51 A 12/2022– 86

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. Heleny Nutilové, ve věci žalobkyně: České radiokomunikace, a. s. sídlem Skokanská 2117/1, Břevnov, Praha 6 zastoupena advokátkou Mgr. Karin Konstantinovovou společnicí v TEMPUS, advokátní kancelář, s. r. o. sídlem Benediktská 690/7, Praha 1 – Staré Město proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2022, č. j. KUJCK 81698/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 5. 3. 2020 podal stavebník společnost ACEK BOHEMIA, s. r. o., žádost o vydání rozhodnutí o umístěné stavby. Rozhodnutím ze dne 16. 6. 2020, č. j. SU/1538/2020 Br, stavební úřad Magistrát města České Budějovice rozhodl o umístění stavby „Výstavba bytových domů a technické a inženýrské infrastruktury, Husova kolonie, U Rozumova dvora, České Budějovice, II. etapa, ul. Korandova, ul Mikuláše z Husi, ul. Libničská“ na pozemku p. č. 325, 345, 352, 353, 354/1, 354/2, 354/6, 354/7, 354/10, 354/15 a 360 v k. ú. České Budějovice 4. Územní rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 23. 4. 2020 do datové schránky a dle doložky právní moci nabylo právní moci dne 25. 7. 2020, když žádný z účastníků řízení nepodal odvolání.

2. Dne 23. 2. 2021 obdržel žalovaný podnět žalobkyně na zahájení přezkumného řízení s poukazem na to, že žalobkyně provozuje v zájmovém území vysílač, ke kterému je zřízeno výměrem/rozhodnutím Krajského Národního výboru v Českých Budějovicích ze dne 13. 4. 1951, zn. j. XI/1–127, 6–2–1951, ochranné pásmo, s nímž je umístěná stavba v kolizi. Dne 1. 3. 2021 předal stavební úřad spisový materiál žalovanému se stanoviskem, aby žalovaný v přezkumném řízení územní rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný sdělením ze dne 14. 5. 2021 neshledal důvod k zahájení přezkumného řízení.

3. Dne 2. 7. 2021 podala žalobkyně žádost o obnovu územního řízení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) správního řádu a uvedla, že při nahlížení do spisu dne 5. 5. 2021 z předkládací zprávy stavebního úřadu ze dne 1. 3. 2021 (stanoviska) zjistila, že „Stavební úřad v územním řízení vycházel z premisy, že vysílač bude vymístěn“, z čehož má plynout, že stavební úřad vydané územní rozhodnutí založil na nesprávně zjištěném skutkovém stavu plynoucího z tohoto nesprávného předpokladu. To považovala žalobkyně za novou dříve neznámou skutečnost, kterou nemohla namítat v původním územním řízení, přičemž tato skutečnost může dle jejího hodnocení odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování v územním rozhodnutí.

4. Rozhodnutím ze dne 12. 4. 2022, č. j. SU/4328/2021–19, stavební úřad zamítl žádost žalobkyně o obnovu řízení, neboť dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky pro obnovu řízení dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, neboť zde nejsou žádné nové skutečnosti a stavební úřad v poukazovaném předložení spisu (stanovisku) „neuváděl skutečnost, že fakticky dochází k vymístění vysílače, nýbrž citoval některé části příslušných článků platné územně plánovací dokumentace a územně plánovacího podkladu, které vyjadřují pouhý předpoklad vymístění vysílače po ukončení jeho činnosti či po jeho případném přemístění v budoucnosti, tj. bez uvedení konkrétního časového hlediska. Stavební úřad nevycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu, stavební úřad se v územním řízení nedomníval, že současně dochází k vymístění vysílače. Stavební úřad tuto domněnku společnosti České radiokomunikace a. s., o tom, že se v územním řízení domníval, že současně dochází k vymístění vysílače, ve svém stanovisku neuváděl.“ V tomto směru je popisováno, že předpoklad vymístění vysílače je založen platným územním plánem a územní studií. Stavební úřad dále dospěl k závěru, že ani další „věcná podmínka ustanovení § 100 odst. 2 správního řádu, která představuje nemožnost uplatnit tvrzené důvody obnovy řízení (tzv. „nové“ skutečnosti či důkazy) účastníkem v odvolacím řízení…“ nebyla splněna, jelikož žalobkyně mohla tvrzené důvody obnovy řízení uplatnit již v odvolání, neboť podklady pro územní rozhodnutí jí byly známy, jakož i objektivní skutečnosti které z nich plynou. K územní studii se žalobkyně dle stavebního úřadu v průběhu jejího pořizování vyjadřovala a její obsah jí byl znám, včetně premisy (předpokladu) vymístění vysílače bez konkrétního časového rámce.

5. Žalobkyně proti rozhodnutí stavebního úřadu brojila odvoláním, o kterém žalovaný rozhodl shora uvedeným žalobou napadeným rozhodnutím tak, že jej dle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a prvostupňové správní rozhodnutí potvrdil, neboť neshledal naplnění předpokladů § 101 odst. 1 písm. a) a odst. 2 správního řádu. Dle stavebního úřadu chybějící souhlas žalobkyně se stavbou nebo nesprávné posouzení podmínek územní studie nejsou novými skutečnostmi nebo důkazy, přičemž žalobkyně v rámci územního řízení proti záměru nebrojila a ani se neodvolala. Sama skutečnost, že žalobkyně nepodala odvolání dle žalovaného k zamítnutí její žádosti nevedlo, neboť důvodem zamítnutí byla nedůvodnost žádosti – nenaplnění taxativně zákonem stanovených důvodů. Stanovisko stavebního úřadu ze dne 1. 3. 2021 není dle žalovaného žádnou novou skutečností, která by byla důvodem k obnově řízení. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojí žalobkyně včasnou žalobou doručenou krajskému soudu dne 15. 9. 2021.

II. Shrnutí žaloby

6. Na prvním místě žalobkyně namítá nezákonnost z důvodu nesprávně zjištěného skutkového stavu a uvádí, že správní orgány nesprávně posoudily naplnění důvodů obnovy řízení dle § 100 odst. 1 správního řádu, neboť: * vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti – žalobkyně poukazuje, že nedochází a nedojde k odstranění předmětného vysílače, avšak stavební úřad dle stanoviska z 1. 3. 2021 vycházel z mylného předpokladu, že vysílač bude vymístěn; * žalobkyně nemohla své námitky uplatnit v původním územním řízení, neboť nevěděla, že stavební úřad vychází při rozhodování z nesprávně zjištěného skutkového stavu a domnívá se, že vysílač bude vymístěn – až ve stanovisku ze dne 1. 3. 2021, se kterým se žalobkyně seznámila dne 5. 5. 2021, stavební úřad uvedl nové skutečnosti, které nebyly obsaženy ani ve výroku, ani v odůvodnění územního rozhodnutí a které měly dle žalobkyně vliv na výrok územního rozhodnutí a dle jejího názoru rovněž odůvodňují obnovu řízení; * uvedené odůvodňuje jiné řešení otázky, jež byla předmětem řešení při rozhodování – vydávání územního rozhodnutí.

7. Skutečnost, že žalobkyně nepodala odvolání proti územnímu rozhodnutí dle jejího názoru není překážkou pro podání žádosti o povolení obnovy řízení ve smyslu § 100 odst. 2 správního řádu, jak se mylně domnívá žalovaný.

8. Žalobkyně poukazuje rovněž na to, že nedala s umístěním stavby souhlas a že k vydání územního rozhodnutí došlo také v rozporu s územní studií. Za relevantní pak považuje i to, že sám stavební úřad ve svém stanovisku ze dne 1. 3. 2021 navrhl, aby bylo územní rozhodnutí v přezkumném řízení zrušeno, neboť jsou ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem a zákonem o elektronických komunikacích a dále i to, že orgán územního plánování se v územní studii nevypořádal s existencí ochranného pásma vysílače, a proto i sama územní studie by měla být zrušena, neboť podle ní nelze rozhodovat. Tyto skutečnosti dle žalobkyně odůvodňují jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování ve věci, což je jedním ze základních předpokladů § 100 odst. 1 správního řádu.

9. Žalobkyně rovněž uvádí, že jejím zájmem je ochrana vysílače jako prvku kritické infrastruktury, v čemž shledává i veřejný zájem na jiném výsledku územního řízení.

10. Žalobkyně dále namítá, že správní orgány nezkoumaly dle § 94 odst. 4 správního řádu újmu, která by zrušením nebo změnou územního rozhodnutí vznikla některému účastníkovi, resp. zda by taková újma byla ve zjevném nepoměru k újmě jiného účastníka nebo k veřejnému zájmu. Bez takového posouzení nelze dle žalobkyně § 94 odst. 4 správního řádu aplikovat.

11. Žalobkyně rovněž namítá, že žalovaný dostatečně nevypořádal její námitku týkající se toho, proč byl ve spisovém přehledu sp. zn SU/4328/2021 Br, pod pořadovým číslem 4 uveden dokument č. j. SU/4328/2021–3 s názvem „rozhodnutí zamítnutí obnovy řízení“ ze dne 24. 8. 2021. To vede žalobkyni k závěru o možném předpřipravení rozhodnutí ještě před doručením všech vyjádření žalobkyně ve věci, což může svědčit možné podjatosti stavebního úřadu v neprospěch žalobkyně.

12. V rámci druhého okruhu žalobních námitek brojí žalobkyně proti nesprávnému doručení rozhodnutí o zamítnutí obnovy řízení, neboť toto rozhodnutí bylo doručováno společnosti TEMPUS, advokátní kancelář, s. r. o., nikoli zástupkyni – advokátce žalobce. To považuje žalobkyně za vadu, která odůvodňuje zrušení napadeného rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 7 A 125/2001–39). Z důvodu nesprávného doručení rozhodnutí o zamítnutí obnovy řízení se žalobkyně řídila nesprávnou odvolací lhůtou a z důvodu právní jistoty podala odvolání již 9. 5. 2022, tj. v poslední den lhůty počítané od 24. 4. 2022, namísto toho, aby využila celou délku řádné lhůty až do 19. 5. 2022. Tímto způsobem byla žalobkyně zkrácena na svém právu týkajícím se řádné přípravy odvolání.

13. Na základě uvedeného žalobkyně navrhuje, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

14. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 4. 11. 2022 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

15. Žalovaný považuje konstrukci předkládanou žalobkyní za nelogickou a má za to, že žalobkyně se nyní účelově snaží zhojit svojí procesní pasivitu v územním řízení. Skutečnosti tvrzené žalobkyní nemohou být skutkovým omylem ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu a nemohou být důvodem pro obnovu řízení. Stanovisko stavebního úřadu pro účely přezkumného řízení považuje žalovaný za irelevantní.

16. Otázka (ne)zkoumání míry újmy ve smyslu § 94 odst. 4 správního řádu je dle žalovaného nedůvodná, neboť zde neexistuje důvod k obnově řízení. Nesprávné doručování rozhodnutí stavebním úřadem bylo napraveno, a proto ani tuto námitku nepovažuje žalovaný za důvodnou, stejně jako námitku ohledně spisového přehledu, ke kterému žalovaný odkazuje na str. 9 a 10 žalobou napadeného rozhodnutí.

IV. Průběh jednání

17. Dne 15. 3. 2023 proběhlo ve věci ústní jednání, v jehož rámci setrvali účastníci na svých dosavadních podáních.

V. Posouzení věci krajským soudem

18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

19. Žaloba není důvodná.

20. Na prvním místě krajský soud připomíná, že účelem územního řízení je posouzení toho, zda navrhovaná stavba může být na daném pozemku umístěna a provedena tak, aby nedošlo k porušení žádného právního předpisu (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2013, č. j. 10 A 141/2011–120; rozsudky správních soudů jsou dostupné na www.nssoud.cz). To znamená, že podmínky pro umístění stavby musí být s konečnou platností posouzeny právě v územním řízení, nikoli až ve stavebním řízení. Rozhodnutí o ochranném pásmu je relevantní při umisťování stavby do území a stavební úřad je povinen z takového rozhodnutí v územním řízení vycházet. Pokud dojde k umístění stavby v rozporu s ochranným pásmem a územní rozhodnutí není zákonem předpokládaným postupem zpochybněno, je takové územní rozhodnutí při vydávání stavebního povolení určující a stavební úřad z něj musí vycházet (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2013, č. j. 1 As 35/2013–41).

21. Jak plyne z podané žaloby a správního spisu, žalobkyně byla v rámci územního řízení pasivní a proti územnímu rozhodnutí odvolání nepodala. Následně podala podnět k provedení přezkumného řízení a poté i návrh na obnovu územního řízení. K podnětu k provedení přezkumného řízení stavební úřad ve svém stanovisku pro nadřízený správní orgán (tj. žalovaného) ze dne 1. 3. 2021 navrhl, aby bylo vydané územní rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení z důvodu nezohlednění existence ochranného pásma vysílače. Jakkoli krajskému soudu v tomto řízení nepřísluší hodnotit postup žalovaného při zvažování naplnění podmínek pro provedení přezkumného řízení, je zřejmé, že žalovaný zcela opomenul rozdíl mezi územním a stavebním řízením, když zajištění souladu stavebního záměru s ochranným pásmem odsunul až do stavebního řízení (viz sdělení žalovaného ze dne 14. 5. 2021, č. j. KUJCK 55682/2021).

22. Rozhodná otázka v této projednávané věci spočívá v tom, zda žalobkyní uváděné skutečnosti jsou důvodem pro obnovu. Krajský soud dospěl k závěru, že nikoli.

23. Žalobkyně uplatnila důvod obnovy řízení dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, neboť má v souladu s tímto ustanovením za to, že vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými (…) a (…) tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Dle odst. 2 poté platí, že účastník může podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do 3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne právní moci rozhodnutí. Obnovy řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení. O obnově řízení rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni.

24. Jak stručně shrnuje komentářová literatura, obnova řízení „umožňuje účastníku řízení domáhat se provedení nového řízení již ukončeného pravomocným rozhodnutím (prolamuje tedy překážku věci rozhodnuté), a to za účelem nápravy nedostatečných skutkových zjištění (ať již byly, nebo nebyly předmětem dokazování), případně též některých jiných vad (např. dosažení rozhodnutí trestným činem). Tím se liší především od přezkumného řízení (§ 94 a násl.), ve kterém správní orgán z moci úřední provádí přezkum legality pravomocného rozhodnutí. (…) Prvním ze zmíněných důvodů [tj. § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu] je situace, kdy se objeví nová skutková zjištění, která sice existovala již v době původního řízení, ale nemohla být účastníkem, jemuž jsou ku prospěchu, bez jeho zavinění uplatněna, a nebo vyjde najevo nepravdivost důkazů, které provedeny byly. Fakticky tak jde především o nápravu nedostatečného zjištění materiální pravdy již v původním řízení, a to ze strany správního orgánu, který nezjistil stav věci tak, aby o něm neměl důvodné pochybnosti (§ 3, § 50 odst. 2). onou „dříve neznámou skutečností“ je dle judikatury třeba chápat skutečnost objektivně neznámou, tj. takovou, kterou účastník řízení nemohl znát a uplatnit v původním řízení. Nestačí tedy, pokud by šlo o skutečnost neznámou toliko žadateli jako takovému (NSS 8 As 18/2010–113).“ [§ 100 in: KOPECKÝ, Martin. Správní řád: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2022. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978–80–7676–422–4.].

25. Z ustálené judikatury správních soudů, se kterou se krajský soud ztotožňuje a nemá důvod se od ní odchylovat plyne, že „obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, jehož důsledkem je zásah do pravomocného správního rozhodnutí, tedy zásah do právních poměrů, které již byly autoritativně správním rozhodnutím stanoveny, je třeba pojem „dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy“ chápat v objektivním smyslu. Za dříve neznámou skutečnost je nutné považovat takovou skutečnost, která existovala v době původního řízení, kterou však objektivně účastník řízení nemohl znát nebo nemohl uplatnit (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2010, č. j. 6 As 39/2009 – 74, publ. pod č. 2144/2010 Sb. NSS, dále ze dne 31. 1. 2011, č. j. 8 As 18/2010 – 113 či ze dne 25. 1. 2018, č. j. 9 Ads 119/2017 – 35). Jinými slovy obnova řízení je určena k nápravě skutkových nesprávností, které vyšly najevo po skončení správního řízení. Je tedy třeba posoudit, zda stěžovatelem předložené důkazy splňují kritérium novosti a pokud ano, zda by tyto důkazy mohly vést k odlišnému, pro žadatele o obnovu řízení příznivějšímu, rozhodnutí ve věci.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2018, č. j. 8 Ads 81/2017–37, rozsudky správních soudů jsou dostupné na www.nssoud.cz).

26. Stavební úřad ve svém stanovisku pro žalovaného ze dne 1. 3. 2021 při předání spisu k vyřízení podnětu žalobkyně k provedení přezkumného řízení mimo jiné uvedl, že „…měl za to, jak ostatně vyplývá ze stanovených podmínek ÚPnM a formulace zadání ÚS, že byly vymezeny nové zastavitelné plochy v ochranném pásmu vysílače s tím, že zároveň dochází k vymístění středovlnného vysílače. Byla schválena možnost využití ÚS již od 21. 7. 2010. V tomto duchu bylo vydáno i podkladové přípustné závazné stanovisko orgánu územního plánování ze dne 21. 3. 2019 zn OÚP/2019/O–728/Ho. Stavební úřad v územním řízení vycházel z premisy, že vysílač bude vymístěn.“ (důraz doplněn). Právě poslední zdůrazněnou větu považuje žalobkyně za doposud neznámou skutečnost, na jejíž věcné nesprávnosti je založeno samotné územní rozhodnutí.

27. Stavební úřad v tomto stanovisku dále uvedl, že žalobkyně neplánuje vymístit (odstranit) předmětný vysílač zatížený ochranným pásmem, do kterého zasahuje umístěná výstavba; má za to, že územní studie je vnitřně rozporná, nezohledňuje (neprověřuje) soulad nových podmínek využití území s vyhlášeným ochranným pásmem vysílače, „že měl za to, že kolize navrhované výstavby byla vyřešena již na úrovni územního plánování, tj. v územní studii, ale jak bylo nyní zjištěno po podrobném posouzení, nebylo tomu tak“, dále popisuje, že „S existencí ochranného pásma a jeho podmínkami se měla vypořádat Územní studie U Rozumova dvora, coby podrobnější územně plánovací podklad, která se s ním nevypořádala a založila rozpor návrhu bytových domů s podmínkami ochranného pásma vysílače. ÚS nenaplnila svůj smysl a účel. Stavební úřad s politováním konstatuje, že výše uvedeným postupem přenesl úřad územního plánování svoji kompetenci a odpovědnost na stavební úřad. Výše uvedený rozpor výstavby bytových domů s ochranným pásmem vysílače měl být vyřešen na úrovni územního plánování, a to v územním plánu a v územní studii. Stavební úřad nemůže v územním řízení zásadní rozpor územně plánovací dokumentace s podmínkami ochranného pásma vysílače vyřešit.“ Na základě toho stavební úřad uzavřel, že navrhuje, aby územní rozhodnutí bylo v „přezkumném řízení zrušeno, neboť jsou ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem a zákonem o elektronických komunikacích“.

28. Na straně 7–8 prvostupňového rozhodnutí v nyní přezkoumávané věci stavební úřad uvádí, že „nevycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu, stavební úřad se v územním řízení nedomníval, že současně dochází k vymístění vysílače. (…) Stavební úřad uvedl, že vycházel z předpokladu vymístění vysílače, jak ostatně stanoví platný „ÚPnM“ a „ÚS“, ovšem bez uvedení konkrétního časového hlediska. Stavební úřad v územním řízení zjistil zcela správně skutkový stav v předmětné věci. Stavební úřad konstatuje, že žadatelem uváděné důvody obnovy řízení nemohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování v územním řízení ve věci vydání územního rozhodnutí o umístění stavby.“ 29. Informace, že „Stavební úřad v územním řízení vycházel z premisy, že vysílač bude vymístěn.“ není dříve neznámým skutkovým zjištěním, novou skutečností v objektivním smyslu dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu tak, jak ji vymezuje shora citovaná judikatura. Novou skutečností ve smyslu zákona nemůže být z povahy věci osvětlení úvah, kterými se stavební úřad při vydávání územního rozhodnutí řídil. Jakkoli se tato věta i jakékoli úvahy o existenci vysílače a ochranného pásma objevují poprvé až v uvedeném stanovisku, samo o sobě se nejedná o nové skutkové zjištění, ale o vysvětlení úvah stavebního úřadu, byť v územním rozhodnutí absentujících. Krajský soud se ztotožňuje s hodnocením žalovaného na str. 5 napadeného rozhodnutí, že se „nejedná o žádnou zásadní skutečnost, nýbrž jen o snahu stavebního úřadu o dodatečný výklad úvah a o obhajobu předchozích postupů v územním řízení“.

30. Co se týče důvodů a úvah stavebního úřadu v územním řízení a rozhodnutí, je nutno poukázat na § 68 odst. 3 správního řádu, podle kterého platí, že v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

31. Rozhodnutí Krajského Národního výboru v Českých Budějovicích ze dne 13. 4. 1951, zn. j. XI/1–127, 6–2–1951, o zřízení ochranného pásma nebylo zařazeno mezi podklady územního rozhodnutí, když i opis tohoto rozhodnutí je ve správním spise založen až v rámci podnětu žalobkyně k provedení přezkumného řízení (viz samotný obsah spisu a odůvodnění územního rozhodnutí). Jak plyne z odůvodnění územního rozhodnutí, stavební úřad vycházel při svém rozhodování z projektové dokumentace včetně předložených vyjádření a stanovisek dotčených orgánů a dále z územně plánovací dokumentace, zejména z územní studie. To ostatně sám stavební úřad popisuje i ve svém stanovisku ze dne 1. 3. 2021. Sama územní studie – Husova kolonie – U Rozumova dvora, lokality 2.3.4 U Rozumova dvora, katastrální území České Budějovice 4, 2010/06, o ochranném pásmu vysílače hovoří v oddílu F 2, bod 2.2 Elektromagnetické pole na str. 9, kde mj. popisuje rozhodnutí krajského národního výboru o ochranném pásmu a poté v oddílu K 1 na str. 18, kde se uvádí: „Ochranné technické pásmo vysílače Českých radiokomunikací 500 m vyžaduje při realizaci souhlas provozovatele.“ 32. Uvedené podklady územního rozhodnutí byly žalobkyni z odůvodnění územního rozhodnutí známy, stejně tak jí bylo známo, že odůvodnění územního rozhodnutí se existencí vysílače a jeho ochranného pásma nezabývá, s čímž se žalobkyně měla a mohla při čtení odůvodnění doručeného územního rozhodnutí seznámit. Nejpozději v tento okamžik mělo a mohlo být žalobkyni zřejmé, že stavební záměr je či může být umisťován v rozporu s existujícím ochranným pásmem jejího vysílače, resp. s rozhodnutím, kterým bylo ochranné pásmo vysílače stanoveno. V odůvodnění územního rozhodnutí se žalobkyně seznámila se všemi úvahami a podklady, ze kterých stavební úřad při vydávání územního rozhodnutí vycházel a jakékoli domněnky nebo premisy uváděné ve stanovisku stavebního úřadu ze dne 1. 3. 2021 nejsou relevantní, jakkoli mohou žalobkyni vést k tomu, že stavební úřad mohl pochybit. Případné pochybení stavebního úřadu žalobkyně mohla a měla seznat již ze samotného výroku a odůvodnění územního rozhodnutí. Jak již krajský soud výše připomněl, řízením, ve kterém je nutno posoudit soulad stavebního záměru s existujícím ochranným pásmem je řízení územní. Jinými slovy, stavební úřad v územním řízení shromáždil podklady, tyto podklady hodnotil a na základě toho vydal územní rozhodnutí. Odůvodnění územního rozhodnutí zcela absentuje řešení otázky vysílače a jeho ochranného pásma a pokud žalobkyně s výrokem a důvody územního rozhodnutí nesouhlasila, považovala je za nesprávné, neúplné, či rozporné s rozhodnutím o ochranném pásmu vysílače, měla se proti tomuto rozhodnutí bránit odvoláním.

33. Z podané žaloby a z podání učiněných vůči správním orgánům (podnět k přezkumu, návrh na obnovu řízení, negativní stanovisko/vyjádření ve stavebním řízení) plyne, že žalobkyně se stavebním záměrem nesouhlasí a má za to, že stavba neměla být územním rozhodnutím umístěna v ochranném pásmu vysílače, který žalobkyně provozuje. Ať hodnotí žalobkyně či stavební úřad v rámci svého stanoviska ze dne 1. 3. 2021 zákonnost či věcnou správnost vydaného územního rozhodnutí jakkoli, institut obnovy řízení v tomto případě nemůže sloužit k nápravě takovýchto eventuálních vad.

34. Tvrdí–li žalobkyně, že pokud by danou premisu o vymístění vysílače znala dříve, bránila by se vůči územnímu rozhodnutí odvolání, postrádá toto tvrzení smysl, neboť již ze samotného podnětu k provedení přezkumného řízení plyne, že i bez znalosti této premisy žalobkyně se stavebním záměrem nesouhlasila, byť z neznámého důvodu proti němu do té doby nebrojila.

35. Stavební úřad si musel být existence vysílače a jeho ochranného pásma vědom, a to minimálně z citovaných částí územní studie a pokud se on nebo jiný správní orgán dopustil pochybení při aplikaci ustanovení stavebního zákona týkajících se územního řízení, při intepretaci územně plánovací dokumentace, či snad tato dokumentace sama je věcně nesprávná, nejedná se o skutečnost, kterou by mohla nyní napravit obnova řízení. Není podstatné, zda územně plánovací dokumentace předpokládá vymístění vysílače, podstatná je existence platného a účinného rozhodnutí o stanovení jeho ochranného pásma. Pochybil–li stavební úřad, jestliže nedostatečně zohlednil existenci a obsah rozhodnutí o ochranném pásmu, byť o tomto rozhodnutí musel z územně plánovací dokumentace vědět, či snad pominul–li rozdíl mezi územním a stavebním řízením, nejedná se o skutkovou, ale o právní vadu, k jejíž nápravě institut obnovy řízení neslouží.

36. Z uvedených důvodů krajský soud dospěl k závěru, že nebyl naplněn předpoklad § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, neboť předložená „skutečnost“ nesplňuje kritérium skutkové novoty. Z tohoto důvodu není již podstatná navazující otázka (ne)naplnění předpokladu § 100 odst. 2 věty druhé správního řádu týkající se (ne)možnosti uplatnění důvody obnovy v odvolacím řízení.

37. Krajský soud již nezabýval tím, zda byly naplněny i další podmínky pro obnovu řízení, neboť všechny podmínky musí být splněny kumulativně. Z totožného důvodu se soud nezabýval ani zbylou argumentací žalobkyně uplatněné v této části žaloby, která s ohledem na učiněný závěr pozbývá relevantnosti, vyjma námitky týkající se spisového přehledu ve vztahu k eventuální podjatosti stavebního úřadu.

38. Co se týče otázky spisového přehledu, ve spise je založen ručně psaný spisový přehled, ve kterém je pod bodem 4 uveden protokol o nahlížení do spisu ze dne 1. 9. 2021; dále je založen počítačem zpracovaný přehled, ve kterém určité položky chybí, např. ručně sepsané protokoly o nahlížení do spisu – položka č. 4 nebo 5.

39. Žalobkyní popisovaný spisový přehled obsahující pod položkou 4 zamítavé rozhodnutí ze dne 24. 8. 2021 není ve spise založen. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na str. 9 a 10 žalobou napadeného rozhodnutí, kde shrnuje, že námitka podjatosti nebyla v rámci řízení vznesena, přesto se touto otázkou zabýval a podjatost jakékoli osoby neshledal. K samotnému spisovému přehledu uvedl, že se jednalo pouze o položku v elektronické evidenci bez konkrétního obsahu a bez faktického vložení do spisu.

40. Jelikož žalobkyně v tomto směru nic víc neuvádí, se závěry žalovaného více nepolemizuje, své úvahy o možné podjatosti stavebního úřadu či konkrétní úřední osoby nerozvádí a z obsahu prvostupňového správního rozhodnutí je zřejmé, že bylo vycházeno z kompletního obsahu spisu včetně všech vyjádření a doplnění, přičemž žalobkyně současně ani nenamítá, že by snad mělo být rozhodováno vyloučenou úřední osobou, neshledal krajský soud tuto námitku důvodnou.

41. Druhý okruh námitek žalobkyně spočívá v otázce doručování prvostupňového územního rozhodnutí stavebního úřadu. Z doručenky založené ve správním spise u prvostupňového rozhodnutí plyne, že dne 14. 4. 2022 bylo rozhodnutí zasláno společnosti TEMPUS, doručeno dne 24. 4. 2022. Dále je založena doručenka adresovaná přímo zástupkyni žalobkyně – advokátce, dle které bylo rozhodnuto odesláno 4. 5. 2022 a doručeno ještě téhož dne. V obou případech se jednalo o doručování písemnosti č. j. SU/4328/2021–19, tedy prvostupňového územního rozhodnutí. Toto opakované doručování dle spisu souvisí se–mailovým sdělením zástupkyně žalobkyně ze dne 4. 5. 2022, ve kterém je správní orgán upozorňován na nesprávné doručování do nesprávné datové schránky, na což je e–mailem obratem reagováno sdělením, že písemnosti byly po celé řízení přebírány, nicméně bude přistoupeno k opětovnému doručení („Doručím Vám tedy ještě jednou rozhodnutí…“). Dne 9. 5. 2022 poté žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně podává odvolání.

42. Z judikatury správních soudů plyne, že „[j]e–li účastník řízení zastoupen v soudním řízení advokátem, doručuje krajský soud výzvu podle § 51 s. ř. s. do datové schránky advokáta (datová schránka podnikající fyzické osoby ve smyslu § 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů), a nikoliv do datové schránky obchodní společnosti vykonávající advokacii (datová schránka právnické osoby ve smyslu § 5 téhož zákona).“ (právní věta rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2015, č. j. 7 Afs 60/2015–32, č. 3255/2015 Sb. NSS). Tyto závěry jsou plně přenositelné i pro doručování písemností zástupci – advokátovi obecně, včetně doručování ve správním řízení. Stavební úřad pochybil, pokud rozhodnutí doručoval do datové schránky advokátní kanceláře, nikoli přímo do datové schránky advokátky – podnikající fyzické osoby. Toto své pochybení však stavební úřad poté, co byl právní zástupkyní na tuto skutečnost upozorněn, napravil a rozhodnutí řádně doručil do datové schránky zástupkyně (advokátky) žalobkyně. Poté již bylo pouze na žalobkyni samotné, ev. její zástupkyni, kdy odvolání podá, neboť lhůta k podání odvolání započala svůj běh až řádným doručením rozhodnutí zástupkyni žalobkyně. Opačný závěr by byl v rozporu se zákonnou úpravou doručování, včetně zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, jakož i s fakticitou akceptace pochybení a opětovného doručování stavebním úřadem. Ostatně i sám stavební úřad vycházel ve své předkládací zprávě ze dne 17. 5. 2022 správně z toho, že rozhodnutí žalobkyni oznámeno dne 4. 5. 2022.

43. Z tohoto důvodu nebylo žádným způsobem zasaženo do práv žalobkyně a námitka ohledně vlivu pochybení stavebního úřadu na běh lhůty k podání odvolání není důvodná, stejně tak není důvodná ani námitka zásahu do práv žalobkyně na řádnou přípravu odvolání. Vzhledem k uvedenému pak není přiléhavý ani odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 7 A 125/2001–39, neboť žalobkyni nebyla žádným způsobem ztížena možnost zákonem zaručené obrany ve správním řízení.

VI. Závěr a náklady řízení

44. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Náhradu nákladů řízení při jednání ostatně žalovaný ani nepožadoval. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 60 odst. 7 s. ř. s.).

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Průběh jednání V. Posouzení věci krajským soudem VI. Závěr a náklady řízení