51 A 27/2023–92

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci navrhovatele: X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Jezlem sídlem Kostelní náměstí 16, Prachatice proti odpůrci: městys Štěkeň sídlem Na Městečku 20, Štěkeň zastoupen advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem advokátem Advokátní kanceláře Dohnal & Bernard, s. r. o. sídlem Klokotská 103/13, Tábor o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – územního plánu městyse Štěkeň vydaného usnesením zastupitelstva městyse Štěkeň č. 42/2022 ze dne 27. 6. 2022, který nabyl účinnosti dne 5. 8. 2022 v části týkající se navrhovatele, resp. pozemku p. č. XA, XE, XD, XC a XB v textové a grafické části, a to ke dni 5. 8. 2022, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Navrhovatel je povinen uhradit odpůrci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 14 040 Kč k rukám jeho zástupce, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí návrhu

1. Žalobce je vlastníkem pozemků p. č. XA (979 m2), XB (251 m2), XC (60 m2), XD (28 m2) a XE (28 m2) v k. ú. XA. V rámci nového územního plánu došlo v případě těchto pozemků ke změně způsobu využití, proti kterému žalobce brojí. Vedle těchto pozemků žalobce dále vlastní i pozemek p. č. st. XA (jehož součástí je stavba; 60 m2) a p. č. st. XB (jehož součástí je stavba; 40 m2) v téže katastrálním území. Jak uvádí odpůrce v rozhodnutí o námitce navrhovatele, „pozemky parc. č. XA, XB, XC, XD a XE v k. ú. XA, které jsou v návrhu ÚP Štěkeň pro veřejné projednání převážně součástí nezastavěného území v ploše změny v krajině s funkčním využitím Z – plochy zeleně soukromé, a z malé části v zastavěném území v ploše s funkčním využitím Rr – plochy rekreace.“ Dále odpůrce uvádí, že pozemky p. č. XA a XB jsou zahrnuty do nezastaveného území s funkčním využitím „Z – plochy zeleně soukromé“ (světle zelená plocha na výřezu níže) z důvodu záplavové zóny Q100; v případě pozemků p. č. XC, XD a XE je pro jednotlivé stavby, které jsou u nich umístěny (v případě navrhovatele pozemek p. č. st. XA a XB) je „vymezeno zastavěné území s funkčním využitím „Rr – plochy rekreace“, a to o velikosti 99 m, s podmínkou, že hlavní stavba na pozemku bude mít velikost max. 80 m“ a jak je poté vysvětleno k námitce jiného vlastníka (námitka č. 3), u „stávajících objektů, které již dosahují této velikosti, nebude možné realizovat další přístavby. Tato úprava návrhu ÚP Štěkeň se týká nejen rekreačních objektů v Osadě Štěkeň – V R., ale všech rekreačních objektů v celé lokalitě podél řeky Otavy.“ Rr – plochy rekreace jsou níže na výřezu označeny žlutě. Tmavě zeleně je plocha L – plochy lesní. Výřez z mapové aplikace GisOnline [obrázek anonymizován] Zdroj: GisOnline, dostupné na https://app.gisonline.cz/steken 2. Na prvním místě navrhovatel brojí proti způsobu projednání územního plánu a uvádí, že návrh územního plánu nebyl projednán se všemi dotčenými orgány státní správy, neboť z textové části územního plánu není zřejmé, jaký okruh dotčených orgánů státní správy žalovaný vymezil. Z textové části naopak plyne, že návrh územního plánu byl opakovaně měněn pouze k námitkám a stanoviskům orgánů státní správy jako by další dotčené orgány neexistovaly. K tomu žalobce brojí i proti tomu, že první veřejné projednání proběhlo on–line formou, aniž by byly splněny zákonné podmínky pro tento způsob projednání.

3. Žalobce namítá, že aktivní záplavová zóna neodůvodňuje omezení zástavby na daných pozemcích, k čemuž poukazuje na vyjádření správce povodí Vltavy ze dne 11. 5. 2022, č. j. PVL – 32237/2022/140 a rozhodnutí ze dne 29. 8. 2022, č. j. MUST/032076/2022/Pře S–3781, S – 3662.

4. Dále žalobce namítá, že před tímto územním plánem vlastnil žalobce a měl k dispozici pro případ výstavby celkem 1 346 m2 a současný územní plán umožňuje výstavbu pouze v rozsahu 80 m2, tj. na 13x menším území než v minulosti.

5. Navrhovatel považuje provedenou změnu za bezdůvodné zmenšení stabilizované plochy Rr a naopak rozšíření plochy Z (zeleň), kterou je nepřípustné zastavět jakýmkoli objektem. Dopady této nové úpravy již žalobce pocítil v rámci řízení o dodatečném povolení stavby, když rozhodnutím stavebního úřadu – Městský úřad Strakonice ze dne 17. 2. 2023, č. j. MUST/005865/2023/SÚ/záb byla zamítnuta jeho žádost o dodatečné povolení stavby s tím, že stavba je v rozporu s územním plánem. Odvolání navrhovatele bylo poté zamítnuto rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 23. 6. 2023, č. j. KUJCK 71834/2023.

6. Dále navrhovatel popisuje, že redukce zastavitelných ploch je pro něj nepochopitelná, těžko obhajitelná a v rozporu s § 43 odst. 1 stavebního zákona, když je proti úkolům územního plánování. Postup odpůrce omezuje možnost výstavby, není krokem rozvoje, zachování hodnot krajiny, zajištění stability prostředí, ale krokem opačným, který omezuje výstavbu a konzervuje současný neuspokojivý vzhled, rozsah výstavby a využití území. Zvolená úprava zasahuje do práv žalobce, vlastnického práva, práva na ochranu zdraví a příznivé životní prostředí a je v rozporu s principem proporcionality.

7. Z těchto důvodů navrhovatel požaduje, aby krajský soud zrušil napadený územní plán v částech týkajících se žalobce, resp. pozemku p. č. XA, XE, XD, XC a XB v textové a grafické části, a to ke dni 5. 8. 2022.

8. Ve vyjádření ze dne 31. 10. 2023 setrval navrhovatel na své dosavadní argumentaci a upřesnil, že opomenutým orgánem, se kterým nebyl územní plán projednán, je Povodí Vltavy.

II. Vyjádření odpůrce k návrhu

9. Vyjádřením ze dne 15. 9. 2023 navrhl zamítnutí návrhu.

10. Námitka týkající se okruhu dotčených orgánů je dle odpůrce neurčitá bez propojení se zásahem do práv navrhovatele. V územním plánu na str. 102 až 121 jsou poté hodnocena stanoviska, která byla obdržena. Co se týče veřejného projednání, v dané době byl opakovaně vyhlašován nouzový stav z důvodu pandemie a v letech 2020 a 2021 proto nebylo neobvyklé on–line projednávání návrhů územních plánů, jak doporučovalo i Ministerstvo pro místní rozvoj v pokynu ze dne 8. 4. 2020, č. j. MMR–20343/2020–81. K průběhu projednávání viz str. 81 textové části územního plánu. Navrhovatel při pořizování územního plánu řádně uplatnil námitku a odpůrci není zřejmé, jakým způsobem mohl být navrhovatel způsobem projednání zkrácen na svých právech, když žádné takové zkrácení ani neuvádí. Tuto námitku proto považuje rovněž za příliš obecnou.

11. Ani věcným námitkám navrhovatele odpůrce nepřisvědčuje a úvodem předkládá výřez z aplikace Geoportálu Jihočeského kraje, ke kterému uvádí, „[h]ranice pozemků jsou vyznačeny oranžovou barvou, záplavová území Q100 zelenožlutou barvou a aktivní zóna záplavového území je vyznačena červenými čtverečky.“ Výřez z Geoportálu [obrázek anonymizován] Zdroj: vyjádření odpůrce 12. Pozemky žalobce p. č. XA a XB se nacházejí v aktivní zóně záplavového území a záplavového území Q100 a proto podle § 67 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů se zde nesmí umisťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl. Na tom nemění nic ani navrhovatelem předkládané vyjádření Povodí Vltavy, ani rozhodnutí městského úřadu Strakonice ze dne 29. 8. 2022, které byly vydány až po vydání územního plánu (srov. § 101b odst. 3 s. ř. s.). Tyto listiny se týkají stávající stavby – „Přestavba rekreační chaty Štěkeň, Š.“ na pozemcích p. č. st. XA, p. č. XC a p. č. XA, nikoli existence záplavového území na podstatné části pozemků č. XA a XB.

13. Co se týče způsobu využití pozemků, odpůrce poukazuje na judikaturu o neexistenci práva na určitý způsob využití pozemku (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2018 č. j. 4 As 281/2018 – 41, 31. 8. 2011 č. j. 1 Ao 4/2011 – 42, usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. IV.ÚS 3548/17).

14. Územní plán dle odpůrce respektuje stávající rekreační objekty a pozemky, na kterých jsou umístěny a vymezuje je jako plochy Rr – plochy rekreace, které pak zpravidla přesahují půdorys stávajících objektů tak, aby je bylo možné dále rozvíjet. Cílem regulace je zabránit nové výstavbě, rozšiřování, zahušťování rekreační plochy o nové objekty, jak sám uvádí i navrhovatel. Předešlý územní plán umožňoval pouze zvětšení zastavěné plochy stávajících objektů maximálně o 15 % a umisťování nových staveb nepřipouštěl. To vše koresponduje se závazným stanoviskem odboru životního prostředí městského úřadu Štěkeň, viz str. 112 textové části územního plánu.

15. Vymezení zastavitelné plochy na pozemku p. č. XA a p. č. XB by bylo v rozporu nejen se zadáním územního plánu, ale i s republikovou prioritou č. 26 Politiky územního rozvoje a s bodem 58 odst. 1 písm. q) Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, neboť je zde směřováno pouze k výjimečnému vymezování zastavitelné lochy v záplavových území.

16. Konkrétní podmínky využití plochy Rr– rekreační plochy jsou pak vymezeny na str. 59 textové části územního plánu.

17. Žalobcem namítaná možnost předchozí zastavitelnosti 1 346 m2 není dle odpůrce pravdivá, neboť i dle předešlého územního plánu bylo nutno respektovat záplavová území, blízkost lesa a zákaz umisťovat jakékoli nové stavby. Předešlý územní plán umožňoval přístavbu stávajících rekreačních objektů o 15 %, tzn. původní stavba na pozemku žalobce na p. č. st. XA měla výměru cca 40 m2 a mohla být rozšířena na cca 46 m2. „V případě stavby pro rodinnou rekreaci na pozemku p. č. XB v k. ú. XA je pak situace obdobná. Stávající objekt má však výměru přibližně 21 m2, s možností rozšíření dle ÚP Štěkeň na 40 m2 zastavěné plochy.“ 18. Následně se odpůrce podrobně věnuje zamítnutí dodatečného povolení stavby žalobce na pozemku p. č. st. XA a p. č. XA, včetně fotografií místa a lokality a mj. s poukazem na rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 23. 6. 2023, č. j. KUJCK 71834/2023, str. 5, kde se uvádí, že „dle předchozího ÚP ani nebylo přípustné zahušťovat stávající zástavbu novými stavbami, přípustné bylo pouze zvětšení zastavené plochy stávajících staveb, a to pouze o 15 %. Projednávaná stavba tak stejně nerespektuje ani regulativa předchozího ÚP.“ a stávající územní plán tak navazuje na předešlý územní plán.

III. Průběh jednání

19. Dne 1. 11. 2023 proběhlo ve věci ústní jednání, na kterém účastníci setrvali na svých dosavadních podáních. Při jednání bylo dokazováno rozhodnutím Městského úřadu Strakonice ze dne 29. 8. 2022, č. j. MUST/032076/2022/ŽP/Pře S– 3781, S–3662; stanoviskem Povodí Vltavy, státní podnik ze dne 11. 5. 2022, zn. PVL– 32237/2022/140; rozhodnutím Městského úřadu Strakonice ze dne 17. 2. 2023, č. j. MUST/005865/2023/SÚ/záb; rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 23. 6. 2023, č. j. KUJCK 71834/2023. Na účastnickém výslechu navrhovatele nebylo oproti podanému návrhu trváno. Z iniciativy soudu bylo dále dokazováno vytištěnými výstupy Katastru nemovitostí k pozemkům navrhovatele; mapovým výstupem portálu HEIS VÚV – záplavová území (pozemky navrhovatele); mapovým výstupem portálu gisonline.cz – mapové zakreslení územního plánu do katastrální mapy (pozemky navrhovatele).

IV. Právní hodnocení krajského soudu

20. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v mezích podaného návrhu (§ 101d) odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b) s. ř. s.).

21. Návrh není důvodný.

22. Co se týče procesních námitek navrhovatele, ani v případě otázky stanovení okruhu dotčených orgánů, ani v případě otázky veřejného projednání návrhu územního plánu, navrhovatel netvrdí, jakým způsobem by se jím uváděné skutečnosti dotýkaly jeho vlastních veřejných subjektivních práv, jeho právní sféry. Žalobce je oprávněn hájit pouze vlastní práva, nikoli dohlížet na obecnou zákonnost procesu pořizování územního plánu, leda by se namítaná procesní pochybení jeho práv přítmo dotýkala. Tak tomu v tomto případě není.

23. V případě on–line formy projednání návrhu územního plánu, ke kterému navrhovatel pouze uvádí, že nebyly pro takový postup splněny zákonem stanovené podmínky, není zřejmé, jakým způsobem mělo být zasaženo do právní sféry navrhovatele. Jak přitom správně poukázal odpůrce ve svém vyjádření k podanému návrhu, navrhovatel podal při projednání územního plánu své námitky, a proto ani v tomto směru se možný zásah do práv navrhovatele nepodává.

24. Ve vyjádření ze dne 31. 10. 2023 navrhovatel doplnil, že opomenutým orgánem je Povodí Vltavy. Navrhovatel neuvádí, na základě čeho se domnívá, že tento subjekt má postavení dotčeného orgánu státní správy a pouze konstatuje, že pokud byly krajským úřadem v roce 2014 určeny záplavové zóny, bylo vyjádření správce povodí více než na místě. Povodí Vltavy, státní podnik, jako správce povodí (§ 54 vodního zákona) není dotčeným správním orgánem v procesu pořizování územního plánu, tím jsou vodoprávní úřady (§ 5a vodního zákona), a to místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností (§ 106 odst. 2 téhož zákona; stanovisko viz str. 104).

25. Ani věcné námitky navrhovatele vůči územnímu plánu neshledal krajský soud důvodnými.

26. V případě pozemků p. č. XA a XB není sporu o to, že tyto pozemky se prakticky celé nachází v aktivním záplavovém území (rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 10. 9. 2014, č. j. KUJCK 50910/2014/OZZL/31) a v záplavovém území Q100, resp. ani při samotném ústním jednání navrhovatel tuto skutečnost nezpochybnil. Jak soud ověřil při ústním jednání výstupem z portálu Hydroekologického informačního systému Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, veřejná výzkumná instituce, odpůrcem předložený výřez z aplikace Geoportál odpovídá skutečnosti (viz výše).

27. Dle § 67 odst. 1 vodního zákona platí, že v aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vybraných vodních děl, přičemž dle odst. 2 písm. c) zde nelze ani zřizovat oplocení, živé ploty a jiné podobné překážky.

28. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 17. 1. 2017, č. j. 6 As 129/2016–35, bod. 22 a 23, [z]ákonná úprava v tomto ohledu sleduje legitimní cíl zamezit stavebnímu rozvoji v oblastech stanovených aktivních zón záplavových území, jež při povodni odvádí rozhodující část celkového průtoku, a tak bezprostředně ohrožují život, zdraví a majetek lidí (srov. vyhlášku č. 236/2002 Sb., o způsobu a rozsahu zpracovávání návrhu a stanovování záplavových území). (…) Zákonný zákaz dle § 67 vodního zákona totiž nemůže být případným souhlasem vodoprávního úřadu žádným způsobem překonán. Souhlas dle § 17 odst. 1 písm. c) vodního zákona má význam pouze pro stavby v záplavovém území mimo jeho aktivní zónu (příp. pro taxativně stanovený výčet staveb, které je možné v aktivní zóně provádět). Případné nejasnosti závazného stanoviska vodoprávního úřadu tudíž nemají pro posuzovaný případ zásadní význam (…) Stavební úřad nemohl přístavbu dodatečně povolit již s ohledem na zákonná omezení.“ 29. Z citovaného plyne, že zákaz umisťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou určitých vodních děl v aktivní zóně záplavových území je absolutní nehledě na podobu územního plánu.

30. Argumentuje–li navrhovatel souhlasem vodoprávního úřadu – Městského úřadu Strakonice, Odbor životního prostředí ze dne 29. 8. 2022, č. j. MUST/032076/2022/ŽP/Pře S– 3781, S–3662, vydaným podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona o vodách ke stavbě „Přestavba rekreační chaty Štěkeň, Š.“, k jejímu posunutí a rozšíření na hranice aktivní zóny záplavového území na pozemcích p. č. st. XA, p. č. XC a XA, není tato argumentace s ohledem na § 67 odst. 1 vodního zákona a citované závěry Nejvyššího správního soudu důvodná. Současně s tím nelze přehlédnout, že tato stavba do aktivní zóny záplavového území nemá zasahovat, ale měla být posunuta, rozšířena na její hranici. Ze stejného důvodu pak není podstatné ani vyjádření správce povodí – Povodí Vltavy, státní podnik ze dne 11. 5. 2022, zn. PVL– 32237/2022/140.

31. Závěrům odpůrce prezentovaným v územním plánu, který ke vznesení námitce v rámci jejího vypořádání uvedl, že „…uvedené pozemky nelze stavebně využívat právě z důvodu aktivní záplavové zóny bez ohledu na jejich funkční využití.“ nelze proto nic vytknout.

32. Již z těchto důvodu nelze přisvědčit ani námitce odpůrce, že před provedenou změnou územního plánu měl k dispozici pro případ výstavby celkem 1 346 m2, tj. součet výměr pozemků p. č. XA (979 m2), XB (251 m2), XC (60 m2), XD (28 m2) a XE (28 m2). Jsou–li dva největší pozemky navrhovatele p. č. XA, p. č. XB rozsáhle omezeny existencí aktivní zóny záplavového území, nemohl mít žalobce při jakékoli podobě územního plánu takovouto plochu k dispozici pro svoji výstavbu. V kontextu vyjádření odpůrce a jím předkládaného rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 23. 6. 2023, č. j. KUJCK 71834/2023, může krajský soud pouze dodat, že minimálně podle tohoto rozhodnutí, proti kterému žalobce nebrojil dále žalobou, „dle předchozího ÚP ani nebylo přípustné zahušťovat stávající zástavbu novými stavbami, přípustné bylo pouze zvětšení zastavené plochy stávajících staveb, a to pouze o 15 %. Projednávaná stavba tak stejně nerespektuje ani regulativa předchozího ÚP.“ 33. Uvedené rozhodnutí krajského úřadu ze dne 23. 6. 2023 bylo vydáno ve věci stavby nazvané „Rekreační chata“ na pozemcích p. č. st. XA, p. č. XA. Jak krajský soud v minulosti navrhovatele poučil/upozornil (viz bod 36 níže), předmětem tohoto řízení není přezkum tohoto rozhodnutí správního orgánu. Z tohoto důvodu se krajský soud tímto rozhodnutím, jemu předcházejícím prvostupňovým rozhodnutím Městského úřadu Strakonice ze dne 17. 2. 2023, č. j. MUST/005865/2023/SÚ/záb, a touto stavbou nemůže více zabývat.

34. Zabývat se krajský soud nemůže ani obecným nesouhlasem navrhovatele s podobou přijatého územního plánu a pouze obecně tvrzeným rozporem s cíli územního plánování, neboť na prostá tvrzení o nedůvodném omezení výstavby v území (zde pouze viz výše, že se o nedůvodné omezení nejedná), konzervaci současného stavu apod. není možné reagovat. Nedůvodný je i poukaz navrhovatele na nepřiměřené omezení jeho vlastnického práva, když toto omezení pramení primárně z § 67 odst. 1 vodního zákona a přijatý územní plán jej pouze reflektuje. Samostatnou argumentaci ve vztahu ke zbývajícím pozemkům navrhovatel nepředkládá. Zcela nedůvodný je i tvrzený zásah do práva na ochranu zdraví a příznivé prostředí, neboť navrhovatel žádným způsobem nepopsal, jakým způsobem by k tomuto zásahu mělo konkrétně dojít.

V. Závěr a náklady řízení

35. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru o nedůvodnosti podaného návrhu, a proto jej ve smyslu § 101d odst. 2 věty druhé s. ř. s. zamítl.

36. Navrhovatel v podaném návrhu rovněž uvedl, že vzhledem k postupu stavebního úřadu mu nezbývá jiné cesty, než se domáhat spolu s návrhem na zrušení územního plánu i přezkumu rozhodnutí stavebních úřadů, tj. zmiňovaného rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 23. 6. 2023, č. j. KUJCK 71834/2023, a jemu předcházejícího prvostupňového správního rozhodnutí. Jelikož z návrhu, podání, nebylo zřejmé, zda žalobce míní brojit i proti těmto rozhodnutím stavebních úřadů v řízení před správním soudem, přípisem ze dne 16. 8. 2023, č. j. 51 A 27/2023–20, jej krajský soud informoval, že podaný návrh hodnotí jako návrh na zrušení opatření obecné povahy dle § 101a odst. 1 věty první s. ř. s. a pokud mají být předmětem soudního přezkumu i uváděná správní rozhodnutí, musí navrhovatel v tomto směru svůj návrh upravit, ev. podat samostatnou žalobu. K takovému kroku navrhovatel nepřistoupil a krajský soud se proto tímto rozhodnutím více nezabýval.

37. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 s. ř. s., podle kterého, nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

38. Procesně úspěšný odpůrce je malou obcí prvního typu, u které neshledal krajský soud důvodu k nepřiznání náhrady nákladů řízení (§ 60 odst. 7 s. ř. s.). Náklady zastoupení odpůrce spočívají v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k návrhu a účast na jednání před soudem) celkem v částce 9 300 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) ve spojení s odst. 3, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce 900 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 10 200 Kč.

39. Cestovné zástupce odpůrce činí za celkovou vzdálenost 126 km za cestu z Tábora do Českých Budějovic a zpět, při průměrné spotřebě pohonných hmot 0,067 l/1 km, 41,20 Kč za 1 litr benzinu dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., vyhláška o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2023, ve znění pozdějších předpisů, tj. 2,7604 Kč/km za palivo + 5,20 Kč sazka základní náhrady za 1 km jízdy dle stejné vyhlášky, tj. 7,96 x 126 = 1 003 Kč po zaokrouhlení. Podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu činí náhrada za promeškaný čas advokátky 4 x 100 Kč (ztráta času za 4 započaté půlhodiny na cestě Tábor – České Budějovice a zpět), tj. 400 Kč. Jízdné včetně náhrady za promeškaný čas činí celkem 1 403 Kč. Jelikož je zástupce odpůrce je plátcem daně z přidané hodnoty, činí odměna za zastoupení celkem 14 040 Kč včetně DPH. Tuto částku je navrhovatel povinen uhradit k rukám zástupce odpůrce ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. K tomu krajský soud doplňuje, že zástupce odpůrce požádal o zaslání této částky na bankovní účet č. 211 864 546/0600.

Poučení

I. Vymezení věci a shrnutí návrhu II. Vyjádření odpůrce k návrhu III. Průběh jednání IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení