51 A 30/2023– 264

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobkyně: České Radiokomunikace, a. s. sídlem Skokanská 2117/1, Praha 6 – Břevno zastoupen advokátkou Mgr. Karin Konstantinovovou sídlem Benediktská 690/7, Praha 1 – Staré Město proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti: I) ACEK BOHEMIA, s. r. o. sídlem Lucemburská 1496/8, Praha 3 – Vinohrady zastoupena advokátem Mgr. Janem Cimbůrkem sídlem Bořetín 73, Kamenice nad Lipou II) VM project, s. r. o. Sídlem B. Němcové 1692/38, České Budějovice zastoupena advokátkou Mgr. Lucií Štindlovou sídlem Lannova tř. 16/13, České Budějovice III) Sirkárna s. r. o. sídlem U Sirkárny 467/2a, České Budějovice zastoupena advokátem Mgr. Michalem Majchrákem, Ph. D. sídlem U Sirkárny 467/2a, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2023, č. j. KUJCK 73536/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně vlastní pozemek p. č. 365/1 v k. ú. České Budějovice 4 (všechny níže zmiňované pozemky jsou v tomto k. ú.), na kterém se nachází rádiový vysílač – radioelektrické zařízení. Dle žalobkyně je k tomuto radioelektrickému zařízení zřízeno rozhodnutím Krajského národního výboru v Českých Budějovicích ze dne 13. 4. 1951, č.j.: XI/1–127, 6–2–1951, ochranné pásmo. Toto ochranné pásmo bylo zřízeno pro radioelektrické zařízení takto: „v okolí pozemkových parcel č. kat. 791/2 a 789/4, na nichž jest radioelektrické zařízení umístěno, a to do vzdálenosti od 500 m od hranic pozemků…“; uvedené pozemky jsou nyní dílčí součástí aktuálního pozemku žalobkyně. Dle správních orgánů a osob zúčastněných na řízení toto ochranné pásmo zaniklo, neboť zaniklo i radioelektrické v podobě, ke které bylo ochranné pásmo zřízeno. S tím žalobkyně nesouhlasí. K aktuální podobě areálu žalobkyně, historickému umístění pozemků – viz obrázky níže u bodu 82 a níže.

2. Osoba zúčastněná na řízení I), společnost ACEK BOHEMIA – žadatel/stavebník v dané lokalitě, mající v území developerské plány, podala dne 5. 7. 2021 u prvostupňového správního orgánu, stavebního úřadu Magistrátu města České Budějovice žádost ve smyslu § 94 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v rozhodném znění (dále jen „stavební zákon“) definovanou jako: „Návrh na revizi rozsahu a podmínek ochranného pásma 3 středovlnných vysílačů v majetku společnosti České radiokomunikace a.s., IČ: 247388 75, na pozemku parc. č. 365/1 v katastrálním území České Budějovice 4, vyhlášeného rozhodnutím Krajského národního výboru ze dne 13.4.1951, č.j.: XI/1–127, 6–2–1951“.

3. Stavební úřad Magistrát města České Budějovice prvostupňovým správním rozhodnutím – usnesením ze dne 10. 11. 2022, č. j. SU/4315/2021–49, po rozsáhlém dokazování, řízení postupem dle § 66 odst. 1 písm. f) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zastavil.

4. Důvodem pro zastavení tohoto správního řízení byl zjištěný zánik ochranného pásma v důsledku zániku předmětu ochrany – rádiového vysílače – radioelektrického zařízení. Stavební úřad dospěl k závěru, že původní vysílač (jako funkční celek), pro který bylo ochranné pásmo zřízeno rozhodnutím z roku 1951, zanikl v důsledku odstranění anténního stožáru (JUCHO 47). V návaznosti na zánik vysílače zaniklo i právo, tedy rozhodnutí o ochranném pásmu, ve smyslu § 93 odst. 6 stavebního zákona.

5. Proti usnesení stavebního úřadu podala žalobkyně odvolání, o kterém žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím tak, že jej postupem dle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a usnesení stavebního úřadu potvrdil. Žalovaný se s závěrem stavebního úřadu ztotožnil.

6. Krajský soud žalobu usnesením ze dne 29. 8. 2024, č. j. 51 A 30/2023–78, odmítl, neboť dospěl k závěru, že procesní usnesení o zastavení řízení nemůže zasáhnout do veřejných subjektivních práv žalobkyně. Toto usnesení Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. 7. 2024, č. j. 4 As 314/2023–41, zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení (dále také jako „zrušující rozsudek“). S odkazem na vlastní judikaturu popsal, že usnesení o zastavení řízení založené na § 66 odst. 1 písm. f) správního řádu ve spojení s § 93 odst. 6 stavebního zákona může zasáhnout do právní sféry žalobkyně, a to „mimo jiné zpochybněním existence jeho práv vyplývajících z existence předmětného ochranného pásma (aniž by Nejvyšší správní soud jakkoli hodnotil zákonnost či věcnou správnost rozhodnutí žalovaného, resp. usnesení stavebního úřadu)“. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „krajský soud měl návrh „propustit do řízení“, kdy teprve, vyjde–li najevo nedostatek věcné legitimace stěžovatele, měl by s ohledem na tuto skutečnost o návrhu rozhodnout (zamítavým) rozsudkem. Nejvyšší správní soud uzavírá, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro odmítnutí návrhu dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť nelze dovodit zcela okamžitě a bez dalších úvah, že návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou.“ II. Stručný obsah žaloby 7. Úvodem žaloby poukazuje žalobkyně na nesprávné vymezení předmětu řízení, neboť rozhodnutí z roku 1951 nezřídilo ochranné pásmo tří středovlnných vysílačů.

8. Rozhodnutí nesprávně hodnotí vady a nedostatky v návrhu na revizi ochranného pásma, včetně neplatnosti přiložené plné moci (s přeškrtnutým a změněným účelem), což zpochybňuje legitimitu postupu OZNŘ I), společnosti ACEK BOHEMIA. Následně žalobkyně podrobněji popisuje, že plná moc je udělena pro jednání s Krajským úřadem Jihočeského kraje, nikoli stavebním úřadem magistrátu; je neurčitě specifikován předmět zmocnění a nevztahuje se na revizi ochranného pásma; je v ní škrtáno a měněn rozsah, dopisováno. Tyto nedostatky nebylo možné zhojit ani dodatečným předložením jiné plné moci, když plná moc nemohla vůbec přivodit účinky zastoupení – jedná se o neodstranitelnou vadu řízení.

9. Dále namítá, že prokázána aktivní legitimace této společnosti k podání návrhu, ani není jasné, čeho se domáhá. Žalobkyně namítá, že stavební úřad měl řízení zastavit dle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu (zjevně právně nepřípustná žádost) či písm. c) (podstatné vady žádosti), což nebylo učiněno. OZNŘ I), společnost ACEK BOHEMIA, ve svém návrhu na revizi ochranného pásma žádá změnu nebo zrušení rozhodnutí o ochranném pásmu, aniž by prokázala, jaké konkrétní povinnosti jí z původního rozhodnutí vyplývají – což je nezbytná náležitost takového návrhu (srov. § 94 odst. 2 stavebního zákona). Z návrhu není zřejmé ani to, čeho se OZNŘ I) domáhá, když je navrhováno pouze to, aby buď bylo zahájeno řízení o změně podmínek ochranného pásma, nebo o zrušení ochranného pásma. Stavební úřad je přitom samotnou žádostí vázán, k náležitostem žádosti viz § 37 správního řádu a § 86 odst. 1 a odst. 2 písm. e) a odst. 4 stavebního zákona; rovněž viz § 7 odst. 1 Vyhlášky o podrobnější úpravě územního rozhodování. Stavební úřad byl proto povinen postupovat v souladu s ustanovením § 86 odst. 4 poslední věta v části před středníkem stavebního zákona a řízení zastavit a s touto argumentací se stavební úřad ani nevypořádal.

10. Samotné usnesení o zastavení řízení bylo vydáno předčasně, neboť doposud nebylo pravomocně rozhodnuto námitce systémové podjatosti ze dne 28. 4. 2022. Žalovaný tuto skutečnost hodnotil jako nepodstatnou, s čímž žalobkyně nesouhlasí. Pokud by byla námitka podjatosti důvodná, zákonitě by byl stavební úřad vyloučen z rozhodování v řízení o revizi ochranného pásma a usnesení o zastavení řízení by bylo vadné.

11. Za vadu považuje žalobkyně i to, že usnesení o zastavení řízení bylo vydáno ve chvíli, kdy stavební úřad nedisponoval spisovým materiálem. Žalovaný nevysvětlil, na základě čeho stavební úřad rozhodoval a žalobkyně trvá na tom, že pokud by rozhodnutí nemělo oporu ve spise, bylo by nezákonné.

12. Napadená rozhodnutí jsou podle žalobkyně založena na nedostatečně nebo chybně zjištěném skutkovém stavu, což vede i k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

13. Rozhodnutí chybně konstatují zánik vysílače na pozemku parc. č. 365/1 bez doložení relevantních důkazů. Pojem „radioelektrické zařízení“ je zúžen na stožár či jeho konstrukci, ačkoli definice dle vyhlášky o ochranných pásmech (1950) zahrnuje širší spektrum zařízení (vysílání, přijímání zpráv, pomocná zařízení a další). Vysílač představuje funkční celek několika vzájemně propojených zařízení a budov, což nebylo zohledněno.

14. Ze závěrů správních orgánů není zřejmé, jak došlo k posouzení zániku radioelektrického zařízení, při jehož ochraně bylo ustanoveno ochranné pásmo. Správní orgány nepředložily žádné relevantní důkazy ani nepožádaly o vypracování znaleckého posudku, který by potvrzoval, kdy a jak k tomuto zániku mělo dojít. Rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná. Rovněž správní orgány neuvádějí, kdy a na základě jakého rozhodnutí mělo údajně k zániku ochranného pásma dojít, což vytváří právní nejistotu jak pro žalobkyni, tak i pro vlastníky pozemků dotčených ochranným pásmem.

15. Žalobkyně trvá na tom, že radioelektrické zařízení, pro které bylo zřízeno ochranné pásmo, stále existuje, a tudíž nemohlo dojít ke zániku ochranného pásma. Nahrazení či modernizace některých částí vysílače neznamená zánik celého zařízení. Stavební úřad proto mylně a bez dostatečné odborné znalosti vyhodnotil podstatu ochranného pásma. Definici radioelektrického zařízení je třeba odvozovat z právních předpisů platných v době vydání rozhodnutí o vyhlášení ochranného pásma, vysílač je nedílný funkční celek, viz § 16 odst. 2 vyhlášky č. 572/1950 Ú.l.I, o zastavovacím plánu, o povinnostech místního národního výboru při výstavbě obce, o ochranných pásmech a o vyvlastnění (dále také jako „vyhláška 1950“). Zde stanové vymezení správní orgány nerespektují – zaměřují se pouze na „stožár včetně kapacitního oblouku plnícího funkci antény pro vysílání (radioelektrické zařízení)“ (str. 7 napadeného rozhodnutí). Žalovaný opomíjí, že podle vyhlášky 1950 radioelektrické zařízení nezahrnuje pouze stožár, ale i další části, zejména pomocná zařízení (provozní budovy a místnosti). Existenci takových částí potvrzuje i stavební úřad v Protokolu ze dne 13. května 2022, značka SU/1664/2022 Kon, kde uvádí „st. úřad nahlédl do hlavní budovy vysílače, kde jsou umístěny další technologie, tvořící součást vysílače“. Zároveň se zde uvádí, že stavebnímu úřadu byla vysvětlena funkčnost vysílače a není proto pravda, jak žalovaný uvádí, že úřadu nebylo známo, jaký je faktický provoz stávajících neodstraněných vysílačů.

16. Vyhláška 1950 nepožaduje, aby rozhodnutí o zřízení pásma specificky vymezovalo konkrétní radioelektrické zařízení. Podstata ochranného pásma spočívá v území, kde se zařízení nachází, jak vyplývá z § 16 odst. 1 vyhlášky. Radioelektrické zařízení zahrnuje všechny jeho součásti včetně radiokomunikačních, telekomunikačních zařízení, příslušenství, staveb a pomocných zařízení, a to jak nadzemních, tak podzemních. Jazykový výklad ustanovení napovídá, že zařízení jsou zřizována průběžně, nikoli jednorázově (užití pojmu „zřizovaná“).

17. V případě vysílače nejde jen o samotný stožár, nýbrž o celý komplex zařízení – včetně obslužných a pomocných prvků (provozní budovy, vysílací sály, zemnící síť apod.), které se rozprostírají nad i pod povrchem pozemku. Základní součástí anténního systému je i zemnící síť, která pokrývá celou plochu pozemku. Žalovaný však vysílač zjednodušuje pouze na stožár, což opomíjí jeho složitost jako technologicko–funkčního celku. Vysílač zahrnuje nadzemní ocelové konstrukce, betonové patky, kotevní systémy, elektrické a datové vedení, kontejnery a budovu, a je chráněn oplocením, jež zabraňuje neoprávněnému vstupu a chrání před nebezpečím úrazu elektrickým proudem a elektromagnetickým zářením.

18. Na pozemku žalobkyně se nachází hlavní budova vysílače s technologickou částí (rozhlasové vysílače, anténní přepínače, filtry, zálohované napájení, dieselagregát), technologickými garážemi a administrativní částí, kde je umístěna také anténa mikrovlnného spoje pro datovou distribuci.

19. Dále jsou zde dva anténní systémy (60 m a 107 m) napájené VF energií koaxiálním vedením z hlavní budovy; stožár 60 m slouží jako rezervní při údržbě stožáru 107 m. U stožárů jsou umístěny anténní kontejnery s technologickým zařízením.

20. Celý vysílač je elektronicky zabezpečen, monitorován kamerovým systémem a integrovaný do dohledového systému s 24/7 monitoringem. Ochranné pásmo plní funkci udržení správného vyzařovacího diagramu (regulace výšky, materiálu budov apod.) a zajišťuje plnění norem expozice elektromagnetickým polem a ochranu elektronických zařízení.

21. Žalobkyně namítá, že tvrzení žalovaného a stavebního úřadu o zániku radioelektrického zařízení je výsledkem technické neznalosti a není podloženo žádnými důkazy (např. ohledáním na místě). Podle odůvodnění rozhodnutí o odvolání žalovaný nerozlišuje mezi celkovým radioelektrickým zařízením a pouze jeho částí, tj. stožárem.

22. Podle zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, anténa (§ 73 odst. 3) představuje pouze příslušenství radioelektrického zařízení, přičemž zákon používá termín "radiové zařízení." Výměnou stožáru s anténou nedochází k zániku celého radioelektrického zařízení, jehož je stožár pouze příslušenstvím, a tím pádem ani k zániku ochranného pásma. Pokud byl starý stožár s anténou nahrazen novým, a to i na jiném místě, nedošlo ke zániku ochranného pásma, neboť radioelektrické zařízení (včetně hlavní budovy, vysílacího sálu, anténního přepínače a zemnící sítě) nadále funguje. Modernizace se týkala pouze dílčích komponent, aniž by zasáhla funkční celek vysílače. Stožár s anténou je pouze příslušenstvím, nikoliv samostatnou věcí v právním smyslu (srov. § 510 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Analogicky viz postup modernizace komunikačního vedení, elektrického vedení apod. a otázku trvání ochranného pásma. Výměna stožáru vysílače představuje pouze změnu části vysílače v rámci údržby/modernizace, přičemž jeho původní účel zůstává zachován.

23. Modernizace vysílače, včetně výměny stožárů a úprav technologických zařízení, nemohla způsobit zánik ochranného pásma, protože jde stále o stejný vysílač umístěný v rámci ochranného pásma. Žalobkyně přirovnává tento případ k jiným, když změna povrchu silnice, elektrického vedení či motoru lanovky nevede k zániku ochranného pásma. Pokud by závěry žalovaného platily, automaticky by mizela ochranná pásma u všech modernizovaných zařízení v ČR (silnice, energetika, dráhy, vodovody, letiště, teplárny apod.), což by představovalo nebezpečný precedens ohrožující veřejně prospěšná zařízení. Navíc není známo, že by podobný postup uplatňoval žalovaný u jiných ochranných pásem v Českých Budějovicích, což dokládá účelovost jeho postupu; dále srov. judikaturu soudů – rozsudek Nejvyššího soudu, ze dne 30. 9. 20008, sp. zn. 22 Cdo 216/2006, Nejvyššího správního soudu, ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 10 As 294/2016, či ze den 29. 4. 2021, sp. zn. 7 As 370/2019–34, a další žalobkyní uváděné rozsudky včetně rozsudku zdejšího soudu ze dne 2. 2. 2022, sp. zn. 63 A 12/2021.

24. Žalobkyně uvádí, že vysílač v aktuálním stavu se z hlediska využití ochranného pásma neliší od stavu při jeho výstavbě, aktivně jej využívá a nemá v úmyslu provoz ukončit. Tvrzení žalovaného, že bez stožáru již k vysílání nedochází, žalobkyni považuje za nepravdivé. Naopak, vysílač byl při vydání rozhodnutí využíván pro vysílání, čemuž svědčí v žalobě popisovaná rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu. Od zřízení ochranného pásma nedošlo ke změně provozu vysílače a dočasné nevyužívání pro radiové vysílání nemá vliv na existenci ochranného pásma; i případné dočasné přerušení provozu příslušného zařízení není důvodem ke změně ochranného pásma.

25. Rozhodnutí nesprávně vyvodila, že ochranné pásmo zaniklo, přestože vysílač stále existuje a je v provozu na území, pro které bylo pásmo zřízeno. Žalovaný a stavební úřad nepřihlédli k důkazům a právním argumentům žalobkyně ohledně existence a účelu ochranného pásma. Jelikož žalobkyně dosud neodstranila vysílač, který je stále aktivně využíván, nemohlo dojít ke zániku platnosti ochranného pásma. „Existenci Ochranného pásma a jeho zachování předpokládá také Územní studie Husova kolonie – U Rozumova dvora, lokalita 2.3.

4. U Rozumova dvora, katastrální území: České Budějovice 4, projektant: Ing. arch. P. Ž., adresa: F. H. 13, 370 08 Č. B., pořizovatel: Magistrát města Česká Budějovice, odbor územního plánování a architektury, č. 2010/06 – textová část, (dále jen „Územní studie“).“ Obdobně tak „..sedmý pododdíl prvního oddílu části páté – regulační podmínky pro subsystém technické infrastruktury telekomunikací a radiokomunikací Vyhlášky č. 4/2000 (konkrétně článek 122 této vyhlášky)“.

26. Ochranné pásmo je vázáno na existenci vysílače a zaniká pouze jeho trvalým odstraněním. Bylo zřízeno dle vyhlášky o ochranných pásmech z roku 1950 s definovaným územním rozsahem a platí na dobu neurčitou. Srov. i § 86 a 93 odst. 6 stavebního zákona, který jako takový stojí na tom, že rozhodnutí o ochranném pásmu platí po dobu existence stavby, zařízení nebo chráněného útvaru, pokud není určena jiná lhůta a chrání jak zařízení před negativními vlivy okolí, tak okolí před jejich účinky. K tomu žalobkyně dává příklady z jiných právních úprav (el. vedení).

27. Žalobkyně rovněž namítá, že správní orgány nebraly v potaz, že vysílač je součástí kritické infrastruktury státu. V dané lokalitě jsou totiž umístěny tři prvky kritické infrastruktury, které tvoří její integrální součást: (a) Vysílací zařízení CBE01 – Č. Budějovice (607), určené pro informování obyvatelstva za krizových situací (opatření MPO ze dne 22. září 2011); (b) Vysílací zařízení CBE06 – Č. Budějovice (1648), určené pro informování obyvatelstva za krizových situací (opatření MPO ze dne 12. července 2021); (c) Vysílací zařízení CBE10 – Č. Budějovice (1649), určené pro informování obyvatelstva za krizových situací (opatření MPO ze dne 12. července 2021). Správní orgány tvrdí, že existence prvků kritické infrastruktury nemá vliv na zřizování ochranných pásem a zároveň zpochybňuje správnost evidence Ministerstva průmyslu a obchodu, aniž by to podložily důkazy či podrobně odůvodnily, byť si k této otázce vyjádření ministerstva vyžádaly.

28. Žalobkyně tvrdí, že správní orgány pomíjí její povinnost chránit prvky kritické infrastruktury státu a jejich ochranná pásma, čímž by se neměla omezovat jejich provozuschopnost. V krizových situacích mohou tato zařízení sloužit jako jediný prostředek informování obyvatelstva. Určování a zrušení prvků kritické infrastruktury je pravomocí výhradně Ministerstva průmyslu a obchodu podle § 9 odst. 3 písm. c) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších zákonů.

29. Rozhodnutí opomíjejí, že ochranné pásmo je nezbytné k ochranně veřejného zájmu – k ochraně vysílače před negativními vlivy výstavby či jiné činnosti a k ochraně fyzických osob (např. před neionizujícím elektromagnetickým zářením). Rizika jsou natolik závažná, že jakékoli neodborné zásahy do parametrů ochranného pásma jsou nepřípustné. Dosah vysílače, který činí několik desítek kilometrů (viz indikativní výpočet), podtrhuje význam ochrany. Veřejný zájem na ochraně společnosti převyšuje zájmy na výstavbě bytových či rodinných domů v této oblasti. Až do odstranění nebo přemístění vysílače musí být ochranné pásmo a jeho parametry plně respektovány.

30. Pro provoz vysílání musí být betonové či železobetonové překážky od vysílače dostatečně vzdáleny, protože ovlivňují všesměrový vyzařovací diagram antény, což by mohlo snížit dosah příjmu a způsobit energetické ztráty. Ochranné pásmo, jehož účelem je chránit šíření elektromagnetického pole, není závislé na vysílacím výkonu vysílače (ať už jde o 1 kW či 30 kW). Z dlouhodobého hlediska je pásmo vyhovující a dostatečně chrání vysílání v oblasti Českých Budějovic a jejich okolí. S tím souvisí i absence vypořádání se závěry předloženého znaleckého posudku, který žalobkyně předložila.

31. Stavební úřad postupoval v rozporu se zásadami rovnosti účastníků, procesní ekonomie, subsidiarity (minimalizace zásahu do práv a oprávněných zájmů) a legitimního očekávání (s ohledem na předchozí uznání ochranného pásma v jiném případě). Viz sdělení ze dne 14. května 202 v řízení č.j. KUJCK 55682/2021, sp. zn. OREG/27923/2021/jibu, kde žalovaný konstatoval, že ochranné pásmo vysílače není možné neakceptovat; obdobně rozhodnutí ze dne 4. března 2021, č.j. KUJCK 27860/2021, sp. zn. ODSH 18527/2021/mace. Odchýlení se od dosavadních názorů není zdůvodněno.

32. Žalobkyně rovněž popisuje svůj nesouhlas, že by neposkytla potřebnou součinnost, neposkytla potřebné podklady a uvádí soupis listin, které správním orgánům předložila; poukazuje i na listiny, které má mít stavební úřad historicky ve svém archivu.

33. Žalobkyně má dále za to, že žalovaný v odůvodnění rozhodnutí o odvolání nesprávně odkazuje na aplikaci ustanovení § 100 odst. 9 zákona o elektronických komunikacích, neboť to nelze s ohledem na jeho obsah aplikovat pro prokázání existence radioelektrického zařízení či jeho ochranného pásma.

34. Žalobkyně nesouhlasí ani s tím, že by nedůvodně omezovala vlastníky v dané lokalitě a rozvoj města.

III. Vyjádření žalovaného a OZNŘ k žalobě, replika žalobkyně

35. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 4. 9. 2024 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Uvedl, že žalobkyně nemůže být rozhodnutím dotčena. K ochraně práv žalobkyně slouží jiná řízení jako například územní řízení ve vztahu ke konkrétnímu stavebnímu záměru.

36. Osoba zúčastněná na řízení III), společnost Sirkárna, s. r. o., ve svém vyjádření ze dne 15. 10. 2024 navrhla podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout; rozhodnutí nezasahuje do práv žalobkyně, neboť pouze deklaruje v minulosti ex lege nastalý zánik ochranného pásma.

37. Jádro jejího podrobnějšího vyjádření tvoří odmítnutí výklad žalobkyně a její názor, že by se ochranné pásmo zřízené v roce 1951 automaticky rozšířilo na nové anténní stožáry postavené na okolních pozemcích. Žalobkyně dle OZNŘ neprokázala, že by vysílač, pro který bylo ochranné pásmo zřízeno, existoval. Nedošlo k výměně původního vysílacího anténního stožáru za nový, nýbrž byly k původnímu stožáru (na který se vztahovalo ochranné pásmo a od jehož paty se měřily výšky budov) přistaveny dva nové vysílací anténní stožáry.

38. Správní orgány správně poukazují na § 100 odst. 9 zákona o elektronických komunikacích, podle něhož se změna stavby nebo provozu elektronického komunikačního zařízení považuje za novou stavbu či nové zahájení provozu. Toto ustanovení platí od 1. 1. 2012. V roce 2013 byl původní anténní stožár, pro který bylo v roce 1951 vyhlášeno ochranné pásmo, odstraněn a jeho vysílání ukončeno – nešlo tedy o pouhou změnu stavby, ale o její zánik. Podle aktuálních právních předpisů by se nové ochranné pásmo mělo zřídit již při změně stavby, jelikož nová stavba vyžaduje nové ochranné pásmo. Ke zbývajícím dvou stožárům, resp. vysílačům si musí žalobkyně dle společnosti nechat zřídit nové ochranné pásmo dle § 103 téhož zákona.

39. Pokud bylo zjištěno, že anténní stožár a rádiové zařízení V1 (AM 954 kHz, 107 m), pro který se žalobkyně dovolává ochranného pásma, bylo postaveny až po vyhlášení ochranného pásma v roce 1951 (v roce 1952 dle leteckých snímků zde stožár nebyl), pak při vyhlašování takový stožár neexistoval, a ochranné pásmo se na něj tudíž nemůže vztahovat – lze jej totiž zřídit pouze k řádně povolené a existující stavbě. Rozhodnutí z roku 1951 výslovně uvádí, že ochranné pásmo se vztahuje na území pozemkových parcel č. kat. 791/2 a 789/4, kde bylo tehdy umístěno radioelektrické zařízení, nikoli na budoucí stavby. Bylo–li zjištěno, že původní ocelový příhradový kotvený stožár JUCHO 47 (postavený v letech 1942–43), vůči kterému bylo v roce 1951 vyhlášeno ochranné pásmo, umístěný na parcele č. kat. 789/4 (nyní součást pozemku č. 365/1, byl odstraněn, znamená to, že ochranné pásmo k tomuto stožáru zaniklo.

40. OZNŘ dále z textu rozhodnutí z roku 1951 dovozuje, že dává–li pata anténního stožáru rovinu pro měření výšky zástavby pro výjimku z ochranného pásma, je propojení ochranného pásma s odstraněným vysílačem – stožárem jednoznačné. Pokud správní orgány uzavřely, že ochranné pásmo bylo zřízeno pro původní anténní stožár typu JUCHO 47 (postavený v letech 1942–43, nyní odstraněný), od jehož paty se měřila výška budov v ochranném pásmu, a nikoli pro anténní stožár označený žalobkyní, pak je tento závěr zcela správný. Je to v souladu s příslušnými právními předpisy i s textem rozhodnutí z roku 1951, protože pokud původní stožár neexistuje, není možné od něho odměřit výšku, kterou by měla budova nepřevyšovat.

41. Správní orgány dle OZNŘ správně odmítly argument žalobkyně, že ochranné pásmo by platilo i pro další (pomocné) budovy, jelikož i pro ně platí, že jejich existence již v roce 1951 nebyla prokázána. Pomocné budovy ochranné pásmo nepotřebují, protože nevysílají signál ani ionizující záření. Ochranné pásmo je vždy vázáno na vlastnosti konkrétního anténního stožáru (rádiového zařízení), což i žalobkyně potvrzuje v bodu 2.4 své žaloby – veškeré vlivy se týkají vysílací antény.

42. OZNŘ nesouhlasí ani s argumentací žalobkyně, že by stožáry nepotřebovaly stavební povolení ani ohlášení, a proto nemohla žalobkyně stavebnímu úřadu v tomto směru nic předložit. K tomu poukazuje na právní úpravu od 50. let až do současnosti, dle které má být pro takovéto vyšší stožáry zapotřebí „povolení stavebního úřadu“.

43. Osoba zúčastněná na řízení I), společnost ACEK BOHEMIA, navrhla ve svém vyjádření ze dne 15. 10. 2024, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jádro argumentace směřuje k zániku vysílače a k zániku ochranného pásma. OZNŘ v rámci svého vyjádření podrobně popisuje, cituje, dle jejích závěrů relevantní právní úpravu od 50. let až do současnosti s tím, že má za to, že je nutno rozhodovat podle právních předpisů platných v době změny rádiového zařízení. V době podstatných změn rádiového zařízení byl vždy v platnosti příslušný právní předpis. Pro právní vztahy týkající se hlavní změny – tedy odstranění původního stožáru, který se nacházel na pozemcích parc. č. 791/2 a 789/4 a byl odstraněn v roce 2013 – se uplatňuje stavební zákon z roku 2006 a aktuálně platný zákon o elektronických komunikacích. Přechodná ustanovení těchto předpisů nestanovují nic dalšího.

44. Pozemek žalobkyně parc. č. 365/1 v zahrnuje nejen původní pozemky parc. č. 791/2 a 789/4, ke kterým bylo ochranné pásmo zřízeno, ale i další pozemek, zejména parc. č. 784/1, který v rozhodnutí o ochranném pásmu není uveden. Ochranné pásmo se vztahuje na původní radioelektrické zařízení, jehož součástí byl původní vysílací stožár umístěný na parc. č. 791/2 a 789/4. Současné dva vysílací stožáry (vybudovány zřejmě mezi lety 1952 a 1958) však stojí na jiném pozemku, parc. č. 784/1 podle starého číslování. Tuto skutečnost dokládají katastrální mapy ve správním spise. Rozhodnutí o ochranném pásmu stanoví, že ochranné pásmo zahrnuje území v okolí pozemkových parcel č. kat. 791/2 a 789/4, na nichž je umístěno radioelektrické zařízení, a to do vzdálenosti 500 m od hranic těchto pozemků. OZNŘ dále upozorňuje, že sloveso „jest“ v textu rozhodnutí z roku 1951 bezpochyby odkazuje na radioelektrické zařízení, které existovalo v okamžiku vyhlášení ochranného pásma, a nikoliv na budoucí zařízení, která ještě neexistovala. Odstranění původního vysílacího stožáru představuje nejpodstatnější změnu původního radioelektrického (nyní rádiového) zařízení. Stožár, resp. monopólní anténa, která byla umístěna na pozemcích parc. č. 791/2 a 789/4, byly nepochybně odstraněny v roce 2013, a tudíž původní zařízení již nemůže vysílat. Tuto skutečnost doložily znalecké a jiné posudky. Odstranění antény proběhlo na žádost společnosti České radiokomunikace a je doloženo ve správním spise Stavebního úřadu (sp.zn. SU/4315/2021) prostřednictvím žádosti, příslušné projektové dokumentace, povolení k odstranění stožáru (sp.zn. SU/3824/2013 Mr ze dne 13.5.2013) a protokolem z místního šetření provedeným stavebním úřadem.

45. Dle OZNŘ se původní ochranné pásmo, zřízené k původnímu vysílacímu stožáru, logicky nevztahuje na stožáry vybudované až po jeho zřízení. Navíc nebylo vedeno žádné správní řízení o stanovení nového ochranného pásma pro tyto nové stožáry, ani odborně přezkoumáno, zda a jaké pásmo by mělo být určeno. Bez řádného povolení či pasportizace těchto nových stožárů nelze řízení o ochranném pásmu zahájit, neboť hlavní část rádiového zařízení postrádá správní povolení. Ochranné pásmo totiž závisí především na vlastnostech vysílací antény. Žalobkyně tvrdí, že došlo pouze k výměně původního stožáru za dva nové. Z výše uvedeného je však zřejmé, že všechny tři stožáry existovaly a byly v provozu vedle sebe po dobu řádu desetiletí. K tomu OZNŘ popisuje i další změny, modernizace technologie v hlavní budově (viz výsledek místního šetření ze dne 13. 5. 2022, vyjádření žalobkyně); nepovolená výstavba/úprava řady budov, změny ve využití zbývajících vysílačů. Rozhodnutí o ochranném pásmu je rozhodnutím in rem a podstatnou změnou věci, zařízení, dochází nutně i ke změně ochranného pásma.

46. OZNŘ rovněž poukazuje na § 100 odst. 9 zákona o elektronických komunikacích ve vztahu k vodítku pro výklad pojmu podstatná změna rádiového zařízení v kontextu § 93 odst. 6 stavebního zákona. Za podstatnou změnu považuje odstranění vysílacího stožáru, minulou výstavbu dalších dvou vysílacích stožárů, změnu technologie hlavní budovy a změnu způsobu vysílání. Dále poukazuje i na úpravu věci v občanském zákoníku.

47. OZNŘ rovněž poukazuje na nekonzistentní postoj žalobkyně k výstavbě v území, kde by se mělo dle žalobkyně nacházet ochranné pásmo, zejména popisuje „kladné závazné stanovisko společnosti České radiokomunikace ze dne 13.4.2016 k první etapě výstavby projektu Stavebníka v téže lokalitě hluboko v Ochranném pásmu, která byla umístěna územním rozhodnutím č.j. SU/5914/2015/Pt, ze dne 11.I.2016 a stavba bytového domu F povolena stavebním povolením č.j. SU/2931/2016 — 5, ze dne 17.6.2016, stavba komunikací povolena sp.zn. ODaSH/7668a/16/St, přičemž tyto a jiné stavby jsou již zrealizovány a jejich užívání povoleno a tyto stavby jsou také již plně užívány ke svém účelu bez jakýchkoli rušivých vlivů na provoz aktuálního rádiového zařízení nebo rušivých vlivů vysílání na zdraví lidí nebo elektronické přístroje.“ Poukazuje i na další svá aktuálnější územní a stavební řízení pro výstavbu v tomto místě. Rovněž se věnuje otázce škodlivosti rádiového záření na lidské zdraví, vlivu výstavby na aktuální rádiové zařízení a otázce kritické infrastruktury. Aktuální postup žalobkyně nejen v tomto řízení považuje za zneužití práva.

48. Žalobkyně v replice ze dne 4. 6. 2025 vyjádřila nesouhlas s názory jednotlivých OZNŘ; popsala vývoj vlastnického práva k radioelektrickému zařízení a shodně s žalobou argumentovala proti závěru, že radioelektrické zařízení a ochranné pásmo zaniklo. Zdůraznila, že na svém pozemku stále radioelektrické zařízení, rádiový vysílač, provozuje. Pouhá úprava, modernizace části vysílače (ve smyslu radioelektrického zařízení jako celku), „v rámci které došlo k nahrazení původního stožáru novými stožáry a modernizaci technologických zařízení nemohla způsobit zánik platnosti Ochranného pásma, jelikož se pořád jedná o stejný Vysílač, který je i nadále umístěn v rámci Ochranného pásma.“ Žalobkyně poukázala na nutnost existence ochranného pásma i s ohledem na stanovisko krajské hygienické stanice, dle které nelze po dobu provozu vysílačů zrušení ochranného pásma akceptovat. Ochranné pásmo chrání život a zdraví osob v dané lokalitě.

49. Podáním ze dne 9. 6. 2025, OZNŘ III), společnost Sirkárna, vyjádřila nesouhlas s argumenty žalobkyně v její replice.

IV. Průběh ústních jednání a související podání

50. Dne 11. 6. 2025 proběhlo ve věci ústní jednání, při kterém jak účastníci, tak osoby zúčastněné setrvali na svých dosavadních podáních.

51. Žalobkyně popsala, co je radioelektrické zařízení, z čeho se skládá tak, jak popisuje v písemných podáních. Ochranné pásmo dle žalobkyně existuje stejně jako radioelektrické zařízení. Tvrzený zánik vede k ohrožení jeho provozu i jako prvku kritické infrastruktury, vede k ohrožení života a zdraví třetích osob. Dne 13. 5. 2022 se stavební úřad seznámil s jeho podobou při kontrolní prohlídce. Ochranné pásmo je vymezeno konkrétní oblastní, konkrétním zařízením, konkrétním rozsahem. Ochranné pásmo nebylo vymezeno ke stožáru, ale k zařízení jako celku. Správní orgány nestanovily ani kdy by k jeho zániku mohlo dojít. Jedná se o rozsáhlý zásah do práv žalobkyně a správní orgány ani nevolily méně intenzivní prostředek jako například zúžení rozsahu ochranného pásma. Modernizace, rekonstrukce vysílače nemohla vést k jeho zániku, ani k zániku ochranného pásma. Obdobně tak předkládané písemné vyjádření ze dne 10. 6. 2025.

52. OZNŘ I), společnost ACEK BOHEMIA, popsala, že na původních pozemcích se nenachází již stožár vysílače, dva stožáry se nachází prostorově jinde. K novým vysílačům (stožárům) umístěním jinde se dané ochranné pásmo nemůže vztahovat. Je podstatné, zda odstranění stožáru v roce 2013 bylo podstatnou změnou rádiového vysílače a zda původní zařízení plní funkci. Dle jejího názoru nikoli a ochranné pásmo zaniklo.

53. OZNŘ III), společnost Sirkárna, popsala, že ochranné pásmo zde chrání samotné zařízení, nikoli život a zdraví osob. Z rozhodnutí o ochranném pásmu ani neplyne žádná povinnost k ochranně obyvatelstva. Samotné stožáry přitom podléhají a vždy podléhaly povolení stavebního úřadu. Ochranné pásmo nelze libovolně stěhovat dle zvolených vysílačů (stožárů), které se nacházejí jinde, vně stanovených pozemků. Anténní stožáry jsou a byly samostatnými stavbami. Proto i ochranné pásmo nemůže přeskakovat ze stavby na stavbu. Samotné ochranné pásmo, jeho trvání a zánik nelze hodnotit dle právní úpravy z roku 1951, ale dle aktuální úpravy. V roce 2013 zanikl stožár, vysílač a zaniklo i ochranné pásmo. Ostatně jak by mohl být 2x až 3x vyšší jinde umístěný vysílač pouhou modernizací. Popsala, že aktuální řízení bylo nutné z toho důvodu, aby se objasnilo, zda žalobkyně má být účastnicí řady řízení před stavebním úřadem týkajících se výstavby v dané lokalitě. Procesní námitky žalobkyně dle osoby zúčastněné na řízení nemohou zasahovat do její právní sféry.

54. OZNŘ II), společnost VM Project, popsala, že ochranné pásmo bylo vymezeno na určitých pozemcích, otázkou je, zda se zde zařízení nachází. Dle jejího názoru nikoli, když i žalobkyně vyjadřuje–li se k výšce nové zástavby nevychází od paty původního stožáru, ale stávajících stožárů. Anténní stožár považuje za věc hlavní, která by se měla nacházet v hranicích pozemků.

55. Krajský soud při jednání ze správního spisu citoval podstatné části daného rozhodnutí o ochranném pásmu, předložil účastníkům kopii tehdejší katastrální mapy (č. l. 2b správního spisu). Poté citoval z listiny založených na č. l. 49 správního spisu, odstranění příhradového stožáru pro vysálání rádiových frekvencí JUCHO 47, žádost ze dne 3. 5. 2013, souhlas s odstraněním stavby Magistrátu města České Budějovice ze dne 13. 5. 2013, č. j. SU/384/2013 Mr, sdělení o fyzickém odstranění ze dne 17. 5. 2013, projektová dokumentace a zákres odstraňovaného stožáru v mapě. Z vlastní iniciativy poté krajský soud doplnil dokazování leteckými snímky dostupnými na serveru mapy.cz (resp. mapy.com) z let 2001 až do současnosti, kde je odstranění stožáru JUCHO 47 zřejmé. Krajský soud požádal zástupkyni žalobkyně, aby v kontextu listin zakreslila do katastrální mapy polohu odstraněného vysílače, k čemuž zástupkyně uvedla, že není vybavena potřebnými technickými znalostmi (dodáno později, viz obrázky níže).

56. Krajský soud seznámil přítomné se stavem svého dosavadního hodnocení věci, které je založeno na tom, že rozhodnutí stanovilo ochranné pásmo kolem konkrétně určených pozemků, na kterých se nacházelo tehdy konkrétní radioelektrické zařízení jako celek, všechny jeho součásti (včetně stožáru JUCHO 47). Aby mohlo toto ochranné pásmo dále existovat a plnit svůj účel, musí takový stav platit. To musí dle soudu žalobkyně prokázat, má–li v mezích formulovaných žalobních bodů dojít ke zpochybnění závěrů správních orgánů. S tímto předběžným názorem vyjádřili přítomní souhlas, vyjma žalobkyně. Ta s odkazem na rozsudek zdejšího soudu ze dne 2. 4. 2022, sp. zn. 63 A 12/2021, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 730/2019–34, rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1671/21 vyjádřila přesvědčení, že věc a její ochranné pásmo je zachováno, pokud při výměně jsou součásti věci umístěny ve stávajícím ochranném pásmu. Využití jiných vysílacích stožárů mimo původně vymezené pozemky považuje proto za možné, neboť tyto stožáry se nachází uvnitř zřízeného ochranné pásma (viz obrázek níže).

57. Žalobkyně navrhla doplnit dokazování těmito listinami: sdělením k Vašemu podnětu k zahájení přezkumného řízení o vydání rozhodnutí o umístění stavby „Výstavba bytových domů a technické a inženýrské infrastruktury, Husova kolonie, U Rozumova dvora, České Budějovice, II. etapa, ul. Korandova, ul. Mikuláše z Husi, ul. Libničská“ ze dne 16. června 2020 č. j.: SU/1538/2020–6, (součást správního spisu); rozhodnutí – veřejná vyhláška ze dne 4. března 2021, č.j. KUJCK 27860/2021, sp. zn. ODSH 18527/2021/mace, (součást správního spisu); rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu o udělení individuálního oprávnění k využívání radiových kmitočtů rozhlasové služby ze dne 12. července 2023, č.j. ČTÚ–25 788/2023–613, (součást správního spisu); indikativní výpočet dosahu Vysílače z CBEX (Husova kolonie) 954 kHz 5 kW, (součást správního spisu); posudkem Ing. K. (součást správního spisu); výslechem znalce Ing. K.; přípisem hygienické stanice ze dne 21. 9. 2021 (součást správního spisu); sdělením Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 12. 4. 2022 (součást správního spisu); místním šetření; znaleckým posudkem znalce z oboru telekomunikace k otázce, co je radioelektrické zařízení a co je jeho složkami; kladnými stanovisky ke stavbám v lokalitě.

58. OZNŘ I), společnost ACEK BOHEMIA, navrhla doplnit dokazování výslechem znalce Ing. Pavelky.

59. OZNŘ II), společnost VM Projekt, navrhla doplnit dokazování znaleckým posudkem Ing. Mejzlíka (součást správního spisu); 60. Žalobkyně požádala soud o poskytnutí lhůty 7 dnů k předložení písemného vyjádření k vyjádření OZNŘ Sirkárna ze dne 9. 6. 2025, k předložení argumentace o možnosti posunu zařízení v mezích ochranného pásma a k předložení informací o vývoji stavby během času, k posunu prvků zařízení.

61. Krajský soud vyhlášeným usnesením vyhověl žádosti žalobkyně a jednání odročil.

62. V podání ze dne 18. 6. 2025 se žalobkyně vyjadřuje obdobně v duchu dosavadních vyjádření. Zdůrazňuje, že ochranné pásmo bylo zřízeno pro radioelektrické zařízení na pozemkových parcelách č. kat. 791/2 a 789/4, nikoli pouze pro anténní stožár. Žalobkyně uvádí, že v době vyhlášení ochranného pásma bylo radioelektrické zařízení tvořeno budovou hlavního vysílače, kotveným příhradovým stožárem JUCHO 47, anténním domkem, zemnící sítí zasahující i na jiné pozemky, přípojkou elektrického proudu, diesel agregátem a nádrží a oplocením. Následně popisuje, že již tehdy bylo počítáno s rozšířením radioelektrického zařízení o další prvky, další stožáry na další pozemky – v následujících letech byl doplněn stožár 60 m a stožár 107 m, které byly umístěny mimo pozemkové parcely č. kat 791/2 a 789/4, k čemuž byly vyvlastněny další pozemky. Tento rozvoj byl mj. veden rušením vysílače ze stožáru JUCHO 47; docházelo k modernizaci, zlepšování výkonu anténních systémů. K tomu žalobkyně předkládá historické listiny (návrh na dokazování), které interpretuje v tom smyslu, že se jednalo o dlouhodobě plánované rozšíření/modernizaci, na kterou se vztahovalo již vyhlášené ochranné pásmo. V kontextu judikatury argumentuje, že modernizací zařízení jeho ochranné pásmo nezaniká. Žalobkyně rovněž předložila zákres zařízení v mapě.

63. OZNŘ I), společnost ACEK BOHEMIA, ve svém podání ze dne 21. 6. 2025 odmítla pohled žalobkyně, stejně tak OZNŘ III), společnost Sirkárna, ve svém podání ze dne 24. 6. 2025.

64. Při jednání dne 26. 6. 2025 setrvali účastníci a osoby zúčastněné na řízení na svých dosavadních vyjádřeních. Postoj žalobkyně je možno shrnout tak, že postupné budování dalších vysílacích stožárů bylo modernizací radioelektrického zařízení bez vlivu na existenci ochranného pásma. Postoj osob zúčastněných na řízení je možno shrnout tak, že odstraněním stožáru JUCHO 47 došlo k zániku radioelektrického zařízení jako celku a k zániku ochranného pásma; nelze akceptovat zcela libovolné rozšiřování ochranného pásma mimo původní vymezení budováním dalších vysílačů.

65. Krajský soud doplnil dokazování vybranými historickými listinami žalobkyně: dopisem ze dne 28. ledna 1963, označen jako „tabulky pro přizpůsobování anten. stožárů“; zápisem ze dne 20. června 1956, označen jako „Zápis o jakostní přejímce ocelového anténního stožáru na vysílací stanici Č. Budějovice provedené dne 20. června 1956.“; dopisem ze dne 22. února 1954 označen jako „Vysílač České Budějovice – pozemky“; zápisem ze dne 8. prosince 1953, označen jako „Předmět: jakostní kolaudace a převzetí stavby akce přístavba vysílače 2 x 30 KW 2. etapa číslo stavby 1503.“; výměrem Jednotného národního výboru v Českých Budějovicích ze dne 15. dubna 1952, označen jako: „Povolení k provedení přístavby budovy vysílače“; žádostí pro Jednotný národní výbor v Českých Budějovicích ze dne 26. ledna 1952, označena jako: „Rozhlasový vysílač v Českých Budějovicích – Žádost o vyvlastnění pozemků“ výměrem JNV v Českých Budějovicích ze dne 26. dubna 1951, označen jako: „Přístavba budovy rozhlasového vysílače v ČB – stavební povolení“; zápisem ze dne 23. ledna 1951 s označením „Věc: Č. Budějovice – přístavba budovy vysílače.

66. Z předložených historických listin krajský soud naopak nevedl dokazování: dokumentem „Opakování rozpisu – Opakování nákladů – stavba Přístavba sálu České Budějovice“ ze dne 3. dubna 1952; rozpisem prací a dodávek pro Stožár 107 ze dne 25. dubna 1952, označen jako „ANTENNÍ STOŽÁR 109 m.v. ZÁKLADY NORM. KALKULACE“; plánem bednění Stožáru 60 m z ledna 1952; evidenční kartou Stožáru 60 m; neboť tyto listiny nemohou přispět ke zjištěnému skutkovému; jedná se o listiny týkající se stavební činnosti; existence dalších stožárů není sporná.

67. Krajský soud dále usnesením zamítl návrhy na doplnění dokazování listinami ze správního spisu, neboť z těchto listin je bez dalšího vycházeno. Dále soud pro nadbytečnost zamítl návrh na provedení místního šetření, neboť dnešní podoba radioelektrického zařízení se podává z listin založených ve správním spise a z dosavadního dokazování (zejm. ortofoto). Návrhy na výslechy znalců shledal krajský soud rovněž nadbytečnými, neboť k dispozici jsou zpracované posudky a jejich výslechy by nemohly přinést nic nového. Návrh na zpracování nového posudku shledal krajský soud rovněž nadbytečným, neboť skutkový stav byl dostatečným způsobem zjištěn (nadto krajský soud vnímá pojem „radioelektrické zařízení“ shodně s žalobkyní v kontextu vyhlášky 1950). Stejně nadbytečné je dokazování souhlasy žalobkyně s výstavbou v dané lokalitě, neboť tato otázka není předmětem řízení.

V. Posouzení věci krajským soudem

68. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších zákonů, dále jen „s. ř. s.“).

69. Žaloba není důvodná.

70. Odůvodnění rozhodnutí správních orgánů, argumentace žalobkyně a osob zúčastněných na řízení je relativně rozsáhlá. Řadou argumentů se krajský soud nezabývá, neboť jak vysvětluje níže, určité řešené otázky považuje za nadbytečné. Proto krajský soud připomíná, že z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že správní soudy nemají povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci účastníka a tu obsáhle vyvracet. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek ze dne 3. 4. 2014, čj. 7 As 126/2013–19).

71. Krajský soud akceptoval tvrzení žalobkyně v návaznosti na zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu o plausibilním zásahu do práv žalobkyně, stavu nejistoty, když i žalobkyně dokládá, že na závěry přezkoumávaných rozhodnutí je nyní stavebním úřadem odkazováno v následně vydávaných osvědčení o neexistenci ochranného pásma.

72. Krajský soud předesílá, že napadené rozhodnutí vyhovuje nárokům § 68 odst. 3 správního řádu a současně je plně přezkoumatelné. V.A Námitky proti postupu správních orgánů 73. Na prvním místě se krajský soud zabývá námitkami proti postupu správních orgánů.

74. Žalobkyně poukazuje na vady plné moci, která byla stavebnímu úřadu předložena spolu s žádostí OZNŘ I), společnosti ACEK BOHEMIA. Tato námitka není důvodná. Na č. l. 2a správního spisu je založena plná moc společnosti ACEK BOHEMIA, právnímu zástupci ze dne 7. 4. 2021; v textu je uvedeno že udělena pro správní řízení před Krajským úřadem Jihočeského kraje, což je škrtnuto a změněno na stavební úřad Magistrátu města České Budějovice, a to pro řízení, jehož předmětem je „přezkum a zrušení ochranného pásma tří středovlnných rozhlasových vysílačů a dalších zařízení společnosti České radiokomunikace a.s., IČ: 247388 75, na pozemku parc. č. 365/1 v katastrálním území České Budějovice 4, které bylo vyhlášeno ve prospěch Československého rozhlasu rozhodnutím KNV ze dne 13.4.1951, č.j.: XI/1–127, 6–2–1951…“. Krajský soud nemá z uvedeného jakékoli pochybnosti o zmocnění daného právního zástupce, nehledě na ruční opravu stanoveného správního orgánu, neboť předmět správního řízení je vymezen shodně se samotnou žádostí. Dne 3. 2. 2022 (č. l. 21 správního spisu) byla poté předložena další plná moc ze dne 7. 4. 2021 bez ruční úpravy. V postupu správních orgánů a jejich hodnocení plné moci neshledal krajský soud vad.

75. Žalobkyně má dále za to, že žadatel, OZNŘ I), neprokázal svoji legitimaci k podání žádosti a není ani zřejmé, čeho se svojí žádostí domáhá. Stavební úřad vycházel z toho, že OZNŘ I) disponuje „pravomocným územním rozhodnutím o umístění stavby „Výstavba bytových domů a technické a inženýrské infrastruktury, Husova kolonie, U Rozumova dvora, České Budějovice, II. etapa, ul. Korandova, ul. Mikuláše z Husi, ul. Libničská,“ ze dne 16.6.2020 pod zn. SU/1538/2020/Br, č.j.: SU/1538/2020–6 a nabylo právní moci dne 24.7.2020, vážícím se k pozemku parc. č. 354/1 v katastrálním území České Budějovice 4, který se má nacházet v ochranném pásmu vysílače“. Jelikož tento závěr žalobkyně nerozporuje a vyjadřuje pouze svůj nesouhlas, může krajský soud pouze uvést, že stavební úřad uvedl přezkoumatelný a logický důvod pro svůj závěr. Čeho se OZNŘ domáhala je v obecnosti zřejmé, revize – změny nebo zrušení ochranného pásma tak, aby se oprostila od dopadů ochranného pásma. Má–li stavební záměr OZNŘ I) kolidovat s ochranným pásmem, jedná se o dopad do její právní sféry (tj. otázka povinnosti zdržet se rušení ochranného pásma; stranou ponechává soud vlastní nikým nezvednutou otázku toho, že existence ochranného pásma je otázkou územního řízení, nikoli stavebního řízení – srov. částečně věcně související rozsudek zdejšího soudu ze dne 15. 3. 2023, č. j. 51 A 12/2022–86, zejm. bod 21 a 35, týkající se otázky obnovy uvedeného územního řízení).

76. Důvodnou neshledal krajský soud ani námitku, že rozhodnutí bylo vydáno předčasně, neboť doposud nebylo pravomocně rozhodnuto o námitce podjatosti. V rámci podání ze dne 28. 4. 2022 (č. l. 42 správního spisu) žalobkyně vznesla námitku systémové podjatosti. Usnesením ze dne 16. 9. 2022, č. j. KUJCK 113543/2022, žalovaný rozhodl, že primátor statutárního města České Budějovice není vyloučen z úkonů ve správním řízení (č. l. 63, 64 správního spisu). Usnesením ze dne 27. 9. 2022, č. j. KP–PO/569/2022, rozhodl primátor města obdobně ve vztahu k tajemníku magistrátu města, vedoucímu odboru stavebního úřadu, vedoucímu oddělení a odborné referentce stavebního úřadu (č. l. 65 správního spisu). Následně žalobkyně podala proti tomuto usnesení odvolání, o kterém žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 6. 12. 2022, č. j. KUJCK 147442/2022, tak, že jej zamítl a napadené usnesení potvrdil (č. l. 74 správního spisu); rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 12. 2022 (oznámení na č. l. 75 správního spisu). Prvostupňové správní rozhodnutí v této věci je ze dne 10. 11. 2022, stavební úřad tedy tak, jak uvádí žalobkyně, rozhodl před pravomocným rozhodnutím o námitce podjatosti. Jak shrnul Nejvyšší správní soud v právní větě svého rozsudku ze dne 14. 6. 2012, č. j. 1 As 55/2012–32 (rozsudky správních soudů jsou dostupné na www.nssoud.cz), se kterým se krajský soud ztotožňuje a pro stručnost na něj odkazuje, „[s]právní orgán může pokračovat v řízení již po (nepravomocném) rozhodnutí o námitce podjatosti podle § 14 správního řádu z roku 2004, byť samozřejmě nese riziko, že odvolací orgán bude mít na námitku podjatosti jiný názor.“ Stavební úřad nepochybil, byť se vystavil riziku, které sama žalobkyně uvádí.

77. Není zřejmé, jakým způsobem by do práv žalobkyně mohlo zasáhnout, zda stavební úřad měl v okamžik vydání rozhodnutí správní spis v jeho „prvopisu“ fakticky, fyzicky ve své dispozici, či zda se správní spis fyzicky nacházel u jiného správního orgánu. Stavební úřad rozhodoval na základě podkladů, které uvedl ve svém rozhodnutí. Zmiňuje–li žalobkyně, že pokud by rozhodnutí nemělo oporu ve správním spise, bylo by nezákonné, má pravdu v tom případě, pokud by skutkové závěry neodpovídaly provedenému dokazování, listinám založeným ve správním spise. Takto již svoji námitku žalobkyně na tomto místě nekoncipuje, nerozvíjí. Závěry správních orgánů oporu ve spisovém materiálu mají; zda správní orgány řádně zjistily skutkový stav a v jeho rámci provedly řádné právní posouzení je samostatnou otázkou. Jinými slovy, rozhodná je „obsahová opora“ rozhodnutí ve správním spise, nikoli „fyzická opora“. V.B Naplnění předpokladů pro postup dle § 66 správního řádu 78. Dle § 66 odst. 1 písm. f) věty druhé správní řádu platí, že řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže zanikla věc nebo právo, kterého se řízení týká.

79. Správní orgány zastavily řízení o žádosti OZNŘ I) o úpravu ochranného pásma založeného rozhodnutím z roku 1951. Správní orgány svá rozhodnutí postavily na zániku ochranného pásma v důsledku zániku samotného radioelektrického zařízení. Vycházely přitom z § 93 odst. 6 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v rozhodném znění, dle kterého platí, že rozhodnutí o ochranném pásmu platí po dobu trvání stavby, zařízení nebo chráněného útvaru, nestanoví–li stavební úřad jinou lhůtu. Proti aplikaci tohoto ustanovení žalobkyně nebrojí. Z tohoto pohledu, jakkoli se správní orgány zabývaly různými aspekty, je rozhodné pouze to, zda se na původně vymezených pozemcích stále nachází radioelektrické zařízení popsané v rozhodnutí z roku 1951, či nikoli. Pokud by bylo prokázáno, že nachází, ochranné pásmo by existovalo. Správní orgány však dospěly k závěru, že takové radioelektrické zařízení se zde již nenachází – slovy správních orgánů – zaniklo. Tento závěr se žalobkyni ani v tomto řízení nepodařilo zvrátit, neboť existence jiného radioelektrického zařízení na pozemku žalobkyně nemá na existenci ochranného pásma z roku 1951 vliv. Jedná se o jiné zařízení, byť by bylo z podstatné části totožné a lišilo se „jen“ umístěním stožárů a vysílacích jednotek mimo původní pozemky.

80. S ohledem na šíři žalobní argumentace, které odpovídá šíři otázek, kterými se správní orgány zabývaly, krajský soud nejprve vyjasňuje, že otázky týkající se ochrany života a zdraví před neionizujícím zářením, ochrana funkčnosti radioelektrického zařízení či dokonce otázky týkající se prvků kritické infrastruktury jsou v tomto případě nerozhodné a pokud se jimi správní orgány zabývaly, činily tak mimo rámec nutného posouzení. Proto se těmito otázkami krajský soud nebude podrobněji zabývat. Stejně nadbytečné je zabývat se i tím, zda probíhá vysílání či nikoli a zda jednotlivé stavby byly či jsou v souladu se stavebním zákonem. Námitkami tohoto obsahu se krajský soud nebude zabývat, neboť jsou co do podstaty napadeného rozhodnutí, nosných důvodů pro zastavení řízení, nadbytečné. Předmětem tohoto řízení je otázka existence ochranného pásma na základě rozhodnutí krajského národního výboru z roku 1951 které bylo, jak tvrdí i žalobkyně, vymezeno konkrétní oblastní, konkrétním zařízením, konkrétním rozsahem. Byť v podané žalobě uvádí žalobkyně i to, že vyhláška 1950 nepožaduje, aby rozhodnutí o zřízení ochranného pásma specificky vymezovalo konkrétní radioelektrické zařízení, vychází zde krajský soud z toho, že tímto konkrétním vymezeným zařízením je myšleno zařízení, které se v době rozhodování krajského národního výboru dle žádosti v místě nacházelo; tj. otázka tehdejšího a dnešního přístupu – dnešní podrobnější identifikace např. vysílací jednotky, jejích parametrů atd. – takto to pojímá zřejmě i žalobkyně. Krajský soud opakuje (a bude opakovat ještě několikrát), že je nutno se zabývat pouze tím, zda se takové radioelektrické, všechny jeho součásti, k němuž se stanovené ochranné pásmo vztahovalo, na těchto pozemcích nachází či nikoli. K zodpovězení této otázky nemůže zkoumání aktuální podoby vysílání (z jinde umístěných stožárů), záření, rušení vysílání atp. přispět. Dílčí námitky žalobkyně týkající se toho, zda a jak poskytla součinnost či co správním orgánům vysvětlila nebo nevysvětlila pak na hodnocení zákonnosti napadeného rozhodnutí nemají rovněž vliv. Jinými slovy, jestliže žalobkyně na svém pozemku provozuje radioelektrické zařízení, vysílá zde rádiový signál, či je např. v rámci prvků kritické infrastruktury státu k takovému vysílání připravena, pak nutnost existence příslušného ochranného pásma neznamená, že tímto ochranným pásmem musí být právě ochranné pásmo zřízení v roce 1951. Je možné, že v průběhu času mělo dojít ke stanovení jiného ochranného pásma přímo navázaného na provozované vysílací zařízení, ať už v dobách minulého režimu, nebo poté. To ale krajský soud nehodnotí.

81. Krajský soud již při ústním jednání seznámil účastníky a osoby zúčastněné na řízení se svým předběžným náhledem na věc a na tomto náhledu setrval.

82. Pro zorientování nejprve krajský soud poukazuje na situační nákres žalobkyně, ze kterého se podává umístění podstatných částí radioelektrického zřízení, včetně zakreslení pozice původního stožáru JUCHO 47 (existujícího v okamžik stanovení ochranného pásma, demontovaného v roce 2013), stožáry 60 m a 107 m byly budovány až následně po stanovení řešeného ochranného pásma. Situační nákres žalobkyně [OBRÁZEK] Zdroj: podání žalobkyně 83. Ochranné pásmo Krajský národní výbor v Českých Budějovicích rozhodnutím ze dne 13.4.1951, č.j.: XI/1–127, 6–2–1951, stanovil na základě žádosti právního předchůdce žalobkyně „o určení ochranného pásma pro radioelektrické zařízení umístěné na poz. Parcele č. kat. 791/2 role a 789/4 kat. úz. Čes. Budějovice – pražské předměstí, a to do vzdálenosti 500 m od hranic pozemků“. Této žádosti národní výbor vyhověl a přesně takto jej stanovil s tím, že v ochranném pásmu se nesmí budovat určité stavby/konstrukce apod., z čehož udal i určité výjimky. Mj. pro určité stavby v „případech, když jejich výška nepřevýší jednu třicetinu jejich vzdálenosti od středu ochranného pásma, přičemž se tato výška měří od roviny dané patou anténního stožáru“.

84. Poloha uvedených pozemků je patrna z následující kopie katastrální mapy. Kopie katastrální mapy, historická – poz. parcely č. kat. 791/2 role a 789/4 [OBRÁZEK] Zdroj: správní spis 85. Z porovnání situačního nákresu žalobkyně s touto kopií historické katastrální mapy, kde jako výchozí pozici je možno použít hlavní stavbu vysílače, garáž, budovu VS, plyne, že v rámci řešených pozemků byl umístěn vysílač/stožár JUCHO 47. Stožáry 60 m a 107 m jsou umístěny mimo rozhodné pozemky č. 791/2 a 789/4.

86. Jak dále plyne ze správního spisu, konkrétně ze složky spisového materiálu Magistrátu města České Budějovice, sp. zn. SU/3824/2013 Mr – 3.5.2013, dne 3. 5. 2013 obdržel stavební úřad žádost žalobkyně o odstranění stavby, a to příhradového stožáru pro vysílání rádiových frekvencí JUCHO 47 o půdorysu 0,6 x 0,6 m, 47 m výšky. Rozhodnutím ze dne 13. 5. 2013, zn. SU/3824/2013 Mr, vydal stavební úřad souhlas s odstraněním tohoto stožáru, na jehož vrcholu je nainstalován kapacitní oblouk, jedná se o středovlnový vysílač, který je ve třech výškových úrovní kotven; je napojen a vnitroareálový rozvod elektrické energie; v současnosti nevyužívaný. Obdobné skutečnosti plynou i ze založeného projektu pro odstranění, jehož součástí je i zákres umístění stožáru na místě, kde jej označuje i žalobkyně. V projektu se uvádí, že „[o]kolo odstraňovaného stožáru není vyhlášeno ochranné pásmo, ani stožár nezasahuje do jiných ochranných pásem“. Dle sdělení společnosti Realistav, s. r. o., byl stožár ke dni 17. 5. 2013 odstraněn. To koresponduje i s leteckými snímky ve správním spise, jakož i snímky, kterými prováděl soud dokazování.

87. S ohledem na znění rozhodnutí krajského národního výboru o zřízení ochranného pásma vychází krajský soud z toho, že ochranné pásmo bylo zřizováno k radioelektrickému zařízení jako celku, přičemž v otázce toho, co vše tvoří součást takového zařízení, se krajský soud v obecné rovině ztotožňuje s žalobkyní.

88. Ustanovení § 16 vyhlášky Ministerstva techniky č. 572/1950 Ú. l. I, podle něhož krajský národní výbor rozhodoval, upravuje ochranná pásma při radioelektrických zařízení. Dle odst. 1 platí, že o chranné pásmo při radioelektrických zařízeních je území v jejich okolí, které není určeno k souvislému zastavění; sahá do vzdálenosti až 5 km od hranic pozemku, na němž je zařízení umístěno. V kontextu této vyhlášky bylo pro krajský národní výbor podstatné, na kterém pozemku je radioelektrické zařízení umístěno, neboť od hranic tohoto pozemku se stanovovalo území ochranného pásma. Odst. 2 poté definuje radioelektrické zařízení jako zařízení k radioelektrické dopravě zpráv, obrazů nebo návěští anebo k jejich přijímání, zřizovaná bez povolení podnikem pro poštovní a telekomunikační styk, podnikem pro rozhlas a televisi, vojenskou správou, Sborem národní bezpečnosti, drážním podnikem, leteckou správou nebo vodní a plavební správou (§ 4 zák. č. 72/1950 Sb., o telekomunikacích). Náležejí sem také pomocná zařízeni (na př. zařízení provozních budov a místností nebo laboratoří), zařízení odposlechové služby nebo technická zařízení mezinárodní rozhlasové organisace. Ochranné pásmo bylo zřizováno právě k radioelektrickému zařízení jako celku, nikoli například pouze ve vztahu k vysílací jednotce/vysílači/stožáru. Krajský soud nemá za to, že správní orgány by tuto skutečnost nepochopily, jak se žalobkyně domnívá, poukazuje–li na zaměňování pojmů, či na důraz správních orgánů, který je kladen na zánik (demontáž) stožáru JUCHO 47 a jeho vysílací jednotky. Závěry stavebního úřadu a žalovaného se vztahují k radioelektrickému zařízení jako celku.

89. Shodně s žalobkyní i krajský soud vychází z toho, že ochranné pásmo bylo vymezeno konkrétní oblastní, konkrétním zařízením, konkrétním rozsahem. Na základě tohoto východiska, které plně odpovídá citované dobové vyhlášce a samotnému znění rozhodnutí krajského národního výboru, dospívá krajský soud k závěru, že pro existenci ochranného pásma dle tohoto rozhodnutí je nutné, aby existovalo na daných pozemcích radioelektrické zařízení (byť i modernizované) tak, jako tomu bylo při samotném zřízení ochranného pásma. Právě od hranic pozemků, kde se zařízení jako celek nacházelo, bylo stanoveno území ochranného pásma (zde 500 m), přičemž v této úvaze nelze opomíjet stanovené výjimky pro určité stavby v „případech, když jejich výška nepřevýší jednu třicetinu jejich vzdálenosti od středu ochranného pásma, přičemž se tato výška měří od roviny dané patou anténního stožáru“. Podoba tohoto ochranného pásma byla odvozena od podoby radioelektrického zařízení, jemu na míru. V této podmínce je kladen důraz právě na konkrétní střed ochranného pásma a konkrétní patu anténního stožáru, kterým byl stožár JUCHO 47 (odstraněn v roce 2013). Modernizace a úprava takového radioelektrického zařízení by neměla žádný vliv, pokud by zde na těchto historických pozemcích stále takové radioelektrické zařízení existovalo a určitým způsobem by podobě daného zařízení odpovídalo. Jakým způsobem by mělo konkrétněji odpovídat, zda by bylo např. nutné eventuálně podobu ochranného pásma s ohledem na samotnou vysílací jednotku revidovat, je v tomto případě nadbytečné řešit.

90. Existenci takového radioelektrického zařízení zde však žalobkyně neprokázala, neboť modernizace, kterou žalobkyně argumentuje, pokud modernizací byla, vedla ke změně umístění stožárů, a tedy i vysílacích jednotek mimo pozemky, od kterých se ochranné pásmo odvíjelo. Radioelektrické zařízení jako celek, včetně stožáru a vysílací jednotky, se již v historických hranicích pozemků č. 791/2 a 789/4 nenachází, což vede k závěru o zániku ochranného pásma stanoveného rozhodnutím krajského národního výboru. Jakkoli krajský soud souhlasí s žalobkyní, že „ochranné pásmo radioelektrického zařízení sdílí osud radioelektrického zařízení“, s ohledem na učiněné závěry již v tomto případě nesouhlasí s názorem žalobkyně, že „k zániku ochranného pásma dochází pouze v případě úplného odstranění takové stavby, což se v případě Vysílače nikdy nestalo.“ (obě citace bod 4.12 žaloby). To, že se na historických pozemcích nachází určitá část radioelektrického zařízení nemění nic na tom, že jeho jiná část – stožár a vysílací jednotka – již nikoli. Jinými slovy, v tomto konkrétním případě nejde ani tak o modernizaci či výměnu stožáru a vysílací jednotky, ale o zcela jiné umístění stožárů a vysílacích jednotek mimo území, ze kterého vychází rozhodnutí krajského národního výboru. Ostatně sama žalobkyně v bodě 4.15 žaloby poukazuje na situaci – modernizaci, výměny zařízení na stejném místě. To však není tato situace.

91. To plně odpovídá i odůvodnění žalovaného rozhodnutí, které je rovněž založeno na tom, že „[i] vzhledem k faktickým změnám radioelektrického zařízení umístěného v areálu vysílače v Českých Budějovicích oproti stavu v době vydání rozhodnutí z roku 1951 souhlasí odvolací orgán s tím, že nebylo prokázáno tvrzení odvolatele o stávající existenci ochranného pásma.“ (str. 16 napadeného rozhodnutí). Srov. i argumentaci žalobkyně popsanou v bodě 20 shora, když i zcela jednoduchou úvahou lze dospět k závěru, že má–li ochranné pásmo z roku 1951 plnit funkci udržení správného vyzařovacího diagramu (jak žalobkyně namítá), pak změna umístění stožáru s vysílací jednotkou a změna výšky stožáru napnění této fukce popírá (nehledě na případnou změnu parametrů vysílací jednotky); obdobně i argumentace popsaná v bodě 30 shora. I pokud by „novému kompletu rádiového zařízení“ s jinde umístěnými stožáry historické ochranné pásmo fakticky postačovalo, nemění to nic na skutečnosti, že ve svém souhrnu se nejedná o radioelektrické zařízení, k němuž bylo ochranné pásmo v roce 1951 zřízeno.

92. Argumentuje–li žalobkyně rozsáhlou zemnící sítí, která byla již od počátku i mimo hranice daných pozemků, pak se jedná pouze o její tvrzení, které nemá ani oporu v rozhodnutí krajského národního výboru. Bylo–li by již tehdy nutno takovouto nedílnou součást radioelektrického zařízení chránit ochranným pásmem, nelze předpokládat, že by tato součást zařízení byla právním předchůdcem žalobkyně a krajským národním výborem opomenuta.

93. Z uvedených důvodů pak rozhodnutí žalovaného a stavebního úřadu obstálo. Jakékoli doplnění dokazování znaleckým zkoumáním jak v řízení před správními orgány, tak v řízení před soudem, by bylo nadbytečné.

94. Co se týče předložených historických listin, jejich obsah interpretuje krajský soud odlišně od žalobkyně. Pro hodnocení věci samé tyto listiny nic nového nepřináší. Všechny listiny se týkají rozvoje radioelektrického zařízení či jeho zázemí. Nejpodstatnější listinou, která se přímo vyjadřuje k problematice ochranného pásma, je zápis z jednání ze dne 23. 1. 1951 ohledně přístavby budovy vysílače. Jedná se o zápis, ve kterém se v kontextu přístavby budovy vysílače řeší, resp. popisují otázky budoucího rozvoje města v dané lokalitě. Tehdejší plánovači předpokládali v dané lokalitě výstavbu průmyslové čtvrti a vzorného dělnického sídliště. Při jednání byla přednesena otázka budoucího rozvoje radioelektrického zařízení, stavba dalších stožárů/vysílačů. To však bylo v rozporu s plánovanou výstavbou v lokalitě. V rámci debaty bylo konstatováno, že nutnost ochranného pásma je dána již stávajícím vysílačem a provedení přístavby a instalace dalšího vysílače nemá na určení stávajícího ochranného pásma žádný vliv. Jinými slovy, budoucí výstavě průmyslové čtvrti a sídliště nebrání plánované rozšíření radiovysílače, ale již jeho aktuální podoba, aktuální ochranné pásmo. Z ostatních listin řešících přístavbu budovy vysílače se nic, co by bylo nutno popisovat, nepodává; stejně tak nic nepřináší ani listiny týkající se nového stožáru (zápis o jakostní přijímce ocelového anténního stožáru ze dne 20. 6. 1956), neboť ty se otázkou ochranného pásma nezabývají, obdobně listiny o úpravě stožáru JUCHO 47 (tabulky při přizpůsobování ze dne 28. 1. 1963). Otázka vyvlastnění dalších okolních pozemků rovněž nic nepřináší (přípis ze dne 22. 2. 1954, žádost o vyvlastnění ze dne 26. 1. 1952).

95. Zcela nedůvodná je i argumentační linie žalobkyně, že „ani případná změna, resp. modernizace radioelektrického zařízení (nebo dokonce výměna zařízení na stejném místě a v rámci vymezeného ochranného pásma) nemůže způsobit zánik ochranného pásma, jelikož se nejedná o novou stavbu.“ Jinými slovy, žalobkyně má za to, že došlo–li k přesunu stožáru v rámci ochranného pásma, nemá takový přesun na trvání ochranného pásma vliv. K tomu žalobkyně rozsáhle odkazuje na skutkově nepřiléhavou judikaturu civilních i správních soudů, včetně soudu zdejšího. „Žalobkyně v této souvislosti opětovně odkazuje také na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 63 A 12/2021, ze dne 2. února 2022, a to ve věci, ve které došlo přímo k výměně stožárů a současně ke zrušení jednoho ze stožárů a jeho nahrazení stožárem na jiném místě. Soud v uvedeném rozsudku konstatoval, že pokud nedojde ke změně kvality vedení či překročení hranice ochranného pásma, nejedná se o novou stavbu, nýbrž pouze o její výměnu.“ Argumentace liniovou stavbou, elektrického vedení – stožárů elektrického vedení, je nepřenositelná. Jedná se o liniovou stavbu, kde určitý posun stožáru ve směru vedení, tedy bez (podstatnějšího) vlivu na průběh samotného ochranného pásma, nelze přirovnávat k přesunu stožáru radiovysílače. Ad absurdum došlo–li by logikou žalobkyně k přesunu stožáru a vysílače na hranu samotného ochranného pásma, ale stále v jeho mezích, pak by dle výkladu žalobkyně bylo vše v pořádku, nicméně zcela nepopiratelně by ochranné pásmo postrádalo jakýkoli smysl a účel. Obdobně ztrácí ochranné pásmo svůj smysl a účel i v této věci nehledě na to, zda jeho rozsah je či není fakticky dostatečný i pro provoz vysílacích jednotek na ex post postavených stožárech. Parametry ochranného pásma byly stanoveny s ohledem na umístění jednotlivých součástí radioelektrického zařízení v roce 1951, s ohledem na konkrétní umístění stožáru (srov. odkaz na patu stožáru). Užitím jiných stožárů s vysílači došlo k významné změně polohy a podoby zařízení. Taková nová podoba zařízení zcela jednoduše nebyla předmětem hodnocení krajského národního výboru v roce 1951. Má–li ochranné pásmo plnit svůj účel, chránit jak zařízení, tak i své okolí, musí jeho individuální určení vycházet z faktické podoby posuzovaného radioelektrického zařízení. V tomto případě se jedná o otázku lokalizace stožáru a vysílací jednotky. Jejich pozice se zcela změnila a již neodpovídá tomu, z čeho vychází rozhodnutí krajského národního výboru.

96. Zcela bez vlivu je i skutečnost, že správní orgány v minulosti vycházely z toho, že ochranné pásmo existuje a že jej rozpoznává i územně plánovací dokumentace. Tyto skutečnosti nemohou převážit nad závěry přezkoumávaných rozhodnutí. To, že se skutečným stavem, nyní řešeným vývojem nikdo doposud podrobněji nezabýval tak, jako nyní neznamená, že doposud přijímaný stav by měl trvat i nadále.

97. Namítá–li žalobkyně, že usnesení o zastavení řízení nevymezuje, jaké radioelektrické zařízení mělo zaniknout a proto není rozhodnutí vykonatelné, pak ani tomuto krajský soud nepřisvědčuje. Jedná se o usnesení o zastavení řízení a toto řízení je zde plně identifikované podanou žádostí. Okamžik zániku pak nebylo nutno explicitně stanovat, je však z povahy věci zřejmé, že bude korespondovat s odstraněním stožáru JUCHO 47.

98. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 4. 6. 2025 poukázala na dvě osvědčení Magistrátu města Českých Budějovic o neexistenci ochranného pásma. Tyto listiny, jakkoli mohou na nyní přezkoumávané rozhodnutí odkazovat, nejsou pro posouzení důvodnosti žaloby rozhodné. Lze–li uvažovat o jejich relevanci ve vztahu k naplnění předpokladů pro projednání podané žaloby (plausabilní zásah do právní sféry žalobkyně), pak tak, jak plyne z věcného projednání podané žaloby, krajský soud tvrzení žalobkyně ve světle zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu akceptoval. Následná polemika žalobkyně v tomto podání o nesprávném postupu krajského soudu, který usnesením ze dne 16. 8. 2024, č. j. 51 A 30/2023–117, nepřiznal žalobě odkladný účinek je irelevantní. Odkladný účinek nebyl žalobě přiznán, neboť žalobkyně neprokázala naplnění předpokladů pro jeho přiznání – existenci konkrétní újmy zákonem předpokládané intenzity. Doplnila–li by svůj návrh, případně změnila–li se v průběhu řízení situace, nic nebránilo žalobkyni v tom, aby o přiznání odkladného účinku žalobě požádala opětovně.

VI. Závěr a náklady řízení

99. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

100. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Náhradu nákladů řízení při jednání ostatně žalovaný ani nepožadoval. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

101. V případě osob zúčastněných na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci II. Stručný obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného a OZNŘ k žalobě, replika žalobkyně IV. Průběh ústních jednání a související podání V. Posouzení věci krajským soudem V.A Námitky proti postupu správních orgánů V.B Naplnění předpokladů pro postup dle § 66 správního řádu VI. Závěr a náklady řízení