63 A 12/2021 – 42

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobců: a) V.J., narozený dne X bytem X b) D.M., narozená dne X bytem X oba zastoupeni advokátem Mgr. Janem Ševčíkem se sídlem Majakovského 1517/10, 586 01 Jihlava proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina se sídlem Žižkova 1882/57, 587 33 Jihlava za účasti: EG.D., a. s., IČO 28085400 se sídlem Lidická 1873/36, Černá Pole, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2021, sp. zn. OUP 59/2021 Cí–2, č. j. KUJI 63299/2021, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Pelhřimov (dále jen „vyvlastňovací úřad“) obdržel dne 7. 8. 2019 od vyvlastnitele (osoba zúčastněná na řízení) žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení níže uvedených pozemků za účelem úpravy stávajícího elektrického vedení.

2. Dne 8. 8. 2019 vydal vyvlastňovací úřad oznámení o zahájení vyvlastňovací řízení a následně dne 8. 10. 2019 uskutečnil ústní jednání. Na tomto ústním jednání bylo dohodnuto, že vyvlastňovaní (mj. žalobci) doloží vlastní znalecký posudek. Vyvlastňovaní následně dne 28. 1. 2020 doložili znalecký posudek č. X, vypracovaný M.Š..

3. Dne 25. 6. 2020 proběhlo další ústní jednání ve věci, v rámci kterého vyvlastňovací úřad účastníky řízení upozornil, že znalecký posudek doložený vyvlastňovanými nestanovuje jednorázovou náhradu dle § 13 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) a neodpovídá skutečnému rozsahu věcného břemene dle k žádosti předloženého geometrického plánu.

4. Dne 28. 8. 2020 doložili vyvlastňovaní upravený znalecký posudek č. X ze dne 9. 1. 2020. Vzhledem k tomu, že nedošlo ke shodě mezi účastníky řízení, a to ani na základě upraveného znaleckého posudku (upravený znalecký posudek nerespektoval předložený návrh na vyvlastnění s tím, že do výpočtu náhrady započítal i ochranné pásmo velmi vysokého napětí), ustanovil vyvlastňovací úřad dne 15. 9. 2020 soudního znalce Ing. T.D.. Tomuto znalci zadal nové vypracování znaleckého posudku. Znalecký posudek č. X obdržel vyvlastňovací úřad dne 6. 11. 2020.

5. Dne 14. 12. 2020 vydal vyvlastňovací úřad rozhodnutí č. j. OV/945/2019–28, jehož výrokem I. dle § 24 odst. 3 písm. a) zákona o vyvlastnění omezil vyvlastňovaným vlastnické právo k pozemkům pozemkových parcel parc. č. XA a parc. č. XB zapsaným na listu vlastnictví č. X (celkem 5 vlastníků) v katastrálním území X, a to v nezbytném rozsahu. Výrokem II. určil vyvlastniteli povinnost zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění ve lhůtě nejpozději do 2 let ode dne, kdy nabude rozhodnutí právní moci. Výrokem III. stanovil podle § 24 odst. 4 písm. a) zákona o vyvlastnění náhradu pro vyvlastňované v celkové výši 66 102 Kč (pro oba žalobce shodně ve výši 11 017 Kč). Výrokem IV. uložil vyvlastniteli povinnost uhradit vyvlastňovacímu úřadu náklady spojené s vyhotovením znaleckého posudku č. X, a to ve výši 3 650 Kč.

6. O odvolání žalobců proti výrokům I., II. a III. rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že výrokem I. potvrdil výroky I. a II. a výrokem II. zrušil výrok III. a věc vrátil vyvlastňovacímu úřadu k novému projednání.

7. Pro přehlednost přikládá krajský soud výřez mapy katastrálního území, jež zachycuje vyvlastňované pozemky. Nahlížení je dostupné zde: [odkaz anonymizován] (pozn. soudu: modré zvýraznění jakož i označení pozemků včetně červeně označené současné distribuční sítě včetně sloupů a černě vyznačené plánované distribuční sítě včetně sloupků zakreslil krajský soud). [obrázek anonymizován] II. Shrnutí žaloby 8. Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci dne 13. 9. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

9. Žalobci předně namítli, že ve věci nejsou splněny zákonné podmínky pro vyvlastnění a vyvlastňovací úřad tak nebyl oprávněn vydat rozhodnutí o omezení vlastnického práva.

10. Dle rozhodnutí ze dne 6. 3. 2014 má být stávající jednoduché vedení o napětí 110 kV zcela odstraněno a na jeho místě, ve stejné trase, má být postaveno vedení nové, dvojité, s jinými podpěrnými konstrukcemi, většími betonovými patkami stožáru a jinými vodícími lany v počtu šesti kusů, oproti stávajícím třem kusům.

11. Žalobci upozornili, že předmětná stavba je stavbou novou, nikoliv úpravou stávajícího vedení. Vyvlastnitel nadto nepožaduje vyvlastnění pozemků parc. č. XA, parc. č. X, parc. č. XA a parc. č. XB v katastrálním území X, jejichž spoluvlastníky jsou mimo jiné žalobci, ačkoliv přes tyto pozemky má vést nadzemní vedení. Jestliže nebude věcné břemeno zřízeno i pro dotčené části těchto pozemků, nebude možné stavbu velmi vysokého napětí jako celek realizovat. K uvedenému žalobci odkázali na § 506 občanského zákoníku a § 2, 3 a 25 č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Dle žalobců není ve veřejném zájmu, aby vlastnické právo vyvlastňovaných bylo omezeno umístěním solitérní části vedení velmi vysokého napětí, která sama o sobě neplní funkci tohoto vedení.

12. Vyvlastňovací úřad měl dle žalobců zamítnout žádost vyvlastnitele, která nesplňuje předpoklad vyvlastnění ve veřejném zájmu. Žalovaný měl pro namítanou vadu zrušit výrok I. rozhodnutí o omezení vlastnického práva.

13. Žalobci shrnuli, že vzhledem k uvedenému nebyla splněna podmínky § 3 zákona o vyvlastnění, jelikož na vyvlastnění nelze nahlížet jako na vyvlastnění ve veřejném zájmu.

14. Žalobci dále namítli, že v rozhodnutí ze dne 14. 12. 2020 zcela absentuje výrok, jímž by vyvlastňovací úřad rozhodl, jakým způsobem se vlastnické právo omezuje. V rozhodnutí chybí dle žalobců výrok, jež by explicitně zřizoval věcné břemeno a jeho rozsah. Z tohoto důvodu považují žalobci rozhodnutí obou stupňů za nezákonná. Nadto se žalovaný s touto námitkou nikterak nevypořádal, v důsledku čehož je žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

15. V této souvislosti žalobci odkázali na odůvodnění výroku II. žalobou napadeného rozhodnutí, ve kterém žalovaný vyvlastňovacímu úřadu doporučuje vymezení přesné výměry pozemků parc. č. XA a parc. č. XB v katastrálním území X, jež mají být zatíženy věcným břemenem, a to jak ve vztahu k částem zastavěným stožáry, tak u částí pozemků pod vzdušným elektrickým vedením velmi vysokého napětí. V současnosti žalobci nemají (a to i navzdory geometrickému plánu č. X) povědomí o rozsahu plochy, jež bude na jejich pozemcích věcným břemenem zatížena. Jako důkaz žalobci označili správní spis vedený v nyní posuzované věci.

16. Žalobci navrhli, aby krajský soud zrušil výrok I. žalobou napadeného rozhodnutí, jakož i výroky I. a II. rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu ze dne 14. 12. 2020.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného a repliky žalobců

17. Žalovaný ve svém vyjádření k námitce žalobců, dle které vyvlastnění nesleduje účel stanovený energetickým zákonem, uvedl, že shodnou námitkou se již oba správní orgány zabývaly a reagovaly na ni. Žalovaný konstatoval, že vyvlastňovací řízení je řízením návrhovým, zahájeným žádostí vyvlastnitele, v důsledku čehož musí správní orgány respektovat rozsah i obsah žádosti. Správní orgány nejsou oprávněny vyzývat vyvlastnitele ke změně záměru, přičemž omezení vlastnického práva pouze k pozemkům v některé části trasy má zákonnou oporu.

18. Žalovaný připomněl vyjádření vyvlastnitele ze dne 21. 1. 2021 založené ve správním spisu, ze kterého se podává, že pozemky navazující, jež vykazují odlišné podmínky (např. jiný okruh účastníků), představují jiný předmět řízení, a proto je nebylo možné souhrnně projednat v nyní posuzovaném vyvlastňovacím řízení. Toto vyjádření považuje žalovaný za dostatečné.

19. K námitce žalobců vztahující se k absentujícímu výroku o zřízení věcného břemene a jeho rozsahu, žalovaný uvedl, že tato námitka nemá oporu v žalobou napadeném rozhodnutí, neboť hned na první straně napadeného rozhodnutí je popsán a zvýrazněn obsah návrhu vyvlastnitele. Tomuto požadavku následně odpovídá i výrok I. žalovaného rozhodnutí a účel vyvlastnění, ve kterém žalovaný konstatuje, že věcné břemeno je zřizováno v souladu s územním rozhodnutím. Nadto v rozhodnutí uvádí, že rozsah věcného břemene je vymezen v přiloženém geometrickém plánu ze dne 24. 4. 2018. Jakkoliv rozhodnutí explicitně neodpovídá zákonné definici § 24 odst. 3 písm. a) bodu 2 zákona o vyvlastnění, je z rozhodnutí zřejmé, že vlastnické právo se omezuje zřízením věcného břemene.

20. K námitce žalobců o chybějícím údaji o přesné výměře (vyčíslené ploše) pozemků zatížených věcným břemenem, žalovaný dodal, že ke splnění podmínky vyvlastnění o nezbytném rozsahu postačí zakreslení vyvlastňovaných částí pozemků v geometrickém plánu. Vyčíslení přesné plochy věcného břemene je dle žalovaného podpůrným, doplňujícím parametrem.

21. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

22. Žalobci v replice ze dne 6. 12. 2021 k vyjádření žalovaného stran vyvlastnění dalších pozemků (dle vyjádření vyvlastnitele nemožných pro zahrnutí do nyní posuzovaného vyvlastňovacího řízení z důvodu odlišného okruhu účastníků) uvedli, že uvedené tvrzení nelze vztáhnout minimálně na pozemky parc. č. XA a parc. č. X, neboť tyto se nacházejí na shodném listu vlastnictví č. X, jako vyvlastňované pozemky v nyní posuzovaném případě.

23. Žalobci ve vztahu ke zbývajícím pozemkům parc. č. XA, parc. č. XB a parc. č. XC předpokládají, že by mělo být vedeno, vzhledem k odlišnému okruhu účastníků, samostatné vyvlastňovací řízení, nicméně i přes uvedené připomněli, že oba žalobci jsou vlastníky spoluvlastnických podílů, každý o velikosti 1/12, k uvedeným nemovitostem. Jako důkaz žalobci označili výpisy z listů vlastnictví č. X a X v katastrálním území X.

IV. Shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení a reakce žalobců na toto vyjádření

24. Osoba zúčastněná na řízení předně rozporovala včasnost podané žaloby s ohledem na aplikaci zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon).

25. Osoba zúčastněná na řízení dále uvedla, že předmětná stavba „X“ představuje úpravu již existující linky nadzemního vedení velmi vysokého napětí. Nové omezení žalobců má spočívat ve výměně stožárů, kdy na místě stávajícího umístění stožárů dojde k vybudování nových betonových základů a vztyčení nových stožárových konstrukcí. Bude se jednat o vyšší příhradové stožáry. Umístěním těchto nových stožárů dojde ke zvětšení základových patek stožárů. Stožárová místa jsou však identická. Součástí úpravy linky je přeměna linky jednoduché na linku dvojitou. Plánovaná stavba sníží nynější omezení vlastníků pozemků, neboť dojde ke snížení ochranného pásma tohoto vedení. Ke stávající lince se váže ochranné historické pásmo v rozsahu 15 metrů od krajních vodičů. Úprava linky pak toto omezení sníží na 12 metrů od krajních vodičů. Důvodem rekonstrukce je havarijní stav současného vedení. Obnovu, rekonstrukci či výměnu vedení nelze dle osoby zúčastněné na řízení nazvat trvalou změnou, jak dovozují žalobci. V prvním kroku bude osazen pouze jeden potah vodičů jako doposud a na žalobci zmiňovaných pozemcích parc. č. XA, parc. č. X, parc. č. XA, parc. č. XB a parc. č. XC v katastrálním území X nedojde vlivem stavebních prací k žádné kvantitativní ani kvalitativní změně. Pro zdvojení vedení pak po rekonstrukci jednotlivých stožárových míst dojde ze strany osoby zúčastněné na řízení k novému projednání věcných břemen.

26. K rozsahu věcného břemene ve shodě s žalovaným odkázala osoba zúčastněná na řízení na geometrický plán. Dodala, že se jedná o nejmenší možné zatížení vlastníků. Pro minimalizaci zásahu do procesních práv vyvlastňovaných a v návaznosti na hospodárnost řízení bylo v rámci podaného návrhu zahrnuto i zdvojení vedení u pozemků, kde dojde k rekonstrukci a výměně stožárových míst.

27. Osoba zúčastněná na řízení ve shodě s žalovaným navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

28. Žalobci ve svém vyjádření ze dne 19. 1. 2022 nejprve reagovali na námitku osoby zúčastněné na řízení, vztahující se ke včasnosti žaloby. Uvedli, že žaloba byla podána v zákonem stanovené jednoměsíční lhůtě, a to přestože nebyli prvostupňovým orgánem o aplikaci zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon) v rozporu s tímto zákonem nijak poučeni.

29. Dle žalobců osoba zúčastněná na řízení nesprávně uvádí, že se jedná o úpravu dosavadní stavby, nikoliv o stavbu novou. Jak je totiž uvedeno v územním rozhodnutí „[b]udou zdemontovány všechny vodiče a izolátorové závěsy ze stožárů č. X budou demontovány včetně odbourání betonových základů (…)“. To dle žalobců znamená, že celá dosavadní stavba vedení bude zcela odstraněna, v důsledku čehož stavba zanikne a tím zanikne i věcné břemeno, které se k ní vázalo, tedy zákonné věcné břemeno, vzniklé podle zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon). K uvedenému žalobci odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 22 Cdo 216/2006 ve kterém Nejvyšší soud konstatoval, že věcné břemeno zůstává zachováno pouze v případě, že při výměně stávajícího vedení za vedení nové nedochází ke změně jeho kvality, což však v daném případě splněno není. Parametry nového vedení jsou ve všech jeho měřítcích jiné než u stávajícího vedení, a to po celé jeho délce (rozměry patek, rozměry stožárů i počet vodičů). Výklad osoby zúčastněné na řízení je dle žalobců v rozporu s § 2 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dle kterého pojem „stavební úprava“ definuje změnu dokončené stavby.

V. Právní hodnocení krajského soudu

30. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

31. Žaloba není důvodná.

32. K důkazním návrhům žalobců krajský sodu uvádí, že obsahem správního spisu není zapotřebí provádět samostatně dokazování (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Stejně tak krajský soud neprováděl dokazování výpisy z listů vlastnictví, jež jsou veřejně dostupné v rámci nahlížení do katastru nemovitostí. V.A K námitce opožděnosti podané žaloby 33. Krajský soud s ohledem na vznesené námitky ze strany osoby zúčastněné na řízení stran včasnosti podané žaloby uvádí ve stručnosti následující. Žalobci podali žalobu proti žalobou napadenému rozhodnutí dne 13. 9. 2021, přičemž ze správního spisu je zřejmé, že žalobou napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 8. 2021. Obecná lhůta k podání žaloby proti rozhodnutí je dle soudního řádu správního dvouměsíční. Ačkoliv je krajskému soudu pro výše uvedené zřejmé, že se jedná o stavbu podléhající liniovému zákonu, který lhůtu pro podání žaloby zkracuje na polovinu, nelze na žalobu tuto zkrácenou lhůtu uplatnit. Žalobci nebyli o aplikaci liniového zákona v průběhu správního řízení poučeni, a ani z postupu správních orgánů a ze správního spisu, resp. správních rozhodnutí, nebyla aplikace tohoto zákona jakkoliv zřejmá. Pro uvedené by nebylo možné klást žalobcům překročení měsíční lhůty k tíži (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2015, č. j. 7 As 81/2015–45). Nadto je nutné zdůraznit, že žalobci dostáli i zkrácené lhůtě pro podání žaloby, neboť lhůta pro podání žaloby v tomto případě skončila v sobotu dne 11. 9. 2021. V souladu s pravidly pro počítání lhůt uplynul konec lhůty až v pondělí dne 13. 9. 2021. Žalobci tak podali svou žalobu včas, a to i navzdory výše uvedenému nepoučení o zkrácení lhůt ze strany správních orgánů. V.B K námitce nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí a k absenci rozsahu věcného břemene v rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu 34. Žalobci namítali, že v rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu zcela absentuje výrok, kterým by vyvlastňovací úřad rozhodl, jakým způsobem vlastnické právo žalobců omezuje. V rozhodnutí dle žalobců chybí explicitní zřízení věcného břemene a jeho rozsah. Nadto se dle žalobců s uvedenou námitkou nevypořádal ani žalovaný.

35. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013–25).

36. Žalobci spatřovali nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného konkrétně v absenci vypořádání výše uvedené odvolací námitky. Krajský soud pro úplnost nejdříve posuzoval výrok o omezení vlastnického práva obsažený v rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu ze dne 14. 12. 2020. Vyvlastňovací úřad v tomto rozhodnutí ve výroku I. výslovně omezil vlastnické právo k pozemkům parc. č. XA a XB v katastrálním území X, přičemž specifikoval i osobu vyvlastnitele. V účelu vyvlastnění dále uvedl, že „nezbytný rozsah vyvlastnění je vymezen geometrickým plánem číslo 4849–160/2018 vyhotoveným společností Fiera, a.s., ověřeným dne 24.4.2018 Ing. J.D. a potvrzeným Katastrálním úřadem pro Vysočinu Katastrální pracoviště X dne 4.5.2018 pod č. X, který rozsah věcného břemene přesně vymezuje.“ Pro přehlednost krajský soud přikládá výřezy dotčených pozemků parc. č. XA a parc. č. XB v katastrálním území X z geometrického plánu č. X (geometrický plán je nedílnou součástí správního spisu; pozn. soudu: modré označení pozemků doplnil soud). Z uvedených výřezů je na první pohled zřejmé, v jakém rozsahu dojde k omezením vlastnického práva na základě zřízeného věcného břemene. Nadto vyvlastňovací úřad na straně 8 rozhodnutí dále specifikoval rozsah věcného břemene (částečně i ve vztahu k celkové výměře pozemků). [obrázek anonymizován]

37. Podstatou nastíněného problému tak je, zda byly výroky o vyvlastnění a jejich odůvodnění dostatečně určité. Problematikou přesného vymezení rozsahu věcného břemene se zabýval i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 1. 2020, č. j. 9 As 157/2018 – 78, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že „[z] výroku totiž musí být jednoznačně zřejmé, k jakému pozemku se věcné břemeno zřizuje. V případech podobných stěžovatelovu, tj. pokud se věcné břemeno zřizuje k části pozemku, respektive k pozemku nově oddělovanému, nemusí být formulace výroku jednoduchá. V těchto situacích proto bývá praktické učinit geometrický plán součástí rozhodnutí o vyvlastnění. Obecně to nicméně nezbytné není, podstatné je, zda z výroku vyplývá vůle vyvlastnit pouze vymezenou část pozemku, respektive pozemek nově oddělovaný (srovnej také stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze 17. 12. 1985, Cpj 312/85, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6.12.2004, sp. zn. 22 Cdo 2131/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2005, sp. zn. IV.ÚS 402/04).“ Nejvyšší správní soud dále specifikoval, že „[v] nynější věci bylo ve výroku rozhodnutí uvedeno, že se věcné břemeno zřizuje ‚k pozemku p. č. X o výměře 923 m2 , který bude oddělen geometrickým plánem č. 216–33/2005 od pozemku p. č. X, resp. od parcely zjednodušené evidence p. č. X, zapsané… na listu vlastnictví X‘. Geometrický plán je součástí spisového materiálu, a vyplývá z něj, že pozemek parc. č. X, který nebyl samostatně zapsán v katastru nemovitostí, byl oddělen od parcely zjednodušené evidence p. č. X, která v katastru nemovitostí zapsána byla, a to na LV č. X. Byť se formulace výroku může zdát na první pohled komplikovaná, po náhledu do geometrického plánu, který je ve výroku rozhodnutí citován, je jednoznačně zřejmé, jaký konkrétní pozemek je geometrickým plánem oddělován a je k němu zřizováno věcné břemeno. Součástí plánu je samozřejmě také grafická část, kde je pozemek parc. č. X znázorněn. Nejvyšší správní soud tedy ve shodě s městským soudem uzavírá, že výrok rozhodnutí je dostatečně určitý a nemá pochybnosti o tom, k jaké konkrétní části dřívějšího pozemku zjednodušené evidence p. č. X, která byla nově pozemkem parc. č. X, bylo věcné břemeno zřizováno.“ Jakkoliv se v tehdy posuzované věci jednalo o nově oddělenou část pozemku, jsou výše uvedené závěry o specifikaci rozsahu vyvlastnění podloženého geometrickým plánem plně aplikovatelné i na nyní posuzovanou věc.

38. Ve stejném duchu přistoupil krajský soud i k posouzení vypořádání předmětné námitky žalovaným, jenž v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že „,[v] novém rozhodnutí o náhradě za vyvlastnění je rovněž žádoucí vymezit přesnou výměru pozemků p.č. XA a p.č. XB v k.ú. X, zatížených věcným břemenem, a to jak u částí zastavěných stožáry, tak u částí pozemků pod vzdušným elektrickým vedením velmi vysokého napětí. (…)Nezbytný rozsah vyvlastňovaných pozemků potvrdil vyvlastňovací úřad v napadeném rozhodnutí o vyvlastnění odkazem na geometrický plán č. X vyhotovený společností Fiera a.s. (…).“ 39. Přestože si krajský soud umí představit odůvodnění rozsáhlejší, neshledává toto odůvodnění s ohledem na rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu, s nímž žalobou napadené rozhodnutí tvoří jeden celek, nepřezkoumatelným. Jakkoliv žalovaný vyvlastňovací úřad v rámci nového posouzení výroku III. o náhradě za vyvlastnění zavázal k doplnění přesné výměry věcných břemen, neshledává krajský soud v tomto postupu s ohledem na uvedené jakoukoliv nezákonnost. Naopak z uvedeného vyplývá, že žalovaný navzdory judikatuře Nejvyššího správního soudu, dle které vymezení geometrickým plánem postačuje, vyšel žalobcům částečně vstříc a zavázal vyvlastňovací úřad k doplnění z důvodu přesného vyčíslení náhrady za vyvlastnění. V.C K námitce vzniku nové stavby 40. Nedůvodná je též námitka vzniku nové stavby v důsledku výměny stávajících sloupů a jejich náhrady sloupy novými (s jinými rozměry a vlastnostmi).

41. V nyní posuzovaném případě má dojít k odstranění jednoduchého vedení o napětí 110 kV a na jeho místě, ve stejné trase, má být postaveno vedení nové, dvojité, s jinými podpěrnými konstrukcemi, většími betonovými patkami stožáru a jinými vodícími lany v počtu šesti kusů namísto původních třech. Klíčovou otázkou tak je, zda se jedná o výměnu távajícího vedení či zřízení vedení zcela nového.

42. Pojmem „výměna“ vedení technické infrastruktury se již zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 4. 2021, č. j. 7 As 370/2019 – 34, v němž uvedl následující. „Ani pojem výměna není ve stavebním zákoně definován. Jedná se opět o neurčitý právní pojem, který je nutné vyložit. Stavební zákon přitom neposkytuje oporu pro názor stěžovatele, že je nutné, aby při výměně byla zachována alespoň nějaká část původní stavby, jak je to vyžadováno u změn dokončených staveb dle § 2 odst. 5 stavebního zákona. Takový požadavek na výměnu vztáhnout nelze, neboť se jedná o typově jinou situaci. Již ze samotného jazykového výkladu slova „výměna“, tak jak je běžně chápáno, nevyplývá, že by mělo docházet k zachování původní věci (zde stavby), ale bude tomu obvykle právě naopak. Obecně je totiž možné výměnu charakterizovat jako situaci, kdy dochází k odstranění původní věci a jejímu nahrazení jinou věcí o stejných podstatných parametrech (druh, účel, kvalita, umístění, provedení, atd.). Pro to, zda se v konkrétním případě jedná o výměnu, je tak relevantní především výsledek daného procesu, tedy zda se stavba původní a stavba vyměněná shodují v podstatných parametrech. Vodítko k tomu, co je ještě možné považovat za výměnu, a co by již bylo novou stavbou, přitom poskytuje samotný § 79 odst. 2 písm. s) stavebního zákona, v němž je zdůrazněna neměnnost původní trasy vedení technické infrastruktury a nepřekročení hranice stávajícího ochranného nebo bezpečnostního pásma. Právě optikou těchto výslovných striktních požadavků je nutné posuzovat, co jsou další podstatné parametry stavby původní a stavby vyměněné při jejich srovnávání. Jak ovšem správně zdůraznil žalovaný i krajský soud, účelem právní úpravy výměny vedení technické infrastruktury zcela zjevně není zakonzervování technického stavu z doby vzniku původní stavby (zde: X). Při posouzení shody původního (měněného) a nového vedení technické infrastruktury nelze totiž přirozeně odhlédnout od toho, že dochází k vývoji technologií, jakož i aktuálních stavebních a technických norem a standardů. Lze proto akceptovat určité odchylky vyměněné stavby, které nutně vznikají v důsledku tohoto vývoje. Jinými slovy, nelze očekávat, že při výměně prováděné v režimu § 79 odst. 2 písm. s) stavebního zákona dojde k odstranění původního vedení technické infrastruktury a k jeho nahrazení řešením, které bude technicky, konstrukčně a materiálově zcela identické. Výsledné provedení bude vždy z podstaty věci do jisté míry ovlivněno současnými dostupnými technologiemi a aktuálně platnými normami, což je dáno požadavkem zajistit trvale bezpečný a spolehlivý provoz technické infrastruktury.“ 43. Ve světle uvedené judikatury je proto na místě posuzovat, zda nedojde výměnou stávajícího elektrického vedení ke změně kvality, změně původní trasy vedení a k překročení hranice současného ochranného pásma.

44. Z územního rozhodnutí ze dne 6. 5. 2014, které je nedílným podkladem vyvlastňovacího řízení, se podává, že se jedná o úpravu linky 110 kV, přičemž nová linka bude mít shodné elektrické napětí. Zároveň dojde ke změně linky jednoduché (tři vodiče) na linku dvojitou (šest vodičů) avšak při zachování napětí. Dojde k výměně stožárů, přičemž na předmětných pozemcích se jedná o 3 stožáry, u kterých nedojde ke změně jejich stožárového místa. Poslední stožár bude zrušen (uvnitř pozemku parc. č. XA) a bude nahrazen stožárem na hranici pozemků parc. č. XB a parc. č. XC (ve vlastnictví státu), čímž dojde prakticky ke snížení zátěže pozemku parc. č. XD, neboť na něm nově bude ležet pouze část stožárové patky, nikoliv celá jako tomu bylo doposud. Navzdory uvedenému posunu stožáru dojde pouze k posunu stožáru v ose trasy, nikoliv k posunu trasy jako takové. Ta zůstane zachována. Ochranné pásmo, které bylo historicky 15 metrů, bude nyní v důsledku modernizace pouze 12 metrů od krajního vodiče. Z uvedeného vyplývá, že naopak dojde k částečnému odbřemenění dotčených pozemků. Z uvedeného dle krajského soudu jasně vyplývá, že nedojde ke změně kvality vedení, změně původní trasy ani k překročení hranice ochranného pásma. Ve světle výše citované judikatury lze tudíž konstatovat, že předmět vyvlastnění nebude představovat umístění nové stavby, nýbrž pouze její výměnu.

45. S odkazem žalobců na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 22 Cdo 216/2006, ze kterého žalobci dovozují, že věcné břemeno zůstává zachováno pouze v případě, že při výměně stávajícího vedení za vedení nové nedochází ke změně jeho kvality, což však v daném případě splněno není, se krajský soud taktéž neztotožnil. Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku konstatoval, že „[j]estliže oprávnění zřídit a provozovat elektrické vedení na cizím pozemku vzniklo pro vedení určitého napětí a vymezenou trasu, přičemž vznik tohoto oprávnění vyplýval z veřejného zájmu na jeho existenci, nelze § 22 odst. 3 elektrizačního zákona, který stanoví, že oprávnění zaniká zrušením vedení, vyložit jinak, než že jde o situaci, kdy vedení nemá již nadále vůbec v takto vymezené kvalitě a trase existovat. Pak samotná skutečnost, že v původní trase došlo k výměně elektrického vedení téhož napětí, zánik oprávnění zřídit a provozovat vedení na cizím pozemku způsobit nemohla.“ Jak již krajský soud vyložil výše, v nyní posuzovaném případě se nejedná o změnu kvality ani podstatnou změnu trasy. Uvedené závěry jsou tak plně v souladu se závěry Nejvyššího soudu. V.D K námitce nezahrnutí pozemků nad nimiž vede vzdušné kabelové vedení 46. Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou, dle které nelze vyvlastnit věcné břemeno pouze pro část stavby vedení velmi vysokého napětí, ale je nezbytné, aby rozsah vyvlastňovaného věcného břemene pokrýval vždy stavbu jako celek. Pro uvedené měl vyvlastňovací úřad dle žalobců žádost vyvlastnitele zamítnout, resp. jej vyzvat k rozšíření předmětu vyvlastnění o další pozemky, přes něž vede vzdušné vedení velmi vysokého napětí.

47. Z územního rozhodnutí ze dne 6. 5. 2014 vyplývá, že bylo vydáno pro „úpravu vedení 110 kV X, SO 01 – 1.etapa, část X“ pro území zahrnující zhruba tři stovky parcel v deseti různých katastrálních územích. Již z uvedeného rozsahu území, na nějž má úprava vedení dopadat, je zřejmé, že vyvlastnitel není schopen pojmout úpravu v celém jejím rozsahu, a i v rámci jednotlivých etap musí postupovat na jednotlivé dílčí etapy. Jak ostatně uvedl sám vyvlastnitel ve vyjádření ze dne 21. 1. 2021 „[v] prvním kroku bude osazen pouze jeden potah vodičů jako doposud a na pozemcích p.č. XA, X, XA, XB a XC v k.ú. X nedojde vlivem stavebních prací k žádné kvantitativní ani kvalitativní změně. Navíc vyvlastňovanými uváděné pozemky zahrnují i jiné vlastníky a nelze je tak souhrnně projednat v jednom jediném řízení. Pro zdvojení vedení pak po rekonstrukci jednotlivých stožárových míst dojde ze strany vyvlastnitele k novému projednání věcných břemen ve smyslu plnění zákonné povinnosti.“ Krajský soud se s uvedením tvrzením plně ztotožňuje. Považuje tak postup vyvlastnitele, který v nyní projednávaném případě požádal pouze o zřízení věcných břemen na předmětných pozemcích žalobců za souladný se zákonným předpokladem § 4 zákona vyvlastnění, dle kterého lze vyvlastnění provést jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění. Jestliže v současnosti má dojít ke změně stožárů na uvedených pozemcích žalobců, považuje krajský soud řešení dalšího zřízení věcných břemen nad pozemky, do jejichž vzdušného prostoru mají zasahovat další části elektrického vedení za předčasné. Nadto pouze pro úplnost krajský soud zdůrazňuje, že na žalobci namítaných pozemcích v současnosti již omezení vlastnického práva v podobě věcného břemene historicky existuje, neboť přes pozemky trasa současného elektrického vedení již vede. V budoucnu tak pouze dojde k jeho úpravě a s ním související úpravě již existujícího věcného břemene. V.E K námitce nenaplnění veřejného zájmu dle § 3 zákona o vyvlastnění 48. V kontextu předchozí námitky (nerozšíření okruhu vyvlastňovaných pozemků o další pozemky ve vlastnictví žalobců) namítli žalobci nesplněný podmínky stanovené § 3 zákona o vyvlastnění, a sice že vyvlastnění je možné pouze ve veřejném zájmu. Ani s touto námitkou se krajský soud neztotožnil. Krajský soud v první řadě uvádí, že námitku rozporu vyvlastnění s veřejným zájmem žalobci v žalobě blíže nespecifikovali a z jimi uváděných skutečností není krajskému soudu zřejmé, čeho se uvedenou námitkou dovolávají. Ve stejné míře obecnosti k tomu krajský soud uvádí následující.

49. Ustanovení § 3 odst. 1 věty první zákona o vyvlastnění stanoví, že „[v]yvlastnění je přípustné jen pro účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a jen jestliže veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného.“ Účel stanovený zvláštním zákonem je v nyní posuzovaném případě zakotven v § 25 odst. 3 písm. e) energetického zákona, z nějž se podává, že „[p]rovozovatel distribuční soustavy má právo v souladu se zvláštním právním předpisem zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech zařízení distribuční soustavy, přetínat tyto nemovitosti vodiči a umísťovat v nich vedení.“ 50. Dle § 3 odst. 2 energetického zákona pak platí, že „[p]řenos elektřiny, přeprava plynu, distribuce elektřiny, výroba elektřiny ve výrobně elektřiny o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 100 MW a více s možností poskytovat podpůrné služby k zajištění provozu elektrizační soustavy, distribuce plynu, uskladňování plynu, výroba zemního plynu, provozování těžebního plynovodu, výroba tepelné energie a rozvod tepelné energie se uskutečňují ve veřejném zájmu“ (důraz doplněn).

51. S ohledem na uvedené lze konstatovat, že distribuce elektřiny a její přenos jsou samy o sobě ve veřejném zájmu. Obdobně lze uvedené vztáhnout i na kvalitu a technický stav přenosové soustavy, neboť jen síť nevykazující známky nadměrného opotřebení a havarijního stavu může plnohodnotně plnit svou funkci, ke které byla zřízena. Mimo uvedené je nutné opětovně zdůraznit, že pozemky žalobců jsou již nyní zatíženy věcným břemenem souvisejícím s elektrickým vedením, přičemž do budoucna vlivem úpravy stávajícího vedení dojde ke snížení zatížení předmětných pozemků. Lze tak uzavřít, že veřejný zájem na výměně (rekonstrukci) přenosové elektrické sítě převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaných, jejichž vlastnické právo dozná výměnou naopak částečného odbřemenění.

VI. Závěr a náklady řízení

52. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

53. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobci neměli v řízení úspěch, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí uložil soud, ani ona nemá na náhradu nákladů řízení právo.