51 A 17/2016 - 47

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Bc. R. A., zastoupeného Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem Písek, Přátelství 1960, proti žalovanému Policii ČR, Policejnímu prezidiu ČR, se sídlem Praha 7, Strojnická 27, o žalobě proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 5. 4. 2016, č. j. PPR-35391-11/ČJ-2015-990131, takto :

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce podal dne 7. 6. 2016 ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 5. 4. 2016, č. j. PPR-35391-11/ČJ-2015-990131 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „služební zákon“), zamítnuto jeho odvolání a tím potvrzeno rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje (dále jen „služební funkcionář“) ve věcech služebního poměru ze dne 18. 11. 2015, č. j. ŘKŘ- 5373/2015, kterým bylo podle § 40 odst. 5 služebního zákona ukončeno zproštění výkonu služby žalobce, a to dnem doručení tohoto rozhodnutí. Žalobce byl tímto rozhodnutím ustanoven na služební místo komisař pro Krajské ředitelství Jihočeské policie, územní odbor Písek, oddělení hospodářské kriminality SKPV. Současně bylo rozhodnuto o tom, že ode dne ukončení zproštění výkonu služby náleží žalobci služební příjem ze služebního místa, na kterém je ustanoven. Žalobce podanou žalobou napadá všechny výroky napadeného rozhodnutí, které jako celek považuje za nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje výčet všech podkladů, z nichž žalovaný vycházel, a rovněž je zde zřejmá absence úvah, z nichž vycházel při hodnocení podkladů. Napadené rozhodnutí je taktéž založeno na nesprávném právním názoru žalovaného. Žalovaný porušil procesní předpisy, což mělo mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí. Rozhodnutí obsahuje pouze strohé závěry bez bližšího odůvodnění, v rozhodnutí například není uvedeno, z jakého konkrétního důvodu žalovaný nepřistoupil na návrh žalobce na přerušení řízení do vydání pravomocného soudního rozhodnutí v řízení o žalobě proti rozhodnutí o zproštění výkonu služby. Žalovaný k tomu pouze konstatoval, že na přerušení řízení nemá žalobce právní nárok a v dané věci by nebylo účelné. Samotné konstatování neúčelnosti je podle žalobce nepřezkoumatelné. Žalobce má za to, že jeho práva nebyla dostatečně šetřena, neboť žalovaný věděl, že je u soudu spor o to, zda bylo zproštění výkonu služby zákonné, přesto dál postupoval bez ohledu na tento spor. Žalobce namítá porušení § 2 odst. 3 správního řádu. Rozhodnutí žalovaného je podle žalobce nepřezkoumatelné rovněž z toho důvodu, že v něm nebyly vypořádány odvolací námitky žalobce týkající se nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí. Služební funkcionář se totiž vůbec nezabýval námitkou žalobce, že zproštění výkonu služby mělo být ukončeno již k právní moci zrušujícího trestního rozhodnutí. Rozhodnutí nemá taktéž oporu ve spisovém materiálu a vychází z domněnek. Žalovaný nevěnuje pozornost tomu, že služební funkcionář si dne 14. 9. 2015 sám ověřoval informace u krajského soudu o ukončení trestního řízení se žalobcem. Žalobce dále namítl neúplnost napadeného rozhodnutí, neboť neobsahuje výrok o nákladech řízení. Další žalobní námitkou žalobce napadl právní posouzení věci, které je podle jeho názoru nesprávné, neboť žalovaný, resp. služební funkcionář nesprávně aplikoval § 40 odst. 5 služebního zákona. Služební funkcionář měl žalobci ukončit zproštění výkonu služby bezprostředně poté, co pominuly jeho důvody, tedy ihned jakmile se dozvěděl o pravomocném rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí prvostupňového soudu a bylo skončeno trestní řízení, v němž byl žalobce obžalován. Služební funkcionář podle žalobce pochybil, pokud čekal na písemné vyhotovení trestního rozhodnutí krajského soudu, a až poté ukončil zproštění výkonu služby žalobce. Písemné odůvodnění zrušujícího trestního rozhodnutí není v dané věci podstatné, a žalovaný tudíž neměl žádný důvod čekat na doručení tohoto písemného vyhotovení. Ukončení zproštění výkonu služby mělo být datováno již ke dni právní moci rozhodnutí krajského soudu, tedy k 10. 9. 2015, případně ke dni, kdy se o tom žalovaný dozvěděl, tedy ke dni 11. 9. 2015, jak vyplývá ze správního spisu. V této souvislosti pak žalobce dále uvedl, že zastaveno bylo rovněž přestupkové řízení před správním orgánem, který konstatoval, že posuzované jednání žalobce, kterého se měl dopustit, nelze vyhodnotit ani jako kázeňský přestupek. Žalobou napadené rozhodnutí i rozhodnutí služebního funkcionáře jsou podle žalobce nepřezkoumatelná, nezákonná, trpí zásadními procesními vadami a vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu. Z toho důvodu žalobce závěrem navrhl jejich zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ji navrhl jako nedůvodnou zamítnout. K žalobní námitce, kterou byl rozporován postup žalovaného, který na návrh žalobce nepřerušil řízení o ukončení zproštění výkonu služby žalobce, a to do doby vydání pravomocného soudního rozhodnutí o zákonnosti rozhodnutí o zproštění výkonu služby, uvedl žalovaný, že není důvodná, neboť v daném soudním řízení nebyla řešena předběžná otázka podle § 180 odst. 5 zákona o služebním poměru, a nebyl tudíž důvod vyčkávat na toto rozhodnutí. V době vydání prvostupňového správního rozhodnutí bylo rozhodnutí o zproštění výkonu služby pravomocné a závazné a novou podstatnou skutečností pro projednávanou věc bylo až usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky Tábor ze dne 10. 9. 2015, kterým bylo zrušeno rozhodnutí prvostupňového trestního soudu, a věc byla postoupena přestupkovému orgánu. Žalovaný též doplnil, že rozhodnutí o ukončení zproštění výkonu služby má konstitutivní charakter a jeho účinky nastávají od okamžiku doručení účastníkovi. Zproštění výkonu služby nelze podle žalovaného ukončit zpětně ke dni, kdy bylo trestní řízení pravomocně skončeno. Žalobci nelze zpětně přiznat práva a povinnosti, neboť by je nemohl vykonávat. Služební funkcionář navíc žalobce předem informoval, že bude vyčkávat na doručení pravomocného trestního soudního rozhodnutí s tím, že pokud by jej žalobce obdržel dříve, nechť jej služebnímu funkcionáři zašle, neboť bez pravomocného soudního rozhodnutí v jeho písemné podobě, představujícího podklad pro rozhodnutí v daném řízení, nelze toto řízení o ukončení zproštění výkonu služby zahájit. Služební funkcionář toto řízení zahájil dne 9. 11. 2015, kdy mu bylo doručeno předmětné soudní rozhodnutí. Služební funkcionář zahájil řízení o ukončení zproštění výkonu služby až v den, kdy měl dostatečně zjištěn skutkový stav. K námitce týkající se absence nákladového výroku žalovaný uvedl, že s ohledem na žalobcův neúspěch ve věci, je zřejmé, že na náhradu nákladů nárok neměl. Samotná absence tohoto výroku nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Krajský soud si k projednávané věci vyžádal spisový materiál a další rozhodné skutečnosti čerpal z rozsudků zdejšího soudu č. j. 10 A 17/2014 - 66 a č. j. 10 A 142/2015 - 93, které se týkaly žalobcova zproštění výkonu služby a které jsou krajskému soudu známy z úřední činnosti. Tyto rozsudky byly založeny do soudního spisu. Z uvedených zdrojů zjistil krajský soud pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 5. 9. 2013, č. j. ŘKŘ-2929/2013, byl žalobce zproštěn výkonu služby podle § 40 zákona o služebním poměru, žalobci byla nařízena dosažitelnost podle odst. 3 téhož zákonného ustanovení a současně bylo rozhodnuto, že žalobci na základě § 124 odst. 6 služebního zákona, náleží služební příjem ve výši 50 % průměrného služebního příjmu. Z obsahu odůvodnění se podává, že žalobce byl zproštěn výkonu služby z důvodu důvodného podezření ze spáchání přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Tohoto jednání se žalobce měl dopustit opakovaným, dlouhodobým a záměrným pronásledováním, nedůvodnými telefonáty a osobním sledováním manželky. Služební funkcionář dále konstatoval, že ponechání obžalovaného ve výkonu služby by znamenalo ohrožení důležitého zájmu služby, neboť jeho ponechání ve výkonu služby by mělo nepříznivý vliv na chování ostatních policistů a narušovalo by jejich kázeň za situace, kdy žalobce je ustanoven na služebním místě komisař. Rovněž by byla ohrožena důvěra veřejnosti v bezpečnostní sbor, neboť ta velmi citlivě vnímá a reaguje na protiprávní jednání policistů. Uvedené rozhodnutí přiložil žalobce jako přílohu k žalobě. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto dne 10. 12. 2013 pod č.j. PPR-26517-4/ČJ-2013- 990131 tak, že prvostupňové rozhodnutí bylo změněno, přičemž došlo k nové formulaci bodu I.2 prvoinstančního rozhodnutí, který se týkal dosažitelnosti žalobce v místě bydliště. Uvedené rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 10. 12. 2013 bylo napadeno žalobou u zdejšího soudu, který žalované rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 17. 9. 2014, č. j. 10 A 17/2014 – 66, a to pro nepřezkoumatelnost a rovněž pro vady řízení. Žalovaný ve věci zproštění výkonu služby rozhodl po opětovném projednání a vypořádání odvolacích námitek žalobce, a to rozhodnutím ze dne 4. 6. 2015, č. j. PPR- 26517-38/ČJ-2013-990131. Tímto rozhodnutím bylo změněno prvoinstanční rozhodnutí tak, že byla ve výroku I.2 změněna stanovená dosažitelnost žalobce. V ostatním zůstalo prvoinstanční rozhodnutí nezměněno, tj. bylo potvrzeno zproštění výkonu služby žalobce. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2015 bylo žalobcem opětovně napadeno správní žalobou, o níž zdejší soud rozhodl dne 11. 1. 2017 pod č. j. 10 A 142/2015 – 93, tak, že ji ve vztahu k výroku o zproštění výkonu služby a ve vztahu k výroku o dosažitelnosti zamítl. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2015 bylo zrušeno pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení, a to pro jeho nepřezkoumatelnost; v tomto rozsahu byla věc žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Pokud jde o genezi trestního řízení ve věci žalobce, tak rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 11. 10. 2013, č. j. 2 T 49/2013 – 673, byl žalobce uznán vinným z přečinu nebezpečného pronásledování. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 30. 4. 2014, č. j. 14 To 59/2014 – 735, byl rozsudek ze dne 11. 10. 2013 v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dne 3. 2. 2015 byl pod č. j. 2 T 49/2013 – 827 vydán Okresním soudem v Písku rozsudek, kterým byl žalobce v pozici obžalovaného opětovně uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Tento rozsudek byl následně zrušen a věc byla usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky Tábor ze dne 10. 9. 2015, č. j. 14 To 193/2015 – 917, dále postoupena Městskému úřadu Písek, neboť žalovaný skutek nebyl shledán trestným činem, ale věc by mohla být posouzena jako přestupek. Tímto usnesením bylo trestní řízení ve věci žalobce pravomocně ukončeno ke dni 10. 9. 2015. Obsahem správního spisu je sdělení žalobce doručené služebnímu funkcionáři dne 14. 9. 2015, kterým žalobce oznámil, že dne 10. 9. 2015 bylo odvolacím soudem vydáno zrušující usnesení ve věci jeho obžaloby, kterým byla současně věc postoupena příslušnému orgánu do přestupkového řízení. Dále bylo sděleno, že předmětné usnesení nabylo právní moci dne 10. 9. 2015, čímž byla věc skončena. Žalobce dále uvedl, že očekává okamžité zařazení do služby. Dne 14. 9. 2015 byl služebním funkcionářem vyhotoven přípis, kterým informoval žalobce o skutečnosti, že písemné vyhotovení pravomocného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky Tábor dosud nemá k dispozici a z toho důvodu zatím nemůže ukončit zproštění výkonu služby žalobce. Služební funkcionář se dále zavázal učinit veškeré přípravné kroky k ukončení zproštění výkonu služby žalobce. Služební funkcionář dále žalobce informoval o tom, že sám telefonicky kontaktoval krajský soud, kde mu bylo sděleno, že písemné vyhotovení bude k dispozici do konce září 2015. Služební funkcionář žalobce vyzval, že v případě jeho dřívější dispozice s písemným vyhotovením usnesení, má mu jej zaslat pro účely co nejrychlejšího ukončení zproštění výkonu služby. Bez tohoto písemného vyhotovení usnesení služební funkcionář nemůže zproštění výkonu služby ukončit. Ve spisu je dále založena žádost služebního funkcionáře ze dne 5. 11. 2015, kterou žádá Okresní soud v Písku o poskytnutí pravomocného usnesení odvolacího soudu v žalobcově věci. Předmětné usnesení bylo služebnímu funkcionáři doručeno dne 9. 11. 2015. Dne 9. 11. 2015 bylo služebním funkcionářem vydáno sdělení o zahájení řízení ve věci ukončení zproštění výkonu služby žalobce podle § 40 služebního zákona, a to pro pominutí důvodů, pro které byl žalobce zproštěn služby. Dne 18. 11. 2015 proběhlo seznámení žalobce se spisovým materiálem, v jehož rámci zástupce žalobce namítl absenci spisového přehledu a dále namítl, že k ukončení zproštění služby by mělo dojít již nabytím právní moci zrušujícího trestního usnesení, a to na základě informace o tomto pravomocném rozhodnutí poskytnuté žalobcem. Rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 18. 11. 2015, č. j. ŘKŘ-5373/2015, bylo ukončeno zproštění výkonu služby žalobce podle § 40 odst. 5 služebního zákona, a to dnem doručení tohoto rozhodnutí. Žalobce byl ustanoven na služební místo komisař. Bodem 2 rozhodnutí bylo současně stanoveno, že žalobci náleží služební příjem ze služebního místa. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že v případě žalobce došlo k pominutí důvodu, pro který byl zproštěn výkonu služby, když v trestní věci, v rámci níž byl obžalován pro přečin nebezpečného pronásledování, došlo ke zrušení odsuzujícího rozsudku odvolacím soudem. Z odůvodnění dále vyplývá, že o doplatku služebního příjmu žalobce bude rozhodnuto v samostatném řízení, a to až po ukončení vyšetření skutku žalobce v přestupkovém řízení. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 18. 11. 2015. Proti výše uvedenému rozhodnutí bylo žalobcem dne 2. 12. 2015 podáno odvolání. Žalobce v tomto odvolání namítá nesprávnost doručování, když napadené rozhodnutí mělo být doručováno jeho právnímu zástupci a dále uvádí, že rozhodnutí neobsahuje závěry, které vedly k jeho vydání, rozhodnutí dále nemá podklad ve spisovém materiálu a nevypořádává se s argumentací žalobce. K tomu pak blíže uvedl, že k ukončení zproštění výkonu služby mělo dojít již dnem nabytí právní moci rozhodnutí odvolacího trestního soudu a služební funkcionář tak jednal k tíži žalobce, pokud čekal až na písemné vyhotovení rozhodnutí, které v dané věci nepotřeboval. Žalobce se taktéž ohradil proti tomu, že nebylo rozhodnuto o doplacení služebního příjmu po dobu zproštění výkonu služby. Závěrem žalobce navrhl rozhodnutí služebního funkcionáře zrušit a řízení zastavit, případně toto rozhodnutí změnit a ukončit zproštění výkonu služby žalobce ke dni 10. 9. 2015. Žalobce v odvolání uplatnil návrh na náhradu nákladů řízení. Obsahem spisu je dále záznam o jednání poradního senátu ze dne 1. 2. 2016, na němž bylo projednáváno odvolání žalobce proti rozhodnutí služebního funkcionáře ze dne 18. 11. 2015. V rámci tohoto jednání byla zástupcem žalobce namítnuta absence výroku o doplacení služebního příjmu za dobu zproštění výkonu služby a dále nesprávné doručování a pochybení v případě data, kdy došlo k ukončení zproštění výkonu služby. Zástupce žalobce rovněž navrhl přerušit řízení, a to do doby než bude krajským soudem rozhodnuto o žalobě proti rozhodnutí o zproštění výkonu služby, neboť řízení v nyní projednávané věci se od výsledku tohoto řízení odvíjí. Dne 23. 3. 2016 bylo poradní komisí vydáno doporučení, kterým bylo doporučeno odvolání žalobce zamítnout a rozhodnutí potvrdit. Rozhodnutím žalovaného vydaným dne 5. 4. 2016 pod č. j. PPR-35391-11/ČJ-2015- 990131 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí, kterým bylo ukončeno jeho zproštění výkonu služby a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Bylo konstatováno, že prvostupňové rozhodnutí o ukončení zproštění výkonu služby vydal k tomu příslušný funkcionář a toto rozhodnutí je přezkoumatelné. K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí bylo uvedeno, že tato není blíže rozvedena a jako taková je nevýznamná. Co do námitky žalobce týkající se nesprávně stanoveného data ukončení zproštění výkonu služby, které mělo být podle žalobce stanoveno již ke dni nabytí právní moci usnesení, kterým byl zrušen rozsudek, jímž byl žalobce uznán vinným, žalovaný uvedl, že zákon nestanovuje lhůtu, v rámci níž je služební funkcionář povinen zproštění ukončit, když říká, že k ukončení dojde, pominou-li důvody tohoto zproštění. Dále žalovaný uvedl, že z výroku zrušujícího odvolacího rozhodnutí trestního soudu je zřejmé, že neříká, že by se žalobce naříkaného jednání nedopustil a že by tedy právní mocí měl pominout důvod jeho zproštění výkonu služby. K námitce žalobce, kterou poukazoval na úmyslné průtahy v řízení ze strany služebního funkcionáře, žalovaný uvedl, že tato není důvodná, neboť služební funkcionář mohl konat až po doručení písemného rozhodnutí opatřeného doložkou právní moci, které obdržel až dne 9. 11. 2015. Průtahy v řízení navíc nebyly žalobcem namítány ani v jeho průběhu. K návrhu žalobce na přerušení řízení do doby vydání soudního rozhodnutí ve věci jeho žaloby proti samotnému rozhodnutí o zproštění výkonu služby žalovaný sdělil, že v daném případě není přerušení řízení účelné. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci při jednání dne 12. 7. 2017. Na jednání setrvaly obě procesní strany na svých stanoviscích. Žaloba není důvodná. Krajský soud v první řadě přistoupil k hodnocení žalobní námitky, podle které je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje výčet všech podkladů, z nichž žalovaný vycházel a rovněž je zde zřejmá absence úvah, z nichž vycházel při hodnocení podkladů. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je podle žalobce založena rovněž tím, že žalovaný nevypořádal odvolací námitku, kterou žalobce zpochybnil přezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí. Podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Nepřezkoumatelné rozhodnutí nedává dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Z ustálené judikatury správních soudů vyplývá, že z odůvodnění správního rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo za vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje pouze obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 19/2012 - 45). Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu lze dovodit, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu může být dána hrubými vadami rozhodnutí, ať již se jedná o nedostatky týkající se odůvodnění rozhodnutí nebo o vnitřní rozpor mezi výrokem a odůvodněním rozhodnutí či o rozpornost samotného textu. V intencích shora nastíněné judikatury dospěl krajský soud v nyní projednávané věci k závěru, že žalovaný dostál zákonným požadavkům na přezkoumatelnost rozhodnutí. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, z jakých podkladů žalovaný při svém rozhodování vycházel. Výslovně se z něj podává, že žalovaný v souvislosti s námitkou nesprávného doručování zmínil Záznam o seznámení účastníka se spisovým materiálem ze dne 18. 11. 2015, který lze ve spisu nalézt na č. l. 19, dále byl v souvislosti s touto námitkou zmíněn úkon žalobce, jímž udal svou novou doručovací adresu a současně sdělil, že si přeje, aby bylo doručováno kromě jeho zástupce též jemu (viz sdělení na č l. 2). Žalovaný dále v rozhodnutí zmiňuje usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky Tábor ze dne 10. 9. 2015, a to v souvislosti s určením data, ke kterému mělo být ukončeno zproštění výkonu služby. V této souvislosti pak byl zmíněn rovněž přípis služebního funkcionáře ze dne 14. 9. 2015, č. j. KRPC-129561-3/ČJ-2015-0200OP, kterým tento orgán informoval žalobce o svém dalším postupu, tedy především o skutečnosti, že je nutno vyčkat na doručení písemného vyhotovení pravomocného soudního rozhodnutí. Skutečnost, že podklady rozhodnutí nejsou jmenovitým výčtem uvedeny v odůvodnění napadeného rozhodnutí, nýbrž že jsou zmiňovány průběžně v textu, nezpůsobuje nesprávnost či dokonce nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Všechny podklady, jež byly žalovaným v odůvodnění rozhodnutí zmíněny, jsou obsahem správním spisu. Napadené rozhodnutí stejně tak obsahuje úvahy, z nichž žalovaný při hodnocení důkazů vycházel a rovněž závěry, které z těchto jeho úvah vyplynuly. Z obsahu odůvodnění je zřejmé, že tyto úvahy a závěry jsou přehledně obsaženy vždy pod každou jednotlivou námitkou, kterou žalobce v odvolání vznesl. Nejinak je tomu i v případě odvolací námitky týkající se nevyhovění žalobcovu návrhu na přerušení řízení. Tato námitka byla žalovaným vypořádána na straně 4 rozhodnutí, kde žalovaný uvedl, že přerušení daného správního řízení není účelné a není v souladu se zásadami správního řízení, když bylo zjištěno, že krajský soud bude ve věci žaloby proti rozhodnutí o zproštění výkonu služby rozhodovat až v rozmezí jednoho roku od jejího podání. Neúčelnost přerušení řízení byla konstatována též s ohledem na skutečnost, že zcela odpadly důvody zproštění výkonu služby a bylo lze toto bez dalšího ukončit. Krajský soud k tomuto hodnocení žalovaného uvádí, že se s ním zcela ztotožňuje. V zájmu žalobce bylo v případě odpadnutí důvodu pro zproštění výkonu služby neprodleně jeho zproštění ukončit a uvést jej zpět do služby. Vyčkávání na skončení soudního řízení v související věci krajský soud taktéž nepovažuje za účelné. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval rovněž námitkou nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí, a to na str. 2 napadeného rozhodnutí, kde konstatoval, že prvostupňové rozhodnutí vyhodnotil jako přezkoumatelné. K tomu dále uvedl, že výrok prvoinstančního rozhodnutí obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, a to i s odkazem na příslušné zákonné ustanovení. V odůvodnění tohoto rozhodnutí pak služební funkcionář uvedl důvody rozhodnutí, jaké úvahy ho k přijetí rozhodnutí vedly a z jakých podkladů při svém rozhodování vycházel. Krajský soud k tomu poukazuje na ustálenou praxi správních soudů shrnutou Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 25. 2. 2015, č. j. 6 As 153/2014 - 108 (citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz) takto: „Povinnost orgánů veřejné moci (včetně orgánů moci soudní) svá rozhodnutí řádně odůvodnit nelze interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každou námitku (…) Orgán veřejné moci na určitou námitku může reagovat i tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní, tím se s námitkami účastníka řízení vždy - minimálně implicite - vypořádá. Absence odpovědi na ten či onen argument žalobce v odůvodnění žalovaného rozhodnutí (či rozhodnutí soudu) tak bez dalšího nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí či dokonce jeho nepřezkoumatelnost. Zejména u velmi obsáhlých podání by tento přístup vedl až k absurdním důsledkům a k porušení zásady efektivity a hospodárnosti řízení. Podstatné je, aby se správní orgán (či následně správní soud) vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 - 13), zpravidla proto postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení, případně, za podmínek tomu přiměřeného kontextu, je akceptovatelná i odpověď implicitní (srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09, usnesení ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/10, usnesení ze dne 7. 5. 2009, II. ÚS 515/09, [dostupné, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na http://nalus.usoud.cz)], nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011-72).“ Je skutečností, že služební funkcionář ve svém rozhodnutí přímo nereagoval na námitku žalobce, že by mu zproštění výkonu služby mělo být ukončeno již ke dni právní moci zrušujícího trestního rozhodnutí, nicméně lze dovodit, že implicitně je daná námitka vypořádána tím, že služební funkcionář přímo ve výroku uvedl okamžik, kterým se zproštění výkonu služby ukončuje, a tím dal najevo, že se se žalobcovou argumentací neztotožňuje. Dále se doplňuje, že uvedenou argumentací žalobce se zabýval žalovaný v napadeném rozhodnutí. Prvostupňové a odvolací rozhodnutí se v právní teorii pojímají jako jeden celek a je přípustné, aby byly v odvolacím rozhodnutí napraveny jisté deficity rozhodnutí prvostupňového. Tak se tomu stalo. Žalobou napadené rozhodnutí tedy obsahuje označení všech podkladů, z nichž žalovaný vycházel, rozhodnutí dále obsahuje úvahy, které žalovaný v souvislosti s jednotlivými odvolacími námitkami učinil a obsahuje též závěry, které z těchto úvah vyplynuly. Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí proto nebyla krajským soudem shledána důvodnou. Krajský soud pouze doplňuje, že nevyhovění odvolacím námitkám neznamená nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Námitky, které žalobce v žalobě zmiňuje, vypořádány byly a žalobce jim může jedině věcně oponovat a namítat nesprávné zjištění skutkového stavu věci či nesprávné právní hodnocení. Napadené rozhodnutí však z hlediska přezkoumatelnosti zcela obstojí. Krajský soud se dále zabýval žalobní námitkou týkající se nesprávné aplikace § 40 odst. 5 služebního zákona, na jehož základě došlo k ukončení zproštění výkonu služby. Podle názoru žalobce mělo k ukončení zproštění výkonu služby dojít již ke dni právní moci rozhodnutí vydaného v odvolacím trestním řízení, nikoliv až dnem rozhodnutí služebního funkcionáře o ukončení zproštění výkonu služby. Stěžejní právní otázkou je, k jakému okamžiku dochází k ukončení zproštění výkonu služby. Podle § 40 odst. 1 služebního zákona platí, že příslušník musí být zproštěn výkonu služby na dobu, po kterou je důvodně podezřelý z trestného činu, kázeňského přestupku nebo jednání, které má znaky přestupku nebo jiného správního deliktu, pokud by jeho ponechání ve výkonu služby ohrožovalo důležitý zájem služby nebo průběh prošetřování jeho jednání. Podle odst. 5 se zproštění výkonu služby ukončí, pominou-li důvody, pro které byl příslušník výkonu služby zproštěn. Ke zproštění výkonu služby žalobce došlo na základě rozhodnutí služebního funkcionáře ze dne 5. 9. 2013, který konstatoval, že v případě žalobce došlo k naplnění podmínek § 40 odst. 1 služebního zákona, neboť žalobce byl důvodně podezřelý ze spáchání přečinu nebezpečného pronásledování. Služební funkcionář dále dovodil, že jednání žalobce ohrožuje důvěru veřejnosti v bezpečnostní sbor a současně narušuje vztahy mezi jednotlivými příslušníky. Uvedené rozhodnutí o zproštění výkonu služby bylo potvrzeno žalovaným rozhodnutím ze dne 4. 6. 2015. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalobce byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 3. 2. 2015, č. j. 2T 49/2013 – 827. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto Krajským soudem v Českých Budějovicích – pobočka Tábor, a to usnesením ze dne 10. 9. 2015, č. j. 14To 193/2015 – 917, jímž byl odsuzující rozsudek okresního soudu zrušen, a věc byla postoupena Městskému úřadu Písek k posouzení, zda naříkané jednání žalobce není přestupkem. Písemné vyhotovení usnesení krajského soudu bylo služebnímu orgánu doručeno dne 9. 11. 2015 spolu s vyznačením právní moci. Z dikce § 40 odst. 5 služebního zákona vyplývá, že zproštění výkonu služby se ukončí, pominou-li důvody, které k tomuto zproštění vedly. Tímto důvodem bylo v nyní projednávané věci důvodné podezření žalobce ze spáchání trestného činu. Pravomocným skončením trestního řízení v dané věci nepochybně fakticky odpadl důvod zproštění výkonu služby. Z dikce § 40 odst. 5 služebního zákona však vyplývá, že ukončení výkonu služby nenastává samo o sobě přímo ze zákona, nýbrž že pominutí důvodu zproštění výkonu služby posoudí služební funkcionář ve správním řízení a pokud z podkladů řízení vyhodnotí, že důvod zproštění výkonu služby skutečně odpadl, vydá o tom rozhodnutí, kterým zproštění výkonu služby ukončí. K uvedenému lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2007, č. j. 3 Ads 91/2007 – 65, publ. pod č. 1759/2009 Sb. NSS, v němž bylo konstatováno, že „ukončení zproštění výkonu služby tedy nastane vlivem pravomocného skončení trestního řízení. Nikoli však samo o sobě, nýbrž až na základě rozhodnutí služebního funkcionáře o zrušení zproštění výkonu služby.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že pokud by bylo tvrzení žalobce, podle něhož je služební funkcionář povinen ukončit zproštění výkonu služby dnem právní moci trestního rozhodnutí, kterým odpadl důvod tohoto zproštění, správné, nebylo by nutné vydávat o tom zvláštní rozhodnutí, nýbrž by k ukončení zproštění výkonu služby došlo ze zákona, a to právní mocí rozhodnutí, kterým odpadá důvod zproštění. Tak tomu však není, když k ukončení zproštění výkonu služby dochází až na základě rozhodnutí služebního funkcionáře, který musí zvážit, zda k odpadnutí důvodů zproštění došlo. Skutečnost, že žalobce služebního funkcionáře vyrozuměl o vydání pravomocného trestního rozhodnutí, nemůže vést k závěru, že služební funkcionář měl pouze na základě této informace zproštění výkonu služby ukončit. Služební funkcionář nepochybil, pokud vyčkal na písemné vyhotovení rozsudku, na jehož základě si učinil úsudek o tom, že důvod zproštění výkonu služby odpadl. Tomuto závěru svědčí rovněž dikce § 180 odst. 1 služebního zákona, podle kterého je služební funkcionář povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí, a za tímto účelem si opatřit podklady nezbytné pro toto rozhodnutí. Z komentáře k tomuto ustanovení se podává, že služební funkcionář je vázán zásadou materiální pravdy a zásadou objektivního a nestranného přístupu, podle nichž je povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti, které svědčí ve prospěch i v neprospěch účastníka řízení. Podkladem pro rozhodnutí jsou veškeré informace, údaje a skutečnosti, které mohou tak či onak přispět ke zjištění stavu věci v potřebném rozsahu. Podkladem rozhodnutí jsou rovněž rozhodnutí o tzv. předběžné otázce. Předběžnou (prejudiciální) otázkou je taková otázka, kterou nepřísluší rozhodovat služebnímu funkcionáři, který vede řízení, současně však na rozhodnutí této otázky závisí vydání rozhodnutí ve věci. Služební funkcionář si tedy nemůže sám učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin a kdo za něj odpovídá. (Tomek, P.: Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů s komentářem k 1. 7. 2012. 2. vyd. Olomouc: ANAG, 2012). Z výše uvedeného je zřejmé, že služební funkcionář je s ohledem na nutnost řádného zjištění skutkového stavu věci povinen si nejprve obstarat podklady pro své rozhodnutí, mezi něž dozajista patří i písemné vyhotovení předmětného trestního rozhodnutí. Služební funkcionář by měl při svém rozhodování o ukončení zproštění výkonu služby vycházet především z písemného odůvodnění trestního rozhodnutí, ze kterého zjišťuje, zda důvod zproštění výkonu služby odpadl či nikoliv. Služební funkcionář sám neposuzuje, zda byl trestný čin, pro který byl příslušník zproštěn výkonu služby, spáchán nebo ne, ale vychází v této otázce z rozhodnutí soudu. Tato otázka je pak řešena nejen ve výrokové části trestního rozhodnutí ale též v jeho odůvodnění. Jedině z písemného vyhotovení rozsudku lze zjistit, zda důvod zproštění výkonu služby odpadl či nikoliv. Krajský soud uzavírá, že pro uvážení, zda odpadl důvod pro ukončení zproštění výkonu služby příslušníka bezpečnostního sboru, je podstatné odůvodnění rozhodnutí, ve kterém se posuzuje samotný důvod zproštění výkonu služby, v projednávané věci naplnění skutkové podstaty trestného činu. Pokud by služební funkcionář vycházel toliko z písemné informace žalobce a telefonické informace soudu o tom, že ve věci bylo vydáno pravomocné rozhodnutí, nebyla by naplněna zásada materiální pravdy. Žalobci nic nebránilo předložit služebnímu funkcionáři trestní rozhodnutí s doložkou právní moci, jakmile jej měl k dispozici. K takovému postupu byl ostatně služebním funkcionářem vyzván. Krajský soud neshledal v postupu služebního funkcionáře žádné průtahy, neboť si sám v poměrně krátké době opatřil písemné vyhotovení trestního rozhodnutí s vyznačeným datem právní moci. Pokud žalobce navrhoval, aby služební funkcionář rozhodl o tom, že žalobci bylo ukončeno zproštění výkonu služby zpětně ke dni právní moci trestního rozhodnutí, tak k tomu krajský soud uvádí, že služební funkcionář vydává na základě § 181 odst. 1 služebního zákona rozhodnutí, kterými zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti účastníka, nebo kterým prohlašuje, že tento určitá práva má nebo nemá. Z dikce tohoto ustanovení je zřejmé, že služební funkcionář není nadán oprávněním, aby práva a povinnosti mohl přiznávat zpětně, služební funkcionář zakládá práva a povinnosti příslušníka ex nunc, případně deklaruje, že tato práva či povinnosti příslušník má nebo nemá ex tunc. Rozhodnutím o ukončení zproštění výkonu služby dochází ke konstitutivnímu založení práv a povinností mezi služebním funkcionářem a příslušníkem bezpečnostního sboru, které obnášejí plnění služebních povinností, které ani fakticky zpětně přiznávat nelze. Z povahy věci nebylo možné rozhodnutím ze dne 18. 11. 2015 žalobci ukončit zproštění výkonu služby již ke dni 10. 9. 2015, neboť jeho ustanovení do funkce a faktická přítomnost na pracovišti a plnění pracovních úkolů by nebylo lze nikterak zpětně zajistit. Žalobcem dovolávaným postupem by mu v podstatě okamžitě vznikla téměř dvouměsíční neomluvená absence v práci. K tomu krajský soud doplňuje, že ani z hlediska finančního nebyl žalobce nikterak zkrácen. Z § 126 odst. 6 služebního zákona vyplývá, že v případě, že je příslušník zproštěn výkonu služby, náleží mu po dobu tohoto zproštění služební příjem ve výši 50 %, pokud není vzat do vazby. Pokud se v příslušném přestupkovém, kázeňském či trestním řízení neprokáže příslušníkova vina, náleží mu ta část služebního příjmu, o kterou mu byl příjem zkrácen. Žalobce tudíž má nárok na nevyplacenou část služebního příjmu ze zákona, a to za celou dobu zproštění výkonu služby až ke dni jeho ukončení. Žalobce tudíž nebyl zkrácen na svém právu na služební příjem, který mu v této situaci přiznává zákon. Od 18. 11. 2015, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o ukončení zproštění výkonu služby a kdy byl ustanoven zpět do služby, mu opět náleželo 100 % služebního příjmu. Ze všech výše uvedených důvodů nebyla námitka žalobce, kterou rozporoval aplikaci § 40 odst. 5 služebního zákona, shledána důvodnou. Pokud jde o námitku, kterou žalobce upozornil na absenci výroku o nákladech řízení, pak k tomu krajský soud uvádí, že je nepochybné, že nárok na náhradu nákladů řízení žalobce řádně v souladu s § 177 odst. 2 služebního zákona uplatnil. V takovém případě byl žalovaný povinen tento nárok vypořádat a rozhodnout o něm ve formě výroku se zvláštním odůvodněním (§ 181 odst. 4 služebního zákona). Pokud tak žalovaný nepostupoval, dopustil se vady řízení. Krajský soud se zabýval tím, zda uvedená vada řízení má vliv na zákonnost rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející. Přitom shledal, že vada spočívající v absenci výroku o náhradě nákladů řízení nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. S ohledem na výsledek odvolacího řízení, ve kterém byl žalobce zcela neúspěšný a který krajský soud tímto rozsudkem potvrdil, by ve výroku o náhradě nákladů řízení nebylo nic jiného než to, že žalobce nemá na náhradu nákladů řízení nárok. Absencí tohoto výroku tudíž žalobci fakticky žádná újma nevznikla. Krajský soud je toho názoru, že rušit napadené rozhodnutí pouze z tohoto důvodu by bylo přepjatým formalismem a nemělo by ve výsledku žádný vliv na právní postavení žalobce. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před krajským soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení