51 A 27/2023– 181

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci navrhovatelů: a) Mgr. M. Š. b) Ing. G. Š. oba zastoupeni advokátem Mgr. Janem Černohorským sídlem Sokolovská 68/105, Praha 8 – Karlín proti odpůrci: Městys Štěkeň sídlem Na Městečku 20, Štěkeň zastoupena advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem sídlem Klokotská 103/13, Tábor o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – územního plánu městyse Štěkeň vydaného usnesením zastupitelstva městyse Štěkeň č. 42/2022 ze dne 27. 6. 2022, který nabyl účinnosti dne 5. 8. 2022 v části týkající se navrhovatele, resp. pozemku p. č. XA, XB, XC, XD a XE v textové a grafické části, a to ke dni 5. 8. 2022, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Navrhovatelé jsou povinni společně a nerozdílně uhradit odpůrci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 34 532 Kč k rukám jeho zástupce, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V této věci se krajský soud opakovaně zabývá návrhem na zrušení části územního plánu městyse Štěkeň. Rozsudkem ze dne 1. 11. 2023, č. j. 51 A 27/2023–92, krajský soud návrh zamítl. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 7. 8. 2024, č. j. 6 As 350/2023–50 (dále také jako „zrušující rozsudek“) tento první rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Jelikož v mezidobí došlo ke změně vlastnictví řešených pozemků, usnesením ze dne ze dne 4. 4. 2025, č. j. 51 A 27/2023–158, krajský soud k návrhu původního navrhovatele a nových vlastníků pozemků rozhodl, že namísto dosavadního/původního navrhovatele bude v řízení pokračováno s navrhovateli a) a b).

2. Navrhovatelé jsou vlastníky pozemků p. č. XA (979 m2), XB (28 m2), XC (28 m2), XD (60 m2) a XE (251 m2) v k. ú. X (všechny níže uváděné parcely jsou v tomto k. ú.), které byly dotčeny nově vydaným územním plánem a vůči nimž se žalobci domáhají jeho zrušení (v zákresu níže modře). Na nich se nově nachází vymezená plocha Z soukromé zeleně. Vedle těchto pozemků navrhovatelé dále vlastní i pozemek p. č. st. XF a p. č. st. XG, v zákresu zaznačeno žlutě; zde se převážně nachází nově vymezená plocha rekreace Rr (viz obrázky níže). Ve vztahu k nim navrhovatelé návrh neformulují. Navrhovatelé jednak brojí proti omezení zastavitelnosti svých pozemků, jednak poukazují na možná procesní pochybení při přijímání územního plánu. Zákres pozemků v katastrální mapě [obrázek anonymizován] Zdroj: katastr nemovitostí, zakresleno soudem 3. Aktuálně se na pozemku p. č. st. XF a p. č. XA nachází nepovolená stavba navrhovatelů tak, jak je popisováno i v samotném návrhu. Ten ten byl podán v době žádosti původního navrhovatele o dodatečné povolení této stavby. Rozhodnutím Městského úřadu Strakonice ze dne 20. 9. 2021, č. j. MUST/034721/2021/SÚ/záb, byl původnímu navrhovateli schválen stavební záměr „přístavba, nástavba a stavební úpravy rekreační chaty č. ev. X, X“ na pozemcích p. č. st. XF a p. č. XA. Mělo dojít k odstranění dřevěné svrchní části stavby, střechy a přízemní části; mělo se jednat o zděnou nástavbu a přístavbu rekreační chatu o ploše 69 m2. Krajskému soudu je z úřední činnosti ze spisu vedeném pod sp. zn. 51 A 15/2024 známo, že tato stavba nebyla dodatečně povolena. Pod uvedenou spisovou značkou vede zdejší soud s totožnými navrhovateli (žalobci) řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 26. 2. 2024, č. j. KUJCK 280/2024 ve věci nařízení odstranění stavby, když ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím Městského úřadu Strakonice ze dne 9. 10. 2023, č. j. MUST/046775/2023/SÚ/rem, bylo rozhodnuto o odstranění stavby „Rekreační chaty a opěrné zdi“ na pozemcích p. č. st. XF a p.č. XA, XC a XD, neboť původní chata měla být zcela odstraněna a místo byla o několik metrů jižněji postavena nová stavba o rozloze 80,9 m2. Ve věci dodatečného (ne)povolení stavby nebyla žaloba podána.

4. Jak již soud uvedl výše, napadený územní plán stanovuje mj. funkční využití pro pozemky navrhovatelů, a to tak, že pozemky parc. č. XA, XE, XD, XC a XH (řešení pozemky) zařadil do ploch soukromé zeleně (Z; světle zeleně), přičemž do ploch rekreace (Rr; žlutě) zařadil jen pozemky st. p. XG a st. p. XF rozšířené o přiléhající části sousedních pozemků do celkové výměry 99 m2, nikoli však směrem na jih. Na jižní straně se totiž nachází aktivní záplavová zóna (červená linie), resp. záplavové území Q100 (modrá linie) řeky Otavy tak, jak je vidět na těchto obrázcích. Prvním obrázkem je ortofoto daných pozemků navrhovatelů s viditelnou bílou stavbu rekreační chaty, o jejíž odstranění bylo rozhodnuto (napadeno žalobou viz výše); druhý obrázek je tentýž obrázek překrytý vrstvou ploch s rozdílným způsobem využití; třetím obrázek je ortofoto doplněné o koordinační vrstvu výkresu územního plánu spolu se zakreslení záplavové zóny a záplavového území. Čtvrtý snímek je výřezem z minulého územního plánu – k regulativu plochy individuální rekreace IR viz níže bod 97. Řešené pozemky – aktuální stav vs. minulá podoba územního plánu [obrázek anonymizován]

5. Podle regulativů napadeného územního plánu jsou plochy Z soukromé zeleně (kromě užití pro neveřejnou či sídelní zeleň) přípustně využitelné pro stavby dopravní a technické infrastruktury, stavby a zařízení pro chovatelství a samozásobitelské hospodaření, např. kůlny, stodoly, seníky, skleníky, či stavby a zařízení sloužící pro každodenní rekreaci a relaxaci obyvatel, např. přístřešky, altány, bazény, vyjma mobilních chatek, zatímco jiné využití přípustné není. Umístění staveb rekreace, např. pro rodinou rekreaci, umožňují plochy rekreace (Rr), které dovolují i umístění přístavby za předpokladu, že bude realizována pouze ve vymezené ploše rekreace a velikost staveb hlavních bude max. 80 m, resp. půdorysné rozšíření stavby hlavní nesmí tuto velikost překročit. Koncepce prostorového uspořádání krajinného území stanoví, že při obnově (revitalizaci a modernizaci) stávající zástavby jsou nepřípustné měřítkově a rozměrově vybočující zásahy a že nová zástavba musí být vhodně zasazena do terénu, aby výškově a měřítkově nevytvářela neúměrnou zástavbu narušující krajinný ráz. Výškový limit zástavby činí 5 m a je zopakováno, že velikost staveb hlavních bude max. 80 m, resp. půdorysné rozšíření stavby hlavní nesmí tuto velikost překročit.

6. V rámci námitek při pořizování územního plánu původní navrhovatel namítl: „Dle platného územního plánu je možné předmětné pozemky (parc. č. XA, XE, XD, XC a XB vše v k. ú. X) využít v rámci individuální rekreace, kde v platném územním plánu je uvedeno v textové části, že není vhodné plochu rozšiřovat nebo zahušťovat o nové objekty, ale využití předmětných pozemků je zcela v souladu s jejich funkcí. Naproti tomu návrh nového územního plánu počítá se změnou, kdy předmětné pozemky již nadále nebudou zahrnuty do plochy individuální rekreace, ale změní se na plochy zeleň soukromá, plocha veřejného prostranství. S touto změnou můj klient nesouhlasí, a to z následujících důvodů: 1) změnou využití předmětných pozemků z kategorie individuální rekreace dojde k absolutnímu znehodnocení soukromého majetku a ke znemožnění následného užívání předmětných pozemků do budoucna, 2) změna charakteru využití pozemků má vliv na tržní cenu předmětných pozemků, 3) v rámci regulačního plánu klient souhlasí s tím, aby byla určena regulativem procentuální zastavitelnost předmětných pozemků, aby nedocházelo k nadměrné zástavbě na daném území, avšak klient nesouhlasí se změnou využití charakteru předmětných pozemků a znemožnění jakéhokoliv využití do budoucna“.

7. Námitky odpůrce zamítl a své rozhodnutí odůvodnil takto: „Pozemky parc. č. XA a XE v k. ú. X jsou v návrhu ÚP Štěkeň oproti stávajícímu platnému územnímu plánu zahrnuty do nezastavěného území s funkčním využitím „Z – plochy zeleně soukromé“, neboť na těchto pozemcích není možné umisťovat žádné stavby z důvodu aktivní záplavové zóny. Záplavové území řeky Otavy stanovil Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví, U Zimního stadionu 1952/2, 371 76 České Budějovice, opatřením obecné povahy č.j. KUJCK 50910/2014/OZZL/31 ze dne 10.09.2014. Předmětné pozemky jsou zcela v záplavové zóně Q100, a aktivní záplavová zóna zasahuje téměř k jejich severní hranici. Vzhledem k uvedenému nelze akceptovat argument, že dochází ke znehodnocování pozemků a znemožnění jejich využití do budoucna, neboť uvedené pozemky nelze stavebně využívat právě z důvodu aktivní záplavové zóny bez ohledu na jejich funkční využití. V aktivní záplavové zóně nelze vymezovat zastavitelné plochy, proto uvedené pozemky zpracovatel územního plánu zahrnul do plochy soukromé zeleně, kterou lze využívat pro rekreační a relaxační účely. Pozemky parc. č. XD, XC a XB v k. ú. X budou v návrhu ÚP Štěkeň řešeny v souladu s probíhajícími komplexními úpravami tak, že pod každou jednotlivou stavbou pro rekreaci a v jejím okolí bude vymezeno zastavěné území s funkčním využitím „Rr – plochy rekreace“, a to o velikosti 99 m, s podmínkou, že hlavní stavba na pozemku bude mít velikost max. 80 m (viz výše vypořádání námitky č. 3). Městys Štěkeň došel k závěru, že tímto vymezením bude zajištěn soulad se skutečným dosavadním využitím území s možností přístaveb stávajících objektů až do určené maximální velikosti. Tím, že popsané vymezení bude jednotné pro rekreační objekty všech vlastníků v dané oblasti, je zajištěn vyvážený a spravedlivý poměr mezi soukromými i veřejnými zájmy a vede k dlouhodobě udržitelnému rozvoji v celé lokalitě.“ 8. Odkazovaná námitka č. 3 se týkala nesouhlasu s tím, aby maximální zastavitelná plocha včetně zpevněných ploch a chodníčků činila 99 m. Této námitce bylo vyhověno s odůvodněním, že „[m]ěstys Štěkeň se po důkladném uvážení a konzultaci s pozemkovým úřadem rozhodl vyhovět podané námitce a rozhoduje o úpravě návrhu ÚP Štěkeň tak, že jednotlivé stavební pozemky vymezené pro rekreační objekty budou o velikosti 99 m s podmínkou, že velikost hlavních staveb bude maximálně 80 m. U stávajících objektů, které již dosahují této velikosti, nebude možné realizovat další přístavby. Tato úprava návrhu ÚP Štěkeň se týká nejen rekreačních objektů v Osadě Štěkeň – V Rybníčkách, ale všech rekreačních objektů v celé lokalitě podél řeky Otavy.“ II. Návrhové body 9. Na prvním místě navrhovatelé namítají, že žalovaný neprojednal pořízený územní plán se všemi dotčenými orgány státní správy, neboť není ani zřejmé, jak okruh dotčených orgánů vymezil. Obsah územního plánu byl opakovaně měněn k námitkám a stanoviskům stejných orgánů státní správy, jako by další dotčené orgány neexistovaly.

10. Dále navrhovatelé nesouhlasí s tím, že první veřejné projednání územního plánu proběhlo on–line, aniž by byly pro takovýto postup splněny zákonné podmínky.

11. Navrhovatelé rovněž uvádí, že nesouhlasí se způsobem vypořádání námitek.

12. Co se týče možného budoucího využití pozemků, zde navrhovatelé odkazují na vyjádření Povodí Vltavy ze dne 11.5.2022, č.j. PVL – 32237/2022/140 a rozhodnutí vodoprávního úřadu Městského úřadu Strakonice ze dne 29.8.2022, č.j. MUST/032076/2022/Pře S–3781, S – 3662 (v těchto listinách je dáván souhlas se stavební záměr navrhovatelů na pozemcích p. č. st XF, p. č. XD a XA, který se má nacházet na hranici aktivní záplavové zóny).

13. Územní plán dle navrhovatelů přináší zásadní změnu v rozsahu a podmínek zamýšlené rekreační výstavby. „Před provedenou změnou územního plánu vlastnil žalobce a měl k dispozici pro případ výstavby celkem 1346 m2. Současný územní plán umožňuje rekreační výstavbu v zájmovém území pouze v rozsahu 80 m2, tedy na 13x menším území než–li v minulosti.“ 14. V novém územním plánu je bezdůvodné zásadní zmenšení stabilizované plochy Rr a rozšíření plochy zeleně Z, na níž není přípustná stavební činnost. Dopady změny územního plánu již navrhovatelé pocítili při zamítnutí žádosti o dodatečné umístění stavby, neboť jejich stavba byla shledána rozpornou s územním plánem – rozhodnutí Městského úřadu Strakonice ze dne 17. 2. 2023, č. j. MUST/005865/2023/SÚ/záb, a zamítavé odvolací rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze den 23. 6. 2023, č. j. KUJCK 71834/2023, sp. zn. OREG/37728/2023/veval. Proto se navrhovatelé domáhají zrušení územního plánu.

15. Při zadávání územního plánu odpůrce nedal pokyn k redukci zastavitelných ploch. Změna je těžko pochopitelná, obhajitelná s ohledem na charakter území, které je užíváno k rekreaci. „Ustanovení § 43 odst. 1 hovoří jasně stran poslání územního plánu, který má sloužit jako nástroj rozvoje území, jeho stability, ochrany hodnot apod.. Krok žalovaného tedy schválení nového územního plánu, který de facto omezuje možnosti výstavby v území, není krokem rozvoje, zachování hodnot krajiny, zajištění stability prostředí apod., ale právě krokem opačným, který vede k omezení výstavby, konzervace současného neuspokojivého vzhledu, rozsahu výstavby a využití území. Minimálně z těchto důvodů vnímá žalobce napadené opatření obecné povahy jako opatření, které nerespektuje všechny limity a požadavky stavebního zákona, předpisů na ochranu zdraví lidí a životního prostředí, stavebně technických předpisů apod. a je podle něj nezákonné.“ 16. Navrhovatelé dále namítají, že základním principem při pořizování územního plánu je zachování tzv. principu proporcionality. Zvolený způsob úpravy však výrazně zasahuje do jejich vlastnického práva, práva na zdraví a příznivé životní prostřední. Zásada proporcionality byla porušena, a proto je na místě minimálně ve vztahu k navrhovatelům napadený územní plán zrušit.

III. Vyjádření odpůrce, replika navrhovatele

17. Vyjádřením ze dne 15. 9. 2023 odpůrce navrhl zamítnutí návrhu.

18. Námitka týkající se okruhu dotčených orgánů je dle odpůrce neurčitá bez propojení se zásahem do práv navrhovatele. V územním plánu na str. 102 až 121 jsou poté hodnocena stanoviska, která byla obdržena. Co se týče veřejného projednání, v dané době byl opakovaně vyhlašován nouzový stav z důvodu pandemie a v letech 2020 a 2021 proto nebylo neobvyklé on–line projednávání návrhů územních plánů, jak doporučovalo i Ministerstvo pro místní rozvoj v pokynu ze dne 8. 4. 2020, č. j. MMR–20343/2020–81. K průběhu projednávání viz str. 81 textové části územního plánu. Navrhovatel při pořizování územního plánu řádně uplatnil námitku a odpůrci není zřejmé, jakým způsobem mohl být navrhovatel způsobem projednání zkrácen na svých právech, když žádné takové zkrácení ani neuvádí. Tuto námitku proto považuje rovněž za příliš obecnou.

19. Ani věcným námitkám navrhovatele odpůrce nepřisvědčuje.

20. Pozemky žalobce p. č. XA a XE se nacházejí v aktivní zóně záplavového území a záplavového území Q100 a proto podle § 67 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů se zde nesmí umisťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl. Na tom nemění nic ani navrhovatelem předkládané vyjádření Povodí Vltavy, ani rozhodnutí městského úřadu Strakonice ze dne 29. 8. 2022, které byly vydány až po vydání územního plánu (srov. § 101b odst. 3 s. ř. s.). Tyto listiny se týkají stávající stavby – „Přestavba rekreační chaty X, X“ na pozemcích p. č. st XF, p. č. XD a p. č. XA, nikoli existence záplavového území na podstatné části pozemků č. XA a XE.

21. Co se týče způsobu využití pozemků, odpůrce poukazuje na judikaturu o neexistenci práva na určitý způsob využití pozemku (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2018 č. j. 4 As 281/2018 – 41, 31. 8. 2011 č. j. 1 Ao 4/2011 – 42, usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. IV.ÚS 3548/17).

22. Územní plán dle odpůrce respektuje stávající rekreační objekty a pozemky, na kterých jsou umístěny a vymezuje je jako plochy Rr – plochy rekreace, které pak zpravidla přesahují půdorys stávajících objektů tak, aby je bylo možné dále rozvíjet. Cílem regulace je zabránit nové výstavbě, rozšiřování, zahušťování rekreační plochy o nové objekty, jak sám uvádí i navrhovatel. Předešlý územní plán umožňoval pouze zvětšení zastavěné plochy stávajících objektů maximálně o 15 % a umisťování nových staveb nepřipouštěl. To vše koresponduje se závazným stanoviskem odboru životního prostředí městského úřadu Štěkeň, viz str. 112 textové části územního plánu.

23. Vymezení zastavitelné plochy na pozemku p. č. XI a XE by bylo v rozporu nejen se zadáním územního plánu, ale i s republikovou prioritou č. 26 Politiky územního rozvoje a s bodem 58 odst. 1 písm. q) Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, neboť je zde směřováno pouze k výjimečnému vymezování zastavitelné plochy v záplavových území.

24. Konkrétní podmínky využití plochy Rr– rekreační plochy jsou pak vymezeny na str. 59 textové části územního plánu.

25. Žalobcem namítaná možnost předchozí zastavitelnosti 1 346 m2 není dle odpůrce pravdivá, neboť i dle předešlého územního plánu bylo nutno respektovat záplavová území, blízkost lesa a zákaz umisťovat jakékoli nové stavby. Předešlý územní plán umožňoval přístavbu stávajících rekreačních objektů o 15 %, tzn. původní stavba na pozemku žalobce na p. č. st. XF měla výměru cca 40 m2 a mohla být rozšířena na cca 46 m2. „V případě stavby pro rodinnou rekreaci na pozemku p. č. XG v k. ú. X je pak situace obdobná. Stávající objekt má však výměru přibližně 21 m2, s možností rozšíření dle ÚP Štěkeň na 40 m2 zastavěné plochy.“ 26. Následně se odpůrce podrobně věnuje zamítnutí dodatečného povolení stavby žalobce na pozemku p. č. st. XF a p. č. XA, včetně fotografií místa a lokality a mj. s poukazem na rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 23. 6. 2023, č. j. KUJCK 71834/2023, str. 5, kde se uvádí, že „dle předchozího ÚP ani nebylo přípustné zahušťovat stávající zástavbu novými stavbami, přípustné bylo pouze zvětšení zastavené plochy stávajících staveb, a to pouze o 15 %. Projednávaná stavba tak stejně nerespektuje ani regulativa předchozího ÚP.“ a stávající územní plán tak navazuje na předešlý územní plán.

27. Navrhovatel v rámci své repliky ze dne 31. 10. 2023 setrval na podaném návrhu. Jako opomenutý dotčený správní orgán označuje Povodí Vltavy. Dále uvedl, že „trvá na tom, že současná podoba územního plánu mu znemožňuje využití jeho pozemku oproti původní úpravě územního plánu, kdy měl k dispozici 1346 m2 pozemků“. Za zásadní spor považují navrhovatelé setrvávající tvrzení odpůrce o tom, že se jejich stavba nachází v aktivní záplavové zóně. IV. Průběh ústního jednání soudu dne 1. 11. 2023 28. Dne 1. 11. 2023 proběhlo ve věci ústní jednání, na kterém účastníci setrvali na svých dosavadních podáních. Při jednání bylo dokazováno rozhodnutím Městského úřadu Strakonice ze dne 29. 8. 2022, č. j. MUST/032076/2022/ŽP/Pře S–3781, S–3662; stanoviskem Povodí Vltavy, státní podnik ze dne 11. 5. 2022, zn. PVL– 32237/2022/140; rozhodnutím Městského úřadu Strakonice ze dne 17. 2. 2023, č. j. MUST/005865/2023/SÚ/záb; rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 23. 6. 2023, č. j. KUJCK 71834/2023. Na účastnickém výslechu navrhovatele nebylo oproti podanému návrhu trváno. Z iniciativy soudu bylo dále dokazováno vytištěnými výstupy Katastru nemovitostí k pozemkům navrhovatele; mapovým výstupem portálu HEIS VÚV – záplavová území (pozemky navrhovatele); mapovým výstupem portálu gisonline.cz – mapové zakreslení územního plánu do katastrální mapy (pozemky navrhovatele).

V. Dosavadní výsledky soudního přezkumu

29. Rozsudkem ze dne 1. 11. 2023, č. j. 51 A 27/2023–92, zdejší soud návrh navrhovatele jako nedůvodný zamítl. Uvedl, že co se týče stanovení okruhu dotřených orgánů a otázky veřejného projednání územního plánu, žalobce netvrdí, jakým způsobem by se případná vada dotýkala jeho vlastních veřejných subjektivních práv, přičemž Povodí Vltavy, státní podnik, jako správce povodí [§ 54 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)] není dotčeným správním orgánem v procesu pořizování územního plánu, tím jsou vodoprávní úřady (§ 5a vodního zákona), a to místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností (§ 106 odst. 2 téhož zákona). Ani věcné námitky neshledal krajský soud důvodnými, když není sporu o to, že pozemky p. č. XA a XE3 jsou prakticky celé v aktivním záplavovém území, kde v souladu s § 67 odst. 1 vodního zákona nelze umisťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vybraných vodních děl. Argumentoval–li proto navrhovatel, že mohl realizovat výstavbu na celkem 1 346 m2 (tj. součet výměr jeho pozemků), nyní pouze na 80 m2 a jeho dva největší pozemky jsou přitom z části v aktivním záplavovém území, pak takovou plochu k výstavbě k dispozici neměl. V kontextu vyjádření odpůrce a jím předkládaného rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 23. 6. 2023, č. j. KUJCK 71834/2023, pak krajský soud dodal, že minimálně podle tohoto rozhodnutí, proti kterému žalobce nebrojil dále žalobou, „dle předchozího ÚP ani nebylo přípustné zahušťovat stávající zástavbu novými stavbami, přípustné bylo pouze zvětšení zastavené plochy stávajících staveb, a to pouze o 15 %...“ 30. Nejvyšší správní soud zrušujícím rozsudkem ze dne 7. 8. 2024, č. j. 6 As 350/2023–50, tento rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud uvedl, že navrhovatel brojí proti zrušení zastavitelnosti všech jeho sporných pozemku; z námitek žalobce není patrno, že požaduje zachování zastavitelnosti alespoň nejsevernější části pozemku p. č. XA z důvodu přesahu nepovolené stavby na tento pozemek. Odpůrce měl proto jeho námitky posuzovat jako požadavek na celkovou zastavitelnost těchto pozemků. Pozemek p. č. XA není jako celek v záplavové zóně stoleté povodně Q100. Zcela v záplavové zóně se nachází pozemek p. č. XE, úzké pruhy na západě a východě od pozemku st. p. XF při severním okraji pozemku p. č. XA jsou mimo toto záplavové území. Pozemek st. p. XF zakrojený do pozemku p. č. XA svým jižním okrajem přiléhá až na okraj pozemku záplavového území; toto záplavové území zasahuje větší část pozemku p. č. XB; pozemky XC a XD zasaženy nejsou. Samotná aktivní záplavová zóna končí cca 1 m jižněji, než kam dosahuje záplavové území. Záplavové území nedosahuje ani k jižnímu okraji pozemku st. p. XF; argumentace záplavovou zónou je proto nepřesná a nepokrývá pozemek p. č. XA jako celek.

31. Nejvyšší správní soud popsal, že krajský soud existenci záplavového území pouze konstatuje, ale nic z ní nedovozuje a rozsudek krajského soudu se tak opírá pouze o argument zákazu výstavby v aktivní zóně záplavového území. Navrhovatel však popisuje umístění nepovolené stavby tak, že je posunuta a rozšířena, přesahuje z pozemku st. p. XF jižně do pozemku p. č. XA a zařazení celého pozemku p. č. XA do plochy soukromé zeleně představuje překážku dodatečného povolení stavby, která jinak dle navrhovatelem odkazovaného vyjádření Povodí Vltavy a souhlasu městského úřadu s přihlédnutím k míře nepřesnosti dané měřítkem opatření obecné povahy vyhlašující záplavové území řeky Otavy ještě prokazatelně do aktivní zóny záplavového území nezasahuje. Spor je tedy veden nejen o uvedené pozemky jako celek, ale i v detailu samotného severního kraje (zejména) pozemku p. č. XA, na nějž samotná aktivní zóna záplavového území nezasahuje. Proto argumentace § 67 odst. 1 vodního zákona nemůže být dostatečné; umístění stavby na hranici aktivní zóny záplavového území není v rozporu s vodním zákonem. Městský úřad z pozice vodoprávního úřadu vydal žalobci souhlas podle § 17 odst. 1 písm. c) vodního zákona s realizací stavby v záplavovém území Q100, stejně tak výtek nemělo ani Povodí Vltavy. Jakkoli není předmětem soudního řízení legalizace černé stavby žalobce, krajský soud byl povinen se zabývat tím, odpůrce byl i přes uplatněné námitky oprávněn v napadeném územním plánu zahrnout doposud zastavitelné sporné pozemky do ploch soukromé zeleně Z a znemožnit tím navrhovateli dodatečné povolení jeho stavby. Informace o jím zřízené stavbě představují doklad o intenzitě dotření jeho právní sféry a důvod pro zaostření přezkumu na zákonnost a (v míře konkrétnosti uplatněných námitek ve fázi veřejného projednání) proporcionalitu přijaté regulace omezující dosavadní rozsah možného užívání sporných pozemků, resp. zejména samotného severního okraje pozemku p. č. XA (bod 27 rozsudku NSS). Argument krajského soudu o omezení vlastnického práva žalobce plynoucí z § 67 odst. 1 vodního zákona není dostačující, neboť nedopadá na klíčový severní okraj pozemku p. č. XA, ani na pozemky p. č. XD, XC a XB (tyto pozemky nejsou ani součástí záplavového území). Proto je krajský soud povinen posoudit, zda jejich vynětí ze zastavitelných ploch a s tím spojená namítaná konzervace současného stavu území nepředstavuje bezdůvodný zásah do vlastnického práva stěžovatele s ohledem na charakter posuzovaného území a na stěžovatelem označené požadavky na územní plán v § 43 odst. 1 stavebního zákona (bod 28). Krajský soud měl posoudit i ve vyjádření a replice odpůrcem zmiňované další důvody, proč nebylo na místě plochu rekreace na pozemku st. p. XF rozšířit i na severní okraj pozemku.

32. Nejvyšší správní soud uzavřel, že krajský soud nesprávně posoudil otázku relevance omezení plynoucích z existence aktivní zóny záplavového území pro sporné pozemky navrhovatele jako celek. Nejvyšší správní soud krajský soud zavázal, aby návrh posoudil znovu, a to zejména s ohledem na namítanou nedůvodnost, resp. nepřiměřenost omezení zastavitelnosti sporných pozemků v částech mimo aktivní zónu záplavového území.

VI. Vyjádření účastníků po zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu

33. Ve vyjádření ze dne 23. 9. 2024 se odpůrce vyjádřil k jednotlivým závěrům zrušujícího rozsudku, a to k jednotlivým odstavcům odůvodnění.

34. Odpůrce souhlasí s Nejvyšším správním soudem, že pozemky p. č. XE a většina p. č. XA leží v záplavovém území Q100, přičemž mimo něj se nachází pouze úzký, cca 1,5 m široký pás, který není reálně zastavitelný a nelze zde vymezit využitelnou zastavitelnou plochu.

35. Odpůrce považuje za nesporné, že hranice záplavového území Q100 zasahuje až k pozemkům p. č. st. XF a p. č. XA v k. ú. X, přičemž jakékoliv rozšíření zastavitelné plochy jižně od p. č. st. XF by bylo v rozporu s Politikou územního rozvoje, Zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje a stavebním zákonem, jelikož by zasáhlo do záplavového území Q100 a aktivní zóny záplavového území, kde je výstavba obecně zakázána dle § 67 odst. 1 vodního zákona. Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje a republikové priority č. 26 Politiky územního rozvoje, které vyžadují omezit nové zastavitelné plochy v záplavových územích. Zadání územního plánu Štěkeň také stanoví, aby nové zastavitelné plochy byly navrhovány mimo tato území.

36. Argumentace týkající se stavby „Rekreační chaty“ na pozemcích p. č. st. XF a p. č. XA v k. ú. X není podle Odpůrce relevantní, protože tento stavební záměr byl poprvé zmíněn až v Návrhu na zrušení OOP. V průběhu pořizování ÚP Štěkeň nebyly k této stavbě vzneseny žádné námitky, a Odpůrce tak nemohl reagovat na argumentaci spojenou s tímto záměrem. Soud proto nemůže přezkoumávat proporcionalitu a přiměřenost ÚP Štěkeň ve vztahu k této stavbě, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek č. j. 9 As 65/2019–29). Vyjádření Povodí Vltavy z 11. 5. 2022 a rozhodnutí MěÚ Strakonice z 29. 8. 2022 také nejsou relevantní, protože byla vydána až po schválení ÚP Štěkeň a týkají se specificky umístění „Rekreační chaty“. Dle § 101b odst. 3 soudního řádu správního soud posuzuje skutkový a právní stav v době vydání opatření obecné povahy. Dodatečné posouzení záměru potvrdilo, že stavba zasahuje do aktivní zóny záplavového území Q100, a Vyjádření Povodí Vltavy tento fakt pouze odhadovalo bez přesného podkladu. „Ostatně i z aktuální ortomapy katastru nemovitostí je zřetelně vidět, jak výrazně předmětný objekt stavebního záměru Rekreační chaty zasahuje na pozemek p. č. XA v k. ú. X. A jak výrazně převyšuje svou zastavitelnou okolní stavby pro rodinnou rekreaci. Přitom Nejvyšší správní soud do textu odůvodnění Rozsudku NSS vložil aktuální ortomapu katastru nemovitostí. Tedy tyto skutečnosti mu musely být zřejmé.“ 37. Odpůrce se neztotožňuje s právním názorem Nejvyššího správního soudu směřujícím k tomu, aby krajský soud posoudil proporcionalitu vymezení zastavitelné plochy rekreace (Rr) v ÚP Štěkeň ve vztahu k dodatečnému povolení stavby provedené v rozporu s právními předpisy. Tento požadavek je nepřiměřený, protože stavba byla realizována nejen v rozporu se stavebním povolením, ale i s politikou územního rozvoje, zásadami územního rozvoje, § 67 vodního zákona a regulací stanovenou pro rekreační plochy (maximální zastavěná plocha a výška). Navíc navrhovatel ve svých námitkách k návrhu ÚP Štěkeň během veřejného projednání neuváděl argumentaci týkající se znemožnění jeho stavby. Během pořizování ÚP Štěkeň navrhovatel vznesl pouze obecné námitky proti zmenšení zastavitelné plochy, které byly řádně vypořádány, jak potvrdil Nejvyšší správní soud v bodě 23 rozsudku. Požadavek na dodatečné posuzování proporcionality tak ignoruje skutečnost, že navrhovatel realizoval stavbu v rekreační oblasti v rozporu s vydaným povolením. Stavba byla navíc rozsáhlejší, než bylo povoleno, zahrnovala novou asfaltovou komunikaci v lese, odstranění stromů, terénní úpravy a opěrnou zídku. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany a nemůže být schváleno. Navrhovatel byl plně obeznámen s podmínkami stavebního povolení i regulací stanovenou v ÚP Štěkeň, k nimž se vyjadřoval v rámci svých námitek.

38. Nejvyšší správní soud určil, že hranice aktivní zóny záplavového území je 1 metr jižně od pozemku p. č. st. XF v k. ú. X. Stavba navrhovatele zasahuje více než 5 metrů jižněji, a proto se na ni vztahuje omezení výstavby podle § 67 vodního zákona. Podle odpůrce tak stavba zasahuje pozemek p. č. XA více než Nejvyšší správní soud připouští. Nejvyšší správní soud požadoval nepřiměřené posouzení proporcionality ÚP Štěkeň, i když námitky navrhovatele byly jen obecné a nedostatečně odůvodněné (nemožnost využití pozemků, snížení jejich hodnoty). Tyto námitky byly odpůrcem vypořádány dostatečně. Zpracovatel ÚP nemohl předjímat budoucí porušení stavebního povolení nebo nové stavby v záplavové zóně. Navrhovatel ani ve svém návrhu na zrušení opatření obecné povahy neupřesnil, jakým způsobem ÚP Štěkeň porušuje princip proporcionality, a zůstal u obecných tvrzení.

39. Přijatá regulace odpovídá i stanovisku Městského úřadu Strakonice, odbor životního prostředí uplatněnému v rámci veřejného projednání návrhu územního plánu (str. 112 textové části územního plánu).

40. Regulace dle odpůrce respektuje stávající rekreační objekty v lokalitě a umožňuje jejich rozvoj v daných parametrech. Reaguje na blízkost záplavových území z jihu, blízkost lesa ze severu a absenci páteřní přístupové komunikace. Jedná se o plošný přístup v lokalitě s cílem zabránit další neřízené výstavbě v krajině. Maximální přípustná plocha hlavní stavby 80 m2 je v případě rekreačních objektů přiměřená; v lokalitě se nenachází rekreační objekty které by limit překračovaly. Navrhovatelem uváděná výměra 1346 m2 nepředstavuje využitelnou plochu ani dle předchozího územního plánu. I tehdy bylo nutno respektovat záplavové území, blízkost lesa a zákaz umisťovat nové stavby. Bylo umožněno pouze navýšit zastavěnou plochu maximálně o 15 %.

41. Závěrem vyjádření odpůrce poukázal na zaplavení pozemku a objektu navrhovatele při povodni v září 2024, k čemuž předložil fotografie.

42. Navrhovatelé ve svém vyjádření ze dne 1. 10. 2024 setrvali na podaném návrhu.

43. S odkazem na zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu navrhovatelé namítají, že jako orgán ochrany lesa se při pořizování územního plánu vyjádřil Městský úřad Strakonice, byť takové vyjádření náleželo Krajskému úřadu Jihočeského kraje. Byl to právě tento správní orgán, který vznesl požadavek, jenž se odrazil v naříkané úpravě. Příslušný dotčený orgán – krajský úřad takovýto požadavek nevznesl a ani se nevyjádřil. Jelikož byl požadavek učiněn neoprávněným orgánem a v jeho důsledku došlo k omezení maximální zastavitelné plochy na pozemcích navrhovatelů, pak se jedná o přímý zásah do jejich práv.

44. Navrhovatelé dále doplňují, že nelze zjistit, zda byl k vyjádření se žádán i správce toku Povodí Vltavy jako oprávněný investor dle § 23a stavebního zákona. Jeho postoj je s ohledem na řešenou otázku záplavového území zcela zásadní. Odpůrce není oprávněn sám stanovovat hranice záplavového území, zpracování návrhu záplavového území je úkolem správce vodního toku – Povodí Vltavy. Jeho vyjádření je proto zásadní.

45. Dle navrhovatelů se stavba nachází na hranici aktivní záplavové zóny, viz souhlasná stanoviska a samotný zrušující rozsudek v bodě 26. Soud by měl proto brát v potaz, že bezdůvodné zařazení celé plochy určitého pozemku do plochy Z vs. omezení zastavitelnosti aktivní záplavovou zónou může mít v praxi velké dopady do práv vlastníka pozemku.

46. Navrhovatelé dále zdůrazňují nepřiměřenost zásahu do jejich práv. „Potenciálním cílem žalované (resp. součástí cílů dle předchozí věty) tak zároveň mohlo být, aby na konkrétní ploše rodinné rekreace byla vždy pouze jedna hlavní stavba. Těchto cílů však mohlo být dosaženo způsobem daleko více šetřícím vlastnická práva žalobce, když limitace stanovená Územním plánem, v němž je plocha rodinné rekreace stanovena ve velmi omezeném rozsahu okolo již existujících staveb, je pro dosažení kýženého výsledku nástrojem značně excesivním. Dosažení požadovaného stavu by jakkoliv nebránilo, pokud by plocha rodinné rekreace byla stanovena v širším rozsahu s tím, že na dané ploše může být umístěna pouze jedna hlavní stavba s potenciálně omezenou maximální rozlohou. Zcela dostačujícím by bylo kupříkladu určení, že výstavbu je možné realizovat v určité maximální ploše na pozemcích vlastníka, v jehož vlastnictví je konkrétní stavební pozemek, tj. v případě žalobce, který vlastní pozemek parc. č. st. XF, by bylo možné realizovat výstavbu v daném rozsahu s přesahem na pozemky parc. č. XD, XC a XA. Vše samozřejmě za současného respektování aktivní záplavové zóny.“ 47. Navrhovatelům není rovněž zřejmé, proč územní plán hovoří pouze o přístavbě, ale nezmiňuje výstavbu novou. Buď se jedná o možnost pouze upravovat stávající stavby (jejich neodstraňování a nestavění nových), nebo o zamezení jakékoli nové výstavby. Ať je výklad jakýkoli, jedná se o nepřiměřeně omezující úpravu.

48. Nepřiměřenost úpravy je zřejmá i v případě stavby navrhovatelů, která nezasahuje do aktivní záplavové zóny. Důvodem jejího nepovolení byl pouze rozpor s územním plánem. Pokud by byla stavba posunuta o 4 metry od vodního toku, byla by při úpravě zastavitelné plochy v souladu s územním plánem. To považují navrhovatelé za absurdní. Na situaci v území, bezpečnosti atd. by se nic nezměnilo, k čemuž navrhovatelé poukazují na výškopis.

49. Navrhovatelé dále odkazují na bod 27 zrušujícího rozsudku, informace o jejich stavbě představují doklad o intenzitě dotčení jejich práv. Míra konkrétnosti námitek by měla být soudem brána v potaz při posuzování přiměřenosti zásahu do práv navrhovatelů, nikoli při hodnocení zákonnosti. V rámci procesu přijímání územního plánu nebyl navrhovatel pasivní a uplatnil námitky.

50. V tomto případě se nejedná pouze o zásah do práv navrhovatelů, ale i do práv dalších 39 vlastníků pozemků v dané lokalitě. VII. Průběh ústního jednání dne 11. 6. 2025 51. Dne 11. 6. 2025 proběhlo ve věci ústní jednání při kterém účastníci setrvali na svých dosavadních podáních, včetně jejich vyjádření po zrušujícím rozsudku.

52. Navrhovatelé, resp. navrhovatel a) se věci podrobně vyjádřil. Popsal podobu aktuální stavby, vývoj v čase, podobu pozemku. Zabýval se otázkou aktivní záplavové zóny, u které má za to, že byť je zde vyhlášena, reálně v daném místě nejsou pro její vyhlášení naplněny požadavky. Uvedl, že při podávání námitek mu chyběl podrobnější popis změn v textové části, kdyby viděl i grafickou část, mohl by podat lepší námitky. Popsal, že co se týče výšky stavby, pak její přízemí, zůstalo–li by ve svahu, do výšky stavby by se nepočítalo. Jsou–li záplavové zóny vymezeny původně v listinných mapách čarou o určité tloušťce, jejich stavební záměr se za touto čarou nenachází; nelze jednoduše vycházet z digitalizované podoby map, neboť nedošlo k novému vyměření a digitálnímu zanesení; jedná se pouze o převod „tlusté čáry z listu“ do digitální mapy; je nutno brát v potaz měřítko map a tloušťku čáry. Rovněž popisováno, že podoba aktuální stavby ve vztahu ke stavbě minulé nemá na otázku fakticity možného zatopení žádný vliv, stavba je ve stejných výškových poměrech, záplavy jsou mírné nedosahující intenzity normativního vymezení aktivní záplavové plochy („voda jen na holinky“). Dále se navrhovatel vymezil vůči stanovení plochy Rr na cizím pozemku, který má plnit funkci lesa, stejně tak se vymezil vůči stanovené možnosti zástavby této plochy Rr pouze 80 m2; tento rozsah považuje za neodůvodněný.

53. Odpůrce poukázal na koncentraci návrhových bodů ve vztahu k námitkám týkajících se oprávněného investora a stanoviska orgánu ochrany lesa. Poukázal však na to, že dle § 48a odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon), ve znění do 31. 12. 2023 nebyl příslušným orgánem ochrany lesa k vyjádření krajský úřad. Současně mu není zřejmé, jak by tato otázka mohla zasáhnout do práv navrhovatelů. Odpůrce vychází z toho, že nelze zpochybňovat stanovenou aktivní záplavovou zónu, ani zónu Q100. Je–li záplavové území vymezeno čarou, není důvod se dle odpůrce domnívat, že by stavba mohla být umístěna v rámci této čáry, měla by být umístěna až za ní, a to už z prosté opatrnosti pro ochranu života, zdraví a majetku. Byť odpůrce nesouhlasí se zrušujícím rozsudkem, že by ke stavbě mělo být přihlíženo, existence stavby jako takové na věci nic nemění. Původní povolená stavba byla menší a na jiném místě, změnu podoby stavby je nutno klást pouze k tíži navrhovatelů. Stavba samotná je vyšší, než je přípustné; byla odtěžena zemina svahu, postavena opěrná zeď a stavba od upraveného terénu převyšuje povolený limit. Důvodem zvolené úpravy bylo nejen záplavové území, ale i zadání, ZÚR, PÚR a charakter území s malými rekreačními objekty.

54. K dotazu soudu stran koncentrace námitkových bodů navrhovatelé uvedli, že přeobraz svého nynějšího rozhojnění spatřují v námitce, že územní plán nebyl projednán se všemi dotčenými orgány – sem podřazují navrhovatelé jak neprojednání s oprávněným investorem, tak opomenutí krajského úřadu jako orgánu ochrany lesa, když plocha Rr byla rozšířena do lesa, na pozemky třetích osob, které nejsou ve vlastnictví žalobce.

55. V rámci minulého ústního jednání bylo prováděno dokazování katastrálními mapami, mapami se zákresem záplavových území zákresem v územním plánu. Krajský soud z vlastní iniciativy jako důkaz nyní provedl aktuální snímek ortofoto, obdobným snímkem se zakreslení záplavových území a snímek s vrstvou koordinačního výkresu územního plánu. Dále jako důkaz provedl závazné stanovisko Krajského úřadu Jihočeského kraje, nadřízeného orgánu územního plánování, ze dne 9. 5. 2023, č. j. KUJCK 41031/202 – potvrzující zamítavé stanovisko orgánu územního plánování – nesoulad stavby navrhovatelů s územním plánem, ZÚR a PÚR, neboť se nachází v aktivní záplavové zóně; jedná se o závazné stanovisko z řízení o dodatečném povolení stavby navrhovatelů, přičemž stavba nebyla ve výsledku dodatečně povolena. Dále za účelem zjištění podoby původního územního plánu předložen z téhož správního spisu o dodatečném povolení e–mail ze dne 8. 6. 2023 Krajského úřadu Jihočeského kraje obsahující výňatek textové části minulého územního plánu k relevantní ploše Individuální rekreace IR. Dále byly jako důkaz pro další seznámení se s charakterem území provedeny jako důkaz fotografie z vyjádření k návrhu odpůrce ze dne 23. 9. 2024. Dokazováno bylo rovněž navrhovateli odkazovaným stanoviskem Povodí Vltavy ze dne 11. 5. 2022 a rozhodnutím Městského úřadu Strakonice, vodoprávního úřadu, ze dne 29. 8. 2022.

56. K návrhu odpůrce doplněno dokazování o dvě barevné fotografie stavby.

57. Účastníci dále shodně vycházeli z navrhovateli předloženého výřezů detailu hlavního výkresu předchozího územního plánu, zákres plochy IR v dané lokalitě.

VIII. Posouzení věci krajským soudem

58. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v mezích podaného návrhu (§ 101d) odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b) s. ř. s.) stejně jako ze závazného právního názoru vyjádřeného ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2024, č. j. 6 As 350/2023–50.

59. Návrh není důvodná.

60. Na prvním místě krajský soud poukazuje na setrvalou judikaturu Ústavního soudu a správních soudů k podobě přezkumu územních plánů správními soudy tak, jak ji přehledně a stručně shrnul Nejvyšší správní soud například ve svém rozsudku ze dne 6. 3. 2024, 6 As 103/2023–57 (rozsudky správních soudů jsou dostupné na www.nssoud.cz), z čehož krajský soud vychází: „

19. Z judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu vyplývá apel na určitou zdrženlivost při přezkumu územního plánu obce. Schvalování územně plánovací dokumentace patří nejen do samostatné působnosti obce, ale zároveň představuje nedílnou součást ústavně garantovaného práva na samosprávu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 7. května 2013 sp. zn. III. ÚS 1669/11, N 76/69 SbNU 291 či nález ze dne 14. května 2019 sp. zn. III. ÚS 3817/17, N 78/94 SbNU 73, bod 57). Pořízení územního plánu je komplikovaný proces, jehož výsledkem je konsensus mezi různými skupinovými a individuálními zájmy obyvatel přijatý v podmínkách konkrétní obce. Územně plánovací dokumentaci je třeba posuzovat v kontextu práva kraje (či obce) na samosprávu, které inherentně zahrnuje i právo uspořádat své územní poměry podle vlastních představ.

20. Obecně platí, že vlastník pozemku nemá právo na to, aby bylo v novém územním plánu zachováno dosavadní funkční vymezení pozemku. Současně je však třeba vlastníky dotčených pozemků chránit před nesprávnými, iracionálními či svévolnými změnami územního plánu. Nejvyšší správní soud již v minulosti uvedl, že „z tohoto důvodu je celý proces pořizování územně plánovací dokumentace podroben právní reglementaci, a to zejména stavebním zákonem a jeho prováděcími předpisy. V těchto mantinelech se popsané rozhodování odehrává, a úkolem soudu je tak pouze sledovat, zda se obec v rámci tohoto procesu pohybovala v jejích mezích“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. dubna 2008 č. j. 4 Ao 2/2008–42 nebo ze dne 18. září 2018, č. j. 6 As 211/2018). Jinak řečeno, úkolem soudu je bránit jednotlivce před excesy v územním plánování (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. října 2007 č. j. 2 Ao 2/2007–73, č. 1462/2008 Sb. NSS nebo ze dne 18. ledna 2017 č. j. 6 As 237/2016–35), nikoliv určovat, jakým konkrétním způsobem má být určité území využito, zda je toto využití optimální, atd. (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. března 2008 č. j. 2 Ao 1/2008–51, ze dne 5. února 2009 č. j. 2 Ao 4/2008–88, ze dne 31. srpna 2011 č. j. 1 Ao 4/2011–42, ze dne 10. června 2021 č. j. 7 As 20/2021–72 či již cit. rozsudek č. j. 6 As 211/2018).“ 61. Ohledně požadavků na samotné odůvodnění jak územního plánu a rozhodnutí o námitkách pro stručnost krajský soud odkazuje na následující body citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, ze kterého zdůrazňuje, že „čím obecněji jsou námitky formulovány, tím obecnější může být i odůvodnění jejího zamítnutí v územním plánu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. ledna 2017 č. j. 6 As 237/2016–33, zdůraznění doplněno). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud též uvedl, že „jestliže dotčená osoba vyslovila pouze nesouhlas se zásahem do vlastnického práva bez bližšího vysvětlení, pak odpůrce není povinen domýšlet za ni všechny možné myslitelné výtky vůči zvolenému řešení. Své povinnosti dostojí i stručnou obhajobou závažnosti veřejného zájmu, jež navrhované funkční zařazení pozemku sleduje. Je jistě chybou, když odpůrce toto odůvodnění nevztáhne výslovně k podané připomínce, správní soud nicméně může důvody pro vypořádání připomínky nalézt v jiných částech územního plánu.“ 62. Těmto požadavkům odpůrce ve svém souhrnu vyhověl. Byť jeho vypořádání námitek navrhovatelů, resp. původního navrhovatele není prostou nepřesností, v kontextu odůvodnění územního plánu jako celku, s přihlédnutím k obecnosti vznesených námitek obstojí.

63. Nejprve se krajský soud zabýval vznesenými námitkami proti procesu přijímání územního plánu – on–line veřejné projednání, vyzvané dotčené orgány.

64. Co se týče veřejného projednání, jak již uvedl krajský soud v minulém rozsudku, v dané době byl opakovaně vyhlašován nouzový stav z důvodu pandemie a v letech 2020 a 2021 proto nebylo neobvyklé on–line projednávání návrhů územních plánů, jak doporučovalo i Ministerstvo pro místní rozvoj v pokynu ze dne 8. 4. 2020, č. j. MMR–20343/2020–81. K průběhu projednávání viz str. 81 textové části územního plánu. Navrhovatel při pořizování územního plánu řádně uplatnil námitku a soudu není zřejmé, jakým způsobem mohl být navrhovatel způsobem projednání zkrácen na svých právech, když žádné takové zkrácení ani neuvádí.

65. V rámci podaného návrhu je dále namítáno, že „žalovaný neprojednal, podle jeho názoru, pořízený územní plán se všemi dotřenými orgány státní správy, neboť z textové části napadeného územního plánu není vůbec zřejmé, jaký okruh dotřených orgánů žalovaný vymezil“. Ani tato námitka není důvodná.

66. Jednak textová část územního plánu obsahuje vyhodnocení stanovisek dotčených orgánů (str. 109 a násl.), jednak se okruh vyzvaných/seznámených dotčených správních orgánů a dalších osob podává ze správního spisu, neboť zde jsou listiny, jejichž prostřednictvím byly jednotlivé dotčené správní orgány vyzvány, aby uplatnily svá stanoviska včetně doručenek. S kým bylo v procesu přijímání územního plánu jednání je postaveno na jisto.

67. Následně je až v řízení před Nejvyšším správním soudem doplňováno, že došlo k opomenutí oprávněného investora Povodí Vltavy, s. p. Oprávněný investor ve smyslu § 23a stavebního zákona jako vlastník, správce nebo provozovatel veřejné dopravní nebo veřejné technické infrastruktury není přísně vzato dotčeným správním orgánem, nicméně k jeho opomenutí nedošlo – viz oznámení a doručenky – oznámení o zahájení řízení o vydání územního plánu a data konání veřejného projednání ze dne 28. 12. 2020 a další, které mu byly doručovány tak, jak docházelo ke změnám termínů. Povodí Vltavy mělo právo se k územnímu plánu vyjádřit, nikoli povinnost.

68. Co se týče věcných námitek, nejprve krajský soud odkazuje na závěry zrušujícího rozsudku v bodě 23, dle něhož „námitky stěžovatele byly sice stručné, avšak bylo z nich patrno, že navrhovatel brojí proti zrušení zastavitelnosti všech sporných pozemků. Naopak z nich ovšem nebylo ani náznakem patrno, že námitka požaduje zachování zastavitelnosti alespoň nejsevernější části pozemku p. č. XA z důvodu přesahu nepovolené stavby na tento pozemek. Odpůrce tak neměl důvod posuzovat námitky jinak než jako požadavek na celkovou zastavitelnost těchto pozemků, resp. z pohledu možnosti umístit na tyto pozemky stavbu jako celek. Odpůrce k pozemkům parc. č. XA a XE skutečně při vypořádání námitek uvedl, že jsou zcela v záplavové zóně Q100 a že aktivní zóna záplavového území sahá téměř až k jejich severní hranici. Neakceptoval proto obecnou námitku znehodnocení pozemků a poukázal na nemožnost umisťování staveb v aktivní zóně záplavového území.“ 69. Tvrzení o celkové dostupné zastavitelnost pozemků ve výši 1 346 m2 uvádí navrhovatelé ve svém návrhu a zcela explicitně i ve své replice ze dne 31. 10. 2023. Uvedené číslo je součtem výměr pozemků p. č. XA (979 m2), XE (251 m2), XD (60 m2), XC (28 m2) a XB (28 m2). Jak již minule krajský soud uvedl, jsou–li dva největší pozemky navrhovatele p. č. XA, XE rozsáhle omezeny existencí aktivní zóny záplavového území, nemohl mít žalobce při jakékoli podobě územního plánu takovouto plochu k dispozici pro svoji výstavbu. Není tedy čistě matematicky pravda, že by jim nový územní plán přinášel celkem 13x menší území k zástavbě.

70. Rozporuje–li nyní při druhém jednání navrhovatel a) stanovený limit zástavby 80 m2, pak v kontextu vznesených námitek a návrhových bodů, které se vůči tomuto regulativu přímo nevymezovaly, neshledává krajský soud ani tuto argumentaci důvodnou. Navrhovatelé svým návrhem brojí primárně proti vymezené ploše zeleně Z, nikoli vůči umístění a rozsahu plochy Rr. Jakkoli vymezení těchto ploch spolu implicitně souvisí, neboť plocha Rr je „vnořena“ dílem do plochy zeleně Z, dílem do plochy lesa, zcela konkrétní a včasnou argumentaci krajský soud postrádá. Jak se podává z vypořádání námitky č. 3, tento regulativ představuje úpravu původního návrhu územního plánu, dle něhož byla původní maximální zastavitelná plocha včetně zpevněných ploch a chodníčků stanovena na 99 m2. Námitce č. 3 bylo vyhověno. Uvádí se, že „[v] kontextu probíhajících pozemkových úprav byla ve spolupráci s pozemkovým úřadem dohodnuta max. velikost jednotlivých stavebních pozemků u rekreačních objektů 80 m, bez regulativu zastavitelnosti“. Dále je odůvodněno, že „jednotlivé stavební pozemky vymezené pro rekreační objekty budou o velikosti 99 m s podmínkou, že velikost hlavních staveb bude maximálně 80 m. U stávajících objektů, které již dosahují této velikosti, nebude možné realizovat další přístavby. Tato úprava návrhu ÚP Štěkeň se týká nejen rekreačních objektů v Osadě Štěkeň – V Rybníčkách, ale všech rekreačních objektů v celé lokalitě podél řeky Otavy.“ Je zřejmé, že stanovená hodnota vychází z určité znalosti lokality, znalosti podoby existujících chat a jejich rozměrů (srov. bod 19 vyjádření odpůrce ze dne 15. 9. 2023, kde popisuje velikosti chat původního navrhovatele). Původní navrhovatel, byť navrhoval jiný mechanismus úpravy zastavitelnosti, vztahoval svoji námitku k lokalitě jako celku, nikoli vůči samotné ploše Rr, stejně tak ani nerozporoval řešené limity zastavěnosti v m2. Pouhá otázka navrhovatele a) při ústním jednání, proč zrovna 80 m2, proč ne 81 m2 (cca plocha stavby navrhovatelů), není něco, k čemu by se mohl krajský soud více věnovat, případně se i zabývat proporcionalitou takovéhoto limitu.

71. Proti prostorovému vymezení plochy rekreace Rr není v podaném návrhu brojeno, to činí navrhovatel a) opožděně až při druhém ústním jednání, když nesouhlasí s tím, že plocha Rr je rozšiřována i severně, tj. do pozemku p. č. XJ, který je pozemkem určeným k plnění funkce lesa a je ve vlastnictví třetí osoby. Touto argumentací se krajský soud s ohledem na to, že nemá předobraz v podaném návrhu, nemohl zabývat (§ 101b odst. 2 věty druhé s. ř. s.).

72. Jak dále popsal Nejvyšší správní soud v bodě 24 zrušujícího rozsudku, celý pozemek p. č. XA není jako celek záplavové zóně stoleté povodně Q100. Jak vyplývá z důkazu mapovými podklady z databáze HEIS založeného na č. l. 74 soudního spisu (…) zcela se v záplavové zóně Q100 nachází jen pozemek parc. č. XE, zatímco úzké pruhy na západ a východ od pozemku st. p. XF při severním okraji pozemku parc. č. XA jsou mimo záplavové území Q100. Samotný pozemek st. p. XF zakrojený do pozemku parc. č. XA však svým jižním okrajem přiléhá až k okraji záplavového území Q100. Toto záplavové území zasahuje též z větší části na pozemek parc. č. XB, zatímco pozemky parc. č. XC a XD jím zasaženy nejsou. Samotná aktivní zóna záplavového území pak končí (s přihlédnutím k měřítku mapového podkladu) cca 1 m jižněji, než kam dosahuje záplavové území Q100, a nedosahuje ani k jižnímu okraji pozemku st. p. XF.“ 73. Uvádí–li však odpůrce v rozhodnutí o námitkách navrhovatelů, že „[p]ozemky parc. č. XA a XE v k. ú. X jsou v návrhu ÚP Štěkeň oproti stávajícímu platnému územnímu plánu zahrnuty do nezastavěného území s funkčním využitím „Z – plochy zeleně soukromé“, neboť na těchto pozemcích není možné umisťovat žádné stavby z důvodu aktivní záplavové zóny.“, pak je zřejmé, jak popisuje i Nejvyšší správní soud, že v případě pozemku p. č. XA se jedná o nesprávnou, nepřesnou argumentaci. S ohledem na obecně formulovanou námitku navrhovatelů dožadujících se bez bližšího vysvětlení zachování zastavitelnosti všech sporných pozemků v celém jejich rozsahu však toto konstatování nevede k závěru o nezákonnosti výroku napadeného územního plánu, jelikož z textové části územního plánu se podávají i další důvody pro omezení zastavitelnosti.

74. Odpůrce uvádí, že vycházel ze stanoviska orgánu ochrany lesa, z toho vychází i samotní navrhovatelé tak, jak plyne z jejich vyjádření předložených soudu po zrušujícím rozsudku. Zde zcela nově navrhovatelé namítají, že „oprávnění uplatňovat stanoviska a klást požadavky na územně plánovací dokumentaci žalovaného náleželo Krajskému úřadu Jihočeského kraje, nikoli Městskému úřadu Strakonice.“ Navrhovatelé vycházejí z toho, že pokud se krajský úřad nevyjádřil, lze předpokládat, že se se stanoviskem obecního úřadu neztotožnil, jinými slovy, že s ním nesouhlasil. Mají za to, že MěÚ Strakonice vznesl jako nepříslušný orgán státní správy požadavek, v jehož přímém důsledku „došlo k omezení maximální zastavitelné plochy na pozemcích žalobce a přímo se tak dotýká jeho práv“. Navrhovatelé popisují, že územní plán explicitně popisuje zasažení jejich pozemků tímto regulativem. Jinými slovy namítají, že na základě nezákonného stanoviska správního orgánu došlo ke změně vymezení zastavitelného území, což zasahuje do jejich práv.

75. Jak v souladu se správním spisem popisuje i Nejvyšší správní soud v bodě 3 zrušujícího rozsudku, Městský úřad Strakonice vydal dne 21. 10. 2020 koordinované stanovisko, v němž z pozice orgánu ochrany lesa uvedl: „Za státní správu lesů (…) V textové a mapové části návrhu územního plánu Štěkeň požadujeme zřetelné a jasné uvedení skutečnosti, že v chatové kolonii Štěkeň (západně od městyse Štěkeň, v lesním komplexu v blízkosti řeky Otavy) budou v rámci digitálního zaměření tohoto území stávající stavby sloužící pro rekreaci zahrnuty do plochy rekreace. V návaznosti na tyto plochy bude zřetelně vyznačeno území určené pro rozšíření stávající zástavby, označené jako plocha rekreace návrhová, které bude společně se stávající plochou rekreace tvořit jasně stanovenou výměru v m. Jakákoliv další výstavba nad rámec takto stanovené souhrnné výměry nebude možná. Je nutné, aby si této skutečnosti byli majitelé chat (popř. další investoři staveb) vědomi a do budoucna nebylo jakýchkoliv pochyb ohledně regulativů stanovených v rámci možné výstavby v této chatové oblasti.“ Totožné stanovisko bylo vydáno i dne 19. 1. 2021, ve kterém úřad doplnil, že „podle § 48a odst. 2 písm. a) lesního zákona Krajský úřad Jihočeského kraje, OŽP, uplatňuje stanovisko k územně plánovací dokumentaci, pokud tato dokumentace umisťuje rekreační stavby na lesní pozemky (což je tento případ).“ 76. Dle § 48a odst. 2 písm. a) lesního zákona, ve znění do 31. 12. 2023, platilo, že krajský úřad uplatňuje stanovisko k územně plánovací dokumentaci, pokud tato dokumentace umisťuje rekreační a sportovní stavby na pozemky určené k plnění funkcí lesa, není–li příslušné ministerstvo.

77. Jednak tato skutečnost nebyla původním odpůrcem namítána, jednak se proti stanovisku Městského úřadu Strakonice žádným způsobem v minulosti ani nevymezil (vyjma obecného návrhu zcela odlišné regulace zastavitelnosti v lokalitě). Aktuálně vznášenou námitku hodnotí krajský soud jako samostatnou námitku rozdílného obsahu a kvality oproti námitkám obsaženým v podaném návrhu.

78. Dle § 101b odst. 2 věty druhé s. ř. s. platí, že má–li návrh stanovené náležitosti (zde ano), pak již v dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body. Takto přeloženou argumentaci krajský soud nepovažuje s ohledem na její obsah a kvalitu za pouhé rozšíření již vzneseného návrhového bodu – tj. návrhového bodu, že „žalovaný neprojednal, podle jeho názoru, pořízený územní plán se všemi dotřenými orgány státní správy, neboť z textové části napadeného územního plánu není vůbec zřejmé, jaký okruh dotřených orgánů žalovaný vymezil“. Obsah a směřování těchto bodů je odlišný. S krajským úřadem jako dotčeným orgánem státní správy byl návrh projednán.

79. S přihlédnutím k uvedenému pak ani absence explicitního stanoviska krajského úřadu dle § 48a odst. 2 písm. a) lesního zákona nemůže vést v tomto případě k věcnému závěru soudu o nezákonnosti vydaného územního plánu. Rovněž MěÚ Strakonice je obecně při pořizování územního plánu dotčeným správním orgánem s patřičnou odborností a akceptoval–li pořizovatel, resp. odpůrce jeho stanovisko a přijal–li v něm vtělenou myšlenku, pak i pokud zde vstoupil obecní úřad do působnosti krajského úřadu, bylo na odpůrci, jakou vůli k regulaci výstavby v dané lokalitě projeví. Skutečností rovněž zůstává, že krajský úřad se vůči přijímané podobě územního plánu v tomto směru nevymezil. Krajský soud přitom nesouhlasí s interpretací navrhovatelů, že by „mlčení“ krajského úřadu znamenalo jeho nesouhlas.

80. Původní navrhovatel v námitce při pořizování územního plánu v obecné rovně navrhl jiný způsob regulace výstavby v daném území. Navrhoval, „aby byla určena regulativem procentuální zastavitelnost předmětných pozemků, aby nedocházelo k nadměrné zástavbě na daném území“. Je zřejmé, že pro navrhovatele by za určitých podmínek mohl být takový způsob co do možností legalizace jejich stavby příhodnější, byť, jak bude popsáno níže, důvodem pro dodatečné „nepovolení“ této stavby nebyl pouze nesoulad s napadeným územním plánem. Zároveň se však jedná o poměrně obecný návrh, který by mohl vést i k mnohem přísnější regulaci. Není však úkolem krajského soudu hodnotit, zda ta či ona varianta způsobu dosažení požadovaného cíle je skutečně lepší či horší, je však důležité, aby zvolená úprava nebyla nepřiměřená. K takovému závěru však nelze v kontextu obecného návrhu jiné podoby úpravy a v kontextu aktuálního návrhu dospět.

81. Navrhovatelé namítají zásah do vlastnického práva, práva na ochranu zdraví a příznivé životní prostředí; pokles hodnoty svých pozemků kvůli omezení zastavitelnosti, negativní dopad přijaté regulace do jejich právní sféry v podobě nemožnosti legalizace jejich stavby, obecně poukazují na nenaplnění cílů dle § 43 odst. 1 stavebního zákona, neboť úprava omezuje výstavu v území, není krokem rozvoje, zachování hodnot krajiny, zajištění stability prostředí, ale je krokem opačným, který vede k omezení výstavby, konzervaci současného neuspokojivého vzhledu, rozsahu výstavby a využití území.

82. Jak by měla přijatá regulace negativně zasahovat do práva navrhovatelů na ochranu zdraví a příznivé životní prostředí není zřejmé, a proto se touto argumentací nemůže krajský soud zabývat.

83. Dle § 43 odst. 1 věty první stavebního zákona platí, že územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání (dále jen „urbanistická koncepce“), uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy, plochy změn v krajině a plochy přestavby, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. V kontextu včasně uplatněných návrhových bodů krajský soud neshledal, že tomuto úkolu by odpůrce nedostál.

84. Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku vyložil, že „krajský soud se v kontextu uplatněného návrhu byl povinen zabývat tím, zda odpůrce byl i přes uplatněné námitky oprávněn v napadeném územním plánu zahrnout doposud zastavitelné sporné pozemky do ploch soukromé zeleně (Z) jako celek a znemožnit tím stěžovateli dodatečné povolení jeho stavby. Předmětem přezkumu je samozřejmě napadený územní plán a jeho regulace, stěžovatelem uvedené a doložené informace o jím zřízené stavbě ovšem představují doklad o intenzitě dotčení v jeho právní sféře a současně důvod pro zaostření přezkumu na zákonnost a (v míře konkrétnosti uplatněných námitek ve fázi veřejného projednání) proporcionalitu přijaté regulace omezující dosavadní rozsah možného užívání sporných pozemků, resp. zejména samotného severního okraje pozemku parc. č. XA.“ (bod 27; důraz doplněn).

85. Dále popsal, že krajský soud je povinen posoudit, zda vynětí částí pozemků, na které nedopadá § 67 odst. 1 vodního zákona, tj. „z hlediska stěžovatele klíčový severní okraj pozemku parc. č. XA“ – tedy ta část pozemku, na kterém se nachází stavba navrhovatelů a pozemky parc. č. XD, XC a XB, „zda jejich vynětí ze zastavitelných ploch a s tím spojená namítaná konzervace současného stavu území nepředstavuje bezdůvodný zásah do vlastnického práva stěžovatele s ohledem na charakter posuzovaného území a na stěžovatelem označené požadavky na územní plán v § 43 odst. 1 stavebního zákona“. To vše úměrně obecnosti návrhu navrhovatelů.

86. Dle § 67 odst. 1 vodního zákona platí, že v aktivní zóně záplavových území se nesmí povolovat ani provádět stavby s výjimkou vybraných vodních děl.

87. Jak je popisováno v návrhu, dne 25. 4. 2022 byla podána žádost o dodatečné povolení stavby navrhovatelů. Stavba byla shledána v dané lokalitě nepřípustnou. Dle navrhovatelů je jedinou překážkou jejího dodatečného povolení je nesoulad s napadeným územním plánem, což spojují se zásahem do svých veřejných subjektivních práv popisují–li, že dopady nového územního plánu negativně pocítili již právě v řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby. Poukazuje–li navrhovatel a) při ústním jednání, že stavební úřad nedostál své poučovací povinnosti v řízení o odstranění stavby, pak tato argumentace, jakož i veškerá argumentace týkající se vývoje stavby jako takové (umístění, výška, stavebnětechnické řešení stavby apod.), není v tomto řízení podstatná. Taková argumentace by měla vliv ve zmiňovaném řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby.

88. Argumentují–li navrhovatelé tím, že pouze aktuálně přezkoumávaný územní plán je překážkou dodatečného povolení její stavby, zcela tomu tak není. V řízení o dodatečném povolení stavby bylo vycházeno z toho, že stavba nejen že je v rozporu s nyní řešeným územním plánem, ale je i v rozporu se ZÚR a PÚR, neboť se nachází v aktivní zóně záplavového území a zóně Q100. To nutně vede i k závěru, že stavba koliduje s § 67 odst. 1 vodního zákona.

89. Krajský soud si je vědom navrhovateli odkazovaného vyjádření Povodí Vltavy a vodoprávního úřadu a s ohledem na závěry zrušujícího rozsudku nyní vysvětlí, proč je nepovažuje za rozhodné. Povodí Vltavy a vodoprávní úřad, jak plyne z jeho rozhodnutí, vycházeli z jimi spatřované nejistoty zákresu s ohledem na měřítko mapy a s ohledem na nejednoznačnost bylo proto žádosti navrhovatelů vyhověno. Zcela odlišný náhled se však podává ze závazného stanoviska nadřízeného orgánu územního plánování – Krajského úřadu ze dne 9. 5. 2023, č. j. KUJCK 53967/2023, „Závazné stanovisko k záměru „Dodatečné povolení objektu individuální rekreace X“ na pozemcích p. č. st. XF, p. č. XA, XC a XD v k. ú. X“. V tomto stanovisku se krom nesouladu stavby s přezkoumávaným územím plánem uvádí: Předmětný záměr se dle územně analytických podkladů nachází v záplavovém území s periodicitou 100 let (Q100) a v aktivní zóně záplavového území viz obr. č. 2 a 3. [obrázek anonymizován] Úřad dále konstatuje nesoulad záměru s PÚR a ZÚR, neboť tyto vedou k omezení zástavby v záplavových územích.

90. Nelze zapomínat, že „[s]ouhlas vodoprávního úřadu dle § 17 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, má význam pouze pro stavby v záplavovém území mimo jeho aktivní zónu (příp. pro taxativně stanovený výčet staveb, které je možné v aktivní zóně provádět). Stavbu provedenou ve stanovené aktivní zóně záplavového území v rozporu s § 67 odst. 1 citovaného zákona nelze dodatečně povolit.“ (právní věta rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2017, č. j. 6 As 129/2016–35).

91. Polemizuje–li navrhovatel a) při druhém ústním jednání soudu se samotným stanovením těchto záplavových zón a vyjadřuje pochybnosti o naplnění předpokladů pro jejich vyhlášení, těmito skutečnostmi se krajský soud nemůže zabývat. Jak popisuje územní plán, záplavové území je zde vyhlášeno opatřením obecné povahy Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 10. 9. 2014, č. j. KUJCK 50910/2014/OZZL/31, a toto opatření obecné povahy není předmětem tohoto soudního přezkumu. Stejně bez významu jsou i popisy podoby minulých povodní; mezi účastníky je nesporné, že stavba navrhovatelů byla zaplavena, pro věc samotnou to však nemá hlubší význam. Obdobně i protiargumentace, že i minulá chata navrhovatelů by byla zaplavena úplně stejně (obdobný výškopis).

92. Navrhovatelé se závěry uváděného závazného stanoviska nadřízeného orgánu územního plánování nesouhlasí, skutečností však zůstává, že na základě tohoto závazného stanoviska byla žádost původního navrhovatele o dodatečné povolení stavby pravomocně zamítnuta jimi odkazovaným rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského Kraje ze dne 26. 3. 2023, č. j. KUJCK 71834/2023. Tímto rozhodnutím bylo odvolání jejich právního předchůdce zamítnuto a rozhodnutí stavebního úřadu o zamítnutí žádosti potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí již nebylo brojeno žalobou. Navrhovatelé namítají, že zatímco Povodí Vltavy a vodoprávní úřad dle nich správně hodnotí stupeň nejistoty zákresu povodňových území v mapě, krajský úřad vychází z digitalizovaných map, u kterých nedošlo k novému přesnějšímu vyměření toho, kde probíhá hranice aktivního záplavového území a kde zóny Q100. V tom však krajský soud a priori vadu neshledává, zejména nemůže–li v tomto řízení věcnou správnost tohoto závazného stanoviska, jehož správnost se presumuje, přezkoumávat. Jakkoli lze opáčit, že presumována je i správnost vyjádření Povodí Vltavy a rozhodnutí vodoprávního úřadu, z těchto listin nebylo stavebním úřadem vycházeno tak, aby bylo dospěno k závěru, že stavba se nachází mimo aktivní záplavovou zónu. Jak a zda se správní orgány v rámci řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby vypořádaly se stanoviskem povodí a vodoprávního úřadu je otázkou, kterou se nelze v tomto řízení zabývat. To mohlo být předmětem žaloby proti uvedenému odvolacímu rozhodnutí, kdyby taková žaloba byla podána.

93. Z uvedených důvodů proto krajský soud vychází z toho, že původnímu navrhovateli nebyla znemožněna dodatečná legalizace stavby tím, že odpůrce zahrnul doposud zastavitelné sporné pozemky do ploch soukromé zeleně Z jako celek (srov. bod 27 zrušujícího rozsudku). Neúspěch při legalizaci jeho stavby není založen pouze na tomto. Ve světle těchto skutečností týkajících se zřízené stavby nevidí krajský soud prostor „pro zaostření přezkumu na zákonnost a (v míře konkrétnosti uplatněných námitek ve fázi veřejného projednání) proporcionalitu přijaté regulace omezující dosavadní rozsah možného užívání sporných pozemků, resp. zejména samotného severního okraje pozemku parc. č. XA.“ (bod 27 zrušujícího rozsudku), když přitom ani z námitek podaných při pořizování územního plánu „nebylo ani náznakem patrno, že námitka požaduje zachování zastavitelnosti alespoň nejsevernější části pozemku p. č. XA z důvodu přesahu nepovolené stavby na tento pozemek.“ (bod 23 zrušujícího rozsudku).

94. Ani samotné vynětí pozemků či jejich částí ze zastavitelných ploch nehodnotí krajský soud jako bezdůvodný zásah do vlastnického práva navrhovatelů, a to i s ohledem na charakter posuzovaného území s přihlédnutím k požadavkům § 43 odst. 1 stavebního zákona.

95. Tyto pozemky jsou situované v rekreační lokalitě poblíž řeky Otavy, v místě se nachází více či méně drobné chaty. Územní plán vymezuje podmínky ochrany krajinného rázu (str. 38) jako zachování stromové vegetace, zohlednění krajinného utváření s tím, že extenzivní vývoj výstavby samot je prakticky ukončen a bude orientován na obnovu, revitalizaci a modernizaci stávající zástavby. „Přístavby rekreačních objektů (chatová kolonie roztroušených chat v lesním komplexu západně od městyse Štěkeň) v plochách rekreace Rr – velikost staveb hlavních bude max. 80 m, resp. půdorysné rozšíření stavby hlavní nesmí tuto velikost překročit.“ V ploše Rr, která je mezi spornými pozemky navrhovatele umístěna (cca p. č. st. XF) jsou přípustné stavby a zařízení pro rekreaci (rodinná rekreace, penziony, hotely), podmíněně přípustná je přístavba rekreačních objektů tak, jak je již citováno v předchozí větě. Mezi sporné pozemky navrhovatele je „vnořena“ zastavitelná plocha Rr, v jejímž rámci je možno realizovat stavební činnost. Výstavba v lokalitě jako takové není proto zcela vyloučena, je však dána historickou podobou území. Argumentace navrhovatelů je prakticky navázána na jejich aktuální stavbu a konkrétní argumentace mimo rámec této stavby, ze které by bylo zřejmé, proč by měla být zachována zastavitelnost sporných částí pozemků jako celku, ve své podstatě chybí (krom otázky poklesu hodnoty, viz níže). Obecný návrh jiné podoby regulace, v jejímž případě by navrhovatelé doufali v dodatečné povolení své stavby, tedy jiné úpravy, která by ve vztahu k jejich zájmům byla příznivější, sama o sobě jakékoli nepřiměřenosti nesvědčí. Sami navrhovatelé na jedné straně vychází z toho, že cílem úpravy je zachování charakteru dané oblasti coby chatové kolonie a zamezení zahušťování výstavby (tento cíl schvalují), na straně druhé v podaném návrhu nesouhlasí s omezením výstavby, konzervace současného neuspokojivého vzhledu, rozsahu výstavby a využití území. Pro takové hodnocení zde však není opora.

96. Jak bylo již naznačeno, navrhovatelé nemohou podstatnou část pozemků bez ohledu na podobu územního plánu zastavit z důvodu aktivního záplavového území a zóny Q100. Zbývá poté menší dílčí část mimo tuto zónu, kde však, jak již soud uvedl výše, byla převážně na jiném pozemku navrhovatelů (p. č. st. XF), vymezena zastavitelná plocha Rr. Doplňuje–li navrhovatel a) při jednání, že plocha je rozšířena na pozemek ve vlastnictví třetí osoby plnící funkci lesa, pak je nutno konstatovat, že prostorové vymezení lochy Rr nebylo předmětem samotného podaného návrhu, stejně tak předmětem návrhu nebyl ani pozemek p. č. st XF, kde se původně nacházela chata právního předchůdce navrhovatele. V daném místě (lokalitě), s ohledem na omezené prostorové možnosti, není zřejmé, proč by omezení výstavby na 80 m2 mělo být nepřiměřeným zásahem do práv navrhovatelů. Brojí–li navrhovatel a) při opakovaném ústním jednání proč právě 80 m2, pak ani takováto námitka nebyla v návrhu uvedena, stejně tak nebyla předmětem námitek v průběhu pořizování územního plánu. S ohledem na zjištěnou podobu lokality (ortofoto, fotografie), jelikož se jedná o chatovou oblast poblíž řeky, je pochopitelná zřejmá (ani navrhovateli nerozporovaná) vůle odpůrce zamezit rozsáhlejší zástavbě, vzniku rozsáhlejších staveb. Stejně tak nebylo v podaném návrhu brojeno v kontextu uvedené zastavitelé plochy otázkou vyváženosti veřejných a soukromých zájmů (srov. bod 30 zrušujícího rozsudku).

97. Jakkoli se v tomto případě jedná o pořízení nového územního plánu, je–li argumentováno ztrátou hodnoty pozemků oproti minulé regulaci, není možno zcela odhlédnout od původní podoby územního plánu, který, byť vymezoval zastavitelé území rozsáhleji, stále možnosti nové výstavby limitoval. Minulá regulace uvádí: „Na levém břehu řeky Otavy jsou na okraji lesa situovány objekty individuální rekreace (chat). Vzhledem k tomu, že chaty jsou na jedné straně ohraničeny lesem a na druhé strany je záplavové území řeky Otavy (nečinná inundace) není vhodné tyto objekty plošně rozšiřovat nebo zahušťovat o nové objekty.“ Bylo umožněno provádět přístavbu hlavního objektu o max. 15 % původní plochy a zřizovat drobné doplňkové objekty. Jak uvedl krajský soud již v minulém rozsudku, „[v] kontextu vyjádření odpůrce a jím předkládaného rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 23. 6. 2023, č. j. KUJCK 71834/2023, může krajský soud pouze dodat, že minimálně podle tohoto rozhodnutí, proti kterému žalobce nebrojil dále žalobou, „dle předchozího ÚP ani nebylo přípustné zahušťovat stávající zástavbu novými stavbami, přípustné bylo pouze zvětšení zastavené plochy stávajících staveb, a to pouze o 15 %. Projednávaná stavba tak stejně nerespektuje ani regulativa předchozího ÚP.“ V tomto kontextu je tvrzení navrhovatelů o poklesu hodnoty jejich pozemků pouhým nepodloženým tvrzením.

IX. Závěr a náklady řízení

98. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru o nedůvodnosti podaného návrhu, a proto jej ve smyslu § 101d odst. 2 věty druhé s. ř. s. zamítl.

99. Navrhovatel v podaném návrhu rovněž uvedl, že vzhledem k postupu stavebního úřadu mu nezbývá jiné cesty, než se domáhat spolu s návrhem na zrušení územního plánu i přezkumu rozhodnutí stavebních úřadů, tj. zmiňovaného rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 23. 6. 2023, č. j. KUJCK 71834/2023, a jemu předcházejícího prvostupňového správního rozhodnutí. Jelikož z návrhu, podání, nebylo zřejmé, zda žalobce míní brojit i proti těmto rozhodnutím stavebních úřadů v řízení před správním soudem, přípisem ze dne 16. 8. 2023, č. j. 51 A 27/2023–20, jej krajský soud informoval, že podaný návrh hodnotí jako návrh na zrušení opatření obecné povahy dle § 101a odst. 1 věty první s. ř. s. a pokud mají být předmětem soudního přezkumu i uváděná správní rozhodnutí, musí navrhovatel v tomto směru svůj návrh upravit, ev. podat samostatnou žalobu. K takovému kroku navrhovatel nepřistoupil a krajský soud se proto tímto rozhodnutím více nezabýval.

100. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 s. ř. s., podle kterého, nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

101. Procesně úspěšný odpůrce je malou obcí prvního typu, u které neshledal krajský soud důvodu k nepřiznání náhrady nákladů řízení (§ 60 odst. 7 s. ř. s.).

102. Náklady zastoupení odpůrce spočívají v odměně za řízení před krajským soudem (před a po zrušovacím rozsudku) a Nejvyšším správním soudem.

103. Náklady zastoupení odpůrce spočívají v odměně za sedm úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k návrhu, účast na jednání před soudem, vyjádření ke kasační stížnosti, replika, písemné vyjádření po zrušujícím rozsudku, účast na jednání) celkem v částce 6 x 3 100 Kč + 4 620 = 23 220 Kč [§ 7, § 9, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) ve spojení s odst. 3, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v rozhodném znění dle data úkonu] a v náhradě hotových výdajů za sedm úkony právní služby 6 x 300 + 450 Kč = 2 250 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 25 470 Kč.

104. Cestovné zástupce odpůrce činí za jednání dne 1. 11. 2023 za celkovou vzdálenost 126 km za cestu z Tábora do Českých Budějovic a zpět, při průměrné spotřebě pohonných hmot 0,067 l/1 km, 41,20 Kč za 1 litr benzinu dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., vyhláška o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad a sazby základní náhrady za 1 km jízdy dle stejné vyhlášky. Podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu činí náhrada za promeškaný čas advokátky 4 x 100 Kč (ztráta času za 4 započaté půlhodiny na cestě Tábor – České Budějovice a zpět), tj. 400 Kč. Jízdné včetně náhrady za promeškaný čas činí celkem 1 403 Kč. Obdobně tak v případě jednání dne 11. 6. 2025, dle aktuální právní úpravy, v částce 1 666 Kč.

105. Celkem 28 539 Kč bez DPH, Jelikož je zástupce odpůrce je plátcem daně z přidané hodnoty, celkem 34 532 Kč. Tuto částku je navrhovatel povinen uhradit k rukám zástupce odpůrce ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. K tomu krajský soud doplňuje, že zástupce odpůrce požádal o zaslání této částky na bankovní účet č. 211 864 546/0600.

Poučení

I. Vymezení věci II. Návrhové body III. Vyjádření odpůrce, replika navrhovatele IV. Průběh ústního jednání soudu dne 1. 11. 2023 V. Dosavadní výsledky soudního přezkumu VI. Vyjádření účastníků po zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu VII. Průběh ústního jednání dne 11. 6. 2025 VIII. Posouzení věci krajským soudem IX. Závěr a náklady řízení