50 A 73/2019–268

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a Mgr. Heleny Nutilové ve věci navrhovatelů: a) Sdružení majitelů domů v centru Českých Budějovic, IČO 705 16 049 sídlem Krajinská 35/1, České Budějovice b) OBCHODNÍ CENTRUM VLTAVÍN, s. r. o., IČO 490 18 965 sídlem Krajinská 33/5, České Budějovice oba zastoupeni JUDr. Václavem Junkem advokátem sídlem Krajinská 35/1, České Budějovice proti odpůrci: Magistrát města České Budějovice sídlem nám. Přemysla Otakara II. č. 1/1, České Budějovice zastoupen Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D. advokátem sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 za účasti: Dopravní podnik města České Budějovice, a.s. sídlem Novohradská 738/40, České Budějovice o návrhu na zrušení opatření obecné povahy, kterým se stanoví místní trvalá úprava provozu na pozemní komunikaci v ulici Hradební a Krajinská v Českých Budějovicích, vydaném Magistrátem města České Budějovice dne 18. 12. 2017, č. j. ODSH/13646/2017–14, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah návrhu 1. Návrhem podaným dne 30. 5. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se navrhovatelé domáhají zrušení opatření obecné povahy ze dne 18. 12. 2017, č. j. ODSH/13646/2017–14. Tímto opatřením obecné povahy byla z důvodu vedení nové midibusové linky elektrobusů městské hromadné dopravy stanovena místní trvalá úprava provozu v ulicích Hradební a Krajinská v Českých Budějovicích spočívající v umístění podélného a svislého dopravního značení. Zejména došlo k úpravě režimu vjezdu motorových vozidel do pěší zóny v ulici Krajinská, kde byl nově povolen obousměrný průjezd (vjezd) autobusů MHD, dále byly umístěny jednotlivé zastávky MHD, parkovací místa atd. O stanovení místní trvalé úpravy provozu požádalo statutární město České Budějovice prostřednictvím svého odboru Správy veřejných statků (dále jen „žadatel“).

2. Úvodem podané žaloby poukazují navrhovatelé na několik procesních pochybení v rámci vedení spisu porušujících § 17 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), které měly mít ve svém důsledku vliv na naplnění § 3 téhož zákona, neboť existují–li pochybnosti o obsahu spisu a je–li soupis spisu pouze vágní, je narušena i důvěra v objektivitu rozhodování správního orgánu. Konkrétně navrhovatelé poukazují na: * nesprávné datum sejmutí veřejné vyhlášky z úřední desky, pochybnosti o datu vyvěšení a sejmutí; * absenci doložení vlastnictví pozemních komunikací v Krajinské a Hradební ulici; * absenci vyjádření Policie ČR u žádosti, které měl být založeno zvlášť až s odkazem na vyjádření ze dne 25. 7. 2017.

3. Ve vztahu k vyjádření Policie ČR jako orgánu, se kterým měla být nová úprava značení projednána, navrhovatelé namítají, že odpůrce se zabýval pouze připomínkami ze dne 25. 7. 2017, nikoli dalšími připomínkami založenými ve spise či připomínkami, které mu musely být známy z jiných řízení.

4. Dále s odkazem na novinový článek navrhovatelé konstatují podjatost Ing. M., který se k předmětu řízení vyjadřoval do médií a poukazoval na řešenou podjatost oprávněných úředních osob. Zároveň navrhovatelé namítají, že v době vydání opatření nebylo o všech námitkách podjatosti pravomocně rozhodnuto. Ing. M. dle názoru navrhovatelů postupoval v řízení zcela jednostranně s účelem vyhovět žadateli za každou cenu navzdory vadám žádosti. Původní oprávněná úřední osoba Ing. Č. se sám pro podjatost vyloučil a ve spise nedošlo řádným způsobem ke změně úřední osoby.

5. Navrhovatelé jsou dále přesvědčeni, že opatření není v souladu s veřejným zájmem. Zavedení MHD bylo prezentováno s účelem zajištění obsluhy záchytného parkoviště Jírovcova, to však k datu vydání opatření nebylo dokončeno. Dále navrhovatelé namítají, že přestože opatření je určeno pro linku elektrobusů, je obsluha řešena autobusy se spalovacími motory. Provozu elektrobusů přitom neodpovídá ani navržené dopravní značení.

6. V rámci odůvodnění opatření je dle navrhovatelů odkazováno na listiny, které nejsou součásti spisu. Konkrétně ve spise chybí Souhlas obecného stavebního úřadu ze dne 3. 5. 20147, č. j. SU/3231/2017–3, územní rozhodnutí ze dne 7. 12. 2016, č. j. SU/8179/2016–6, a „okomentování připomínky Ing. N.“.

7. Co se týče připomínek Policie ČR, ty nebyly dle navrhovatelů řádně vypořádány, čímž došlo k porušení § 2 odst. 4 správního řádu. Pokud připomínky policie byly, jak tvrdí správní orgán, zapracovány, nebyla tato projektová dokumentace předložena k vyjádření po zapracování změn. To se dle navrhovatelů týká připomínek k trasám chodců a jejich možným kolizím s MHD, rozporům v dopravním značení, definování parkovacích stání – pásů, které nejsou vodorovně vyznačeny, ale i dostatečného zajištění rozhledu „křižovatky s ulicí Krajinská“ dopravním odrazovým zrcadlem. Není přitom uvedeno, o jakou křižovatku se konkrétně jedná. Pominuto bylo dle navrhovatelů i to, že zastávky BUS jsou navrženy do přirozených tras chodců a tito jsou vedeni mimo své přirozené trasy.

8. K otázce bezpečnosti chodců, cyklistů a provozu, nehodovosti, špatných rozhledových poměrů, výjezdů z nemovitostí, neúměrné dopravní zátěže, nedostatečné šíře komunikace poukazují navrhovatelé na technickou zprávu, kterou si nechali vypracovat od Dipl. Ing. T. O., který ve zkoumaných oblastech objevil závažná pochybení.

9. Dále navrhovatelé poukazují na posouzení statika Ing. J. H. z listopadu 2017, který označil provoz MHD v ul. Krajinská za nevhodný, ohrožující inženýrské sítě a domy samotné. Vysoká frekfence provozu MHD (1x za 10 min) na rozdíl od zásobování nebo popelářských vozů riziko přetížení komunikace a poškození zástavby zvyšuje. Sama pozemní komunikace je ve velmi špatném stavu. K tomu poukazují i na nutnost pasportizace stavu domů v ul. Krajinská, jak dlouhodobě uvádí i stanoviska orgánů ochrany památkové péče.

10. Provoz MHD může mít dle žalobců negativní vliv na historické stavby v centru města, jak uvedl dne 25. 6. 2002 Státní památkový ústav v Českých Budějovicích a Krajský úřad Jihočeského kraje ve vyjádření ze dne 26. 6. 2002. Rovněž již zrušený územní plán počítal s MHD v ul. Krajinská pouze formou ekologických dopravních prostředků a jednosměrně. V tomto směru namítají žalobci rozpor opatření s územním plánem v podobě platné ke dni vydání opatření.

11. V další části návrhu rozporují navrhovatelé nedostatečné vypořádání jejich námitek.

12. Navrhovatelé nesouhlasili s místní úpravou provozu, což podrobně odůvodnili v několika bodech. V rámci těchto bodů se měl odpůrce s jejich námitkami vypořádat, což dle jejich názoru neučinil. Konkrétně byl namítán: 13. negativní vliv na stavby, hlučnost, klidový režim, ohrožení osob, pro které, má–li odpůrce za to, že navrhovatelé měli předložit znalecký posudek, měl tak naopak učinit sám odpůrce či tuto povinnost uložit žadateli; navrhovatelé si takovýto posudek nechali zpracovat, nicméně z časových důvodů již nebyl zahrnut do spisu; 14. průchod chodců loubím v pěší zóně; poukazuje–li odpůrce na dům Krajinská 1 a vinárnu, vše je řádně zkolaudováno; 15. technický stav pozemní komunikace, neboť uvádí–li odpůrce, že žadatel je zároveň vlastníkem pozemní komunikace a je si vědom jejího stavu, nejde jen o komunikaci samotnou, ale i o navazující domy a jejich mělce založená loubí, která je potřeba chránit, když u domu Krajinská 1 jsou již na rohovém pilíři viditelné praskliny; 16. negativní dopad na atraktivitu prostředí a cenu nemovitostí, přičemž odkaz na to, že dopady úpravy budou řešeny po volbách, je nedostatečný a bezobsažný; 17. rozpor s podmínkami stanovenými zřízením městské památkové rezervace v historickém centru, předpisy památkové péče a požadavky zákona o bezpečném napojení nemovitostí na veřejné komunikace a zajištění bezpečnosti uživatelů pěší zóny a přilehlých nemovitostí včetně posouzení vlivu na životní prostředí.

18. Navrhovatelé mají za to, že pokud se nejedná o opatření s potřebou stavebního řízení, nemělo být vycházeno z obecného souhlasu stavebního úřadu, které není ve spise ani založeno.

19. Stran prašnosti a exhalace navrhovatelé poukazují na to, že vypořádání této námitky odkazem na elektrobusy je nepostačující, když od 1. 11. 2017 jsou užívány minibusy na spalovací motor, což je v rozporu s vydanými podmínkami opatření.

20. Co se týče znaleckého zkoumání vlivu na domy, včetně otřesů, jak je uvedeno výše, navrhovatelé nakonec nechali takový posudek vypracovat. Odůvodnění jeho neopatření odpůrcem mj. na nepřiměřenost a ekonomii řízení považují navrhovatelé za nesprávné. Posudek navrhovatelé předložili soudu v řízení pod sp. zn. 50 A 8/2018.

21. Reagováno nebylo ani na stanoviska orgánů dopravní policie, hasičů a záchranné služby. Obdobně tak nebylo reagováno ani na stanovisko Krajského úřadu Jihočeského kraje s tím, že orgány památkové péče nejsou dotčenými orgány. Nerespektování ochrany památkové péče považující navrhovatelé i za nevypořádání jimi vznášených námitek.

22. Závěrem navrhovatelé poukazují na dle jejich názoru převažující zájem ochrany nemovitostí, památek, života a zdraví chodců atd. Vyjádření odpůrce a osoby zúčastněné na řízení 23. Odpůrce ve svém vyjádření ze dne 9. 7. 2018 popsal naplňovaný veřejný zájem v kontextu samosprávní autonomie, neboť napadené opatření sleduje veřejný zájem na ekologické dopravní dostupnosti centra města prostřednictvím MHD. Dále odpůrce popsal důvody, které jej vedou k závěru o absenci aktivní legitimace navrhovatelů. Jednotlivé důvody návrhu shledal navrhovatel nedůvodnými.

24. Námitka ohledně data sejmutí opatření z přední desky je dle odpůrce nepřezkoumatelná a nekonkrétní. Žádost o stanovení úpravy obsahuje stanovisko vlastníka komunikace, neboť dle Přílohy 3 Organizačního řádu Magistrátu města České Budějovice je odbor Správy veřejných statků oprávněn jednat za město, přičemž ochrana práv města navrhovatelům ani nenáleží.

25. Opatření dle odpůrce dostatečně reaguje na stanovisko Policie ČR a vypořádává jej. Všechna stanoviska dotčených orgánů dle § 77 odst. 3 zákona o silničním provozu byla vyžádána a projednána. Stanoviska dotčených orgánů přitom nejsou závazná. Dle § 77 odst. 2 a 5 zákona o silničním provozu nejsou památkové orgány dotčenými orgánami, což potvrdil i Památkový odbor Magistrátu města České Budějovice ve svém vyjádření ze dne 3. 11. 2017, č. j. OPP/2653/2017.

26. Spisový materiál považuje odpůrce za vedený v souladu s § 17 správního řádu. Jeho součástí je spisový přehled s uvedením dne, kdy byly jednotlivé listiny do spisu vloženy. Vydaní opatření má oporu ve spisovém materiálu a tvrzení navrhovatelů pouze vytrhávají dílčí odůvodnění opatření (tvrzený souhlas obecného stavebního úřadu a územní rozhodnutí či vypořádání připomínky Ing. N.). „Odpůrce na tyto dokumenty odkazoval v návaznosti na připomínky Policie ČR, která poukazovala na souvztažnost k akci „Stavební úpravy křižovatky Na Sadech x Krajinská x 28 října, České Budějovice“ a uplatňovala námitky stavebně–právní povahy ve vztahu k probíhajícímu stavebnímu řízení.“ 27. Co se týče námitky podjatosti Ing. M., je odpůrce přesvědčen, že jelikož nebylo proti rozhodnutí o námitce podáno odvolání, nelze nyní namítat jeho podjatost, a to z důvodu nevyčerpání řádných opravných prostředků. V době vydání opatření přitom již bylo o námitkách pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. KT/1062/2017. Napadené opatření bylo přitom vydáno až dne 18. 12. 2017 a v jeho odůvodnění je na vypořádání námitky podjatosti poukazováno.

28. Napadené opatření je dle odpůrce v souladu s veřejným zájmem na ekologické přepravě osob do centra města, přičemž elektrobusy byly dodány v září 2018.

29. Ve vztahu k územnímu plánu má odpůrce za to, že napadené opatření je v souladu s územním plánem a dopravní koncepcí města s tím, že územní plán neřeší dopodrobna samotné dopravní značení. Provoz MHD územní plán v tomto místě předpokládá, a to v podobě jednosměrné trolejbusové linky.

30. Osoba zúčastněná na řízení Dopravní podnik města České Budějovice, a. s., poukázala ve svém vyjádření ze dne 28. 6. 2018 na to, že o trase linky rozhoduje nikoli dopravní značení, ale vydaná licence k provozování veřejné linkové dopravy, které ve svém vyjádření předložila. Zrušení opatření by vedlo ke znemožnění zajištění dopravní obsluhy, ke kterému je v obdobích od 1. 11. 2017 do 30. 6. 2018 a od 1. 7. 2018 do 8. 12. 2018 dopravce povinen. Dále má za to, že na základě podaného návrhu nelze přezkoumávat trasu linky a způsob dopravy, ale výhradně dopravní značení určené a vymezené napadeným opatřením obecné povahy. Rovněž poukazuje na to, že typ vozidel nemůže být důvodem zrušení napadeného opatření, když provozovaná vozidla plní všechny zákonné podmínky. Další podání účastníků 31. V rámci repliky ze dne 30. 7. 2018 navrhovatelé vyjádřili nesouhlas s obsahem vyjádření odpůrce k podané žalobě. Replika opakovaně poukazuje na řízení u zdejšího soudu vedeném pod sp. zn. 50 A 8/2018, tj. přezkum obdobného opatření obecné povahy – dočasné úpravy provozu v daném místě o prakticky totožném obsahu.

32. Navrhovatelé uvádí, že z odůvodnění opatření se nepodává žádný veřejný zájem na jeho vydání. Na opatření je vyznačené nesprávné datum sejmutí 1. 7. 2017, tj. nesprávný rok. Žadatelem je Magistrát města České Budějovice a ve spise není založena žádná listina, která by dokládala oprávnění magistrátu jednat za statutární město v samosprávné působnosti. Doložení souhlasu vlastníka pozemní komunikace chybí, vlastnictví pozemní komunikace není doloženo výpisem z listu vlastnictví. Byly–li připomínky Policie ČR jako dotčeného orgánu okomentovány Ing. M. N., mělo být v odůvodnění opatření vysvětleno, co tento komentář obsahuje a tento komentář měl být i obsahem spisu. Pokud se tento komentář vztahoval k jinému řízení, není tato skutečnost z odůvodnění opatření zřejmá. Navrhovatelé jsou přesvědčeni o podjatosti Ing. M., primátora Ing. S., náměstků K. a H. Dále navrhovatelé rozporují posouzení veřejného zájmu a opakovaně poukazují na negativní vyjádření orgánů památkové péče. Poukazováno je i na problematiku statiky budov; opakovaně je argumentováno stran nesouladu s územním plánem města.

33. V následných podáních je pak reagováno na výzvy soudu stran aktivní procesní legitimace navrhovatelů.

34. Odpůrce ve své reakci ze dne 13. 8. 2018 rozporoval vybraná tvrzení navrhovatelů, zejména se zabýval bezpečností a vhodností provozu linky elektrobusu.

35. V podání ze dne 13. 12. 2019 navrhovatelé v návaznosti na námitky spjaté se statikou domů namítají tonáž vozidel MHD a doplňují, že z důvodu provozu linky MHD je ohrožena prostupnost pro vozidla IZS.

36. Ve vyjádření ze dne 16. 7. 2021 navrhovatelé mj. poukázali na to, že „[d]opravní obslužnost je již po několik let vedena až na centrální náměstí i bez nutnosti průjezdu Krajinskou ulicí. Přispěli k tomu i navrhovatelé, kteří po věcné diskusi s představiteli města přestali brojit proti záchytnému parkovišti a zbylému vedení trasy od tohoto parkoviště až na centrální náměstí. Tento postup respektovaly i další tímto přímo dotčené osoby.“ Dosavadní průběh řízení 37. Na prvním místě soud konstatuje, že současně spolu s touto věcí se již zabýval obdobným návrhem týchž navrhovatelů proti témuž odpůrci přezkumu opatření obecné povahy ze dne ze dne 27. 10. 2017, č. j. ODSH/16897/2017–2, přechodné úpravě provozu na pozemní komunikaci v ulici Jírovcova, Krajinská, Hradební, nám. Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích z důvodu zajištění provozu linky městské hromadné dopravy v termínu od 1. 11. 2017 do 30. 6. 2018. Opatření obecné povahy bylo stanoveno na základě žádosti Dopravního podniku města České Budějovice, a. s. (zde osoba zúčastněná na řízení; nyní naopak žádá statutární město České Budějovice). Jednalo se o přechodnou úpravu provozu do té doby, než bude vydána nyní přezkoumávaná úprava provozu.

38. Krajský soud rozsudkem ze dne 9. 4. 2018, č. j. 50 A 8/2018–68, toto dočasné opatření zrušil v části přechodné úpravy provozu na pozemní komunikaci v ulici Krajinská. Důvody uvedeného rozsudku korespondovaly s rozsudkem vydaným v této věci dne 22. 8. 2018 (viz níže). Zdejší soud uvedl, že navrhovatelé jsou aktivně procesně legitimování díky vlastnictví nemovitostí v dotčených ulicích. Zdejší soud přisvědčil navrhovatelům, že odpůrce měl vyčkat rozhodnutí o podjatosti; že opatření je nepřezkoumatelné, neboť při vypořádání vyjádření Policie ČR je vycházeno z listin, které nejsou založeny ve správním spise, rovněž byl porušen § 77 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť připomínky dotřeného orgánu nebyly dostatečně vypořádány; rovněž byla shledána jako důvodná argumentace rozporem s územním plánem města.

39. Tyto důvody následně v řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud odmítl a uvedený rozsudek zdejšího soudu vlastním rozsudkem ze dne 22. 8. 2019, č. j. 7 As 206/2018–79, zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení, který poté, co navrhovatelé vzali svoji žalobu zpět, řízení zastavil.

40. Dle Nejvyššího správního soudu byl správní orgán oprávněn pokračovat v řízení již po nepravomocném rozhodnutí o podjatosti; územní plán města podrobnosti typu dopravního značení neupravuje a nelze z něj ani dovodit zákaz či omezení obousměrného provozu vozidel midibusů v ulici Krajinská; připomínky Policie ČR nebyly pro správní orgán závazné, správní orgán jim nebyl povinen věcně vyhovět a stručný způsob vypořádání vyjádření Policie ČR je s ohledem na to, že část vyjádření byla projednávána v jiných řízení, dostatečná.

41. V řízení o nyní napadeném opatření obecné povahy o trvalé místní úpravě provozu posoudil zdejší soud napadené opatření v minulosti rozsudkem ze dne 22. 8. 2018, č. j. 50 A 53/2018–74, tak, že napadené opatření zrušil. Tento rozsudek zdejšího soudu byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2019, č. j. 8 As 247/2018–70. Nejvyšší správní soud zavázal zdejší soud k tomu, aby se zabýval aktivní procesní legitimací navrhovatelů, která nebyla navrhovateli dostatečným způsobem tvrzena. K věcnému přezkumu Nejvyšší správní soud nepřistoupil. K této otázce se následně oba účastníci řízení rozsáhle vyjádřili.

42. Usnesením ze dne 20. 3. 2020, č. j. 50 A 73/2019–209, krajský soud návrh odmítl, a to z důvodu nedostatku aktivní procesní legitimace obou navrhovatelů, neboť dospěl k závěru, že se jedná o zcela obecná tvrzení, na jejich základě nelze dospět k závěru o aktivní procesní legitimitě navrhovatelů.

43. Rozsudkem ze dne 23. 3. 2021, č. j. 8 As 22/2020–38, Nejvyšší správní soud uvedené usnesení zdejšího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

44. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „...doplněné tvrzení stěžovatelů na výtky obsažené v předchozím rozsudku zdejšího soudu zareagovalo v dostatečné míře, tedy závěr krajského soudu o odmítnutí návrhu nemůže obstát. V této souvislosti lze ostatně předeslat, že podle již existující judikatury se má soud v případě případných pochybností přiklonit k závěru, že návrh je projednatelný (viz rozsudek ze dne 11. 10. 2010, čj. 3 Ao 5/2010–125) a neměl by při zkoumání reálné pravděpodobnosti dotčení zabíhat příliš do hloubky, např. řešit pravdivost tvrzení navrhovatelů apod. Navrhovateli by tudíž k dosažení věcného projednání návrhu mělo zpravidla postačit, že přijde s logickým a myslitelným tvrzením o svém dotčení, jež nebude nereálné již na první pohled (rozsudek ze dne 5. 11. 2014, čj. 3 As 60/2014–85).“ V bodech 17 a násl. svého odůvodnění Nejvyšší správní soud posoudil, že navrhovatel b) zejména ve svém vyjádření ze dne 13. 12. 2019 uvedl konkrétní tvrzení, ze kterých lze dovodit dotčení konkrétních práv. Navrhovatel b) vymezil vlastněné nemovitosti v ulici Krajinská, k čemuž rovněž konkrétně tvrdil, jak budou jeho práva dotčená s ohledem na regulaci plynoucí z přijatého opatření, k čemuž reagoval i na zamýšlenou podobu vedení linky MHD. Navrhovatel b) konkrétně tvrdil hrozbu provozu MHD pro statiku vlastněných domů spolu s konkrétními tvrzeními o technických parametrech domů (hloubka základů). Jako relevantní přijal Nejvyšší správní soud i tvrzení o stavu technických sítí, neboť jejich narušení může mít vliv i na statiku domů, jak dokládá i poukaz na vodovodní havárii. Za dostatečné považoval Nejvyšší správní soud i tvrzení o možném znehodnocení staveb v důsledku povolení vjezdu midibusů do pěší zóny, přičemž ale nevyloučil i efekt zcela opačný způsobený lepší dopravní obslužností. A priori Nejvyšší správní soud nevyloučil ani možný význam tvrzeného ohrožení bezpečnosti chodců. Odmítnuto bylo naopak prosté tvrzení o narušení zásobování, neboť z něho neplynulo, jakým způsobem by mohlo být zásobování dotčených staveb znemožněno či významně zasaženo.

45. K aktivní procesní legitimaci navrhovatele a) Nejvyšší správní soud uvedl následující: „

25. Zbývá dodat, pokud jde o otázku aktivní procesní legitimace stěžovatele a), jehož členové jsou vlastníky nemovitostí v dané lokalitě, že přímo ve vztahu k tomuto stěžovateli a jeho aktivní procesní legitimaci, se krajský soud v napadeném usnesení vyjádřil pouze okrajově (viz bod 21. a 26. napadeného usnesení). Nyní projednávaná kasační stížnost se navíc otázce aktivní procesní legitimace tohoto stěžovatele nijak samostatně nevěnuje (je koncipována ve vztahu k oběma stěžovatelům souhrnně) a především nikterak nereflektuje odlišnost postavení obou stěžovatelů. Pro posouzení nyní projednávané kasační stížnosti je tedy především podstatné, že v rámci odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu nejsou důvody odmítnutí návrhu ve vztahu k jednotlivým stěžovatelům jednoznačně oddělitelné. Zatímco v případě stěžovatelky b) bylo možno i vzhledem k uplatněným kasačním námitkám vztáhnout alespoň některá konkrétní tvrzení o dotčení jejích práv právě a výlučně k ní, tedy dovodit, že její aktivní procesní legitimace je v dané věci dána, v případě stěžovatele a) tak zdejší soud učinit nemůže. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, pokud jde o stěžovatele a), že krajský soud v bodě 30. napadeného usnesení cituje část závěrů zdejšího soudu plynoucích z jeho předchozího zrušujícího rozsudku v dané věci, které se týkají i otázky aktivní procesní legitimace spolků. Nicméně podstata i tohoto bodu odůvodnění usnesení krajského soudu spočívá souhrnně v tom, že „oba navrhovatelé stále setrvávají pouze v obecné rovině.“ Lze tedy uzavřít, že podoba (společných) kasačních námitek obou stěžovatelů, resp. především podoba (převážně souhrnného) odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu v nynějším v kasačním řízení vylučují, že by Nejvyšší správní soud mohl rozhodnout o kasační stížnost z hlediska každého ze stěžovatelů odděleně. Shledal–li tedy kasační soud důvody pro zrušení nyní napadeného usnesení, nezbývá, než tak učinit ve vztahu k oběma stěžovatelům. Lze dodat, že pokud by krajský soud v dalším řízení opět dospěl z obdobných důvodů k závěru o odmítnutí návrhu ve vztahu ke stěžovateli a), bude nezbytné, aby řádně, přehledně a úplně osvětlil, jaká tvrzení (včetně těch uplatněných oběma stěžovateli) právě k tomuto stěžovateli vztáhl a proč ta která tvrzení nejsou k založení aktivní procesní legitimace tohoto stěžovatele dostatečná.

26. K tomu lze nad rámec výše uvedeného ještě poznamenat, že zdejší soud v rámci předchozího zrušujícího rozsudku mimo jiné skutečně uvedl, že „dosavadní judikatura, pokud jde o legitimaci spolků k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy, výslovně připustila toliko legitimaci k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy v podobě územního plánu v případě spolků zaměřených na ochranu životního prostředí (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14)“. Možnost aktivní procesní legitimace stěžovatele a) však kasační soud nikterak nevyloučil, nýbrž pouze ve vztahu k oběma stěžovatelům poukázal za nedostatečnost jejich tehdejších tvrzení, pokud jde o dotčení jejich práv. I v případě spolku tedy musí být především určující dostatečnost tvrzení o zásahu právní sféry. Stejně tak je nutno poukázat na to, že byť citovaný nález Ústavního soudu byl vydán v případě opatření obecné povahy v podobě územního plánu napadeného spolkem zaměřeným na ochranu přírody a krajiny, daný nález mimo jiné v obecné rovině poukázal na absurdnost situace, v níž by osoba jinak splňující vymezené podmínky (např. vlastník pozemku sousedícího přímo s regulovaným územím), nebyla aktivně legitimována k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy jen proto, že se spolu s dalšími osobami (např. obyvateli téže obce či obcí sousedních) sdružili a jménem sdružení žádají zrušení opatření obecné povahy (viz bod 22. citovaného nálezu). Jinak řečeno, skutečnost že občan dá přednost prosazování svého zájmu formou sdružení se s jinými občany, nelze bez dalšího z hlediska naplnění jeho aktivní procesní legitimace přičítat k jeho tíži.“ Aktivní procesní legitimace navrhovatelů 46. Ve vztahu k oběma navrhovatelům soud na prvním místě uvádí, že s ohledem na povahu místní úpravy provozu nepovažuje za nutné rozlišovat zvlášť dopravní značení umisťované v ulici Krajinská a v ulici Hradební. Vjezd autobusů MHD je povolován v ulici Krajinská a za tímto účelem je upravováno veškeré dopravní značení v obou ulicích. Dopravní značení v ulici Hradební úzce souvisí s dopravním značením v ulici Krajinská, neboť reaguje na umožnění vjezdu autobusů do ulice Krajinské. Jedno značení bez druhého nemá smysl, jedno bez druhého nemůže existovat. Proto není nutné posouzení otázky legitimace pro každou z ulic zvlášť, neboť nově stanovená místní úprava provozu tvoří jeden nedělitelný celek. To koresponduje s tím, že navrhovatelé brojí proti vjezdu autobusů, provozu MHD linky jako takové a nerozporují konkrétní dopravní značení (konkrétní dopravní značky, konkrétní umístění zastávky, konkrétní značené parkovací stání,…). Rozporovali–by navrhovatelé konkrétní dopravní značení na konkrétním místě, mohl by soud přistoupit i k podrobnějšímu posouzení aktivní procesní legitimace. Jelikož navrhovatelé zůstávají v obecné rovině nesouhlasu s umožněním provozu MHD linky a tedy vjezdu autobusů do ulice Krajinský (v tomto směru implicitně napadají konkrétní značení v ul. Krajinská), je nutné i v otázce hodnocení aktivní legitimace navrhovatelů v této obecnější poloze setrvat. To po vše přesto, že je zřejmé, že nemovitosti v ulici Hradební nebudou samotnou jízdou MHD v ulici Krajinská přímo bezprostředně dotčeny.

47. Samotný průběh linky MHD ulicí Krajinská nebyl nikým zpochybněn a je zřejmý i z rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice o udělení licence k provozován linkové osobní dopravy č. 325 024 ze dne 27. 6. 2018 a 31. 10. 2017 (založeny na č. l. 37 a 38 soudního spisu).

48. V případě navrhovatele b) soud ve stručnosti odkazuje na hodnocení Nejvyššího správního soudu 23. 3. 2021, č. j. 8 As 22/2020–38, tak, jak je popsáno v bodě 44 tohoto odůvodnění. Ze zde uvedených důvodů proto soud konstatuje, že navrhovatel b) je aktivně procesně legitimován k podání tohoto návrhu, neboť v ul. Krajinská vlastní tento navrhovatel nemovitosti na pozemcích p. č. 34/1, 34/3, 35/1, 37, 311, jejichž součástí je stavba a pozemek p. č. 34/5, to vše v k. ú. České Budějovice 1 (všechny níže uváděné pozemky jsou v tomto k. ú.), jedná se o pozemky, které přímo sousedí s pozemkem 321/1, příp. k této ulici náleží skrze jiný pozemek (pozemek p. č. 34/3).

49. V případě navrhovatele a), spolku Sdružení majitelů domů v centru Českých Budějovic vycházel krajský soud z toho, jak napovídá již název spolku, že se jedná o spolek sdružující majitele nemovitostí, mj. i v ulici Krajinská a Hradební tak, jak sám navrhovatel uvádí. V podání ze dne 13. 12. 2019 tento navrhovatel popisuje, že jeho členové vlastní řadu objektů, byty, kanceláře atd. s vysokým pohybem osob. Rovněž poukazují na možné negativní dopady dopravy (prašnost, poškození domů). Jak uvedl sám Nejvyšší správní soud, tvrzení obou navrhovatelů jsou koncipována v převážné míře jako společná. Od navrhovatele b) se tak liší zejména úrovní tvrzení vlastnictví nemovitostí v těchto ulicích, přičemž příkladmo je dokládáno vlastnictví členů spolku, např. V. T. (pozemek p. č. XA, ulice H.); JUDr. Řezníčka, LL.M. (pozemek p. č. XB, ulice K.); p. S. (pozemek p. č. XC, ul K.) a další (viz přílohy založené v soudním spise).

50. Krajský soud při současném posouzení vychází z toho, že jestliže akceptoval procesní aktivní legitimaci navrhovatele b), zejména z důvodu vlastnictví nemovitostí v ulici K. a na toto vlastnictví navazující tvrzení, která jsou prakticky totožná s tvrzeními navrhovatele a), je nutno i v případě navrhovatele a) dospět k závěru o jeho aktivní procesní legitimaci prostřednictvím jeho členů, byť ne všichni členové vlastní nemovitost v ulici K. Nicméně, i ti, kteří vlastní nemovitost v ulici H. budou vjezdem autobusů MHD určitým způsobem ovlivněni, minimálně co do přístupu k vlastním nemovitostem z ulice K. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud ve svých rozsudcích již opakovaně shrnul rozhodnou judikaturu správních soudů a Ústavního soudu, nepovažuje krajský soud za účelné opakovaně citovat závěry jednotlivých rozsudků. V tomto směru proto na předchozí rozsudky Nejvyššího správního soudu odkazuje.

51. Nově krajský soud vycházel ze závěrů Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10 As 336/2017–46, který posuzoval aktivní procesní legitimaci cyklistického spolku k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy – místní úpravy provozu spočívající v omezení vjezdu cyklistů v některých ulicích. Nejvyšší správní soud vycházel z toho, že se jedná o cyklistický spolek sdružující cyklisty, kteří mohou být danou úpravou přímo dotčeni na svých subjektivních právech. Na tomto základě uzavřel, že pokud tento navrhovatel (spolek) „tvrdí, že jeho pražští členové v regulované lokalitě Prahy 8 pravidelně jezdí na kole a nová regulace jejich práva zkracuje. Toto tvrzení nepochybně založí jak aktivní procesní, tak aktivní věcnou legitimaci.“ Dle hodnocení krajského soudu se jedná o obdobnou situaci. Mechanismus této úvahy Nejvyššího správního soudu je možné přiměřeně aplikovat i na nyní řešenou otázku, a to i přesto, že zde nedochází k tomu, že členům navrhovatele a) by bylo něco přímo přikazováno či zakazováno, resp. takto to navrhovatel a) netvrdí. Myslitelně možné dotčení na veřejných subjektivních právech členů spolku je zde dáno dle jejich tvrzení na základě možného ohrožení či narušení jejich vlastnického práva k nemovitostem v ulici K., jakož i možného omezení jejich pohybu v rámci ulice s ohledem na projíždějící autobusy (tj. ev. otázka možného vlivu úpravy na bezpečnost chodců apod.).

52. Zdejší soud k závěru o aktivní procesní legitimaci navrhovatele a) shrnuje, že tento navrhovatel je spolkem se sídlem v Českých Budějovicích, sdružuje vlastníky nemovitostí v centru Českých Budějovic, mj. i v ulici Krajinská a Hradební, což navrhovatel osvědčil, a shodně s navrhovatelem b) tvrdí možné dotčení veřejných subjektivních práv svých členů přijatým opatřením – dopravním značením umožňujícím vjezd autobusů do ulice Krajinská, resp. v podobě plánovaného provozu linky MHD touto ulicí. Jedná–li se obecně o historickou část města (srov. navrhovateli poukazovaná vyjádření orgánů památkové ochrany), lze v rámci jedné ulice důvodně předpokládat obdobný charakter domů tak, jak jej popsal navrhovatel b) u svých objektů (mělké loubí apod.), včetně téhož údajně ohrožujícího stavu technických sítí.

53. Má–li na tomto místě činit krajský soud pouze jednoduché úvahy o myslitelně možném dotčení veřejných subjektivních práv navrhovatelů, není zde rozumného důvodu se domnívat, že tvrzení akceptovaná u navrhovatele b), který je ostatně i sám členem spolku navrhovatele a), nelze akceptovat i u členů navrhovatele a), u kterých je jediným podstatným rozdílem to, že se na obranu správ sdružili s jinými osobami. Opačný závěr by dle krajského soudu vedl k tomu, že členům spolku by bylo nepřípustně dáváno k tíži prosazování jejich zájmu formou sdružení (viz konec citace v odst. 45 výše). Obsah spisu 54. Z obsahu spisu plyne, že dne 14. srpna 2017 obdržel Magistrát města České Budějovice odbor dopravy a silničního hospodářství, Žádost žadatele Magistrátu města České Budějovice Odbor správy veřejných statků, oddělení správy komunikací, o stanovení místní trvalé úpravy provozu na pozemní komunikaci, a to z důvodu zavedení nové linky MHD – Pražské Předměstí a centrum města + parkoviště Jírovcova – nám. Přemysla Otakara II.

55. K žádosti bylo předloženo vyjádření Policie ČR ze dne 25. 7. 2017, ve kterém se uvádí, že předložené dokumentace řeší návrh dopravního značení, které se vztahuje k akci stavební úpravy křižovatky “Na Sadech x Krajinská x 28 října, České Budějovice”. K tomu se poukazuje na obsah již vydaného stanoviska ze dne 22. 8. 2016 a ze dne 28. 3. 2017. K předložené dokumentaci studii dopravního značení v pěší zóně v ulicích Krajinská a Hradební v Českých Budějovicích měla Policie ČR celkem 5 připomínek.

56. Studie – návrh dopravního značení je rovněž založena. Dle odůvodnění studie požadavek na dopravní řešení vyplynul z důvodu zavedení nové linky MHD obsluhující oblast Pražského předměstí a centrum města a propojující chystané záchytné parkoviště v severní části Jírovcovy ulice s nám. Přemysla Otakara II. Na trase navržené linky MHD byl předpokládán provoz midibusů s elektrickým pohonem o maximální délce 9 m. a šířce 2,4 m.; navržená linka MHD má být vedena v Krajinské ulici.

57. Dále byla přiložena příloha číslo 2 „Komentář k připomínkám ve vyjádření vydané Policií ČR“. Tento komentář reaguje na připomínky Policie ČR.

58. Ze založených nákresů je možné seznat řešení nového dopravního značení. Stran vjezdu MHD jsou vjezdy do ulice Krajinská ze směru od nám. Přemysla Otakara II. a ulice Na Sadech opatřeny cedulemi IZ6a + IP4b + E13, tj. Pěší zóna, dopravní obsluha vozidly do 3,5t v daném čase, vozidla do 3,5t parkující v objektech, směr jízdy a „Cyklistům a vozidlům MHD povolen obousměrný průjezd“.

59. Dne 27. 9. 2017 obdržel odpůrce vyjádření navrhovatelů a dalších osob, jehož součástí byla mj. i námitka podjatosti, která dle doplnění ze dne 20. 10. 2017 směřuje „konkrétně a především k osobě Ing. J. M. a dále vůči všem jeho podřízeným včetně Ing. J. Č.“.

60. Usnesením ze dne 24. 10. 2017, zn. KT/1062/2017rozhodl tajemník Magistrátu města České Budějovice tak, že námitku podjatosti Ing. J. M. zamítl s odůvodněním, že tento pracovník není vyloučen. Usnesením ze dne 25. 10. 2017 Ing. J. M. jako vedoucí odboru dopravy a silničního hospodářství Magistrátu města České Budějovice rozhodl o vyloučení Ing. J. Č. z projednávání věci.

61. Veřejnou vyhláškou, usnesením ze dne 8. 11. 2017 byly účastníci poučení dle § 36 správního řádu.

62. Veřejnou vyhláškou, opatřením obecné povahy – stanovení místní úpravy provozu ze dne 18. 12. 2017 došlo k dané úpravě provozu na pozemní komunikaci v ulici Hradební a Krajinská, a to z důvodu vedení nové „midibusové“ linky elektrobusů městské hromadné dopravy. Na opatření není vyznačen den vyvěšení a svěšení. Na titulní straně je razítko „Odesláno dne: 20. 12. 2017“. Dále je zde doručenka o doručení žadateli dne 22. 12. 2017 a doručení Odboru dopravy a silničního hospodářství, příjemce „3003 – KT–UD – Úřední deska“ přes podatelnu s datem 20. 12. 2017. Opatření bylo rovněž zasláno Policii ČR.

63. Následně je založen další opis napadeného opatření s vyznačením vyvěšení na úřední desce po dobu 15 dnů, vyvěšeno dne 20. 12. 2017, svěšeno dne 5. 1. 2017. Průběh ústního jednání před krajským soudem 64. Krajský soud rozhodl dne 1. 6. 2022 při jednání, na kterém účastníci setrvali na svých dosavadních podáních.

65. Zástupce odpůrce k dotazu soudu uvedl, že vodovod a kanalizaci vlastní statutární město České Budějovice a provozuje je společnost Čevak. Nadloží kanalizace je dostatečné; vodovodní trubky jsou staré a je plánovaná výměna. Vliv MHD na vodovod nelze dle odpůrce posoudit, zásadní vliv má stáří trubek, se kterým souvisí poruchy řádu. Odpůrce dále uvedl, že neví, zda je plánován návrat provozu MHD do ulice Krajinská, když v současné době vede trasa linky jinudy, jak rozhodla samospráva. Je vedena politická diskuse. Dopravní značení dle projednávaného opatření zde již není, bylo demontováno.

66. Zástupce navrhovatelů uvedl, že docházelo ke komunikaci mezi navrhovateli a městem (samosprávou) a bylo dosaženo dohody na náhradní trase, přičemž v současnosti probíhají další jednání o dalším zklidnění, omezení, dopravy v centru města. Ulice Krajinská je před rekonstrukcí, s dalším provozem se nepočítá. Je připravován nový územní plán.

67. Soud shrnul vybrané obdržené listiny: doručenku datové zprávy – usnesení tajemníka Magistrátu města České Budějovice ze dne 24. 10. 2017; postoupení oznámení Magistrátu města České Budějovice, odbor památkové ochrany ze dne 3. 11. 2017; str. 41 ČSN 73 6110; vyjádření společnosti ŠKORA ELECTRIC, a. s. ze dne 28. 8. 2018; rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice o udělení licence k provozován linkové osobní dopravy č. 325 024 ze dne 27. 6. 2018 a ze dne 31. 10. 2017 (založeny na č. l. 37 a 38 soudního spisu).

68. Jako důkaz soud provedl navrhovateli předložené Posouzení vedení MHD z hlediska statiky Ing. H., autorizovaného inženýra pro statiku a dynamiku stav, z listopadu 2017 a dopravně–bezpečnostního posouzení změny dopravního režimu v ulici Krajinská Dipl. Ing. T. O. Dále soud provedl jako důkaz Posouzení vedení linky MHD v pěší zóně v ul. Krajinská v Českých Budějovicích z července 2018, zpracované Fakultou dopravní ČVUT v Praze předložené odpůrcem. Z těchto listin, fotografií zde založených, je mj. zřejmý stav v ulici Krajinská.

69. Zástupce odpůrce nenavrhl doplnění dokazování, v tomto směru odkázal na podání založená ve spise (viz bod 144 a násl. tohoto odůvodnění). Zástupce navrhovatelů navrhl provést jako důkaz výslech znalců Ing. H. a O. a provedení místního šetření.

70. Návrh na doplnění dokazování soud usnesení pro nadbytečnost zamítl. Co se týče navržených výslechů, je vycházeno z písemných vyjádření těchto osob, nejedná se přitom o znalce. Ohledně podobě ulice a značení není jakýchkoli pochyb, proto i tento návrh považoval soud za nadbytečný. Posouzení věci krajským soudem 71. Při meritorním přezkumu opatření obecné povahy se postupuje podle „algoritmu“ zjevně inspirovaného dikcí § 101d odst. 2 s. ř. s. (k tomu viz rozsudek ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 – 98, č. 740/2006 Sb. NSS). Tento algoritmus spočívá v pěti krocích: 1. přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; 2. přezkum otázky, zda správní orgán při jeho vydávání nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (jednání ultra vires); 3. přezkum otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem (procesní postup při vydávání opatření obecné povahy); 4. přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska jeho rozporu se zákonem (materiální kritérium rozporu s hmotným právem); 5. přezkum z hlediska jeho proporcionality (kritérium přiměřenosti právní regulace).

72. V projednávané věci nejsou zpochybněny skutečnosti zjišťované v prvních dvou krocích zmíněného algoritmu. Proto se krajský soud mohl věnovat posledním třem krokům zmíněného algoritmu, v jehož rámci jsou jednotlivé návrhové body vzneseny. Jelikož se dílčí vznesené námitky prolínají jednotlivými body popsaného algoritmu, přistoupil krajský soud k jejich vypořádání dle struktury samotného návrhu.

73. Navrhovatelé poukazují na tři procesní pochybení odpůrce (viz odst. 2 tohoto odůvodnění). Vyvěšení na úřední desce 74. Stran data vyvěšení a svěšení veřejné vyhlášky, napadeného opatření, na/z veřejné desky neshledal soud jakýchkoli pochybení. Ve spise jsou založeny dva stejnopisy opatření, a to na č. l. 15 spisu. Tento stejnopis má vyznačeno pouze datum odeslání dne 20. 12. 2017 a jsou u něj založeny doručenky. S tímto stejnopisem se dne 3. 1. 2018 seznámil právní zástupce při nahlížení do spisu. Druhý stejnopis na č. l. 18 správního spisu již obsahuje údaje o vyvěšení dne 20. 12. 2017 a svěšení dne 5. 1. 2017, včetně uvedení evidenčního a jednacího čísla podatelny a jména a podpisu osoby, která tyto úkony provedla. Jednalo se o pracovnici Kanceláře tajemníka – podatelny, tedy o pracovnici jiného útvaru tak, jak pravděpodobně stanovují vnitřní předpisy. S tímto stejnopisem se mohl právní zástupce navrhovatelů seznámit při nahlížení do spisu dne 23. 5. 2018. Je zřejmé, že stejnopis na č. l. 18 správního spisu obsahuje údaje o vyvěšení a svěšení, přičemž datace svěšení je zatížena zjevnou písařskou chybou v uvedením roku (2017 vs. 2018). Tato písařská chyba není způsobilá datum svěšení zpochybnit. Stejně tak není žádných pochyb o tom, kdy nabylo toto opatření účinnosti (4. 1. 2018). Vlastnictví pozemní komunikace – vyjádření vlastníka pozemní komunikace Co se týče doložení vlastnictví pozemní komunikace v ulici Krajinská a Hradební, zde soud vychází z vyjádření odpůrce, že žádost byla podána prostřednictvím odboru Magistrátu města, Správa veřejných statků (jak plyne z žádosti samotné), což je dle odpůrce odbor oprávněný jednat za statutární město České Budějovice, které je i vlastníkem těchto pozemních komunikací. Jak uvedl zdejší soud v této věci již ve zrušeném rozsudku ze dne 22. 8. 2018, č. j. 50 A 53/2018–74: „43. Z organizačního řádu magistrátu plyne, že je zřízen odbor správy veřejných statků, do jehož činnosti patří zabezpečování samostatné působnosti města při správě majetku města. Výslovně se uvádí, že odbor zajišťuje především přímou správu místních komunikací a účelových komunikací náležejících do majetku města. Jestliže žádost byla podána a podepsána odborem správy veřejných statků magistrátu, pak bylo postupováno souladně s organizačním řádem magistrátu, neboť uvedený odbor v samostatné působnosti zabezpečuje záležitosti týkající se majetku města. V takovém případě lze dovodit, že uvedený odbor v samostatné působnosti jedná v dotčené záležitosti jménem Magistrátu města České Budějovice, tedy vlastníka dotčené pozemní komunikace.“ 75. Sama žádost skutečně vyjádření vlastníka pozemní komunikace neobsahuje, nicméně, žádá–li o úpravu provozu a pozemní komunikaci žádá sám vlastník prostřednictvím svého vlastního odboru, je takové prohlášení nadbytečné. Námitka podjatosti oprávněných úředních osob a oprávněná úřední osoba 76. Co se týče otázky okamžiku vyřízení námitky podjatosti, z obsahu spisu plyne, že usnesením ze dne 24. 10. 2017, zn. KT/1062/2017rozhodl tajemník Magistrátu města České Budějovice tak, že námitku podjatosti Ing. J. M. zamítl s odůvodněním, že tento pracovník není vyloučen. Doručenka není ve správním spise založena, což v kontextu této námitky nehodnotí soud jako neúplnost spisového materiálu takové intenzity, pro kterou by tato vada měla vliv na zákonnost napadeného opatření. Odpůrce v průběhu řízení před soudem předložil doručenku datové zprávy, dle které bylo toto usnesení doručeno právnímu zástupci navrhovatelů dne 24. 10. 2017. Jakkoli rozhodnutí není opatřeno doložkou právní moci, je s ohledem na skutečnost, že odvolání nebylo podáno, zřejmé, že právní moci toto rozhodnutí nabylo ve čtvrtek dne 9. 11. 2017.

77. Usnesením ze dne 25. 10. 2017 Ing. J. M. jako vedoucí odboru dopravy a silničního hospodářství Magistrátu města České Budějovice rozhodl o vyloučení Ing. J. Č. z projednávání věci. Usnesení bylo dle doručenky doručeno zástupci navrhovatelů dne 2. 11. 2017. Jakkoli rozhodnutí není opatřeno doložkou právní moci, je s ohledem na skutečnost, že odvolání nebylo podáno, zřejmé, že právní moci toto rozhodnutí nabylo v pondělí dne 20. 11. 2017.

78. Napadené opatření je datováno dnem 18. 12. 2017, na úřední desce bylo vyvěšeno dne 20. 12. 2017. Proti těmto usnesením nebylo podáno odvolání.

79. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, č. j. 1 As 55/2012 – 32, „správní orgán může pokračovat v řízení již po (nepravomocném) rozhodnutí o námitce podjatosti podle § 14 správního řádu z roku 2004, byť samozřejmě nese riziko, že odvolací orgán bude mít na námitku podjatosti jiný názor.“ 80. Ze shora uvedeného plyne, že napadené opatření bylo vydáno až poté, co bylo o námitkách podjatosti rozhodnuto.

81. V této souvislosti je namítáno, že řádným způsobem nedošlo ke změně úředních osob z vyloučeného Ing. Č. na Ing. M. Jak již soud uvedl shora, v předmětném řízení došlo rozhodnutím ze dne 25. 10. 2017 k vyloučení Ing. J. Č. z projednání a rozhodování v dané věci.

82. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že Ing. Č. je pracovníkem odboru dopravy a silničního hospodářství odpůrce, Ing. M. je vedoucím tohoto odboru. Ing. M. byl i nadále v pozici vedoucího odboru dopravy a podílel se na vydání napadeného opatření, na rozdíl od Ing. Č., který byl z projednání a rozhodování této věci vyloučen. Z obsahu vydaného opatření plyne, že Ing. M. je uveden jako vyřizující úřední osoba, která zároveň jako vedoucí odboru opatření podepsala.

83. Dle spisového přehledu nazvaného jako „seznamu dokladů – spis“ a v něm obsaženého záznamu byl oprávněnou úřední osobou vedoucím odboru určen Ing. Č. Na druhé straně spisového přehledu je poté graficky a obsahově obdobné určení oprávněné úřední osoby, u kterého není na řádku „určuji jako oprávněnou úřední osobu“ uvedena konkrétní osoba, na což navazuje další řádek „vedoucí odboru“ a nečitelný podpis.

84. Dle § 14 odst. 4 správního řádu platí, že „představený úřední osoby, která je vyloučena, za ni bezodkladně určí jinou úřední osobu, která není k vyloučenému ve vztahu podřízenosti. Usnesení o tom se pouze poznamená do spisu.“ Proti takovému usnesení není odvolání přípustné. Sama tato skutečnost vede k závěru, že usnesení nadřízeného orgánu o určení jiné osoby za osobu vyloučenou nemůže jakýmkoliv způsobem zasáhnout do veřejných subjektivních práv navrhovatelů. To, zda shora popsaný záznam ve spise je skutečně usnesením dle § 14 odst. 4 správního řádu, není z obsahu spisu jednoznačně zřejmé, nicméně žalobci neuvádí, jakým způsobem by v tomto směru bylo zasaženo do jejich veřejných subjektivních práv. Zároveň z obsahu spisu a podaných námitek podjatosti plyne, že se spolupodílením Ing. M. na řízení byli navrhovatelé srozuměni a jeho osoba nebyla pro navrhovatele překvapivá. To, že navrhovatelům bylo známo, kdo se na vydávání opatření podílí a nebylo jim tak upřeno právo vznést námitku podjatosti, považuje soud za rozhodující. Z tohoto důvodu tyto námitky neshledal soud důvodnými.

85. Co se argumentace týkající se údajných mediálních tvrzení Ing. M. týče, navrhovatelé uvádí, že „V článku Mladé fronty Dnes z 6. 12. 2017 se vedoucí správního orgánu Ing. M. rozhodující v této věci, vyjádřil v tom smyslu, že dočasné (přechodné) opatření, které bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 50 A 8/2018, „bylo vydáno proto, že byli úředníci v průběhu procesu napadeni z podjatosti a nebylo tak možné vydat klasické rozhodnutí“. Dále Ing. M. uvádí, že bylo rozhodnuto, že úředníci podjatí nejsou. Tato informace je však výrazně zkreslená a účelová a vede naopak k přesvědčení žalobců, že minimálně tento vedoucí správního orgánu podjatý je, a to i v případě opatření napadeného touto žalobou.“ Není zřejmé, z jakého důvodu by navrhovateli popisovaná tvrzení měly zakládat podjatost Ing. M., byť údajné tvrzení o důvodech/nutnosti vydání přechodného opatření by mohlo svědčit o mimoprocesní znalosti věci, což však samo o sobě v podobě, ve které navrhovatelé své námitky předkládají, neznamená, že Ing. M. by měl být vyloučen pro podjatost, resp. že by ve věci rozhodovala vyloučená úřední osoba. Ani tvrzení, že Ing. M. měl postupovat s účelem vyhovět žadateli za každou cenu soud tak, jak navrhovatelé popisují, krajský soud nezjistil, když zároveň návrhové body shledal nedůvodnými. Z tohoto důvodu soud pro nadbytečnost nepřistoupil k navrženému dokazování novinovými články. Vedení spisu a připomínky Policie ČR 86. Ani námitku týkající se absence vyjádření Policie ČR u žádosti a její následné založení neshledal krajský soud důvodnou. Z podacího razítka plyne, že žádost byla podána dne 14. 8. 2017, toho dne je žádost rovněž datována. Vyjádření Policie ČR ze dne 25. 7. 2017 bylo k podané žádosti přiloženo, jak tato žádost sama ve svém závěru uvádí: „K žádosti dokládáme: Dopravně inženýrské opatření s písemným vyjádřením příslušného orgánu policie.“. U žádosti je toto vyjádření skutečně založeno.

87. Tato námitka a tvrzení navrhovatelů, že vyjádření Policie ČR bylo „založeno zvlášť s odkazem na vyjádření z 25. 7. 2017“ je již na první pohled rozporu s obsahem správního spisu, neboť samotné řízení o žádosti bylo zahájeno až dne 14. 8. 2017.

88. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce týkající se toho, že v rámci odůvodnění opatření je odkazováno na listiny, které nejsou součásti spisu, byť se jedná o tvrzení, které je samo o sobě pravdivé. Jedná se o Souhlas obecného stavebního úřadu ze dne 3. 5. 20147, č. j. SU/3231/2017–3, územní rozhodnutí ze dne 7. 12. 2016, č. j. SU/8179/2016–6 a „okomentování připomínky Ing. N.“.

89. Poukazem na tyto listiny je reagováno na obsah vyjádření Policie ČR ze dne 25. 7. 2017, ve kterém jsou úvodem rekapitulovány připomínky Policie ČR dle § 16 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, k souvisejícím stavebním akcím – připomínky k technické dokumentaci pro územní rozhodnutí (DÚR) – stavební úpravy křižovatky Na Sadech x Krajinská x 28. října ze dne 22. 8. 2016 a připomínky k technické dokumentaci pro stavební povolení (DSP) – stavební úpravy křižovatky Na Sadech x Krajinská x 28. října ze dne 28. 3. 2017. Tyto stavební a jiné úpravy nejsou předmětem tohoto řízení.

90. Na poslední straně je poté textem „K současně předložené dokumentaci dopravního značení a rozhledových poměrů má dopravní inspektorát tyto připomínky“ (důraz doplněn), uvozeno vznesení připomínek k projednávanému dopravnímu značení dle § 77 zákona o silničním provozu, k čemuž je doplněno, že dopravní inspektorát zároveň setrvává v plném rozsahu na svých předchozích stanoviscích.

91. Vzhledem k uvedenému krajský soud stručnou reakci na související připomínky z jiných řízení akceptuje, přičemž lze akceptovat i poukazy na to, jak bylo na tyto připomínky reagováno v jiných řízení, včetně odkazu na příslušné listiny z těchto jiných řízeních. Jelikož se jedná o jiná řízení, nejsou tyto listiny součástí tohoto spisu. Jakkoli Policie ČR na svých předchozích stanoviscích setrvala, předmětem tohoto řízení jsou připomínky podané v režimu § 77 zákona o silničním provozu, nikoli předcházející stanoviska dle § 16 zákona o pozemních komunikacích.

92. K obdobnému názoru dospěl i Nejvyšší správní soudu ve svém rozsudku ze dne 22. 8. 2019, č. j. 7 A 206/2018–79, ve věci dočasné úpravy místního provozu, který se vyjadřoval k totožné námitce navrhovatelů týkajících se totožného postupu odpůrce ve vztahu k témuž vyjádření Policie ČR.

93. Nejvyšší správní soud v bodě 24 svého rozsudku uvedl, že „…k návrhu na stanovení přechodné úpravy provozu se dotčený orgán – Policie ČR vyjádřil, a to ve stanovisku ze dne 3. 10. 2017, č. j. KRPC–144702– 2/Čj–2017–020106, ve kterém odkázal na svá předchozí stanoviska s tím, že na nich setrvává. Vyjádření Policie ČR není tzv. závazným stanoviskem ve smyslu § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, ale jde o stanovisko vydané v režimu § 154 citovaného zákona. S ohledem tuto skutečnost nebylo předmětné stanovisko dotčeného orgánu pro stěžovatele závazné, a ten se od něj proto mohl odchýlit. Připomínku dotčeného orgánu obsaženou ve stanovisku ze dne 8. 6. 2017 stěžovatel akceptoval a zahrnul do podmínek výroku opatření obecné povahy (způsob dopravního značení zastávek). V odůvodnění pak stěžovatel stručně reagoval na připomínky dotčeného orgánu uplatněné ve stanoviscích vydaných podle § 16 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, ze dne 22. 8. 2016 (k technické dokumentaci pro územní rozhodnutí – stavební úpravy křižovatky Na Sadech x Krajinská x 28. října) a ze dne 28. 3. 2017 (k technické dokumentaci pro stavební povolení – stavební úpravy křižovatky Na Sadech x Krajinská x 28. října). S ohledem na skutečnost, že tyto připomínky byly již uplatněny a vypořádány v jiných správních řízeních, lze takto stručné a obecné vypořádání akceptovat. Podrobněji se pak stěžovatel vyjádřil k jednotlivým připomínkám uplatněným ve stanovisku ze dne 25. 7. 2017, které bylo vydáno podle § 77 zákona o silničním provozu (k technické dokumentaci nazvané „Studie dopravního značení v pěší zóně v ulicích Krajinská a Hradební v Českých Budějovicích“). Podle názoru Nejvyššího správního soudu stěžovatel tyto připomínky dotčeného orgánu vypořádal dostatečně, byť je třeba připustit, že poměrně úsporně. Úkolem správního soudu však není nahradit správní orgán v jeho odborné kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 A 139/2002 – 46, publ. pod č. 416/2004 Sb. NSS). Zdejší soud proto dospěl k závěru, že stěžovatel neporušil § 77 odst. 3 zákona o silničním provozu, neboť přechodnou úpravu provozu projednal s dotčeným orgánem, s jeho připomínkami se přiměřeným způsobem vypořádal, přičemž nebyl povinen jim věcně vyhovět.“ (důraz doplněn).

94. Nejvyšší správní soud se explicitně k námitce absence odkazovaných listin ve spisovém materiálu nevyjádřil, je však zřejmé, že tuto skutečnost s ohledem na výsledek svého rozhodnutí implicitně nepovažoval za vadu, která by měla mít vliv na zákonnost napadeného opatření.

95. Navrhovatelé mají současně za to, že odpůrce se měl vyjádřit ke všem stanoviskům Police ČR, která jsou založena ve spise a řeší totožnou problematiku. Konkrétně odkazují na stanovisko ze dne 8. 6. 2017 a ze dne 22. 8. 2016, která měla být odpůrci známá ze souvisejících řízení, např. z řízení sp. zn. ODSH/16897/2017 (tj. řízení o stanovení dočasné úpravy). Ve správním spise nejsou založeny žádné další připomínky či stanoviska Policie ČR než stanovisko ze dne 25. 7. 2017, v jehož rámci jsou popisovány i další připomínky a stanoviska tak, jak soud uvedl výše. Odpůrce neměl rovněž povinnost se vypořádávat s vyjádřeními z jiných řízení, neboť takovou povinnost mu zákon neukládá.

96. Krajský soud shrnuje, že odpůrce dostál svým povinnostem dle § 77 odst. 3 zákona o silničním provozu, dle kterého platí, že „[n]ávrh stanovení místní nebo přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích nebo užití zařízení pro provozní informace podle odstavce 1 projedná příslušný správní orgán s dotčenými orgány. Nevyjádří–li se dotčený orgán do 30 dnů ode dne doručení návrhu stanovení, má se za to, že s návrhem stanovení souhlasí.“ Z judikatury k tomu plyne, že „[v]yjádření Policie ČR není tzv. závazným stanoviskem ve smyslu § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, ale jde o stanovisko vydané v režimu § 154 citovaného zákona. S ohledem tuto skutečnost nebylo předmětné stanovisko dotčeného orgánu pro stěžovatele (zde odpůrce) závazné, a ten se od něj proto mohl odchýlit.“ (viz již shora zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2019, č. j. 7 As 206/2018–79). (Ne)soulad s územním plánem 97. Ani námitka rozporu s územním plánem není důvodná. Touto námitkou se zabýval již Nejvyšší správní soud ve zmiňovaném rozsudku ze dne 22. 8. 2019 a s jeho posouzením se zdejší soud plně ztotožňuje a pro stručnost na něj odkazuje. Nejvyšší správní soud uvedl: „[22] …Pro posouzení opatření obecné povahy je tedy rozhodný stav územního plánu, který byl platný v době vydání opatření obecné povahy (zrušený v březnu 2018). Tento územní plán v lokalitě 1.1.

1. Historické jádro (str. 22) stanovil jako cílový stav realizaci dvou nových jednosměrných tratí MHD (včetně nezbytného provozního vybavení), vedených po ulicích Krajinská, Biskupská (směr sever–jih) a Dr. Stejskala, U Černé věže (směr jih sever). Dále v něm bylo stanoveno, že v historickém jádru má být preferována pěší a cyklistická doprava bez zvláštních omezení s limitovanou možností průjezdu vozidel MHD. Podle odůvodnění koncepce rozvoje lokality Na Sadech (str. 311) a Za poliklinikou (str. 312) mělo dojít ke zlepšení obsluhy historického jádra města prostředky MHD pomocí převedení části linek trolejbusu z ulice Na Sadech a realizace nových trolejbusových tratí (včetně nezbytného provozního vybavení) vedených po ulicích Krajinská, Biskupská (směr S–J) a Dr. Stejskala, U Černé věže (směr J–S). Z uvedeného je zřejmé, že pokud územní plán na str. 22 hovořil o dvou nových jednosměrných tratích MHD, měl tím na mysli trolejbusové tratě. Uvedenému nasvědčuje i požadavek na atypické nosné prvky příslušného trakčního vedení, uvedený na str. 299 tohoto územního plánu. Z textu územního plánu nelze současně dovodit zákaz či omezení obousměrného provozu vozidel midibusů v ulici Krajinská. Jak správně uvedl stěžovatel, vzhledem k míře obecnosti územního plánu nelze očekávat, že tento bude řešit takové podrobnosti, jako je vedení jednotlivých autobusových, resp. midibusových linek. K vymezení podrobností slouží jiné dokumenty, např. regulační plán nebo územní rozhodnutí. V této souvislosti stěžovatel poukázal na to, že Město České Budějovice si pro účely podrobného řešení dopravní situace na jeho území nechalo zpracovat komplexní Integrovaný plán organizace dopravy, který byl následně aktualizován v roce 2016. Podle tohoto dokumentu má být v ulici Krajinská zachován princip pěší zóny a současně zde má být zaveden obousměrný provoz cyklistů a midibusů MHD (str. 22, bod 2.3.20). Správnímu soudu přitom nepřísluší přezkoumávat, zda stanovená přechodná úprava provozu na určité pozemní komunikaci je či není vhodná (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006 – 74, publ. pod č. 968/2006 Sb. NSS). Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že otázka souladu opatření obecné povahy s územně plánovací dokumentací je otázkou ryze právního charakteru, jejíž hodnocení přísluší primárně rozhodujícímu soudu, nikoli znalci. Proto nelze v nyní posuzované věci přihlížet k závěrům navrhovateli i stěžovatelem předložených znaleckých posudků.“ (důraz doplněn; stěžovatel = zde odpůrce). Přezkoumatelnost vypořádání námitek 98. Krajský soud neshledal důvodné navrhovatelem namítané nedostatečné vypořádání vznesených námitek. Konkrétní užitou argumentací se krajský soud zabývá v následující části odůvodnění tohoto rozsudku, proto na tomto místě pouze v obecné rovině připomíná, že nedostatečné vypořádání námitek správními orgány má za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí – zde rozhodnutí o námitkách, které je vtěleno do napadeného opatření obecné povahy. I zde se dle krajského soudu uplatní závěry Nejvyššího správní soud shrnuté v jeho rozsudku ze dne 4. 4. 2013, č. j. 1 As 158/2012 – 63, dle kterého z „ustálené judikatury správních soudů vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje pouze obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008–71).“ 99. V mezích citovaného dospěl krajský soud k závěru, že v návrhu uvedené námitky byly sporovaným opatřením vypořádány přezkoumatelným způsobem. Z odůvodnění opatření je zřejmé, jak byly námitky navrhovatelů vypořádány a z jakých důvodů byly shledány lichými, mylnými či vyvrácenými. Ostatně sami navrhovatelé s nimi v návrhu poměrně rozsáhle polemizují, což samo o sobě svědčí o přezkoumatelnosti odůvodnění napadeného opatření. Z formulace tohoto návrhového bodu je zřejmé, že navrhovatelé opírají tuto námitku spíše o nesouhlas se skutkovými a právními závěry odpůrce, takový nesouhlas však nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného opatření. Vjezd MHD do ulice Krajinská 100. Navrhovatelé brojí svým návrhem jako takovým proti tomu, aby byl do ulice Krajinská umožněn vjezd vozidlům MHD – autobusům apod. Svoji argumentaci navrhovatelé navazují již na samotný provoz linky MHD, o jejímž provozování je rozhodováno dopravním úřadem v jiném, zcela samostatném, správním řízení.

101. Úpravu provozu vnitrostátní linkové dopravy, tj. i dopravy MHD, upravuje § 10 a násl. zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o silniční dopravě“). Dle tohoto a navazujících ustanovení žádá dopravce dopravní úřad o udělení licence k provozu autobusové linky. Dle § 12 odst. 4 písm. b) téhož zákona může dopravní úřad v rozhodnutí o udělení licence stanovit omezení pro provozování linkové osobní dopravy vyplývající ze stavebních nebo dopravně technických vlastností pozemní komunikace na trase linky.

102. Řešeným dopravním značením byl mimo jiné umožněn vjezd MHD do ulice Krajinská bez jakéhokoli dalšího omezení, což je nutné vykládat jako umožnění vjezdu jakéhokoli vozidla MHD obsluhující zde vedenou linku. Umisťované dopravní značení řeší veškeré dopravní značení v dané lokalitě a přizpůsobuje ho nově koncipovanému vjezdu vozidel MHD (např. úprava provozu ostatních vozidel, parkovací stání, zastávky MHD a další příkazové a zákazové dopravní značení).

103. Je zřejmé, že otázka vlivu provozování autobusové linky MHD není pouze věcí umisťovaného dopravního značení, ale i rozhodnutí dopravního úřadu o udělení licence. Zároveň se v tomto případě jedná, jak sami navrhovatelé ve svém podání ze dne 16. 7. 2021 připouští, i o politickou otázku, neboť to, kudy bude směřován provoz MHD je i na vůli představitelů statutárního města České Budějovice, se kterými, jak navrhovatelé uvádí, o této otázce jednali. S tím koresponduje i vyjádření odpůrce, který ve svém vyjádření ze dne 28. 11. 2019 poukazuje mj. na výsledky hlasování zastupitelstva statutárního města České Budějovice ze dne 7. 11. 2016 o schválení plánu integrované organizace dopravy a na samotný plán integrované dopravy. Při ústním jednání oba účastníci uvedli, že trasa vedení linky je věcí samosprávy. Zástupce navrhovatelů popsal politická jednání a dohodu o změně trasy linky MHD, která je nyní vedena jinými ulicemi. Dle názoru soudu je otázka trasy linky MHD a celkově to, jaká má být koncepce veřejné dopravy, zda má být vedena centrem města či po jeho obvodu atp., primárně věcí samosprávy města (na což navazují dále další rozhodnutí v přenesení působnosti), proto tyto koncepční otázky nemohou být primárně předmětem přezkoumávaného opatření obecné povahy, resp. řízení o něm.

104. Tento názor soudu je založen na § 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, dle kterého obec v samostatné působnosti pečuje o uspokojování potřeb svých občanů, a to i potřeby dopravy a spojů. Provozovatelem MHD je v Českých Budějovicích osoba zúčastněná na řízení – Dopravní podnik města České Budějovice, a.s., jehož jediným akcionářem, jak je v Českých Budějovicích obecně známo, může být ověřeno ve veřejném rejstříku, je statutární město České Budějovice.

105. Domáhají–li se navrhovatelé toho, jak uvedl jejich zástupce při ústním jednání, aby v dalším řízení byla otázka trasy linky MHD řádně diskutována včetně různých alternativ, nelze tohoto cíle dosáhnout v řízení o stanovení místní trvalé úpravy provozu.

106. Centrální náměstí, tj. náměstí Přemysla Otakara II., jak sami navrhovatelé uvádějí, je již nyní obsluhováno bez nutnosti průjezdu Krajinskou ulicí. Jak bylo při jednání účastníky potvrzeno, obsluha záchytného parkoviště linkou MHD je vedena jinými ulicemi mimo ulici Krajinskou a nyní přezkoumávané dopravní značení již není v ulici Krajinská a Hradební fakticky ani umístěno (bylo demontováno), jakkoli je přezkoumávané opatření stále účinné. Z toho plyne i určitá neaktuálnost tohoto rozsudku.

107. Vyjde–li krajský soud striktně z obecného tvrzení navrhovatelů, kteří brojí proti průjezdu autobusů se spalovacími motory (velikost, prašnost, kouř, vibrace…), je ze spisu a vyjádření odpůrce zřejmé, že provoz takovýchto autobusů zde není, resp. nebyl dlouhodobě zamýšlen. Dle samotného výroku napadeného opatření byla stanovena místní trvalá úprava na pozemní komunikaci v ulici Hradební a Krajinská v Českých Budějovicích z důvodu vedení nové „midibusové“ linky elektrobusů městské hromadné dopravy, což se však do samotného dopravního značení nepromítlo. Zde však hraje roli i samotná podoba koncepce MHD, která jak plyne ze všech vyjádření odpůrce a dopravního podniku (osoba zúčastněná na řízení), počítá s provozem elektrobusů.

108. Hodnocení vlivu imisí vyvolaných umožněním vjezdu vozidel MHD je závislé zejména na podobě vozidel MHD a četnosti jejich provozu. Podoba vozidel MHD je dána na možnostech provozovatele linky MHD v kontextu koncepce MHD a svůj vliv má i rozhodnutí o licenci k provozu linky MHD. Otázky spjaté se stavem pozemní komunikace, včetně stavu souvisejících nemovitostí přímo souvisejících s technickým stavem pozemní komunikace (tj. vlastností pozemní komunikace v širším slova smyslu), mohou být řešeny dopravním úřadem, který může stanovit omezení provozu linky co do typu užívaných vozidel – autobusů.

109. Řešení možnosti dopadů provozu konkrétních vozidel MHD dle názoru soudu překračují meze tohoto řízení, jakož i řízení o stanovení místní úpravy provozu. Odpůrce nemůže podrobně hodnotit, jaký typ vozidla MHD splňující veškeré normy vyvolá jaké imise a zda tyto imise budou přiměřené či nepřiměřené místním poměrům. Zde nelze hodnotit to, zda midibus se spalovacím motorem zhorší rozptylové podmínky nad míru přiměřenou poměrům, či nikoli; zda elektrický midibus při rychlosti 20 km/h zasáhne negativně hlukem obyvatele přilehlých domů či zda midibus o určité hmotnosti svým provozem po technicky způsobilé pozemní komunikaci naruší technické sítě, které se v místě nacházejí. Takovéto otázky vybočují z toho, co lze v rámci tohoto řízení zkoumat a svým rozsahem se blíží řízení o negatorní žalobě před civilním soudem, ev. správnímu řízení před orgánem veřejného zdraví v případě překračování hygienických limitů. Ostatně překračování jakýchkoli limitů navrhovatelé ani netvrdí.

110. Argumentace navrhovatelů je z velké části stavěna na hypotetických úvahách, které mohou, ale nemusí nastat, což stěžuje možnost podrobného vypořádání těchto námitek. Úkolem správního soudu v tomto řízení je především posoudit to, zda námitky, které navrhovatelé v průběhu přijímání tohoto opatření obecné povahy vznesly, byly dostatečným způsobem vypořádány. To, zda má být do ulice Krajinská umožněn vjezd vozidel MHD či nikoli, zda je takové řešení MHD vhodné, nemůže být předmětem věcného hodnocení zdejšího soudu (viz výše).

111. Ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud ve zmiňovaném rozsudku ze dne 22. 8. 2019, který uvedl, že „…stěžovatel (zde odpůrce) poukázal na to, že Město České Budějovice si pro účely podrobného řešení dopravní situace na jeho území nechalo zpracovat komplexní Integrovaný plán organizace dopravy, který byl následně aktualizován v roce 2016. Podle tohoto dokumentu má být v ulici Krajinská zachován princip pěší zóny a současně zde má být zaveden obousměrný provoz cyklistů a midibusů MHD (str. 22, bod 2.3.20). Správnímu soudu přitom nepřísluší přezkoumávat, zda stanovená přechodná úprava provozu na určité pozemní komunikaci je či není vhodná (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006 – 74, publ. pod č. 968/2006 Sb. NSS).“ 112. Je–li jednou z nosných částí argumentace navrhovatelů to, že z celé řady důvodu není vhodné, aby v ulici Krajinská byla vedena linka MHD, nemůže zdejší soud zasahovat do působnosti odpůrce a vhodnost přijatého řešení rozporovat.

113. Navrhovatelé nerozporují, že zvolená varianta umístění dopravního značení je jednou z možných variant, stejně tak se navrhovatelé nezabývají tím, zda se s ohledem na různá kritéria jedná o variantu, která nejefektivněji dosáhne požadovaného cíle, kterým je vytvoření podmínek pro zajištění dopravní obslužnosti mezi odstavným parkovištěm a centrálním náměstím (rychlost, délka trasy,…). To nicméně přímo souvisí i s tím, že otázka podoby MHD není otázkou, kterou by řešil primárně sám odpůrce (byť obecně o potřebě rozvoje MHD centrem rovněž hovoří, viz níže), neboť rozhodnutí o variantě trasy linky MHD, a tedy i nutné podoby značení umožňující vjezd autobusů do ulice Krajinská, je založeno na rozhodnutí samosprávy tak, jak soud vyložil shora. Poukazuje–li zástupce navrhovatelů až při ústním jednání na možnou alternativní nejvhodnější trasu linky MHD ulicí u Černé věže, případně po obvodu historického centra (tj. ul. Na Sadech, Senovážné náměstí), jedná se primárně o rozporování samosprávného rozhodnutí o podobě trasy linky MHD. Rovněž zde krajský soud nepřehlíží, že navrhovatelé mj. uvádějí, že odstavné parkoviště, které měla nová linka MHD obsluhovat, nebylo v rozhodné době dostavěno, což by mohlo svědčit celkové nepřiměřenosti této regulace, nicméně argumentace nutností obsluhy odstavného parkoviště, jakkoli se podává z rozhodnutí o udělení licence k provozu linky MHD, není mezi důvody vydaného opatření zařazena. Není přitom sporu o to, že parkoviště dostavěno bylo a nyní je již v provozu.

114. Důvody, proporcionalitu a přiměřenost stanovené úpravy popsal odpůrce v posledním odstavci na str. 3 a prvním odstavci na str. 4 napadeného opatření. Odpůrce popsal rozvoj zástavby kolem centra města a nárůst počtu obyvatel; hraniční zatížení stávající dopravy a nedostatečná kapacita komunikací; nutnost rozvoje MHD; dosavadní vedení linek MHD vně obvodu historického centra; nutnost zavedení dopravy MHD do historického centra; v minulosti existující tramvajová linka v ul. Krajinská; funkčnost pravidelných linek v pěších zónách v jiných městech; elektropohon vozidel a zkušení řidiči s praxí. Jakkoli je toto odůvodnění poměrně stručné a obecné, není navrhovateli cíleně rozporováno, vyjma poukazu na alternativní trasy učiněného při ústním jednání. Nesouhlas navrhovatelů, kteří setrvávají na svém vlastním hodnocení dopadu umístěného dopravního značení, neznamená nepřezkoumatelnost či nezákonnost vydaného opatření. To, zda by bylo vedení linky vhodnější jinou ulicí apod., nemůže soud hodnotit.

115. Odpůrce vycházel ze skutečnosti, že v ulici Krajinská se nachází pozemní komunikace, jejíž stavebně technický stav umožňuje obecné užívání ve smyslu § 19 zákona o pozemních komunikacích, přičemž se zde nachází pěší zóna s maximální rychlostí jízdy 20 km/h. Obousměrný vjezd se má týkat dopravy MHD, nikoli nekontrolované individuální dopravy. Pěší zónu mohou chodci užívat v celém rozsahu, zároveň se zde nacházejí chodníky. Dále vycházel odpůrce z toho, že komunikace je svým správcem pravidelně čištěna, čímž je minimalizována prašnost. Zároveň odpůrce vycházel z toho, že se bude jednat o vjezd elektrických midibusů, které eliminují hlučnost (viz samotné návětí opatření).

116. Skutečnosti, které navrhovatelé nyní uvádí, nevedou krajský soud k závěru o nesprávnosti učiněného posouzení. Chodci mohou užívat celou šíři pěší zóny, včetně chodníků, projíždějícím vozidlům je nutné se vyhnout a zároveň tato projíždějící vozidla nesmí chodce ohrozit. Ani Policie ČR v rámci svých připomínek možné ohrožení chodců neuvádí, když „pouze“ poukazuje na to, že zastávky BUS jsou navrženy do přirozených tras chodců a tito jsou vedeni mimo tyto trasy, na což odpůrce reagoval tím, že je zachována směrová linie pro pěší jdoucí po stezce v městském parku Sady a tato je mimo navržené zastávky MHD. Shora popsané úvahy odpůrce založené na snížené rychlosti jízdy, která má přímý vliv na bezpečnost provozu a emise, neshledal soud apriori nesprávnými. Krajský soud nemá důvod se domnívat, že na této lince by měly nebýt provozovány primárně elektrobusy, ostatně ani navrhovatelé tuto skutečnost nerozporují, když pouze poukazují na to, že v dané době byly používány autobusy se spalovacím motorem. Důvody takového postupu provozovatele MHD byly vysvětleny – viz níže bod 119.

117. Odůvodnění odpůrce co do existence a stavu dané pozemní komunikace považuje krajský soud rovněž za dostatečné, přičemž soud vzal v potaz i to, že havarijní stav komunikace se může negativně projevit i na stavu okolní zástavby. Nevyhovující stavebně technický stav této pozemní komunikace ve smyslu § 26 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích nebyl prokázán (rovněž viz bod 129 tohoto odůvodnění a zde odkazované fotografie). Stran eventuálního vlivu provozu linky MHD na stav místní komunikace soud dodává, že dle § 39 téhož zákona bude provozovatel linky MHD povinen uhradit vlastníkovi komunikace (městu) náklady spojené s nezbytnou úpravou opravou pozemní komunikace, dojde–li k podstatnému nárůstu zatížení části pozemní komunikace, jejíž stavební stav nebo dopravně technický stav tomuto nárůstu zjevně neodpovídá.

118. Krajský soud shrnuje, že námitky o možném vlivu provozu linky MHD odpůrce vypořádal poukazem na existenci řádné pozemní komunikace a zamýšlený charakter vozidel MHD (elektrobusy). Jakkoli se jedná o velmi obecné vypořádání, krajský soud jej akceptuje, neboť existuje–li dle silničního úřadu, tj. úřadu s potřebnou odborností, sjízdná místní komunikace, lze mít rozumně za to, že její užívání je možné.

119. Navrhovatelé v rámci řízení před odpůrcem rozporovali vhodnost umožnění vjezdů do ulice Krajinská, když popisovali možný negativní vliv na své nemovitosti a chodce v ulici. To koresponduje i s nyní podaným návrhem, ve kterém je reagováno i na samotnou podobu linky MHD, která byla v dané době obsluhována autobusy se spalovacími motory. Užívání autobusů se spalovacími motory odpůrce ve svém vyjádření ze dne 28. 11. 2019 vysvětlil zdržením dodávky nových elektrobusů, které byly do října 2018 již dodány, což není nikým rozporováno. Ze sdělení společnosti Škoda Electric, a. s., ze dne 28. 8. 2018 plyne zpoždění dodávky elektrobusů, první elektrobus bude dle sdělení dodán 20. 9. 2018, poslední dne 8. 10. 2018.

120. V rámci soudního řízení navrhovatelé doplnili svoji argumentaci o popis konkrétní vodovodní havárie a prasklinách na domě č. 1 s odkazem na nebezpečí blízkého průjezdu vozidel MHD, které by tak působily na mělká loubí domů. Spolu s tím nově navrhovatelé poukázali i na nevyhovující stav technických, inženýrských sítí (azbestové vodovodní potrubí). Jelikož se jedná o nově uplatněnou argumentaci, neboť v řízení před odpůrcem bylo pouze obecně poukazováno na negativní vliv provozu MHD na statiku domů, není na místě závěr navrhovatelů o tom, že odpůrce tyto jejich námitky vypořádal nedostatečně. Tyto námitky prakticky kopírují obsah posouzení Ing. H.

121. Vyjádření Ing. H. nazvané jako „Posouzení vedení MHD z hlediska statiky Ing. H., autorizovaného inženýra pro statiku a dynamiku stav, z listopadu 2017“ je součástí příloh spisu zdejšího soudu ve věci dočasné místní úpravy provozu vedeného pod sp. zn. 50 A 8/2018, nikoli spisu v této věci. Zpracovatel v závěru uvádí, že dle jeho názoru je současný stav komunikace v ulici Krajinská nevhodný pro pravidelný provoz MHD a zavedení MHD do této ulice považuje za velmi riskantní. Z posouzení plyne, že se jedná o jakési dobrozdání odborné osoby a její subjektivní hodnocení, které pouze ve zcela obecné rovině vyjadřuje obavy z možných negativních dopadů provozu linky MHD touto ulicí.

122. Navrhovatelům nic nebránilo, aby toto posouzení předložili přímo odpůrci, neboť samo opatření obecné povahy, stanovení místní úpravy provozu, je datováno 18. 12. 2017, tedy až poté, kdy bylo poukazované posouzení vyhotoveno, jakkoli je datace tohoto posouzení nedostatečná („listopad 2017“). Uvádí–li navrhovatelé, že „zadali odborná posouzení k této problematice, ale již se jim nepodařilo je uplatnit u žalovaného před vydáním opatření“, když opatření bylo vydáno 18. 12. 2017, nepovažuje soud toto vysvětlení za dostatečné a neuplatnění této listiny v řízení před odpůrcem dává proto navrhovatelům k tíži. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že výzvou ze dne 8. 11. 2017 byli účastníci vyzváni k seznámení se s podklady rozhodnutí a k podání námitek a připomínek ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení. Tato lhůta uplynula dne 25. 11. 2017. Předkládané posouzení však není novou námitkou či připomínkou, ale listinou, kterou navrhovatelé dokládají již dříve vznesené včasné námitky.

123. S ohledem na obecnost tohoto posouzení vycházejícího z osobních zkušeností a vzpomínek Ing. Hanzálka bez jakéhokoli podrobnější zkoumání aktuální podoby a stavu ul. Krajinská a přilehlé zástavby, bez zhodnocení možného vlivu vozidel MHD, která by mohla být k obsluze takové linky užita (viz níže zejm. otázky přípustné tonáže v městské památkové rezervaci a omezení vjezdu vozidel nad 3,5 tuny), nemá toto vyjádření pro hodnocení věci podstatnější význam, neboť nepřináší objektivní odpověď na to, zda stav pozemní komunikace a technických sítí v ul. Krajinská vjezd autobusů MHD vylučuje tak, jak navrhovatelé tvrdí, z toho důvodu také soud nepřistoupil k provedení navrhovaného výslechu Ing. H.

124. Nevyhovující stav inženýrských sítí, jakkoli ochrana těchto sítí náleží jejich vlastníkům a nikoli navrhovatelům, může mít v případě havárie těchto sítí negativní vliv i na jednotlivé domy. Poškodí–li provoz na dané pozemní komunikaci uložené technické sítě a ty poškodí domy nemovitosti ve vlastnictví třetích osob (např. vodovodní havárie), bude zde osob, které za vzniklou škodu budou odpovídat. To, zda může vlivem provozu MHD k havárii dojít či dojde je v tuto chvíli pouhou spekulací. Statické posouzení předložené navrhovateli nelze hodnotit jako objektivní posudek, na jehož základě by bylo k takovému závěru jednoznačně dospět (viz níže). Z tohoto důvodu soud tuto argumentaci nepřijal. Oba účastníci shodně uvedli, že je chystána rekonstrukce ulice Krajinská, zároveň se odpůrce při ústním jednání vyjádřil i ke stavu vodovodní a kanalizační sítě, k čemuž má za to, že vliv elektrobusů, které dle jeho vyjádření nejsou těžší než zásobovací vozy, na vodovodní síť nelze prokázat; havárie dle jeho názoru pramení primárně ze stáří vodovodu. Na stáří vodovodu přitom shodně poukazují i navrhovatelé.

125. Pouze pro úplnost soud poukazuje na to, že vlastníkem pozemní komunikace, vodovodu a kanalizace je sám žadatel o stanovení místní úpravy provozu. Žadatel – statutární město je povinno pozemní komunikaci udržovat sjízdnou, zároveň je mu znám stav daných inženýrských sítí, které je povinno rovněž udržovat. Za tento stav nese statutární město odpovědnost, a to i v návaznosti na případnou havárii, která bude mít původ v zanedbání péče o komunikaci a inženýrské (technické) sítě.

126. Ve svém podání ze dne 13. 12. 2019 navrhovatelé dále rozvedli, že i ve vazbě na otřesy domů a poškozování jejich mělkého loubí namítají nepřípustnou tonáž vozidel MHD. To, že domy mají mít mělké loubí, plyne pouze z obecného a ničím nekonkretizovaného vyjádření Ing. H. Není ani postaveno najisto, o které domy se jedná. Zároveň navrhovatelé neuvádějí, jaká je tonáž vozidel MHD, zda je jejich tonáž odlišná od jiných vozidel, které do ulice volně vjíždí apod.; dle vyjádření odpůrce při jednání hmotnost elektrobusů nepřevyšuje hmotnost jiných zásobovacích vozidel. Z postoupení oznámení ze dne 3. 11. 2017 vyhotoveného odborem památkové péče Magistrátu města České Budějovice plyne, že v daném místě je vyhlášena městská památková rezervace, do které je omezen vjezd vozidle nad 3,5 tuny. Zda vozidla MHD tento limit splňují, není zřejmé a navrhovatelé v tomto směru nic netvrdí. Nesplňovali–li by vozidla MHD tento váhový limit, bylo by nutné, aby tato vozidla měla výjimku k vjezdu, přičemž v rámci udělování této výjimky by z povahy věci musela být tonáž těchto vozidel a jejich vliv na městkou památkovou rezervaci zkoumán. Tuto skutečnost považuje soud za zcela zásadní v návaznosti na námitky popisující možný negativní vliv linky MHD na okolní zástavbu, když lze mít za to, že vliv vozidel splňující stanovený váhový limit pro provoz v městské památkové rezervaci, by tuto rezervaci neměl poškozovat nad míru nezbytně nutnou (otázka frekvence jízd je již opět hodnocením vhodnosti zvolené úpravy, resp. koncepce veřejné dopravy).

127. Co se týče předloženého dopravně–bezpečnostního posouzení změny dopravního režimu v ulici Krajinská, jedná se o technickou zprávu vypracovanou Dipl. Ing. T. O., autorizovaným inženýrem dopravních staveb, auditorem bezpečnosti pozemních komunikací ze dne 7. 12. 2027. Toto posouzení je součástí příloh spisu zdejšího soudu ve věci dočasné místní úpravy provozu vedeného pod sp. zn. 50 A 8/2018, nikoli spisu v této věci. Jako v případě předchozího posouzení soud konstatuje, že navrhovatelům nic nebránilo, aby toto posouzení předložili na podporu svých tvrzení přímo v řízení před odpůrcem, neboť toto posouzení je datováno před samotné vydání napadeného opatření (shodně viz výše). Zde soud opětovně zdůrazňuje, že mu nepřísluší přezkoumávat, zda stanovená úprava provozu na určité pozemní komunikaci v kontextu koncepce veřejné dopravy je či není vhodná, neboť to je rozhodnutím samosprávy a soud zde taktéž nepřistoupil k navrženému výslechu Dipl. Ing. T. O.

128. Obsahem posouzení je místy subjektivně zabarvený text rozporující řadu aspektů stanovovaného dopravného značení ve „verzi“ dočasné místní úpravy provozu, nikoli dle navrhované trvalé úpravy provozu. Posouzení hodnotí průchodnost, bezpečnost, dopravní řešení a s odkazem na fotografie dochází k závěru o nevhodnosti a nebezpečnosti provozu MHD v této ulici.

129. K tomuto posouzení soud poukazuje na v něm obsažené fotografie, ze kterých je zřejmý stav pozemní komunikace v ulici Krajinská a odvodňovací rigoly oddělující pozemní komunikaci od domů (str. 12, 16). Stav vozovky, jakkoli je zjevně opravovaná, svědčí prima facie její sjízdnosti ve smyslu § 26 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Stav pozemní komunikace je seznatelný i z fotografií dalšího odpůrcem předloženého posouzení (viz níže).

130. Pro úplnost soud podpůrně dodává, že uvádí–li posouzení šířku nejužšího místa v ul. Krajinská 6,1 metru a 5,8 metru, je tato šířka v souladu s veřejně dostupnou ČSN 73 6110 (dostupná např. na https://www.cyklomesta.cz/download/1331), bod 8.4.3, dle kterého šíře vozovky v obousměrném provozu při návrhové rychlosti max. 30 km/h činí minimálně 5,5 m [2 x 2,5m pro auta (a) a 2x 0,25m vodící proužek na okrajích (v)]. Dle studie dopravního značení je počítáno se šířkou autobusů do 2,4 m. Poukazuje–li studie, že jsou chodci v těchto místech vytlačováni mezi zásobující vozidla, chybí zde tvrzení, které by tuto skutečnost osvědčovalo ve vztahu k vyznačeným parkovacím místům; jinými slovy, zda se v zúženém místě nachází vyznačené parkovací stání, které by blokovalo provoz, či nikoli. Umístění parkovacích stání již studie nezohledňuje, navrhovatelé v tomto směru žádné návrhové body nevznášení, proto sám soud k takovémuto podrobnějšímu hodnocení nepřistoupil. Zároveň posouzení připouští, že i v těchto místech jsou loubí, která mohou chodci užívat.

131. Oponentně odpůrce předložil Posouzení vedení linky MHD v pěší zóně v ul. Krajinská v Českých Budějovicích z července 2018, zpracované Fakultou dopravní ČVUT v Praze. Toto posouzení úvodem popisuje vedení linek MHD v pěších zónách v ČR a v Evropě, následně rozebírá relevantní právní úpravu, poté přechází k hodnocení linky MHD v ulici Krajinská, průchodnost, bezpečnost, dopravní řešení, což dokumentuje řadou fotografií se závěrem, že vedením linky MHD nedojde ke snížení bezpečnosti provozu, pohybu chodců atd. Ze zde obsažených fotografií je rovněž možné se seznámit s podobou řešené ulice.

132. I na tomto místě krajský soud konstatuje, že není jeho úkolem hodnotit vhodnost zvoleného řešení. Krajský soud při hodnocení zákonnosti vydaného opatření klade důraz na vyjádření dotčeného orgánu, jehož úkolem je ochrana bezpečnosti provozu, tj. Policie ČR. Toto vyjádření není pro odpůrce závazné a na vznesené připomínky tohoto dotčeného orgánu bylo reagováno, byť dílčí poznatky k nevhodnosti např. umístění zastávek neměly odraz ve finální podobě návrhu značení. Z těchto důvodů neshledal soud námitky navrhovatelů ohledně nebezpečnosti nového značení za důvodné, přičemž tím, zda je zvolené řešení z hlediska bezpečnosti provozu vhodné, se nezabýval.

133. Co se týče námitek týkajících se památkové ochrany, odpůrce v řízení před soudem předložil písemnost od odboru památkové péče Magistrátu města České Budějovice ze dne 3. 11. 2017, č. j. OPP/2653/2017, ve kterém se mj. uvádí, že orgán památkové péče po projednání s odpůrcem, není v tomto řízení dotčeným orgánem. To ostatně koresponduje s § 77 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu, dle kterého je dotčeným orgánem v případě místní komunikace a veřejně přístupné účelové komunikace pouze Policie ČR.

134. Odpůrce postupoval v souladu s § 77 odst. 2 písm. b) a § 77 odst. 3 zákona o silničním provozu, který navazuje na obecnou právní úpravu § 172 odst. 1 správního řádu, jenž stanovuje povinnost projednat návrh s dotčenými orgány uvedenými v § 136 téhož zákona. Dle § 136 odst. 1 písm. a) téhož zákona je dotčeným orgánem orgán, o kterým to stanoví zvláštní zákon, tj. orgán uvedený § 77 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu – Policie ČR. Dotčený orgán ve smyslu § 136 odst. 1 písm. b) správního řádu vydávající závazné stanovisko v tomto případě stanoven není.

135. Nepovažují–li orgány památkové ochrany vedení linky MHD v ulici Krajinská ze svého pohledu za vhodné tak, jak navrhovatelé popisují, je nutné konstatovat, že řízení o stanovení místní úpravy provozu není s ohledem na jeho zákonnou úpravu místem, ve kterém by mohla být památková ochrana řešena způsobem, který si navrhovatelé představují.

136. K navazující námitce navrhovatelů, dle které opatření dále nepochybně porušuje veřejný zájem na ochraně historických budov a Městské památkové rezervace České Budějovice soud konstatuje, že Krajinská ulice je součástí městské památkové rezervace a takovýto veřejnoprávní zájem na památkové ochraně je v obecné rovině dán. Nicméně, dle § 101a odst. 1 s. ř. s. platí, že věcně aktivně legitimován k podání návrhu je pouze ten, kdo byl vydaným opatřením obecné povahy dotčen na svých veřejných subjektivních právech. Navrhovatelé v tomto případě nejsou oprávněni brojit návrhem ve prospěch ochrany veřejného zájmu. To je zapotřebí vztáhnout též na ochranu městské památkové rezervace. K tomu lze dodat, jak soud uvedl výše, městská památková rezervace je v tomto směru určitým způsobem chráněna omezením vjezdu pro vozidla nad 3,5 tuny.

137. Co se týče vyjádření různých orgánů památkové péče z roku 2002, nejedná se o vyjádření, která by byla obstarána v rámci řízení o vydání napadeného opatření obecné povahy, a která by měl s ohledem na zákonnou úpravu § 77 zákona o silničním provozu odpůrce zohlednit. I zde krajský soud konstatuje, že vyjadřovaly–li orgány památkové péče nesouhlas s koncepcí rozvoje MHD v rámci historického centra města, jedná se primárně o otázku právě koncepce rozvoje MHD, nikoli o otázku zákonnosti napadeného opatření obecné povahy.

138. V podání ze dne 13. 12. 2019 navrhovatelé dále rozvijí svoji argumentaci a namítají zhoršení možnosti zásobování a zhoršení prostupnosti ulice pro vozidla IZS. Ani této argumentaci soud nepřisvědčil. V podaném návrhu navrhovatelé uvádí, že nebylo reagováno na stanovisko hasičů a záchranné služby, nicméně žádné listiny od těchto institucí se ve spise nenachází a není tak zřejmé, na co by měl odpůrce reagovat.

139. V pěší zóně, která se zde nachází, lze dle § 39 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stát jen na místech označených jako parkoviště, zastavit pak na místech v souladu s § 25 téhož zákona na takovém místě, kde zůstanou dostatečně široké jízdní pruhy. Vozidla zde nemohou stát libovolně. Proti konkrétnímu umístění parkovacích stání pro vozy zásobování navrhovatelé nebrojí. Dopad umístění konkrétního dopravního značení (zastávky, parkovací místa apod.) v kontextu samotného provozu autobusů MHD v konkrétních částech ulice Krajinská navrhovatelé neuvádí, krom obecných a zcela nedostatečných poukazů na údajně problematické míjení se protijedoucích vozidel. Z jakého důvodu se navrhovatelé obávají zhoršení prostupnosti pro vozy IZS, tedy vozy s přednostním právem jízdy, není zřejmé. Budou–li ostatní účastníci provozu respektovat pravidla silničního provozu, není zde důvodu k tomu, aby vozidla IZS nemohla volně projíždět.

140. Krajský soud nepřisvědčil ani obecné argumentaci týkající se možného poklesu hodnoty nemovitostí, neboť se jedná pouze o nepodloženou spekulaci.

141. Ohledně koncepce rozvoje MHD a vhodnosti zvoleného řešení je odpůrcem poukazováno i na Aktualizace IPOD z ledna 2016, kterými se však s ohledem na shora uvedené soud nezabýval, a to i z toho důvodu, že se jedná o otázky vhodnosti zvolené varianty podoby MHD, kterou soud nemůže hodnotit.

142. Ohledně dalších důkazních návrhů navrhovatelů soud uvádí, že se nezabýval (neprováděl dokazování) výpisy z katastru nemovitostí a další listiny, neboť tyto sloužily pouze jako podklad pro hodnocení aktivní procesní legitimace navrhovatelů (rovněž i přehled nájemců v objektech a kolaudační souhlas – viz podání ze dne 13. 12. 2019 na č. l. 157 soudního spisu). Soud se pro nadbytečnost nezabýval ani stanovisky orgánů památkové péče k zavedení MHD, neboť v tomto směru se nejedná o skutečnosti bezprostředně související s umisťovaným dopravním značením, ale o koncepci rozvoje dopravy, která spadá do působnosti místní samosprávy; příslušný orgán památkové péče se k navrženému značení s odkazem na zákonnou úpravu nevyjádřil. Soud se pro nadbytečnost nezabýval ani územním plánem, neboť vyšel z posouzení učiněného Nejvyšším správním soudem, který se územním plánem pro účely tohoto řízení zabýval zcela dostatečným způsobem. Znalecký posudek „Posouzení zavedení „midibusuvé“ linky elektrobusů městské hromadné dopravy ulicemi Krajinská, tř.

28. října, B. Smetany, J. Š. Baara, Jírovcova a nám. Přemysla Otakara II. a umístění záchytného parkoviště Jírovcova s územně plánovací dokumentací města České Budějovice.“ rovněž nemohl sloužit ke zjištění skutkového stavu, neboť posouzení souladu napadeného opatření s územním plánem je otázkou právní, nikoli skutkovou a zdejší soud vycházel z právního posouzení učiněného Nejvyšším správním soudem. Novinovými články nepovažoval soud za nutné dokazovat, neboť pro objasnění skutkového stavu jsou nadbytečné, potažmo irelevantní.

143. V replice ze dne 30. 7. 2018 na č. l. 64 soudního spisu odkazují navrhovatelé na znalecký posudek 001/2018, jedná se o shora popsaný posudek souladu s územním plánem.

144. Co se týče důkazních návrhů odpůrce dle vyjádření k žalobě ze dne 9. 7. 2018 na č. l. 46 a násl. soudního spisu, bylo navrženo dokazování těmito listinami: – usnesení Magistrátu statutárního města České Budějovice, kancelář tajemníka, ze dne 24. 10. 2017 a usnesením odpůrce ze dne 25. 10. 2017 – jedná se o usnesení o námitkách podjatosti, které jsou součástí správního spisu, a soud z nich bez dalšího vycházel; – Studie provozu autobusové dopravy v pěších zónách vypracovaná Ústavem technicko–technologickým, Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích – soud pro nadbytečnost tuto studii jako důkaz neprováděl, neboť tato studie se týká hodnocení vhodnosti zvoleného řešení; – fotodokumentace – výňatek z publikace – soud pro nadbytečnost tuto listinu jako důkaz neprováděl, neboť nikým není rozporováno historické vedení tramvajové linky ul. Krajinská; – výsledky hlasování zastupitelů města ze dne 7. 11. 2016 o aktualizaci Integrovaného plánu organizace dopravy – soud pro nadbytečnost tuto listinu jako důkaz neprováděl, neboť se týká politické otázky o volbě koncepce rozvoje MHD, což soudu nepřísluší posuzovat; – Aktualizace IPOD – Souhrnná správa 2016 – soud pro nadbytečnost tuto listinu jako důkaz neprováděl, neboť se jedná o otázku vhodnosti zvoleného řešení, jakož i o otázku politické koncepce rozvoje MHD; – vyjádření Odboru územního plánování Magistrátu města České Budějovice ze dne 14. 6. 2018 – soud pro nadbytečnost tuto listinu jako důkaz neprováděl, neboť soulad územního plánu s přezkoumávaným opatřením je věcí právního hodnocení.

145. Důkazní návrhy odpůrce v podání ze dne 28. 11. 2018 na č. l. 140 a násl. spisu jsou z části totožné, jako již uplatněné návrhy na doplnění dokazování. Soud při jednání provedl jako důkaz vyjádření společnosti ŠKODA ELETRIC a doručenku datové zprávy ze dne 24. 10. 2017. Ve zbytku viz výše. Závěr a náklady řízení 146. Na základě shora uvedeného soud neshledal, že opatření obecné povahy nebo jeho části by byly v rozporu se zákonem, proto návrh jako nedůvodný postupem dle § 101d odst. 1 s. ř. s. zamítl.

147. O povinnosti nahradit náklady řízení rozhodl soud dle § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatelé neměli ve věci úspěch, proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odpůrce měl ve věci úspěch, nicméně ve smyslu § 60 odst. 7 s. ř. s. má soud za to, že jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení. Důvodem tohoto postupuje je skutečnost, že odpůrce, ač zastoupen advokátem, vystupuje v tomto řízení z pozice orgánu vykonávající státní správu v rámci tzv. přenesené působnosti. Odpůrce je magistrátem statutárního – krajského města a měl by být schopen účasti v tomto řízení v rámci vlastní běžné úřední činnosti za užití vlastních zaměstnanců s právním vzděláním. Jak ostatně plyne i z obsahu správního spisu, samo vydávané opatření bylo konzultováno s vlastním právním oddělením kanceláře primátora (viz č. l. 14 správního spisu). V tomto směru má soud za to, že zde nejsou objektivní důvody, pro které by bylo nutné odpůrci, jako správnímu orgánu vykonávající přenesenou působnost, přiznat náhradu nákladů tohoto řízení.

148. Osoba zúčastněná na řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť jí nevznikly žádné náklady spojené s plněním povinnosti, kterou by jí uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení

Vymezení věci a obsah návrhu Vyjádření odpůrce a osoby zúčastněné na řízení Další podání účastníků Dosavadní průběh řízení Aktivní procesní legitimace navrhovatelů Obsah spisu Průběh ústního jednání před krajským soudem Posouzení věci krajským soudem Vyvěšení na úřední desce Vlastnictví pozemní komunikace – vyjádření vlastníka pozemní komunikace Námitka podjatosti oprávněných úředních osob a oprávněná úřední osoba Vedení spisu a připomínky Policie ČR (Ne)soulad s územním plánem Přezkoumatelnost vypořádání námitek Vjezd MHD do ulice Krajinská Závěr a náklady řízení