51 A 15/2024– 69

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobci: a) X b) X oba trvale X oba zastoupeni advokátem Mgr. Pavlem Jezlem sídlem Kostelní náměstí 16, Prachatice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 02. 2024, č. j. KUJCK 28051/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změnil prvostupňové správní rozhodnutí stavebního úřadu Městského úřadu Strakonice ze dne 9. 10. 2023, č. j. MUST/046775/2023/SÚ/rem tak, že upravil výrok rozhodnutí, když namísto odstranění „rekreační chaty“ na pozemku p. č. st XA a p. č. XA nařídil odstranit i „opěrnou zeď“ a upřesnil vymezení umístění stavby jako celku na pozemky p. č. st. XA, p. č. XA, XB a XC, to vše v k. ú. XA.

2. Rozhodnutím stavebního úřadu Městského úřadu Strakonice ze dne 20. 9. 2021, č. j. MUST/034721/2021/SÚ/záb, sp. zn. MUST/026573/2021/SÚ/záb, byl právnímu předchůdci žalobců schválen stavební záměr „přístavba, nástavba a stavební úpravy rekreační chaty č. ev. X Š.“ na pozemcích p. č. st. XA a p. č. XA. Stavba obsahovala odstranění dřevěné vrchní části stavby, střechy a přízemní části; zděnou nástavbu a přístavbu, čímž měla vzniknout zděná, částečně podsklepená, přízemní rekreační chata o zastavěné ploše 69 m2 s využitým podkrovím, zastřešená sedlovou střechou. Žádná část stavby neměla zasahovat do sousedních pozemků. Přístavba chaty měla být přistavěna ke stávajícímu jihozápadnímu obvodovému plášti budovy v délce 9,5 m a šířce 1,75 m, tím měl vzniknout nový celek o půdorysných rozměrech 9,5 m x 7,25 m.

3. Po kontrolní prohlídce stavební úřad oznámením ze dne 25. 3. 2022, č. j. MUST/013307/2022/SÚ/rem, oznámil zahájení řízení o odstranění rozestavěné stavby žalobce „přístavba, nástavba a stavební úpravy rekreační chaty č. ev. X, Š.“, neboť právní předchůdce žalobců oproti schválenému záměru zcela odstranil původní rekreační chatu a realizoval zděnou novostavbu rekreačního objektu o půdorysných rozměrech cca 10,1 m x 8 m a výšky 7,7 m se sedlovou střechou; nově realizovaný objekt má zvětšenou zastavěnou výměru, oproti schválenému záměru došlo k jeho zvýšení a k jinému umístění a byla realizována zděná opěrná zeď výšky cca 1,75 m.

4. Právní předchůdce žalobců požádal o dodatečné povolení stavby, řízení o odstranění stavby bylo přerušeno. Jeho žádost o dodatečné povolení stavby byla rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 17. 2. 2023, č. j. MUST/005865/2023/SÚ/záb, zamítnuta. Odvolání žalobce bylo žalovaným zamítnuto rozhodnutím ze dne 23. 6. 2023, č. j. KUJCK 71834/2023. Opakovaná žádost žalobce o dodatečné povolení byla zamítnuta.

5. Prvostupňovým správním rozhodnutím stavební úřad nařídil právnímu předchůdci žalobců odstranění stavby „rekreační chata“ na pozemcích p. č. st. XA a p. č. XA s tím, že předmětem odstranění stavby je chata jako taková (zjednodušeně řečeno). V odůvodnění se popisuje, že byla zjištěna i rozestavěná stavba opěrné zdi. Žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je uvedeno shora; k doplnění povinnosti odstranit i opěrnou zeď uvedl, že opěrná zeď byla budována jako součást stavebního záměru a po odstranění hlavní stavby pozbude svého opodstatnění. Zároveň uvedl, že řízení o odstranění stavby bylo od počátku vedeno jako součást řízení o odstranění stavby a sama stavba opěrné zdi je v rozporu s aktuálním územním plánem obce Štěkeň.

6. Ještě před podáním této žaloby právní předchůdce žalobců samostatným návrhem u zdejšího soudu napadl územní plán obce Štěkeň; rozsudkem ze dne 25. 6. 2025, č. j. 51 A 27/2023–181 krajský soud žalobu zamítl; kasační stížnost proti uvedenému rozsudku je u Nejvyššího správního soudu vedena pod sp. zn. 6 As 116/2025.

7. Usnesením č. j. 51 A 15/2024–60 ze dne 4. 4. 2025 zdejší soud rozhodl o změně účastníků na straně žalobce. Jelikož rozhodnutí o nařízení odstranění stavby je rozhodnutí in rem, krajský soud vyslovil, že bude dále pokračování s žalobci a) a b). Z tohoto důvodu již v následujícím textu soud nerozlišuje původního žalobce a aktuální žalobce.

II. Shrnutí žalobních bodů

8. Žalobci namítají, že žalovaný nezákonně změnil výrok rozhodnutí prvoinstančního orgánu, čímž mu znemožnil podat odvolání proti takto změněnému výroku. Předmětem jeho odvolání nebyla otázka opěrné zdi, a tudíž odvolací orgán překročil rozsah jeho odvolání. Stavební úřad sice opěrnou zeď uvedl v oznámení o zahájení řízení, neuvedl k ní však žádné dokazování, nebyl spolehlivě zjištěn skutkový stav, tím upřel žalobcům transparentní nalézací řízení.

9. Dále žalobci namítají, že jim žalovaný neumožnil seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim před vydáním rozhodnutí, čímž porušil jejich základní právo účastníků řízení.

10. Žalobci mají za to, že realizovali povolenou stavbu a pokud se při výstavbě odchýlili, pak provedli změny na povolené stavbě a mělo být vedeno řízení o změně stavby před dokončením. Tak ale správní orgány nepostupovaly. Nejedná se proto ani o stavbu zcela novou, což je závěr činěný pouze na geometrickém zaměření stavby, aniž by ve spise bylo zaměření původní stavby. Nic nesvědčí tomu, žádný důkaz, že by se jednalo o stavbu novou po demolici předchozí stavby. Stavební úřad žalobcům de facto nařídil požádat o dodatečné povolení stavby.

11. Žalobci se snažili „o zhojení rozdílného výkladu mezi přestavbou a novou stavbou poukázat na chybné identifikování předmětu řízení v povolené přestavbě, která dle [jejich] názoru a hlavně obsahu žádosti (výkresů) byla stavbou novou. [Navrhovali] toto procesní pochybení zhojit postupem dle § 70 správního řádu, přičemž ze strany žalovaného tato snaha žalobce byla jednoznačně negována vydaným rozhodnutím.“ 12. Nadto i stavební orgány hovoří o stavbě jako o povolené viz „výrok I napadeného rozhodnutí a že základní charakter postavené stavby je se stavbou povolenou obdobný – rozhodnutí SZ–MUST/015229/2022/SÚ/záb ze dne 10.5.2022 str. 2 odstavec 4“.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě, replika a doplnění žaloby

13. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 10. 6. 2024 navrhl podanou žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Žalobci disponovali společným povolením stavebního úřadu ze dne 20. 9. 2021 a dle tohoto povolení byli oprávněni k úpravě stavby. Při kontrolní prohlídce bylo zjištěno odstranění původní stavby č. ev. X na pozemcích st. p. XA a p. č. XA a dále odtěžení svahu a jeho stabilizace opěrnou zdí. Žalobci zde provedli zcela novou stavbu rekreačního objektu, která je podřaditelná pod § 129 odst. 1 stavebního zákona. V rámci zahájení řízení o odstranění stavby bylo uvedeno, ve vztahu k čemu je řízení zahajováno – vlastní stavba a opěrná zeď. Poté, když žalobci žádali o dodatečné povolení stavby, rovněž žádali o samotnou stavbu a opěrnou zeď. Jelikož stavba nebyla dodatečně povolena, bylo nařízeno její odstranění. Existence a podoba opěrné zdi je zřejmá z protokolu z kontrolní prohlídky a ze situačního výkresu z dokumentace žádosti o dodatečné povolení stavby, které je součástí výroku stavebního úřadu.

14. Žalobci ve svém vyjádření ze dne 28. 6. 2024 zdůraznili, že provedli změny na povolené stavbě, které předem neprojednal se stavebním úřadem a se správní orgány se rozchází v otázce „rozsahu změn“ a jejich legalizací. Žalobci nesouhlasí, že by postavili stavbu zcela novou a nepovolenou. Žalobci byli poučeni, aby požádali o dodatečné stavební povolení a byť s tím nesouhlasí, požádali o dodatečné povolení. V mezidobí ale došlo ke změně územního plánu městyse Štěkeň. Dle žalobců mohla být situace řešena jiným způsobem, který popisuje a který by ve svém důsledku vedl k souladu stavby s aktuálně platným územním plánem a vodním zákonem. Nejedná se o stavbu od počátku nepovolenou dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, neboť rozsah změn, odlišnost, není nikde vymezena a údaje ohledně zvýšení oproti stavbě povolené nejsou pravdivé, neboť výška stavby je v souladu s povolenou stavbou. Uváděné umístnění stavby na jiných pozemcích je zcela vágní. Zároveň žalobci vnímají rozpor v postupu správních orgánů, hodnotí–li takto jejich stavbu a přesto stavební úřad v rozhodnutí ze dne 10. 5. 2022, č. j. MUST/019585/SÚ/záb, uvádí, že se jedná o obdobný charakter stavby se stavbou povolenou. Žalobci rovněž poukazují na nesouhlasné stanovisko odboru územního plánování ze dne 2. 12. 2022, č. j. OR/22/hid–041234/2022, když toto stanovisko bylo vydáno po uplynutí zákonné lhůty 30 dnů a prodloužení lhůty pro vydání na 60 dní není dostatečně odůvodněno. Stanovisko současně uvádí, že stavba je umístěna v nezastavěném území obce, i přesto, že dokument ze dne 14. 6. 2022, č. j. MUST/023301/ŽP/Paus, uvádí, že stavba je v zastavěném území. Nadto v řízení o dodatečném povolení nebyla dodržena lhůta k jeho vydání, neboť rozhodnutí bylo vydáno až po 113 dnech. Samotné řízení o dodatečném povolení hodnotí žalobce jako nelogické, neboť pokud byly dle stavebního úřadu změny v povolené stavbě takového rozsahu, že je stavební úřad shledal při prohlídce dne 17. 3. 2022 jako od počátku nepovolené, bylo jeho povinností řízení o dodatečném povolení zamítnout. Stavební úřad poté podklady v řízení získané použil pouze jako důkazy pro odstranění stavby.

15. K posunutí a zvětšení stavby došlo na pozemku žalobců. Žalobci do stavby investovali nemalé finanční prostředky a je nutno posoudit veřejný zájem na odstranění stavby nad zájmy žalobců, přičemž žalobci mají za to, že s ohledem na individuální okolnosti je možno stavbu umístit tak, jak zde stojí. „Nová stavba“ není umístěna v aktivní záplavové zóně (stanovisko povodí Vltavy a souhlasné rozhodnutí MUST/032076/2022/ŽP/Pře S–3781, S–3662) a poslední žádost o dodatečné povolení ze dne 14. 9. 2023 (MUST/045585/2023/SÚ/rem) není ani v rozporu s aktuálním územním plánem.

16. Podáním ze dne 28. 8. 2024 žalobci soud upozornili na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2024, č. j. 6 As 350/2023–50, v související věci řešené pod sp. zn. 51 A 27/2023 (tj. návrh na zrušení územního plánu, resp. jeho části. Zdůraznili, že dle Nejvyššího správního soudu není stavba jako celek v záplavové zóně, když opačný závěr měl být důvodem pro vydání rozhodnutí v této věci.

IV. Posouzení věci krajským soudem

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

18. Žaloba není důvodná.

19. Dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona platí, že stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena. Dle odst. 2 téhož ustanovení je stavební úřad povinen poučit stavebníka o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby.

20. Žaloba žalobců se týká rozhodnutí o odstranění stavby. Tím je dán i předmět tohoto soudního řízení, v němž se nelze zabývat tím, zda stavba měla být dodatečně povolena či zda měl stavební úřad postupovat co do legalizace stavby jinak.

21. Rozdíl mezi řízením o odstranění stavby a řízením o dodatečném povolení popsal Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 30. 11. 2017, č. j. 8 As 127/2016 – 56, v němž uvedl: „Přes vzájemnou spojitost řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečném povolení stavby se jedná o dvě samostatná řízení s rozdílným účelem a předmětem. Účelem řízení o odstranění stavby je uvedení do souladu právního a skutečného stavu, a to nařízením odstranění nepovolené stavby. Účelem řízení o dodatečném povolení stavby je dodatečné zhojení protiprávního stavu, spočívajícího v absenci zákonem vyžadovaného rozhodnutí, opatření nebo jiného úkonu. Liší se také podmínky, jejichž splnění zkoumá stavební úřad v řízení o dodatečném povolení stavby a v řízení o jejím odstranění. V prvém případě jde o kumulativní splnění podmínek § 129 odst. 2 a 3 stavebního zákona, zatímco v případě řízení o odstranění stavby jde o kumulativní splnění podmínek stanovených v § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, tj. že se jedná o stavbu prováděnou nebo provedenou bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním.“ V rámci rozhodnutí o nařízení odstranění stavby dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona je tedy pro stavební úřad rozhodující, zda existuje pravomocné rozhodnutí o tom, že stavba nebyla dodatečně povolena. Stavební zákon nepřipouští možnost správního uvážení.

22. V řízení o odstranění stavby stavební úřad pouze posuzuje, zda je stavba provedena bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a zda stavba nebyla dodatečně povolena. V tomto směru lze také posuzovat relevantnost žalobci uplatňovaných námitek; mimo tento rámec se proto ocitají námitky, které mohli žalobci uplatňovat pouze v řízení o dodatečném povolení stavby, případně v jiném řízení, nikoli však již proti rozhodnutí o odstranění stavby.

23. V rámci samotné žaloby namítají žalobci na prvním místě postup žalovaného, který do výroku rozhodnutí stavebního úřadu doplnil i povinnost odstranit opěrnou zeď.

24. Při kontrolní prohlídce dne 17. 3. 2022 byla zjištěna podoba prováděné stavby rekreační chaty (domu) a opěrné zdi a oznámením stavebního úřadu ze dne 25. 3. 2023 bylo zahájeno řízení o odstranění rozestavěné stavby žalobce, která je popsána jako rekreační objekt určitých rozměrů a podoby, k čemuž se uvádí, že „[o]proti schválenému záměru byla realizována zděná opěrná zeď výšky cca 1,75m.“. Opěrná zeď nebyla popsána jako samostatná stavba, ale jako součást prováděné stavby. Předmětem řízení o odstranění stavby byla proto nejen stavba chaty jako taková, ale i opěrná zeď jako součást realizovaného stavebního záměru. Jak popisuje žalovaný, sama opěrná zeď bez stavby chaty nemá opodstatnění. To ostatně koresponduje s tím, že žalobci následně požádali o dodatečné povolení stavby včetně této opěrné zdi tak, jak se podává ze správního spisu a dokumentace pro dodatečné povolení. Není pochyb o tom, že řízení o odstranění stavby bylo zahájeno i vůči opěrné zdi.

25. Stavební úřad ve svém výroku opěrnou zeď neuvedl, byť i tu popisuje v odůvodnění svého rozhodnutí. Žalovaný, jako odvolací orgán, z moci úřední nad rámec podaného odvolání změnil rozhodnutí stavebního úřadu tak, že stavbu opěrné zdi zde explicitně uvedl. Tento postup je možný v návaznosti na § 89 odst. 2 správního řádu, neboť odvolací orgán není striktně vázán vznesenými odvolacími námitkami. Dle tohoto ustanovení platí, že odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje–li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Žalovaný poté postupoval dle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, dle kterého platí, že jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se; podle § 36 odst. 3 se postupuje, pouze pokud jde o podklady rozhodnutí nově pořízené odvolacím správním orgánem; je–li to zapotřebí k odstranění vad odůvodnění, změní odvolací správní orgán rozhodnutí v části odůvodnění; odvolací správní orgán nemůže svým rozhodnutím změnit rozhodnutí orgánu územního samosprávného celku vydané v samostatné působnosti.

26. Žalovaný takto reagoval na skutečnost, že ačkoli byla opěrná zeď předmětem řízení o odstranění stavby, nebylo o ní rozhodnuto, přitom nebylo ani zjištěno, že by se jednalo o stavbu povolenou (a řízení by bylo v této části zastaveno). Nelze proto mít ani za to, že žalobcům by bylo upřeno právo podat odvolání; doplnění této povinnosti nemohlo být pro žalobce zcela překvapivé s ohledem na předmět řízení o odstranění stavby, který stavbu opěrné zdi zahrnoval. Prvostupňové správní řízení tvoří spolu s odvolacím řízením jeden celek a postup žalovaného nelze považovat za porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení.

27. Jak popsal již Krajský soud v Brně, který v rozsudku ze dne 17. 6. 2010, č. j. 29 Ca 221/2008 – 48, „správní řízení tvoří v zásadě jeden celek od zahájení až do právní moci konečného rozhodnutí. V zásadě tedy není vyloučeno, aby odvolací správní orgán napravil drobné vady řízení před správním orgánem 1. stupně, stejně jako drobné vady rozhodnutí v něm vydaného (zde upřesnění výroku o vině žalobce). Došlo–li k takovéto drobné změně za naprosto stejného důkazního a právního stavu věci, přičemž s touto změnou se odvolací správní orgán argumentačně řádně vypořádal v odůvodnění rozhodnutí, k porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení nedošlo, a ani dojít nemohlo.“ Právě takto nahlíží krajský soud s ohledem na odstavec výše popsané okolnosti věci na doplnění povinnosti odstranit nosnou zeď při zachovaném skutkovém stavu tak, jak jej zjistil stavební úřad.

28. Krajský soud nepřisvědčil ani tomu, že by žalovaný porušil § 36 odst. 3 správního řádu. Účelem tohoto ustanovení je dát účastníkovi řízení možnost seznámit se s obsahem správního spisu před vydáním rozhodnutí, kdy již není správní spis doplňován (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2010, č. j. 8 Afs 21/2009–243, publ. pod č. 2073/2010 Sb. NSS). Správní orgány, včetně žalovaného, při řízení posuzují, zda podklady, které má k dispozici, jsou dostačující pro vydání rozhodnutí. Podklady, o které správní orgán opře své rozhodnutí, by tedy pro adresáta rozhodnutí neměly být překvapivé a zcela neznámé (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2011, č. j. 9 As 63/2011–77). Těmto požadavkům žalovaný dostál, protože ze správního spisu vyplývá, že žalovaný v odvolacím řízení již nerozšiřoval spisový materiál o žádné další podklady rozhodnutí a absence výzvy dle § 36 odst. 3 správního řádu v odvolacím řízení proto nemůže do práv žalobců zasáhnout.

29. Skutkový stav ohledně opěrné zdi přitom dostatečně plyne z už zmiňované kontrolní prohlídky provedené stavebním úřadem a z projektové dokumentace k dodatečnému povolení stavby. To, že z této projektové dokumentace správní orgány vycházely nelze považovat za vadu. Ostatně žalobci například ani netvrdí, že by tato dokumentace, kterou sami předložili, podobě stavby jako celku neodpovídala.

30. Žalobci dále namítají, že odchýlili–li se od schváleného záměru, měla být věc řešena jako změna stavby před jejím dokončením, případně ještě i jinak. Jak soud uvedl výše, předmětem tohoto řízení je pouze to, zda žalobci realizovaná stavba je stavbou řádně povolenou, či nikoli. Namítají–li žalobci, že mělo být postupováno jinak než dodatečným povolením stavby, pak se tyto námitky míjí s předmětem tohoto řízení a nevedou ke zpochybnění závěrů správních orgánů o tom, že se jedná o stavbu nepovolenou dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Brojí–li nyní žalobci proti samotnému řízení o dodatečném povolení stavby, jedná se o řízení, které sami žalobci vlastní žádostí vyvolali a proti jehož výsledku nebrojili žalobou u správního soudu.

31. Nelze než dodat, že právě žaloba proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby spojená s návrhem na incidenční přezkum územního plánu by ochraně práv žalobce svědčila více než nyní řešená žaloba ve spojení se samostatným návrhem na všeobecný přezkum územního plánu.

32. Žalobci nesouhlasí, že se má v jejich případě jednat o stavbu zcela novou, budovanou po odstranění původní stavby. Závěr žalovaného, že dle „geometrického plánu č. X ze dne 30. 8. 2022 zhotoveného Ing. I.Š., úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, je evidentní, že umístnění nyní projednávané stavby je naprosto odlišné. Nelze ani pochybovat o tom, že původní stavby byla odstranění, když „jejím středem“ nyní vede opěrná zeď. Lze si tak jen stěží představit, že si odvolatel neuvědomoval, že původní stavbu odstraňuje a začíná stavět stavbu novou.“ je zcela logický a žalobci, ač s ním nesouhlasí, jej konkrétním způsobem nerozporují. Není tedy pravda, že by zde nebyl jediný důkaz, přičemž tento geometrický plán zachycuje i přesné umístění staveb na jednotlivých pozemcích. Nad rámec lze uvést, že ve správním spise si přitom nelze současně nepovšimnout, že závěru správních orgánů svědčí i nedatované fotografie podnětu třetích osob, na jejímž základě byla provedena kontrolní prohlídka. Ostatně i technická zpráva projektové dokumentace pro dodatečné povolení stavby, byť uvádí, že se jedná o přestavbu stávající chaty popisuje, že aktuální stavba vznikla posunutím a zvětšením. Jinými slovy, byť se projektová dokumentace snaží zachovat dojem přestavby původní chaty, z posunu jejího umístění plyne, že se jedná o novou stavbu „o kus vedle“ s novým pevným základem. Právě to je zachyceno i na uváděném geometrickém plánu, který zmiňuje nejen žalovaný, ale i stavební úřad. Jakékoli dokazování v tomto směru, například výslechem osob podílejících se na samotné výstavbě, by bylo nadbytečné.

33. Poukazují–li žalobci na možnost změny stavby před jejím dokončením (§ 118 stavebního zákona), i přesto, že tato argumentace je opět předmětem tohoto řízení, lze uvést, že takové řízení nelze vést o již realizovaných nepovolených změnách stavby, ale pouze o změnách plánovaných do budoucna, tj. doposud nerealizovaných. Uvádí–li poté žalobci na straně 3 podané žaloby, že se „snažil také o zhojení rozdílného výkladu mezi přestavbou a novou stavbou poukázat na chybné identifikování předmětu řízení v povolené přestavbě, které dle jeho názoru a hlavně obsahu žádosti (výkresů) byla stavbou novou. Navrhoval toto procesní pochybení zhojit postupem dle § 70 správního řádu, přičemž ze strany žalovaného tato snaha žalobce byla jednoznačně negována vydaným rozhodnutím.“ (důraz doplněn), není již krajskému soudu vůbec zřejmé, co je cílem této argumentace. Na straně jedné žalobci nesouhlasí s tím, že by se jednalo o stavbu novou, na straně druhé tomu tak dle jejich názoru je. Myslí–li žalobci slovem „jeho“ žalovaného, pak postup dle § 70 správního řádu, který je vyhrazen opravě zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí, by na věc nedopadal. Nejednalo by se o opravu zřejmé nesprávnosti (typicky např. chyba v počtech, písařská chyba), ale o změnu hodnocení skutkového stavu.

34. Úkolem žalobců v řízení o odstranění stavby je tvrdit a prokázat, že stavba byla řádně povolená a nesplňuje předpoklady § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. To žalobci netvrdí a neprokazují ani nyní. Tvrzení, že měl stavbu povolenou a provedl změny na povolené stavbě správní orgány zcela jednoznačně vyvrací a žalobci na jejich argumentaci patřičným způsobem nereagují, neboť pouze opakují téže námitky.

35. Dále je zcela nepodstatné, uvádí–li správní orgány v některých písemnostech, že se jedná o stavbu obdobnou. To není v rozporu se závěrem, že se jedná o stavbu novou, což plyne již z jejího samotného umístění, které nekoresponduje s původní již neexistující stavbou, ani s v minulosti povolenou úpravou původní zaniklé chaty. Aktuální stavba je umístěna jinak než chata původní, jak plyne i z projektové dokumentace (posunuta) tak, jak soud uvedl výše. Je proto nepodstatné, zda správní orgány disponují geometrickým zaměřením původní chaty či nikoli.

36. Co se týče vztahu k souběžnému všeobecnému přezkumu územního plánu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 51 A 27/2023, krajský soud, jak je uvedeno výše, již rozhodl a návrh na zrušení daného územního plánu či jeho části zamítl. Výsledek tohoto jiného řízení nemá na nyní přezkoumávanou věc vliv. V případě přezkumu rozhodnutí o dodatečném (ne)povolení stavby by dle povahy nosných důvodů zamítnutí dodatečného povolení mohl mít výsledek přezkumu územního plánu vliv, v takovém řízení se však nyní nenacházíme. Bez významu je proto i současná dílčí argumentace správních orgánů, že stavba jako celek (včetně opěrné zdi) je v rozporu s územním plánem, neboť jedinou rozhodnou otázkou je kumulativní naplnění předpokladů § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, nikoli nesoulad stavby s územním plánem. Zcela bez významu jsou poté poukazy na procesní pochybení správních orgánů v rámci jiných řízení. Jakékoli hodnocení veřejného zájmu vůči zájmům žalobců zde nemá místo, neboť jsou–li splněny předpoklady uvedeného ustanovení, má stavební úřad povinnost rozhodnout o odstranění stavby.

37. Bez vlivu jsou i poukazy žalobců na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2024, č. j. 6 As 350/2023–50, včetně otázky toho, zda se stavba jako celek nachází či nenachází v záplavovém území. Jakkoli správní orgány zmiňují záplavové území, nečiní tak v rámci samotného hodnocení předpokladů pro nařízení odstranění stavby, ale v návaznosti na neúspěšnou žádost žalobců o dodatečné povolení stavby. Závěry správních orgánů v řízení o dodatečném povolení stavby však nelze v tomto řízení přezkoumávat.

38. Krajský soud proto uzavírá, že v řízení o odstranění stavby bylo dostatečným způsobem prokázáno, že žalobci prováděli stavbu bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem a stavba nebyla ani dodatečně povolena.

V. Závěr a náklady řízení

39. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobci neměli v řízení úspěch, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žalobních bodů III. Vyjádření žalovaného k žalobě, replika a doplnění žaloby IV. Posouzení věci krajským soudem V. Závěr a náklady řízení