19 CO 826/2022 - 677

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudkyní JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o odstranění stavby, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 11.4.2022, č.j. 6 C 239/2020-632, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 534 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované odstranit z pozemku žalobkyně parc. [číslo] v k.ú. [obec], stavbu zdvojeného vedení elektřiny [název] na příhradovém ocelovém stožáru [číslo] uvést tento pozemek žalobkyně do předešlého stavu (výrok I.), o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 40 098 Kč (výrok II.). Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tak, že je vlastnicí předmětného pozemku, přes který bylo od roku 1977 instalováno vedení vysokého napětí elektrické energie, které zřídil právní předchůdce žalované podle zákona č. 79/1957 Sb. Žalovaná je současným provozovatelem tohoto vedení. V roce 2016 žalovaná zahájila proces výměny tohoto vedení v úseku [obec] – [obec] z důvodu hranice technické životnosti a [datum] podala u příslušného stavebního úřadu žádost o vydání rozhodnutí o umístění této stavby, spočívající v celkové výměně všech prvků vedení, včetně demontáže stávajících základových patek stožárů a následné instalaci nových stožárů. Stavební úřad sdělil žalované, že tento záměr stavby nevyžaduje rozhodnutí o umístění stavby, ani územní souhlas, neboť jde o výměnu (rekonstrukci) vedení technické infrastruktury ve smyslu platného stavebního zákona a tento záměr podle názoru stavebního úřadu nevyžaduje ani stavební povolení, ani ohlášení. Žalovaná tento názor akceptovala a svou žádost o vydání rozhodnutí vzala zpět a následně v průběhu roku 2017 realizovala stavbu podle původní dokumentace a následně začala novou stavbu užívat. Žalobkyně s uvedeným právním názorem nesouhlasí, podle jejího názoru tato stavba není pouhou výměnou, tedy rekonstrukcí technické infrastruktury, ale jednalo se o stavbu zcela novou, která vyžaduje územní rozhodnutí podle stavebního zákona a zejména existenci právního titulu k užívání pozemku žalobkyně pro umístění a provozování této stavby. Ve svém názoru vychází z toho, že došlo k celkové výměně všech prvků vedení včetně demontáže stávajících základových patek stožárů a následné instalaci nových základů se stožáry vedení vysokého napětí s následným vybudováním nových základů, na něž byly instalovány stožáry s vodiči, tedy došlo ke kompletnímu nahrazení původního vedení novou stavbou. Také se změnil charakter samotné stavby, když původní vedení vysokého napětí bylo tvořeno v úseku stožáru [číslo] až [číslo] jednoduchým vedením a pouze mezi stožáry [číslo] až [číslo] dvojitým vedením a bylo provozováno jako vedení [název] [anonymizována dvě slova], kdežto nová stavba je tvořena novým zdvojeným vedením v celé trase umožňujícím přenos [název] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] na odlišných ocelových stožárech a nově je součástí stavby i kombinované zemnící lano se 48 optickými vlákny umístěné ve špičkách stožárů. Na pozemku žalobkyně stojí stožár [číslo] původní stožár měl výšku cca 23 metrů nad úrovní terénu, současný má výšku 28,9 m. Umístění sloupu se sice nezměnilo, avšak původní měl čtyři samostatné základové pilíře v každém rohu, nyní jde o jednolitý monolitický základ rozšířený do hloubky. Základ původního sloupu byl sice širší, než základ sloupu současného, nicméně došlo k vytěžení většího množství zeminy, neboť základ byl rozšířený do hloubky. Navíc se změnila výška vyčnívajícího základu nad povrch terénu. Zásadní změnou je, že nové vedení v celém rozsahu je zdvojeným vedením [název] [anonymizována dvě slova], což má za následek zvýšení celkové kapacity vedení jako celku. Nová stavba tedy vybočila z parametrů původního stavebního povolení, jedná se tedy o novou stavbu a oprávnění z původního zákonného věcného břemene zaniklo se zánikem původní stavby a nebylo nahrazeno žádným novým oprávněním. Žalovaná tedy nemá žádný právní titul pro umístění současného vedení na pozemku žalobkyně a tato se proto domáhá odstranění této stavby ze svého pozemku.

2. Žalovaná se bránila tím, že nové vedení není novou, tedy nepovolenou stavbou, ale vztahuje se na něj jak původní kolaudační rozhodnutí, tak původní zákonné věcné břemeno, žalovaná tedy má právní titul k umístění stavby na pozemku žalobkyně. Při výměně nového vedení nedošlo k žádnému odchýlení od původní trasy, došlo pouze k výměně starých stožárů za nové, které jsou umístěny na stejných místech, v části trasy mezi stožáry [číslo] až [číslo] sice došlo ke zdvojení vedení, ale sloup [číslo] který je umístěn na pozemku žalobkyně, měl od počátku vedení zdvojené. Dále je podstatné, že žalobkyně se domáhá odstranění vedení z pozemku, který si však zakoupila až po ukončení rekonstrukce tohoto vedení, tedy byla srozuměna s tím, jaký pozemek s jakým stožárem vedení si kupuje. Vztahuje se tedy na ni povinnost původního vlastníka strpět stožár [číslo] na svém pozemku. Navíc podle názoru žalované je nutno posuzovat pouze tu část elektrického vedení jako liniové stavby, která se nachází na pozemku žalobkyně, nikoliv celé vedení. Z charakteru liniové stavby jako inženýrské sítě pro veřejnou potřebu vyplývá, že toto je budováno a provozováno bez časového omezení, což logicky předpokládá, že budou měněny v případě potřeby jednotlivé prvky a tím nedochází k zániku původní stavby a vzniku stavby nové. Soudní judikatura ostatně dovodila, že i při výměně všech prvků vedení se nejedná o stavbu novou. Pokud jde o stožár [číslo] umístěný na pozemku žalobkyně, tento je stále v podstatných prvcích stejný, jedná se o vedení [název] [anonymizována dvě slova], nezměnil se počet vodičů, ani napěťová hladina, původní i současné vedení bylo a stále je provozováno na napěťové hladině [název] [anonymizována dvě slova], nedošlo ani k podstatné změně ve výšce stožáru, když odchylka činí pouhých 30 cm (původní stožár měl výšku 29,2 m a nový 28,9 m). Pokud jde o základy stožáru, tak nový základ je menší a zabírá menší plochu pozemku žalobkyně, tedy ji méně omezuje. Použití technologicky odlišné konstrukce stožáru a jeho základu s technologicky odlišným zemním lanem s optickým kabelem neznamenají žádné podstatné rozšíření původního rozsahu omezení vlastnického práva zákonným věcným břemenem. Jediná změna spočívající ve větší hloubce základu žalobkyni nijak podstatně neomezuje.

3. Okresní soud při zjišťování skutkového stavu se ztotožnil s právním názorem žalované a podrobně zjišťoval odlišnosti původního a nového vedení pouze v té části, která souvisí s pozemkem žalobkyně, tedy konkrétně ve vztahu k sloupu [číslo] stojícím na jejím pozemku. Okresní soud uzavřel, že původní i současné umístění tohoto sloupu je na stále stejném místě, rozdíl spočívá v tom, že původní sloup měl čtyři samostatné základové pilíře v každém rohu, současný má jednolitý monolitický základ rozšiřující se do hloubky, plošný zábor pozemku žalobkyně způsobený základem byl u původního sloupu 57,2 m2, u současného sloupu je to pouze 43,56 m2. Pokud jde o výšku původního a současného sloupu, došlo pouze k minimální odchylce, původní sloup měl výšku 29,2 metru a nový 28,9 metru. Při těchto závěrech vycházel okresní soud z původní a nové projektové dokumentace, skutečnost, že původní projektová dokumentace ze 70. let minulého století, nesplňuje zákonem požadované formální náležitosti (ověřený originál původní projektové dokumentace se nepodařilo dohledat, k dispozici je pouze prosté vyhotovení), nepovažuje okresní soud za důvod nevěrohodnosti tohoto důkazu. Důkaz projektovou dokumentací okresní soud shledal jako důkaz přesvědčivý. Takto nehodnotí žalobkyní předkládané fotografie původního a nového sloupu a její grafické srovnávání, stejně tak výslechy svědků popisující své dojmy z výšky sloupu. K žádné podstatné změně nedošlo ani v případě napětí, když jak původní, tak současné vedení je konstruováno jako zdvojené vedení [název] [anonymizována dvě slova], avšak jak původní, tak současné vedení je stále provozováno na hladině [název] [anonymizována dvě slova] Okresní soud uzavřel, že uvedené odlišnosti jsou pouze marginální a nepodstatné, proto ve smyslu § 22 odst. 3 zák. č. 79/1957 Sb., nedošlo k zániku původního vedení, tedy zániku původní stavby ani zániku původního věcného břemene, došlo pouze k modernizaci vedení elektrické energie, aniž by došlo k podstatné změně charakteru stavby. Je třeba vzít v úvahu, že tento stožár je součástí inženýrské sítě sloužící dlouhodobě veřejnému zájmu bez časového omezení, z čehož logicky vyplývá obnovování jejích částí v průběhu doby, k čemuž v daném případě došlo, aniž by se významně změnily parametry elektrického vedení. Tyto závěry jsou zcela v souladu s konstantní soudní judikaturou zabývající se touto otázkou, a to rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Co 216/2006.

4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, rozsudek napadá v plném rozsahu, jako odvolací důvody uplatňuje důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b), d), e), f), g) o.s.ř. a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu, případně rozsudek zrušit a vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně předně nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že je namístě zkoumat rozdíly mezi původním a novým vedením pouze v té části, která se týká pozemku žalobkyně, ale je nutné posuzovat stavbu jako celek. Pokud by se vedení posuzovalo nikoliv jako celek, ale pouze jednotlivě v jejích částech, pak by mohlo docházet k situacím, kdy by některé části stavby požívaly oprávnění z elektrizačního zákona a jiné nikoliv. Pokud by bylo zjištěno, že stavba nového vedení byla v podstatné části provedena mimo rozsah a parametry původní stavby, pak by šlo o novou stavbu jako celek bez právního titulu pro umístění na všech dotčených pozemcích. Stavba elektrického vedení musí být posuzována jako celek, neboť nejde o soubor staveb jednotlivých stožárů, ale o stavbu jedinou. Žalobkyně poukazuje i na judikaturu správních soudů, které vždy hodnotily v předmětné otázce elektrické vedení jako celek. Odvolatelka opakuje své námitky ohledně odlišnosti nového vedení, jak je uplatňovala před soudem prvního stupně, zejména poukaz na to, že došlo k výměně všech prvků vedení, dále došlo ke změně v tom, že nové vedení je v celé trase vedením zdvojeným (původní vedení bylo zdvojené pouze v části), a tedy celé vedení umožňuje přenos [název] [anonymizována tři slova] Stavební povolení na původní vedení bylo vydáno pro vedení [název] [anonymizována dvě slova], pokud nová stavba jako celek je tvořena zdvojeným vedením umožňujícím přenos [název] [anonymizována tři slova], pak je nová stavba v rozporu s původním kolaudačním rozhodnutím. Změna dále spočívala v odlišném základu sloupů, v odlišném množství vytěžené zeminy, technických parametrech hloubených jam pro základy. Jestliže nové vedení má technicky umožnit přenos až [název] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], pak nutně muselo dojít k rozšíření původního ochranného pásma. Dále došlo k odstranění dvou původních stožárů bez náhrady. Všechny tyto odlišnosti vedou odvolatelku k závěru, že nové vedení je natolik odlišné, že se jedná o novou stavbu a původní vedení zaniklo včetně oprávnění z věcného břemene. Žalobkyně odkazuje na v odvolání uvedenou judikaturu správních soudů s ohledem na parametry, které v těchto řízeních byly zkoumány v této otázce totožnosti či odlišnosti nových vedení. Odvolatelka dále trvá na svých námitkách proti věrohodnosti důkazů, a to původní projektové dokumentace, která nesplňuje formální náležitosti (není opatřena razítkem stavebního úřadu). Jedná se tedy o důkaz nevěrohodný. Naopak důkazy předkládané soudu stranou žalující sama považuje za věrohodné, a to zejména k otázce výšky původního sloupu, když trvá na tom, že tento měl výšku přibližně 23 m. Žalobkyně s ohledem na své postavení není schopna prokázat, že nová stavba vedení nebyla provedena v rozsahu a podle parametrů původního vedení, je to naopak žalovaná jak profesionál v oboru a provozovatel zařízení distribuční soustavy, kdo nemá k dispozici ověřenou dokumentaci původní stavby. Nepředložení takové dokumentace by mělo být hodnoceno jako nedostatek poskytnuté součinnosti ze strany žalované a toto brát v úvahu v rámci hodnocení prováděných důkazů. Nové provedení sloupu [číslo] má také negativní vliv na zatížení pozemku žalobkyně s ohledem na dlouhotrvající problémy s likvidací dešťové vody z jejího domu a sousedního pozemku, když odtoková kameninová trubka pod povrchem země ústící do studny je plně ucpaná neprostupnou pevnou hmotou. Odvodňovací systém měl v minulosti ještě jednu studnu umístěnou v těsné blízkosti původního stožáru, tato však byla zjevně odstraněna v průběhu procesu výstavby nového stožáru. Důsledkem je, že veškerá dešťová voda ze střechy domu žalobkyně se nyní vylévá do půdy v bezprostřední blízkosti základu stožáru a dochází k podmáčení části pozemku, na kterém je sloup umístěn. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně rozšířila odvolací námitky. Poukazuje na skutečnost, že v době kolaudace původního vedení, které bylo technicky specifikováno na napětí [název] [anonymizováno], ale bylo provozováno na úrovni nižší, a to [název] [anonymizováno], tak za této situace nemělo být kolaudační rozhodnutí vůbec vydáno, neboť podle jejího názoru původní vedení v době kolaudace nebylo schopno napětí o velikosti [název] [anonymizováno] přenést. Z tohoto důvodu považuje původní kolaudační rozhodnutí za neplatné. Odvolatelka dále poukazuje na obsah stavebního povolení, z nějž vyplývá, že sloupy původního vedení nepřesahovaly ve své výšce 30 m, tedy toto vedení jako celek bylo povoleno a zkolaudováno na výšku nižší než 30 m, ale současná podoba vedení přesahuje výšku 30 m. Jde tedy o podstatnou odlišnost. Podle kolaudačního rozhodnutí odpovídala velikost ochranného pásma 7 m. Nová stavba vedení s maximálním napětím o velikosti [název] [anonymizováno] naopak předpokládá ochranné pásmo o velikosti 15 metrů. Odvolatelka dále navrhuje provést nový důkaz v odvolacím řízení vyplývající z toho, že po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dne [datum] hovořila s blíže nezjištěným pracovníkem žalované, který jí potvrdil rozdíl ve výškách sloupů a tento důkaz žalobkyně navrhuje k prokázání svého původního tvrzení o výšce původního sloupu cca 23 m. Odvolatelka dále poukazuje na nezávislost veřejného a soukromého práva a dodává, že pokud veřejné právo nevyžaduje pro realizaci nového vedení žádné nové rozhodnutí ani opatření stavebního úřadu, pak to neznamená, že z hlediska civilního práva nemůže být takové nové vedení posuzováno jako nová věc v právním smyslu. Jestliže v tomto případě došlo ke kompletní demolici původního vedení a osazení nového, pak se podle názoru žalobkyně jedná o novou věc v právním smyslu podle občanskoprávních předpisů. Tuto argumentaci dále konkretizuje ve vztahu k oprávnění podle § 22 elektrizačního zákona a uvádí, že obsahem takového oprávnění nemohou z podstaty věci být takové práce ani takové zásahy, které by vedly k zániku dané hmotné věci jako takové a se zánikem tohoto elektrického vedení jako hmotné věci nutně zaniká i legální břemeno podle tohoto ustanovení.

5. K odvolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná, odvolání nepovažuje za důvodné, naopak napadený rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný a navrhuje jeho potvrzení. Žalovaná polemizuje s názorem žalobkyně, že jí tvrzené odchylky nutně znamenají závěr o zániku původní stavby a vzniku stavby zcela nové, žalovaná poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 370/2019, které se touto otázkou zabývá, za podstatné považuje neměnnost původní trasy a nepřekročení hranice stávajícího ochranného pásma. Při posouzení shody původního a nového vedení technické infrastruktury je nutné přihlédnout k tomu, že dochází k vývoji technologií, aktuálních stavebních a technických norem a standardů. Lze proto akceptovat určité odchylky vyměněné stavby, které nutně vznikají v důsledku tohoto vývoje. Dalším podstatným kritériem je zachování úrovně stejného napětí u původního a nového vedení, když soudní judikatura, konkrétně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 216/2006 dovodilo, že v situaci, kdy došlo v původní trase k výměně elektrického vedení téhož napětí, zánik oprávnění zřídit a provozovat nové vedení na cizím pozemku tato změna nemohla způsobit. Pokud jde o argumentaci se zdvojením vedení, pak žalovaná odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 63 A 12/2021, které se zabývalo předmětnou otázkou totožnosti původního a nového elektrického vedení jako předběžnou otázkou a dovodilo, že ani zdvojení vedení (a posunutí jednoho ze tří stožárů v ose vedení) neznamená takovou zásadní odlišnost, která by vedla k závěru o zániku původní stavby a vzniku stavby nové.

6. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobkyně má náležitosti podle § 205 odst. 1 o.s.ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu podle § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Podle § 1085 o.z. soud může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že ten, kdo zřídil stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, musí vlastním nákladem stavbu odstranit a uvést pozemek do předešlého stavu. Soud přitom přihlédne, zda k zřízení stavby došlo z dobré víry.

8. Podle § 22 odst. 1 zákona č. 79/1957 Sb. o výrobě rozvozu a spotřeby elektřiny (elektrizační zákon) energetickým podnikům přísluší oprávnění a) stavět a provozovat na cizích nemovitostech v rozsahu vyplývajícím z povolené stavby elektrická vedení, jakož i malé stanice do rozlohy 30 m2 s příslušenstvím (dále jen„ vedení“), zejména zřizovat na nemovitostech podpěrné body, přepnout nemovitosti vodičů a umisťovat v nich vedení; b) vstupovat a vyjíždět při stavbě, provozování, opravách, změnách, nebo odstraňování vedení na příjezdové průjezdné a vedením přímo dotčené cizí nemovitosti; c) odstraňovat a oklešťovat stromoví překážející vedení (§ 23 a 24). Podle odst. 3. citovaného ustanovení oprávnění podle odst. 1. vznikají povolením ke stavbě vedení a zanikají zrušením vedení. Podle § 5. citovaného ustanovení povinnost trpět výkon oprávnění uvedený v odst. 1 vázne na dotčené nemovitosti jako věcné právo.

9. Podle § 1 odst. 1 věta druhá o.z. uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.

10. Odvolací soud neshledal žádné vady řízení před soudem prvního stupně, skutkový stav věci byl zjištěn v dostatečném rozsahu, hodnocení důkazů soudem prvního stupně je řádně odůvodněno a je logické.

11. Dokazování a hodnocení důkazů v občanském soudním řízení je ovládáno zásadou volného hodnocení důkazů. Ta spočívá v tom, že žádná právní norma neukládá soudci, jaký stupeň věrohodnosti, resp. jakou důkazní hodnotu má přiznat jednotlivým důkazům a soud je povinen důkazy hodnotit podle své úvahy jednotlivě a posléze ve vzájemných souvislostech. Jako důkaz může posloužit vše, z čeho lze čerpat relevantní informace potřebné pro zjištění skutkového stavu věci. Jestliže u konkrétního důkazu existuje určitý deficit jeho formální stránky (namítané chybějící razítko stavebního úřadu u projektové dokumentace původního vedení, která byla předložena stranou žalovanou v tomto řízení), neznamená to a priori vyloučení tohoto důkazu či nutně snížení jeho věrohodnosti, ale je na soudu při konkrétním hodnocení konkrétních důkazů i důkazů v jejich vzájemné souvislosti, aby tuto okolnost vzal v úvahu, řádně ji posoudil a logicky vysvětlil svůj závěr. Takto postupoval soud prvního stupně, když projektovou dokumentaci pocházející ze 70. let minulého století (tedy starou více než 40 let) posoudil jako důkaz použitelný a věrohodný přes uvedený deficit formálních náležitostí. Okresní soud uzavřel, že v případě tohoto typu důkazů, tedy listin vyhotovených před desítkami let, nelze formalisticky a bezpodmínečně trvat na dodržení všech formálních náležitostí i s ohledem na to, že v době vzniku této projektové dokumentace nebyly řádně dodržovány všechny předpisy, jak je soudu známo z jeho činnosti. Takový závěr se nijak nevymyká, naopak je v souladu s obdobnými závěry konstantní soudní judikatury ohledně hodnocení důkazů obdobného archivního charakteru, tedy listin vyhotovených před mnoha desítkami let a vzniklých ve společenském, politickém a právním systému, který neodpovídal parametrům právního státu a rozhodně nevynikal důrazem na dodržování práva a to ani po obsahové ani formální stránce.

12. Za správný a logický považuje odvolací soud i závěr okresního soudu, který dal přednost v otázce výšky původního stožáru důkazu předloženému stranou žalovanou, tedy zmiňované projektové dokumentaci, kterou lze považovat za důkaz exaktního charakteru (výška původního stožáru z něj vyplývá zcela přesně a nepochybně), oproti důkazům navrženým stranou žalující, tedy výslechy svědků (vesměs sousedů žalobkyně) a fotografií původního a nového stožáru a srovnávací překryv takových fotografií. Tyto důkazy nelze označit za důkazy exaktní a přesvědčivé, když představy svědků o rozdílu výšky původního a nového stožáru vyplývají nikoliv z exaktních a jasných pramenů, ale z jejich dojmů. Odvolací soud také souhlasí se závěrem okresního soudu, že za jasný a přesvědčivý důkaz nelze považovat fotografie původního a nového sloupu a jejich grafické překrytí, když výše sloupu na fotografii je proměnlivá a závisí na vzdálenosti fotografa od snímaného stožáru a z pouhé skutečnosti, že různé stožáry na různých fotografiích se jeví různě vysoké, nelze činit žádné spolehlivé závěry.

13. Odvolací soud v odvolacím řízení doplnil dokazování o výslech svědka [jméno] [příjmení], když v tomto smyslu vyhověl důkaznímu návrhu žalobkyně a hodnotil tento důkaz jako přípustný nový důkaz v řízení, neboť důvod i objektivní možnost takový důkaz navrhnout ze strany žalující neexistoval v době řízení před soudem prvního stupně, neboť rozhovor žalobkyně s tímto svědkem o otázce možného rozdílu ve výšce původního a současného sloupu se uskutečnil až po vydání rozsudku soudu prvního stupně, tedy žalobkyně dost dobře nemohla tento důkaz navrhnout před soudem prvního stupně. Z výslechu svědka vyplynulo, že tento [datum] hovořil v obci [obec] s žalobkyní, skutečně formuloval svůj subjektivní názor na rozdílnou výšku obou sloupů, avšak šlo pouze o jeho subjektivní dojem, který nebyl podpořen žádným exaktním zdrojem (svědek vysvětloval, že jeho subjektivní pocit o výšce sloupu vyplývá zejména z momentální fyzické kondice, když při únavě se mu stejný sloup jeví jako vyšší v situaci, když na něj vylézá, současně dodal, že tento sloup si nechali na konec celodenní směny). Dále uvedl, že jiný jeho kolega se s jeho subjektivním hodnocením neztotožnil a měl názor opačný. Odvolací soud hodnotí tento důkaz jako důkaz nepodstatný pro potřeby tohoto řízení, závěr svědka o rozdílné výšce sloupu je ryze subjektivní. Dokazování v tomto směru nemá význam k samotné otázce rozdílnosti výšky původního a současného sloupu, neboť rozdíl v jejich výšce vyplynul z provedeného dokazování i hodnocení důkazů před soudem prvního stupně (zjištěný rozdíl v rozsahu 0,3 metru), tento důkaz strana žalující navrhovala k prokázání svého tvrzení o výšce původního sloupu cca 23 metrů oproti zjištěním okresního soudu vyplývajícím z projektové dokumentace o výšce původního sloupu 29,2 metru. Z výše uvedeného je zřejmé, že výpověď tohoto svědka tvrzení žalobkyně o takto značném rozdílu ve výšce sloupů nepodporuje.

14. Naopak za nepřípustný nový důkazní návrh v odvolacím řízení byl posouzen návrh žalobkyně na výslech jejího manžela, když nic nebránilo straně žalující uplatnit tento důkaz již v řízení před okresním soudem. Důkazní situace v tomto řízení nestojí tak, že by soudy uzavřely, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, ale tak, že soud zjistil skutkový stav věci odlišně (přiklonil se ke skutkové verzi žalované ohledně rozdílů mezi původním a současným vedením), v takovém případě ani není namístě poučení podle § 118a o.s.ř.

15. S otázkou dokazování, resp. rozsahem provedeného dokazování, souvisí žalobkyní zpochybňovaný závěr okresního soudu, že předmětné elektrické vedení je v tomto řízení třeba zkoumat pouze v té části, ve které se nachází na pozemku žalobkyně, tedy pouze v tom rozsahu, ve kterém se dotýká a má vliv na postavení žalobkyně jako vlastnice nemovitostí. Odvolací soud nijak nepolemizuje s právním názorem žalobkyně, že v prostředí veřejného práva, zejména v oblasti stavebního řízení, je stavba zpravidla posuzována jako celek, pokud je jako celek předmětem územního či stavebního řízení. Pokud je předmětem územního či stavebního řízení pouze část stavby (což je typické pro liniové stavby, jak argumentuje strana žalovaná), tak je rozsah přezkumu v oblasti veřejného práva dán potřebami posouzení relevantních skutkových i právních otázek správními orgány (viz námitka strany žalující o rozsahu, jakým se soudy ve správním soudnictvím, tedy v oblasti veřejného práva, zabývají rozsahem liniových staveb ve své rozhodovací činnosti). Toto řízení však není stavebním ani územním řízením podle veřejnoprávních předpisů, ale občanskoprávním řízením, ve kterém se aplikuje soukromé právo a poskytuje se ochrana právům a chráněným zájmům, jak vyplývají a jsou chráněny soukromým právem, v daném případě tedy ochrana zájmů a postavení žalobkyně jako vlastnice předmětného pozemku, na kterém je umístěn stožár jako součást vedení energetické infrastruktury. Zde je třeba nejprve poukázat na základní zásadu vztahu soukromého a veřejného práva, kterou sama žalobkyně (v situacích, kdy je to pro ni výhodné) akcentuje a to, že uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného (viz § 1 odst. 1 o.z.). Soudy v tomto řízení řeší jako předběžnou otázku existenci oprávnění žalované vést přes pozemek žalobkyně elektrické vedení (včetně umístnění sloupu na tomto pozemku), konkrétně zda v důsledku výměny předmětného vedení zůstalo zachováno oprávnění žalované vyplývající z § 22 zákona č. 79/1957 Sb., které vzniklo při vybudování tohoto vedení v roce 1977. Toto zkoumané oprávnění žalované má charakter jak soukromoprávní (oprávněnost zásahu do vlastnického práva), tak charakter veřejnoprávní (obecný zájem na budování a udržování technické infrastruktury, která je veřejně prospěšná a která je předmětem územního či stavebního řízení jako řízení typicky veřejnoprávního). Nelze tedy souhlasit s argumentací žalobkyně, že v dané věci není podstatné zachování zákonného břemene ve smyslu § 22 energetického zákona, ale je podstatné posuzovat rekonstruované vedení jako novou věc v pojetí občanského práva, když strana žalující při této argumentaci zcela pomíjí závěry konstantní soudní judikatury (závěry judikatury se bude soud zabývat podrobněji níže).

16. Při zběžném pohledu na věc se může zdát logickým závěr prezentovaný stranou žalující, že při řešení otázky, zda rekonstrukce určité stavby je či není zánikem původní stavby a vznikem nové stavby, má být posuzována celá stavba, nikoliv jenom její část. Tento závěr by byl zcela namístě v případě stavby jednoduché či sestávající z několika málo objektů nebo tvořících určitý areál. Soud se v této otázce přiklání k argumentaci žalované, že povaha liniové stavby je natolik odlišná, že odůvodňuje odchýlení se od této zásady. Předně je třeba vzít v úvahu, že každé vedení neexistuje samo o sobě, ale je součástí celé sítě. Může proto při akceptaci požadavku žalobkyně vznikat pochybnost o tom, kde určité vedení začíná a kde končí. Odvolací soud neshledává žádný rozumný důvod, proč by při posuzování otázky ochrany práv žalobkyně jako vlastnice jednoho pozemku umístěného pod předmětným vedením muselo být zkoumáno celé vedení v délce 19,7 km, které má více než 70 stožárů a nutně vede přes velké množství pozemků (desítky, ne-li stovky). S tímto souvisí i otázka právní jistoty a stability právních vztahů, když toto řízení má povahu ingerence soudu v občanském soudním řízení (tedy v oblasti soukromého práva) do otázek povahy převážně veřejného práva (územní a stavební řízení). Je logické, aby v případě územního či stavebního řízení byla zkoumána celá liniová stavba, zejména pokud je celá předmětem požadovaného stavebního či územního rozhodnutí. V této věci je třeba poměřovat a vyvažovat parciální zájmy žalobkyně na jedné straně a na straně druhé právní jistotu a stabilitu právních vztahů vyplývajících z veřejného zájmu na fungování technické infrastruktury, tím spíše infrastruktury energetické, která je zejména v poslední době vnímána jako strategická infrastruktura. Dále nelze odhlédnout od toho, že předmětné vedení je provozováno již více než 40 let na základě pravomocného kolaudačního rozhodnutí.

17. Odvolací soud nepovažuje za možné postupovat v souladu s požadavkem žalobkyně a v rámci tohoto občanského soudního řízení vést jakési neformální řízení o opravném prostředku v rámci stavebního řízení a hodnotit a přezkoumávat správnost a platnost kolaudačního rozhodnutí vydaného v 70. letech minulého století. Kolaudační rozhodnutí jako rozhodnutí správního orgánu je nadáno presumpcí správnosti a byť by mohlo být věcně nesprávné, tak je závazné, pokud nabylo právní moci. Vůbec nelze hovořit, jak to činí žalobkyně, o neplatnosti správního rozhodnutí. Neplatnost se týká výhradně právních jednání soukromoprávního charakteru, správní rozhodnutí (obdobně jako rozsudek v soudním řízení) nemůže být neplatné. Jestliže bylo vydáno a nabylo právní moci, pak je závazné a platí u něj presumpce správnosti, v opačném případě vůbec neexistuje. K přezkumu správního rozhodnutí slouží řádné či mimořádné opravné prostředky ve správním řízení, případně přezkum ve správním soudnictví, nikoli občanskoprávní řízení. Jedinou výjimku by představovalo natolik vadné správní rozhodnutí, které by mohlo být posouzeno jako rozhodnutí nicotné. Avšak nicotnost správního rozhodnutí je dána pouze pro ty nejzávažnější vady. Kolaudační rozhodnutí, které žalobkyně označuje za neplatné z důvodu údajné nemožnosti posouzení, jak by vedení fungovalo v režimu vyššího napětí, než na kterém je reálně provozováno, je typicky otázkou správního uvážení příslušného správního orgánu, navíc otázka charakteru technického, a nemůže znamenat nicotnost tohoto kolaudačního rozhodnutí.

18. Odvolací soud tedy uzavírá v souladu se závěrem soudu prvního stupně, že neshledává žádný důvod v rámci tohoto občanskoprávního řízení ingerovat do oblasti veřejného práva v takovém rozsahu a intenzitě, aby zohledňoval důvody a skutečnosti, které se nijak netýkají postavení žalobkyně (povaha a podoba elektrického vedení jinde, než v blízkosti a na pozemku žalobkyně), tedy nad míru nezbytnou narušovat jak právní jistotu žalované (existence kolaudačního rozhodnutí na stávající vedení, existence zákonného oprávnění vést elektrické vedení přes dotčené pozemky), tak veřejný zájem na fungování energetické infrastruktury. Naopak při řešení předběžné otázky v občanskoprávním řízení, zda výměna elektrického vedení znamená takovou změnu stavby, jejímž důsledkem je zánik dosavadní stavby a vznik nové, tedy zánik oprávnění podle § 22 zák. č. 79/1957 Sb. vést elektrické vedení přes dotčený pozemek, je třeba zkoumat povahu a podobu tohoto vedení pouze v tom rozsahu, ve kterém se dotýká zájmů a postavení vlastníka dotčeného pozemku, tedy jen v té části, která se nachází těsné blízkosti a nad dotčeným pozemkem, nikoli vedení v celém rozsahu. Ačkoli tento závěr dosud nebyl výslovně soudní judikaturou formulován, nepřímo vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 22 Cdo 857/2021 (zkoumání otázky snížení výšky vodičů rekonstruovaného elektrického vedení pouze tam, kde se nachází nad pozemkem žalobce).

19. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem okresního soudu, který učinil v návaznosti na skutková zjištění o kvantitě a kvalitě rozdílů původního a současného elektrického vedení nad pozemkem žalobkyně, zejména ve vztahu ke stožáru umístěném na pozemku žalobkyně, když tyto vyhodnotil jako nevýznamné odchylky, které neznamenají natolik podstatnou změnu, aby byly hodnoceny jako zánik původní stavby (původního elektrického vedení) a existenci stavby nové. Tento závěr je zcela v souladu s konstantní soudní judikaturou, která se zabývá touto problematikou. Základním a zásadním rozhodnutím v této problematice je rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 216/2006 publikované v časopise Právní rozhledy č. 14/2011, s.10, (všechna uvedená rozhodnutí NS ČR jsou dostupná na www.nsoud.cz), jehož právní věta zní:„ Vzniklo-li oprávnění zřídit a provozovat elektrické vedení na cizím pozemku pro vedení určitého napětí a vymezenou trasu na základě § 22 odst. 3 EIZ, oprávnění zaniká nikoliv v důsledku toho, že elektrické vedení téhož napětí bylo zcela vyměněno, ale jen tehdy, pokud je elektrické vedení zrušeno proto, že již nadále vůbec v dané kvalitě a trase nemá existovat. Pokud se ale nová trasa významně odchýlí od trasy původní, je nutno považovat původní elektrické vedení za zrušené a zákonné věcné břemeno za zaniklé“. Z uvedeného je zřejmé, že není důvodná argumentace žalobkyně, že v tomto případě je vyměněné vedení nutno považovat za novou stavbu z toho důvodu, že došlo k jeho kompletní výměně. Podle citovaného rozhodnutí nejde o novou stavbu a oprávnění podle § 22 zákona č. 79/1957 Sb. zůstává zachováno i tehdy, pokud dojde k výměně celého vedení za nové, jestliže dojde k zachování trasy a přenášeného napětí. Rozhodným kritériem je, že trasa a kvalita vedení zůstává zachována. Za vybočení je nutno považovat až významné odchýlení od původní trasy (tedy nikoliv každé – nevýznamné odchýlení). Na tyto zásady navazovala následná judikatura, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 857/2021, kde výše uvedené zásady byly aplikovány na tam zkoumaný případ tak, že výměna vedení nebyla shledána novou stavbou za situace, kdy„ trasa vedení i úroveň nabytí vedení zůstaly beze změny, změnilo se toliko prostorové uspořádání vodičů“ a došlo k poklesu výšky vedení nad terénem o necelé 2 metry. Uvedenou problematikou se zabývala i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, např. rozhodnutí č.j. 30 A 34/2013-127, které shledalo jako novou stavbu výměnu elektrického vedení, které vyžadovalo osazení podstatně vyšších sloupů a současně umístněných na jiných místech původní trasy. Dalším rozhodnutím Nejvyššího správního soudu je rozhodnutí č.j. 7 As 370/2019-34, kde uzavřel, že„ při výměně vedení technické infrastruktury není podmínkou, aby byla zachována alespoň nějaká část původní stavby, ale je stěžejní, aby se stavba původní a stavba vyměněná shodovaly v podstatných parametrech“. Za shodu v podstatných parametrech považoval i takové změny jako změnu v počtu vodičů vedení nebo situaci, kdy nový sloup vedení byl uložen do betonového lože o větší rozloze. Za novou stavbu byla shledána v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č.j. 10 As 167/2014-51 taková výměna vedení, při němž došlo k výměně stožárů a jejich umístění na jiných místech, než stávající betonové sloupy.

20. Podle skutkového zjištění okresního soudu nově osazený stožár [číslo] na pozemku žalobkyně stojí na stejném místě jako stožár původní, sice došlo k vytěžení většího množství zeminy u nového sloupu, než v případě původního, ale naopak se snížil plošný zábor pozemku žalobkyně z původních [výměra] na [výměra], odchylka výšky obou sloupů je minimální (0,3 metru), nedošlo ani ke změně počtu vodičů a jak v případě původního, tak současného vedení jde o zdvojené vedení VVN 110 kV s tím, že jak původní, tak současné vedení, jsou stále provozovány na nižší hladině [název] [anonymizována dvě slova] Okresní soud tedy správně dovodil, že ve všech ve smyslu výše citované judikatury relevantních kritériích ke změně v podstatných parametrech nedošlo, změny se týkají pouze nepodstatných vlastností jako je odlišný objem vytěžené zeminy při instalaci sloupu, jiný typ betonových základů, který však znamená menší zábor pozemku žalobkyně, změna výšky původního a nového stožáru je zanedbatelná. Je tedy správný závěr okresního soudu, že předmětná výměna vedení zachovala trasu i kvalitu původního vedení a zjištěné odchylky jsou nepodstatné, provedenou výměnou nebylo zrušeno původní vedení, ale pouze rekonstruováno a nedošlo proto k zániku oprávnění žalované zřídit a provozovat elektrické vedení na pozemku žalobkyně, jak vzniklo při vybudování původního vedení v 70. letech minulého století na základě § 22 energetického zákona jako právo věcné.

21. Podle názoru odvolacího soudu lze dodat, že stejný závěr by musel být přijat i při zkoumání celého vedení [obec] – [obec]. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že u zbývající části trasy vedení (v tomto řízení blíže nezkoumané) jsou nejvýznamnější odchylkou zrušení 2 sloupů bez náhrady a dále to, že původní vedení bylo vedením zdvojeným pouze v menší části trasy, kdežto nové vedení je zdvojené již v celém rozsahu. Za změnu vedení v podstatných parametrech nelze podle názoru odvolacího soudu považovat snížení původního počtu sloupů (75) o dva, neboť tím nedochází ani ke změně trasy či úrovně napětí, ani osazení sloupů na jiných místech, pouze ke zmenšení rozsahu omezení vlastníků dotčených pozemků. Totéž lze říci o situaci, kdy došlo k rozšíření zdvojení vodičů původně v části trasy na celou trasu vedení při jeho modernizaci, zvláště s ohledem na výše citované závěry soudní judikatury, která nehodnotila jako zásadní změnu spočívající ve změně počtu vodičů vedení. Vyměněné vedení v celé trase [obec] – [obec] zachovalo charakter původního vedení v podstatných kritériích (trasa vedení, umístění sloupů, shodné napětí, atd.). Tento závěr obstojí i s ohledem na nejnovější judikaturu správních soudů (viz rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2.2.2022, č.j. 63 A 12/2021-42, dostupné na www.beck-online.cz, které v případě výměny elektrického vedení téhož napětí neshledalo za relevantní změnu kvality vedení to, že došlo k jeho zdvojení v celém rozsahu).

22. Odvolací soud nemohl akceptovat námitku žalobkyně, která se opírala o nově uplatněná skutková tvrzení v odvolacím řízení o tom, že instalace nového sloupu na pozemku žalobkyně měla podle její domněnky zasáhnout do odvodňovacího systému tak, že namísto původních dvou odvodňovacích studní zůstala zachována pouze jedna a dochází k podmáčení části pozemku [číslo] proto, že odtoková kameninová trubka vedoucí do zbývající odtokové studny je ucpaná. Účastníci byli v tomto řízení řádně poučeni o systému koncentrace a neúplné apelace, které znamenají, že tvrdit rozhodné skutečnosti podstatné pro posouzení věci je třeba před soudem prvního stupně, a to nejpozději do skončení jednání, při němž strany byly poučeny o koncentraci řízení, nové skutečnosti nelze tvrdit v odvolacím řízení, které je ovládáno zásadou neúplné apelace (viz poučení účastníků před vynesením rozsudku ve smyslu § 119a o.s.ř. obsažené v protokolu o jednání) s výjimkou situací uvedených v § 205a o.s.ř. Uvedené tvrzení žalobkyně, uplatněné až v odvolacím řízení v doplnění původně podaného odvolání, je tedy nepřípustným tvrzením o nových skutečnostech, které nemá povahu výjimky podle § 205a o.s.ř. (netýká se podmínek řízení, věcné příslušnosti, vyloučení soudců, ani zásadních vad řízení před soudem prvního stupně, nejde o zpochybnění věrohodnosti z provedených důkazů, ani tímto tvrzením není plněna povinnost tvrdit skutečnost na základě výzvy soudu ve smyslu § 118a o.s.ř., účastníci řízení byli řádně poučeni ve smyslu § 119a odst. 1 o.s.ř. a není tvrzeno, že by šlo o skutečnosti, které nastaly až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně). Navíc samotná tato argumentace je vnitřně rozporná, když mezi výměnou stožáru a tvrzenými problémy s podmáčením není zjevná příčinná souvislost, neboť z popisu situace vyplývá, že podmáčení je důsledkem ucpání odtokové roury. Dále nelze přehlédnout, že tato argumentace se netýká předmětu sporu, neboť vliv sloupu na odvodňovací systém nijak nesouvisí s otázkou, zda rekonstrukce vedení byla či nebyla novou stavbou a zda došlo k zachování či k zániku oprávnění žalované ve smyslu § 22 elektrizačního zákona.

23. Zcela nedůvodnou je námitka žalobkyně poukazující na bod 14. původního stavebního povolení hovořící o tom, že původní sloupy by neměly převýšit 30 metrů a současná podoba vedení podle žalobkyně má tuto hranici přesahovat. V řízení bylo zjištěno, že jak původní sloup [číslo] tak sloup vyměněný, svou výškou nepřesahují 30 metrů.

24. Nedůvodné je také tvrzení žalobkyně uvedené ve druhém doplnění odvolání o údajném zvětšení ochranného pásma s ohledem na to, že nové vedení je technicky způsobilé převést i vyšší napětí, než na které je schváleno a které momentálně přenáší. Toto tvrzení o zvětšení ochranného pásma je v přímém rozporu se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně na základě provedeného dokazování. Pro podobu ochranného pásma je podstatné, zda elektrické vedení přenáší takové napětí, na které bylo schváleno. Odvolatelka se zde dopouští zavádějící argumentace takové povahy, jako by někdo tvrdil, že pokutovat řidiče za rychlou jízdu lze nejenom tehdy, pokud se jí skutečně dopustí, ale i v případě, že použije vozidlo, které je schopno jet rychleji, než je nejvyšší dovolená rychlost na určité komunikaci. K ostatním jednotlivým odvolacím námitkám žalobkyně se odvolací soud vyjádřil již výše.

25. Pro posouzení věci je podstatná i perspektiva dobrých mravů. Žalovaná poukazuje na to, že žalobkyně zakoupila předmětné nemovitosti až po rekonstrukci vedení, kritizované aspekty výměny sloupu [číslo] tedy osobně nezažila. Svědek [příjmení] vypovídal o odporu žalobkyně vůči umístění sloupu na jejím pozemku, o ztěžování přístupu zaměstnancům žalované ke sloupu [číslo] ze strany žalobkyně (oplocení sloupu s obtížným přístupem). Uvedené svědčí spíše o odporu žalobkyně k vedení nad svým pozemkem jako takovému, nikoli pouze ke změnám po jeho rekonstrukci, a využití situace k prosazení vlastních zájmů na úkor zájmu veřejného. Naopak žalovaná při stažení návrhu na zahájení správního řízení v souvislosti s předmětnou rekonstrukcí vedení postupovala na základě doporučení a výslovně vyjádřeného názoru orgánu veřejné moci, tedy v dobré víře provedla nutnou rekonstrukci vedení (z důvodu blížíce se hranice technické životnosti vedení).

26. Obiter dictum lze uvést, že žalobkyně navíc svůj nárok opírá o nesprávnou právní normu a v důsledku toho nesprávně formuluje žalobní petit. Žalobkyně totiž uplatňuje nárok na odstranění stavby podle § 1085 o.z. Toto ustanovení zakládá oprávnění vlastníka pozemku, na kterém se nachází neoprávněná stavba, jež je jeho součástí, domáhat se odstranění takové stavby. Energetické vedení však podle § 509 o.z. není součástí pozemku. Toto oprávnění vlastníka pozemku tedy na energetické vedení nedopadá. K tomuto závěru došla i odborná literatura:„ Na otázku, zda lze aplikovat § 1085 i na případy staveb, které nejsou součástí pozemku (například podzemní stavby se samostatným účelovým určením, dočasné stavby apod.) a představují samostatné nemovité věci, je odpověď co do základu záporná. Důvodová zpráva jednoznačně vychází ze stavby jako součásti pozemku a závěr o neaplikovatelnosti § 1085 na stavby, které součástí pozemku nejsou, vyplývá i z odborné literatury (Spáčil 2017 s. 221) argumentující mimo jiné povahou § 1085“ (viz komentář § 1085 v publikaci: Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, 1666 s.). Tento závěr sdílí i soudní judikatura (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 828/2017). Ochranu vlastníka pozemku proti neoprávněné stavbě, jež není součástí pozemku, nicméně poskytují jiná ustanovení občanského zákoníku, ale žalobkyní zvolená formulace žalobního petitu neodpovídá ani pro takový případ použitelné negatorní žalobě, ani žalobě na vyklizení. Tento nedostatek však není fatální (lze jej odstranit pouhou úpravou formulace petitu) a soudy v tomto řízení své rozhodnutí o nedůvodnosti nároku žalobkyně na tomto nedostatku nestaví.

27. Odvolací soud uzavírá, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně shledal věcně správným, a proto jej podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

28. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kritéria úspěchu v odvolacím řízení. Soud přiznal straně žalované jako straně, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná, náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 534 Kč, částka se skládá z náhrady za právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní služby za písemné vyjádření právního zástupce žalované k podanému odvolání a účast právního zástupce žalované u dvou odvolacích jednání při sazbě 1 500 Kč za jeden úkon podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, dále 3 paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč ve výši 900 Kč a 21 % DPH.

Poučení