51 A 38/2023– 120

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. et Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobců: a) Ing. V. Č. b) Mgr. M. Č. oba bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) J. Ž. 2) RNDr. E. B. oba bytem X oba zastoupeni advokátkou Mgr. Hanou Grinacovou sídlem Arbesovo náměstí 257/7, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2023, č. j. 037421/2023/KUSK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V této věci se soud zabývá otázkou, zda mělo být vydáno společné povolení na přístavbu a stavební úpravy rodinného domu č. p. XA, přístřešek, domovní část kanalizační a plynové přípojky, retenční nádrž, vsakovací jámu a tepelné čerpadlo na pozemcích parc. č. st. XB a parc. č. XC v katastrálním území X (dále „stavební záměr“).

2. Žalobci vlastní sousední pozemky parc. č. XA a parc. č. st. XB, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. XC. S povolením stavebního záměru nesouhlasí.

3. Osoby zúčastněné na řízení (dále „stavebníci“) požádaly dne 30. 8. 2021 u Městského úřadu Brandýs nad Labem–Stará Boleslav (dále „stavební úřad“) podle § 94j zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), o společné povolení stavebního záměru. K žádosti stavebníci mj. přiložili: – projektovou dokumentaci ke stavebnímu záměru vypracovanou Ing. A. M. v červenci 2021 (dále „projektová dokumentace“), – posouzení vlivu stavby na proslunění bytů a denní osvětlení obytných místností rodinných domů č. p. XA, XB a XC vypracované Mgr. D. K. v říjnu 2021 (dále „studie proslunění“), – hydrogeologický posudek možnosti a podmínek vsakování dešťových vod do vrstev horninového prostředí vypravovaný RNDr. T. V. dne 29. 11. 2021 (dále „hydrogeologický posudek“), – souhlasné závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Středočeského kraje se sídlem v Praze ze dne 26. 1. 2022, č. j. KHSSC 04157/2022 (dále „závazné stanovisko KHS“).

4. Orgán územního plánování nevydal ke stavebnímu záměru ve stanovené lhůtě závazné stanovisko podle § 96b stavebního zákona, a proto stavební úřad vycházel z toho, že šlo tzv. fiktivní stanovisko v souladu s § 4 odst. 9 větou druhou téhož zákona, které je souhlasné a bez podmínek.

5. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 3. 1. 2023, č. j. MÚBNLSB–OSÚÚPPP–997/2023–JANJSI (dále „prvostupňové rozhodnutí“), podle § 94p stavebního zákona schválil stavební záměr. Nepřisvědčil přitom námitkám žalobců týkajícím se rozporu stavebního záměru s územním plánem obce Jenštejn ve znění změny č. 1 s účinností od 3/2020 (dále „územní plán“), s charakterem okolní zástavby a s územní studií Nového Jenštejna z května 2016 (dále „územní studie 5/2016“). Stavební úřad rovněž neshledal důvodnou námitku žalobců, že stavební záměr ve skutečnosti není pouhou přístavbou, nýbrž samostatnou stavbou dalšího řadového domu. Podle stavebního úřadu dále stavební záměr splňuje veškeré požadavky z hlediska požární bezpečnosti, nakládání s dešťovými vodami, minimálních odstupových vzdáleností, pohody bydlení, vlivu provádění stavebního záměru na okolní pozemky a na proslunění sousedních rodinných domů.

6. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali žalobci odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 3. 2023, č. j. 037421/2023/KUSK (dále „napadené rozhodnutí“), zamítl. K posouzení souladu stavebního záměru s územním plánem si žalovaný podle § 149 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „správní řád“), vyžádal od nadřízeného orgánu územního plánování potvrzení závazného stanoviska ze dne 19. 9. 2022, č. j. 110927/2022/KUSK (dále „závazné stanovisko ze dne 19. 9. 2022“). Žalovaný shodně se stavebním úřadem neshledal odvolací námitky žalobců důvodnými s tím, že ke svým tvrzením nepředložili žádné důkazy.

II. Obsah podání účastníků a průběh jednání

7. Žalobci v žalobě namítají, že stavební záměr byl schválen v rozporu se zákonem, neboť zasahuje do jejich vlastnického práva a práva na příznivé životní prostředí. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zejména nesprávně posoudil námitky týkající se narušení pohody bydlení, obtěžování pohledem a zabránění výhledu. Nezohlednil přitom, že stavební záměr ve skutečnosti není pouhou přístavbou, ale zcela novou a samostatnou stavbou. Správní orgány dále chybně posoudily soulad stavebního záměru s územním plánem a neověřily účinky budoucího užívání stavebního záměru z hlediska možných imisí (vnikání dešťové vody, hluku z tepelného čerpadla, obtěžování pohledem). V rozporu s § 50 odst. 3 správního řádu správní orgány nezjistily všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu, a to především stran požární bezpečnosti, neboť požárně nebezpečný prostor (dále „PNP“) stavebního záměru zasahuje i na pozemek žalobců. O tom svědčí především znalecký posudek Ing. J. S. ze dne 26. 4. 2023, č. 36–1/2023 (dále „znalecký posudek Ing. S.“) hodnotící požárně bezpečnostní řešení stavebního záměru (dále „PBŘ“), který žalobci předložili k žalobě. Správní orgány rovněž nezohlednily skutečnost, že stavební záměr naruší jejich pohodu bydlení a kvalitu prostředí nad míru přiměřenou poměrům v dané lokalitě. Podrobnější skutkové a právní důvody, v nichž žalobci spatřují nezákonnost napadeného rozhodnutí, soud pro lepší přehlednost uvádí až v souvislosti s jejich vypořádáním.

8. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě setrvává na závěru, že stavební záměr je pouhou přístavbou, nikoliv samostatným rodinným domem ve smyslu § 2 písm. a) bodu 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále „vyhláška č. 501/2006 Sb.“). Soulad stavebního záměru s územně plánovací dokumentací byl řádně posouzen v závazném stanovisku ze dne 19. 9. 2022. Stavebníci doložili ke stavebnímu záměru všechny potřebné podklady, včetně studie proslunění a PBŘ, které je součástí projektové dokumentace. Tyto podklady žalobci v průběhu společného řízení nijak nezpochybnili. Znalecký posudek Ing. S. předložili soudu až po vydání napadeného rozhodnutí. Žalovaný připustil, že realizace stavebního záměru není zcela vhodná. V daném případě nicméně neexistuje žádný důvod k zamítnutí žádosti o společné povolení.

9. Stavebníci rovněž navrhují zamítnutí žaloby. Uvádějí, že žalobci pouze opakují účelové a šikanózní námitky, které uplatnili již v průběhu společného řízení. Žalobci mohli znalecký posudek Ing. S. předložit již v rámci námitek v průběhu společného řízení. Otázku PBŘ již dostatečně posoudily správní orgány se závěrem, že PNP prokazatelně nezasahuje na okolní pozemky. Znalecký posudek Ing. S. navíc vychází z nadnormativních a extenzivních požadavků, které přesahují parametry ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb – nevýrobní objekty (dále „ČSN 73 0802“). Na podporu své argumentace stavebníci k vyjádření předkládají dodatek č. 1 požárně bezpečnostního řešení stavby vypracovaný Ing. A. M. (dále „dodatek k PBŘ“).

10. Při jednání setrvali účastníci i stavebníci na svých stanoviscích a odkázali na svá písemná podání.

11. Žalobce a) uvedl, že dům kupovali v roce 2018 a neočekávali, že by bylo možné na sousedním pozemku postavit něco takového a v takovém rozsahu, který vůbec neodpovídá stavbám v okolí. Dům kupovali s tím, že na tom budou lépe než ostatní, kteří také koukají do zdi. Nyní jsou na tom ale ještě hůř než ostatní. Nikde totiž nenajdete stavbu, která by byla takto blízko sousednímu pozemku. To, co jim nyní vyrostlo 3 metry od zahrady, která je dlouhá 7 metrů, se vymyká všemu, co očekávali. V Jenštejně sice probíhaly nějaké přístavby, ty ale jasně kopírovaly domy ve stejné řadě. Cílem stavebníků bylo maximálně vyplnit celou zahradu. Žalobce to poškodilo z hlediska pohody bydlení (mají doma trvale tmu, ztratili výhled). Nebyly dodrženy věci, které byly uvedené v stavebním záměru. V postaveném domě nebude jedna, ale šest bytových jednotek v každém patře. Nebyla dodržena ani zastavěnost 70 %, neboť stavebníci zastavěli pozemek zámkovou dlažbou. PNP zasahuje na jejich pozemek.

12. Žalovaný poukázal na to, že územní plán obce Jenštejn neobsahuje žádný regulativ, který by limitoval míru zastavěnosti pozemku. Správní orgány se odkazovaly na § 21 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. s tím, že plocha schopná zasakování u rodinných domů musí splňovat koeficient 0,3, který byl dodržen. Námitka nedostatečného proslunění byla vypořádána na základě příslušných studií a posudků. Námitka ochranného pásma trafostanice nebyla uplatněna ve stavebním řízení. Ochranné pásmo se nezapočítává do zastavěnosti pozemku. Vzdálenost mezi sporným záměrem a zahradou a domem žalobců vyhovuje veřejnoprávním předpisům. Imise byly vyhodnoceny jako nevymykající se místním poměrům. Žalovaný rozumí tomu, že se poměry žalobců změnily, ale sporná stavba vyhovuje právním předpisům i územnímu plánu. Projektová dokumentace předpokládala, že jedna bytová jednotka bude v původním domě, druhá v přístavbě. Pokud by stavebníci stavbu užívali jinak, jak předpokládají žalobci, tak stavební úřad má dostatečné právní instrumenty k vyvození právní odpovědnosti stavebníků.

13. K otázce požární bezpečnosti soud při jednáni doplnil dokazování znaleckým posudkem Ing. S. (předloženým žalobci), dodatkem k PBŘ (předloženým stavebníky) a příslušnými částmi ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty (dále „ČSN 73 0802“) a ČSN 73 0833 Požární bezpečnost staveb – Budovy pro bydlení a ubytování (dále „ČSN 73 0833“). Současně předestřel, v čem se podle jeho názoru závěry znaleckého posudku Ing. S. a dodatku k PBŘ rozcházejí. Pověřená pracovnice žalovaného upozornila, že správní orgány vycházely z PBŘ, z kterého vyplývalo, že PNP nepřesahuje na sousední pozemky. Sporná stavba je 3 metry od hranice pozemků a více než 10 metrů od domu žalobců. Znalecký posudek byl předložen až v soudním řízení, navíc ani z něj podle ní nevyplývá, že by zde vznikalo nějaké zvýšené nebezpečí ve vztahu k nemovitostem žalobců. Naopak žalobce a) při jednání poukázal na to, kam až zasahuje PNP dle znaleckého posudku Ing. S. na pozemku žalobců. Navíc uvedl, že mají na zahradě vzrostlé stromy a gril.

14. K otázce souladu stavebního záměru s místními poměry soud podotkl, že dle projektové dokumentace stavební záměr o něco vystupuje z linie řadových domů směrem k pozemku žalobců a dal účastníkům i stavebníkům prostor se vyjádřit k tomu, jak je to v dané lokalitě s místními poměry. Žalobce a) připustil, že se poblíž nachází přístavba na pozemku parc. č. st. XA, která také vystupuje z řady, ale směrem, kam to nikomu nevadí, a využívají ji současní majitelé domu. Navíc jde o nízkou budovu, nikoli 10 metrů vysokou jako v tomto případě. Dále zmínil přístavbu související s pozemkem parc. č. XB (jde o dům na pozemku parc. č. st. XC, pozn. soudu), což je skutečně přistavěný dům, ale je přistavěný v jedné řadě. Konečně zmínil domy v ulici Soukenická, které tam původně vůbec nebyly, ale ty také negativně neovlivnily pohodu bydlení v okolí. Pověřená pracovnice žalovaného k tomu podotkla, že sám žalobce a) připouští, že se v lokalitě vyskytují přístavby. I stavba na pozemku parc. č. st. XA se přibližuje hranici sousedního pozemku, možná je k ní ještě blíže. Stavební záměr se nachází v lokalitě, kde jsou jednak nové řadové domy, jednak stará historická zástavba rodinných domů. Daná lokalita je dost zahuštěná. Obec Jenštejn se nachází blízko Prahy a není zde takový prostor pro zachování soukromí jako např. u rezidenčních čtvrtí. Žalobci nemají subjektivní právo na to, aby jejich poměry (včetně výhledu) zůstaly nezměněny. Stavebník měl tu výhodu, že měl k dispozici větší pozemek, což ale nelze klást k jeho tíži. Nebyly zde regulativy, které by zástavbu závazně korigovaly. Žalobce a) reagoval sdělením, že tento dům kupovali mj. proto, že měli za to, že ten výhled tam budou mít dlouhodobě.

15. Dále soud provedl dokazování fotografiemi předloženými žalobci při jednání, které měly zachycovat stav před a po postavení sporné stavby. Žalobkyně b) k tomu uvedla, že zásah do pohody bydlení žalobců je do očí bijící. Žalobce a) upozornil, že na jedné z fotografií je zachycena nová zámková dlažba na místě, kde dříve byla zeleň. S touto dlažbou se nepočítalo ani v návrhu stavebníků. Dále uvedl, že fotografie zachycují i situaci z druhé strany jejich domu, kde je vzdálenost mezi zahradou a domem nějakých 6–7 metrů, tedy více než dvakrát tolik, co nyní postavili stavebníci. A takto je v podstatě všude v Jenštejně definována minimální odstupová vzdálenost. Nikde jinde v Jenštejně nenajdete něco, co by bylo takto blízko „namáčknuto“ na zahradu o rozměrech 7 x 7 metrů.

16. Konečně soud doplnil dokazování výkresem z územního plánu, kde je zakreslena trafostanice na pozemku parc. č. st. XA, s ohledem na vznesenou námitku, že stavební záměr nebyl posouzen z hlediska zásahu do ochranného pásma této trafostanice (k tomu viz část III.3. tohoto rozsudku).

III. Posouzení věci soudem

17. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými, po vyčerpání řádných opravných prostředků a obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel v souladu s § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je podle § 75 odst. 2 věty prví s. ř. s. vázán. Vady, k nimž by bylo nutné přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.

18. Žaloba není důvodná.

19. Stavební úřad je povinen před vydáním společného povolení směřujícího k umístění a povolení stavebního záměru posoudit jeho soulad záměru s požadavky § 94o stavebního zákona, tedy mj. zda záměr mj. splňuje požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích právních předpisů [odst. 1 písm. a)] a požadavky zvláštních právních předpisů a závazných stanovisek [odst. 1 písm. c)], a zda je dokumentace úplná, přehledná, a zda jsou v odpovídající míře řešeny obecné požadavky na výstavbu [odst. 2 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 2 písm. e) stavebního zákona a vyhláškou č. 501/2006 Sb.]. Stavební úřad též současně ověří účinky budoucího užívání stavebního záměru (odst. 3). Uvedené požadavky musejí být splněny kumulativně. To znamená, že v případě nesplnění byť jediného z nich stavební úřad žádost o vydání společného povolení zamítne (§ 94p odst. 2 stavebního zákona). III.

1. Přístavba 20. Žalobci předně namítají, že stavbu nelze považovat za přístavbu, neboť jde zcela jednoznačně o novou stavbu. Stavební záměr je koncipován jako objekt s vlastním obvodovým zdivem, vstupem, vytápěním včetně plynové přípojky a vnitřním uspořádáním tak, že na každém patře jsou v podstatě dva samostatné byty (garsoniéra 2+kk). Propojení se stávající stavbou rodinného domu skrz otvor v obývacím pokoji žalobci pokládají za zcela účelové a formální. Rozhodně se nejedná o vzájemné provozní propojení ve smyslu § 2 odst. 5 písm. b) stavebního zákona. K provedení otvoru, který zasahuje do nosné stěny domu, navíc nebylo doloženo statické posouzení. Stavební záměr může fungovat zcela samostatně, bez zázemí stávajícího rodinného domu. Přípojky elektřiny a vody lze nepochybně jednoduše vyřešit podružnými měřidly. Stavební záměr navíc zastavěnou i podlahovou plochou stávající rodinný dům přesahuje. Podle žalobců představuje stavební záměr pouze zastřený plán stavebníků k vybudování samostatného domu s byty, které budou pronajímat třetím osobám.

21. Podle § 2 odst. 5 písm. b) stavebního zákona „[z]měnou dokončené stavby je přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou.“ 22. Přístavba jako právní pojem je jedna ze změn dokončené stavby (vedle nástavby a stavební úpravy), která spočívá v (i.) půdorysném rozšíření dosavadní stavby a (ii.) jejich vzájemném provozním propojení. Zákon nestanoví způsob, jakým má být původní stavba půdorysně rozšířena. Podstatná je pouze skutečnost, že původní stavba bude půdorysně rozšířena. Rozdíl mezi přístavbou a novou stavbou (toliko přiléhající k původní stavbě) tedy spočívá prakticky pouze v tom, že přístavba je s původní stavbou vzájemně provozně propojena, např. dveřmi, chodbou či oknem, zatímco nová stavba nikoliv. Rozhodujícím pro posouzení provozní propojenosti staveb přitom není účel jejich využití, nýbrž existence či neexistence jejich komunikačního propojení. Hmotově a z hlediska dopadu na práva vlastníků okolních pozemků však může mít přístavba zcela stejné parametry jako nová stavba [srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As 72/2006–83, ze dne 17. 2. 2012, č. j. 5 As 13/2011–97, ze dne 12. 9. 2012, č. j. 8 As 11/2012–47, odst. 30, ze dne 12. 3. 2014, č. j. 6 As 120/2013–41, odst. 20, ze dne 22. 2. 2017, č. j. 6 As 312/2016–32, odst. 13, ze dne 11. 7. 2019, č. j. 10 As 87/2018–28, odst. 12–15, a ze dne 30. 3. 2021, č. j. 2 As 135/2020–29, odst. 19–21]. Právě uvedené nemění nic na tom, že změna dokončené stavby je z pohledu stavebního práva stavbou (§ 2 odst. 4 stavebního zákona), která s ohledem na své parametry podléhá příslušnému povolovacímu režimu, tj. v daném případě společnému územnímu a stavebnímu řízení podle § 94j a násl. stavebního zákona.

23. Z projektové dokumentace vyplývá, že stavební záměr tvoří přístavba a stavební úpravy rodinného domu parc. č. XA a dále přístřešek, domovní část kanalizační a plynové přípojky, retenční nádrž, vsakovací jáma a tepelné čerpadlo (viz průvodní zprávu a část B.2 souhrnné technické zprávy). Rozsah stavebního záměru je patrný ze situačního výkresu č. C.3, vnitřní dispozice jednotlivých podlaží přistavěné části jsou zřejmé z výkresů D.1.1.9, 11, 13 a 16. Vnější pohled na původní rodinný dům a plánovanou přístavbu je pak patrný z výkresů č. D.1.1.17, 18 a 20. Zastavěná plocha původního rodinného domu činí 89 m2, zastavěná plocha přístavby činí 97 m2 a její celková podlahová plocha dosahuje 212 m2. Přístavba je s původním rodinným domem dispozičně propojena dveřmi a chodbou (viz výkres č. D.1.1.9). V přízemí přístavby se nachází kuchyň s jídelnou, spíž, obývací pokoj, pracovna a technická místnost. Z východní strany byl do přístavby zřízen další samostatný vchod. V prvním patře se nachází ložnice, koupelna, dětský pokoj a šatna. V podkroví se pak nacházejí další dvě koupelny, posilovna, dětský pokoj a šatna. Připojení na vodovod, kanalizaci a rozvod plynu a elektřiny se stavebním záměrem nijak nemění, neboť kapacita stávajících přípojek je dostatečná (část B.3 souhrnné technické zprávy). V původním rodinném domě pouze dojde k výměně plynového topení a napojení na nové tepelné čerpadlo. V přistavěné části mělo být vytápění zajištěno novým plynovým kondenzačním kotlem.

24. V daném případě soud nemá pochyb o tom, že přístavba půdorysně rozšiřuje dosavadní stavbu. Uvedenou skutečnost ostatně ani žalobci nezpochybňují. Z výkresů č. D.1.1.17, 18 a 20 jednoznačně vyplývá, že původní rodinný dům a přístavba na sebe konstrukčně navazují. Je sice pravdou, že stavební záměr zastavěnou i podlahovou plochou stávající rodinný dům přesahuje. Tento poznatek nicméně nevylučuje, aby byl stavební záměr pokládán za přístavbu ve smyslu § 2 odst. 5 písm. b) stavebního zákona. Svým rozsahem totiž může mít přístavba zcela stejné parametry jako nová stavba (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 2. 2017, č. j. 6 As 312/2016–32, odst. 13), a to bez ohledu na parametry stavby stávající.

25. Dále je nutné posoudit, zda je splněna také druhá podmínka vzájemného provozního propojení stavebního záměru se stávajícím rodinným domem. Soud souhlasí se stavebním úřadem, že propojení přistavěné části je zajištěno dveřmi v přízemí. Naopak nelze přisvědčit tvrzení žalobců, že takové propojení je pouze účelové. Průchod dveřmi v přízemí mezi obývacím pokojem a chodbou (místnostmi 1.05 a 1.13) je patrný z výkresu č. D.1.1.9, podle kterého musí být stavební záměr proveden (viz podmínku č. III. 1. prvostupňového rozhodnutí). Na provozním propojení s dosavadní stavbou pak ničeho nemění ani skutečnost, že do přistavěné části bude z východní strany zajištěn též samostatný vchod, ani že bude mít přistavěná část zajištěné vlastní vytápění. Pokud jde o související námitku žalobců, že k provedení otvoru zasahujícího do nosné stěny domu, nebylo doloženo statické posouzení, soud odkazuje na technickou zprávu projektové dokumentace (část D.1.1.1), podle které budou z obývací pokoje demontovány původní terasové dveře. Z porovnání původního půdorysu přízemí rodinného domu (výkres č. D.1.1.2) a půdorysu po provedení stavebního záměru (výkres č. D.1.1.9) je přitom patrné, že právě v místě původních terasových dveří budou zřízeny propojující dveře.

26. Žalobci dále odkazovali na komentářovou literaturu, podle které je „často diskutovanou otázkou je, zda podmínka provozního propojení je splněna, není–li původní a nová část stavby propojena stavebním otvorem, ale pouze prostřednictvím zdravotně technických instalací (vnitřní vodovod, kanalizace, rozvody plynu, ústředního vytápění, elektroinstalace)“ (KÝVALOVÁ, M, SMÍŠEK, J. § 2 Základní pojmy. In: MACHAČKOVÁ, J. a kol. Stavební zákon. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 20). Tento odkaz nicméně není ve vztahu k posuzované věci přiléhavý, neboť původní rodinný dům je se stavebním záměrem propojen právě stavebním otvorem – dveřmi z obývacího pokoje. Nenastala tak situace, že by byly objekty propojeny pouze prostřednictví „zdravotně technické instalace“. V daném případě je navíc patrné, že stavební záměr je na stávající rodinný dům napojen též veškerou technickou infrastrukturou (vodovod, kanalizace a rozvod plynu a elektřiny), a je na něm v tomto směru zcela provozně závislý.

27. Lichá je rovněž námitka žalobců, že ve skutečnosti budou na každém patře v podstatě dva samostatné byty. Z vnitřní dispozice jednotlivých podlaží přistavěné části je zřejmé, že se nejedná o samostatné garsoniéry 2+kk, jak tvrdili žalobci, neboť kuchyň s jídelnou se nachází pouze v přízemí (místnost 1.11). V prvním patře a podkroví se pak nacházejí pouze dětské pokoje, ložnice, koupelny, šatny a posilovna, nikoliv samostatné byty vybavené kuchyňským koutem. Nic nenasvědčuje tomu, že by se skutečný záměr žalobců na realizaci stavebního záměru rozcházel s deklarovaným projektem (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2024, č. j. 43 A 40/2022–34, odst. 31). V této souvislosti dále stavební úřad správně poznamenal, že rodinný dům může obsahovat nanejvýše tři samostatné byty [§ 2 písm. a) bod 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb.]. Dle projektové dokumentace se však po provedení stavebního záměru budou v rodinném domě nacházet pouze dvě bytové jednotky.

28. Z hlediska naplnění znaku provozní propojenosti je pak zcela irelevantní tvrzení žalobců, že v podstatně každý z pokojů v přistavěné části bude mít vlastní balkón do ulice Zlatnická, což údajně není v dané lokalitě obvyklé. Uvedenou skutečnost by bylo možné zohlednit nanejvýše při posuzování souladu stavebního záměru s charakterem okolní zástavby, nikoliv však při posouzení otázky, zda stavební záměr naplňuje definiční znaky přístavby.

29. Soud proto shledal, že stavební záměr je v části označené jako přístavba rodinného domu skutečně přístavbou ve smyslu § 2 odst. 5 písm. b) stavebního zákona, neboť původní rodinný dům půdorysně rozšiřuje a je s ním provozně propojen. III.

2. Soulad s územním plánem a charakterem území 30. Žalobci dále namítají, že stavební záměr odporuje územnímu plánu, který dotčené pozemky zařazuje mezi stabilizované zastavěné území, tj. území sestávající se převážně z venkovských domů v historické části a z řadových domů v lokalitě Nový Jenštejn, kde jsou plochy vymezeny pro trvalé bydlení. Nová výstavba přitom musí vhodným způsobem reagovat na své okolí (tj. zejména svými prostorovými a objemovými parametry a svým umístěním) a pokud není v regulaci vybraných lokalit řečeno jinak, musí výška zástavby splňovat obecné požadavky územního plánu. V lokalitě Nový Jenštejn (např. na adrese YX) sice již byly povoleny přístavby nebo nové stavby, nikdy však neomezovaly sousední pozemky a neměly takový objem jako v daném případě. Stavební záměr zastavuje maximální možnou plochu pozemku (nikoliv méně než 50 %, jak uváděl žalovaný, ale více jak 56 %), čímž významně snižuje kvalitu bydlení v dané lokalitě. Stavební záměr se svým tvarem a technickým řešením (např. balkóny vyčnívajícími z fasády) zcela odlišuje od okolních budov a velikostně je všechny překračuje. Správní orgány se dále nevypořádaly s námitkou, že ve správním spise chybí závazné stanovisko orgánu územního plánování. Zákonná fikce souhlasného stanoviska podle § 4 odst. 9 stavebního zákona nezbavuje správní orgány povinnosti posoudit soulad stavebního záměru s regulativy územního plánu. Ani nadřízený orgán územního plánování však této povinnosti nedostál. Nadto vůbec nezohlednil předložené stanovisko autorizovaného architekta Ing. arch. M. O., Ph. D. (dále „vyjádření Ing. arch. O.“), podle kterého je cílem záměru pouze maximalizace užitnosti pozemku na úkor architektonických a urbanistických hodnot a jeho umístění je „mimořádně nevhodným až zavrženíhodným zásahem do území.“ Správní orgány rovněž vůbec neposoudily stavební záměr z hlediska zásahu do ochranného pásma trafostanice, které je patrné v koordinačním výkresu územního plánu.

31. Mezi účastníky není sporu o tom, že dotčené pozemky, na kterých má být stavební záměr umístěn, jsou územním plánem zařazeny mezi plochy SV – smíšené obytné, venkovské (dále plochy „SV“) s hlavním využitím pro stavby individuálního bydlení. Plochy SV územní plán zahrnuje do stabilizovaného zastavěného území, které se v lokalitě Nový Jenštejn sestává z řadových domů. Pro danou lokalitu územní plán nestanoví žádný koeficient zastavěnosti, koeficient zeleně ani koeficient podlažní plochy (viz část 8 textové části územního plánu). Dle části 8.1 územního plánu musí nová výstavba splňovat následující obecnou prostorovou regulaci: „a) musí vhodným způsobem reagovat na své okolí (tj. zejména svými prostorovými a objemovými parametry a svým umístěním), b) pokud není v regulaci vybraných lokalit řečeno jinak, musí výška zástavby splnit jednu z následujících podmínek: – celková výška maximálně 10 m – mimo zastavěné území obce (např. pro výstavbu rozhleden, nebo anténních stožárů) platí celková maximální výška 10 m do vzdálenosti 1000 m od věže Jenštejnského hradu – výška obvodové stěny maximálně 7 m; v takovém případě lze od této výšky pod maximálním úhlem 45° vystavět šikmou střechu do maximální výšky hřebene 5 m […].“ 32. Podle § 20 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. „[v] souladu s cíli a úkoly územního plánování a s ohledem na souvislosti a charakter území je obecným požadavkem takové vymezování pozemků, stanovování podmínek jejich využívání a umisťování staveb na nich, které nezhoršuje kvalitu prostředí a hodnotu území.“ 33. Z uvedeného vyplývá, že při vymezování pozemků a umisťování staveb na nich je třeba dbát stávající kvality prostředí a hodnotu území, a to s ohledem na cíle a úkoly územního plánování a charakter území, v němž má být posuzovaný stavební záměr umístěn.

34. Základní východiska pro určování charakteru území byla do stavebního zákona zakotvena s účinností od 24. 1. 2023. Podle § 19a stavebního zákona v tomto znění se charakter území určuje „zejména podle funkčního využití, struktury a typu zástavby, uspořádání veřejných prostranství, dalších prvků prostorového uspořádání a urbanistických, architektonických, estetických, kulturních a přírodních hodnot území, včetně jejich vzájemných vztahů a vazeb, a to především vymezením v územně plánovací dokumentaci.“ 35. V daném případě rozhodoval stavební úřad v prvním stupni o schválení stavebního záměru na základě tzv. fiktivního závazného stanoviska orgán územního plánování (viz přílohu 1192a k č. j. OSÚÚPPP–94460/2021–DRAPe). Pakliže se orgán územního plánování ke stavebnímu záměru ve stanové lhůtě nevyjádřil, došlo podle § 4 odst. 9 věty druhé stavebního zákona ex lege k vydání souhlasného závazného stanoviska. Smyslem zavedení tohoto institutu bylo urychlení povolovacího řízení a ochrana proti nečinnosti dotčeného orgánu (viz důvodovou zprávu k novele č. 403/2020 Sb. a rozsudek NSS ze dne 10. 1. 2024, č. j. 6 As 26/2023–41, odst. 22).

36. Z povahy fiktivního stanoviska je vyloučeno, aby na něj dopadaly požadavky na odůvodnění podle § 149 odst. 2 správního řádu, jak se mylně domnívají žalobci. Nechá–li si dotčený orgán marně uplynout lhůtu pro vydání závazného stanoviska, považuje se bez dalšího co do závazné části za souhlasné a bez podmínek (viz opět § 4 odst. 9 věty druhé stavebního zákona). Odůvodnění závazného stanoviska, které by shrnovalo důvody, o které se opírá závazná část, podklady pro její vydání a úvahy, kterými se dotčený orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, však v takovém případě absentuje. Obecně je samozřejmě žádoucí, aby se dotčené orgány posouzení souladu záměru se zájmy chráněnými podle stavebního zákona či jiných předpisů řádně a včas věcně zabývaly. K vydání fiktivního stanoviska by tak mělo v praxi docházet pouze výjimečně. Pokud však již k jeho vydání dojde, účastník řízení může proti němu brojit v rámci odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 20. 2. 2024, č. j. 65 A 65/2023–86). Soulad stavebního záměru s regulativy územního plánu, tedy zákonnost fiktivního souhlasného stanoviska, pak v rámci odvolacího řízení podle § 149 odst. 7 správního řádu posuzuje nadřízený orgán územního plánování. Přesně tak správní orgány v posuzované věci postupovaly, a proto jim z procesního hlediska nelze cokoliv vytknout.

37. Věcné posouzení souladu stavebního záměru s územním plánem jen tak třeba hledat v závazném stanovisku ze dne 19. 9. 2022, ve kterém se nadřízený orgán územního plánování zabýval naplněním požadavků na obecnou prostorovou regulaci.

38. Nadřízený orgán územního plánování na základě náhledu do mapových portálů (www.mapy.cz a www.cuzk.cz) porovnal stávající zástavbu z hlediska struktury a hmoty, přičemž zjistil, že se v dané lokalitě nachází hustá zástavba řadových domů o různém počtu rodinný domů, které jsou rozličných velikostí a mají odlišné střechy (ploché, sedlové, šikmé). Jedná se o poměrně hustou zástavbu se složitou geometrií uliční sítě, kde míra zastavěnosti v mnoha případech překračuje i 50 %. Podle nadřízeného orgánu územního plánování tak třípodlažní stavební záměr (2 NP + podkroví) zastřešený sedlovou střechou o výšce 9,65 metru, který je umístěn na pozemcích o výměře 464 m2 se zastavěnou plochou 211 m2 (původní rodinný dům 90 m2, přístavba 97 m2 a přístřešek 24 m2), tj. zastavěných z 45,47 %, vzhledem k okolní zástavbě z hlediska prostorového uspořádání nijak nevybočuje. Dále podotkl, že územní plán v tomto směru danou lokalitu blíže nereguluje.

39. Soud dává nadřízenému orgánu územního plánování za pravdu, že požadavky územního plánu stran prostorové regulace dané lokality jsou skutečně velmi strohé. V zásadě jediným kritériem je obecně formulovaný regulativ, podle kterého musí nová zástavba vhodným způsobem reagovat na své okolí. Za této situace pokládá soud za logické, že nadřízený orgán územního plánování zaměřil svou pozornost na posouzení charakteru území z hlediska jeho funkčního využití, typu zástavby a souvisejících urbanistických, architektonických a estetických hodnot (složitost uliční sítě, míra zastavěnosti, četnost a vzhled zástavby).

40. Argumentovali–li žalobci tím, že žalovaný (resp. nadřízený orgán územního plánování) chybně posoudil míru zastavěnosti, soud připomíná, že územní plán ve vztahu k dané lokalitě žádný koeficient zastavěnosti pozemku či podobný regulativ nestanoví. Zcela proto postačovalo, pokud správní orgány vycházely z obvyklé míry zastavěnosti v území, která má v mnoha případech překračovat i 50 %. Podle projektové dokumentace byly stavebním záměrem zasaženy pozemky parc. č. st. XA (89 m2) a parc. č. XB (375 m2) o celkové výměře 464 m2, a míra zastavěnosti tak činí 45,26 % (plocha zastavěná původním rodinným domem činí 89 m2, nikoliv 90 m2, jak uváděly správní orgány – pozn. soudu). Pakliže stavební záměr představuje vůči původnímu rodinnému domu přístavbu, nevidí soud rozumný důvod, proč by měla být míra zastavěnosti přistavenou částí počítána toliko ve vztahu k pozemku parc. č. XB. Správní orgány tudíž nepochybily, pokud míru zastavěnosti poměřovaly ve vztahu k oběma těmto pozemkům, nikoliv pouze k pozemku parc. č. XB, jak činí žalobci (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 6. 2023, č. j. 10 As 181/2021–70, odst. 10 a 15). Ani v žalobě zmiňovanou míru zastavění v rozsahu 56 % by navíc s ohledem na poměry v dané lokalitě nebylo možné pokládat za nepřiměřeně excesivní. Ve vztahu k míře zastavění je rovněž pádný poznatek stavebního úřadu, že podle § 21 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 501/2006 Sb. je pro účely vsakování dešťových vod na pozemcích staveb pro bydlení nutné, aby poměr výměry části pozemku schopné vsakování dešťové vody k celkové výměře pozemku činil v případě řadového rodinného domu a bytového domu 0,3 [viz část III. 6. a) tohoto rozsudku]. V daném případě přitom činí procento zeleně 35,3 %, a proto je i tento obecný požadavek na využívání území splněn [viz část B.1 c) souhrnné technické zprávy]. Pakliže plocha zastavěná přístavbou činí 97 m2 a přístřeškem 24 m2, nejedná se dle soudu z hlediska rozsahu zastavěnosti ve srovnání s okolní zástavbou o nijak zásadní nepoměr (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 10. 2019, č. j. 9 As 74/2018–26, odst. 19).

41. Rozpor stavebního záměru s požadavky územního plánu žalobci dovozovali především z vyjádření Ing. arch. O. Tím měli zřejmě na mysli nedatovanou a nepodepsanou přílohu k námitkám ze dne 10. 4. 2022 a k odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Je sice pravdou, že závazné stanovisko ze dne 19. 9. 2022 na předmětné vyjádření výslovně nereaguje. To však neznamená, že by v tomto rozsahu bylo závazné stanovisko ze dne 19. 9. 2022 nepřezkoumatelné. Pro posuzovanou věc je totiž podstatné, že nadřízený orgán územního plánování alespoň základně posoudil umístění stavebního záměru z hlediska charakteru daného území, čímž současně implicitně reagoval na závěry Ing. arch. O. Z fotodokumentace obsažené ve vyjádření Ing. arch. O. je patrné, že se v dané lokalitě skutečně nacházejí rodinné domy rozličných velikostí a tvarů s odlišnými typy zastřešení, jak konstatoval i nadřízený orgán územního plánování. Nepravidelné uspořádání rodinných domů různých půdorysných rozměrů je rovněž patrné ze zákresu stavebního záměru do katastrální mapy (výkres č. C.2, viz např. rodinný dům na pozemku par. č. st. X umístěný cca 100 metrů od dotčených pozemků). V dané lokalitě se tak zjevně neustálil jednotící ráz staveb, který by stávající zástavbu činil ze stavebnětechnického hlediska výrazněji homogenní (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 6. 2024, č. j. 7 As 212/2023–32, odst. 20). Dle soudu proto obstojí stěžejní závěr závazného stanoviska ze dne 19. 9. 2022, že stavební záměr co do prostorových a objemových parametrů dané lokality nijak nevybočuje [část 8.1 písm. a) územního plánu]. V této souvislosti je navíc podstatný poznatek nadřízeného orgánu územního plánování, že přístavba svou výškou nepřesahuje maximálně povolených 10 metrů, čímž je splněna alespoň jedna z podmínek obecné výškové regulace [část 8.1 písm. b) územního plánu]. Z výkresu č. D.1.1.16 vyplývá, že výška hřebene třípodlažní přístavby dosahuje 9,65 metru a vrchol atiky 9,75 metru, přičemž stávající třípodlažní rodinný dům (k němuž se přístavba napojuje) dosahuje výšky 10,295 metru. Ani z hlediska výškové regulace dané lokality či počtu podlaží se tak přístavba nijak nevymyká (srov. rozsudky NSS ze dne 15. 8. 2017, č. j. 7 As 143/2017–75, odst. 27 a 49, a ze dne 6. 3. 2023, č. j. 5 As 25/2021–174, odst. 45). Nadřízený orgán územního plánování dále správně upozornil, že územní plán z hlediska urbanistické koncepce pro stabilizované zastavěné území žádné bližší podmínky nestanoví (část 4.1 územního plánu), pouze obecně konstatuje, že se daná lokalita sestává převážně z řadových domů. Není proto zřejmé, jak by měla přístavba navazující na stávající rodinný dům urbanistickou koncepci narušovat. Závazné stanovisko ze dne 19. 9. 2022 současně vychází ze správného předpokladu, že územní studie 5/2016 danou lokalitu vůbec neřeší, neboť se týká pouze návrhové plochy Z5, a proto přístavbu nelze posuzovat prizmatem v ní obsažených požadavků.

42. Soud dále upozorňuje, že ochrana charakteru území nesmí sloužit jako nástroj k naprostému zakonzervování poměrů dané lokality a zabránění jakékoliv výstavby (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, č. j. 14 A 16/2023–62, odst. 36). Je přirozené, že každá stavební činnost přináší změny, které celkový charakter území do jisté míry ovlivňují. Jak dovodil již Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 31. 7. 2023, č. j. 30 A 121/2021–105, „[p]ožadavek na zachování urbanistického a architektonického rázu, jakož i zachování architektonické jednoty celku, nelze zaměňovat za absolutní neměnnost stavebního řešení konkrétní stavby, neboť v takovém případě by bránil v podstatě jakékoliv stavební činnosti. Každá stavební činnost (počínaje změnami objemu a členění staveb přes úpravy povrchů až např. po úpravy barevnosti staveb apod.) totiž přináší změny, jež se ve větší či menší míře otiskují do celkového charakteru lokality. Z povahy věci přitom vyplývá, že pokud jde o zachování architektonické jednoty, předmětem ochrany jsou primárně pohledově exponované části staveb přiléhající k veřejným prostranstvím a veřejně přístupným plochám. Naopak míra ochrany soukromých vnitrobloků zpravidla nebude mít natolik zásadní váhu (v porovnání s oprávněním vlastníka nakládat volně s nemovitou věcí).“ Obdobně Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 29. 3. 2023, č. j. 43 A 56/2020–101, shledal, že „[j]akkoli se povolovaná stavba svou velikostí může vymykat z běžného vnímání pojmu rodinného domu coby stavby o jednom či dvou bytech bez nebytových prostor, podstatné je, že splňuje definici, která v rodinném domě připouští až tři byty a vedle toho i nebytové prostory. Povolovaná stavba ani výškově neodporuje regulativům. [P]okud zde byl dán zájem na tom, aby na pozemcích v dané lokalitě nebyly stavby takových rozměrů, jaké má povolovaná stavba, pak při zadávání územně plánovací dokumentace měly být zvoleny přísnější podmínky prostorového uspořádání.“ 43. Dle územního plánu se obec Jenštejn stává typickou oblastí trvalého příměstského bydlení, jehož využití se konstantně zvyšuje. Architektonicky nebo urbanisticky významné stavby, které vymezuje část 9 územního plánu, se nacházejí mimo lokalitu dotčenou stavebním záměrem. Jedná se v zásadě o zcela běžnou zástavbu rodinných domů, ve které se nevyskytují významné sjednocující prvky, které by ji svým urbanistickým a architektonickým ztvárněním jakkoliv odlišovaly od standardního příměstského (satelitního) bydlení. Neobstojí tak vyjádření Ing. arch. O., podle kterého je lokalita Nového Jenštejna „mimořádným urbánním prostředím“, jehož „[v]ýraznost (a také výrazovost) […] je dána dynamickou hmotovou strukturou zástavby,“ s tím, že „[d]ynamika rytmické řady štítů je umocněna jejich sedlovým tvarem – v pohledu na uliční frontu tak šíty vytváří linii hrotů, které se jako zuby pily zařezávají do oblohy. Tato expresivní scéna je zakončena stavebním objemem tvořeným čtyřmi RD (včetně RD přistavovaného záměrem), který svojí pultovou střechou ,trčící‘ do příčné ulice K. a střešními terasami působí jako ,zarážka‘ pro zubatou vlnu za nimi a současně jako přirozený přechodový díl do území tvarově podstatně méně expesívního (sic!).“ Soud je naopak shodně s nadřízeným orgánem územního plánování přesvědčen, že se o architektonicky či urbanisticky zvláště hodnotné území nejedná, a proto nelze lpět na přísném zachovávání stavebního statu quo, jak činí žalobci. Stavební záměr (resp. přístavba rodinného domu), tak jak je zachycen v projektové dokumentaci, ze stávající zástavby svým charakterem nijak zásadně nevyčnívá.

44. Pokud jde o námitku žalobců, že stavební záměr nevhodně reaguje na své okolí např. z fasády vyčnívajícími balkóny, soud uvádí, že východního a jihovýchodního pohledu na přístavbu (výkresy č. D.1.1.17 a D.1.1.18) vyplývá, že na přístavbě nebudou provedeny balkóny, ale pouze francouzská okna opatřená zábradlím. Z fotografií založených ve spise (např. na str. 7 vyjádření Ing. arch. O.) je přitom patrné, že velká okna, jejichž spodní hrana je souběžná s podlahou, se nacházejí i v sousedních rodinných domech, a nejedná se tak o prvek způsobilý narušit architektonické či estetické hodnoty dané lokality. Zmínka o technickém provedení balkónů (část 10 technické zprávy) je zřejmě pouhým pozůstatkem původního záměru, od kterého stavebníci nakonec upustili (str. 13 prvostupňového rozhodnutí).

45. Soud proto shledal, že ani žalobní námitky týkající se rozporu stavebního záměru s územním plánem a charakterem území nejsou důvodné. III.

3. Ochranné pásmo trafostanice 46. Žalobci dále namítají, že stavební záměr nebyl posouzen z hlediska zásahu do ochranného pásma trafostanice, které je patrné v koordinačním výkresu územního plánu (str. 5 žaloby).

47. Soud předesílá, že uvedenou námitku žalobci formulovali zcela obecně, aniž by blíže specifikovali, jaký by mohl mít případný zásah stavebního záměru do ochranného pásma trafostanice dopad do jejich hmotněprávní sféry (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). V této souvislosti soud upozorňuje, že žalobcům jakožto vlastníkům sousedních pozemků nesvědčí role univerzálních dohlížitelů nad zákonností řízení vedených podle stavebního zákona. Obecnost námitky, jakož i skutečnost, že ji žalobci uplatnili poprvé až v žalobě, se může jevit tak, že žalobcům nejde ani tak o snahu chránit svá veřejná subjektivní práva, ale že cílem jejich úsilí je dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí „za jakoukoliv cenu“.

48. Elektrická stanice je součást elektrizační soustavy, který umožňuje transformaci, kompenzaci, přeměnu nebo přenos a distribuci elektřiny [§ 2 odst. 2 písm. a) bod 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)]. V bezprostřední blízkosti elektrické stanice je vymezeno ochranné pásmo určené k zajištění jejího spolehlivého provozu a k ochraně života, zdraví a majetku osob (§ 46 odst. 1 věta první energetického zákona). Přesný rozsah ochranného pásma závisí na typu elektrické stanice, např. u venkovních elektrických stanic a stanic s napětím větším než 52 kV v případě, že stanice není oplocena, činí ochranné pásmo 20 metrů nebo od vnějšího líce obvodového zdiva; u zděných elektrických stanic s převodem napětí z úrovně nad 1 kV a menší než 52 kV na úroveň nízkého napětí činí ochranné pásmo 2 metrů od vnějšího pláště stanice ve všech směrech (§ 46 odst. 6 energetického zákona). V ochranném pásmu elektrické stanice je zakázáno bez souhlasu jejího vlastníka zřizovat stavby či umisťovat konstrukce a jiná podobná zařízení [§ 46 odst. 8 písm. a) energetického zákona]. Porušení tohoto zákazu je přestupkem podle § 90 odst. 1 písm. k), příp. § 91a odst. 1 písm. o) energetického zákona. Stavební zákon v § 2 odst. 1 písm. n) řadí trafostanice mezi veřejnou technickou infrastrukturu. Stavební úřad je tak povinen posoudit, zda je stavební záměr v souladu s podmínkami ochranného pásma [§ 94o odst. 1 písm. b) stavebního zákona].

49. Soud zjistil, že část pozemků dotčených stavebním záměrem je v koordinačním výkresu územního plánu skutečně zahrnuta do ochranného pásma trafostanice na pozemku parc. č. st. XA (jedná se o růžový kruh kolem černého čtverce značícího trafostanici – pozn. soudu). Shodně je ochranné pásmo zobrazeno i ve výkresu Zásobování elektrickou energií a telekomunikace, který je přílohou č. 8 grafické části územního plánu. V něm je předmětná trafostanice označena zkratkou TS6. Dle textové části územního plánu je zásobování elektrickou energií prováděno z místní sítě VN 22 kV.

50. Pro posuzovanou věc je nicméně podstatné, že územní plán ochranné pásmo elektrické stanice závazně nevymezuje. Ochranné pásmo elektrické stanice vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí o povolení záměru podle stavebního zákona, a pokud není takové povolení vyžadováno, potom dnem uvedení zařízení elektrizační soustavy do provozu (§ 46 odst. 1 věta druhá energetického zákona). Samotný rozsah ochranného pásma vyplývá přímo ze zákona a je vymezen „svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti“ od elektrické stanice v závislosti na jejím typu a jejích technických parametrech (§ 46 odst. 6 energetického zákona). Zobrazení ochranného pásma v grafické části územního plánu je tak pouze informativní povahy a slouží primárně pro stanovení koncepce zásobování elektrickou energií v rozvojových územích. Skutečnost, že zobrazení ochranného pásma v územním plánu nemusí zcela přesně odpovídat jeho rozsahu stanovenému zákonem, je ostatně patrná již na první pohled, neboť černý čtverec označující trafostanici podstatně přesahuje hranice pozemku parc. č. st. XA (v severní části až k pozemku parc. č. XB a v jižní části až k pozemku parc. č. XC) a růžový kruh ochranného pásma o šíři 20 metrů (0,4 cm na výkresu o měřítku 1 : 5 000) počíná až od jeho obvodové čáry, resp. od středu vyznačeného čtverce dosahuje šíře 30 metrů [a tedy přesahuje rozsah maximálního ochranného pásma ve smyslu § 46 odst. 6 písm. a) energetického zákona]. Pro názornost soud předkládá výřez příslušné grafické části územního plánu a katastrální ortofotomapy: [OBRÁZEK] [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]výkres Zásobování elektrickou energií a telekomunikacekatastrální ortofotomapa 51. Soud proto shledal, že pouhý obecný poukaz žalobců na grafickou část územního plánu nelze považovat za dostatečný důkaz o tom, že stavební záměr zasahuje do ochranného pásma trafostanice. Jiné důkazy svědčící o opaku (např. povolení elektrické stanice podle stavebního zákona, vyjádření jejího vlastníka či specifikaci jejích technických parametrů) žalobci v žalobě na podporu svých tvrzení nenavrhli [srov. § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].

52. Správním orgánům nelze vytýkat, že se otázkou případného zásahu stavebního záměru do ochranného pásma trafostanice ve svých rozhodnutích výslovně nezabývaly. Z projektové dokumentace nevyplývá, že by stavební záměr do ochranného pásma trafostanice zasahoval. Není přitom povinností správních orgánů zabývat se z vlastní iniciativy v odůvodnění svých rozhodnutí detailně všemi myslitelnými aspekty věci, pokud žádný z účastníků v průběhu společného řízení tuto námitku nevznesl. Zcela proto postačovalo obecné konstatování stavebního úřadu, že stavební záměr splňuje veškeré požadavky § 94o stavebního zákona (str. 3 prvostupňového rozhodnutí).

53. Ani tento žalobní bod, který žalobci navíc nijak nespojili s potenciálním zásahem do svých veřejných subjektivních práv, tak není důvodný. III.

4. Požární bezpečnost 54. Žalobci dále nesouhlasí s PBŘ stavebního záměru. Mají za to, že projektová dokumentace chybně uvádí odstupovou vzdálenost 2,15 metru, ačkoliv podle znaleckého posudek Ing. S. činí tato vzdálenost 4,1 metru. Uvedený výpočet navíc projektová dokumentace nijak nevysvětluje. PNP přístavby, která je od společné hranice vzdálena pouhé 3 metry, tak zasahuje i na pozemek žalobců. Stavebníkům přitom nebyla udělena žádná výjimka ani s nimi žalobci neuzavřeli dohodu. Výstavba tudíž přímo ohrožuje zdraví, život a majetek žalobců.

55. Podle § 8 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby (dále „vyhláška č. 268/2009 Sb.“) musí být stavba „navržena a provedena tak, aby byla při respektování hospodárnosti vhodná pro určené využití a aby současně splnila základní požadavky“ požární bezpečnosti. Bližší podmínky požární ochrany staveb stanoví vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb (dále „vyhláška č. 23/2008 Sb.“), a dále příslušné technické normy, na které je odkazováno v příloze 1 vyhlášky, mj. ČSN 73 0802 a ČSN 73 0833. Jednou ze základních technických podmínek požární ochrany je vymezení dostatečné odstupové vzdálenosti a požárně nebezpečného prostoru [§ 2 odst. 1 písm. a) a § 11 vyhlášky č. 23/2008 Sb.]. Požárně nebezpečným prostorem se rozumí „prostor kolem hořícího objektu, ve kterém je nebezpečí přenesení požáru sáláním tepla nebo padajícími hořícími částmi konstrukcí objektu“ (čl. 3.19 ČSN 73 0802). Odstupovou vzdáleností se pak rozumí „vzdálenost mezi vnějším povrchem obvodové stěny nebo střešního pláště posuzovaného stavebního objektu a hranicí požárně nebezpečného prostoru, postačující jednak k útlumu sálání tepla […], jednak k zabránění dopadu hořících částí konstrukcí objektu mimo požárně nebezpečný prostor“ (čl. 3.20 ČSN 73 0802). Podrobnější náležitosti PBŘ, které je nedílnou součástí projektové dokumentace, dále stanoví § 41 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

56. Ke stavebnímu záměru bylo vypracováno PBŘ (část D.1.3 projektové dokumentace), podle kterého lze při dodržení projektovaného stavu hodnotit stavební záměr z hlediska požadavků požární ochrany jako vyhovující. V části 3.6 jsou vypočteny odstupové vzdálenosti a PNP, které jsou graficky znázorněny v přiloženém výkresu. Z východní strany činí odstupová vzdálenost maximálně 2,15 metru (v úrovni francouzských dveří o šířce 2 metry), ze severozápadu směrem k nemovitostem žalobců činí tato vzdálenost maximálně 2,05 metru (v úrovni francouzských dveří o šířce 1,8 metru). Pozemek žalobců parc. č. X je od stavebního záměru vzdálený 3 metry (viz situační výkres č. C.3). Podle projektové dokumentace tak PNP stavebního záměru nepřesáhne hranice jiného stavebního pozemku. Z hlediska hodnocení požární odolnosti navržených stavebních konstrukcí [§ 41 odst. 2 písm. e) vyhlášky o požární prevenci] vycházelo PBŘ z toho, že: „stropní podhled v podkroví bude mít sdk desky typu GKF tl. 12,2 mm, připevněné na typovém ocelovém roštu, tepelné minerální izolace orsil tl. 100 + 180 mm. požadavek REW 15 [požární odolnost u nosných konstrukcí – pozn. soudu] …skutečnost REW 15 DP2 Nosná konstrukce krovu střechy: dřevěná, pozednice 140/120, krokve 100/180 – vyhovuje požární odolnosti 15 minut – návrhem řešení je umístěna nad konstrukcí s požární odolností (protipožárního sdk podhledu) 15 minut.“ Dle PBŘ tak požární odolnost navržených stavebních konstrukcí vyhovuje požadavkům pro II. stupeň požární bezpečnosti.

57. V námitkách ze dne 22. 12. 2022 žalobci rozporovali závěry PBŘ pouze s tím, že podle původní varianty stavebního záměru, od níž stavebníci nakonec upustili, zasahoval PNP i na jejich pozemek. PBŘ přitom neobsahuje žádné výpočty či srozumitelnou technickou zprávu, která by vysvětlovala, proč je tomu v případě nového stavebního záměru jinak. Podkladem pro posouzení požární bezpečnosti navíc mělo být podle žalobců vyjádření Hasičského záchranného sboru (dále „HZS“).

58. S ohledem na obecnost takto vznesené námitky soud pokládá za dostatečné, pokud stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí stručně uvedl, že předmětem posuzování je stavební záměr v podobě, která odpovídá aktuální projektové dokumentaci (str. 9 prvostupňového rozhodnutí). Stavební úřad v této souvislosti upozornil, že PBŘ vypracovala k tomu oprávněná osoba, která odpovídá za její správnost. Správní orgány se sice nemohou alibisticky zříkat vlastní odpovědnosti za řádné přezkoumání žádosti s poukazem na odbornost autorizovaného projektanta (srov. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016, č. j. 46 A 72/2013–86, a ze dne 12. 7. 2024, č. j. 51 A 18/2023–34, odst. 34). Pokud však správní orgány nemají – a to ani k námitce uplatněné účastníkem řízení – důvodu pochybovat o správnosti závěrů příslušné části projektové dokumentace (zde PBŘ), nelze po nich požadovat, aby své úvahy v tomto směru obsáhle odůvodňovaly. Zcela proto postačovalo, pokud stavební úřad k obecné námitce žalobců týkající se požární bezpečnosti odkázal na PBŘ zpracované k tomu oprávněnou osobou (srov. § 159 odst. 3 stavebního zákona). Správný byl rovněž poznatek stavebního úřadu, že stavební záměr nepodléhá posouzení HZS jakožto dotčeného orgánu státní správy na úseku požární ochrany [srov. § 31 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění účinném do 30. 11. 2021].

59. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobci dále rozvedli svou argumentaci stran požární bezpečnosti mj. s tím, že odstupové vzdálenosti nejsou správné, výpočet PNP není kontrolovatelný, a že není zřejmé, proč byla požární odolnost nosné konstrukce krovu střechy stanovena na hodnotu R15 (str. 8–9 odvolání). Ani žalovaný neshledal uvedenou námitku s odkazem na PBŘ důvodnou, neboť žalobci svá tvrzení nedoložili žádnými důkazy. Byť soud připouští, že se ze strany žalovaného jednalo o poněkud zkratkovitou reakci, na druhou stranu nelze přehlížet, že žalobci svými námitkami závěry PBŘ nijak konkrétně relevantně nezpochybnili (např. vlastními výpočty PNP či odstupových vzdáleností), pouze v obecné rovině tvrdili, že PBŘ vychází z chybných parametrů. Za této situace nelze žalovanému vytýkat, že uvedené „technické“ námitky detailněji nevypořádával a pouze souhrnně odkázal na závěry PBŘ, o jehož úplnosti a správnosti zjevně nepochyboval (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2021, č. j. 51 A 11/2020–142, č. 4412/2023 Sb. NSS, odst. 43).

60. Poprvé až v žalobě žalobci doložili své námitky vůči PBŘ stavebního záměru relevantním důkazem, a to znaleckým posudkem Ing. S. Stavebníci správně upozornili, že žalobcům nic nebránilo v tom, aby tento znalecký posudek předložili již ke svým námitkám uplatněným v průběhu společného řízení. To však neznamená, že by takový důkaz, jímž se žalobci snaží zpochybnit závěry PBŘ a správních orgánů, nebyl přípustný pro účely soudního řízení. Při rozhodování o žalobě proti správnímu rozhodnutí rozhodují správní soudy v plné jurisdikci. Za účelem posouzení důvodnosti podané žaloby z hlediska uplatněných žalobních námitek tak mají správní soudy pravomoc dokazováním při jednání (§ 77 odst. 1 s. ř. s.) nejen upřesnit, jaký byl skutkový stav, ze kterého správní orgán při svém rozhodování vycházel, ale mají možnost zjistit nový skutkový stav jako podklad pro své rozhodnutí (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 5. 2015, č. j. 7 As 69/2014–50, č. 3252/2015 Sb. NSS, odst. 47, a dále rozsudky NSS ze dne 9. 5. 2023, č. j. 9 As 88/2023–44, odst. 20, a ze dne 13. 9. 2023, č. j. 2 As 22/2022–38, odst. 37).

61. Posouzení, zde stavební záměr odpovídá požadavkům požární bezpečnosti, jimiž je mj. dodržení dostatečné odstupové vzdálenosti a PNP, je otázkou právní a vychází ze skutkového stavu věci zjištěného na základě hodnocení důkazů. Ve vztahu k vymezení PNP proto soud při jednání nad rámec správního spisu doplnil dokazování znaleckým posudkem Ing. S., který předložili žalobci, dodatkem k PBŘ předloženým stavebníky a příslušnými technickými normami.

62. Podle znaleckého posudku Ing. S. zasahuje PNP až do vzdálenosti 7,1 metru od přístavby. V délce 4,1 metru tak PNP zasahuje i na pozemek parc. č. X ve vlastnictví žalobců. Ing. S. vycházel z toho, že požární odolnost požárně dělící konstrukce (zde stropní konstrukce posledního nadzemního podlaží, která zároveň plní funkci střešní konstrukce) dle položky 1 d) tabulky č. 12 ČSN 73 0802 činí 45 DP1. Podle PBŘ však navržená konstrukce vykazuje pouze hodnotu 15 DP2. Číselná hodnota (15, resp. 45) představuje požární odolnost v minutách, tedy dobu, po kterou bude konstrukce odolávat teplotám vznikajícím při požáru, aniž by došlo k porušení její funkce (čl. 3.16 ČSN 73 0802). Další část zkratky (DP1, resp. 2) označuje druh konstrukční části z hlediska její hořlavosti. Zjednodušeně řečeno, DP1 označuje nehořlavé konstrukční části, DP2 označuje středně hořlavé konstrukční části (viz vysvětlivky na str. 11 a 12 znaleckého posudku Ing. S. s odkazy na příslušné technické normy). Podle čl. 8.4.3 ČSN 73 0802 přitom platí, že nevykazuje–li obvodová stěna požární odolnost, posuzuje se zcela nebo částečně jako požárně otevřená plocha. Požárně otevřenou plochou rozumí „plocha v obvodových stěnách nebo střešních pláštích, kterou při požáru sálá teplo vně stavebního objektu“ (čl. 3.18 ČSN 73 0802). Zásadní pochybení PBŘ tak dle Ing. S. spočívá v tom, že nepovažuje stropní konstrukci za 100 % požárně otevřenou plochu.

63. Z právě uvedeného je patrné, že závěry znaleckého posudku Ing. S. a jejich interpretace žalobci se poněkud liší. Odstupová vzdálenost vypočtená Ing. S. nečiní 4,1 metru, jak tvrdí žalobci, nýbrž 7,1 metru (viz str. 10 znaleckého posudku). V délce 4,1 metru pak má dle Ing. S. zasahovat PNP na pozemek žalobců. Upřesnit je dále třeba tvrzení žalobců, že odstupová vzdálenost dle PBŘ činí maximálně 2,15 metru. Této délky dosahuje odstupová vzdálenost dle PBŘ pouze z východní strany přístavby. Ze severozápadu směrem k nemovitostem žalobců činí tato vzdálenost maximálně 2,05 metru. Uvedené dílčí nepřesnosti žalobní argumentace nicméně nemění nic na její podstatě, tedy nesouhlasu žalobců s vymezením odstupových vzdáleností a PNP.

64. Na znalecký posudek Ing. S. reagovali stavebníci předložením dodatku k PBŘ, podle kterého byly odstupové vzdálenosti v PBŘ stanoveny správně, a PNP přístavby tak nezasahuje na sousední pozemky. Požadavek požární odolnosti stropního podhledu v podkroví byl stanoven na hodnotu 15 DP2 podle položky 1 c) tabulky č. 12 ČSN 73 0802, a to vzhledem ke skutečnosti, že stávající přístavba tvoří jeden společný požární úsek se stávající obytnou buňkou. Skutečnost, že stávající rodinný dům včetně přístavby tvoří jeden samostatný požární úsek, znalec nezpochybňoval, čímž potvrdil splnění požadavků čl. 3.5 a) a čl. 3.6 a) 2) ČSN 73 0833. Navrhovaný požadavek znaleckého posudku Ing. S. na požární odolnost 45 DP1 je tak nadhodnocený a přesahuje standardy ČSN 73 0802. Dodatek k PBŘ dále v návaznosti na legislativní změny podotkl, že stavební záměr spadá z hlediska požární bezpečnosti do I. kategorie staveb a třetí třídy využití [§ 7 odst. 1 písm. a), b) c) bod 4 a § 5 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 460/2021 Sb., o kategorizaci staveb z hlediska požární bezpečnosti a ochrany obyvatelstva].

65. Soud konstatuje, že příslušného stupně požární bezpečnosti požárního úseku je dosaženo tehdy, vykazují–li všechny konstrukce alespoň takovou požární odolnost a druh konstrukce, jaké vyžaduje tabulka č. 12 v části 8 (Stavební konstrukce) ČSN 73 0802: [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] (zvýraznění doplněno soudem)

66. Ohledně vymezení odstupových vzdáleností a rozsahu PNP je tedy klíčové určit požární odolnost stropního podhledu v podkroví. Nutno zdůraznit, že PBŘ (ve spojení s dodatkem) a znalecký posudek Ing. S. se navzájem nerozcházejí ve způsobu výpočtu odstupových vzdáleností a rozsahu PNP, tj. ohledně závěru, že při požární odolnosti stropního podhledu 15 DP2 činí PNP směrem k pozemku žalobců 2,05 metru a při požární odolnosti 45 DP1 dosahuje 7,1 metru. V tomto rozsahu tak není mezi účastníky, resp. žalobci a stavebníky, sporu.

67. Shoda panuje rovněž ohledně zařazení stavební konstrukce jako celku do II. stupně požární bezpečnosti požárního úseku. PBŘ uvedené zařazení výslovně zmiňuje na str. 3, přičemž znalecký posudek Ing. S. s tímto zařazením na str. 4 [k otázce č. 1.4 písm. b)] souhlasí. Znalecký posudek rovněž souhlasí s tím, že stávající rodinný dům včetně přístavby tvoří jeden požární úsek a splňuje požadavky čl. 3.5 a) a čl. 3.6 a) 2) ČSN 73 0833 (viz str. 3 PBŘ a str. 4 znaleckého posudku k otázce č. 1.3). Tyto požadavky konkrétně spočívají v zařazení stavebního záměru do skupiny OB1 pro účely normy ČSN 73 0833 [čl. 3.5 a)] a ve vymezení samostatného požárního úseku pro obytné buňky [čl. 3.6 a) 2), k pojmu požární úsek viz čl. 3.11 ČSN 73 0802].

68. Pro posouzení věci tak není nutné „přepočítávat“ správnost výsledků odstupových vzdáleností a rozsahu PNP. Rovněž není třeba zkoumat vymezení požárního úseku a zařazení stavební konstrukce do II. stupně požární bezpečnosti. Zbývá tedy pouze posoudit správné normové zařazení stropního podhledu v podkroví ve smyslu ČSN 73 0802. Dle PBŘ ve spojení s dodatkem se jedná o položku 1 c) tabulky č.

12. Dle znaleckého posudku Ing. S. se jedná o položku 1 d) tabulky č. 12.

69. Z tabulky č. 12 ČSN 73 0802 vyplývá, že pod položkou 1 jsou zařazeny požární stěny a požární stropy (k pojmům požární stěna a požární strop, popř. konstrukce podhledu viz čl. 8.2 a 8.3 téže normy). Jejich normová požární odolnost se liší v závislosti na jejich umístění – zatímco v posledním nadzemním podlaží je pro tuto stavební konstrukci vyžadována požární odolnost 15+ [položka 1 písm. c) tabulky č. 12], mezi objekty musí splňovat požární odolnost 45 DP1 [položka 1 písm. d) tabulky č. 12]. Křížek nad hodnotou 15 odkazuje na čl. 8.1.3 ČSN 73 0802, který vymezuje případy, ve kterých musí být navržené konstrukce druhu DP1. Konkrétně se jedná o: „a) požárně dělící konstrukce (viz 8.1.4) chráněných únikových cest včetně konstrukcí zajišťujících stabilitu těchto požárně dělících konstrukcí nebo konstrukcí ohraničujících šachty požárních a evakuačních výtahů, b) požární pásy v obvodových stěnách kromě výjimek uvedených v 8.4.10, c) objekty, u kterých se podle příslušných požárních norem požadují tyto konstrukce druhu DP1.“ Soud neshledal, že by stropní podhled v podkroví spadal pod některý z těchto případů, který by vyžadoval provedení z konstrukcí druhu DP1. Uvedené ostatně nevyplývá ani z PBŘ ani – pokud jde o kritéria čl. 8.1.3 ČSN 73 0802 – ze znaleckého posudku Ing. S.

70. Předně je třeba upozornit na nesrovnalost ve znaleckém posudku Ing. S., která se týká právě posouzení požární odolnosti. Zatímco na str. 7 znalecký posudek k otázce č. 1.5 uvádí, že navržené stavební konstrukce z hlediska jejich požární odolnosti, tak jak byly kvalifikovány v kapitole 3.3 PBŘ, splňují požadavky tabulky č. 12 v části 8 ČSN 73 0802, v dalších části znaleckého posudku Ing. S. při stanovení odstupových vzdáleností zařazení stropního podhledu v podkroví z hlediska jeho požární odolnosti zpochybňuje. V tomto ohledu jsou tak znalecké závěry vnitřně rozporné.

71. Soudu pak není zřejmé, z čeho znalecký posudek Ing. S. dovozuje, že by měl být stropní podhled v podkroví kvalifikován jako stavební konstrukce mezi objekty ve smyslu položky 1 písm. d) tabulky č.

12. Z projektové dokumentace nevyplývá, že by se jednalo o požární stěnu oddělující jednotlivé objekty. To ostatně netvrdí ani samotný znalecký posudek Ing. S., který na str. 9 považuje stropní podhled v podkroví za „stropní konstrukci posledního nadzemního podlaží,“ tedy požární strop ve smyslu čl. 8.3.2 ČSN 73 0802, nad kterým je dřevěná nosná konstrukce krovu střechy. Nato však znalecký posudek bez jakékoliv odůvodnění řadí stropní podhled do stavebních konstrukcí „mezi sousedními objekty.“ 72. To však soud nepokládá za správné, neboť stropní podhled v podkroví je zjevně požárním stropem v posledním nadzemním podlaží ve smyslu položky 1 písm. c) tabulky č.

12. Právě z tohoto zařazení stropního podhledu, pro který je stanovena požární odolnost na hodnotě 15, správně vychází i PBŘ. Při vymezení odstupových vzdáleností a rozsahu PNP je proto třeba vycházet z této hodnoty, jak činí PBŘ, nikoliv z hodnoty uvedené ve znaleckém posudku Ing. S. Soud proto neshledal ani námitky týkající se požární bezpečnosti důvodnými. III.

5. Rozsah a obsah projektové dokumentace 73. Podle žalobců byla projektová dokumentace zpracována podle přílohy č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb (dále „vyhláška č. 499/2006 Sb.“), tedy pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) stavebního zákona nebo pro vydání stavebního povolení, nikoliv podle přílohy č. 8 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., tedy pro vydání společného povolení. Tomu nasvědčují zejména části B.1 písm. b) a c) souhrnné technické zprávy.

74. V souhrnné technické zprávě jsou části B.1 písm. b) nadepsány jako „údaje o souladu u s územním rozhodnutím nebo regulačním plánem nebo veřejnoprávní smlouvou územní rozhodnutí nahrazující anebo územním souhlasem“ a písm. c) jako „údaje o souladu s územně plánovací dokumentací, v případě stavebních úprav podmiňujících změnu v užívání stavby.“ Uvedené označení skutečně odpovídá náležitostem projektové dokumentace dle přílohy č. 12 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., tj. projektové dokumentace pro ohlášení stavby nebo pro vydání stavebního povolení. Podle přílohy č. 8 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., která stanoví náležitosti projektové dokumentace pro vydání společného povolení, by měly části B.1 písm. b) souhrnné technické zprávy obsahovat „údaje o souladu stavby s územně plánovací dokumentací, s cíli a úkoly územního plánování, včetně informace o vydané územně plánovací dokumentaci“ a písm. c) „informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z obecných požadavků na využívání území“ [tyto informace obsahuje souhrnná technická zpráva pod písm. d)].

75. Je tedy patrné, že projektová dokumentace se od požadavků stanovených vyhláškou č. 499/2006 Sb. nepatrně odchyluje. Uvedené dílčí pochybení nicméně nemá žádný vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Podstatná je totiž skutečnost, že projektová dokumentace obsahuje veškeré relevantní údaje, které jsou potřebné pro posouzení stavebního záměru v rámci společného řízení (třebas uvedené pod jiným písmenem, než stanoví vyhláška č. 499/2006 Sb.). Žalobci ostatně ani nespecifikovali, jakým způsobem by mělo uvedené pochybení zasáhnout do jejich hmotněprávní sféry. Soud proto neshledal ani tento žalobní bod důvodným. III.

6. Účinky budoucího užívání stavebního záměru 76. Podstatná část žalobní argumentace spočívá v tom, že správní orgány dostatečně neověřily účinky budoucího užívání stavebního záměru. Žalobci do značné míry směšují dva okruhy námitek, a to jednak veřejnoprávní námitky týkající se požadavků na využívání území (kvalita prostředí, vsakování dešťových vod) a technických požadavků na stavby (zastínění, proslunění, ochrana proti hluku), jednak občanskoprávní námitky týkající se budoucích imisí (vodou, hlukem, stínem, obtěžováním pohledem). Byť tyto okruhy spolu do jisté míry souvisejí, nelze je navzájem zaměňovat. Jak totiž dovozuje konstantní judikatura NSS, „[m]ěřítkem posouzení budoucích imisí přitom nejsou jen obecné technické předpisy, ale také soukromoprávní úprava sousedských práv, dle které [je] třeba zvážit, zda imise nezasahují do práv sousedů nad míru přiměřenou místním poměrům […]. Je přitom nasnadě, že míra přiměřená místním poměrům nemusí odpovídat limitům, které pro přípustnost imisí stanovují veřejnoprávní předpisy“ (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2016, č. j. 9 As 68/2016–34, odst. 28 a v něm citovanou judikaturu). Ke vztahu veřejnoprávních limitů a působení nepřímých imisí (tj. imisí vnikajících na sousední pozemek samovolně) lze s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2016, č. j. 46 A 78/2014–104, uvést, že „i když namítaná budoucí imise nepřekročí limity dané veřejnoprávními předpisy (typicky obecnými požadavky na výstavbu), může jít o protiprávní imisi.“ Pouze na základě souladu s veřejnoprávními předpisy, technickými normami či podmínkami územního rozhodnutí, regulačního plánu nebo schváleného územního plánu tak nelze dovozovat, že vzhledem ke konkrétním okolnostem daného případu stavební záměr nepůsobí nepřímé imise v míře nepřiměřené místním poměrům (místní kritérium), ani že současně podstatně neomezuje běžné užívání jiné nemovitosti (druhové kritérium) ve smyslu § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „občanský zákoník“, srov. rozsudek NSS ze dne 11. 5. 2023, č. j. 10 As 429/2021–70, odst. 22). Obecně však lze vycházet z předpokladu, že při dodržování veřejnoprávních norem zpravidla nepůjde ani o nepřípustnou sousedskou imisi v režimu § 1013 odst. 1 občanského zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3859/2017).

77. O jednotlivých okruzích žalobních námitek, které se týkají účinků budoucího užívání stavebního záměru na nemovitosti žalobců, soud uvážil následovně: III. 6. a) Vsakování dešťových vod 78. Podle žalobců stavební záměr nesplňuje požadavky na vsakování dešťových vod. Podle nich se správní orgány touto námitky řádně nezabývaly, pouze odkázaly na nedostatečný hydrogeologický posudek. Stávající vsakovací jáma nebude k absorpci dešťových vod ze střechy o ploše 97 m2 postačovat, a to ani po rozšíření o retenční nádrž o objemu 8 m3. Dle hydrogeologických map a kontrolního vrtu je v dané lokalitě velmi omezená možnost vsakování, neboť sprašové hlíny s křemenným a jílovitým podlažím nejsou propustné. Bez provedení testu vsakování nelze dospět k závěru, že více než dvojnásobné množství dešťových vod se v souladu platnou legislativou vsákne do původní vsakovací jámy. Kapacita vsakovací jámy musí odpovídat maximálním přívalovým dešťům, k nimž v dané lokalitě opakovaně dochází. Hrozí, že voda z výše položeného pozemku parc. č. X steče na zahradu žalobců a způsobí zde záplavu. Stavebníci navíc změnili tvar střechy z původně pultové na šikmou, která bude vyspádovaná směrem k zahradě žalobců. Některé pojišťovny odmítají hradit škody způsobené záplavou ze sousedních pozemků s tím, že při projektování domu měla být navržena svislá a vodorovná hydroizolace. U stávajících domů však byla provedena pouze klasická hydroizolace proti zemní vlhkosti, která neodolá tlakové vlně v případě přívalových dešťů. Provedení nové hydroizolace by vyžadovalo demolici stávajících rodinných domů. Ochrana vlastnického práva ke stávajícím rodinným domům před vznikem přívalových srážek v míře nepřiměřené místním poměrům by proto měla být upřednostněna před zájmem stavebníků na realizaci stavebního záměru. Ve vztahu k hydrogeologickému posudku rovněž žalobci namítají, že podle ČSN 75 9010 Vsakovací zařízení srážkových vod (dále „ČSN 75 9010“) mají být podkladem pro návrh vsakovacího zařízení výstupy geologického průzkumu pro vsakování a znalost kvality srážkových povrchových vod (podle ploch, ze kterých odtékají). Tyto podklady však hydrogeologický posudek postrádá.

79. Soud podotýká, že podle část B.1 písm. i) souhrnné technické zprávy nebude mít stavební záměr vliv na odtokové poměry v území. Dešťové vody ze střechy původního rodinného domu budou nadále likvidovány vsakem do stávající vsakovací jámy. Dešťové vody ze střechy přístavby rodinného domu pak budou svedeny do nové retenční nádrže o objemu 8 m3, odkud budou přepadem svedeny do nové vsakovací jámy o rozměrech 2 x 2,5 x 2 metry. Voda z retenční nádrže bude sloužit k zálivce zahrady. Likvidace dešťových vod ze střechy přístřešku o zastavěné ploše 24 m2 bude zajištěna vsakem do terénu.

80. Ke stavebnímu záměru byl dále vypracován hydrogeologický posudek, podle kterého jsou podmínky pro vsakování do vrstev horninového prostředí na pozemku parc. č. X nepříznivé. Pro zasakování dešťových vod v objemu a čase dle podmínek ČSN 75 9010 by bylo nutné navrhnout vsakovací prvek „značných až nereálných rozměrů“. Proto lze doporučit navržený systém kapacitního zadržování dešťových vod v retenční nádrži o objemu 8 m3, představujících 170 % normou požadovaného objemu, a využití akumulované vody pro závlahu pozemku. Kapacitním zadržováním tak bude umožněno zpožděné využití akumulovaných vod v období, kdy půdní vrstvy již nebudou nasyceny samotnou srážkou. Za normálních okolností bude tímto způsobem zlikvidováno 100 % objemu dešťových vod. Případné nevyužité přebytky mimořádných srážkových událostí budou přepadem odváděny do vsaku, který bude plnit pouze doplňkovou bezpečnostní funkci, a proto již svými parametry nemusí vyhovovat požadavkům ČSN 75 9010, „pokud při jeho náhodném přelití na povrch bude vhodnou terénní úpravou zabráněno povrchovému odtoku na sousední pozemky a komunikace.“ Podle hydrogeologického posudku tak nakládáním s dešťovými vodami nedojde k žádnému ovlivnění hydrogeologického režimu dané lokality, stability terénu ani k žádnému jinému zásahu dotčeného pozemku a okolních nemovitostí. V souvislosti s vypracováním hydrogeologického posudku nebyly provedeny průzkumné práce.

81. Pokud jde o splnění požadavku § 21 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 501/2006 Sb., podle kterého je pro účely vsakování dešťových vod na pozemcích staveb pro bydlení nutné, aby poměr výměry části pozemku schopné vsakování dešťové vody k celkové výměře pozemku činil v případě řadového rodinného domu a bytového domu 0,3, stavební úřad v souvislosti s úvahou o míře zastavění správně upozornil, že v daném případě činí procento zeleně 35,3 %. Nutno současně upozornit, že vsakování bude likvidace dešťových vod řešena pouze ve vztahu k přístřešku o zastavěné ploše 24 m2. Likvidace dešťových vod ze střechy přístavby rodinného domu, proti které žalobci primárně brojí, bude zajištěna akumulací v retenční nádrži s následným využitím, tedy k zálivce zahrady [srov. § 20 odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 501/2006 Sb.], nikoliv prostým vsakováním. Obecný požadavek na využívání území stran hospodaření s dešťovými vodami tak byl splněn.

82. Přisvědčit nelze ani námitce žalobců, podle které stávající vsakovací jáma nebude k absorpci dešťových vod ze střechy o ploše 97 m2 postačovat. Žalobci přehlížejí, že dešťová voda ze střechy přístavby rodinného domu bude akumulována v nově vybudované retenční nádrži o objemu 8 m3, který kapacitně o 170 % přesahuje požadavky stanovené ČSN 75 9010 (návrhový retenční objem dle ČSN 75 9010 činí 4,7 m3 – pozn. soudu). Uvedené výpočty v hydrogeologickém posudku žalobci nijak relevantně nezpochybnili. Případné přebytky akumulované vody, které nebudou využity pro zálivku zahrady, pak budou přepadem odváděny do nové vsakovací jámy vybudované tak, aby při náhodném přelití voda nevnikala na sousední pozemky a komunikaci. Stávající vsakovací jáma bude zajišťovat likvidaci dešťové vody toliko ze střechy původního rodinného domu.

83. Lichá je rovněž námitka žalobců, podle které by měla kapacita vsakovací jámy odpovídat maximálním přívalovým dešťům, k nimž v dané lokalitě opakovaně dochází. Z ČSN 75 9010, na kterou sami žalobci v žalobě odkazují, vyplývá, že výpočet retenčního objemu se provádí pro návrhové úhrny srážek evidované nejbližší nebo ekvivalentní srážkoměrnou stanicí s dobou trvání od 5 minut do 72 hodin a periodicitou opakování 5 nebo 10 let. Za návrhový objem se vždy považuje největší takto vypočtený objem (str. 3 hydrogeologického posudku). Právě takový výpočet byl proveden ve vztahu k nově vybudované retenční nádrži. Soud pokládá za zcela přijatelné vysvětlení zpracovatele hydrogeologického posudku, že vzhledem k dostatečné kapacitě retenční nádrže plní přepadová vsakovací jáma pouze doplňkovou bezpečnostní funkci pro případ mimořádných srážkových událostí, a proto již sama o sobě nemusí splňovat parametry ČSN 75 9010.

84. Jak správně upozornil již stavební úřad (str. 11 prvostupňového rozhodnutí), hydrogeologický posudek vychází z dostupných geologických a hydrogeologických podkladů, a proto nebylo nutné provádět na dotčeném pozemku průzkumnou sondu. Hydrogeologický posudek ostatně vychází shodně jako žalobci ze zjištění, že podmínky pro vsakování do vrstev horninového prostředí nejsou v dané lokalitě příznivé. Argumentovali–li žalobci tím, že hydrogeologický posudek neobsahuje údaje o kvalitě srážkových povrchových vod, soud odkazuje na část B.2.6 c) souhrnné technické zprávy, podle které budou veškeré použité materiály – tedy i střešní krytina z betonových tašek – svými vlastnostmi vyhovovat příslušným ČSN a EN. Není tak zřejmé, jakým způsobem by se měla kvalita srážkových povrchových vod odchylovat od běžného standardu. V této souvislosti rovněž stavební úřad rovněž správně poznamenal, že na hospodaření s dešťovými vodami nemá žádný vliv tvar střechy.

85. Stran tvrzených imisí soud zdůrazňuje, že žalobci nijak nespecifikovali, že by právě realizace stavebního záměru způsobila vnikání vody při přívalových deštích v míře nepřiměřené místním poměrům, která by podstatně omezovala obvyklé užívání pozemku. Postačovala proto obecná úvaha stavebního úřadu, že ani dobře vsakující pozemky nepoberou při přívalových deších veškerou vodu, a proto sebelepší vsakování nemůže následkům přívalových dešťů zabránit. V případě stavebního záměru byl způsob hospodaření s dešťovými vodami i pro případ mimořádných srážkových událostí vyřešen zcela dostatečně, a to vybudováním nové vsakovací jámy. Z hlediska prokázání budoucích imisí je pak nedostatečná fotografie „publikovaná na internetu“ (str. 10 odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí a str. 9 žaloby) zobrazující částečně zaplavený blíže neurčený pozemek, který se údajně nachází v blízkosti dotčené lokality. Kromě omezené vypovídající hodnoty této fotografie se paradoxně jedná spíše o indicii, že v dané lokalitě k zaplavování pozemků při přívalových deštích dochází, a tedy že ani případné budoucí imise vnikání vody při přívalových deštích (jejichž vznik však soud nijak nepředjímá) nebudou nepřiměřené místním poměrům. Pro posouzení věci též není relevantní spekulativní úvaha žalobců o výlukách z pojistného plnění při nedostatečné hydroizolaci rodinného domu. III. 6. b) Hluk 86. Další námitka spočívá v tom, že přeinstalací stávajícího tepelného čerpadla se zvýší hluková zátěž, a to zejména v nočních hodinách. Součástí projektové dokumentace přitom není žádná hluková studie. Nelze spoléhat pouze na tvrzení stavebníků, že ke zvýšení hluková zátěže nedojde, ani na závazné stanovisko KHS, které stavebníky zavazuje k doložení výsledků měření nepřekračujících hygienické limity před kolaudací přístavby, tedy až po její realizaci. Uvedená podmínka tak nevylučuje možnost vzniku imisí hluku v celé lokalitě. Již nyní je akustická situace mezi domy č. p. XA, XB a XC taková, že hluk je veden jedním směrem od domů z ulice K. (č. p. XD–XE) až k domům v ulici Z. (č. p. XF–XG), od nichž se „vše odráží zase zpět“. Pokud sousedé na adrese K. č. p. XH mluví, žalobci slyší každé jejich slovo, jako kdyby byli vzdáleni pouze pár metrů. Stavební záměr tuto situaci razantně zhorší, neboť prostor na pozemku parc. č. XCH je jediným místem, odkud může hluk unikat. Po dobu provádění stavebního záměru pak mohou žalobci na rekreaci na své zahradě zapomenout, což dle jejich názoru představuje nepřípustný zásah do jejich vlastnického práva.

87. Podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 268/2009 Sb. „[s]tavba musí zajišťovat, aby hluk a vibrace působící na osoby a zvířata byly na takové úrovni, která neohrožuje zdraví, zaručí noční klid a je vyhovující pro prostředí s pobytem osob nebo zvířat, a to i na sousedících pozemcích a stavbách.“ 88. Ochranu před hlukem dále podrobněji upravuje zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále „zákon o ochraně veřejného zdraví“), a jeho prováděcí předpisy, které mj. stanoví konkrétní hygienické limity hluku (viz nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací). Pokud určitý hluk vyvolávaný stavbou nedosahuje stanovených hlukových limitů, neznamená to automaticky, že jsou rovněž splněny podmínky § 14 odst. 1 vyhlášky č. 268/2009 Sb. Úvahu o tom, zda hluk vyvolává dopady uvedené v § 14 odst. 1 vyhlášky č. 268/2009 Sb., je třeba opřít o individualizované posouzení, zda v daném konkrétním místě, s ohledem na povahu zástavby a konkrétní poměry v místě, vyvolá stavební záměr hluk, který by ohrožoval zdraví, porušoval noční klid či byl nevyhovující pro prostředí s pobytem osob nebo zvířat (srov. rozsudek NSS ze dne 9. 3. 2023, č. j. 9 As 93/2022–28, odst. 28). K posouzení souladu stavebního záměru z hlediska ochrany proti hluku vydává příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, tedy krajská hygienická stanice, závazné stanovisko, které podmiňuje vydání společného povolení [srov. § 82 odst. 2 písm. i) a § 77 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví].

89. Z projektové dokumentace vyplývá, že tepelné čerpadlo vzduch–voda o výkonu 9 kW bude zajišťovat vytápění stávajícího rodinného domu. Venkovní jednotka bude umístěna v koutě mezi původním rodinným domem a novou přístavbou směrem k ulici K. [část B.2.7 písm. a) souhrnné technické zprávy]. Při provozu tepelného čerpadla budou s velkou rezervou dodrženy veškeré hygienické limity hluku, nejbližší rodinný dům se nachází přes ulici ve vzdálenosti 27 metrů (část B.2.10 souhrnné technické zprávy). Při stavbě i provozu stavebního záměru nebudou překročeny povolené limity hluku v chráněném venkovním prostoru a v chráněném venkovním prostoru stavby [část B.8 písm. d) souhrnné technické zprávy].

90. Z hlediska ochrany před hlukem byl stavební záměr posouzen Krajskou hygienickou stanicí Středočeského kraje, a to naposledy v souhlasném závazném stanovisku KHS, podle kterého stavební záměr neodporuje zájmům na úseku ochrany veřejného zdraví. Vydání závazného stanoviska KHS předcházelo posouzení původních variant stavebního záměru, od jejichž realizace stavebníci nakonec upustili (viz souhlasná závazná stanoviska ze dne 23. 7. 2020, č. j. KHSSC 38296/2020, a ze dne 4. 10. 2021, č. j. KHSSC 45951/2021). Stavební úřad převzal do prvostupňového rozhodnutí podmínku závazného stanoviska KHS, aby nejpozději před kolaudací byly krajské hygienické stanici „předloženy výsledky měření skutečných hladin akustického tlaku A z maximálního provozu tepelného čerpadla v nejbližším chráněném venkovním prostoru stavby, případně v chráněném venkovním prostoru.“ 91. Soud nesouhlasí se žalobci, že k posouzení stavebního záměru z hlediska ochrany proti hluku bylo třeba vypracovat hlukovou studii. Pro účely vydání závazného stanoviska KHS by bylo nutné předložit protokol o měření hluku nebo hlukovou studii a návrh opatření k ochraně před hlukem pouze v případě, pokud by se jednalo o území zatížené hlukem nad stanovené hygienické limity (srov. § 77 odst. 6 zákona o ochraně veřejného zdraví ve znění účinném do 30. 6. 2023). O takové území se však v daném případě zjevně nejedná, což ostatně netvrdili ani žalobci.

92. Pokud jde o posouzení akustického vlivu nově instalovaného tepelného čerpadla, soud shodně se stavebním úřadem (str. 13 prvostupňového rozhodnutí) upozorňuje, že čerpadlo o standardním výkonu bude umístěno na opačné straně stávajícího rodinného domu, než se nacházejí nemovitosti žalobců (viz situační výkres č. C.3). Již z toho důvodu nemohou být žalobci provozem tepelného čerpadla zjevně nijak dotčeni. Podstatná je navíc skutečnost, že stavebníci musí nejpozději před kolaudací stavebního záměru prokázat krajské hygienické stanici dodržení hygienických limitů hluku, a to předložením výsledků měření skutečných hladin akustického tlaku při maximálním provozu tepelného čerpadla (podmínka č. III. 8. prvostupňového rozhodnutí). Není tak pravdou, že by správní orgány spoléhaly na pouhé tvrzení stavebníků, jak namítají žalobci. Stavebníci jsou současně povinni záměr provést v souladu s projektovou dokumentací, která rovněž vyžaduje dodržování veškerých hygienických limitů hluku (podmínka č. III. 1. prvostupňového rozhodnutí). Neobstojí proto ani ničím nepodložené tvrzení žalobců, že provedením stavebního záměru se nepřiměřeně zvýší hluková zátěž. Nic nenasvědčuje ani tomu, že by měl hluk způsobený stavebním záměrem (zejména instalací tepelného čerpadla) vyvolat dopady uvedené v § 14 odst. 1 vyhlášky č. 268/2009 Sb.

93. Tvrzení žalobců o aktuální akustické situaci v dané lokalitě, kterou by mělo provedení stavebního záměru výrazně zhoršit, zůstalo v rovině pouhých spekulací. Žalobci nijak neprokázali, že by umístěním stavebního záměru došlo k „zablokování“ jediného místa, odkud uniká hluk z okolních ulic. Žalobci rovněž neuvedli žádný zvláštní důvod, proč by v jejich případě bylo zapotřebí vyššího standardu ochrany nad rámec veřejnoprávních hygienických limitů (srov. rozsudek NSS ze dne 9. 3. 2023, č. j. 9 As 93/2022–28, odst. 29), a proto nelze přisvědčit ani jejich námitce týkající se údajně nepřiměřených imisí.

94. Soud konečně souhlasí i s konstatováním stavebního úřadu, že během provádění stavby budou žalobci po krátkou dobu vystaveni zvýšeným imisím, což je však „bráno jako nutnost, bez které by nemohla být povolena žádná nová stavba“ (str. 14 prvostupňového rozhodnutí). Lze pokládat za obecně známou skutečnost, že při provádění stavby vznikají běžné imise (hluk, vibrace, prašnost). Smyslem ochrany před imise v důsledku provádění stavby není dosáhnout pomyslného ideálního stavu, kdy by žalobci nebyli ani v nejmenším rušeni, nýbrž pouze zajistit, aby žalobci nebyli předmětnými imisemi obtěžování nad míru přiměřenou místním poměrům, a aby nebyli podstatně omezeni v obvyklém užívání svých nemovitostí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3552/2021). Taková míra ochrany je přitom žalobcům garantována, neboť podle projektové dokumentace, kterou jsou stavebníci povinni při provádění stavebního záměru povinni dodržovat, nesmí být v chráněném venkovním prostoru a v chráněném venkovním prostoru stavby překračovány povolené limity hluku [viz blíže část B.8 písm. j) souhrnné technické zprávy]. V důsledku stavební činnosti tak nebude zasaženo do vlastnického práva žalobců natolik intenzivním způsobem, že by nebylo možné stavební záměr povolit. III. 6. c) Zastínění a proslunění 95. Podle žalobců se umístění stavebního záměru dále negativně projeví v zastínění jejich zahrady. Jinou možnost rekreace žalobci v zahuštěné zástavbě nemají. Správní orgány vycházely pouze z nesprávných závěrů studie proslunění, které byly podle žalobců vyvráceny posudkem Ing. V. Z., Ph.D., autorizovaného inženýra v oboru pozemní stavby, znalce pro oslunění, denní a umělé osvětlení. Nelze se spokojit s konstatováním žalovaného, že žalobci své tvrzení ohledně nepřiměřeného zastínění řádně neprokázali, neboť je povinností správních orgánů zjišťovat skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Takto však správní orgány v daném případě nepostupovaly, čímž zasáhly do práv žalobců.

96. Podle § 12 odst. 4 věty první a druhé vyhlášky č. 268/2009 Sb. „[z]astínění stávajících pobytových místností novými stavbami nebo jejich novými částmi se posuzuje podle činitele denní osvětlenosti roviny zasklení oken. Zastínění stávajících vnitřních prostorů se považuje za vyhovující, jsou–li dodrženy normové hodnoty.“ Požadavky na proslunění bytů a pobytových místností pak rozvádí § 13 vyhlášky č. 268/2009 Sb. Normové hodnoty stanoví příslušné ČSN, zejména ČSN EN 17037 (73 0582) Denní osvětlení budov [aktuálně platná 17037+A1 (730582)], ČSN 73 0580–1 Denní osvětlení budov. Část 1: Základní požadavky a ČSN 73 0580–2 Denní osvětlení budov. Část 2: Denní osvětlení obytných budov. Právě z těchto technických norem vycházela studie proslunění, která byla podkladem projektové dokumentace [část B.1 písm. i) souhrnné technické zprávy].

97. Ze studie proslunění vyplývá, že přístavba sníží dobu proslunění oken v jihovýchodním průčelí rodinného domu žalobců, nikoliv však pod normovou minimální dobu proslunění. Přístavba přitom nebude mít vliv na proslunění bytu v tomto rodinném domě. V porovnání se stávající situací pak dochází i ke snížení osluněné plochy zahrady žalobců, rovněž nikoliv pod normovou úroveň. Konkrétně bude plocha posuzované zahrady osluněná nejméně 3 hodiny k 1. březnu dosahovat 83 % oproti současným 96,2 %. Norma přitom požaduje zachování alespoň 50 % osvětlené plochy.

98. I ve vztahu k námitce týkající se zastínění zahrady a proslunění bytů dává soud za pravdu správním orgánům, že zcela postačovalo vycházet ze studie proslunění, jejíž správnost žalobci v průběhu společného řízení nijak relevantně nezpochybnili. Zmiňují–li žalobci v žalobě posudek Ing. V. Z., Ph.D., soud zdůrazňuje, že žalobci žádný takový podklad správním orgánům nepředložili. Ve svých podáních (str. 14 námitek ze dne 22. 12. 2022 a str. 14 odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí) žalobci argumentovali pouze tím, že studii proslunění předložili nejmenovanému „specialistovi v oboru, který konstatoval opětovně nedostatky, jako například fakt, že studie nepracuje s přístřešky na budovách vlastníků.“ K této námitce stavební úřad zcela správně uvedl, že studie proslunění řeší pouze ovlivnění staveb novou přístavbou. Není tak rozhodné (a tím spíše z hlediska ochrany veřejných subjektivních práv žalobců), pokud si stavebníci sníží v přízemí proslunění oken výstavbou přístřešku (str. 14 prvostupňového rozhodnutí). K tomu soud dodává, že z hlediska vlivu přístavby na okolí není rovněž podstatné, zda si zbudování zahradních přístřešků snižují míru proslunění sami vlastníci sousedních nemovitostí. Za situace, kdy zpracovatelka studie proslunění disponovala veškerými údaji potřebnými pro provedení výpočtů dle normových požadavků, přitom nebylo za účelem zjištění skutkového stavu nutné provádět místní šetření.

99. Z hlediska souladu stavebního záměru s požadavky na proslunění a osvětlení okolních je tudíž klíčový závěr studie proslunění, že i po provedení přístavby budou zachovány minimální standardy požadované příslušnými technickými normami. Argumentovali–li žalobci tím, že vlivem přístavby dojde k nepřiměřenému zastínění jejich zahrady, soud shodně se žalovaným konstatuje, že uvedené tvrzení žalobci nijak neprokázali. Ze studie proslunění vyplývá, že osluněná plocha zahrady žalobců (vypočtená dle normových požadavků) se sníží pouze o 13,2 %, přičemž i po provedení přístavby zůstane s dostatečnou rezervou zachován požadavek alespoň 50 % osvětlené plochy. Žalobci přitom nijak nespecifikovali, proč právě ve vztahu k jejich pozemkům je zapotřebí vyššího standardu ochrany nad rámec veřejnoprávních požadavků (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2022, č. j. 30 A 123/2021–216, odst. 51).

100. Přisvědčit nelze ani námitce žalobců, že skutkový stav ohledně zastínění sousedních pozemků měly zjišťovat samy správní orgány. Je sice pravdou, že je povinností správních orgánů dbát ve společném řízení na dodržování požadavků zvláštních právních předpisů, a za tímto účelem zjišťovat skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu). V případě občanskoprávních námitek je nicméně primárně povinností dotčeného účastníka řízení svá tvrzení podložit dostatečnými důkazy. Jak upozornil NSS v rozsudku ze dne 11. 11. 2014, č. j. 6 As 207/2014–36, nelze přehlížet, „že řešení ,čistých‘ občanskoprávních námitek ve stavebním řízení se svou podstatou blíží soudnímu rozhodování v občanskoprávním sporu. Proto není namístě klást na bedra správního orgánu povinnost zjišťovat skutkový stav jen na základě pouhých tvrzení dotčeného účastníka řízení v takovém rozsahu, jaký si vyžaduje posouzení souladu stavby s veřejnoprávními požadavky. Za rozumný lze označit požadavek, aby účastník vznášející občanskoprávní námitku důkazně podložil svá tvrzení alespoň do té míry, aby na straně stavebního úřadu vyvolal důvodné pochybnosti o tom, zda stavba způsobuje (příp. bude způsobovat) obtěžování nad míru přiměřenou poměrům či nikoliv (přiměřeně lze odkázat na důkazní standard ve sporných řízeních podle § 141 odst. 4 správního řádu). Podaří–li se vlastníkovi sousední nemovitosti objektivně vyvolat popsané pochybnosti na straně stavebního úřadu, přesouvá se důkazní břemeno, tedy povinnost prokázat, že k obtěžování nad míru přiměřenou poměrům nedochází (příp. nebude odcházet) na stavebníka […].“ V daném případě však žalobci svá tvrzení důkazně nepodložili do té míry, aby na straně správních orgánů vyvolali důvodné pochybnosti o hrozbě vzniku budoucích imisí (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2021, č. j. 5 As 145/2020–36, odst. 42). Neobstojí proto ani námitka žalobců, že správní orgány postupovaly nezákonně, neboť jim neposkytly dostatečnou ochranu. III. 6. d) Kvalita prostředí a ochrana soukromí 101. Žalobci jsou dále přesvědčeni, že stavební záměr podstatně sníží kvalitu prostředí (pohodu bydlení) v dané lokalitě a nepřiměřeně zasáhne do jejich soukromí. Přístavba „obrovského betonového kolosu“ podle žalobců zastaví jednu z mála zelených ploch v okolí a kompletně znemožní jakýkoliv výhled z jejich nemovitostí, čímž významně naruší jejich soukromí nad míru přiměřenou místním poměrům. Stavební úřad posuzoval budoucí omezení pouze „od stolu“ na základě tvrzení stavebníků a jimi předložených podkladů, aniž by na místě samém ověřil, že nemovitosti žalobců budou výstavbou zasaženy nejvíce. Jelikož okna přístavby směrem k nemovitostem žalobců budou ve stejné úrovni jako u stávajícího rodinného domu, reálně hrozí imise obtěžování pohledem. Přístavba se bude nacházet o cca 3 metry blíže k nemovitostem žalobců, a stavebníkům tak poskytne rozhled na celou jejich zahradu. V blízkosti hranice pozemků přitom nelze vysadit stromy, které by přístavbu odstínily. Z hlediska zachování soukromí žalobců nepostačuje, pokud se správní orgány spokojily s pouhým zachováním minimálních odstupových vzdáleností ve smyslu § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb. V důsledku výstavby dojde podle žalobců k likvidaci zeleně na jejich zahradě a znehodnocení jejich nemovitostí. Pakliže výměra zahrady žalobců činí 49 m2, nejsou minimální odstupové vzdálenosti při realizaci přístavby o dvojnásobné ploše z hlediska zachování soukromí žalobců dostatečné. Po zbytek života by se žalobci cítili „jako ve věznici“, jelikož každý pohled z jejich domu a zahrady by směřoval na zeď 10 metrů vysoké přístavby. Stávající výstavba se co do kvality prostředí v dané lokalitě ustálila přibližně před 10 lety. Přístavba svou hmotou a provozem vlastníky sousedních nemovitostí jednoznačně poškodí.

102. Ustálená judikatura ztotožňuje pojem kvalita prostředí (srov. § 20 odst. 1 a § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb.) s dříve užívaným pojmem pohoda bydlení, jímž se rozumí souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení. Pohoda bydlení je v tomto pojetí dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou hladinou hluku (z dopravy, výroby, zábavních podniků, ze stavebních prací aj.), čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím zeleně, nízkými emisemi pachů a prachu, osluněním apod. Pro zabezpečení pohody bydlení (resp. kvality prostředí) se pak zkoumá intenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky, tedy objektivně existující souhrn činitelů a vlivů, které se posuzují každý jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech (srov. žalobci odkazovaný rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2006, č. j. 2 As 44/2005–116, č. 850/2006 Sb. NSS, a dále rozsudky ze dne 13. 9. 2019, č. j. 1 As 329/2018–66, odst. 41, a ze dne 27. 11. 2019, č. j. 9 As 55/2018–39, odst. 16). Kritériem rozhodným pro posouzení, zda došlo, či nedošlo k zásahu do pohody bydlení, je intenzita těchto účinků na okolí, tedy zda byla, či nebyla překročena tzv. přípustná míra (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2008, č. j. 9 As 61/2007–52, č. 1602/2008 Sb. NSS). Onu přípustnou míru je třeba posuzovat vždy individuálně, a to s ohledem na místní poměry a konkrétní okolnosti věci (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2012, č. j. 8 As 20/2011–131, odst. 21). Stavební záměr lze hodnotit jako nepřiměřený místním poměrům tehdy, jestliže se jeho očekávané negativní vlivy na okolí mají vymykat ustáleným poměrům buď svou intenzitou nebo druhově (rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2020, č. j. 6 As 171/2019–37, č. 4076/2020 Sb. NSS, odst. 39).

103. K posouzení kvality prostředí ve smyslu vyhlášky č. 501/2006 Sb. nepostačuje pouhé zjištění naměřených hodnot jednotlivých imisí (vody, hluk, zastínění atd.), ale je nezbytné posuzovat celkový vliv stavby na okolní prostředí (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 10. 2016, č. j. 2 As 174/2016–20, odst. 17). Tomuto požadavku správní orgány dostály, neboť jednotlivé ukazatele posuzovaly samostatně i ve vzájemné souvislosti.

104. V posuzované věci byla zkoumána zejména problematika odtoku dešťové vody, hluku a zastínění (proslunění) a dále obtěžování při samotné výstavbě. Jednotlivé ukazatele přitom samy o sobě nepředstavují nedovolený zásah do kvality prostředí [viz části III. 6. a)–c) tohoto rozsudku]. K tvrzenému obtěžování pohledem dále stavební úřad uvedl, že střešní okna přístavby budou vzhledem k nízkému sklonu střechy směrem k rodinnému domu žalobců sloužit pouze k oslunění místnosti a k větrání, nikoliv k výhledu na sousední nemovitosti. Ostatní okna jsou přitom projektována ve stejné úrovni jako u stávajícího rodinného domu (str. 15 prvostupňového rozhodnutí), což ostatně nepopírají ani žalobci. Zjevně se tak nejedná o nepřípustnou imisi pohledem, která by nepřiměřeně narušovala místní poměry. Stejně tak nebude v nepřiměřené míře narušen výhled žalobců z jejich nemovitostí (str. 7 napadeného rozhodnutí), neboť se jedná o poměrně hustou zástavbu řadových domů v lokalitě trvalého příměstského bydlení. V této souvislosti je třeba rovněž připomenout závěr stavebního úřadu, že stavební záměr splňuje odstupové vzdálenosti ve smyslu § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb., proti kterému žalobci v žalobě ani nebrojili. Soud nadto shodně se žalovaným upozorňuje, že i námitky týkající se kvality prostředí a ochrany soukromí formulovali žalobci sice obsáhle, nicméně značně obecně, aniž by svá tvrzení podložili dostatečnými důkazy o překročení míry nepřiměřené místním poměrům a o podstatném omezení obvyklého užívání svých nemovitostí ve smyslu § 1013 odst. 1 občanského zákoníku.

105. Správní orgány posoudily povolovaný stavební záměr i z hlediska jeho celkového dopadu na okolní prostředí, a to mj. v souvislosti s hodnocením souladu s regulativy územního plánu a charakterem území (viz část III. 1. tohoto rozsudku). Stavební záměr svým stavebnětechnickým provedením i umístěním při hranici pozemku žalobců odpovídá stavbám pro bydlení, které jsou v dané lokalitě již umístěny. Stavební záměr se ve srovnání s okolní zástavbou nijak výrazně nevymyká, pokud jde o rozsah zastavěnosti pozemku, kritérium vhodnosti, výškové regulativy, a soulad s urbanistickou a architektonickou koncepcí. Soud nepřehlédl, že přístavba mírně vystupuje z linie řadových domů směrem k pozemku žalobců (srov. odst. 14 výše) a v tomto ohledu soud souhlasí s žalobci, že se odlišuje od okolní zástavby. Jenom z tohoto jednoho dílčího aspektu však dle soudu nelze dovozovat, že se posuzovaná přístavba jako celek vymyká místním poměrům a „podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku“ ve smyslu § 1013 občanského zákoníku (viz např. rozsudek NSS ze dne 20. 7. 2021, č. j. 3 As 6/2020–44, odst. 27).

106. Samotný nesouhlas žalobců se stavebním záměrem z důvodu snížení úrovně jejich soukromí nepředstavuje dostatečný důvod pro jeho nepovolení. Obecně vzato jistě nelze vyloučit, že v důsledku kumulace negativních vlivů bude v konkrétním případě neúnosné dále zvyšovat zatížení lokality další činností produkující hluk či jiné imise. Nic takového však nebylo v projednávané věci ze strany žalobců prokázáno. Zároveň žalobci neuvedli žádné jiné nosné důvody, které by měly nepřiměřeně snížit stávající kvalitu prostředí a úroveň soukromí, kromě již vypořádaných imisí. Ani tento žalobní bod tak není důvodný.

107. Soud závěrem podotýká, že po lidské stránce rozumí nespokojenosti žalobců s realizací stavebního záměru, který zasahuje do jejich soukromí, tím spíše, že jak sami uvedli při jednání, nemovitost kupovali s tím, že jim zůstane zachován otevřený výhled z jejich pozemku. Jak však přiléhavě uvedla pověřená pracovnice žalovaného, toto jejich subjektivní očekávání nemělo oporu v právní úpravě. Žalobcům nesvědčilo veřejné subjektivní právo na to, aby poměry daném území byly navždy zakonzervovány a nemohly se měnit a aby byla vyloučena každá stavební změna v jejich sousedství, která sníží míru jejich soukromí (viz např. rozsudek NSS ze dne 10. 5. 2024, č. j. 5 As 78/2023–33, odst. 19). Pokud se žalobci jako jediní v okolí dosud těšili z neomezeného výhledu ze své zahrady, šlo o výhodu (v porovnání s ostatními vlastníky nemovitostí v okolí), u níž nemohli legitimně očekávat, že potrvá napořád (srov. již citovaný rozsudek zdejšího soudu č. j. 46 A 78/2014–104).

IV. Závěr a náklady řízení

108. Soud proto uzavírá, že správní orgány řádně a na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu posoudily soulad stavebního záměru s požadavky podle § 94o stavebního zákona, přičemž adekvátně reagovaly na námitky žalobců a veškeré své úvahy dostatečně odůvodnily. Stavební záměr nezasáhne do práv žalobců natolik invazivním způsobem, že by jej nebylo možné povolit. Napadené rozhodnutí tak v soudním přezkumu obstojí.

109. S ohledem na to, že některé námitky žalobců při jednání vyzněly tak, že se stavebníci při samotné realizaci stavby stavebníci odchýlili od společným povolením schváleného záměru, soud podotýká, že v tomto soudním řízení přezkoumával výlučně zákonnost napadeného a prvostupňového rozhodnutí. Pokud mají žalobci za to, že přístavba byla v některých ohledech stavebníky provedena v rozporu s těmito rozhodnutími, nemůže mít tato skutečnost vliv na zákonnost těchto rozhodnutí. Odpovědnost stavebníků za případné nerespektování podmínek vydaného povolení a důsledky z tohoto plynoucí mohou být případně předmětem jiného řízení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 5. 4. 2024, č. j. 5 As 80/2022–44, odst. 26).

110. S ohledem na výše uvedené soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl (výrok I).

111. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť nebyli procesně úspěšní. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly (výrok II).

112. Osoby zúčastněné na řízení mají podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů řízení, které jim vznikly v souvislosti s povinnostmi uloženými soudem. Jelikož soud v tomto řízení stavebníkům žádnou povinnost neuložil a současně neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, rozhodl, že nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

Poučení

I. Vymezení věci II. Obsah podání účastníků a průběh jednání III. Posouzení věci soudem III.

1. Přístavba III.

2. Soulad s územním plánem a charakterem území III.

3. Ochranné pásmo trafostanice III.

4. Požární bezpečnost III.

5. Rozsah a obsah projektové dokumentace III.

6. Účinky budoucího užívání stavebního záměru III. 6. a) Vsakování dešťových vod III. 6. b) Hluk III. 6. c) Zastínění a proslunění III. 6. d) Kvalita prostředí a ochrana soukromí IV. Závěr a náklady řízení