6 C 239/2020-632

Rubrum

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o odstranění stavby takto:

Výrok

I. Žaloba, podle níž by žalovaná byla povinna do 60 dnů od právní moci rozsudku na vlastní náklady odstranit z pozemku žalobkyně parc. [číslo] v k.ú. [obec], zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. [rok] vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Strakonice pro k.ú. [obec], [územní celek], stavbu zdvojeného vedení elektřiny [spisová značka] na příhradovém ocelovém stožáru [číslo] konfigurace„ soudek“ včetně kombinovaného zemnícího lana (KZL) se 48 optickými vlákny umístěného ve špičce stožáru [číslo] uvést tento pozemek žalobkyně do předešlého stavu, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 40 098 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna na vlastní náklady odstranit z pozemku žalobkyně [číslo] v k. ú. [obec] stavbu zdvojeného vedení elektřiny [spisová značka] na příhradovém ocelovém stožáru [číslo] včetně zemnícího lana s optickými vlákny a uvést tento pozemek do předešlého stavu. Svůj žalobní návrh odůvodnila tím, že je vlastnicí předmětného pozemku, přes který bylo od roku 1977 instalováno vedení vysokého napětí elektrické energie, které zde zřídil právní předchůdce žalované dle zákona č. 79/1957 Sb., zákon o výrobě rozvodu a spotřeby elektřiny (elektrizační zákon), jakožto tehdejší energetický podnik provozující tuto část distribuční soustavy elektrické energie. Žalovaná je podnikající právnickou osobou s předmětem podnikání distribuce elektřiny a plynu na základě licence udělené podle zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Samotná stavba vedení vysokého napětí se sestávala z nadzemního vedení vysokého napětí neseného podpěrnými ocelovými příhradovými stožáry, když jeden z nich, a to [číslo] byl umístěn přímo na předmětném pozemku žalobkyně. V roce 2016 žalovaná zahájila proces výměny vedení vysokého napětí v úseku [obec] – [obec] z důvodu hranice technické životnosti, která se blíží ke konci zodpovědného využití pro účel vedení elektrické energie, jak vyplývá z oznámení záměru V1319/V1320 – výměna vedení [obec] – [obec] s tím, že provozovatel samotnou výměnou zajistí kvalitní a bezpečný přenos elektrické energie. Žalovaná podala 15. 8. 2016 u Městského úřadu Blatná, odbor výstavby a územního plánování, žádost o vydání rozhodnutí o umístění této stavby, která spočívá v celkové výměně všech prvků vedení, včetně demontáže stávajících základových patek stožárů a následné instalaci nových stožárů se stožáry vedení vysokého napětí, když v první fázi se provede demontáž stávajících stožárů, následně demontáž jejích základů a v druhé fázi se vybudují nové základy, na něž budou instalovány stožáry s vodiči. Žádost byla v průběhu správního řízení delegována na Městský úřad Mirovice, který sdělil 4. 11. 2016 žalované, že záměr stavby nevyžaduje rozhodnutí o umístění stavby, ani územní souhlas, neboť je výměnou (rekonstrukcí) vedení technické infrastruktury ve smyslu platného stavebního zákona s tím, že dle jeho názoru záměr stavby nevyžaduje ani stavební povolení, ani ohlášení dle tohoto zákona. Žalovaná postupovala podle tohoto sdělení, žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby vzala zpět a následně v průběhu roku 2017 realizovala stavbu přesně dle původní dokumentace a posléze začala novou stavbu užívat. Žalobkyně s takovýmto posouzením správního orgánu nesouhlasí, neboť podle jejího názoru tato stavba není pouhou výměnou, tedy rekonstrukcí technické infrastruktury, nýbrž se jedná o stavbu zcela novou, která vyžaduje územní rozhodnutí podle stavebního zákona a zejména následně právní titul k užívání pozemku žalobkyně pro umístění a provozování této stavby. Její názor vychází z toho, že došlo k celkové výměně všech prvků vedení včetně demontáže stávajících základových patek stožárů a následné instalaci nových základů se stožáry vedení vysokého napětí s následným vybudováním nových základů, na něž byly instalovány stožáry s vodiči, a je tedy zřejmé, že došlo ke kompletnímu nahrazení původního vedení vysokého napětí novou stavbou. Charakter stavby byl takový, že původní vedení vysokého napětí bylo tvořeno v úseku stožáru [číslo] až 66 jednoduchým vedením V1319 na ocelových příhradových stožárech typu„ stromek“ a dále od stožáru [číslo] až 75 dvojitým vedením V1319/1320 na ocelových příhradových stožárech typu„ soudek“ a bylo provozováno jako vedení VN 22 kV, kdežto nová stavba je tvořena novým zdvojeným vedením v celé trase umožňujícím přenos VVN 2x 110 kW na nových jednodřívkových příhradových ocelových stožárech dle nové typizační směrnice stožárů, kdy nově je součástí stavby i kombinované zemnící lano s 48 optickými vlákny umístěné ve špičkách stožárů, které kromě funkce ochrany fázových vodičů venkovního vedení přepětím vzniklým přímým úderem blesku umožňuje přenos dat po optických vláknech uložených v jádře zemního lana pro účely dispečerského řízení distribuční sítě. Dále tato stavba byla přizpůsobena nově platným technickým předpisům, což mělo vliv na výškové odchylky z důvodu změny technických norem, takže konkrétně stožár [číslo] na pozemku žalobkyně je nyní na místo původních 23 m nad úrovní terénu ve výšce 28,9 m. Umístění sloupu se sice nijak nezměnilo, nicméně ten původní měl čtyři samostatné základové pilíře v každém rohu, nyní jde o jednolitý monolitický základ rozšířený do hloubky, když základ původního sloupu byl sice širší, než základ sloupu nového (původní sloup 7,08 x 8,08 m a nový sloup 4,5 x 4,5 m), nicméně došlo k vytěžení většího množství zeminy, neboť základ byl rozšířený do hloubky. Navíc se změnila i výška vyčnívajícího základu nad povrch s tím, že původní základ vyčníval přibližně 40 cm, avšak navíc byl pod úrovní země, tedy okolního terénu, zatímco nový vyčnívá o více než 55 cm, a to z terénu, který je srovnaný a ne jako původní v prohlubni, neboť nová úroveň terénu je výrazně vyšší. Došlo také ke změně podoby konstrukce tohoto stožáru, který měl původní šíři větší než stožár nový, který je užší, nicméně došlo k zvětšení počtu nosičů, který má více drátů a jejich uložení je níže než u původního sloupu, navíc pak obsahuje zdvojené vedení 2x 110 kV, a to po celém úseku [obec] – [obec], což má za následek zvýšení celkové kapacity vedení jako celku a navíc oproti původnímu vedení zde jsou obsažená optická vlákna, jak bylo již shora uvedeno. Stavba tedy jako celek vybočila z parametrů původního stavebního povolení, kterým je vymezeno oprávnění z legálního břemene vzniklého žalované ve vztahu k pozemku žalobkyně pro umístění vedení na dotčených pozemcích z původně legálního břemene, které zaniklo, a pokud nové oprávnění z věcného břemene, respektive práva služebnosti nevzniklo, žalovaná nemá žádný právní titul pro umístnění nového vedení na dotčených pozemcích a konkrétně pak i ohledně stožáru [číslo] umístěného na pozemku žalobkyně. Žalobkyně dále poznamenala, že se snažila využít všechny možné způsoby nápravy závadného stavu, podala u Městského úřadu Blatné 21. 3. 2019 podnět k zahájení řízení o odstranění stavby, když jeho vyřízení bylo postoupena na Městský úřad Mirovice, který do 7 měsíců od podání podnětu neučinil žádné rozhodnutí a žalobkyně podala ke Krajskému úřadu Jihočeského kraje 15. 10. 2019 žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti Městského úřadu Mirovice s tím, že Krajský úřad Jihočeského kraje vydal 27. 2. 2020 rozhodnutí, v němž potvrdil, že v daném případě jde o novou stavbu, ohledně které mělo být vedeno územní řízení, neboť se změnila trasa vedení, původní stavba byla zcela odstraněna a nově byla realizována stavba, která má jiné parametry, než měla to původní (výška sloupu, změna rozměrů základů, zdvojení vedení v místech, kde původně bylo jednoduché vedení) s tím, aby stavební úřad Mirovice učinil ve stanovené lhůtě opatření ke zjednání nápravy, k čemuž však z jeho strany nedošlo. Žalobkyně se proto domáhá odstranění neoprávněné stavby na pozemku žalobkyně, a to sloupu elektrického vedení ve smyslu § 1085 o. z.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí této žaloby. Zdůraznila, že v žádném případě nejde o nepovolenou stavbu, neboť na ní bylo vydáno stavební kolaudační rozhodnutí se zdůrazněním, že nedošlo k žádnému odchýlení od původní trasy, byly pouze vyměněny stožáry, které jsou na stejných místech, u stožáru mezi [číslo] až 66 došlo ke zdvojení vedení, sloup 68, který je předmětem řízení, měl od počátku vedení zdvojené. Žalovaná zdůraznila, že zákonná věcná břemena zanikají pouze zánikem vedení, avšak nezpůsobuje je jeho pouhá rekonstrukce. Poukázala i na to, že žalobkyně chce odstranit vedení z pozemku, který si zakoupila až po ukončení rekonstrukce vedení (nabyla vlastnictví ke dni 9. 2. 2018), neboť nový stožár [číslo] se nacházel na předmětném pozemku již před její koupí, žalobkyně tedy o tomto zatížení pozemku předem věděla, vstoupila tak do práv a povinností původního vlastníka pozemku, včetně povinnosti strpět stožár [číslo] příslušné nadzemní vedení a nemůže docílit odstranění stožáru účelových výkladem s poukazem na zcela nevýznamné technické odlišnosti mezi původním a novým stožárem, včetně vedení, na jejím pozemku. Podle žalované je nutno posuzovat pouze tu část stavby vedení, která se nachází na pozemku žalobkyně, tedy tento jeden předmětný sloup [číslo] rovněž poznamenala, že celkové vedení má charakter liniové stavby, tedy inženýrské sítě pro veřejnou potřebu, která má být provozována po dobu, kdy bude takové vedení potřeba, tedy bez časového omezení, což logicky předpokládá, že budou měněny v případě potřeby jednotlivé prvky, čímž však nedochází k zániku původní stavby a vzniku stavby nové a tím i k zániku věcného břemene. Konkrétně k předmětnému stožáru zdůraznila, že se nachází na stejném místě jako stožár původní, při provedené rekonstrukci vedení V1319/V1320 nedošlo na pozemku žalobkyně k žádnému odchýlení od původní trasy vedení. Na předmětném stožáru [číslo] na pozemku žalobkyně bylo jak před rekonstrukcí, tak i po rekonstrukci zdvojené vedení VVN 110 kV, nezměnil se počet vodičů, ani napěťová hladina, pro které jsou vodiče dimenzovány, a nic na tom nemůže měnit, že původní i nové vedení bylo a stále je provozováno na napěťové hladině VN 22 kV. Výška původního nového stožáru [číslo] se podstatně neliší, rozdíl nadzemní výšce je přibližně 30 cm (původní stožár měl výšku 29,2 m a nový 28,9 m), navíc základy původního stožáru byly několik desítek cm pod úrovní terénu, tedy výška původního nového stožáru nad terénem je v podstatě stejná. Pokud žalobkyně argumentovala použitím technologicky odlišné konstrukce stožáru a jeho základu a technologicky odlišným zemním lanem s optickým kabelem, neznamenají tyto odlišnosti žádné rozšíření původního rozsahu v omezení vlastnického práva zákonným věcným břemenem, když větší hloubka základu žalobkyni nikterak neomezuje, stejně jako ani neomezuje jiné zemní lano žalobkyni. Naopak došlo dokonce ke zúžení původního rozsahu omezení vlastnického práva, když se celková plocha záboru pro stožár zmenšila z 7,08 x 8,08 m (57,2 m2) na 6,6 x 6,6 m (43,56 m2) a stožár byl zarovnán do okolního terénu. Podle žalované tedy nedošlo ke zrušení vedení, které by mělo za následek zánik oprávnění žalované vzniklé dle původního elektrizačního zákona, tedy zákonného věcného břemene, k němuž by mohlo dojít pouze při odstranění vedení bez náhrady, nebo při podstatné změně trasy vedení, nebo při podstatné změně charakteru vedení, k čemuž však nedošlo. Tato stavba nemůže být ani ve smyslu stavebního zákona stavbou vyžadující územní souhlas nebo územní rozhodnutí k výměně vedení, neboť se nejedná o novou stavbu nejen z hlediska veřejnoprávního, ale logicky nemůže být taková stavba posouzena ani jako nová z pohledu občanskoprávního s tím, že odkázal na rozhodnutí stavebního úřadu. Podle žalované tedy rekonstrukcí nedošlo ke zrušení vedení V1319/V1320, jedná se stále o tutéž stavbu a na pozemku žalobkyně tedy vázne dál původní věcné břemeno podle zmíněného elektrizačního zákona.

3. Ve věci nebylo sporu o tom, že žalobkyně je od 9. 2. 2018 vlastnicí parcely [číslo] v k. ú. [obec] zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 2043 vedeném Katastrální úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Strakonice, pro k. ú. a obec Bezdědovice, jak vyplývá i z výpisu katastru nemovitostí předmětného listu vlastnictví č. 2043 s uvedením, že na tomto pozemku vázne břemeno zřizování a provozování vedení za účelem uložení provozu údržby a oprav podzemního vedení veřejné telekomunikační sítě. Rovněž nebylo sporu o tom, že žalovaná je podnikající právnická osoba s předmětem podnikání distribuce elektřiny a plynu na základě licence udělené podle zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon), jejíž právní předchůdce zřídil přes tento pozemek ve smyslu zákona č. 79/1957 Sb. (elektrizační zákon) vedení vysokého napětí elektrické energie, jakožto tehdejší energetický podnik provozující tuto část distribuční soustavy elektrické energie. Tuto skutečnost dokládá stavební povolení vydané Okresním národním výborem, odborem výstavby [obec] [datum], zápis z přejímacího řízení z [datum], kolaudační rozhodnutí Okresního národního výboru, odboru výstavby a územního plánování [obec] z 18. 7. 1980 a žádosti o trvalý provoz vedení VVN 110 kW [obec] – [obec] z [datum].

4. Rovněž nebylo sporu o tom, že v roce 2016 žalovaná zahájila proces výměny vedení vysokého napětí, jejímž důvodem bylo dovršení hranice technické životnosti, která se blíží ke konci zodpovědného využití pro účel vedení elektrické energie, jak zdůvodnila oznámení záměru V1319/V1320 - výměna vedení [obec] – [obec], což vyplývá z listiny ze dne 15. 8. 2016, kdy podala u Městského úřadu Blatná, odbor výstavby a územního plánování, žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby V1319/V1320 – výměna vedení se záměrem celkové výměny všech prvků vedení včetně demontáže stávajících základových patek stožárů a následné instalaci nových základů se stožáry vedení VN s tím, že bude provedena demontáž stávajících stožárů, následně demontáž jejich základů a posléze se vybudují nové základy, na něž budou instalovány stožáry s vodiči, jak prokazuje písemné znění této žádosti. Rovněž bylo nesporné tolik, že tato žádost byla delegována na Městský úřad Mirovice, který svým sdělením ze dne 4. 11. 2016 č. j. V [číslo] 2016 Lo/Sd oznámil žalované, že záměr z této stavby nevyžaduje rozhodnutí o umístění stavby, ani územní souhlas, neboť je výměnou (rekonstrukcí) vedení technické infrastruktury dle § 79 odst. 2 písm. s) zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, když současně uvedl, že záměr této stavby nevyžaduje ani stavební povolení, ani ohlášení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) bod 5 stavebního zákona a její užívání lze zahájit na základě oznámení stavebnímu úřadu dle § 120 stavebního zákona, jak ostatně i vyplývá z písemného znění této listiny. Dále nebylo sporu o tom, že žalovaná postupovala podle tohoto sdělení, žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby vzala zpět a v průběhu roku 2017 tuto stavbu realizovala přesně podle původní dokumentace a započala stavbu užívat. Rovněž bylo nesporné, že žalobkyně s tím, že uvedený postup správních orgánů nebyl v souladu s právními předpisy, se domáhala nápravy podle ní závadného stavu a podala 21. 3. 2019 podnět k zahájení řízení o odstranění stavby dle § 129 odst. 1 stavebního zákona, jak vyplývá z písemného znění tohoto podnětu s tím, že jeho vyřízení bylo rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje postoupena na Městský úřad Mirovice, jak vyplývá z listiny z 15. 4. 2019, přičemž žalobkyně dala žádost o opatření proti nečinnosti tohoto úřadu dne 15. 10. 2019 ke Krajskému úřadu Jihočeského kraje, jak vyplývá z této listiny, načež krajský úřad reagoval sdělením z 27. 2. 2020. V něm shrnuje celý postup v souvislosti s touto stavbou s tím, že byla provedena kontrolní prohlídka této stavby, vyžádány podklady od [právnická osoba] [anonymizováno] provádějící realizaci této stavby se závěrem, že nezjistil důvody, pro které by bylo nutné realizaci stavby zastavit a zahájit řízení o jejím odstranění s konstatováním, že přestože stavební úřad [obec] obdržel kompletní spis, se žalobkyní nekomunikoval a nereagoval na její podnět s tím, že není žádný důvod k tomu, aby na žádost žalobkyně krajský úřad převzal vyřízení této věci. Krajský úřad Jihočeského kraje zde tlumočil svůj názor, že podle něj mělo dojít k územnímu řízení o předmětné stavbě, neboť se u předmětné stavby výškově změnila trasa vedení, původní stavba byla odstraněna a nově byla realizována stavba, která má jiné parametry, než měla původní (výška sloupu, změna rozměrů základů, zdvojení vedení v místech, kde bylo původně vedení jednoduché), když následně ještě konstatoval, že došlo ke změně tvaru hlav stožárů a ke změně velikosti základových patek, byť poloha stožárů v trase zůstala shodná s trasou původní (s výjimkou dvou stožárů, které byly trvale odstraněny) a že došlo ke zdvojení vedení v celé trase, když původní vedení bylo zdvojeno pouze v části trasy. Tyto skutečnosti rovněž potvrzuje toto písemné sdělení z [datum].

5. Žalobkyně se domáhala odstranění stavby stožáru [číslo] z jejího pozemku v [obec], neboť podle ní došlo k naplnění ustanovení § 1085 o. z., když podle jejího názoru oprávnění žalované k užívání pozemku žalobkyně zaniklo zrušením tohoto vedení postaveného od roku 1977 jeho výměnou prováděnou od roku 2016, čímž došlo k zániku oprávnění z věcného břemene ve smyslu elektrizačního zákona, tedy zákona č. 79/1957 Sb.

6. Podle § 1085 o. z. soud může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že ten, kdo zřídil stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, musí vlastním nákladem stavbu odstranit a uvést pozemek do předešlého stavu. Soud při tom přihlédne, zda k zřízení stavby došlo z dobré víry.

7. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že předmětem řízení je posouzení, zda žalovaná má nárok z věcného břemene. Podle § 22 odst. 1 zákona č. 79/1957 Sb. o výrobě rozvozu a spotřeby elektřiny (elektrizační zákon) energetickým podnikům přísluší oprávnění a) stavět a provozovat na cizích nemovitostech v rozsahu vyplývajícím z povolené stavby elektrická vedení, jakož i malé stanice do rozlohy 30 m2 s příslušenstvím (dále jen„ vedení“), zejména zřizovat na nemovitostech podpěrné body, přepnout nemovitosti vodičů a umisťovat v nich vedení; b) vstupovat a vyjíždět při stavbě, provozování, opravách, změnách, nebo odstraňování vedení na příjezdové průjezdné a vedením přímo dotčené cizí nemovitosti; c) odstraňovat a oklešťovat stromoví překážející vedení (§ 23 a 24). Podle odst. 3. citovaného ustanovení oprávnění podle odst. 1. vznikají povolením ke stavbě vedení a zanikají zrušením vedení. Podle § 5. citovaného ustanovení povinnost trpět výkon oprávnění uvedený v odst. 1 vázne na dotčené nemovitosti jako věcné právo.

8. Předmětem řízení se tedy stalo posouzení, zda žalované vázne věcné břemeno z elektrizačního zákona na tomto pozemku, či toto právo zaniklo a žalovaná by měla stožár [číslo] na tomto pozemku umístěný odstranit. Soud v této souvislosti odkazuje na ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř., podle nějž v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Soud tedy v tomto řízení nemůže, ani nemá možnost zabývat se parametry celé liniové stavby elektrického vedení, na čemž žalobkyně v průběhu celého řízení trvala, neboť nemá oprávnění přezkoumávat postup správních orgánů v oblasti veřejného práva. Soud zdůrazňuje, že je vázán žalobou v rozsahu navrženého petitu, tedy odstraněním jednoho z celkových 74 stožárů v celé trase vedení.

9. Předmětem dokazování tedy bylo posouzení, zda při postupu u odstranění původního sloupu [číslo] jeho nahrazení novým došlo ve smyslu citovaného ustanovení § 22 odst. 3 elektrizačního zákona ke zrušení vedení. Při výkladu tohoto ustanovení soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. září 2008 sp. zn. 22 Cdo 2016/2006, podle nějž samotná skutečnost, že v původní trase došlo k výměně elektrického vedení téhož napětí, zánik oprávnění zřídit a provozovat vedení na cizím pozemku způsobit nemohla. Za změnu stavby se nepovažuje úplná výměna stavebních stožárů elektrického vedení, včetně nového osazení takových stožárů, ale že jde o stavbu novou, která vyžaduje povolení nové. Ve zdůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud ČR konstatoval, že jestliže oprávnění zřídit a provozovat elektrické vedení na cizím pozemku vzniklo provedení určitého napětí a vymezenou trasu, přičemž vznik tohoto oprávnění vyplýval z veřejného zájmu na jeho existenci, nelze § 22 odst. 3 elektrizačního zákona, který stanoví, že oprávnění zaniká zrušením vedení, vyložit jinak, než že jde o situaci, kdy vedení nemá již nadále vůbec v takto vymezené kvalitě a trase existovat. Pak samotná skutečnost, že v původní trase došlo k výměně elektrického vedení téhož napětí, zánik oprávnění zřídit a provozovat vedení na cizím pozemku způsobit nemohla. Takovému záměru zákonodárce nasvědčuje i úvaha, že (v době účinnosti tohoto zákona) by v opačném případě povolením stavby sice vzniklo věcné břemeno„ nové“, ale zcela totožné.

10. Ohledně výměny sloupu [číslo] strany učinily nesporným, že jeho umístění se nijak nezměnilo, dále že původní sloup měl čtyři samostatné základové pilíře v každém rohu, oproti tomu u nového sloupu jde o jednolitý monolitický základ rozšířený do hloubky s tím, že strany učinili nesporným pouze rozměr záboru části 4,5 x 4,5 m u nového sloupu, u původního sloupu však žalobkyně zpochybnila tvrzení žalované, že zábor původní části představoval 7,08 x 8,08 m. Nesporná byla skutečnost, že za účelem výstavby monolitického základu nového sloupu byla vytěžena zemina 6,6 x 6,6 m a do hloubky 4,1 m, přičemž hloubka původního záboru byla 2,4 m. Strany se shodly na skutečnosti, že betonový základ původního sloupu byl pod úrovní okolního terénu a nyní je minimálně 55 cm nad tímto terénem s tím, že nová úroveň je výrazně nižší, než byla původní část terénu s tím, že podle žalované původní usazení bylo skutečně v prohlubni terénu, která byla posléze srovnaná s tím, že nový základ přesahu 55 cm nad úrovní terénu tak, jak je srovnaný. Ohledně samotného stožáru byla nesporná skutečnost, že základ nového je ve spodní části masivní a směrem k povrhu se zužuje, že oproti původnímu sloupu je v novém sloupu veden optický kabel, a strany rovněž učinily nesporným výšku nového sloupu 28,9 m, stejně jako skutečnost, že v původním sloupu bylo vedeno napětí VN22 kV, ale bylo konstrukčně připraveno i na vedení VVN 110 kV s tím, že do rekonstrukce nebylo možné toto VVN 110 kV pustit, což bude možné až po dokončení distribuční stanice v [obec]. Strany se neshodly na výšce původního stožáru, když žalovaná tvrdí, že byl vysoký 29,2 m, avšak podle žalobkyně se jednalo o pouhých 23 m. Podle žalobkyně na novém sloupu bylo i více drátů a byly uloženy níže, než u původního vedení, avšak žalovaná tvrdila, že počet nosičů je stále stejný 3 x 2, tedy 6„ drátů“, přičemž jejich položení ve výšce není důležité.

11. K prvému spornému bodu týkající se záborů pozemků původního základu sloupu žalovaná tvrdila, že se jedná o 7,08 x 8,08 m, což žalobkyně zpochybňovala, byl proveden důkaz fotokopií nákresu z původní projektové dokumentace, z nějž bylo zjištěno, že součtem vzdálenosti obou pat sloupů 508,6 cm s připočtením horní část kót 2 x 100 cm na straně jedné a 2 x 160 cm na straně druhé bylo zjištěno, že zábor původního pozemku představoval 7,08 x 8,08 m. Z nákresu schématu stožáru původní projektové dokumentace díl III. a díl IV. bylo zjištěno, že hloubka záboru původních základů byla 2,4 m + 40 cm nad povrchem. Z uvedených údajů tedy vyplývá kompletní rozsah záboru původního sloupu 7,08 x 8,08 x 2,4 m.

12. Druhým sporným momentem týkajícím se nového sloupu, byla výška vyčnívajícího základu nad povrch. Ze soupisů základů a výkresů jednotlivých stožárů nové projektové dokumentace bylo zjištěno, že kóta rozměru základu stožáru je 400 mm a k němu 150 mm na špici, z čehož vyplývá, že betonový základ je 550 mm nad terénem. V této souvislosti následně strany učinily nesporným skutečnost, že došlo k zarovnání tohoto terénu přibližně o 50 cm s tím, že snížená část pod původním stožárem se netýkala celého terénu okolo stožáru, nýbrž pouze přímo části pod tímto stožárem. K tomu byla provedena fotografie tohoto stožáru, z níž podle žalující strany vyplývá, že by oproti projektové dokumentaci měl být betonový základ více než 55 cm nad terénem a následně pak žalobkyně uváděla, že nedošlo při stavbě nového stožáru k odstranění betonových patek tvořících původní základy, stejně jako k jakémukoli dalšímu reálnému vyhloubení jámy a základy nového stožáru tvořené betonovým monolitem tak byly podle ní položeny přímo na základy původní, takže všechny čtyři betonové patky o celkové výšce 2,8 m byly zality betonem a nahradily tak spodní vrstvy základu projektové dokumentace, tedy místo toho, aby došlo k vykopání starých základů došlo k tomu, že spodní část betonových základů nového stožáru byla položena minimálně o 2,4 m výše, než k tomu mělo být. V této souvislosti byly provedeny fotografie sloupu jak původního, tak i nového, kde lze porovnat nasazení předmětného sloupu podle přilehlé studny tak, že nový sloup je umístěn cca 50 cm nad skruží, ačkoli původní byl sloup nasazen níže, což žalovaná strana si vysvětlovala tím, že jedna skruž ze studny byla dána pryč, k čemuž však důkazy nebyly navrženy ani prováděny. Z uvedených fotografií pak bylo jasně patrné, že došlo k celkovému zvýšení terénu v místě nasazení stožáru, přičemž z těchto fotografií není patrné, zda to bylo o 1 m, jak připouští strana žalovaná, či o 2,5 m, jak uvádí strana žalující. Podle názoru soudu však přesné zjištění umístění sloupu pro potřeby tohoto řízení bylo nerelevantní, neboť jde pouze o zjištění, zda nový sloup byl položen plus mínus 1,5 m výše, či níže, což není významný rozdíl. Proto pokud v této souvislosti žalující strana navrhovala důkaz ohledáním na místě samém, či znaleckým posudkem z oboru kybernetika, jednalo se podle soudu o nadbytečné důkazní návrhy, které by byly nehospodárné z hlediska účelu řízení, a proto je soud zamítl.

13. Třetím sporným bodem byla výše původního stožáru, která byla podle žalující strany 23 m, podle strany žalované 29,2 m. Soud k této sporné otázce provedl důkaz původní projektovou dokumentací s tím, že ze schématu předmětného sloupu bylo zjištěno, že jeho celková výše byla 31,6 m, z toho 2,4 m byl tento sloup zanořen v betonovém základu, takže výška sloupu nad základem představovala 29,2 m. Tuto skutečnost potvrdil ve své zprávě ze dne 23. 11. 2021 Ing. [jméno] [příjmení] jako zástupce [právnická osoba] provádějícího předmětnou stavbu nového sloupu. Z této zprávy bylo zjištěno, že ohledně výšky původního sloupu odkazuje na původní projektovou dokumentaci z roku 1977, a to s tím, že se jedná o jednodříkový rozkročený stožár„ soudek“, který má šest fázových vodičů a má dle výkresové dokumentace celkovou výšku nad terénem 29,2 m. Oproti tomu nově navržený stožár, který byl společností [právnická osoba] postaven byl rohový výstužný jednodříkový úzký stožár„ soudek“ s celkovou výškou 28,9 m nad terénem. Tyto skutečnosti pak potvrdil ve své výpovědi i svědek [jméno] [příjmení] pracující jako vedoucí správy sítě VVN žalované s tím, že v době rekonstrukce byl na pozici správce vedení VVN a odkázal zcela na dokumentaci týkající se původního i nového sloupu s tím, že z nich vyplývá rozdíl mezi nimi přibližně 30 cm s tím, že nepředpokládá, že by mohl být rozdíl mezi tím jak toto bylo realizováno oproti projektové dokumentaci s tím, že nemohlo dojít ke stavbě vyššího stožáru z toho důvodu, že tyto stožáry jsou stejně daleko od sebe a hlavní parametrem, který se obecně sleduje je to, že nesmí dojít k poklesu umístění vodičů pod 6 m výšky, z čehož vyplývá, že zde nebyl žádný důvod měnit výšku stožáru, jako se to dělá třeba u dálnic. Současně pak zdůvodnil výměnu vedení technické infrastruktury tím, že ty původní zastaraly a bylo nutné provést jejich výměnu se zadáním, že se mění sloupy v původních stávajících místech, aby nedošlo k posunu vedení a k posunu ochranného pásma.

14. Podle názoru soudu jsou tyto důkazní návrhy zásadní a nesnižuje je ani skutečnost, že se ověřený originál původní projektové dokumentace nepodařilo dohledat pátráním po stavebních úřadech, které byly příslušné a zabývaly se stavbami jak původního, tak nového stožáru s tím, že ani strana žalovaná svoji projektovou dokumentaci nemá tímto způsobem ověřenou. Soudu je v této souvislosti známo, že z doby 70. let se stavební dokumentace, která by byla ověřena řádným způsobem, málokdy dohledala, přičemž pokud shora provedené důkazy ohledně výšky původního stožáru vzájemně korespondují, soud nemá důvod o nich pochybovat a považuje zjištění z nich za prokázané. Tato zjištění nemohou změnit důkazy provedené srovnávacími fotografiemi, které předložila žalující strana s tím, že pro klienta je připravoval odborník, neboť podle názoru soudu z takovéto fotografie nelze vyčíst konkrétní parametry jednotlivých stožárů v porovnání výše jejich metrů, stejně jako soudem akceptované důkazy nemohla zvrátit výslech svědka [příjmení], který nejprve podepsal čestné prohlášení vytvořené [jméno] [příjmení] o tom, že v rámci výměny vedení vysokého napětí byly stožáry v úseku obce Bezdědovice ve výškové hladině 23 m nad přilehlým terénem s tím, že nově instalované stožáry byly ve výškové hladině 28 m nad přilehlým terénem, což podle tohoto svědka, jak poté uvedl ve své výpovědi, přesně odpovídalo skutečnosti, neboť žije v [obec] celý život, na jeho pozemku se nachází další ze sloupů elektrického vedení, sám se zajímá o energetiku a v době, kdy se porážel původní sloup a vztyčoval nový, si tyto sloupy odkrokoval a nový sloup byl přibližně o 5 m delší než ten původní. Stejné čestné prohlášení pak bylo předloženo i [jméno] [příjmení], který byl rovněž volán jako svědek, avšak jeho výpověď nemohla být z důvodu nedodržení protiepidemických opatření platných v době předvolání ze strany svědka provedena, a proto tento důkazní návrh byl zamítnut. Soud považuje jak tato čestná prohlášení, tak výpověď svědka [jméno] [příjmení] za nerelevantní a nemožné spolu se shora uvedenou srovnávací fotografií zvrátit skutečnosti zjištěné z projektové dokumentace, ze sdělení odpovědného pracovníka provádějící stavbu nového sloupu Ing. [jméno] [příjmení] a výpovědi svědka [příjmení].

15. V této souvislosti byl také proveden důkaz seznamem souřadnic zaměření starého a zaměření nového stožáru, z nějž bylo zjištěno, že bylo prováděno výškově pouze ohledně nového stožáru (jehož výška však byla mezi stranami nesporná) s tím, že výškové zaměření původního stožáru činěno nebylo. Seznam souřadnic a výšek těchto stožárů tedy nepřinesl k této sporné otázce žádné zjištění.

16. Ohledně třetího sporného bodu tedy soud dospěl k závěru, že výše původního stožáru byla 29,2 m s tím, že výše nového stožáru byla nesporná 28,9 m, avšak nebylo jednoznačně prokázáno jeho postavení vzhledem k výšce terénu, takže tento nový sloup mohl být posazen 1 m až 2,5 m od posazení původního sloupu.

17. Ohledně čtvrtého rozporu týkajícího se šíře stožáru byl proveden důkaz projektovou dokumentací týkající se obou sloupů. Z té původní bylo zjištěno rozpětí noh stožáru 5 086 mm v zemi, z toho u rozpětí nad zemí se jednalo o 4 286 mm. Rozpětí nového stožáru dle nové projektové dokumentace pak bylo 2,002 m, tedy 2 002 mm. Lze tedy vyvodit, že rozpětí nového sloupu se přibližně o jednu polovinu snížilo.

18. Co se týká dalšího sporného bodu, a to počtu nosičů elektrického vedení u původního a nového sloupu, zde kromě obou projektových dokumentací byla provedena zjištění i z předložených fotografií a zejména projektové dokumentace - souhrnné technické zprávy ing. Stanbauera, když z těchto důkazů bylo souladně jednoznačně zjištěno, že původní sloup měl vedení 3 x 2 nosiče, což je obdobné jako u sloupu nového s tím, že k nim ještě přibylo lano nesoucí optický kabel. Pokud se jedná o výši umístění těchto jednotlivých nosičů ve vztahu mezi původním a novým stožárem od země, soud se domnívá, že se opět jedná o marginální záležitost s tím, že přesné položení výšky těchto nosičů není pro výsledek tohoto sporu rozhodné a pokud byl za tímto účelem navržen důkaz znaleckým posudkem z oboru energetika, soud tento důkazní návrh jako nadbytečný zamítl.

19. K poslednímu spornému bodu, zda došlo u nového sloupu ke zdvojení vedení napětí, byly provedeny důkazy jak nákresem tohoto sloupu z projektové dokumentace, tak z dokumentace pro územní řízení - souhrnné technické zprávy Ing. [anonymizováno], z nichž bylo zjištěno, že zdvojené vedení VVN 2 x 110 kV zde bylo už na původním sloupu, jak vyplývá z původní projektové dokumentace, nicméně bylo prostřednictvím dvou konzolí po třech stranách provozované na hladině napětí VN 22 kV. Ze shora uvedené technické zprávy k novému vedení vyplývá, že i toto vedení bude dočasně provozované jako vedení VN 22 kV s tím, že k přechodu na vedení VVN bude docházet po výstavbě TR [obec], takže vedení bude modernizováno na 2 x 110 kV. Z těchto zjištění vyplývá, že u nového stožáru nedošlo ke zdvojení vedení, které tak bylo připraveno už u původního, kde bylo zdvojené s tím, že se neměnil počet vodičů (pouze byl přidán optický kabel) ani napětí, pro které byly vodiče dimenzovány, s tím, že stále původní i nové vedení bylo a je provozováno jako VN 22 kV.

20. Žalobkyně v průběhu řízení zaslala velké množství důkazních návrhů v listinné podobě – navíc některé z nich opakovaně, což zejména ohledně velké Oznámení záměru V1319/V1320 Výměna vedení [obec] [obec], obsahující 60 stran, činí spis méně přehledným, nicméně mnohé z nich byly nadbytečné, neboť nesměřovaly k prokázání sporných tvrzení – Výroční zpráva 2019, E. [právnická osoba], článek z hospodářských novin ohledně optických kabelů, rozhodnutí o změně licence, stejně jako zápis o předání a převzetí stavby, nařízení kontrolní prohlídky Městského úřadu Mirovice a protokol o této prohlídce, výzva tohoto úřadu k doplnění podkladů a jejich následné doplnění, sdělení Krajského úřadu Jihočeského kraje žalobkyni, stejně jako souhrn různých ostatních fotografií a výkresů. Soud tyto zbývající důkazní návrhy, které byly nadbytečné a nesměřovaly k prokázání sporných tvrzení, zamítl.

21. Shora uvedená skutková zjištění lze tedy shrnout takto. Nový stožár [číslo] byl postavený na zcela stejném místě jako stožár původní, takže při rekonstrukci vedení nedošlo na pozemku žalobkyně k žádnému jeho posunu, a tedy odchylky od původní trasy vedení. Ke stavbě původního sloupu byla vytěžena zemina 7,08 x 8,08 x 2,4 m, tedy 137 m3, zatímco u nového sloupu se jednalo o 6,6 x 6,6 x 4,1 m, tedy celkových 178,6 m3. Dále se snížil plošný zábor jejího pozemku z původní plochy 7,08 x 8,08 m, což představuje 57,2 m2, na nynějších 6,6 x 6,6 m, což představuje 43,56 m2. Podle názoru soudu došlo k minimální odchylce výšky stožáru, který v původní výši představoval 29,2 m a v nové výši 28,9 m s tím, že nový stožár byl zřejmě položen výše, než stožár původní, takže jeho nadzemní výška může být vyšší nejvíce o 1,5 m než u původního. U tohoto stožáru se však nezměnil počet vodičů, který je stále 6 s tím, že přibylo zemní lano vodící optický kabel. Tyto vodiče pak byly jak před rekonstrukcí, tak i po ní konstruovány jako zdvojené vedení VVN 110 kV s tím, že však jak původní, tak nynější jsou stále provozovány na hladině VN 22 kV.

22. Pokud soud aplikuje tato skutková zjištění na shora uvedené právní vymezení § 22 elektrizačního zákona a § 1085 o. z., lze vyvodit, že žalovaný vyměnil původní sloup s vedením elektrické energie na témže místě, oproti původnímu sloupu se vytěžilo více zeminy, nicméně zábor plochy z pozemku žalobkyně se naopak snížil. Celková nadzemní výška stožáru se mírně zvýšila, zůstal však stejný počet vodičů, které byly jak u původního, tak i nového sloupu konstruovány na zdvojené vedení VVN 110 kV, avšak v obou případech stále provozovány na napěťové hladině VN 22 kV. Navíc přibyl optický kabel k vedení dat. Při stavbě nového sloupu tedy došlo k drobným rozdílům mezi jednotlivými parametry původního a nového stožáru, kdy se mohla sice zvýšit jeho celková nadzemní výška cca o 1,5 m, dále bylo u nového sloupu vyhloubeno větší množství zeminy a přibyl na něm optický kabel, který sice kvalitativně rozšiřuje možnosti využití stožáru pro vedení dat, což však nemůže znamenat větší zatížení pozemku žalobkyně. Navíc se oproti tomu snížil zábor plochy tohoto pozemku za totožného vedení elektrického napětí u obou sloupů. Podle názoru soudu tyto drobné odlišnosti nelze dle citovaného ustanovení § 22 odst. 3 elektrizačního zákona ve smyslu citovaného rozhodnutí 22 Cdo 2016/2006 charakterizovat tak, že by došlo ke změně, respektive zániku původní stavby, neboť bylo pouze modernizováno vedení elektrické energie s přidáním optického lana k vedení dat, aniž by došlo k podstatné změně charakteru stavby sloupu, umístěném na témže místě jako ten původní. Je třeba vzít v úvahu, že tento stožár je součástí inženýrské sítě, sloužící dlouhodobě veřejnému zájmu bez časového omezení, z čehož logicky vyplývá obnovování jejích částí v průběhu doby, k čemuž došlo popsanými úpravami, aniž by se významně změnily parametry elektrického vedení, což nemůže mít za následek jeho zrušení tak, že by nadále nemělo jako takové existovat. Žalované tedy trvá oprávnění z původního věcného břemene ve smyslu citovaného § 22 odst. 5 elektrizačního zákona, žalovaná pozemek žalobkyně, na němž je postaven sloup [číslo] používá v souladu se zákonem, a pokud se žalobkyně domáhala odstranění tohoto sloupu z jejího pozemku a uvedení pozemku do předešlého stavu, soud tuto žalobu považuje za nedůvodnou a v plném rozsahu ji zamítl.

23. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly za celkových 14 úkonů právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé - 22. 12. 2020, 16. 2. 2021, 15. 4. 2021, 2. 7. 2021, 29. 9. 2021, 6. 10. 2021 a 19. 12. 2021) a dále pak dalších 6 úkonů za jednání před soudem (24. 3. 2021, 26. 5. 2021, 28. 5. 2021, 25. 8. 2021, 12. 1. 2022 a 6. 4. 2022). Konkrétně se jedná o 14 x 1 500 Kč na odměně za právní zastoupení dle § 9 odst. 1 a § 7 bod 5 advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. a k tomu 14 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 tohoto zákona. K nim soud pak připočítal cestovné zástupce žalované [obec] – [obec] a zpět, tedy 6 x 120 km osobním automobilem tovární značky Honda, [registrační značka], se spotřebou průměrných 4,4 l nafty na 100 km. Při stavení výše cestovného soud vycházel za prvé čtyři cesty k ústnímu jednání v roce 2021 z vyhlášky č. 589/2020 Sb. s tím, že vzhledem k ceně této pohonné hmoty dle § 4 písm. c) této vyhlášky 27,20 Kč za 1 l motorové nafty představuje náhrada za spotřebované pohonné hmoty 861 Kč a náhrada za použití silničního motorového vozidla s ohledem na výši sazby této náhrady dle § 1 písm. b) této vyhlášky 4,40 Kč na 1 km tato činí 3 168 Kč. Ohledně zbývajících dvou cest k ústním jednáním v roce 2022 soud vycházel z vyhlášky č. 511/2021 Sb. s tím, že cena motorové nafty dle § 4 písm. c) této vyhlášky představuje 36,10 Kč na 1 l, tedy náhrada za spotřebované pohonné hmoty činí 381,20 Kč, přičemž náhrada za použití silničního motorového vozidla k těmto cestám s ohledem na její sazbu dle § 1 písm. b) této vyhlášky ve výši 4,70 Kč představuje 1 128 Kč. K nim pak soud připočítal náhradu za ztrátu času k těmto cestám 6 x půl hodiny po 100 Kč, tedy 2 400 Kč dle § 14 odst. 4 advokátního tarifu. K uvedeným položkám ve výši 33 138,90 Kč pak ještě náleží zástupci žalované 21% náhrada za DPH, neboť zástupce žalované je plátcem DPH ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy 6 959,10 Kč, takže jeho celkové náklady řízení činí 40 098 Kč, které je žalobkyně žalované povinna uhradit.

Poučení