51 A 16/2022– 63

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobkyně: namax – venkovní reklama s. r. o. sídlem Průběžná 2515/44, České Budějovice zastoupena advokátem Mgr. Jiřím Jaruškem sídlem Radniční 7a, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 29. 8. 2022, č. j. KUJCK 105173/2022, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2022, č. j. KUJCK 105173/2022, se ruší.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 581 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Trhové Sviny, Odbor dopravy a silničního hospodářství stanovil dne 3. 7. 2003, sp. zn. ODSH/03/033/Č, č. j. /03, ve smyslu § 77 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v rozhodném znění, na silnici II/156 a II/157 „založení městského informačního systému včlenění schváleného dopravně inženýrského opatření odsouhlaseného Policií ČR, OŘ, DI České Budějovice č. j.: ORCB–224/DS – 2003 ze dne 25. června 2003“. Jako důvod se uvádí založení městského informačního systému; velikost dopravních značek standardní; provedení značek svislé; úprava trvalá. Následně dne 17. 4. 2008 pod sp. zn. ODSH/08/077/Č. – II/156, č. j. 3232/08, bylo stanoveno obdobným způsobem doplnění městského informačního systému na silnici II/156 o dva samostatné orientační ukazatele; dne 18. 4. 2008 pod sp. zn. ODSH/08/078/Č. II/157, č. j. 3284/08, bylo stanoveno další doplnění na silnici II/157 o jeden samostatný orientační ukazatel.

2. Jednalo se o ukazatele směru ke komerčním subjektům tohoto typu: [OBRÁZEK] Zdroj: příloha k žádosti o odstanovení místní úpravy provozu města Trhové Sviny ze dne 10. 1. 2022.

3. Dne 10. 1. 2022 podalo město Trhové Sviny žádost o odstanovení této místní úpravy provozu. Městský úřad Trhové Sviny, odbor dopravy a silničního hospodářství, veřejnou vyhláškou – opatřením obecné povahy ze dne 3. 3. 2022, č. j. MUTS/5779/22/Or, zrušil uvedená stanovení místní úpravy provozu, přičemž toto opatření obecné povahy následně zrušil sám městský úřad usnesením ze dne 15. 3. 2022, č. j. MUTS/6897/22/Or, v právní moci dne 6. 4. 2022.

4. Dne 15. 6. 2022 podal Městský úřad Trhové Sviny k žalovanému podnět k prohlášení nicotnosti, a to jak shora uvedených stanovení místní úpravy provozu z let 2003 a 2008, tak uvedené úpravy z roku 2022 včetně zrušujícího usnesení, a to z důvodu nedostatku pravomoci, neboť umisťování informačních tabulí nespadá do režimu zákona o provozu na pozemních komunikacích.

5. Žalobou napadeným rozhodnutím prohlásil žalovaný nicotnost shora uvedené místní úpravy provozu z let 2003 a 2008, neboť „byly vydány nepříslušným orgánem a v rozporu se zákonem č. 361/2000 Sb.“. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný uvedl, že Městský úřad Trhové Sviny povolil danými stanoveními informační cedule mající charakter reklamního zařízení, nikoli dopravního značení, z tohoto důvodu toto umístění spadá do kompetence zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Na tomto základě žalovaný uzavřel, že povolení k umístění informačních cedulí vydal správní orgán, který není příslušný umístit daný informační systém, dále konstatoval vydání těchto stanovení v rozporu s právními předpisy jako dopravní značení (když se jedná o reklamní zařízení).

II. Shrnutí žaloby

6. Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 26. 10. 2022 včasnou žalobu ke zdejšímu krajskému soudu.

7. Na prvním místě žalobkyně namítá, že byla jako účastník řízení opomenuta, jak plyne z rozdělovníku žalobou napadeného rozhodnutí. Stejně tak byla opomíjena i Městským úřadem Trhové Sviny před podáním podnětu k prohlášení nicotnosti, který zaslal sdělení ze dne 21. 7. 2022 právnímu zástupci společnosti namax s. r. o., nikoli žalobkyni, která dané značení provozuje tak, jak plyne z účinného projektu přeměny – rozdělení obchodní společnosti namax s. r. o. formou odštěpení se založením nové společnosti (žalobkyně) ze dne 30. 5. 2013, přičemž tento projekt přeměny byl řádně vložen a zveřejněn v obchodním rejstříku. V kontextu své námitky opomenuté účastnice poukazuje žalobkyně na § 46 a 27 odst. 1 správního řádu.

8. Dále žalobkyně namítá rozpor napadeného rozhodnutí s § 182 správního řádu, když první ze stanovení místní úpravy provozu bylo vydáno před účinností správního řádu v roce 2003.

9. Žalobkyně má rovněž za to, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, v čem konkrétně je spatřována nicotnost jednotlivých stanovení místní úpravy provozu. K tomu má žalobkyně za to, že byly–li tyto akty vydány v rozporu se zákonem, jedná se o nezákonnost, nikoli nicotnost. Odůvodnění napadeného rozhodnutí dle žalobkyně neobsahuje žádné úvahy, kterými se žalovaný řídil při vydání rozhodnutí; odůvodnění napadeného rozhodnutí nedosahuje požadavků § 68 odst. 3 správního řádu.

10. Žalobkyně rovněž namítá nesprávný výklad a aplikaci důvodu pro prohlášení nicotnosti spočívajícího v absenci věcné příslušnosti. Má za to, že Městský úřad Trhové Sviny byl věcně příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností a vnitřní členění na jednotlivé odbory není pro posouzení věcné příslušnosti podstatné. K tomu žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2008, sp. zn. 3 As 13/2007 a rovněž poukazuje nuance mezi věcnou a funkční příslušností. K zachování věcné příslušnosti Městského úřadu Trhové Sviny poukazuje žalobkyně i na vymezení příslušnosti v jednotlivých zvláštních zákonech, a to § 40 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, § 13 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. K tomu má žalobkyně za to, že pokud žalovaný prohlásil absolutní věcnou nepříslušnost odboru dopravy Městského úřadu Trhové Sviny, měl zároveň učit, který konkrétní obecní úřad obce s rozšířenou působností je příslušný k provedení daného řízení.

11. Žalobkyně rovněž poukazuje na to, že informativní značky nejsou upraveny v § 8 vyhlášky č. 30/2001 Sb., v rozhodném znění, ale v § 11, což je dle žalobkyně jedna z dalších vad.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

12. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že informační tabule žalobkyně mající charakter reklamního zařízení nemůže povolit silniční správní úřad jako místní úpravu provozu, nejedná se o dopravní značení, tyto tabule spadají do režimu § 3 odst. 2 stavebního zákona. Žalobkyně měla svoji žádost adresovat stavebnímu úřadu; pokud by byly tabule umístěny na silničním pozemku, vydával by i silniční správní úřad rozhodnutí o zvláštním užívání silničního pozemku, tj. odbor dopravy a silničního hospodářství. Žalovaný vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2003, č. j. 6 A 76/2001–96, č. 793/2006 Sb., a toho, že se v tomto případě jedná o absolutní nepříslušnost správního orgánu. Žalovaný má za to, že i když se jedná o jeden správní úřad, jednotlivé kompetence jsou dané každému odboru zvláštním zákonem.

IV. Ústní jednání

13. Dne 31. 5. 2023 proběhlo ve věci ústní jednání, ze kterého se žalovaný omluvil. V rámci omluvy žalovaný souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Žalovaný setrval na svém vyjádření k žalobě a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2014, 30 Cdo 1200/2014, uzavřel naplnění důvodů pro prohlášení nicotnosti.

14. Žalobkyně při jednání setrvala na podané žalobě, popsala svoji podnikatelskou činnost, vývoj provozování daného značení, to, že jej vlastní a zdůraznila vybrané aspekty rozhodné právní úpravy týkající se účastenství a nicotnosti, a to i v kontextu komentářové literatury.

15. Krajský soud při jednání provedl jako důkaz projekt přeměny ze dne 30. 5. 2013, dále při jednání předložené faktury vystavené městem Trhové Sviny žalobkyni dne 14. 1. 2022 a 23. 12. 2022, č. 260054, 261123. Jako důkaz byl proveden i předložený spisový materiál, a to spis žalovaného a spis Městského úřadu Trhové Sviny sp. zn. DOP/379/22/or. Soud usnesením zamítl důkazní návrh žalobkyně na dokazování dohodou o bezúplatném užívání majetku ze dne 24. 6. 2003 uzavřené mezi P. P. a městem Trhové Sviny, jakož i smlouvou o nájmu nemovitostí za účelem vybudování informačního systému uzavřené dne 19. 1. 2010 mezi společností namax, s. r. o., a městem Trhové Sviny, a to pro nadbytečnost, neboť skutkový stav byl již dostatečně zjištěn.

V. Právní hodnocení krajského soudu

16. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

17. Žaloba je důvodná.

18. Na prvním místě se krajský soud zabýval důvodnou námitkou opomenutého účastenství žalobkyně v řízení před žalovaným.

19. Dle § 27 odst. 1 správního řádu platí, že účastníky řízení jsou v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají.

20. Aniž by krajský soud jakkoli hodnotil zákonnost jednotlivých opatřeních obecné povahy z let 2003 a 2008 o umístění řešeného značení, je zřejmé, že bylo–li toto značení těmito opatřeními stanoveno, tak rozhodnutí o prohlášení nicotnosti těchto opatření se práv žalobkyně přímo dotýká. Žalobkyně značení dle bodu VIII. projektu přeměny vlastní a provozuje, což potvrzuje i město Trhové Sviny prostřednictvím daných faktur. Žalovaný se k této otázce nevyjadřuje a město Trhové Sviny, přestože bylo vyzváno, se do řízení v pozici osoby zúčastněné na řízení nepřihlásilo. Není zřejmé, z jakého důvodu listiny města založené ve správním spise Městského úřadu Trhové Sviny označují za provozovatele značení společnost namax, s. r. o., konkrétně výpověď smlouvy o nájmu pozemků ze dne 31. 5. 2021 a znění usnesení rady města ze dne 13. 12. 2021, č. 361/2021, nicméně tyto listiny nemohou prokázanou fakticitu provozování značení zpochybnit.

21. Na základě uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žalobkyně měla být jako vlastnice a provozovatelka daného značení hlavním účastníkem správního řízení o prohlášení nicotnosti ve smyslu § 27 odst. 1 správního řádu. Tato zjištěná vada, která sama o sobě odůvodňuje zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, úzce souvisí i s dalšími procesními vadami, které žalobkyně namítá, když poukazuje jak na nesprávné vymezení účastníků řízení, tak na postup žalovaného v rozporu s § 46 správního řádu, který upravuje zahájení řízení z moci úřední.

22. Prvním úkonem žalovaného ve věci samé bylo vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a to na základě podnětu Městského úřadu Trhové Sviny (viz § 42 správního řádu upravující přijímání podnětů k zahájení řízení).

23. Obdrží–li správní orgán podnět k prohlášení nicotnosti, „[s]právní orgán na jeho základě v rámci postupu před zahájením řízení (srov. systematickým výkladem § 42, příp. § 137 správního řádu) pouze zvažuje, zda zahájí řízení o prohlášení nicotnosti (srov. § 78 správního řádu). Neučiní–li tak, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů ve stanovené lhůtě podateli.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2010, č. j. 8 As 16/2009–31; pozn.: § 78 správního řádu byl s účinností od 1. 1. 2017 zrušen, nicméně jeho úprava přešla do § 77 správního řádu).

24. Pokud správní orgán shledá naplnění důvodů pro prohlášení nicotnosti, zahájí postupem dle § 46 správního řádu správní řízení o prohlášení nicotnosti, s čímž souvisí i ujasnění okruhu hlavních účastníků dle § 27 odst. 1 správního řádu. Vydání správního rozhodnutí je výsledkem správního řízení, nestanoví–li zákon jinak. Ustanovení § 77 správního řádu nestanovuje, že by prvním úkonem ve věci mohlo být vydání samotného rozhodnutí o prohlášení nicotnosti. Z tohoto důvodu měl žalovaný postupovat dle § 46 a násl. správního řádu (srov. § 70, 98 nebo § 150 správního řádu, kde je výslovně umožněno, aby prvním úkonem ve věci bylo vydání samotného rozhodnutí). Žalovaný v tomto případě dospěl k závěru o nutnosti prohlásit nicotnost jednotlivých stanovení místní úpravy provozu z let 2003 a 2008, učinil tak ale v rozporu s rozhodnou procesní úpravou. Naopak dospěje–li po posouzení podnětu správní orgán k závěru, že nejsou splněny podmínky pro prohlášení nicotnosti, žádné řízení nezahajuje, nevede a žádné rozhodnutí nevydává.

25. Jelikož prvním úkonem ve věci zde bylo vydání samotného rozhodnutí o prohlášení nicotnosti, je zřejmé, že žalovaný své rozhodnutí zatížil závažnými procesními vadami spočívajícími v nezahájení řízení postupem dle § 46 správního řádu, neujasnění okruhu hlavních a vedlejších účastníků ve smyslu § 27 správního řádu (s čímž souvisí i absence označení hlavních účastníků dle § 27 odst. 1 správního řádu ve výrokové části napadeného rozhodnutí, viz § 68 odst. 2 správního řádu) a v neposlední řadě i porušení práv účastníků řízení dle § 36 odst. 3 správního řádu.

26. Nad rámec těchto nosných důvodů pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí je nutné, aby se krajský soud ve stručnosti vyjádřil i k dalším vybraným námitkám žalobkyně, které mají pro další postup žalovaného zásadní vliv.

27. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že vycházel z předloženého spisového materiálu, tj. spisového materiálu Městského úřadu Trhové Sviny, sp. zn. DOP/379/22/or, vedeném k žádosti města Trhové Sviny doručené úřadu dne 10. 1. 2022, o odstanovení předmětného značení. Z obsahu odůvodnění samotného žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmá pouze úvaha založená na domněnce o záměně s tzv. informativními značkami, na což navazuje bez jakékoli explicitní úvahy závěr, že se nejedná o dopravní značení ale o informační cedule mající charakter reklamního zařízení, kde je dána příslušnost stavebním zákonem. Takovéto odůvodnění je na samé hranici přezkoumatelnosti.

28. Z napadeného rozhodnutí není dále zřejmé, jaký důvod prohlášení nicotnosti žalovaný sleduje tím, uvádí–li ve výroku napadeného rozhodnutí, že daná stanovení místní úpravy provozu byla, krom vydání nepříslušným správním orgánem, rovněž vydána v rozporu se zákonem o provozu na pozemních komunikacích. Žalovaný v posledním odstavci odůvodnění svého rozhodnutí popisuje, že „…povolení k umístění informačních cedulí vydal jednak správní orgán, který není příslušný umístit daný informační systém a jednak bylo vydáno v rozporu s právními předpisy jako dopravní značení…“, z čehož lze usuzovat, že žalovaný má za naplněný i další důvod nicotnosti dle § 77 odst. 1 věty druhé správního řádu, podle něhož platí, že nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Je–li tomu tak, pak rozhodnutí zcela absentuje jakékoli úvahy, na jejichž základě dospěl žalovaný k takovému závěru (srov. i argumentace žalobkyně o „pouhé“ nezákonnosti daných opatření, nikoli nicotnosti).

29. Nesprávné jsou úvahy žalovaného o naplnění předpokladu tzv. absolutní věcné nepříslušnosti správního orgánu ve smyslu § 77 odst. 1 věty první správního řádu, které jsou založeny výhradně na obecném rozlišování toho, o čem má rozhodovat tzv. silniční správní úřad a o čem stavební úřad bez jakéhokoli zohlednění, kdo je zde oním správním orgánem. Žalovaný nesprávně vykládá problematiku věcné příslušnosti v kontextu výkonu přenesené státní správy obecními úřady.

30. Skutečnost, že v rámci městského úřadu jsou rozlišovány odbory dle jednotlivých správních činností (zde silniční správní úřad a stavební úřad) není pro hodnocení věcné příslušnosti podstatná. Vnitřní členění obecního/městského úřadu ve smyslu § 109 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v rozhodném znění, dle kterého může rada obce zřídit pro jednotlivé úseky činnosti obecního úřadu odbory a oddělení, v nichž jsou začleněni zaměstnanci zařazení do obecního úřadu, nic nemění na tom, že příslušným správním orgánem byl vždy obecní, resp. městský úřad jako takový (srov. i žalobkyní citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2010, č. j. 3 Ads 74/2010–173, č. 2159/2010 Sb. NSS).

31. K obdobnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 27. 2. 2014, č. j. 9 Ans 14/2013–54, kde uvedl, že „…si je plně vědom toho, že dle § 102 odst. 2 písm. o) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), schvaluje rada obce (zde Rada města Vysoké Mýto) organizační řád obecního úřadu (zde městského úřadu), s čímž souvisí § 102 odst. 2 písm. f) zákona o obcích, dle něhož rada též stanovuje rozdělení pravomocí v obecním úřadu a zřizuje a zrušuje odbory a oddělení obecního úřadu. Sousloví „rozdělení pravomocí v obecním úřadu“ nelze v dané souvislosti chápat jinak než jako vnitřní nastavení dělby práce mezi jednotlivé součásti obecního (městského) úřadu, které však nic nemění na tom, že dle zákona o pozemních komunikacích je silničním úřadem Městský úřad Vysoké Mýto jako celek.“ 32. V tomto kontextu je vhodné citovat i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2005, č. j. 1 Afs 1/2004–58, který popsal, že „[a]bsolutní nedostatek věcné příslušnosti nastává tehdy, jestliže o věci nerozhoduje orgán k tomu určený, nýbrž orgán jiný – takový, jemuž jsou k rozhodování svěřeny věci obsahově odlišné. V případě obecního úřadu je však rozhodující subjekt stále týž…“. Z těchto závěrů lze vycházet i nyní, byť uvedené bylo vysloveno ve vztahu hodnocení věcné příslušnosti v případě výkonu samostatné a přenesené působnosti.

33. Z § 117 odst. 1 písm. a) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánovaní a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění do 31. 12. 2006, ve spojení s přílohou č. 2 zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem, ve znění do 30. 6. 2004, a dále z § 13 odst. 1 písm. f) stavebního zákona, ve znění do 30. 6. 2012, ve spojení s přílohou č. 1 zákona č. 314/2002 Sb., ve znění do 31. 12. 2020, jakož i z § 40 odst. 4 písm. a) zákona o pozemních komunikacích, ve znění do 30. 4. 2004, stejně tak ve znění do 31. 12. 2009, plyne, že věcně příslušným správním orgánem v postavení tzv. silničního správního úřadu, stejně jako stavebního úřadu byl Městský úřad Trhové Sviny. Právě ten v letech 2003 a 2008 o předmětných žádostech nehledě na své vnitřní členění rozhodoval.

34. Z uvedeného plyne, že absolutní věcná nepříslušnost jako důvod prohlášení nicotnosti nemůže v tomto případě obstát.

35. Závěrem lze pouze dodat, že žalovaný v případě opatření obecné povahy z roku 2003 tak, jak namítá žalobkyně, rovněž pominul přechodné ustanovení § 182 správního řádu, který omezuje možnost postupu dle § 77 správního řádu a prohlášení nicotnosti. Postup dle uvedeného ustanovení není možný pro akty vydané před účinností aktuálního správního řádu, tj. před 1. 1. 2006 (§ 184 správního řádu).

VI. Závěr a náklady řízení

36. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalobou napadené rozhodnutí je stiženo vadami řízení spočívajícími v podstatném porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, a proto jej postupem podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil.

37. Krajský soud nepřistoupil k vyslovení toho, že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení tak, jak stanovuje § 78 odst. 4 s. ř. s., a to s ohledem na zvláštní procesní úpravu prohlašování nicotnosti, včetně zahajování takového řízení, dle § 77 správního řádu.

38. Žalovaný ve svém dalším postupu na prvním místě v souladu s § 8 odst. 1 správního řádu seznámí s výsledkem tohoto soudního řízení Městský úřad Trhové Sviny, neboť právě jeho aktů se vyslovená nicotnost týkala. Poté opětovně posoudí, zda jsou dány důvody zahájení řízení o prohlášení nicotnosti a pokud dospěje k závěru, že ano, bude postupovat dle § 46 správního řádu a násl. Pokud dospěje k závěru, že nikoli, s ohledem na toto soudní řízení, za účelem zachování právní jistoty, v souladu s principy dobré správy a § 4 odst. 1 správního řádu, o této skutečnosti vyrozumí žalobkyni; v souladu s § 8 odst. 1 správního řádu o takové skutečnosti vyrozumí i Městský úřad Trhové Sviny jako podatele podnětu. Takové vyrozumění netvoří z povahy věci překážku věci rozhodnuté. Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, je správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

39. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

40. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejich případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč za podanou žalobu a 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť unesením ze dne 13. 12. 2022, č. j. 51 A 16/2022–35, byl žalobě odkladný účinek přiznán. Tj. celkem 4 000 Kč. Dále náklady řízení v případě žalobkyně činí náklady zastoupení.

41. Náklady zastoupení spočívají v odměně za čtyři úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení, žaloba, návrh na přiznání odkladného účinku žalobě podaný po zahájení řízení (1/2 odměny), účast na soudním jednání] celkem v částce 10 850 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 11 odst. 2 písm. a) ve spojení s odst. 3, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za čtyři úkony právní služby v částce 1 200 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 12 050 Kč. Sdělení žalobkyně ze dne 22. 5. 2023 nepovažoval soud za účelně vynaložený úkon právní služby, neboť tyto rozhodné skutečnosti týkající se aktivní věcné legitimace žalobkyně měly být uvedeny primárně v samotné žalobě. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH, navyšuje se tato částka o 21 %, po zaokrouhlení na celé koruny, na celkem 14 581 Kč.

42. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 18 581 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.