi domy účastníků, konkrétně k námitce, že žalobci mohli užívat sporný pozemek [číslo] až od roku 2012, kdy skončila rekonstrukce domu č. p. [číslo] uvádí, že i před započetím stavby do uvedeného domu žalobce užíval stavbu na sporném pozemku jako sklad a rovněž v průběhu rekonstrukce zeď užíval. Souhlas [jméno FO] se stanovením hranic v rámci obnovy katastrálního operátu měl vliv na dobrou víru žalobců, kteří nemovitosti kupovali v roce 1994 a byli seznámeni dosavadní vlastnicí s průběhem hranice pozemků. Bylo to v době, kdy obnova operátu již dva roky probíhala. Od roku 1998, kdy obnova operátu vstoupila v platnost, uplynulo 10 let v roce 2008. Žalobci prokázali, že měli dobrou víru při užívání pozemků st. p. č. [číslo] a p. č. [číslo] již v roce 1994. Ve vztahu k závěru o vydržení pozemku p. č. [číslo] argumentují ve prospěch užívání tohoto sporného pozemku při rekonstrukci domu č. p. [číslo], a to stavbou lešení, sekáním trávy. Trvají na svém tvrzení, že existovala dohoda s právní předchůdkyní žalovaného [jméno FO] o vybudování drobné stavby určené k umístění měřidel odběru plynu. Stavba je zřetelně vybudována pro dvě odběrná plynová místa, v nichž by se v případě realizace plynových přípojek nacházely i dva plynoměry, jeden pro dům č. p. [číslo] a jeden pro dům č. p. [číslo]. Pokud by měla uvedená stavba sloužit pouze pro dům č. p. [číslo] jako jedno odběrné místo, postačily by její menší rozměry a nenacházela by se jednou polovinou na pozemku, o němž oba uchazeči o připojení plynu tehdy nepochybovali, že jej vlastní žalobci a který byl tak i oplocen. V době prodejen nemovitostí žalobci vycházeli jako smluvní strany z toho, že hranice pozemků jsou v terénu vymezeny umístěným plotem. Ten se na místě nacházel již před uzavřením kupní smlouvy. S ohledem na malou výměru pozemků nelze žalobcům vytýkat, že si nevšimli, že plot přesahuje výměru nabývaného pozemku p. č. [číslo]. Oplocení mezi pozemky p. č. [číslo] a [číslo] nemuselo kopírovat vnitřní členění zdí domu č. p. [číslo] a č. p. [číslo]. Vymezovalo hranici pozemků nacházejících se před budovami. Žalobci se současně dovolávají mimořádného vydržení. Poukazují na to, že žalovaný posunul plot mezi pozemky p. č. [číslo] a [číslo] na hranici vymezenou rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.2017, č. j. 50 A 35/2017 až po vydání tohoto rozhodnutí, resp. po vydání rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze 12.12.2017, č. j. 4 As 194/2017. Ze zjištěných okolností vyplývá, že žalobci drží nově vytvořené pozemky st. p. č. 584/4 a p. č. 2211/12 od 21.10.1994 více než 20 let, a to v nikoliv nepoctivém úmyslu. Došlo tak k jejich mimořádnému vydržení podle § 1096 a § 3066 občanského zákoníku č. 89/2012.

5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání (§ 202 o.s.ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.

6. V posuzované věci, bylo zjištěno, že pozemky nyní ve vlastnictví účastníků byly původně pozemkem p. č. [číslo], na němž se nacházel rodinný dům č. p. [číslo] s průmyslovým objektem (truhlárnou). V roce 1975 došlo k rozdělení uvedené stavby na rodinný dům a průmyslový objekt a pozemku, na němž se uvedené stavby nacházely tak, aby každá z těchto staveb měla vlastní pozemek. Vznikl tak pozemek p. č. st. [číslo] s rodinným domem č. p. [číslo] a pozemek p. č. [číslo] se stavbou a průmyslového objektu. V souvislostí s rekonstrukcí tohoto objektu na rodinný dům byl z pozemku p. č. [číslo] oddělen pozemek p. č. st. [číslo], na němž se nachází rodinný dům č. p. [číslo] (ve vlastnictví žalobců), který těsně sousedí s domem č. p. [číslo] (ve vlastnictví žalovaného). V současné době tak žalobci vlastní mimo jiné pozemek p. č. st. [číslo], jehož součástí je dům č. p. [číslo] a pozemek p. č. [číslo] (předzahrádka) a žalovaný je od roku 2006 vlastníkem pozemku p. č. st. [číslo] jehož součástí je dům č. p. [číslo] a pozemku p. č. [číslo], (předzahrádka). Vlastnické právo nabyl na základě darovací smlouvy uzavřené s matkou [jméno FO]. O hranici mezi uvedenými pozemky bylo rozhodnuto v řízení o opravě chyby katastrálního operátu, v němž bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.2017, č. j. 50 A 35/2017-52 a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12.12.2017, č. j. As 194/2017-46. Z těchto rozhodnutí, z nichž odvolací soud vychází, vyplývá, že pro vytyčení hranice mezi uvedenými pozemky účastníkům byla rozhodující štítová zeď oddělující stavbu truhlárny od rodinného domu na pozemku p. č. st. [číslo]. Správná hranice vyplývá z geometrického plánu [číslo] z roku 1975, dle něhož byly nové hranice označeny zdí. Pro vytyčení hranice mezi nově vzniklými pozemky byla rozhodující štítová zeď oddělující stavbu truhlárny od rodinného domu na p. č. st. [číslo]. Ze sdělení Městského úřadu Jindřichův Hradec, odboru výstavby a územního plánování ze dne 23.5.2016 spis. zn. VÚP/1551/2016/KR vyplývá, že linie rozdělení vznikla na základě měření domu č. p. [číslo]. Původní zeď tedy zůstala na straně majitele domu č. p. [číslo].

7. Žalobci se domáhají určení vlastnického práva k části pozemku nacházejícího se pod touto původní dělící štítovou stěnou. Jedná se o sporný pozemek o velikosti 1 m označený v geometrickém plánu, který je součástí napadeného rozsudku jako pozemek p. č. [číslo]. Tvrdí, že tento sporný pozemek užívali tak, že užívali část dělící zdi nacházející se na tomto pozemku. Poukazují na to, že na této sporné části se nachází nosná zeď jejich rodinného domu č. p. [číslo]. V dané věci přitom není pochyb o tom, že mezi domy účastníků se nachází jediná dělící štítová zeď, která je obvodovou zdí domu č. p. [číslo], ve vlastnictví žalovaného.

8. Platí, že oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost (§ 134 odst. 1 obč. zák.). Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe (§ 129 odst. 1 obč. zák.). Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.). Vzhledem k tomu, že žalobci tvrdí, že k vydržení sporných pozemků došlo, byl v roce 2004, uplatní se v dané věci shora uvedená právní úprava vyplývající ze zákona č. 40/1964 Sb. občanský (obč. zák.).

9. Pro vznik držby (jako podmínky vydržení) je nezbytné naplnění dvou předpokladů: Vůle s věcí nakládat jako vlastní (držební vůle) a faktické ovládání věci. Fakticky věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. právní panství nad věcí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.1.2002, sp. zn. 22 Cdo 728/2000, soubor č. C 949). Toto právní panství však nemohou vykonávat dvě či více osob současně (nejde-li o společnou držbu vykonávanou například spoluvlastníky). Má-li věc v držbě jedna osoba, může se někdo jiný chopit držby až poté, co držba dosavadního držitele zanikne, buď fakticky nebo jasným vyjádřením úmyslu se jí vzdát, popřípadě kombinací obou a prvků. To platí tím spíše užívá-li věc stále její vlastník; v takovém případě by držba uchopena někým jiným připadala do úvahy jen ve výjimečných případech.

10. V dané věci je podstatné, že sporný pozemek užívala v době, kdy k vydržení mělo dojít (1994-2004). Právní předchůdkyně žalovaného, tj. jeho matka [jméno FO], a to jako vlastník tohoto pozemku, na němž se nacházel rodinný dům č. p. [číslo]. Bylo zjištěno, že na sporném pozemku [číslo] je umístěna obvodová zeď domu č. p. [číslo] která tento dům oddělovala od objektu truhlárny (v době prodeje tohoto objektu žalovaným) a nyní jej odděluje od jejich rodinného domu č. p. [číslo]. [jméno FO] tak byla držitelkou uvedeného sporného pozemku. Byla vlastníkem tohoto pozemku a jako vlastník jej užívala. V této situaci nemohl ani jinak omluvitelný omyl druhé strany, tj. žalovaných vést k držbě sporného pozemku a jeho vydržení řádnému či mimořádnému podle současné právní úpravy (z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Proto odvolací soud změnil podle § 220 o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně určení vlastnického práva k pozemku [číslo] a v této části žalobu zamítl. Na tomto závěru nemohou nic změnit námitky žalobců týkající se stavebně technické funkce zdi na sporné části pozemku pro dům č. p. [číslo] v jejich vlastnictví, popřípadě pro dům č. p. [číslo] ve vlastnictví žalovaného.

11. Ve vztahu ke zbývající části předmětu řízení, tj. pozemku p. č. [číslo] soud prvního stupně zjistil, že žalobci na základě kupní smlouvy uzavřené 21.10.1994 s [jméno FO] nabyli vlastnictví k pozemku p. č. [číslo] o evidované výměře 243 m s průmyslovým objektem – truhlárnou, pozemek p. č. [číslo] a [číslo] o evidované výměře 67 m. Prodávající [jméno FO] zůstala vlastníkem mimo jiné pozemku p. č. [číslo], který sousedí s pozemkem žalovaných [číslo]. Mezi uvedenými pozemky se v době prodeje se nacházel plot, jehož umístění odpovídalo rozdílné barvě fasády domů účastníků, před nimiž se uvedené pozemky (jako předzahrádky) nacházely. V průběhu doby došlo k výměně tohoto plotu mezi pozemky. Umístění plotu bylo shodné. Žalovaní svůj pozemek p. č. [číslo] užívali nerušeně v hranicích stanovených předmětným oplocením, tj. včetně části sousedního pozemku [jméno FO] p. č. [číslo] V tomto řízení je tato část označena jako sporný pozemek p. č. [číslo] o velikosti 2 m. V roce 2004 došlo na základě dohody k vybudování plynovodní skříně pro nemovitosti obou účastníků tak, že její umístění respektovalo hranici pozemků vymezené předmětným oplocením.

12. V praxi jsou běžné případy, kdy někdo koupí, zdědí nebo jinak nabude pozemek, který začne užívat spolu s částí sousedního pozemku. Jestliže takto jedná v omluvitelném omylu může dojít k vydržení takto užívané části pozemku podle § 134 obč. zák., tedy dle právní úpravy vyplývající ze zákona č. 40/1964 Sb. Podle této právní úpravy platí, že pokud se nabyvatel nemovitosti chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku. V takovém případě se oprávněná držba opírá o tzv. domnělý (putativní) titul. Tímto domnělým titulem je právní skutečnost, která má za následek nabytí vlastnického práva ke skutečně nabytému pozemku. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze 6.10.2004, sp. zn. 22 Cdo 488/2004 uveřejněný v soudních rozhledech č. 3/2005). Nabude-li tedy někdo pozemek, a přitom se v důsledku omluvitelného omylu vyvolaného například tím, že mu převodce předá pozemek v hranicích vymezených například oplocením, uchopí i držby části sousedního pozemku, bude držitelem oprávněným a jeho držba může vyústit ve vydržení. K tomu došlo i v projednávané věci ve vztahu ke spornému pozemku p. č. [číslo]. Odvolací soud ve vztahu k tomuto pozemku souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o jeho vydržení žalobci ve lhůtě 10 let, která počala běžet ode dne nabytí vlastnického práva k pozemku p. č. [číslo] tj. 24.10.2024 a uplynula po 10 letech dne 24.10.2004. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na závěry soudu prvního stupně týkajících se vydržení tohoto pozemku. Proto ve vztahu k pozemku [číslo] byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci I. potvrzen podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

13. Vzhledem k částečné změně napadeného rozsudku rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Přihlédl přitom k částečnému úspěchu obou účastníků v dané věci a podle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.