50 A 75/2017 - 79

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Emilem Jančou sídlem Sartoriova 60/12, Praha 6 – Břevnov proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2017, č. j. MZP/2017/510/348, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2017, č. j. MZP/2017/510/348 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 13. 11. 2017 se žalobce domáhá soudního přezkumu shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, změnil rozhodnutí Správy Národního parku Šumava ze dne 24. 5. 2017, zn. NPS 05038/2017, SZ NPS 02162/2017/5.

2. Výrokem A prvostupňového správního rozhodnutí byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 87 odst. 3 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“), kterého se měl dopustit nedovoleným kácením skupiny dřevin rostoucích mimo les na st. p. č. 133 v k. ú. Hojsova Stráž.

3. Výrokem B prvostupňového správního rozhodnutí byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 87 odst. 3 písm. m) ZOPK, kterého se měl dopustit závažným poškozením významného krajinného prvku registrovaného na téže parcele.

4. Výrokem C prvostupňového správního rozhodnutí byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 87 odst. 3 písm. l) téhož zákona, neboť nesplnil podmínky výjimky Správy ze dne 2. 9. 2016, č. j. NPS 07171/2016, SZ NPS 06004/2016/3 udělené podle § 43 odst. 3 ZOPK.

5. Výrokem D prvostupňového správního rozhodnutí byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 87 odst. 3 písm. n) ZOPK, neboť bez souhlasu orgánu ochrany přírody a krajiny v I. zóně CHKO Šumava na témže pozemku vykonal zakázanou činnost, pro kterou je takové povolení nutné.

6. Přestupky žalobce spáchal dle rozhodnutí s přímým úmyslem tím, že „z uvedeného pozemku odstranil vegetační kryt včetně dřevin a změnil původní konfiguraci, strukturu a povrch pozemku jeho překrytím betonem v podobě základové desky a zapuštěním sklepního prostoru, plastové jímky, drenáží a objektu s pultovou střechou typu srubu“. Za tyto přestupky byla žalobci ve společném řízení uložena pokuta podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný, a to za činnost zakázanou a činnost, pro kterou je vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody a krajiny, bez tohoto souhlasu v I. zóně CHKO Šumava podle § 87 odst. 3 písm. n) ZOPK ve výši 100 000 Kč.

7. Dále byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení v paušální částce 1 000 Kč a dále mu byla stanovena povinnost provést přiměřená náhradní opatření k nápravě, a to „do jednoho roku odstranit všechny dodané prvky, zejména základovou desku, plastové jímky, drenáž a objekt s pultovou střechou, poté uvést pozemek do původní nivelety, povrch překrýt 20 cm vysokou vrstvou ornice a vysázet na něm 20 ks dřevin na Šumavě autochtonních druhů.“ 8. Žalovaný napadeným rozhodnutím podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) do výroku o trestu doplnil odkaz na § 87 odst. 3 písm. d) ve spojení s § 87 odst. 4 ZOPK. Ve zbytku bylo napadené rozhodnutí podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno.

9. Součástí podané žaloby byl i návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, o kterém bylo rozhodnuto usnesením ze dne 2. 1. 2018, č. j. 50 A 75/2017 – 74 tak, že žalobě se odkladný účinek přiznává.

10. Úvodem žaloby odkázal žalobce na své odvolání ze dne 12. 6. 2017 proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, se kterým se žalovaný dle jeho názoru plně nevypořádal, s tím, že „argumentaci v ní uvedenou činí obsahem tohoto podání, pokud v něm není přímo citována či uvedena“. K tomuto žalobce vznesl námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný nezohlednil žalobcovy námitky, stejně jako tyto námitky odpovídajícím způsobem nevypořádal.

11. Žalobce v rámci žaloby obecně vznesl námitku podjatosti blíže neurčené oprávněné úřední osoby, jež žalobce shledává v jím popsaných vadách správního řízení a jednotlivých rozhodnutích. Žalovaný měl nepřípadně spekulovat a zasahovat do působnosti jiných správních orgánů, viz odvolání orgánu ochrany přírody a krajiny I. stupně vůči usnesení MÚ Železná Ruda, č. j. VÚP/0041/17/29-330/2, o přerušení řízení o odstranění žalobcovy stavby pro vedení řízení o změně územního plánu, ve kterém je nepřípadně a spekulativně argumentováno nemožností zahrnutí pozemku žalobce do zastavěného území obce, neboť to ZOPK v I. zóně CHKO zakazuje.

12. Žalobce má za to, že orgány ochrany přírody a krajiny při svém rozhodování porušily § 1 ZOPK, neboť nezohlednily žalobcovy hospodářské, sociální a kulturní potřeby. Zájmy přírody povýšily správní orgány nad ústavní práva člověka.

13. Ve vztahu k deliktu spočívajícímu v opakovaném kácení porostů mimo les žalobce předně namítl nedostatečné zjištění skutkového stavu, neboť nebylo prokázáno, že žalobce by se dopustil opakovaného kácení dřevin („druhého“ kácení). Žalobce se opakovaného kácení nedopustil a za proběhnuvší kácení byl potrestán v rámci blokového řízení. V tomto kontextu žalobce vznáší námitku porušení zásady ne bis in idem, neboť v proběhnuvším správním řízení byl žalobce opakovaně potrestán za již projednaný skutek. Opakované kácení nebylo prokázáno, závěry správních orgánů nemají oporu v provedeném dokazování. Ze založených fotografií provedení dalšího kácení neplyne. Správní orgány rovněž nezjistily, kolik stromů měl žalobce pokácet. Vedle toho nebylo ani zjištěno, že toto údajné kácení by měl provést právě sám žalobce.

14. Ve vztahu k jeho údajné stavební činnosti spočívající v budování nové stavby žalobce namítl nedostatečné zjištění skutkového stavu. Žalobce konstatuje existenci stavby na pozemku st. p. č. 133, přičemž tato stavba s ev. č. 101 se zde nachází nejméně od roku 1970 a je vedena i v katastru nemovitostí jako stavba pro rodinnou rekreaci. Žalobce zdůraznil, že na straně 10 odst. 1 napadeného rozhodnutí žalovaný uznal existenci této stavby, když uvedl, že „existující stavba na pozemku pana L. byla tvořena zbytky základů a schodiště“, což vyhovuje definici stavby dle právního názoru Nejvyššího soudu obsaženého v jeho rozsudku ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2088/2001. Zachovalé sklepy stavby, min. 3 metry hluboké, pak dle názoru žalobce odpovídají definici stavby dle rozsudku téhož soudu ze dne 4. 10. 1934, sp. zn. Rv I 1815/32. Stavba má/měla zachované základové konstrukce, sklepy a obvodové zdivo prvního patra. Tyto základy žalobce pouze zpevnil a připravil na rekonstrukci spočívající ve vrácení dřevěných prvků, obvodových panelů, jež dílem podlehly hnilobě, dílem byly „rozkradeny“.

15. Orgány ochrany přírody a krajiny nezjistily skutečný stav věci, neprovedly místním šetřením odborné posouzení či jiný důkazní prostředek, kterým by byla osvědčena stálá existence žalobcovy stavby. Právní posouzení správních orgánů je laické a v rozporu se zákonem a poukazovanou judikaturou. Otázku faktické funkčnosti stavby nepovažuje žalobce na rozdíl od správních orgánů za podstatnou.

16. V posouzení existence stavby žalovaným shledává žalobce dílčí nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, když na jedné straně je žalovaný přesvědčen o neexistenci této stavby, na straně druhé však připouští, že na místě existují zbytky této stavby v původní podobě (podzemní základy, kamenné stěny sklepů,…).

17. Předmětný pozemek s touto stavbou žalobce nabyl do svého vlastnictví v dubnu 2016 od společnosti FOCUS INVEST, investiční fond s proměnným kapitálem, a. s. Na místě samém žalobce již tehdy zjistil, že tato stavba zde stále existuje, chybí pouze uhnilé či rozkradené dřevěné konstrukce, stavební konstrukce prvního nadzemního podlaží jsou zachovány a pouze zakryty převážně odpadem.

18. Žalobce v dobré víře a v legitimním očekávání vycházel z principu materiální publicity [§ 980 a § 984 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“], když ke dni účinnosti uvedené kupní smlouvy byla na předmětném pozemku tato stavba evidována. Tuto skutečnost si pak ověřil od pamětníků, v mapách a na stavebním úřadě, dle něhož nebyl na tuto stavbu nikdy vydán demoliční výměr. Žalobce proto legitimně očekával, že stavbu zbaví letitého nánosu odpadků, opraví, zrekonstruuje a tuto stavbu bude následně užívat. Legitimní očekávání žalobce je posilováno tím, že žalobce za tuto stavbu platí daň z nemovitých věcí a místně příslušný obecní úřad za tuto stavbu vyměřil žalobci poplatek za odpad.

19. Žalobce z uvedených důvodů uzavírá, že v dosavadním řízení navzdory názoru orgánů ochrany přírody a krajiny prokázal, že stavba, kterou nyní opravil, existovala, neboť zde zůstaly dva sklepy, základy, nosné zdi a různé železobetonové plochy a drenáže, přičemž tato stavba zde existovala již před účinností ZOPK. Z tohoto důvodu se žalobce nemohl dopustit přestupku spočívajícího v porušení § 26 odst. 2 písm. a) ZOPK, jenž stanovuje zákaz umisťování a povolování nových staveb v CHKO (viz níže).

20. Žalobce rovněž poukázal na definici zastavěného území obce dle § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), z níž považuje za zcela zřejmé, že předmětný pozemek se stavbou byl v rozporu se zákonem v minulosti nezařazen v územním plánu do zastavitelného území obce. Tato vada je nyní v rámci řízení o změně územního plánu obce napravována. Předmětná stavba existuje již desítky let a pochybení obce při tvorbě dosavadního územního plánu nemůže být žalobci přičítáno k tíži. Postup orgánů ochrany přírody a krajiny vnímá žalobce jako libovůli, neboť tyto by dle jeho názoru měly vyčkat výsledku řízení o změně územního plánu.

21. Žalobce ve vztahu ke své stavbě rovněž namítl, že orgány ochrany přírody a krajiny nerespektovaly probíhající řízení o odstranění této stavby a samy rozhodly o odstranění této stavby, byť tato kompetence náleží pouze stavebnímu úřadu. V rámci řízení o odstranění stavby pak orgány ochrany přírody a krajiny vyvíjely tlak na stavební úřad, aby tento nařídil odstranění stavby.

22. Ve vztahu k řízení vedeném stavebním úřadem namítá žalobce porušení překážky litispendence, pokus o porušení zásady res iudicata a namítá nicotnost napadeného rozhodnutí. Orgány ochrany přírody a krajiny nejsou příslušné k posouzení toho, zda stavba existuje či nikoli. Orgán ochrany přírody a krajiny I. stupně sám řízení o odstranění stavby inicioval a rovněž podal odvolání do usnesení stavebního úřadu, kterým bylo toto řízení přerušeno. Zahájení řízení o odstranění téže stavby žalobce, jakou má odstranit dle uložených opatření k nápravě, tvoří dle žalobce překážku litispendence. Svým rozhodnutím pak orgán ochrany přírody a krajiny I. stupně vytváří stavebnímu úřadu překážku věci rozhodnuté.

23. Žalobce vznesl námitky i vůči vymezení významného krajinného prvku, k čemuž poukázal na definici tohoto pojmu dle §4 odst. 2 ZOPK a navazující § 7 odst. 1 vyhlášky Ministerstva životního prostředí České republiky ze dne 11. června 1992 č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „Vyhláška“). Vedení seznamu VKP odporuje zásadě formální publicity, s jeho obsahem se nelze seznámit. Informování žalobce o existenci VKP v rozhodnutí o výjimce ze zákazů stanovených v CHKO Šumava ze dne 2. 9. 2016 není dle názoru žalobce relevantní, nadto se zde hovoří o více pozemcích a nebylo tak zřejmé, který pozemek žalobce měl být s ohledem na níže uvedené součástí VKP.

24. Z definice významného krajinného prvku dle § 4 odst. 2 ZOPK dle názoru žalobce plyne, že zastavěné pozemky nejsou pozemky, jež by měly být evidovány jako významné krajinné prvky. Předmětný pozemek žalobce je evidován v katastru nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je předmětná stavba, proto nemůže být z povahy věci součástí VKP. Pokud je i přes uvedené předmětný pozemek žalobce součástí významného krajinného prvku, pak se tak podle žalobce stalo v rozporu se zákonem.

25. Tuto svoji námitku žalobce propojuje s nedostatečně zjištěným skutkovým stavem, co se jeho údajného „druhého“ kácení týče, a dle něho prokázanou dosavadní existencí předmětné stavby, se závěrem, že se nemohl dopustit přestupku podle § 87 odst. 3 písm. m) ZOPK, k čemuž dodává, že nebylo ani postaveno na jisto, zda se zde skutečně významný krajinný prvek nachází, neboť orgány ochrany přírody a krajiny ani nezajistil výpis ze seznamu významných krajinných prvků.

26. Žalobce brojí rovněž proti přestupku spočívajícího v nesplnění podmínek rozhodnutí - výjimky orgánu ochrany přírody a krajiny I. stupně ze dne 2. 9. 2016, č. j. NPS 07171/2016, SZ NPS 06004/2016/3, které nabylo právní moci dne 28. 9. 2016. Žalobce v tomto směru argumentuje tím, že jeho „druhé“ kácení nebylo prokázáno.

27. V rámci této výjimky bylo žalobci zakázáno umisťovat a povolovat nové stavby, byť toto sám činit nemůže. Tento zákaz koresponduje s § 26 odst. 2 písm. a) ZOPK. Jak žalobce namítá, sám pouze opravoval již stávající stavbu, proto se žalobce nemohl dopustit porušení jemu uložených povinností.

28. Žalobce rovněž nesouhlasí s náhradními opatřeními k nápravě. Orgány ochrany přírody a krajiny nebyly dle názoru žalobce oprávněny uložit opatření k nápravě v jimi učiněné podobě a vybočily tak ze zákonného zmocnění, čímž porušily čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když rozhodly v mezích příslušných pouze stavebnímu úřadu v rámci řízení o odstranění stavby. Z tohoto důvodu jsou rozhodnutí orgánů ochrany přírody a krajiny v této části nicotnými, protiprávními a v rozporu se zásadou litispendence.

29. Žalobce namítá rovněž faktickou nevykonatelnost uložených opatření k nápravě, neboť nelze provedené práce vrátit a uvést tak celý pozemek do původního stavu, neboť by musel mj. stavební konstrukce zasypat odpadem, tlejícím listím a osázet náletovými dřevinami.

30. Jako zcela nepřiměřený požadavek žalobce vnímá povinnost zasypat pozemek ornicí, osázet jej stromy a pět let kontrolovat, jak tyto stromy na jeho zasypané existující stavbě rostou.

31. Závěrem žaloby namítl žalobce nepřiměřenost uložené sankce a její likvidační charakter. Tuto námitku žalobce vznesl již v odvolacím řízení a žalovaným o ní nebylo dostatečným způsobem rozhodnuto, když žalobcem předkládanou judikaturu označil za nepřípadnou.

32. Orgány ochrany přírody a krajiny nezohlednily poměry žalobce, jeho kladný vztah k dané lokalitě, k přírodě a její ochraně a k tomu, že jeho záměry jsou s ochranou přírody a krajiny komfortní (chov včel, ovcí,…). Aktivity jiných osob zasahují do životního prostředí více než sám žalobce (penziony, restaurace, hotely,…) zasahují do životního prostředí více než činnost žalobce.

33. Žalobci byla uložena sankce za nejpřísněji postižitelný přestupek, kterým bylo jeho údajné „druhé“ kácení dřevin. Za jeho „první“ kácení byla žalobci uložena pokuta 1 000 Kč, v čemž žalobce shledává značný nepoměr v nyní uložené pokutě 100 000 Kč, uložená výše neodpovídá údajnému rozsahu „druhého“ kácení, které ostatně ani nebylo blíže specifikováno.

34. Orgány ochrany přírody a krajiny tak porušily pravidla pro ukládání sankce dle § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v rozhodném znění (dále jen „starý zákon o přestupcích“). Žalobce odmítá jakoukoli závažnost svého jednání, neboť údajné přestupky považuje za neprokázané. Rovněž uvádí, že nebylo přihlédnuto ke způsobu spáchání údajného přestupkového jednání, když žalobce je trestán i za vyčištění pozemku od odpadků apod. Následek jednání žalobce není dle jeho názoru takového rozsahu, aby odůvodnil výši pokuty. Orgány ochrany přírody a krajiny nezohlednily pohnutky žalobce, byť tyto ve svém odvolání uvedl. Stejně tak nebyly dostatečně zohledněny majetkové poměry žalobce, které byly žalovanému známy. Nesprávně hodnoceno bylo i to, že žalovaný negativně vnímal, že žalobce je stále zapsán v obchodním rejstříku jako společník ve společnosti NATURE ATHLETIC, s. r. o., byť svůj podíl v roce 2010 prodal a pouze vinou nabyvatele není tato skutečnost dodnes zapsána.

35. Žalobce dále namítá, že žalovaná na straně 11 napadeného rozhodnutí konstatuje, že dle § 87 odst. 5 ZOPK bylo možno uložit pokutu až do výše 200 000 Kč, a to za přestupek o ochraně zvláště chráněných rostlin a živočichů, dřevin a památných stromů, pokud byly spáchány ve zvláště chráněných území, byť nebylo doloženo, jaké dřeviny měl žalobce „podruhé“ pokácet a v jaké skladbě. Aplikace tohoto ustanovení pak nemá oporu v provedeném dokazování. Ostatně rozhodnutí o výjimce orgánu ochrany přírody a krajiny I. stupně ze dne 2. 9. 2016 existenci těchto biotopů na pozemcích žalobce vylučuje.

36. Na podporu svých tvrzení žalobce soudu předložil oznámení stavebního úřadu Městského úřadu Železná Ruda ze dne 28. 10. 2016, doručeného dne 2. 11. 2016, „o udržovacích pracích na č. e. 101 a žádost o napravení chyby v územním plánu“; oznámení stavebního úřadu Městského úřadu Železná Ruda ze dne 4. 1. 2016 o zahájení řízení o nařízení odstranění stavby žalobce „Rekreační chata“; Stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny I. stupně ze dne 12. 1. 2017 k oznámení o zahájení řízení o odstranění předmětné stavby žalobce; usnesení stavebního úřadu Městského úřadu Železná Ruda o přerušení řízení o odstranění stavby do doby rozhodnutí v řízení o žádosti žalobce o vydání dodatečného stavebního povolení; odvolání orgánu ochrany přírody a krajiny I. stupně ze dne 4. 10. 20171 proti tomuto usnesení; rozhodnutí orgánu ochrany přírody a krajiny I. stupně ze dne 2. 9. 2016, č. j. NPS 07171/2016, SZ NPS 06004/2016/3, o udělení výjimky ze zákazů stanovených pro Chráněnou krajinnou oblast Šumava a protokol z podání vysvětlení učiněného v kanceláři orgánu ochrany přírody a krajiny I. stupně ze dne 14. 6. 2016.

37. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl podanou žalobu zamítnout pro nedůvodnost.

38. Žalobce při svém jednání nebral v úvahu právní předpisy, územní plán, existenci chráněného území. Kolize s různými zájmy v tomto směru je zjistitelná na internetu, např. na geoportálu Plzeňského kraje.

39. Obě správní rozhodnutí považuje žalovaný za srozumitelná a ve všech aspektech přezkoumatelná.

40. Námitku porušení § 1 ZOPK shledal žalovaný nedůvodnou, neboť toto ustanovení se nedotýká řízení o přestupku. Žalobcem uváděné skutečnosti nemohou mít místo při hodnocení pohnutek pachatele.

41. Žalovaný je přesvědčen o faktické neexistenci předmětné stavby, byť tato stavba je v katastru nemovitostí zapsána. Zapsaný stav nekoresponduje se skutečností. Neexistence této stavby byla bez jakýchkoli pochybností zjištěna ze založené fotodokumentace. V daném místě historicky existovala usedlost Stockgütl a skautská chata Dakota. Ani jedna z těchto staveb se nedochovala. Stojí-li zde nyní stavba, jedná se o novou stavbu zbudovanou žalobcem.

42. Předmětný pozemek je v územním plánu veden jako plocha ochranné zeleně. Řešenou změnu územního plánu nelze dle žalovaného zohlednit, neboť se tak děje až po protiprávním jednání žalobce. Návrh na zadání změny územního plánu nadto uvádí, že všechny stavby na řešených pozemcích byly odstraněny (str. 12 návrhu zadání).

43. Závěry o neexistenci stavby považuje žalovaný za souladné s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2088/2001, na který žalobce odkazuje. V souladu s vysloveným právním názorem má žalovaný za to, že předmětná stavba svojí povahou již není stavbou v daném slova smyslu, neboť po ní zůstaly pouhé zbytky základů a sklepů. Objekt budovaný žalobcem tak žalovaný považuje za novou stavbu. Údajné přiznání existence stavby žalovaným v napadeném rozhodnutí žalovaný odmítá, takto jeho odůvodnění nelze vykládat, nicméně se mohlo jednat o neobratnou konstrukci, jejíž pravý smysl je však zřejmý z rozhodnutí jako celku.

44. Argumentaci účinností ZOPK shledal žalovaný mylnou. Na území Šumavy po válce zaniklo mnoho staveb, jedná se o přirozený proces. I v minulosti se používalo CHKO Šumava zvláštní ochranu, ve vztahu stavbám do roku 1975 viz č. l. 2 odst. 2 bod 3 výnosu Ministerstva kultury České socialistické republiky č. 5954/75, o nové právní úpravě chráněné krajinné oblasti „Šumava“.

45. Co se týče otázky vedeného řízení o odstranění stavby, orgány ochrany přírody a krajiny se zabývají jinými aspekty než stavební úřad. Žalobce nedovoleně změnil části chráněné přírody, a proto bylo rozhodnuto tak, jak bylo rozhodnuto. Nejde o téže řízení, jaké vede stavební úřad, jeho cíl a účel je jiný.

46. Ohledně kácení žalovaný uvedl, že dne 31. 5. 2016 bylo zjištěno kácení dřevin mimo rostoucí les, dne 15. 6. 2016 byl sepsán protokol, ve kterém se konstatuje, že na pozemku žalobce bylo pokáceno a zpracováno nejméně 50 stromů, což bylo s žalobcem řešeno v blokovém řízení. Do května 2016 byla celá parcela porostlá stromovou vegetací o stáří cca 50 let (viz. ortofotomapy). Žalovaný vycházel ze založených leteckých snímků z roku 2015 a ze dne 26. 8. 2016. Na části pozemku je ještě vegetace v tento den zřetelná. V říjnu a listopadu 2016 byl i tento zbytek vegetace pokácen. Toto plyne i z dalších založených fotografií. Dne 2. 11. 2016 se pak na pozemku nenacházely již žádné dřeviny. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani to, že nelze určit přesný počet dodatečně pokácených stromů.

47. Co se existence významného krajinného prvku týče, žalobce byl na jeho existenci opakovaně upozorněn, a to při podání vysvětlení dne 15. 6. 2016 a v rozhodnutí o výjimce ze dne 2. 9. 2016.

48. Ohledně porušení podmínek rozhodnutí o výjimkách ze dne 2. 9. 2016 žalovaný konstatuje, že jednání žalobce bylo zjištěno, přičemž toto jednání je jednoznačně v rozporu s udělenou výjimkou. V rámci výjimky bylo i zkoumáno to, o jaké dřeviny se jedná.

49. Náhradní opatření k nápravě neshledal žalovaný nepřiměřenými, tato opatření odpovídají zásahu žalobce do přírody a krajiny.

50. Žalovaný neshledal vad ani ve výši uložené pokuty či v jejím odůvodnění. Likvidační charakter uložené pokuty žalobce neprokázal, byť k tomu byl řádně vyzván. Jeho pozitivní vztah k přírodě se dle žalovaného rozchází s jeho faktickou činností, přičemž ani chov včel a ovcí nelze považovat za žádoucí v I. zóně CHKO. Žalobci byla uložena úhrnná sankce za nejpřísněji postižitelný přestupek.

51. Závěrem vyjádření žalovaný shrnul společenský zájem na ochraně přírody a krajiny.

52. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 21. 3. 2017 bylo žalobci oznámeno zahájení řízení o uložení pokuty podle shora uvedených ustanovení spolu se zahájením řízení ve věci uložení přeměřených náhradních opatření k nápravě za poškození, zničení nebo nedovolenou změnu části přírody a krajiny chráněné dle ZOPK. Tato řízení byla spojena ke společnému projednání usnesením ze dne 14. 3. 2017.

53. Dne 13. 4. 2017 proběhlo ústní jednání za přítomnosti žalobce a jeho právního zástupce. Žalobce při jednání uvedl obdobné skutečnosti jako v podané žalobě. V rámci jednání bylo sděleno, že svým jednáním měl žalobce poškodit významný krajinný prvek, rovněž bylo nastíněno možné opatření k nápravě.

54. Dne 24. 4. 2017 obdržel orgán ochrany přírody a krajiny I. stupně návrh žalobce na výslech J. B., bývalého hajného v dané lokalitě, a P. J., bývalého lesního inspektora NP Šumava. Dále byla předložena kupní smlouva ze dne 28. 4. 2016 uzavřená mezi žalobcem a společností FOCUS INVEST, investiční fond s proměnným základním kapitálem, a. s. na několik pozemků v daném místě.

55. Dne 2. 5. 2017 obdržel orgán ochrany přírody a krajiny I. stupně vyjádření J. Bárty, který k existenci dané stavby uvedl, že se jedná o bývalou skautskou chatu. Z jejích základů byly vyřezány náletové dřeviny, které zde rostly na železobetonových plochách a asfaltové izolaci. Žalobce měl rovněž sklepní prostory vyčistit od černé skládky. Dále bylo založeno vyjádření P. J., který v obecné rovině vyjádřil podivení se nad zařazením předmětného pozemku do I. zóny CHKO, a to pro její silnou devastaci v minulosti.

56. Výzvou ze dne 5. 5. 2017 byl žalobce vyzván k seznámení se s podklady rozhodnutí.

57. Ve správním spise je následně založena fotografie vyčištěných základů/sklepů bez stropu („jáma s kamennými zdmi“) a fotografie několika částí drobného plechového odpadu. Tyto fotografie byly doručeny žalobcem dne 19. 5. 2017. V přílohové obálce se rovněž nachází CD s fotografiemi a vytištěné fotografie ze dne 14. 6. 2016 zachycující stav předmětného pozemku st. p. č. 133 – pařezy, složené dříví, nízká kamenná zídka. Prohlubeň s kovovým odpadem označená jako „prohlubeň v místě původního sklepa“. Vedle této prohlubně je viditelný porost, nízké smrkové stromky, vzrostlé břízy a náletové dřeviny. Dále byly založeny fotografie ze dne 2. 11. 2016, plastová jímka zapuštěná v zemi a nový betonový základ stavby včetně starých schodů („betonové základy polozapuštěného srubu“). Dále jsou založeny fotografie ze dne 23. 11. 2016, na kterých je viditelná nová betonová základová deska, ve které je plachtou zakrytý otvor do sklepa, vedle se nachází polozapuštěný srub „od severovýchodu“, obdobně tak na fotografiích ze dne 11. 4. 2017. Dále je založena fotografie staršího data, na které je zachycené zmíněné schodiště končící ve vzduchu, nachází se zde dřeviny. Založen byl i snímek z roku 2001, na kterém je zachycena nízká kamenná zídka připomínající část obvodových zdí domu, uvnitř vzrostlé dřeviny. Rovněž je založen snímek z roku 1969, na kterém je vidět, že se zde nacházela dřevěná chata na zděném základu.

58. V příloze se rovněž nachází i protokol z podání vysvětlení ze dne 15. 6. 2016 ve věci „prvního“ kácení. Konstatováno provedení blokového řízení pro pokácení nejméně 50 stromů. Uvádí se, že předmětný pozemek je v I. zóně CHKO a od roku 1995 je registrován jako významný krajinný prvek. K tomuto protokolu je připojeno vyjádření ze dne 10. 6. 2016, ve kterém žalobce uvedl, že provedl kácení stromů narušujících základy stavby a čištění sklepů apod. Jedná se o dodatečné oznámení kácení nebezpečných dřevin, kdy žalobce předně očišťoval základy jeho stavby od dřevin do 80 cm v obvodu ve výšce cca 130 cm. Výzvou ze dne 2. 6. 2016 byl žalobce vyzván k okamžitému zastavení činnosti a předvolán k podání vysvětlení na den 15. 6. 2016. Přípisem ze dne 20. 6. 2016 orgán ochrany přírody a krajiny I. stupně žalobci sdělil, že jeho pozemky jsou v I. zóně CHKO a je zde zákaz umisťování nových staveb, od roku 1992 jsou tyto pozemky ponechány bez využití. Pokud zde žalobce chce provozovat jakoukoli činnost, je povinen vyžádat si s touto činností souhlas. Dne 3. 11. 2016 pak orgán ochrany přírody a krajiny I. stupně oznámil stavební činnost stavebnímu úřadu. Oznámením ze dne 4. 1. 2016 stavební úřad Městského úřadu Železná Ruda zahájil řízení o nařízení odstranění stavby, k čemuž dne 12. 1. 2017 podal žalovaný stanovisko, ve kterém požaduje její odstranění, neboť stavba je v rozporu s ZOPK a nelze ji povolit.

59. V přílohové obálce je jako poslední založeno rozhodnutí o udělení výjimky ze zákazu stanovených pro Chráněnou krajinnou oblast Šumava ze dne 2. 9. 2016. Dle tohoto rozhodnutí byla žalobci udělena výjimka dle § 43 odst. 3 ZOPK „ze zákazu vjíždět a setrvávat s obytnými přívěsy mimo silnice a místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody na území Chráněné krajinné oblasti Šumava uvedeného v ustanovení § 26 odst. 1 písm. c) ZOPK a ze zákazu měnit využití I. zóny Chráněné krajinné oblasti Šumava uvedeného v ustanovení § 26 odst. 2 písm. b).“, k čemuž byly žalobci uloženy podmínky této výjimky. V podmínkách se mj. uvádí, že dřevinná složka vegetačního krytu pozemků má zůstat zachována. Dle podmínky pak nelze na pozemky umisťovat stavby či již zaniklé stavby obnovovat. Nelze ani provádět terénní úpravy. Zároveň bylo rozhodnuto o nepovolení výjimky ze zákazu umisťovat a povolovat nové stavby. V odůvodnění rozhodnutí se uvádí, že pozemky žalobce se nachází ve významném krajinném prvku, přičemž pozemky se zároveň nacházejí v Evropsky významné lokalitě Šumava a součástí Ptačí oblasti Šumava. Dále se uvádí, že od roku 1970 jsou tyto pozemky žalobce nevyužity a postupně zarůstají přirozenou vegetací. Právě vegetační kryt a další související kategorie jsou zde chráněny a lze do nich zasahovat pouze při udělení výjimky. Pokryvnost pozemků žalobce dřevinami byla dle leteckých snímků vypočtena na 90 % a pro záměry žalobce tedy nevhodná. Dále je konstatováno, že „byť jsou dva ze čtyř předmětných pozemků evidovány jako zastavěná plocha a nádvoří (jde o pozemkovou evidenci zastaralou, dosud nedotčenou komplexní pozemkovou úpravou) nejsou v platném územním plánu vedené ani jako zastavěná, ani jako zastavitelná plocha.“ 60. Rozhodnutím orgánu ochrany přírody a krajiny I. stupně byl žalobce uznán vinným ze shora uvedených přestupků. Ve vztahu ke stavební činnosti žalobce bylo na základě zajištěných fotografií konstatováno, že zapsaný stav v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti a veškeré stavby na tomto pozemku v minulosti zanikly. Ohledně kácení žalobce bylo konstatováno, že „druhé“ kácení bylo doloženo fotografií ze dne 14. 6. 2016 pořízenou v rámci státního dozoru po prvním kácení, na které následně pokácené stromy ještě stojí, a další blíže nedatovanou fotografií. Při „druhém“ kácení byly postiženy desítky stromů, přesný počet a druh stromů se nepodařilo zjistit, jednalo se minimálně o 50 stromů.

61. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil dne 15. 6. 2017 obdobnými námitkami jako v podané žalobě. Jako důkaz žalobce navrhl provést čtení přiloženého čestného prohlášení P. S. ze dne 3. 6. 2017, ve kterém se tato osoba vyjadřuje k existenci sklepů na předmětném pozemku a podobě stavby skautské chaty „Dakota“. K výzvě žalovaného žalobce ke svému odvolání následně doplnil ještě listiny, jimiž chtěl prokázat likvidační charakter uložené pokuty.

62. Napadeným rozhodnutím žalovaný prvostupňové správní rozhodnutí změnil a doplnil znění výroku o trestu. Námitky žalobce byly shledány nedůvodnými. Ohledně kácení je konstatováno dostatečné zjištění skutkového stavu ze založených fotografií. Co se stavební činnosti žalobce týče, tyto byly posouzeny shora uvedeným způsobem, neboť žalovaný dospěl k závěru, že žalobce na pozemku p. č. 133 staví nové stavby (srub s pultovou střechou, betonová základová deska). Žalovaný posoudil listiny předložené žalobcem k jeho námitce likvidačního charakteru uložené sankce a dospěl k závěru, že předložené listiny neumožňují posouzení majetkových poměrů žalobce, neboť předkládané výdaje nejsou kryty sdělenými příjmy, a proto existují důvodné pochybnosti o úplnosti tvrzení žalobce.

63. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

64. Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání.

65. Žaloba je důvodná.

66. V rámci vymezení žalobních bodů žalobce úvodem své žaloby odkázal na své odvolání ze dne 12. 6. 2017 proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu s tím, že argumentaci zde obsaženou činí obsahem i nyní podané žaloby. K tomu soud konstatuje, že žalobní body nelze konstruovat pouhým odkazem na podání učiněné vůči správnímu orgánu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS). Z tohoto důvodu krajský soud k obsahu odvolání žalobce ze dne 12. 6. 2017 ve vztahu k vymezení žalobních bodů nepřihlédl.

67. Žalobce úvodem rovněž vznesl zcela neurčitou námitku podjatosti blíže neurčené úřední osoby. V průběhu řízení před správními orgány žalobce řádnou námitku podjatosti nevznesl. Z popisu obsaženého v žalobě je zřejmé, že podjatost blíže neurčené úřední osoby spatřuje v samotné činnosti orgánů ochrany přírody a krajiny, které dle jeho názoru jednají nezákonně. Podjatost úřední osoby nemůže být založena nesouhlasem účastníka s úředním postupem ve věci či s rozhodnutím samým. K ochraně práv účastníka řízení v takových případech slouží jiné prostředky, než námitka podjatosti. Vzhledem k tomu, že žalobce neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné posoudit, zda se na rozhodování správního orgánu nepodílela vyloučená osoba z důvodů uvedených v § 14 správního řádu, nemohl se krajský soud touto námitkou více zabývat.

68. Žalobce dále úvodem namítl porušení § 1 ZOPK, neboť v rozporu s větou druhou tohoto ustanovení správní orgány nezohlednily hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry. Argumentace žalobce, jenž ve věci sleduje vlastní hospodářské a jiné potřeby, se zde zcela míjí uvedenou právní úpravou. Zákonodárce v tomto ustanovení vymezil cíle právní úpravy, jenž má „přispět k udržení a vytvoření přírodní rovnováhy v krajině je zásadním úkolem člověka, který ji vážně narušil a je proto povinen napravit tento stav. Zákon o ochraně přírody a krajiny je jedním z nástrojů tohoto působení člověka (…) Účelem zákona je rovněž přispět k realizaci odklonu od dosavadního a převládajícího antropocentrizmu, připomenout podřízení člověka řádu přírody a respektování její původnosti a svébytnosti.“ (Důvodová zpráva k § 1 zákona č. 114/1992 Sb., in: Automatizovaný systém právních informací - ASPI). Zákonodárce tímto ustanovením necílil na ochranu individuálních zájmů konkrétních osob, ale na ochranu veřejného subjektivního práva všech fyzických osob dle čl. 11 odst. 3 Ústavy a čl. 35 Listiny základních práv a svobod, a to v rámci nalezení uspokojivého kompromisu mezi zájmy obyvatel jako celku, a ochranou přírody a krajiny.

69. Námitku nedostatečného zjištění skutkového stavu ve vztahu k „druhému“ kácení, kterého se měl žalobce dopustit na pozemku st. p. č. 133, shledal krajský soud důvodnou.

70. Správní orgány jsou povinny zjistit skutkový stav v souladu s § 3 správního řádu v případě řízení o přestupku, jenž je svojí povahou trestním řízením, bez důvodných pochybností. V dané věci by tak nemělo být pochyb o tom, že žalobce kácel na uvedeném pozemku skupiny dřevin rostoucích mimo les.

71. Žalobce byl za kácení na tomto pozemku postižen již v minulosti v blokovém řízení dne 15. 6. 2016. Z protokolu o podání vysvětlení z téhož dne plyne, že „dle pařezů pokácených dřevin srovnaných v hranici na okraji pozemku je zřejmé, že takto bylo pokáceno a zpracováno nejméně 50 stromů“. Rozsah provedeného kácení je pak viditelný ze založených fotografií datovaných ke dni 14. 6. 2016. Žalobce již od zahájení správního řízení o nyní přezkoumávaných deliktech namítal porušení zásady ne bis in idem, neboť se žádného dalšího kácení neměl dopustit.

72. Orgán ochrany přírody a krajiny ve svém rozhodnutí na straně 3 zdola uvedl, že „cca v květnu 2017 jmenovaný J.L. vykácel bez povolení kromě jiného veškeré dřeviny na části st. p. č. 133, včetně podrostu. Tento přestupek s ním byl projednán a byla mu udělena bloková pokuta, kterou zaplatil.“. Uváděný rok 2017 považuje krajský soud za chybu v psaní, neboť tohoto kácení se měl žalobce dle shora citovaného protokolu dopustit v roce 2016. Dále se na straně 4 rozhodnutí uvádí, že „správní orgán vzhledem k důkazní nouzi není schopen doložit, kolik stromů bylo přesně pokáceno či vyřezáno a jakých byly druhů. Může však doložit z fotografií a z vlastního šetření v rámci státního dozoru v ochraně přírody na pozemku dne 14. 6. 2016, že se jednalo o desítky kusů. Jen na fotografií porostní stěny rostoucích dřevin od severovýchodu lze napočítat nejméně 50 ks stromů všech věkových kategorií. Na blíže nedatované fotografii od jihozápadu pak další desítky. (…) za podobný přestupek při nepovoleném kácení na stejném pozemku mu byla udělena bloková pokuta. Tehdy byl přestupek řádně projednán a sepsán protokol.“. Na straně 8 se pak uvádí, že „na fotografiích z roku 2016 dokladující nelegálně vytěženou dřevní hmotu srovnanou do hranice je dobře vidět, jaké dimenze stromů a v jakém objemu na pozemku rostly a jakého stáří musely být.“ Na základě uvedeného nelze učinit jednoznačné závěry o zjištěném skutkovém stavu týkajícím se skutku žalobce, který měl spočívat v opakovaném („druhém“) kácení na předmětném pozemku. Z předložených závěrů zcela jednoznačně neplyne, že žalobce by se dopustil opakovaného kácení tak, jak je mu kladeno za vinu. Z citovaného popisu nelze zjistit, jaké (kolikáté) kácení orgán ochrany přírody a krajiny I. stupně žalobci přičítal k tíži.

73. Žalovaný ke zjištěnému kácení ve svém rozhodnutí na straně 6 shrnul, že v květnu 2016 žalobce provedl na předmětném pozemku kácení nejméně 50 stromů, za což byl postižen v blokovém řízení. Na straně 7 pak žalovaný uvádí, že v říjnu a listopadu 2016 byl vykácen zbytek dřevin rostoucích na st. p. č. 133. (…) Na fotografiích ze dne 14. 6. 2016, pořízeného po prvním kácení, je zjevná přítomnost desítek dřevin různého stáří. Správa další kácení zjistila dne 2. 11. 2016 a v ten den se na pozemku p. č. 144 nenacházely žádné dřeviny. (…) z fotografií založených ve spisu je zřejmé, že z pozemku p. č. 133 byly odstranění další dřeviny v době po uložení blokové pokuty…“ S hodnocením žalovaného, že „druhé“ kácení žalobce je ze založených fotografií zřejmé, se krajský soud neztotožňuje.

74. Na fotografiích ze dne 14. 6. 2016 označených jako „prohlubeň v místě původního sklepa“ je viditelné, že se zde nachází drobné jehličnany, břízy apod., které nelze na pozdějších fotografiích nalézt, nicméně tato skutečnost sama o sobě zcela nekoresponduje s posouzením orgánů ochrany přírody a krajiny tak, jak je shora citováno.

75. Orgán ochrany přírody a krajiny ve svém rozhodnutí zcela nedostatečným způsobem popsal zjištěný skutkový stav. Z jeho odůvodnění není zřejmé, kdy se měl žalobce dopustit jakého kácení a v jakém rozsahu. Orgán ochrany přírody a krajiny vychází z fotografií ze dne 14. 6. 2016, tj. po „prvním“ kácení žalobce, své závěry již nepropojuje s ničím, z čeho by bylo možné přezkoumatelným způsobem dovodit alespoň v obecné rovině, že do dne 2. 11. 2016 provedl další kácení. Z fotografií z tohoto dne není tato skutečnost na první pohled patrná. Fotografie ze dne 2. 11. 2016 nedokumentují jakékoli kácení a neposkytují tak možnost věrohodného srovnání. Později datované fotografie zachycují pozemek žalobce v širší perspektivě, ale s ohledem na způsob vymezení jednání žalobce nelze ze založených materiálů přezkoumat, zda se žalobce jednání, které je mu kladeno za vinu („druhé“ kácení), skutečně dopustil.

76. Z uvedených důvodů dospěl krajský soud k závěru, že správní orgány dostatečným a přezkoumatelným způsobem nezjistily skutkový stav věci týkající se žalobci přičítanému „druhému“ kácení, kterého se měl dopustit po 14. 6. 2016.

77. Námitky žalobce týkající se jeho stavební činnosti shledal krajský soud částečně důvodnými.

78. Co se otázky existence stavby na předmětném pozemku týče, tato otázka se dle hodnocení krajského soudu zcela míjí předmětem tohoto řízení.

79. Je zcela nezpochybnitelné, že žalobce na předmětném pozemku vyvinul činnost, kterou zasáhl do přírody a krajiny, stejně jako je nezpochybnitelné, že orgán ochrany přírody a krajiny byl povinen jednání žalobce posoudit a vyvodit z něho případně právní důsledky. Negativní zásah žalobce do přírody a krajiny shledával v nepovoleném kácení stromů a stavební činnosti žalobce. K otázce kácení se krajský soud vyjádřil výše. Zbývá tedy posoudit druhé jednání žalobce spočívající v jeho stavební činnosti na daném pozemku.

80. Orgány ochrany přírody a krajiny, stejně jako žalobce, zbytečně argumentují charakterem stavební činnosti žalobce na pozemku st. p. č.

133. To, zda žalobce zde staví novou stavbu či rekonstruuje stavbu stávající, není pro přestupek, kterého se měl žalobce svým jednáním dopustit, podstatné.

81. Žalobce byl v první řadě před započetím jakýchkoli prací povinen obstarat si příslušná povolení od stavebního úřadu, ev. učinit potřebná ohlášení. To, že tak žalobce neučinil, se zrcadlí ve zmiňovaném řízení o odstranění stavby a v řízení o dodatečném povolení stavby, které místně příslušný stavební úřad vedl či stále vede. Dostál-li by žalobce svým povinnostem, nedostal by se do své současné situace.

82. Orgány ochrany přírody a krajiny v rámci své působnosti zjistily, že žalobce svojí stavební činností zasáhl negativně do přírody a krajiny. Krajský soud je toho názoru, že argumentoval-li žalobce tím, že provádí rekonstrukci stávající stavby a stavební úřad na podnět zahájil o této stavbě řízení, měly orgány ochrany přírody a krajiny vyčkat rozhodnutí stavebního úřadu. Rozhodl-li by následně stavební úřad, že žalobce realizoval svoji stavební činnost po právu, resp. dosavadní jednání žalobce by bylo legalizováno, bylo by možné dojít k závěru, že činnost žalobce, byť zasahující do přírody a krajiny, byla činností v souladu se zákonem, a to minimálně v bezprostřední souvislosti s danou stavbou. Posouzení otázky zákonnosti stavební činnosti v kontextu jeho námitek přísluší pouze stavebnímu úřadu, nikoli orgánu ochrany přírody a krajiny. Orgán ochrany přírody a krajiny nemohl v dané věci sám posoudit stavební činnost žalobce, tedy to, zda žalobce staví novou stavbu či rekonstruuje stavbu stávající, neboť tato otázka byla či stále je řešena právě stavebním úřadem v řízení o odstranění stavby, resp. v řízení o dodatečném povolení stavby.

83. Jednání žalobce zasahuje do působnosti jak orgánů ochrany přírody a krajiny, tak stavebního úřadu. S ohledem na argumentaci žalobce a fakticitu jeho stavební činnosti je dle názoru krajského soudu v této věci primárně na stavebním úřadu, aby posoudil činnost žalobce z pohledu stavebních předpisů. Nezíská-li žalobce dodatečné stavební povolení a bude-li mu stavebním úřadem nařízeno výsledky jeho stavební činnosti odstranit, budou moci orgány ochrany přírody a krajiny posoudit jednání žalobce a vyvodit z něho patřičné důsledky (betonová základní deska, polozapuštěný srub či zakrytý sklep, jak tvrdí žalobce).

84. Orgány ochrany přírody a krajiny procesně pochybily, když nevyčkaly rozhodnutí stavebního úřadu v jím vedených řízení. To, že dle názoru orgánů ochrany přírody a krajiny žalobce nemůže být v žádném případě v řízení u stavebního úřadu „úspěšný“, stejně jako nemůže být „úspěšný“ v řízení o změně územního plánu, neodůvodňuje zvolený procesní postup, neboť se jedná o předjímání rozhodnutí jiných orgánů státní správy či samosprávy, ke kterému nejsou orgány ochrany přírody a krajiny oprávněny. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani to, že rozhodnutí těchto dalších orgánů mohou být podmíněna stanovisky orgánů ochrany přírody a krajiny, jejichž postoj je v této věci zřejmý.

85. Krajský soud nezpochybňuje, že žalobce mohl legitimně očekávat, že na daném pozemku existuje stavba, nicméně s ohledem na shora uvedené závěry tyto skutečnosti nemají hlubší vliv na posouzení věci soudem. Z tohoto důvodu se krajský soud dílčími argumenty, kterými žalobce podkládá své legitimní očekávání existence dané stavby, nezabýval (nabytí vlastnického práva žalobce, materiální publicita katastru nemovitostí, definice zastavěného území obce,…). Ze shora uvedených důvodů krajský soud rovněž nepřikročil k vlastnímu posouzení existence dané stavby, neboť má za to, že s ohledem na předmět řízení mu zodpovězení této otázky jakožto správnímu soudu nepřísluší. Nicméně, předpokládal-li žalobce existenci dané stavby a měl dlouhodobý plán týkající se její obnovy, tím spíše měl postupovat v souladu se stavebními předpisy.

86. Co se týče zařazení předmětného pozemku v územním plánu obce, pro správní orgány je zpravidla rozhodný právní a skutkový stav v době jejich rozhodování, nestanoví-li zákonodárce jinak. Řízení o změně územního plánu dané obce nemělo tak pro orgány ochrany přírody a krajiny hlubší význam, tím spíše, že dle vysloveného názoru krajského soudu měly vyčkat rozhodnutí stavebního úřadu.

87. Krajský soud nesdílí názor žalobce o porušení překážky litispendence či překážky rei iudicata v jakékoli podobě. Účel řízení před stavebním úřadem je zcela odlišný od řízení před orgánem ochrany přírody a krajiny. Případný konflikt rozhodnutí orgánu ochrany přírody a krajiny a rozhodnutí stavebního úřadu se nachází pouze v hypotetické rovině a s ohledem na shora vyslovený názor krajského soudu není účelné se touto argumentací hlouběji zabývat. Jeví se však vhodné připomenout, že správní orgány jsou povinny vzájemně spolupracovat v zájmu dobré správy a dbát vzájemného souladu všech postupů, které probíhají současně a souvisejí s týmiž právy nebo povinnostmi dotčené osoby, jenž je povinna o takovýchto skutečnostech správní orgány bezodkladně upozornit (§ 8 správního řádu).

88. Námitky žalobce ohledně vymezení významného krajinného prvku (dále jen „VKP“) shledal krajský soud nedůvodnými.

89. Otázka, zda pozemek žalobce je součástí VKP v souladu se zákonem či nikoli se zcela míjí s předmětem tohoto řízení. O tom, že předmětný pozemek je součástí VKP, byl žalobce opakovaně informován a tato skutečnost mu tak musela být prokazatelně známa. Prokazatelně se tak stalo minimálně při podání vysvětlení dne 15. 6. 2016 a v rozhodnutí o výjimce ze dne 2. 9. 2016. Nesouhlasí-li žalobce se zařazením svého pozemku do VKP apod., nelze tyto námitky úspěšně vznášet v tomto přezkumném řízení soudním.

90. Otázka existence VKP a dalších chrněných oblastí na pozemku žalobce je ze strany orgánů ochrany přírody a krajiny opakovaně konstatována. Žalobci je nutno přisvědčit, že ve správním spise není založen výpis z příslušné evidence apod., nicméně žalobce pouze v obecné rovině namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu, aniž by přitom relevantním způsobem tvrdil, že se zde tyto prvky nenachází. Existence takovéhoto prvku není účinně rozporována. Způsob legislativní úpravy VKP nepřísluší správnímu soudu hodnotit. Nad rámec věci samotné je ve vztahu k možnosti seznámení se s existencí VKP vhodné poukázat na to, že mapové zobrazení VKP je volně dostupné na internetu, např. na geoportálu Národního parku Šumava, který je nyní dostupný na https://cz-np-sumava.tmapserver.cz/portal/. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě pak poukázal i na další veřejně dostupný zdroj, a to geoportál Plzeňského kraje.

91. Co se týče námitek žalobce ve vztahu k přestupku spočívajícím v nesplnění podmínek výjimky orgánu ochrany přírody a krajiny I. stupně ze dne 2. 9. 2016, platí shora uvedené závěry krajského soudu ohledně zjištěného skutkového stavu. To, že žalobce sám nemůže „umisťovat a povolovat nové stavby“, je dílčím způsobem pravda, neboť o umístění stavby a o vydání stavebního povolení rozhoduje stavební úřad, doslovný výklad této povinnosti však není na místě, neboť ne vždy osoby dbají stavebních předpisů a zákonem stanovených postupů. Nadto ne všechny stavby podléhají povolení stavebního úřadu.

92. S ohledem na zjištěná procesní pochybení orgánů ochrany přírody a krajiny není účelné, aby krajský soud hodnotil uložení opatření k nápravě, neboť by tím předvídal další rozhodování těchto orgánů. Nicméně, co se namítané nevykonatelnosti daných opatření týče, tato nelze interpretovat žalobcem činěným způsobem. Smyslem opatření k nápravě nemusí být vždy jen uvedení místa v původní stav, ne vždy je to možné. Smyslem takového opatření je proto i úprava škodlivého stavu do podoby, ve které bude škodlivý stav přiměřeným způsobem kompenzován tak, aby bylo dosaženo smyslu a účelu uloženého opatření.

93. Krajský soud s ohledem na zjištěné vady nepřistoupil ani k posouzení zákonnosti a přiměřenosti uložené sankce. V obecné rovině je však možné konstatovat, že „správní orgán ukládající pokutu za jiný správní delikt je povinen přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele tehdy, pokud je podle osoby pachatele a výše pokuty, kterou lze uložit, zřejmé, že by pokuta mohla mít likvidační charakter“ (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008 – 133, publikovaný pod č. 2092/2010 Sb. NSS). Pro dosažení účelu trestu musí být uložená sankce z povahy věci citelným zásahem do sféry přestupce. Přihlédly-li orgány ochrany přírody a krajiny při ukládání pokuty i k podílu žalobce ve společnosti, kterým již žalobce nemá disponovat, nelze to s ohledem na materiální publicitu obchodního rejstříku klást správním orgánům k tíži, neboť si byl žalobce vědom nesouladu údajů v obchodním rejstříku se skutečným stavem, měl by se domáhat, aby údaje zde uvedené byly upraveny. To, že žalobce má kladný vztah k dané lokalitě apod. nebo že aktivity jiných osob zasahují do životního prostředí více, než aktivity žalobce nelze zohlednit jím předkládaným způsobem. Uložená peněžitá sankce se přitom netýkala pouze jeho údajného „druhého“ kácení, ale byla uložena za všechny zjištěné přestupky, přičemž pouze výše sazby trestu se řídila sazbou nejpřísněji postižitelného přestupku.

94. Žalobce na podporu svých tvrzení označil řadu listin, které jsou však soudu známy ze správního spisu. Co se týče žalobcových podání vůči stavebnímu úřadu, tyto listiny nemohou nijak přispět ke zjištění skutkového stavu. Nadto sama skutečnost, že bylo či je vedeno řízení o odstranění stavby a o dodatečném povolení stavby není nikým rozporována a je zřejmá i z obsahu správního spisu.

95. Vzhledem ke konstatovanému pochybení žalovaného, spočívajícím v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného dle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. zrušil bez jednání a věc mu na základě § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

96. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

97. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

98. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplacenými soudními poplatky v celkové výši 4 000 Kč a odměnou advokáta. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) celkem v částce 6 200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 10 800 Kč. Uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Poučení