51 A 29/2024–65

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: P. Š. bytem zastoupen advokátem Mgr. Ondřejem Trnkou, LL.M. Advokátní kancelář Ondřej Trnka, s. r. o. sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti: I) CETIN, a. s. sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 – Libeň II) Povodí Vltavy, státní podnik Sídlem Holečkova 3178/8, Smíchov, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2024, KUJCK 94400/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Na základě žádosti stavebníka společnosti SUNNY PORT IN, a. s., vydal stavební úřad Městský úřad Český Krumlov rozhodnutí ze dne 23. 6. 2023, č. j. MUCK 42818/2023/ODSH/ls, kterým podle § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v rozhodném znění, vydal stavební povolení v navazujícím řízení dle zákona č. 100/2021 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), v rozhodném znění, stavební povolení na stavbu „Zóna bydlení a občanské vybavenosti Dolní Vltavice, SO–01 komunikace a chodníky.

2. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo žalovaným zamítnuto jako nepřípustné postupem dle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť žalovaný dospěl k závěru, že žalobce není účastníkem řízení.

3. Žalovaný popsal, že žalobce uplatnil nesprávně postavení účastníka dle § 9c odst. 3 písm. b) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí z pozice tzv. dotčené veřejnosti, které však svědčí pouze právnickým osobám splňujícím podmínky v § 3 písm. i) bodě 2 téhož zákona. To uvedl žalobci již i stavební úřad, který dále popsal, že jím vznesené námitky hodnotí jako námitky nikoli dotčené veřejnosti, ale pouze veřejnosti ve smyslu § 3 písm. h) téhož zákona.

4. Žalovaný neshledal účastenství žalobce ani dle § 109 písm. e) stavebního zákona, neboť neshledal, že žalobce by mohl být dotčen prováděním stavby, přičemž popisuje–li dopad rozsahu záměru na široké okolí, jedná se o skutečnosti, které se týkají nikoli stavebního, ale územního řízení. Žalovaný popsal podobu prací tak, že „v případě části SO–01 komunikace a chodníky, která je nemovitostem odvolatelů 3 nejblíže, se jedná o stavební úpravy (částečné rozšíření) silnice III/1638 na pozemku p.č. XA v k.ú. X, na níž bude napojena křižovatkou navržená pozemní komunikace větev 1. V případě těchto stavebních úprav silnice ani v případě výstavby všech ostatních větví komunikací a chodníků v rámci předmětné stavby se nejedná o žádné trhací či demoliční práce.“ V tomto kontextu žalovaný dále vycházel ze vzdálenosti stavby od nemovitostí žalobce, která činí přibližně 1 km, a z terénních podmínek – staveniště se nachází na úrovni o 20 metrů níže směrem k vodní nádrži Lipno, což snižuje potenciální vizuální i jiný dopad stavby na žalobcovi nemovitosti. Rovněž dospěl k závěru, že užívání přístupové cesty zůstane zachováno bez omezení, a že stavba nikterak neomezuje přístup žalobce k jeho nemovitostem.

II. Stručný obsah žaloby

5. Žalobce považuje napadené rozhodnutí jako celek za nezákonné, protože se žalovaný nezabýval jeho odvolacími námitkami. Pokud soud rozhodnutí zruší, žalobce očekává, že se žalovaný bude jeho námitkami věcně zabývat. Dále namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí kvůli nedostatku důvodů, protože žalovaný ignoroval všechny jeho podané argumenty, včetně specifické argumentace odlišné od ostatních odvolatelů.

6. Žalobce následně popisuje právní úpravu účastenství ve správním řízení se závěrem, že dojde–li správní orgán k závěru, že osoba není účastníkem řízení, je povinen o tom rozhodnout postupem dle § 28 odst. 1 správního řádu. To však správní orgány neučinily a s žalobcem jednaly jako s účastníkem řízení a žalobce v rámci řízení aktivně vystupoval. Žalovaný dokonce dle obsahu spisu hodnotil otázku účastenství žalobce (založený soubor map, položka 16 spisu), rozhodnutí dle § 28 odst. 1 správního řádu nicméně nevydal. Až napadeným rozhodnutím žalovaný zcela v rozporu § 28 odst. 1 správního řádu zamítl jeho odvolaní jako nepřípustné a vůbec se nezabýval uplatněnými odvolacími důvody.

7. Žalobce namítá, že posuzování účastenství musí správní orgány provést ihned, a pokud by účast odmítly, měly by vydat usnesení dle § 28 odst. 1 správního řádu. Pokud by otázka účastenství závisela na posouzení věci samé, mohou správní orgány rozhodnout až v konečném rozhodnutí, avšak musí vypořádat všechna tvrzení dotyčné osoby. Žalobce považuje postup žalovaného za procesní vadu, jelikož mu tím bylo upřeno právo se proti usnesení o účastenství odvolat a reagovat na argumentaci žalovaného. Současně nesouhlasí s výkladem, že správní orgán „přiznává“ účastenství – toto vyplývá přímo ze zákona (ex lege) a není výsledkem úvahy správního orgánu. Žalobce se domnívá, že jeho práva budou realizací záměru přímo dotčena, a to vlivem zvýšené dopravy, narušením prostředí a úbytkem pohodlí bydlení.

8. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 17. 10. 2024 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Popsal, že žalobce se přihlásil stavebnímu úřadu jako účastník stavebního řízení až na výzvu k seznámení se s podklady pro rozhodnutí, s nesprávným odkazem na § 9c odst. 3 písm. b) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Jako fyzická osoba tedy žalobce nemohl být účastníkem řízení dle tohoto zákona. Stavební úřad žalobce nepovažoval za účastníka řízení ani dle stavebního zákona, ostatně žalobce ani žádné skutečnosti, které by tomu svědčily, neuvedl.

10. Žalovaný je přesvědčen, že přihlášení žalobce do řízení nevyvolalo povinnost stavebního úřadu vydat usnesení dle § 28 odst. 1 správního řádu, protože zde nebyly skutkové pochybnosti o žalobcově neúčasti. Z formulace přihlášení bylo jasné, že žalobce nesplňuje podmínky účastenství, a sdělení o neúčasti nebylo nutné, jelikož žalobce o této skutečnosti věděl z rozhodnutí a mohl podat odvolání, což učinil. Až v odvolání žalobce požádal o účastenství jako vlastník sousední nemovitosti dle § 109 písm. e) stavebního zákona. Tento požadavek posoudil žalovaný v rámci odvolacího řízení podle § 92 odst. 1 správního řádu, jelikož meritorní rozhodnutí již bylo vydáno, a nikoli dle § 28 odst. 1 správního řádu, s odkazem na závěr poradního sboru ministerstva vnitra č.

64. Na základě těchto argumentů považuje žalovaný žalobu za nedůvodnou.

IV. Průběh ústního jednání

11. Dne 27. 11. 2024 proběhlo ve věci ústní jednání, při kterém setrvali účastníci na svých dosavadních podáních. Žalobce upřesnil, že s ohledem na skutečnost, že výrok I. napadeného rozhodnutí byl rozsudkem zdejšího soudu 61 A 27/2024–110, zrušen a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení, napadá již pouze výrok II. Žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2008, č. j. 2 As 8/2008–39.

V. Posouzení věci krajským soudem

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ve znění pozdějších předpisů, (dále jen s. ř. s.).

13. Žaloba není důvodná.

14. Nosným důvodem podané žaloby je nesouhlas žalobce s postupem žalovaného, který jeho odvolání zamítl pro nepřípustnost. Má za to, že na místě bylo postupovat dle § 28 odst. 1 správního řádu a o jeho účastenství rozhodnout samostatným usnesením. Až v bodě 3.18 žalobce stručně popisuje, byť současně uvádí, že má za to, že posouzení jeho účastenství nebude předmětem soudního rozhodování, postavení účastníka mu svědčí. Uvádí–li toto žalobce, musí se krajský soud zabývat i důvody, na jejichž základě má žalobce za to, že účastníkem řízení byl.

15. Žalobce ve svém podání ze dne 8. 5. 2023 vůči stavebnímu úřadu nadepsaném jako „Přihlášení do zahájeného stavebního řízení“ uvedl, že v souladu s § 9c odst. 3 písm. b) zákona o posuzování vlivů na životní prostřední oznamuje svoji účast v tomto územním řízení (sic!) a k zahájenému navazujícímu stavebnímu řízení podává uvedené námitky. Námitky se týkaly účelového dělení projektu (tzv. salámová metoda), nedostatečné kapacity příjezdové komunikace č. III/1638, likvidace odpadních vod, výjimky dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“). V rámci odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu jsou popsány námitky žalobce s odůvodněným závěrem, že žalobci nesvědčí účastenství dle uvedeného ustanovení zákona a že jeho námitky jsou vzaty v potaz a vypořádávány jako námitky veřejnosti ve smyslu § 3 písm. h) v návaznosti na § 9c odst. 1 a 2 téhož zákona. Žalobce zároveň nebyl v rámci rozhodnutí uveden jako účastník (srov. § 68 odst. 2 a § 69 odst. 2 správního řádu). Odvoláním ze dne 26. 7. 2023 žalobce brojil proti rozhodnutí stavebního úřadu a toto své jinak blanketní odvolání následně podáním ze dne 7. 8. 2023 doplnil. Krom věcných námitek uvedl, že „záměr má být povolen mimo jiné na pozemku parc. č. XA v k. ú. X. Ten se nachází v blízkém, byť nikoli mezním, sousedství Dotčených pozemků (pozemky p. č. XB a XC v téže k. ú. ve vlastnictví žalobce – pozn. soudu). Ovšem pro Účastníky (žalobce – pozn. soudu) tento pozemek představuje jedinou příjezdovou a přístupovou cestu k Dotčeným pozemků. Vzhledem k tomu a k rozsahu Záměru a dopadu, který nepochybně bude na široké území vč. Dotřených pozemků mít, se Účastníci domnívají, že jejich vlastnické právo k Dotřeným pozemkům může být prováděním Záměru přímo dotčeno.“ Žalobce k tomu uvedl, že naplňuje jak § 3 písm. i) bod 1 zákona o posuzování vlivu na životní prostředí, tak předpoklady účastenství dle § 109 písm. e) stavebního zákona. Následně se podáním ze dne 24. 8. 2023 žalobce vyjádřil i k podaným odvoláním a podáním ze dne 25. 4. 2024 a 2. 7. 2024 i k podkladům rozhodnutí.

16. Žalovaný rovněž do spisu založil několik map, zákresů nemovitostí žalobců a stavebního záměru, jako například tento: Zákres nemovitosti žalobce ve vztahu ke stavbě „X“ Zdroj: správní spis Na tomto zákresu jsou shora zaznačeny nemovitosti žalobce, je zde označen pozemek se silnicí III/1638, hranice staveniště a změřena vzdálenost vzdušnou čarou mezi hranicí staveniště a nemovitostmi žalobce s hodnotou 854 m. Obdobně i zde: Ortofoto polohy nemovitosti žalobce a staveniště „X“ Zdroj: správní spis; soudem zvýrazněno staveniště v modrém kruhu, v červeném kruhu lokalita nemovitostí žalobce, žlutě příjezdová komunikace V.A Procesní postup žalovaného 17. S ohledem na převažující žalobní argumentaci se krajský soud na prvním místě zabývá procesním postupem žalovaného, který žalobce primárně napadá.

18. Dle § 92 odst. 1 věty první správního řádu platí, že nepřípustné odvolaní správní orgán zamítne. Vedle toho § 28 odst. 1 poté v případě pochybností o postavení účastníka řízení stanovuje, že za účastníka bude v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak. O tom, zda osoba je či není účastníkem, vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o jehož účasti v řízení bylo rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm vyrozumí. Postup podle předchozí věty nebrání dalšímu projednávání a rozhodnutí věci. Výklad pojmu „pochybnost“ vyložil Nejvyšší správní soud v rozsudku, na který žalovaný odkazuje, k tomu viz bod 25 níže.

19. Žalobcem předkládanou otázkou postupu odvolacího orgánu v situaci, ve které je odvolací orgán přesvědčen, že osoba, která podala odvolání, není účastníkem řízení, správní soudy již v minulosti vyřešily. Již Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 8. 12. 2010, č. j. 30 Ca 115/2009–48, vyložil, že „jednal–li správní orgán I. stupně nesprávně s někým jako účastníkem řízení, přičemž tato vada vyšla najevo až po podání odvolání, odvolací orgán zamítne jeho odvolání postupem podle § 92 odst. 1 správního řádu z roku 2004.“ 20. Krajský soud v Brně popsal, že „měl–li správní orgán za účinnosti starého správního řádu (zákona č. 71/1967 Sb.) povinnost rozhodovat o tom, že někdo není účastníkem řízení a neučinil tak, tj. nesprávně s někým jednal jako s účastníkem řízení, odvolací orgán mohl jeho odvolání zamítnout jako nepřípustné (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 8/2005–118, ze dne 7. 12. 2005, publikované ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 825/2006), pak za obdobné výslovně zakotvené povinnosti v ustanovení § 28 správního řádu lze vyslovit závěr, že jednal–li správní orgán I. stupně nesprávně s někým jako s účastníkem řízení, přičemž tato vada vyšla najevo až po podání odvolání, odvolací orgán zamítne jeho odvolání postupem podle ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu.“ Kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2011, č. j. 5 As 34/2011–70, zamítnuta. Nejvyšší správní soud mimo jiné popsal, že považuje za nepřípustné „takové odvolání, které podala osoba, která nebyla účastníkem řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2009, č. j. 5 As 6/2009 – 94)“. Podrobně poté vysvětlil, proč je nutno postupovat dle § 92 odst. 1 správního řádu a nikoli dle § 28 odst. 1 téhož zákona: „Žalovaný v posuzované věci postupoval správně, když po zjištění, že stěžovateli nesvědčí účastenství v územním řízení, zamítl jím podané odvolání jako nepřípustné podle ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu. Jiný postup žalovaného by v posuzované věci nebyl správný ani účelný. Nelze se ztotožnit s názorem stěžovatele, že pokud v územním řízení nedošlo k vydání usnesení dle ustanovení § 28 odst. 1 správního řádu, že daná osoba není účastníkem konkrétního řízení, je tato osoba nadále oprávněným účastníkem řízení a odvolání podané touto osobou se nemůže považovat za nepřípustné. Tato argumentace stěžovatele odporuje materiálnímu pojetí účastenství. Z materiálního pojetí účastenství vyplývá, že účastníkem řízení je osoba, které zákon takové postavení přiznává, a to bez ohledu na to, zda s ní správní orgán jako s účastníkem jedná či nikoli.“ 21. K obdobným závěrům dospěl v minulosti i zdejší soud v rozsudku ze dne 22. 6. 2011, č. j. 10 A 24/2021–28, ve kterém popsal, že „[p]ostupu žalovaného nelze vytknout pochybení namítané žalobcem v tom smyslu, že přednostně mělo být v tomto případě rozhodováno o jeho účastenství v tomto řízení, a teprve následně řešit podané odvolání. Takový postup by byl v rozporu s principem ekonomie správního procesu (srov. § 6 odst. 1 správního řádu). Je–li podáno odvolání osobou, která se domnívá či tvrdí, že je, resp. měla být účastníkem správního řízení, ale správní orgán prvního stupně s ní jako s účastníkem řízení nejednal, posoudí odvolací orgán toto jí tvrzené postavení přímo v rámci projednávání podaného odvolání. Vydávat samostatné rozhodnutí podle ustanovení § 28 odst. 1 správního řádu, jak navrhuje žalobce, by bylo neodůvodněným plýtváním prostředků a času jak z hlediska správního orgánu, tak především ve vztahu k účastníkům řízení. Nadto možnost bránit se proti vydanému rozhodnutí soudní cestou v rámci správního soudnictví je i v takovém případě účastníkům zachována, o čemž koneckonců svědčí i projednávaný případ. V této souvislosti je ještě možné připomenout rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (SJS 749/2001) vážící se sice k předchozímu správnímu řádu, které však lze vztáhnout i na novou úpravu, kde Vrchní soud uvedl, že „námitku toho, kdo tvrdí, že byl jako účastník řízení pominut, uplatněnou poprvé až v podaném odvolání (rozkladu), je nutno řešit v rámci samotného řízení o odvolání nebo rozkladu (§ 59 a násl. správního řádu, resp. postupem podle § 57 odst. 1 správního řádu). V této fázi řízení není již místo pro řešení této otázky samostatným procesním rozhodnutím o ní“.“ Totožně vyznívají i závěry rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2013, č. j. 62 A 15/2021–60, jehož právní věta shrnuje, že „[p]okud osoba, s níž správní orgán I. stupně ve správním řízení nejedná jako s účastníkem, podá řádný opravný prostředek (rozklad), nemusí správní orgán II. stupně vydávat usnesení podle § 28 odst. 1 správního řádu, ale rozhodne přímo o podaném opravném prostředku. Dospěje–li k závěru, že jej podala osoba, která není účastníkem správního řízení, zamítne jej jako nepřípustný podle § 92 odst. 1 správního řádu.“ Ačkoli Nejvyšší správní soud tento rozsudek svým rozsudkem ze dne 8. 10. 2013, č. j. 6 As 17/2023–28, zrušil, učinil tak ze zcela jiných důvodů, když vyložil, komu v daném správním řízení svědčilo postavení účastníka.

22. Se závěry odkazovaných rozsudků správních soudů se zdejší soud plně ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Žalovaný postupoval správně, pokud odvolání žalobce zamítl jako nepřípustné a nevydával k této otázce samostatné usnesení. Nutnost takového postupu ze správního řádu tak, jak již vyložily správní soudy v citovaných rozsudcích, neplyne.

23. Byť krajský soud nepovažuje v tomto případě s ohledem na citované rozsudky za rozhodné, zda prvostupňový správní orgán žalobce za účastníka považoval či nikoli, nelze přehlédnout, že z rozhodnutí stavebního úřadu plyne, že ten žalobce za účastníka nepovažoval, když jej ani v souladu s § 68 odst. 2 a § 69 odst. 2 správního řádu za účastníka neoznačil. To koresponduje i se samotným odůvodněním rozhodnutí, ve kterém stavební úřad popisuje, že žalobce nemůže být účastníkem tak, jak tvrdí dle § 9c odst. 3 písm. b) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, a proto jeho námitky vypořádává „pouze“ jako námitky veřejnosti ve smyslu § 3 písm. h) téhož zákona.

24. Poukazuje–li žalobce na to, že v případě usnesení dle § 28 odst. 1 správního řádu je proti takovému usnesení přípustné odvolání, tato skutečnost na shora vysloveném nic nemění (viz bod 20 shora).

25. Co se týče odkazu žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2008, č. j. 2 As 8/2008–39, č. 1657/2008 Sb., pak v případě stavebního úřadu je tento odkaz přiléhavý. V právní větě tohoto rozsudku Nejvyšší správní soud vyložil, že „[u]snesení o tom, zda osoba tvrdící své účastenství účastníkem řízení je, či nikoli, není správní orgán povinen vydávat v případech, kdy není třeba provádět jakékoli právní hodnocení věci nad rámec prosté aplikace normy; o takový případ se jedná v situaci, kdy je toto účastenství expressis verbis řešeno přímo v zákoně. Stejně může postupovat i v případě, kdy pro posouzení této otázky není třeba provést skutková šetření. V ostatních případech je nutno vycházet z existence „pochybností“ (§ 28 odst. 1 věta první správního řádu z roku 2004) a musí být o tvrzeném účastenství vydáno usnesení.; Postup, kdy o tvrzeném účastenství nebude vydáno usnesení (a věc bude vyřešena toliko neformálním sdělením), je třeba omezit na zcela nesporné situace, a v hraničních případech postupovat cestou vydání usnesení ve smyslu § 28 odst. 1 věty druhé správního řádu z roku 2004, podrobeného instanční kontrole.“ Žalobce uplatnil v řízení před stavebním úřadem své účastenství dle ustanovení, které na něj bez jakýchkoli pochyb nedopadalo a stavební úřad se jeho účastenství věnoval ve svém rozhodnutí ve věci samé. Proti postupu stavebního úřadu však žalobce nebrojí. Žalobce brojí proti postupu žalovaného, na který však dle závěru krajského soudu dopadá shora citovaná judikatura, v jejímž kontextu krajský soud neshledal žalobcem namítané pochybení.

26. Namítá–li žalobce, že se v řízení před žalovaným opakovaně vyjadřoval a nahlížel do správního spisu, odpovídá to jeho účastenství v odvolacím řízení.

27. Krajský soud uzavírá, že žalovaný postupoval procesně správně, pokud o účastenství žalobce nerozhodoval samostatným usnesením, ale podané odvolání zamítl pro nepřípustnost z důvodu, že bylo podáno osobou neoprávněnou. Tak, jak plyne dále z níže uvedeného, krajský soud neshledal v kontextu uplatněných žalobních bodů vad ani v závěru žalovaného, že žalobce nebyl účastníkem řízení. V.B Účastenství žalobce 28. Žalobce v bodě 3.18 podané žaloby popisuje, že ačkoli se jeho nemovitosti nacházejí skutečně dál od záměru, jeho provádění do práv žalobce zasáhne, a to vytížením přístupové cesty k pozemku stavební technikou a nákladními automobily, zhoršením životního prostředí nebo snížením pohody bydlení v souvislosti s prováděním stavby (hlučnost, prašnost, úbytek živočichů atp.). Tyto dopady považuje žalobce s ohledem na rozsah záměru a charakter území za zřejmé, resp. takový zásah do svých práv považuje žalobce za nepochybný.

29. Žalobce již neuvádí, o jaké ustanovení kterého zákona své účastenství opírá. Dle hodnocení krajského soudu žalobce své účastenství opírá o § 109 písm. e) stavebního zákona, dle kterého je účastníkem řízení i vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může–li být jeho vlastnické právo prováděním stavby přímo dotčeno. To koresponduje s tím, že právě až v odvolání se žalobce domáhal svého účastenství dle tohoto ustanovení.

30. Otázku sousedství ve smyslu uvedeného ustanovení je nutno posuzovat v každé věci individuálně. Současně musí být dána možnost přímého dotčení vlastnického práva stavbou, musí existovat reálná možnost, že stavba přímo zasáhne do práv vlastníka sousední nemovitosti, například zhoršením kvality prostředí (hluk, prašnost), omezení přístupu ke světlu, omezení přístupu k nemovitosti apod (srov. např. bod 24 a násl. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2018, č. j. 9 As 215/2018–33, či například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2009, č. j. 5 As 67/2008–111, č. 2029/2010 Sb. NSS).

31. Žalovaný vycházel z toho, že nemovitost žalobců se nachází přibližně 900 m od pozemků, na kterých je situován stavební záměr a zároveň pak více než 300 m od silnice III/1638 coby hlavní příjezdové cesty k žalobcově nemovitostem; užívání příjezdové cesty nebude v důsledku provádění stavebního záměru narušeno či omezeno v míře, ve které by žalobci znemožnila či omezila přístup k jeho nemovitostem; nebudou prováděny trhací či demoliční práce; z pohledu žalobce se staveniště svažuje k břehu Lipna o cca 20 výškových metrů. Tyto úvahy žalovaného žalobce v rámci podané žaloby účinně nezpochybňuje.

32. Argumentace žalobce o svém účastenství je v tomto případě pouze zcela obecná, bez jakéhokoli konkrétního propojení mezi jeho vlastnickým právem a povolovanou stavbou. Takto obecná argumentace může být užita prakticky k jakékoli stavbě. Konkrétní popis dopadů do sféry žalobce, který by byl provázán se situací na místě samém, chybí. Taková obecná argumentace proto závěry žalovaného nezpochybňuje. V.C Zbylé námitky 33. Jak již krajský soud uvedl výše, to, že žalobce nahlížel do spisu, činil vyjádření, není rozhodné. Naopak upřel–li by v rámci odvolacího řízení žalovaný tato jeho práva, jednalo by se o závažnou procesní vadu. Skutečnost, že v odvolacím spise je založeno 6 map území s měřením vzdálenosti nemovitostí žalobce a že žalovaný i slovy žalobce jeho účastenství důkladně posuzoval svědčí pouze tomu, že žalovaný shromáždil podklady pro své rozhodnutí ve vztahu k žalobci.

VI. Závěr a náklady řízení

34. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Náhradu nákladů řízení při jednání ostatně žalovaný ani nepožadoval (§ 60 odst. 7 s. ř. s.). Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

36. V případě osob zúčastněných na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci II. Stručný obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Průběh ústního jednání V. Posouzení věci krajským soudem V.A Procesní postup žalovaného V.B Účastenství žalobce V.C Zbylé námitky VI. Závěr a náklady řízení