50 A 78/2017 - 39

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: N. M. D., státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem společníkem AK Čechovský & Václavek, s.r.o. sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 11. 2017, č. j. MV-119431-7/SO-2017 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 9. 11. 2017, č. j. MV-119431-7/SO-2017 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Václavka.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 9. 11. 2017, č. j. MV-119431-7/SO-2017 žalovaná změnila podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) usnesení Ministerstva vnitra ze dne 4. 9. 2017, č. j. OAM-13085-5/PP-2017, jímž bylo řízení o žádosti žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu ze dne 14. 8. 2017 zastaveno podle § 169 odst. 8 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění do 14. 8. 2017, tak, že řízení o žádosti žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu na území republiky ze dne 15. 8. 2018 se zastavuje podle § 169r odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném od 15. 8. 2017. Správní orgány takto rozhodly proto, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany podle zvláštního předpisu.

2. Součástí podané žaloby byl i návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, o kterém bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 12. 2017, č. j. 50 A 78/2017 – 24 rozhodnuto tak, že žalobě se odkladný účinek nepřiznává.

3. Žalobce namítl nesprávné užití časového znění zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť v jeho věci mělo být podle jeho názoru postupováno podle znění tohoto zákona do 14. 8. 2017, jelikož svoji žádost podal k poštovní přepravě právě dne 14. 8. 2017. Tuto skutečnost považuje žalobce za rozhodnou pro určení příslušného časového znění zákona o pobytu cizinců.

4. Žalobce dále namítl nesprávné posouzení toho, zda jej bylo možné v rámci řízení o jeho pobytové žádosti považovat za žadatele o mezinárodní ochranu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), v rozhodném znění (dále jen „zákon o azylu“).

5. Žalobce má za to, že správní orgány nedostatečným způsobem zjistily skutkový stav, když vyšly pouze z informací uvedených v Cizineckém informačním systému (dále také jako „CIS“). Skutečnosti plynoucí z tohoto systému považuje žalobce za nedostatečné a nepřezkoumatelné. Napadené rozhodnutí je v rozporu s § 3 a 68 odst. 3 správního řádu, neboť skutkový stav nebyl řádně zjištěn a odůvodněn.

6. Žalobce v minulosti podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, přičemž proti negativnímu rozhodnutí brojil správní žalobou u zdejšího soudu, která byla rozsudkem tohoto soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. 55 Az 2/2017 – 33 zamítnuta. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno 8. 11. 2017. V době vydání napadeného rozhodnutí tak bylo již řízení o žalobě proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany před zdejším soudem ukončeno a žalovaný tuto skutečnost z CIS nezjistil. Od okamžiku právní moci uvedeného rozsudku nebylo na žalobce dle jeho názoru možné nahlížet jako na žadatele o mezinárodní ochranu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o azylu a řízení o jeho pobytové žádosti podané k poštovní přepravě dne 14. 8. 2017, správnímu orgánu doručené dne 15. 8. 2017, tak nemělo být zastaveno. Žalovaná měla proto rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení, a to v zájmu naplnění zásady rychlosti a hospodárnosti.

7. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

8. Žalovaná je přesvědčena, že užila znění zákona o pobytu cizinců od 15. 8. 2017 v souladu s § 44 odst. 1 správního řádu, neboť žádost žalobce byla správnímu orgánu I. stupně doručena právě tohoto dne a tohoto dne byla zahájeno řízení o žádosti žalobce.

9. Žalovaná dále uvedla, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí (10. 11. 2017) jí nebylo z CIS známo, že ve věci žalobce bylo již zdejším soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 55 Az 2/2017 rozhodnuto. Tato informace byla do systému vložena až dne 14. 11. 2017. Žalované je však známo, že žalobce podal proti předmětnému rozsudku zdejšího soudu kasační stížnost, které je dle § 32 odst. 5 zákona o azylu přiznán ze zákona odkladný účinek. Z tohoto důvodu má žalovaná za to, že zastavení řízení o pobytové žádosti žalobce bylo důvodné, neboť na žalobce lze pro vedené řízení o jeho kasační stížnosti stále nahlížet jako na žadatele podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu.

10. Z předloženého správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 14. 8. 2017 podal žalobce k poštovní přepravě žádost o povolení k přechodnému pobytu pro občany Evropské unie a jejich rodinné příslušníky, a to za účelem sloučení s občanem EU. Tato žádost byla doručena správnímu orgánu I. stupně dle podacího razítka dne 15. 8. 2017.

11. Podle založené kopie průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany byl žalobce účastníkem řízení o mezinárodní ochraně ode dne 14. 11. 2016. Poslední vyznačená platnost dokladu je do 26. 7. 2017. Založena je rovněž lustrace žalobce v CIS ke dni 23. 8. 2017 a výpis z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR k témuž dni.

12. Dále jsou založeny i další výpisy z CIS a z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR, a to k datu 25. 10. 2017 a 2. 1. 2018. Ve výpisu z CIS jsou zapsány i údaje o soudním přezkumu rozhodnutí vydaného v rámci řízení podle zákona o azylu.

13. Usnesením správního orgánu I. stupně ze dne 4. 9. 2017 bylo řízení o žádosti žalobce o pobytové oprávnění „ze dne 14. 8. 2017“ podle „§ 169 odst. 8 písm. f) zákona o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů“ zastaveno. V rámci odůvodnění správní orgán konstatoval, že z informačního systému cizinců zjistil, že žalobce podal dne 14. 11. 2016 žádost o mezinárodní ochranu a toto řízení stále probíhalo. Po přednesení právního posouzení této skutečnosti bylo shledáno naplnění podmínek pro zastavení řízení podle uvedeného ustanovení. Správní orgán mj. uvedl, žadatelem je cizinec, který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, přičemž toto postavení mu přísluší nejen v řízení před správním orgánem, ale i v řízení před správním soudem, přičemž podání takové žaloby má ex lege odkladný účinek. Správní orgán při svých úvahách vyšel i z úmyslu zákonodárce, který dle důvodové zprávy k zákonu o pobytu cizinců chtěl docílit toho, aby cizinec na území ČR pobýval pouze na základě jednoho pobytového statusu.

14. Dne 13. 9. 2017 podal žalobce proti tomuto usnesení blanketní odvolání, které po výzvě doplnil dne 22. 9. 2017, a vznesl námitky převážně obdobného charakteru jako v podané žalobě. Žalobce měl za to, že řízení před správním soudem ve věcech mezinárodní ochrany není dalším stupněm řízení a nelze jej proto s otázkou účastenství – postavení žadatele dle zákona o azylu směšovat. Ustanovení § 169 odst. 8 písm. f) zákona o pobytu cizinců se dle názoru žalobce nevztahuje na řízení před správními soudy.

15. Rozhodnutím ze dne 9. 11. 2017, vydaným dne 10. 11. 2017 a žalobci doručeném dne 13. 11. 2017, žalovaná změnila prvostupňové správní rozhodnutí a upravila zákonný odkaz důvodu pro zastavení, a to podle zákona o pobytu cizinců ve znění k 15. 8. 2017, přičemž změnila označení žádosti, když uvedla, že se jedná o žádost žalobce ze dne 15. 8. 2017. Vlastní námitky žalobce byly shledány nedůvodnými, neboť CIS dle názoru žalované ke zjištění skutkového stavu postačoval. Žalovaná v kontextu § 169r odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců ve znění k 15. 8. 2017 a § 2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu posoudila žalobce jako žadatele o mezinárodní ochranu ve smyslu zákona o azylu, a to i po dobu soudního řízení. V rámci úvah o správném časovém znění zákona o pobytu cizinců vyšla žalovaná z toho, že žádost žalobce byla doručena správnímu orgánu I. stupně dne 15. 8. 2017 a tohoto dne bylo řízení o ní zahájeno.

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“).

17. Žaloba je důvodná.

18. Předmětem soudního přezkumu v této věci je správnost užitého časového znění zákona o pobytu cizinců a zejména posouzení důvodnosti zastavení řízení o žádosti žalobce o pobytové oprávnění v návaznosti na skutečnost, že s žalobcem bylo v nedávné době vedeno azylové řízení, proti jehož výsledku žalobce brojil jak správní žalobou, tak následně kasační stížností.

19. Krajský soud přikročil na prvním místě k posouzení námitky žalobce týkající se toho, jaké časové znění zákona o pobytu cizinců mělo být správními orgány užito. Tuto námitku shledal krajský soud nedůvodnou.

20. Správní orgány obecně rozhodují podle skutkového a právního stavu, který je zde v okamžiku jejich rozhodování, jak ostatně shrnul i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 68/2008 – 126 (všechna rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz), když uvedl, že „správní orgán vychází při vydání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který zde je v době rozhodování. Totéž platí i o rozhodnutí odvolacího správního orgánu (např. již rozhodnutí prvorepublikového NSS ze dne 20. 10. 1925, sp. zn. 8179/25, Boh. A. č. 5975/26), což lze dovodit i z § 75 odst. 1 s. ř. s. Pokud správní soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu (zpravidla odvolacího orgánu) dle skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu, pak i samo rozhodnutí (odvolací) musí vycházet ze stavu v době svého vydání.“ Ke stejným závěrům odkázal Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 17. 3. 2016, č. j. 7 Azs 29/2016 – 22 v minulosti i v případě řízení podle zákona o pobytu cizinců, když uvedl, že podle rozsudku „Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 1 As 24/2011 – 79 (platí, že:) „Rozhodování správního orgánu podle skutkového stavu v době vydání rozhodnutí tedy vyplývá přímo z povahy správního řízení, které směřuje k vydání konstitutivního správního rozhodnutí. Teprve právní mocí takového rozhodnutí vzniká, mění se či zaniká právo a povinnost“. Z těchto obecných pravidel může zákonodárce stanovit určité výjimky.

21. Podle čl. II ve spojení s čl. XXXI zákona č. 222/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ve zněním pozdějších předpisů, jímž byly provedeny změny v zákoně o pobytu cizinců účinné ode dne 15. 8. 2017 platí, že řízení podle zákona o pobytu cizinců zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. 15. 8. 2017) a do tohoto dne neskončené se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle zákona o pobytu cizincům ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Uvedené pravidlo však na žalobce nedopadá, neboť řízení o jeho žádosti nebylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti uvedeného zákona.

22. Řízení o žádosti žalobce bylo v souladu s § 44 odst. 1 správního řádu zahájeno dne 15. 8. 2017, tj. doručením žádosti správnímu orgánu I. stupně, neboť řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení, došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. V tento den rovněž nabyl uvedený „změnový zákon“ účinnosti. Argumentace žalobce postrádá jakoukoli právní oporu.

23. Žalovaný nepochybil, na rozdíl od správního orgánu I. stupně, když aplikoval zákon o pobytu cizinců ve znění od 15. 8. 2017 (dále jen „zákon o pobytu cizinců v rozhodném znění“). Pro úplnost se poznamenává, že co se zastavovacího důvodu týče, došlo tímto „změnovým zákonem“ k pouhému přečíslování jednotlivých paragrafů, nikoli ke změně znění ustanovení, podle kterého bylo řízení o žádosti žalobce zastaveno.

24. Krajský soud proto přikročil k posouzení toho, zda zde byl důvod pro postup podle § 169r odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců v rozhodném znění. Podle tohoto ustanovení správní orgán usnesením zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec podal žádost o udělení mezinárodní ochrany podle zvláštního předpisu, kterým v tomto případě je zákon o azylu. O tom, že žalobce byl v okamžiku podání žádosti o pobytové oprávnění žadatelem dle zákona o azylu, není ze správního spisu pochyb, ostatně ani sám žalobce tuto skutečnost nerozporuje.

25. Pro účely posouzení této námitky žalobce je nutné stručně zrekapitulovat rozhodné skutečnosti, které je nutno na tomto místě zhodnotit. Jak plyne z podkladů shromážděných správními orgány (výpisy z CIS) a ze skutečností známých krajskému soudu z vlastní činnosti soudu v rámci věci žalobce sp. zn. 55 Az 2/2017, žalobce podal dne 14. 11. 2016 žádost o udělení mezinárodní ochrany, přičemž rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 9. 6. 2017, č. j. OAM-973/ZA-ZA11- HA10-2016 mu mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu nebyla udělena. Proti tomuto brojil žalobce již zmíněnou žalobou u zdejšího soudu (sp. zn. 55 Az 2 /2017), které byl ex lege přiznán odkladný účinek. O žalobě bylo rozhodnuto na ústním jednání dne 25. 10. 2017 za účasti zástupce žalobce a žalovaného, pověřené osoby Ministerstva vnitra, odbor azylové a migrační politiky tak, že žaloba se zamítá. Rozsudek v dané věci ze dne 25. 10. 2017, č. j. 55 Az 2/2017 – 33 nabyl právní moci dne 9. 11. 2017. Žalovaný vyhotovil nyní napadené rozhodnutí dne 9. 11. 2017 a ve smyslu § 71 odst. 1 písm. a) správního řádu jej vydal (vypravil) dne 10. 11. 2017. Krajskému soudu je dále z jeho vlastní činnosti známo, že proti uvedenému rozsudku žalobce brojil dne 20. 11. 2017 kasační stížností u Nejvyššího správního soudu a tato kasační stížnost vedená pod sp. zn. 4 Azs 237/2017 byla Nejvyšším správním soudem usnesením ze dne 28. 6. 2018 odmítnuta.

26. V obecné rovině neshledal krajský soud vad v postupu správního orgánu I. stupně a žalované, kteří v rámci zjišťování skutkového stavu věci vyšly z údajů v CIS. Cizinecký informační systém dle § 158 a násl. zákona o pobytu cizinců v rozhodném znění slouží potřebám tohoto zákona a výpis z něho je bezpochyby způsobilým podkladem pro rozhodnutí ve smyslu § 50 správního řádu a krajský soud jej považuje za přijatelný důkazní prostředek ve smyslu § 51 odst. 1 správního řádu. Informace o souvisejících soudních řízení jsou zde evidovány. Odůvodnění žalované v tomto směru neshledal krajský soud v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu, neboť žalobce ve své podstatně nenamítá jeho nepřezkoumatelnost v pravém slova smyslu, ale nesprávnost tohoto odůvodnění, která však pramení z krajským soudem níže popsaných skutečností.

27. Informace jsou do CIS z povahy věci vkládány s určitým zpožděním, jak ostatně plyne i z vyjádření žalované k podané žalobě, ve kterém uvedla, že „ke dni vydání napadeného rozhodnutí dne 9. 10. 2017 (vypraveného dne 10. 11. 2017), jí z Cizineckého informačního systému nebylo známo, že Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci žaloby proti zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany již rozhodl rozsudkem ze dne 25. 10. 2017, neboť tato informace byla do Cizineckého informačního systému jeho správcem vložena až dne 14. 11. 2017“ (zvýraznění doplněno krajským soudem). Konkrétní datum zápisu této informace do CIS není přitom zcela podstatné, podstatné je to, že k němu došlo s určitým zpožděním, což však samo o sobě nezpůsobuje žalobcem popisované důsledky a nepoužitelnost informací v tomto systému obsažených.

28. Za rozhodný okamžik pro posouzení důvodnosti námitky žalobce považuje krajský soud okamžik vydání rozhodnutí ve smyslu § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu, podle kterého platí, že vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle § 19 správního řádu, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí slovy: "Vypraveno dne:". Tak tomu bylo i v nyní posuzované věci. Právě vydáním rozhodnutí správní orgán závazně projevuje svoji vůli navenek, a tuto svoji projevenou vůli již nemůže vyjma zákonem stanovených případů změnit (autoremedura, přezkumné řízení, obnova řízení). Proces rozhodování správního orgánu je tak možné považovat za fakticky ukončený. V obdobném duchu se vyjadřuje jak správně právní teorie, tak i odborná literatura, příkladmo: „Vydáním rozhodnutí se stává rozhodnutí platné a pro správní orgán závazné a mohlo by být změněno nebo doplněno již jen zákonem stanoveným způsobem.“ (JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. § 71 [Lhůty pro vydání rozhodnutí]. In: JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. Správní řád. 5. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2016, s.

395. ISBN 978-80-7400-607-4.). Pro úplnost je možné podotknout i to, že v azylové věci žalobce byl předmětný rozsudek vyhlášen na ústním jednání již dne 25. 10. 2017.

29. Ze shora uvedených údajů je na první pohled zřejmé, že žalovaná v okamžiku svého rozhodování nedisponovala aktuálními informaci o stavu řízení před krajským soudem, neboť tyto informace nebyly do CIS doposud vloženy. Byť krajský soud není přesvědčen o tom, že žalovaná v okamžiku svého rozhodování nedostála svým zákonným povinnostem vážícím se ke zjišťování skutkového stavu věci, je nutné konstatovat, že jí zjištěný skutkový stav, s ohledem na limity CIS, neodrážel skutečný stav věci tak, jak požaduje § 3 správního řádu. K okamžiku rozhodování žalované bylo přezkumné soudní řízení správní před zdejším soudem ve věci žalobcovy žaloby proti rozhodnutí dle zákona o azylu již pravomocně skončeno. Tato skutečnost je pro posouzení důvodnosti námitky žalobce stěžejní. Způsob správy CIS a rychlost vkládání dat do tohoto systému nemohou jít k tíži žalobci. Jak krajský soud zopakoval v bodě 20 tohoto rozsudku, odvolací správní orgán, kterým žalovaná je, vychází při svém rozhodování ze skutkového a právního stavu, který je zde v době rozhodování.

30. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu platí, že žadatelem se pro účely tohoto zákona rozumí cizinec, který podal v České republice žádost o udělení mezinárodní ochrany, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany má dále cizinec po dobu běhu lhůty pro podání správní žaloby podle § 32 a po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva podle soudního řádu správního, má-li tato žaloba odkladný účinek nebo do vydání usnesení krajského soudu o nepřiznání odkladného účinku, pokud o něj cizinec požádal. Ustanovení § 32 zákona o azylu v odst. 1 stanovuje 15 denní lhůtu pro podání správní žaloby ode dne doručení rozhodnutí ministerstva vnitra ve věcech mezinárodní ochrany. Odst. 2 zakotvuje odkladný účinek podané žaloby a výjimky z tohoto pravidla. Odst. 5 pak stanovuje, že podání kasační stížnosti má odkladný účinek, mělo-li jej podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva vnitra ve věcech mezinárodní ochrany. Žalobcova žaloba, kterou zdejší soud projednal pod sp. zn. 55 Az 2/2017, měla s ohledem na předmět napadeného rozhodnutí v souladu s § 32 odst. 2 zákona o azylu odkladný účinek ze zákona.

31. Jak vyslovil Nejvyšší správní soud v právní větě ke svému rozsudku ze dne 9. 3. 2017, č. j. 5 Azs 4/2017 – 49, publikovaného pod č. 3561/2017 Sb. NSS, „cizinec neztrácí postavení žadatele o mezinárodní ochranu podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ani po pravomocném rozhodnutí o jeho žádosti, pokud proti tomuto rozhodnutí podá včas správní žalobu, která má buď ze zákona odkladný účinek (viz § 32 odst. 2 zákona o azylu), nebo ho sice ze zákona nemá, ale žadatel o něj požádá a soud jej přizná.“ V rámci odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší správní soud dále uvedl, že „na úpravu odkladného účinku žaloby navazuje, resp. tento právní režim kopíruje i úprava odkladného účinku kasační stížnosti (§ 32 odst. 5 zákona o azylu), ovšem s tím rozdílem, že negativním rozhodnutím krajského soudu o žalobě dosavadní žadatel v každém případě ztrácí postavení žadatele o mezinárodní ochranu, a ani přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti jej opět nenabývá.“ S tímto právním hodnocením se krajský soud plně ztotožňuje, neboť z uvedených zákonných ustanovení zcela jednoznačně plyne, že má-li cizinec postavení žadatele dle zákona o azylu po dobu běhu lhůty k podání správní žaloby, tím spíše jej má po dobu soudního řízení o podané žalobě. Vzhledem k tomu, že správní soudnictví je ovládáno zásadou jednoinstančnosti, ztotožňuje se krajský soud i s tím, že po „negativním“ rozhodnutí správního soudu o žalobě dosavadní žadatel ztrácí postavení žadatele o mezinárodní ochranu.

32. Z uvedených důvodů krajský soud uzavírá, že žalobce pozbyl postavení žadatele dle zákona o azylu ke dni právní moci rozsudku zdejšího soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. 55 Az 2/2017 – 33, tj. dne 9. 11. 2017, neboť tohoto dne vyvolalo soudní rozhodnutí zamýšlené účinky. To, že tento den uvedený rozsudek zdejšího soud nabyl právní moci, je ostatně žalované známo z výpisu z CIS ze dne 2. 1. 2018, jenž je založen ve správním spise. Z tohoto důvodu nemohlo být řízení o žádosti žalobce zastaveno, resp. toto zastavení žalovanou aprobováno.

33. V dalším řízení je žalovaná povinna zjistit skutkový stav v souladu § 3 správního řádu, přičemž přihlédne ke shora uvedeným zjištěným krajského soudu. Následně žalovaná opakovaně posoudí odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a zákonnost jeho postupu podle § 169r odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců v rozhodném znění.

34. Vzhledem k tomu, že skutkový stav, který vzala žalovaná za základ napadeného rozhodnutí, nebyl dostatečným způsobem zjištěn, zrušil krajský soud napadené rozhodnutí bez nařízeného jednání v souladu s § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc vrátil k dalšímu řízení žalované (§ 78 odst. 4 s. ř. s.) Shora vysloveným právním názorem je žalovaná podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázána.

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

36. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6 200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč. Odměna advokáta tedy činí 6 800 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 1 428 Kč. Celkem jde tedy o částku 8 228 Kč. K této částce se dále připočítává zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě krajský soud nezapočetl, neboť odkladný účinek nebyl žalobě přiznán. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 11 228 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.