50 Af 6/2019 - 60

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobkyně: Jihočeská sociální pomoc, o. p. s., IČO 26034948 sídlem Klavíkova 1570/7, 370 04 České Budějovice proti žalovaný: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 12. 2018, čj. 56509/18/5000-10470-706239, čj. 56513/18/5000-10470-706239 a čj. 56514/18/5000- 10470-706239, takto:

Výrok

I. Žaloby se zamítají.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Krajský soud předně poznamenává, že usnesením ze dne 23. 10. 2019, čj. 50 Af 6/2019-54, spojil dle § 39 odst. 1 s. ř. s. řízení vedená pod sp. zn. 50 Af 6/2019, sp. zn. 50 Af 7/2019 a sp. zn. 50 Af 8/2019 ke společnému projednání a věci jsou nadále vedeny pod společnou sp. zn. 50 Af 6/2019. A. Vymezení věci původně vedené pod sp. zn. 50 Af 6/2019 2. Úřad práce České republiky, krajská pobočka pro České Budějovice (dále jen „poskytovatel“), poskytl žalobkyni na základě uzavřené dohody ze dne 4. 8. 2016, č. CBA-V-14/2016 (dále jen „dohoda č. 1“), příspěvek na vytvoření pracovních příležitostí v rámci veřejně prospěšných prací, a to v rozsahu a za podmínek v této dohodě uvedených.

3. Žalobkyně vytvořila pracovní příležitost (druh práce – pomocná kuchařka) a přijala do pracovního poměru na dobu určitou od 5. 8. 2016 do 31. 1. 2017, resp. 31. 7. 2017 (dle dodatku pracovní smlouvy č. 1 ze dne 1. 2. 2017) uchazeče o zaměstnání doporučeného poskytovatelem. V dohodě č. 1 se poskytovatel zavázal poskytnout žalobkyni příspěvek ve výši vynaložených prostředků na mzdy nebo platy na zaměstnance, včetně pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvedl z vyměřovacího základu zaměstnance, maximálně však 14 000 Kč měsíčně (respektive 15 000 Kč měsíčně po změně dohody č. 1 dodatkem č. 1 ze dne 27. 1. 2017). Za dobu poskytování příspěvku od 5. 8. 2016 do 31. 1. 2017 nesměl součet poskytnutých příspěvků překročit částku 84 000 Kč (respektive 174 000 Kč za období do 31. 7. 2017 po změně dohody č. 1 dodatkem č. 1 ze dne 27. 1. 2017).

4. Dne 11. 1. 2018 oznámil poskytovatel Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) podezření na porušení rozpočtové kázně ze strany žalobkyně, jelikož nedodržela podmínku stanovenou v článku V bod 2. dohody č. 1, a ačkoliv byla vyzvána k navrácení příslušné částky poskytnutého příspěvku, žalobkyně tak neučinila.

5. Dne 18. 1. 2018 zahájil správce daně u žalobkyně daňovou kontrolu. Žalobkyně byla následně dne 8. 3. 2018 seznámena s výsledkem kontrolního zjištění, dle něhož v rozporu s uzavřenou dohodou v některých měsících vyplácela mzdu a odváděla pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění až poté, co jí poskytovatel vyplatil příspěvek. Dne 19. 4. 2018 došlo k projednání zprávy o daňové kontrole, kterou žalobkyně téhož dne převzala.

6. V důsledku porušení rozpočtové kázně vydal správce daně platební výměr č. 110/2018 ze dne 23. 4. 2018, čj. 1057289/18/2200-31471-302427 (dále jen „platební výměr č. 1“), na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 97 170 Kč.

7. Dne 16. 5. 2018 podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí odvolání. Žalovaný toto odvolání rozhodnutím ze dne 21. 12. 2018, čj. 56509/18/5000-10470-706239, zamítl a platební výměr č. 1 potvrdil. B. Vymezení věci původně vedené pod sp. zn. 50 Af 7/2019 8. Poskytovatel žalobkyni poskytl na základě uzavřené dohody ze dne 29. 11. 2016, č. CBA-V-51/2016 (dále jen „dohoda č. 2“), příspěvek na vytvoření pracovních příležitostí v rámci veřejně prospěšných prací, a to v rozsahu a za podmínek v této dohodě uvedených.

9. Žalobkyně vytvořila pracovní příležitost (druh práce – pomocná kuchařka) a přijala do pracovního poměru na dobu určitou od 1. 12. 2016 do 31. 5. 2017, resp. 30. 11. 2017 (dle dodatku pracovní smlouvy č. 1 ze dne 1. 6. 2017) uchazeče o zaměstnání doporučeného poskytovatelem. V dohodě č. 2 se poskytovatel zavázal poskytnout žalobkyni příspěvek ve výši vynaložených prostředků na mzdy nebo platy na zaměstnance, včetně pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvedl z vyměřovacího základu zaměstnance, maximálně však 14 000 Kč měsíčně (respektive 15 000 Kč měsíčně po změně dohody č. 2 dodatkem č. 1 ze dne 24. 2. 2017). Za dobu poskytování příspěvku od 1. 12. 2016 do 31. 5. 2017 nesměl součet poskytnutých příspěvků překročit částku 84 000 Kč (respektive 177 000 Kč po změně dohody č. 2 dodatkem č. 2 ze dne 29. 5. 2017, jímž došlo k prodloužení obsazenosti pracovního místa do 30. 11. 2017).

10. Správce daně na základě důkazních prostředků, které měl k dispozici od poskytovatele, ověřil, že žalobkyně nevrátila poskytovateli poskytnutý příspěvek vyplacený v rozporu s podmínkami dohody č. 2 v termínu stanoveném výzvou k vrácení příspěvku ze dne 29. 11. 2017. Lhůta pro vrácení finančních prostředků uplynula 18. 1. 2018.

11. Dne 13. 3. 2018 správce daně zahájil daňové řízení ve věci vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně. V důsledku porušení rozpočtové kázně vydal správce daně platební výměr č. 109/2018 ze dne 18. 4. 2018, čj. 988946/18/2200-31471-302427 (dále jen „platební výměr č. 2“), na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 28 807 Kč.

12. Dne 16. 5. 2018 podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí odvolání. Žalovaný toto odvolání rozhodnutím ze dne 21. 12. 2018, čj. 56513/18/5000-10470-706239, zamítl a platební výměr č. 2 potvrdil. C. Vymezení věci původně vedené pod sp. zn. 50 Af 8/2019 13. Poskytovatel žalobkyni poskytl na základě uzavřené dohody ze dne 30. 8. 2016, č. CBA-V-22/2016 (dále jen „dohoda č. 3“), příspěvek na vytvoření pracovních příležitostí v rámci veřejně prospěšných prací, a to v rozsahu a za podmínek v této dohodě uvedených.

14. Žalobkyně vytvořila pracovní příležitost (druh práce – pomocná kuchařka) a přijala do pracovního poměru na dobu určitou od 1. 9. 2016 do 28. 2. 2017, resp. do 31. 8. 2017 (dle dodatku pracovní smlouvy č. 1 ze dne 1. 3. 2017) uchazeče o zaměstnání doporučeného poskytovatelem. V dohodě č. 3 se poskytovatel zavázal poskytnout žalobkyni příspěvek ve výši vynaložených prostředků na mzdy nebo platy na zaměstnance, včetně pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvedl z vyměřovacího základu zaměstnance, maximálně však 14 000 Kč měsíčně (respektive 15 000 Kč měsíčně po změně dohody č. 3 dodatkem č. 1 ze dne 24. 2. 2017). Za dobu poskytování příspěvku od 1. 9. 2016 do 28. 2. 2017 nesměl součet poskytnutých příspěvků překročit částku 84 000 Kč (respektive 174 000 Kč za období do 31. 8. 2017 po změně dohody č. 3 dodatkem č. 1 ze dne 24. 2. 2017).

15. Správce daně na základě důkazních prostředků, které měl k dispozici od poskytovatele, ověřil, že žalobkyně nevrátila poskytovateli poskytnutý příspěvek vyplacený v rozporu s podmínkami dohody č. 3 v termínu stanoveném výzvou k vrácení příspěvku ze dne 29. 11. 2017. Lhůta pro vrácení finančních prostředků uplynula 18. 1. 2018.

16. V důsledku porušení rozpočtové kázně vydal správce daně platební výměr č. 108/2018 ze dne 18. 4. 2018, čj. 988939/18/2200-31471-302427 (dále jen „platební výměr č. 3“), na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 28 000 Kč.

17. Dne 16. 5. 2018 podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí odvolání. Žalovaný toto odvolání rozhodnutím ze dne 21. 12. 2018, čj. 56514/18/5000-10470-706239, zamítl a platební výměr č. 3 potvrdil.

II. Shrnutí žalob

18. Žalobkyně ve všech žalobách shodně uvedla, že se s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně a stejně tak s žalobou napadeným rozhodnutím neztotožnila. Dle jejího názoru se žalovaný nezabýval všemi věcnými a faktickými námitkami a odvolacími důvody.

19. Žalobkyně dále uvedla, že se stanoviskem správního orgánu prvního stupně nebyla nikdy seznámena. Dodala, že mzdy zaměstnancům vyplatila a odvody státu řádně zaplatila. Žádné finanční prostředky si nikdy neponechala a nikdy je nevyužila jiným způsobem a k jinému účelu.

20. Závěrem žalobkyně dodala, že tvrzení žalovaného o tom, že příspěvky od poskytovatele byly vypláceny neoprávněně, na základě nepravdivých údajů kategoricky odmítá, a že termín „nepravdivý“ je diametrálně odlišný od termínu „opožděný“. Prostředky vyplatila oprávněně a zpoždění několika dnů vysvětlila.

21. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud žalobami napadená rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného a repliky žalobkyně

22. Žalovaný ve svém rozsáhlém vyjádření k žalobám nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a předmět sporu.

23. K neseznámení se stanoviskem správce daně k námitkám žalovaný uvedl, že zásadně nesouhlasí s tvrzením žalobkyně a námitku považuje za nedůvodnou. Žalobkyně měla možnost se seznámit s výsledky kontrolních zjištění a vyjádřit se k nim, k čemuž jí správce daně stanovil lhůtu 15 dní rozhodnutími ze dne 13. 3. 2018. Žalobkyně se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Žalovaný pro úplnost dodal, že žalobkyně podala námitky proti výsledkům kontroly ze dne 23. 8. 2017, ale neuvedla žádné konkrétní námitky ani důkazy o nesprávnosti kontrolních zjištění.

24. K námitkám neexistence porušení rozpočtové kázně a neoprávněného vyplacení příspěvků žalovaný uvedl, že součástí každého vyúčtování mzdových nákladů, které žalobkyně poskytovateli předkládala, byla příloha „upozornění pro zaměstnavatele“, ve kterém žalobkyně prohlašuje, že si je vědoma, že do výkazů se uvádí již vynaložené náklady na hrubou mzdu a již odvedené pojistné. Pokud tak žalobkyně uvedla náklady, které doposud nevynaložila, tak porušila dohody a byla oprávněně vyzvána k vrácení prostředků. Zpoždění žalobkyně je tak sice pravdivé, zároveň je však porušením podmínek dohod.

25. Žalovaný dále uvedl, že součástí všech napadených rozhodnutí je přehledná tabulka, ze které vyplývají data připsání příspěvku a skutečná data vyplacených mezd a zdravotního a sociálního pojištění. Z nich je zřejmé, že žalobkyně uvedla ve výkazech a jejich příloh nepravdivé údaje potvrdila, že již odvody uhradila a mzdy vyplatila, aniž by se toto tvrzení zakládalo na pravdě.

26. Žalovaný v souvislosti s poskytnutím příspěvku odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2009, čj. 1 Afs 100/2009-63, č. 2332/2011 Sb. NSS, a ze dne 19. 7. 2018, čj. 7 Afs 172/2018-40, ve kterých se Nejvyšší správní soud zabýval akceptací podmínek poskytovatele ze strany příjemce dotace a „tvrdostí sankce“ za porušení rozpočtové kázně.

27. U námitky žalobkyně týkající se likvidační funkce odvodu žalovaný vysvětlil, že se jedná o vrácení prostředků, které žalobkyně původně obdržela z cizích zdrojů, nikoliv o vlastní prostředky vytvořené vlastní činností. Nejedná se tak o sankci trestní povahy, což vyplývá i z žalovaným citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2019, čj. 6 Afs 246/2018-32.

28. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

29. Žalobkyně v replice zopakovala, že zaměstnanci i stát dostali veškeré platby včas s marginálním opožděním v řádu jednoho až tří dnů oproti textu dohod, což žalobkyně řádně zdůvodnila, vysvětlila a doložila. Vytýkaná pochybení jsou pouze formální povahy. Nad rámec uvedeného žalobkyně dodala, že se tvrzeními žalovaného cítí dotčená a morálně poškozená na své cti.

IV. Průběh jednání

30. V průběhu jednání konaného dne 20. 11. 2019 účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích. Žalobkyně mimo jiné uvedla, že všechny potřebné odvody uhradila a nikomu nic nedluží. K opoždění úhrad došlo v důsledku bankovních lhůt, používání datových schránek atd. Žalobkyně dále dodala, že prodleva mezi přijetím příspěvku a úhradou vykazovaných nákladů byla maximálně v rozsahu 2 dnů. Žalovaný se jejími odvolacími námitkami řádně nezabýval.

V. Právní hodnocení krajského soudu

31. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

32. Žaloba není důvodná.

33. Podstatou žalobní argumentace je žalobčino přesvědčení, dle něhož se žalovaný nezabýval všemi věcnými a faktickými námitkami a odvolacími důvody; svou povahou se tak jedná o námitku nepřezkoumatelnosti žalobou napadených rozhodnutí.

34. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek, a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

35. Žalobkyně nespecifikovala, jakými námitkami a odvolacími důvody se žalovaný ve svých rozhodnutích dle jejího názoru nezabýval. Svou námitku tak ponechala ve zcela obecné rovině, pročež i krajský soud v tomto ohledu pouze obecně poznamenává, že namítanou nepřezkoumatelnost neshledal. Žalobou napadená rozhodnutí netrpí ve smyslu shora uvedeného žádnými nedostatky.

36. K námitkám věcného charakteru dále krajský soud uvádí následující. některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), je porušením rozpočtové kázně „neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, Národního fondu nebo státních finančních aktiv jejich příjemcem.“ 38. Dle § 44a odst. 4 písm. b) rozpočtových pravidel, ve znění do 31. 12. 2017, činí odvod za porušení rozpočtové kázně v těchto případech částku, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň.

39. Dle § 3 písm. f) rozpočtových pravidel se rozumí zadržením peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu „porušení povinnosti vrácení prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu ve stanoveném termínu.“ 40. Dle § 17 rozpočtových pravidel mohou být dotace nebo návratné finanční výpomoci poskytovány na základě dohod uzavíraných mezi poskytovatelem a žadatelem o dotaci, stanoví-li tak zvláštní zákon.

41. Žalobkyně a poskytovatel uzavřeli dle § 17 zákona rozpočtových pravidel ve spojení s § 119 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, shora uvedené dohody o vytvoření pracovních příležitostí v rámci veřejně prospěšných prací a poskytnutí příspěvku. Tyto dohody obsahovaly jasně stanovená a vymezená práva a povinnosti smluvních stran.

42. Dle čl. III bodu 4. dohod byl příspěvek splatný do 30 kalendářních dnů ode dne, kdy žalobkyně poskytovateli předložila „Vyúčtování mzdových nákladů – VPP“, a to na formuláři, který byl přílohou těchto dohod. Dle čl. III bodu 6. měla žalobkyně povinnost touto formou vykazovat vynaložené mzdové prostředky, a to nejpozději do konce měsíce následujícího po uplynutém vykazovaném období. Samotný formulář pak obsahoval výslovné upozornění, že dle § 24 vyhlášky č. 518/2004 Sb. kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „vyhláška č. 518/2004 Sb.), se do výkazu uvádí již vynaložené mzdové prostředky a odvedené pojistné na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění.

43. Dle čl. V bodu 2. dohod se žalobkyně zavázala vrátit vyplacený měsíční příspěvek poskytovatele, pokud hrubá mzda uvedená ve výkazu „Vyúčtování mzdových nákladů – VPP“ nebude zaúčtována zaměstnanci k výplatě za tento příslušný měsíc a po zákonných srážkách vyplacena před poskytnutím příspěvku poskytovatelem za příslušný měsíc.

44. Dle čl. VI bodu 4. je nevrácení příspěvku nebo jeho části na výzvu poskytovatele podle článku V porušením rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel.

45. Pro přehlednost krajský soud dále uvádí přehled žalobčiných úhrad mzdy a pojistného na sociální zabezpečení (SZ) a veřejného zdravotního pojištění (VZP) za uvedené měsíce, včetně data připsání příspěvku od poskytovatele na účet žalobkyně. Sp. zn. období Příspěvek od poskytovatele Úhrada mzdy Úhrada SZ Úhrada VZP 50 Af 6/2019 08/2016 19. 9. 2016 20. 9. 2016 20. 9. 2016 20. 9. 2016 09/2016 18. 10. 2016 19. 10. 2016 19. 10. 2016 19. 10. 2016 10/2016 15. 11. 2016 18. 11. 2016 18. 11. 2016 18. 11. 2016 11/2016 9. 12. 2016 15. 12. 2016 15. 12. 2016 15. 12. 2016 12/2016 13. 1. 2017 16. 1. 2017 16. 1. 2017 16. 1. 2017 46. Z uvedeného přehledu je zřejmé (a mezi stranami zároveň nesporné), že v uvedených měsících žalobkyně uhradila mzdy, pojistné na sociální a zdravotního pojištění (popřípadě jen některou z těchto plateb) až po vyplacení příspěvku od poskytovatele. Tento postup je však v rozporu s článkem V bodem 2. uzavřených dohod. Všechny dohody zároveň jasně stanovují situace, jež hodnotí jakožto porušení rozpočtové kázně, a v jaké výši za ně bude stanoven odvod. Rozlišena jsou tak ve smyslu § 44a odst. 4 rozpočtových pravidel jak „lehčí“ nedodržení podmínek, za něž bude stanoven odvod vy výši 5 % z celkové částky, v níž byla rozpočtová kázeň porušena, tak i ostatní nedodržení podmínek, za které bude stanoven odvod ve výši, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň. Do druhé skupiny spadá i nevrácení příspěvku nebo jeho části na výzvu poskytovatele.

47. Dohody navíc obsahovaly podmínku, dle níž příspěvek poskytovatele je splatný do 30 kalendářních dnů ode dne, kdy žalobkyně doložila výkaz „Vyúčtování mzdových nákladů – VPP“ na formuláři, který je přílohou dohod. Pro příklad je možné využít období 08/2016. Jestliže bylo vyplacení příspěvku od poskytovatele navázáno na vyplnění výkazu, do kterého dle jiného ustanovení dohody bylo zapotřebí vyplnit platby a odvody vyplacené před datem poskytnutí příspěvku, pak z uvedeného jasně vyplývá, že žalobkyně do výkazu pro poskytovatele vyplnila ještě neproběhlé výplaty mzdy a odvody, na základě kterých jí byl následně poskytovatelem dne 19. 9. 2016 poskytnut příspěvek, ze kterého žalobkyně poté uhradila mzdu a zákonné odvody dne 20. 9. 2016, tj. až po připsání příspěvku od poskytovatele.

48. Pro úplnost krajský soud poznamenává, že ačkoli se žalobkyně dopustila porušení podmínek dle uzavřených dohod i v červenci roku 2017, poskytovatel za této měsíc žalobkyni k navrácení dotace nevyzval a nedošlo tak k porušení rozpočtové kázně ve smyslu čl. V bod 1. dohody č. 1.

49. K argumentaci žalobkyně obsažené v odvolání a částečně v žalobě, jež směřovala k přílišné tvrdosti ze strany správních orgánů, krajský soud uvádí, že dle § 14 odst. 1 rozpočtových pravidel není na dotaci nebo návratnou finanční výpomoc právní nárok. To vyplývá i z rozsudku ze dne 29. 10. 2009, čj. 1 Afs 100/2009-63, č. 2332/2011 Sb. NSS, v něm Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „[p]oskytování finančních prostředků v tomto ohledu je tedy jakýmsi dobrodiním státu, na který není obecně právní nárok, rozhodování o něm nepodléhá správními úřadu ani soudnímu přezkumu a děje se na základě rozhodnutí poskytovatele dotace či návratné finanční výpomoci, které má zvláštní náležitosti, pouze částečně shodné s formálními náležitostmi obecného správního rozhodnutí, a je vydáváno poskytovatelem dotace v reakci na žádost jejího potencionálního příjemce.“ Z uvedeného vyplývá určité vrchnostenské postavení poskytovatele dotace. Na rozdíl od soukromoprávních vztahů, kde je presumována rovnost stran, zde může poskytovatel dotace autoritativně stanovit práva a povinnosti jednostranně vůči příjemci dotace. Oproti soukromoprávním vztahům zde není protiplnění ve prospěch poskytovatele dotace, ale právě akceptace podmínek, za nichž je dotace přijímána (srov. například již 02/2017 13. 3. 2017 14. 3. 2017 6. 3. 2017 6. 3. 2017 03/2017 19. 4. 2017 26. 4. 2017 20. 4. 2017 20. 4. 2017 07/2017 25. 8. 2017 29. 8. 2017 10. 8. 2017 10. 8. 2017 50 Af 8/2019 10/2016 15. 11. 2016 18. 11. 2016 18. 11. 2016 18. 11. 2016 11/2016 9. 12. 2016 15. 12. 2016 15. 12. 2016 15. 12. 2016 50 Af 7/2019 12/2016 13. 1. 2017 25. 1. 2017 16. 1. 2017 16. 1. 2017 03/2017 19. 4. 2017 26. 4. 2017 20. 4. 2017 20. 4. 2017 rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2005, čj. 2 Afs 58/2005-90). Nicméně i kdyby tomu tak nebylo, nelze přehlédnout, že poskytovatel dotace nestanovil podmínku poskytnutí příspěvku až po vykázání uhrazených mzdových nákladů a pojistného na sociálním zdravotním pojištění svévolně či z jakéhosi rozmaru, nýbrž proto, že tato podmínka vyplývá z § 24 vyhlášky č. 518/2004 Sb.

50. Žalovaný v této souvislosti přiléhavě odkázal na shora citovaný rozsudek čj. 7 Afs 172/2018, v němž Nejvyšší správní soud připustil, že určitá tvrdost postupu poskytovatele dotace, potažmo správce daně „plyne od samého počátku z rozhodnutí o poskytnutí dotace, o niž stěžovatel požádal. Již z tohoto rozhodnutí plyne jak povaha stěžovatelova závazku, tak povaha případné sankce.“ Zároveň „[t]ato hrozba se nad stěžovatelem vznášela již od okamžiku, kdy se rozhodl takto nastavenou dotaci přijmout.“ Taktéž v nyní projednávané věci byla žalobkyně s podmínkami poskytnutí dotace včetně případných sankcí dopředu seznámena a s těmito podmínkami souhlasila.

51. K otázce přiměřenosti odvodu za porušení rozpočtové kázně se vyslovil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 31. 10. 2018, čj. 1 Afs 291/2017-33, č. 3854/2019 Sb. NSS, v němž dovodil, že „[p]ři stanovení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně je třeba vycházet ze zásady přiměřenosti, tedy rozumného vztahu mezi závažností porušení rozpočtové kázně a výší za ně předepsaného odvodu. Správce daně musí zvážit, zda je důvod k odvodu v plné výši čerpaných či poskytnutých prostředků státního rozpočtu, či pouze k odvodu odpovídajícímu závažnosti a významu porušení povinnosti (§ 44a odst. 4 rozpočtových pravidel) a své rozhodnutí náležitě odůvodnit. […] Týká-li se porušení povinnosti oddělitelné části poskytnuté dotace, odvod bude stanoven pouze částkou odpovídající této části dotace. I zde však mohou vyvstat okolnosti, které mohou s ohledem na malou závažnost porušení povinnosti vést správce daně ke snížení odvodu ve smyslu zásady přiměřenosti (§ 44a odst. 4 rozpočtových pravidel).“ 52. Žalovaný v žalobou napadených rozhodnutí odůvodnil, jakým způsobem stanovil výše odvodů za porušení rozpočtové kázně. Je zřejmé, že správce daně i žalovaný považovali za částku čerpanou v rozporu s podmínkami, a tedy částku, ve které byla porušena rozpočtová kázeň, částku odpovídající jednotlivým měsícům poskytnutí dotace, v nichž došlo k porušení podmínek stanovených v dohodách. Byť bylo odůvodnění správních orgánů v tomto ohledu relativně stručné, považuje jej krajský soud za dostatečné a přezkoumatelné. Dostály tak požadavkům vyplývajícím ze shora citovaného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu.

53. Ve shodě s žalovaným krajský soud uvádí, že vytýkané pochybení není pouze formálního charakteru, neboť dle § 24 vyhlášky č. 518/2004 Sb. platí, že „[p]říspěvek na vytvoření pracovní příležitosti v rámci veřejně prospěšných prací se poskytuje měsíčně nebo v jiném dohodnutém období a je splatný do 30 kalendářních dnů od předložení vyúčtování vyplacených mzdových nákladů.“ Z uvedeného je patrno, že příspěvek na vytvoření pracovní příležitosti má zpětnou povahu. Příjemce tohoto příspěvku tak musí svou činnost vyvíjet primárně na vlastní náklady, přičemž poskytovatel dotace na základě vykázání skutečně vynaložených prostředků příspěvek zpětně vyplatí, a to v rozsahu stanoveném příslušnou dohodou dle § 119 zákona o zaměstnanosti. Postup žalobkyně ve shora uvedených měsících však zpětnou povahu tohoto příspěvku zcela obrací. Tím v podstatě obcházela princip, dle něhož příjemce příspěvku provozuje svou činnost především z vlastních zdrojů, neboť úhradu mzdy a pojistného na sociálním a zdravotním pojištění prováděla až ve chvíli, kdy jí byl příspěvek připsán na účet.

54. Pro posouzení závažnosti žalobčina jednání je podstatná též skutečnost, že žalobkyně opakovaně v rozporu se skutečností ve výkazu „Vyúčtování mzdových nákladů – VPP“ uváděla výdaje, které v té době ještě nevynaložila, čímž poskytovatele uváděla v omyl (právě na základě těchto nepravdivých informací totiž příspěvek v posuzovaných obdobích v rozporu s podmínkami jeho poskytnutí vyplatil). Není přitom patrno, z jakých důvodů takto činila. Ať se tak ovšem stalo v důsledku administrativního pochybení či pro nedostatek finančních prostředků (cash-flow) apod., na posouzení věci to nemůže mít vliv. Je to vždy příjemce dotace, kdo nese odpovědnost za dodržení podmínek jejího poskytnutí.

55. Na okraj k tomu krajský soud poznamenává, že obdobně pak i přímo v průběhu jednání před soudem v rozporu se skutečností výslovně uvedla, že prodleva mezi přijetím příspěvku a odchozími platbami nikdy nepřekročila 2 dny. O tom, že tato prodleva byla v mnohých měsících znatelně delší, svědčí přehled obsažený shora v odstavci 45 (správnost zjištěného skutkového stavu přitom žalobkyně nikterak nezpochybnila). Žalobčino pochybení tak v žádném případě nelze přičítat pouhým prodlévám při bankovních převodech. Zároveň samozřejmě stále platí, že poskytovatel vyplatil žalobkyni příspěvek až tehdy, kdy již vykázala, že příslušné náklady vynaložila; doba mezi tímto výkazem a reálnou úhradou nákladů je tak reálně ještě delší.

56. Z druhé strany je však samozřejmě nutno přihlédnout k tomu, že žalobkyně využila poskytnutý příspěvek ke stanovenému účelu a nikoli pro své vlastní obohacení nebo pro jiný účel, než jaký stanovily dohody o poskytnutí příspěvku.

57. Na základě všech uvedených okolností proto krajský soud shodně s daňovými orgány spatřuje přiměřenost odvodu za porušení rozpočtové kázně v tom, že byl žalobkyni vyměřen pouze v rozsahu, v jakém se porušení rozpočtové kázně dopustila, tj. pouze za shora uvedená období, a nikoli veškerých příspěvků poskytnutých na základě shora uvedených dohod s poskytovatelem.

58. K námitce žalobkyně, že nebyla seznámena se stanoviskem správce daně, krajský soud uvádí, že ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně ve všech případech obdržela rozhodnutí o stanovení lhůty podle ustanovení § 88 odst. 3 daňového řádu, jimiž jí byla stanovena lhůta 15 dnů od doručení rozhodnutí k vyjádření k výsledku kontrolního zjištění a navržení jeho doplnění. Žalobkyně se ve lhůtě stanovené nevyjádřila. Ani tato námitka tudíž není důvodná.

VI. Závěr a náklady řízení

59. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloby nejsou důvodné, a proto je podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

60. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení