51 A 50/2024– 134

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Lenky Bursíkové a soudců Josefa Straky a Karla Ulíka ve věci žalobce: město Říčany sídlem Masarykovo nám. 53/4, Říčany zastoupený advokátem JUDr. Janem Brožem, Ph.D. sídlem Teplého 2786, Pardubice proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha za účasti:

1. CETIN a.s., IČO: 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 2. Ředitelství silnic a dálnic sídlem Čerčanská 2023/12, Praha 3. Safety Real, fond SICAV, a.s., IČO 24799751 sídlem Křižíkova 213/44, Praha 8 zastoupená advokátem Mgr. Martinem Mládkem sídlem Ostrovní 2064/5, Praha 4. Treaslewort, a.s., IČO 25685252 sídlem Křižíkova 213/44, Praha zastoupená advokátem Mgr. Martinem Mládkem sídlem Ostrovní 2064/5, Praha 5. A. H. bytem X 6. Ing. I. K. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2024, č. j. 093590/2024/KUSK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Soud posuzoval, zda žalovaný postupoval v rozporu se závazným právním názorem soudu, zda postup žalovaného, který neseznámil žalobce s některými listinami, o které byl správní spis doplněn, měl vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, a zda žalobce relevantním způsobem zpochybnil závěr, že stavební záměr je v souladu s charakterem území. Vymezení věci 2. Městský úřad Říčany (dále „městský úřad“) na žádost čtvrté osoby zúčastněné na řízení (dále „žadatelka“) rozhodnutím ze dne 30. 9. 2021, č. j. 363422/2021–MURI/OSÚ00023 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), umístil na pozemcích p. č. st. XA, p. č. st. XB a p. č. XC v k. ú. X (všechny dále uváděné pozemky se nacházejí v tomto katastrálním území) ve vlastnictví třetí osoby zúčastněné na řízení stavbu „Polyfunkční domy – X“.

3. Žalobce a další účastníci řízení, mezi nimiž byly i osoby zúčastněné na řízení 5 a 6 (dále „další účastníci správního řízení“), se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolali. Žalovaný jejich odvolání rozhodnutím ze dne 26. 1. 2022, č. j. 013343/2022/KUSK, zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Rozsudkem ze dne 28. 2. 2023, č. j. 43 A 26/2022–93, zdejší soud toto rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovanému vytkl, že si v odvolacím řízení nevyžádal potvrzení nebo změnu závazného stanoviska orgánu územního plánování ze dne 17. 5. 2021 (dále „původní závazné stanovisko“) podle § 149 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, přestože odvolací námitky směřovaly i proti němu (resp. proti jeho přezkoumatelnosti). Současně soud shledal, že původní závazné stanovisko je nepřezkoumatelné, neboť se mj. nezabývá souladem stavby s charakterem okolní zástavby. Soud proto zavázal žalovaného, aby postupoval podle § 149 odst. 7 správního řádu a vyžádal od orgánu nadřízeného dotčenému orgánu revizní závazné stanovisko za účelem odstranění vad původního závazného stanoviska (jeho nepřezkoumatelnosti).

4. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) žalovaný opět zamítl odvolání žalobce a dalších účastníků správního řízení a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. V odůvodnění mj. uvedl, že platnost původního závazného stanoviska vypršela dne 17. 5. 2023. Dne 26. 3. 2024 obdržel žalovaný od žadatelky žádost o přezkoumání závazného stanoviska městského úřadu jako orgánu územního plánování ze dne 29. 2. 2024 (dále „nové závazné stanovisko“), které si vyžádala z důvodu uplynutí platnosti původního závazného stanoviska. Nové závazné stanovisko žalovaný předložil svému odboru územního plánování k přezkumu. Žalovaný dodal, že i kdyby žadatelka nepředložila nové závazné stanovisko, musel by si je vyžádat sám. Nelze rozhodovat na základě závazného stanoviska, které bylo přezkoumáno až v době, kdy pozbylo platnosti a již nereflektuje aktuální podmínky v území. Žalovaný jako orgán územního plánování následně vydal změnu nového závazného stanoviska ze dne 22. 5. 2024 (dále „změna závazného stanoviska“), o němž účastníky informoval a poskytl jim lhůtu k vyjádření. Doplňování nových a aktualizace „propadlých“ závazných stanovisek v rámci odvolacího řízení je dle žalovaného postup, který byl aprobován judikaturou správních soudů. Žalovaný se dále věnoval námitkám dalších účastníků správního řízení, které se týkaly pohody bydlení, zejména omezením soukromí pohledem a zastíněním, tvrzeného rozporu stavby s územním plánem a charakterem okolní zástavby. Rovněž se zabýval odvolacími námitkami, ve kterých žalobce tvrdil, že nebylo dostatečně vypořádáno řešení likvidace odpadních vod a že městský úřad rozhodl o věci bez plánovací smlouvy s žalobcem. Žalobce dále požadoval doložit kapacitu stávající studny a poukázal na to, že byl schválen návrh na zahájení pořízení a projednání stavební uzávěry. Obsah žaloby 5. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. Námitka neseznámení žalobce s podklady obstaranými v odvolacím řízení a porušení § 36 odst. 3 správního řádu 6. Žalobce namítal, že jej žalovaný neseznámil s podklady obstaranými v odvolacím řízení, a to s přípisem Informace o průběhu odvolacího řízení ze dne 12. 3. 2024 a s přípisem Vyrozumění účastníků o doplnění odvolacího spisu ze dne 29. 5. 2024, který obsahoval výzvu k seznámení s podklady (dále „vyrozumění“). Informací o průběhu odvolacího řízení byla většina účastníků informována o stavu odvolacího řízení – o přezkumu původního závazného stanoviska. Žalobce vyrozuměn nebyl. Přípis nebyl žalobci adresován, protože žalobce nebyl vyjmenován mezi adresáty. Přípis byl sice doručen do datové schránky žalobce, nicméně nikoli jemu jako účastníkovi řízení, ale na vědomí městskému úřadu, jenž v seznamu adresátů figuroval. Žalobce s městským úřadem sdílí stejnou datovou schránku. Označení adresáta je klíčové. S písemností se nakládá odlišně u orgánu vykonávající samostatnou a přenesenou působnost.

7. Žalobce dále namítal, že před vydáním napadeného rozhodnutí nebyl řádně poučen o shromáždění podkladů a nebylo mu umožněno se seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim, což měl v úmyslu.

8. Vyrozumění nebylo doručeno zmocněnci žalobce. Vyrozumění je sice ze dne 29. 5. 2024, do datové schránky žalobce bylo odesláno až 6. 6. 2024. Žalobce byl v té době již zastoupen. Zmocněnec žalovanému oznámil převzetí zastoupení 3. 6. 2024. Žalovaný pochybil, pokud nedoručoval zmocněnci. Žalobce spoléhal na to, že bude doručováno pouze zmocněnci. Pokud mu bylo vyrozumění doručeno 6. 6. 2024, měl vzhledem k tomu, jak byla doručována Informace o průběhu odvolacího řízení, za to, že se jedná o přípis adresovaný městskému úřadu. Žalobce tedy nebyl seznámen s podklady rozhodnutí a poučen o možnosti vyjádřit se k nim.

9. Zmocněnec dne 9. 7. 2024 emailem kontaktoval úřední osobu žalovaného s žádostí o nahlížení do spisu. Úřední osoba v emailu ze dne 12. 7. 2024 zmocněnci navrhla možné termíny nahlížení. Sdělila mu, že spis byl doplněn pouze o změnu závazného stanoviska, kterou mu spolu s vyrozuměním poslala. Následně byl domluven termín nahlížení na 23. 7. 2024. Zmocněnec avizoval, že se ve věci vyjádří po nahlížení. Dne 23. 7. 2024 zmocněnec nahlédl do spisu. Zjistil, že napadené rozhodnutí, které je datováno k 12. 7. 2024, bylo vypraveno 18. 7. 2024. Vyrozumění bylo zmocněnci žalobce doručeno 12. 7. 2024. Lhůta k vyjádření k podkladům byla stanovena na 10 dnů od jeho doručení. Napadené rozhodnutí tak bylo vydáno ještě před uplynutím lhůty pro vyjádření.

10. Ve vyrozumění žalovaný uvedl, že podklady doplnil o změnu závazného stanoviska, kterou účastníkům poskytl, a dal jim možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Úřední osoba v emailu ze dne 12. 7. 2024 sdělila zmocněnci žalobce, že jiné podklady nebyly obstarány. To není pravda. Ze správního spisu plyne, že žadatelka doplnila spis o nové závazné stanovisko, o podnět k provedení přezkumného řízení, které směřuje proti novému závaznému stanovisku, o posouzení souladu záměru s územním plánem, o vyjádření projektanta záměru VMS projekt s.r.o. a o stanoviska vlastníků a správců veřejné infrastruktury. S těmito listinami nebyl žalobce seznámen. Žalovaný přitom v napadeném rozhodnutí poukazuje na nové závazné stanovisko, na vyjádření projektanta záměru a na stanoviska vlastníků a správců veřejné infrastruktury. Žalovaný účastníky s podklady neseznámil. Uvedl je rovněž v omyl, pokud tvrdil, že spis nebyl doplněn o další podklady. Účastníci nemohli uvést argumentaci k novému závaznému stanovisku. Námitka nerespektování závazného právního názoru soudu a chybného přezkumu závazných stanovisek 11. Soud ve zrušujícím rozsudku zavázal žalovaného, aby si obstaral revizní závazné stanovisko. Žalovaný měl požadovat přezkum původního závazného stanoviska. Jelikož dospěl k závěru, že pozbylo platnosti, nechal přezkoumat nové závazné stanovisko. Tento postup je v rozporu se závazným právním názorem soudu.

12. Žalovaný si obstaral změnu závazného stanoviska, jíž bylo přezkoumáno nové závazné stanovisko optikou odvolacích námitek, které směřovaly proti původnímu závaznému stanovisku. Nadřízený orgán územního plánování neměl přezkoumávat nové závazné stanovisko, ale původní závazné stanovisko, protože to bylo podkladem prvostupňového rozhodnutí. Není pravda, že původní závazné stanovisko pozbylo platnosti. Změna závazného stanoviska se nevypořádala s odvolacími námitkami účastníků. Žalovaný postupoval vadně i proto, že vypořádal námitky účastníků sám, nikoli v kooperaci s orgánem územního plánování. Námitka rozporu záměru s charakterem území 13. Žalobce namítal, že záměr je v rozporu s charakterem území. Vytýkal žalovanému, že míru zastavěnosti pozemku záměru poměřoval s pozemky p. č. XA a XB. Tvrdil, že pozemek p. č. XB nelze dohledat. Pozemek p. č. XA je zastavěn hlavní stavbou, přičemž žalovaný dopočítával zastavěnost stavbami doprovodnými. Pozemek záměru je zastavěn z 38,6 % nikoli jednou stavbou hlavní a několika dalšími doprovodnými stavbami jako na pozemku p. č. XA, ale dvěma stavbami hlavními rozdělenými parkovací plochou. Tyto případy nelze srovnávat. Každému z navržených objektů by musel být přidělen daný kus pozemku a ve vztahu k němu by pak musela být vypočtena míra zastavěnosti. Již z koordinační situace vyplývá, že zastavěnost při rozdělení pozemků by byla více než 50 %.

14. Hlavním problém je situování objektu SO02 tak, že tvoří nové veřejné prostranství (areálovou účelovou komunikaci s veřejně přístupným parkovištěm) v rámci bloku, kde toto řešení není typickým znakem charakteru území. V bloku vymezeném ulicemi Č., S. a L. se nenachází vložená obslužná komunikace s parkovištěm pro 14 stání o ploše 400 m2. Navržené řešení je v rozporu s charakterem území. Z územního plánu vyplývá, že záměr je součástí plochy SM. Je nutné navržený záměr poměřovat vůči stávající zástavbě v ploše SM. Žalovaný sice konstatoval, že porovnal zástavbu v rámci celého bloku. Parametry stávajícího charakteru území, které by odpovídaly navržené stavbě, však v bloku nenalezl. V tomto bloku jsou objekty směrem do zahrad limitovány vnitřní stavební čarou. Maximální zástavba směrem do zahrady je při ulici Č. v bloku limitována stavbou na pozemku p. č. X. Jelikož je záměr napojen a orientován do ulice Č., je nutné, aby respektoval stavební a uliční čáru zástavby podél této ulice. Záměr stavební čáru ignoruje a zakládá další linii zástavby. V úrovni stavby na pozemku p. č. X situuje parkovací plochu a za ní navrhuje objekt SO02. Stávající charakter území nedovoluje bez ohledu na parametry uvedené v územním plánu situovat stavbu dále než cca 36,75 m od uliční čáry, neboť to je největší vzdálenost zástavby směrem do vnitrobloku zahrad. Záměr je umístěn až na 60 m.

15. Žalovaný tvrdil, že stavební čára směrem do zahrady neexistuje. Záměr považoval za srovnatelný se stavbami na pozemcích p. č. XA, st. XB, XC a st. XD, na pozemcích st. XE, XF, XG a st. XH a XI, a na pozemcích st. XJ, XK, XL a st XM. Závěr o neexistenci stavební čáry nemohl o tyto stavby opřít. Pozemky p. č. XA, st. XB, XC, st. XD, st. XE, XF, G, st. H, XI se nachází na opačné straně ulice Č. Pozemky p. č. st. XA, AB, XC a st. XD sice jsou na stejné straně ulice, ale ve vzdálenosti cca 400 m od záměru. Ačkoli se žalovaný opíral i o stavbu na pozemku p. č. st. XE, která je součástí bloku a přímo sousedí se záměrem, pak jedna stavba nemůže určit charakter území. Jelikož objekt SO02 nerespektuje vnitřní stavební čáru a je situován v rozporu s charakterem území, vyplývají z toho imise obtěžování pohledem na okolní zahrady. Obtěžování pohledem nad míru přiměřenou místním poměrům způsobuje i situování staveb. Dvě hlavní stavby se na okolních pozemcích nenacházejí. Není tam ani hlavní stavba situovaná daleko uvnitř zahrady s tím, že by nejen obtěžovala okolní volné vnitřní zahrady pohledem, ale též zastíněním. Napadené rozhodnutí tyto již uplatněné námitky neřeší.

16. Žalovaný odůvodňuje zástavbu ve vztahu k charakteru území vymezeného v územním plánu. Nevyhodnocuje skutečnost, že charakter území souvisí i s plochou SM, která je vymezena pouze v části bloku, nikoliv v celé oblasti. Žalovaný posuzuje záměr ve vztahu k oblasti, která je vymezena ulicí H. ve vzdálenosti 776 m. Vazba na plochu s rozdílným způsobem využití, která souvisí se stanovením charakteru území v úvaze žalovaného absentuje. V ploše SM nelze umístit dvě stavby tak, jak je navrženo v rámci záměru, a to z důvodu zachování volného prostoru vnitřních zahrad, resp. prostoru bez situování hlavních staveb. Vytvoření nového veřejného prostranství formou komunikace a parkoviště není charakteristickým znakem, a to nejen v ploše SM, ale ani v rámci bloku mezi ulicemi Č., S. a L. Vyjádření žalovaného 17. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Ve vyjádření uvedl, že seznámil žalobce s podklady doplněnými v odvolacím řízení. Ačkoli rozdělovník neobsahuje informaci o tom, že Informace o průběhu odvolacího řízení byla odeslána žalobci, tak z doručenky vyplývá, že přípis byl doručen do žalobcovy datové schránky dne 13. 3. 2024. Vyrozumění bylo doručeno do datové schránky žalobce dne 6. 6. 2024, protože zmocněnec žalobce k oznámení o převzetí zastoupení nepředložil plnou moc. Žalobce proto nebyl zkrácen na právech. Ani případné vyjádření ke změně závazného stanoviska by nemělo vliv na napadené rozhodnutí.

18. Nová stanoviska správců a vlastníků infrastruktury předložila žadatelka z vlastní iniciativy, protože platnost stanovisek byla časově omezena. Žalovaný považoval doplnění za odstranění formálních vad, protože obsahově shodná stanoviska byla již ve správním spise. Žádná z odvolacích námitek nesměřovala vůči těmto podkladům. Replika žalobce 19. Žalobce v replice uvedl, že je procesní vadou, že mu nebyla adresována Informace o průběhu odvolacího řízení. Žalobce nemohl rozpoznat, že byla adresována jemu, protože na dokumentu není označen. Tvrdí–li žalovaný, že zmocněnec k oznámení o převzetí zastoupení nepředložil plnou moc, měl zmocněnce vyzvat k odstranění vady podání spočívající v absenci dokladu o zastoupení. Pokud měl žalovaný za to, že žalobce nebyl zastoupen, je s podivem, že si úřední osoba se zmocněncem vyměňovala e–mailovou komunikaci a umožnila mu nahlížet do spisu. Žalobce byl zastoupen již od 3. 6. 2024, což plyne z plné moci. Doručení žalobci nemělo právní účinky. Žalobce nebyl, stejně jako ostatní účastníci, seznámen s podklady předloženými žadatelkou. Nebyl tak seznámen s podklady pro vydání napadeného rozhodnutí. Vyjádření osob zúčastněných na řízení 20. Osoby zúčastněné na řízení 1 a 2 se nevyjádřily.

21. Osoby zúčastněné na řízení 3 a 4 s žalobou nesouhlasily. Konstatovaly, že se vychází z materiálního pojetí doručování. Žalobce měl možnost se s písemnostmi seznámit, protože byly doručeny do jeho datové schránky. Zmocněnec žalobce se mohl 12. 7. 2024 s písemnostmi seznámit a upozornit žalovaného, že byly chybně doručovány. Žalovaný postupoval správně, pokud přezkoumal nové závazné stanovisko a vydal změnu závazného stanoviska, v níž se vypořádal s námitkami účastníků. Záměr je v souladu s územním plánem a vyhovuje charakteru zástavby. Územní plán nevymezuje stavební čáru. Charakter zástavby bylo možné posuzovat optikou obou stran ulice Č. V lokalitě se nachází různorodé stavby, dokonce i takové, které jsou postaveny za sebou, a mezi nimiž je ponechán prostor. Záměr se okolním stavbám nevymyká a splňuje limit míry zastavěnosti. V doplnění vyjádření poukázaly na to, že Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 10. 4. 2025, č. j. 41 A 30/2024–94, neshledal vadu procesního postupu žalovaného ve vztahu k závazným stanoviskům a dospěl k závěru o nedůvodnosti námitek stran rozporu stavby s charakterem území. Žalobce nemůže vznášet námitky na ochranu veřejných subjektivních práv vlastníků sousedních nemovitostí. Žalovaný nevycházel z nově doplněných vyjádření správců veřejné infrastruktury. Problematika stanovisek se nedotýká veřejných subjektivních práv žalobce.

22. Osoby zúčastněné na řízení 5 a 6 se s žalobou ztotožnily. Šestá osoba zúčastněná na řízení k tomu poukázala na některé dílčí argumenty z napadeného rozhodnutí, podle nichž žalovaný záměr obhajuje. S těmito argumenty nesouhlasila. Upozornila na neobvyklou výšku stavby, hlukové a zápachové imise a zastínění v důsledku vykácení stromů. Ve svém dalším vyjádření tvrdila, že se žalovaný chybně opíral o argumentaci žadatelky. S odkazem na některé pozemky, o které se ve vyjádření k žalobě opíraly osoby zúčastněné na řízení 3 a 4, uvedla, že stavební záměr není v území běžný. Posouzení věci soudem 23. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde o žalobu věcně projednatelnou. Soud posoudil žalobu v rozsahu uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání, protože byly splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s. ř. s. Jednání nebylo zapotřebí ani k provádění dokazování, neboť veškeré podstatné skutečnosti vyplynuly z obsahu správního spisu.

24. Žaloba není důvodná. Žalovaný neporušil závazný právní názor soudu a podrobil přezkumu správné závazné stanovisko 25. Soud se předně zabýval námitkou, že žalovaný nerespektoval právní názor soudu vyjádřený ve zrušujícím rozsudku, neboť si nevyžádal (revizní) závazné stanovisko dle § 149 odst. 7 správního řádu ve vztahu k původnímu závaznému stanovisku orgánu územního plánování, nýbrž namísto toho akceptoval nové závazné stanovisko, které podrobil postupu dle § 149 odst. 7 správního řádu. Shodnou námitkou se zdejší soud zabýval v nedávném rozsudku ze dne 10. 4. 2025, č. j. 41 A 30/2024–94. Dospěl k závěru, že žalovaný neporušil závazný právní názor soudu. Jelikož soud neshledal důvod se od již vyřčeného názoru odchýlit, vycházel z něj.

26. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. je správní orgán v dalším řízení vázán právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku. Nerespektování závazného právního názoru soudu má podle ustálené judikatury za následek zrušení nového rozhodnutí správního orgánu bez dalšího. V řízení o žalobě proti novému rozhodnutí správního orgánu se u těch otázek, které byly soudem zodpovězeny při zrušení původního rozhodnutí, přezkoumává pouze to, zda správní orgán postupoval v souladu se závazným právním názorem soudu; ohledně takto vyřešených otázek totiž již není prostor pro polemiku (viz rozsudek NSS ze dne 20. 5. 2024, č. j. 9 As 66/2023–72, č. 4615/2024 Sb. NSS). Závaznost kasačního rozhodnutí soudu však není bezvýjimečná. Prolomení povinnosti správního orgánu být vázán právním názorem soudu přichází v úvahu, pokud v průběhu dalšího správního řízení po zrušení rozhodnutí správního orgánu byla učiněna nová skutková zjištění nebo pokud došlo ke změně právní úpravy, podle níž má být věc posuzována (viz rozsudek NSS ze dne 25. 5. 2016, č. j. 1 Azs 31/2016–36).

27. Z obsahu správního spisu plyne, že žalovaný v odvolacím řízení po zrušujícím rozsudku skutečně nevyžádal potvrzení nebo změnu původního závazného stanoviska dle § 149 odst. 7 správního řádu. Žadatelka totiž předložila nové závazné stanovisko, které shledalo umístění stavby nepřípustným (pro rozpor umístění ateliérů s územním plánem), a žalovaného podáním ze dne 26. 3. 2024 požádala o jeho přezkoumání. Žalovaný následně dne 22. 5. 2024 změnil již toto nové (a nikoliv původní) závazné stanovisko tak, že shledal umístění záměru přípustným. V rámci změny závazného stanoviska mj. konstatoval, že původní závazné stanovisko bylo vydáno dne 17. 5. 2021, a je proto neplatné.

28. Žalovaný neporušil závazný právní názor soud tím, že postupem dle § 149 odst. 7 správního řádu přezkoumal nové závazné stanovisko místo původního. Ze zrušujícího rozsudku vyplývá, že soud vedly ke zrušení prvního rozhodnutí žalovaného dva kumulativní důvody: (1) původní závazné stanovisko bylo nepřezkoumatelné a současně (2) žalovaný tuto vadu neodstranil tím, že by vyžádal jeho potvrzení či změnu, jak mu ukládá § 149 odst. 7 správního řádu. Podstatou závazného právního názoru tedy nebylo „za každou cenu“ přezkoumat postupem dle § 149 odst. 7 správního řádu původní závazné stanovisko, jak se žalobce mylně domnívá. Naopak, toto závazné stanovisko soud pokládal za vadné a nedostatečné. Šlo tedy v prvé řadě o to, aby žalovaný jeho vady odstranil, k čemuž měl užít postup dle § 149 odst. 7 správního řádu (což opomněl). Sama skutečnost, že žalovaný již nevycházel z (nepřezkoumatelného) původního závazného stanoviska, nehraje z hlediska dodržení závazného právního názoru soudu významnou roli. Důležité je, zda je nové závazné stanovisko přezkoumatelné, popř. i ve spojení s jeho změnou ze dne 22. 5. 2024. Proti tomu přitom žalobce nic nenamítal (§ 75 odst. 2 s. ř. s.).

29. Je pravda, že postup žalovaného byl odlišný, než s jakým původně počítal soud ve zrušujícím rozsudku. To ale bylo vynuceno změnou skutkového stavu od doby vydání zrušeného rozhodnutí žalovaného. Odvolací orgán totiž není vázán skutkovým stavem zjištěným správním orgánem prvního stupně, naopak i v odvolacím řízení lze doplnit nové podklady a zohlednit nové skutkové okolnosti z nich plynoucí (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2018, č. j. 6 As 286/2018–34, bod 29, nebo ze dne 10. 12. 2021, č. j. 5 As 400/2020–49, bod 31). Žalovaný dospěl k závěru, že již uplynula dvouletá doba platnosti původního závazného stanoviska dle § 96b odst. 5 stavebního zákona, s čímž se soud ztotožňuje. Jelikož soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2022, č. j. 013343/2022/KUSK, došlo dne 17. 5. 2023 k pozbytí platnosti původního závazného stanoviska, protože uplynuly 2 roky od jeho vydání. V tu dobu již neexistovalo pravomocné rozhodnutí, které by ve smyslu § 96b odst. 7 písm. a) stavebního zákona zachovalo platnost původního závazného stanoviska.

30. Žalobce sice tvrdil, že původní závazné stanovisko nepozbylo platnosti, nicméně k tomu předestřel jen velmi kusou argumentaci. Konstatoval pouze, že § 96b odst. 7 písm. a) stavebního zákona, který ke dni vydání napadeného rozhodnutí stanovil, že „závazné stanovisko nepozbývá platnosti, bylo–li na základě žádosti podané v době jeho platnosti vydáno územní rozhodnutí, společné povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle jiného zákona a toto rozhodnutí nabylo právní moci“, nelze interpretovat tak, že v době vydání rozhodnutí v odvolacím řízení musí být závazné stanovisko stále časově platné, jinak se bude stávat, že závazné stanovisko nebude často předmětem přezkoumání v rámci odvolacího řízení postupem podle § 149 odst. 7 správního řádu. Opak je ovšem pravdou. Pro rozhodnutí stavebního úřadu je totiž podstatný právní a skutkový stav ke dni vydání rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 9. 10. 2019, č. j. 7 As 295/2018–37, bod 16). Podklad pro rozhodnutí, kterým je i závazné stanovisko orgánu územního plánování, musí být v době vydání rozhodnutí stavebního úřadu aktuální. Stavební zákon zejména z tohoto důvodu v § 96b odst. 5 stanovil, že závazné stanovisko platí 2 roky ode dne vydání, nestanoví–li orgán územního plánování v odůvodněných případech lhůtu delší, nejdéle však 3 roky. Současně stavební zákon vycházel z předpokladu, že platnost závazného stanoviska musí být časově omezena, aby jeden záměr, pro který bylo závazné stanovisko vydáno, nebránil po neomezeně dlouhou dobu realizaci jiného (protichůdného) záměru (viz Machačková, J. a kol. Stavební zákon. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 718, komentář k § 96b; nebo Vávrová, E., Doležalová, V., Knecht, M., Zahumenská, V., Konečná, D., Humlíčková, P., Černín, K., Strakoš, J. Stavební zákon: Praktický komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer, komentář k § 96b).

31. Postup, který zvolil žalovaný, byl v souladu s judikaturou správních soudů. Zdejší soud již na základě judikatury NSS dovodil, že zjistí–li odvolací správní orgán, že závazné stanovisko orgánu územního plánování je neplatné, musí si i v odvolacím řízení opatřit nové závazné stanovisko orgánu územního plánování prvního stupně, které k námitkám účastníků podrobí postupu dle § 149 odst. 7 správního řádu (viz bod 44 rozsudku ze dne 5. 11. 2024, č. j. 39 A 17/2024–83, a tam citovaný rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2024, č. j. 9 As 52/2024–32). Jinými slovy, nelze vycházet z neplatného závazného stanoviska, nýbrž je třeba opatřit nové, jehož potvrzení nebo změnu si dle § 149 odst. 7 správního řádu odvolací správní orgán posléze případně vyžádá, je–li to zapotřebí k vypořádání odvolacích námitek účastníků. V opačném případě by žalovaný zatížil řízení vadou.

32. Soud tedy shrnuje, že žalovaný se nedopustil procesní vady ani neporušil závazný právní názor soudu tím, že nechal přezkoumat nové závazné stanovisko postupem podle § 149 odst. 7 správního řádu, a nikoli původní stanovisko, které pozbylo platnosti. Žalobní body nejsou důvodné.

33. K tvrzení žalobce, podle něhož se změna závazného stanoviska se nevypořádala s odvolacími námitkami, soud uvádí, že žalobce v odvolání namítal nedostatečné vypořádání řešení likvidace odpadních vod, a dále to, že městský úřad rozhodl o věci bez plánovací smlouvy s žalobcem. Současně požadoval doložit kapacitu stávající studny a zcela obecně poukázal na to, že byl schválen návrh na zahájení pořízení a projednání stavební uzávěry. Odvolací námitky žalobce se ve většině s kompetencemi dotčených orgánů míjely, proto postačovalo, že se s nimi vypořádal žalovaný v napadeném rozhodnutí (viz str. 22 a násl.). K argumentaci schváleným návrhem na vydání stavební uzávěry žalovaný dostatečně vysvětlil, že ke dni jeho vydání nebyla stavební uzávěra vydána. Pokud se týká námitek ostatních účastníků správního řízení, tak s nimi se žalovaný vypořádal v napadeném rozhodnutí, přičemž v odůvodnění vycházel i z obsahu změny závazného stanoviska (srov. text od str. 8). V tomto ohledu přitom žalobce není oprávněn podat žalobu ve veřejném zájmu. Žalovaný neporušil § 36 odst. 3 správního řádu způsobem, který by znamenal vydání nezákonného rozhodnutí 34. Soud se dále zabýval námitkou žalobce, že ho žalovaný neseznámil s podklady obstaranými v odvolacím řízení, a to s Informací o průběhu odvolacího řízení, s vyrozuměním, s podnětem k provedení přezkumného řízení, s posouzením souladu záměru s územním plánem, s vyjádřením projektanta záměru VMS projekt s.r.o. a se stanovisky vlastníků a správců veřejné infrastruktury.

35. Soud předně uvádí, že mezi účastníky není sporné, že žalobce byl účastníkem správního řízení. Pokud jde o Informaci o průběhu odvolacího řízení, soud ze správního spisu zjistil, že na tomto přípisu v rubrice „obdrží“ není mezi „účastníky řízení“ vyjmenován žalobce. Mezi tzv. „ostatními“, kterým je přípis doručován, je zařazen městský úřad. Mezi účastníky přitom není sporné, že tento přípis byl doručen do datové schránky žalobce, kterou současně s ním využívá i městský úřad.

36. Žalobce má pravdu v tom, že žalovaný pochybil, pokud v rubrice „obdrží“ mezi „účastníky řízení“ opomněl zahrnout žalobce, a že z přípisu nebylo na první pohled zřejmé, že je přípis adresován nejen městskému úřadu, ale i žalobci. Tato vada nicméně nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 3 s. ř. s.), a to vzhledem k obsahu přípisu.

37. Tímto přípisem totiž žalovaný informoval pouze o tom, že poté, co mu NSS po skončení řízení o kasační stížnosti vrátil správní spis, v souladu s § 149 odst. 7 správního řádu požádal žalovaného jako nadřízený orgán územního plánování o vydání závazného stanoviska a postoupil mu správní spis. Žalovaný tedy účastníky řízení neseznamoval s novými podklady pro rozhodnutí, nevyzýval je k uplatnění práv ani jim nestanovil žádné povinnosti. Jednalo se čistě o informační sdělení, se kterým se žalobce navíc mohl seznámit, protože na doručence přípisu z datové schránky žalobce je jako adresát datové zprávy označen. Námitka není důvodná.

38. Domníval–li se žalobce, že žalovaný po vydání zrušujícího rozsudku s žalobcem nejednal, a dopouštěl se tak nečinnosti, je nutno v prvé řadě uvést, že případné opomenutí správního orgánu jednat s některým z účastníků by mohla teoreticky vést k závěru o vadnosti procesního postupu, nikoli o nečinnosti správního orgánu ve smyslu § 80 správního řádu. Současně je nutno zdůraznit, že žalovaný po vydání zrušujícího rozsudku ve věci nejednal s žádným z účastníků, neboť jak je uvedeno v Informaci o průběhu odvolacího řízení, správní spis byl až do 2. 2. 2024 u NSS. „Nečinnost“ (resp. procesní neaktivita) žalovaného tak nebyla zaměřena pouze směrem k žalobci.

39. Soud se dále věnoval vyrozumění, kterým dal žalovaný účastníkům možnost, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne jeho doručení vyjádřili k podkladům rozhodnutí, a to ke změně závazného stanoviska, která byla společně s vyrozuměním doručována. Ze správního spisu plyne, že vyrozumění bylo vyhotoveno 29. 5. 2024. Dne 6. 6. 2024 bylo odesláno a doručeno do datové schránky žalobce. Skutečnost, že na vyrozumění je otisk razítka s datem 7. 6. 2024 na tom ničeho nemění. Žalobce byl ve vyrozumění označen jako adresát – účastník řízení.

40. V období mezi vyhotovením a odesláním vyrozumění bylo 3. 6. 2024 do datové schránky žalovaného doručeno oznámení, kterým zmocněnec žalobce informoval žalovaného o tom, že převzal zastoupení žalobce. Zmocněnec společně s oznámením (ani později) nepředložil plnou moc. Žalovaný k jejímu předložení zmocněnce nevyzval. Dopustil se tím procesního pochybení. Neprokázání zastoupení v případě, kdy podání činí osoba označená v něm za zástupce účastníka, je totiž jinou vadou ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu, k jejímuž odstranění má správní orgán vyzývat (viz např. rozsudky NSS ze dne 29. 1. 2015, č. j. 10 As 266/2014–32, bod 30, a ze dne 26. 1. 2017, č. j. 1 As 290/2016–33, body 10–11).

41. Nicméně i pokud by zmocněnec plnou moc předložil a žalovaný vyrozumění zaslal pouze žalobci, nemělo by takové procesní pochybení vliv na účinky doručení. Z judikatury správních soudů totiž vyplývá, že nerespektování zákonem stanovených pravidel pro doručování nemůže mít vliv na účinnost doručení výzvy podle § 36 odst. 3 správního řádu, pokud adresát písemnost převzal, a měl možnost se s jejím obsahem fakticky seznámit. (viz rozsudek NSS ze dne 9. 3. 2016, č. j. 3 As 167/2014–41; obdobně srov. např. rozsudky NSS ze dne 14. 10. 2015, č. j. 1 Afs 95/2015–36, nebo ze dne 4. 12. 2013, č. j. 1 As 83/2013–60).

42. Vyrozumění včetně přílohy bylo doručeno do datové schránky žalobce 6. 6. 2024. Na rozdíl od Informace o průběhu odvolacího řízení byl žalobce ve vyrozumění označen jako jeho adresát, tudíž neobstojí jeho tvrzení, že se mohl domnívat, že vyrozumění je adresováno pouze městskému úřadu. Žalobce tedy měl možnost se s vyrozuměním a jeho přílohou seznámit. Napadené rozhodnutí bylo vyhotoveno 12. 7. 2024 a vydáno 18. 7. 2024, neboť až tehdy jej žalovaný předal k doručení účastníkům [k tomu srov. § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu]. Žalobce proto měl rovněž dostatečný časový prostor, aby se ve věci vyjádřil, což neučinil. Účel § 36 odst. 3 správního řádu tak nebyl v projednávané věci ve vztahu k žalobci dotčen.

43. Soud při konstatování závěru, že pochybení žalovaného při doručování nemělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, přihlédl i k tomu, že 12. 7. 2024, tedy šest dní před vydáním napadeného rozhodnutí, bylo vyrozumění posláno emailem zmocněnci žalobce, což není mezi účastníky sporné. Jelikož vyrozumění bylo datováno dne 29. 5. 2024, zmocněnec se mohl a měl ihned obrátit na žalobce, zda mu stejný přípis nebyl rovněž doručován, a např. žalovaného požádat o prominutí zmeškání úkonu podle § 41 odst. 2 správního řádu, nikoli se jen spolehnout na strohé konstatování vůči úřední osobě, že se ve věci vyjádří po nahlédnutí do spisu.

44. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno před uplynutím lhůty, kterou žalovaný stanovil žalobci za účelem vyjádření k podkladům rozhodnutí. Námitka není důvodná.

45. Žalobce dále namítal, že před vydáním napadeného rozhodnutí nebyl seznámen s novým závazným stanoviskem, s podnětem k provedení přezkumného řízení, s posouzením souladu záměru s územním plánem, s vyjádřením projektanta záměru VMS projekt s.r.o. a se stanovisky vlastníků a správců veřejné infrastruktury, o které se napadené rozhodnutí opírá.

46. Ze správního spisu skutečně vyplývá, že žalobce před vydáním napadeného rozhodnutí nebyl s těmito listinami seznámen. Námitka by však mohla být důvodná pouze v případě, že by žalobce nebyl seznámen s takovými podklady, které jsou rozhodné pro posuzovanou věc a které jsou způsobilé ovlivnit (výrok) rozhodnutí správního orgánu. Jen v takovém případě může být vada tak intenzivní, aby mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí (srov. rozsudky NSS ze dne 18. 6. 2014, č. j. 3 As 87/2013–31, ze dne 11. 12. 2019, č. j. 6 As 185/2019–34, bod 16, ze dne 29. 1. 2020, č. j. 6 Azs 214/2019–41, bod 33, nebo ze dne 9. 8. 2022, č. j. 9 As 135/2020–130, bod 16). Jinými slovy, pokud se výrok rozhodnutí o takové podklady neopírá, skutečnost, že s nimi účastník nebyl seznámen, nemá vliv na zákonnost rozhodnutí správního orgánu. O takový případ přitom jde v projednávané věci.

47. Napadené rozhodnutí se totiž vůbec neopírá o posouzení souladu záměru s územním plánem. Na podnět k provedení přezkumného řízení žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí sice odkazuje, nicméně k němu pouze uvádí, že tento podnět inicioval postup, který vedl k vydání změny závazného stanoviska, se kterou žalobce seznámen byl, a k níž se mohl vyjádřit. Napadené rozhodnutí je opřeno zejména o změnu závazného stanoviska, nikoli o tento podnět.

48. Skutečnost, že žalovaný výslovně neseznámil žalobce s novým závazným stanoviskem rovněž nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Důvody pro podporu nového závazného stanoviska, resp. důvody pro podporu tam uvedeného závěru, že záměr je nepřípustný, mohl žalobce uplatnit poté, co byl vyzván k vyjádření k podkladům rozhodnutí, tedy k vyjádření se ke změně závazného stanoviska, kterým žalovaný (jakožto nadřízený orgán územního plánování) shledal záměr přípustným. V takovém případě by se žalovaný musel s uplatněnými důvody vypořádat. Žalobce, ač byl s vyrozuměním a změnou závazného stanoviska seznámen, proti němu žádné námitky neuplatnil. Námitka není důvodná.

49. Žalovaný v napadeném rozhodnutí cituje z vyjádření projektanta záměru společnosti VMS projekt s.r.o. Tato společnost nicméně ve správním řízení zastupovala žadatelku. Žalovaný tedy citací pouze reprodukoval tvrzení žadatelky o účelu záměru jako ateliéru. K povaze záměru, jeho faktickému účelu a jeho souladu s územním plánem se žalobce mohl v řízení vyjádřit, což neučinil. Ani v žalobě nezpochybňoval, že územní plán dovoluje v místě umístit ateliér. Z těchto důvodů skutečnost, že žalobce nebyl před vydáním napadeného rozhodnutí seznámen s vyjádřením projektanta VMS projekt s.r.o. nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Pro věc je stěžejní, že se žalobce mohl vyjádřit ke změně závazného stanoviska, podle které je záměr, jež má sloužit i jako ateliér, přípustný.

50. Co se týká nových stanovisek vlastníků a správců veřejné infrastruktury, které předložila žadatelka s podáním ze dne 26. 6. 2024, je třeba žalovanému vytknout, že s nimi žalobce neseznámil. To však nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Námitky, které může žalobce před soudem uplatnit, se odvíjí od jeho postavení v územním řízení. Žalobce mohl jako vlastník pozemku p. č. X (chodníku), který sousedí s pozemkem záměru, uplatňovat námitky proti projednávanému záměru v rozsahu, jakým může být její právo přímo dotčeno. Současně byl jako obec, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn, oprávněn vznášet námitky, které souvisejí s ochranou obecního veřejného zájmu (§ 89 odst. 4 věta první stavebního zákona). Stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem podle § 86 odst. 2 písm. c) stavebního zákona nicméně slouží výhradně k ochraně vlastnického práva k veřejné infrastruktuře. Žalobce ve správním řízení ani v žalobě netvrdil, že by realizace záměru nebo jeho napojení na veřejnou infrastrukturu zasahovala do jeho vlastnického práva k pozemku, nebo že by napojení bylo v rozporu s veřejným zájmem města nebo jeho občanů.

51. Z nových stanovisek neplyne, že záměr zasahuje do ochranných či bezpečnostních pásem veřejné infrastruktury. Neplyne z nich ani to, že záměr nemůže být na veřejnou infrastrukturu napojen, nebo že jeho realizace, resp. jeho případné napojení na infrastrukturu ohrozí či omezí funkčnost či kapacitu veřejné infrastruktury, což by se v opačném případě mohlo dotknout občanů města nebo města jako takového. Nadto většina těchto stanovisek obsahuje sdělení, že nenahrazují vyjádření k projektové dokumentaci (např. stanoviska ČEZ Distribuce a.s. a 1. SčV, a. s.). Současně žadatelka již v řízení před městským úřadem předložila smlouvu o připojení záměru k distribuční soustavě uzavřenou se společností GasNet, s.r.o. a smlouvu o uzavření budoucí smlouvy na připojení záměru k distribuční soustavě uzavřenou se společností ČEZ Distribuce a. s., se kterými byl žalobce seznámen.

52. Soud pro úplnost uvádí, že novými stanovisky, která si od žalovaného dodatečně vyžádal, neprováděl dokazování, protože byly součástí elektronické verze správního spisu (jako tzv. připojené elektronické dokumenty), se kterou se zástupce žalobce mohl seznámit při nahlížení u žalovaného dne 23. 7. 2024.

53. Lze proto shrnout, že žalovaný se nedopustil natolik závažných procesních pochybení, která by měla za následek vydání nezákonného rozhodnutí ve věci. Ani skutečnost, že žalovaný ve vyrozumění avizoval, že správní spis doplnil pouze o změnu závazného stanoviska, což neodpovídá jeho postupu, nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Námitky nejsou důvodné. Žalobce relevantně nezpochybnil závěr žalovaného, že záměr není v rozporu s charakterem území 54. Žalobce dále namítal, že záměr je v rozporu s charakterem území.

55. Otázce souladu záměru s charakterem území se žalovaný podrobně věnoval v napadeném rozhodnutí. Konstatoval, že definice charakteru území je uvedena v § 19a stavebního zákona. Vyplývá z ní, že klíčový pro určení charakteru území je územní plán. Ten stavbu připouští. Záměr splňuje regulativy ploch SM (plochy smíšené obytné městské), je proto v souladu s charakterem území. Žalovaný přesto posuzoval soulad stavby s charakterem území. Poukázal na to, že záměr je umístěn na zastavěný pozemek v hustě zastavěném území. Nedochází k rozšiřování výstavby do okolní krajiny směrem k místním částem Říčan, které nejsou propojeny. Při posouzení srovnával tři kritéria – celkovou zastavěnou plochu pozemku, tvar stavby a hloubku zastavění pozemku. Porovnal parametry záměru s okolní zástavbou v relevantním území, které vymezil podél ulice Č. mezi ulicemi L. a H. Tuto oblast zvolil z důvodu, že ulice L. tvoří hranici s plochou SM pro severní část ulice Č. Za ulicí H. je pak viditelně odlišný styl zástavby (zastavěnost pozemků, odstupy staveb, hustota zástavby) a dále za ní navazuje plocha SM na plochu SV a nikoli na plochu BI, jako je tomu v případě pozemku záměru. U prvního hlediska dospěl k závěru, že jednotlivé objekty záměru zaberou plochu 250,8 m2 a 310 m2, což je v území běžné. Konkrétně poukázal na stavby na pozemcích p. č. st. XA (zastavená plocha 722 m2), st. XB (zastavěná plocha 211 m2), st. XC (zastavěná plocha 373 m2), st. XD (zastavěná plocha 199 m2 – pozn. soudu v napadeném rozhodnutí je zjevnou chybou napsáno p. č. st. „XDbis“), st. XE (zastavěná plocha 303 m2), st. XF (zastavěná plocha 345 m2), st. XG (zastavěná plocha 301 m2) a st. XH (zastavěná plocha 347 m2), které se nacházejí na ulici Č. Ani míra zastavěnosti pozemku (38,6 %) u záměru není v daném území maximální, např. u pozemku p. č. XA činí 42,5 % a u pozemku p. č. XB (pozn. soudu v napadeném rozhodnutí je zjevnou chybou napsáno p. č. „XBbis“, viz vyjádření dalších účastníků správního řízení ze dne 16. 6. 2024, z nějž žalovaný čerpal) činí 46,1 %. K tvaru záměru žalovaný uvedl, že stavba svým půdorysem, typem střechy a podlažností odpovídá okolním budovám. Plochá střecha se vyskytuje na stavbách na pozemcích p. č. st. XC, st. XD, st. XE, st. XF, st. XG, st. XH a st. XI. Tři, popř. dvě nadzemní podlaží a podkroví mají v území stavby na pozemcích p. č. st. XA, st. XB, st. XC, st. XD, st. XE či st. XF. Obdélníkový, popř. čtvercový půdorys mají v území téměř všechny stavby. Žalovaný na základě ortofoto snímků porovnal umisťování staveb do hloubky pozemků. V území podle něj nelze dovodit tzv. vnitřní stavební čáru, která by zakazovala umisťovat stavby do určité hloubky pozemku od ulice Č. Stavby jsou umístěny různě hluboko. V území se nacházejí pozemky, na kterých jsou umístěny i dvě stavby za sebou a mezi nimi je ponechaný volný prostor. Co do hloubky zastavění jsou stavby srovnatelné např. se stavbami p. č. XA, st. XB, XC a st. XD; st. XE, XF, XG a st. XH; a XI, st. XJ, XK, XL a st XM. Žalovaný se taktéž zabýval požadavkem územního plánu na minimalizaci konfliktu stavby s bydlením a souladem ateliérů s územním plánem, mj. zastíněním a narušením soukromí.

56. Námitku rozporu záměru s charakterem území žalobce odvozoval od toho, že se charakter území měl posuzovat z hlediska bloku tvořeného ulicemi Č., L. a S. Nepředestřel však žádnou argumentaci, kterou by toto své tvrzení podpořil, resp. neuvedl argumentaci, kterou by zpochybnil závěr žalovaného, že relevantní území pro posouzení bylo podél ulice Č. od ulice L. až po ulici H. Není přitom úkolem soudu, aby takové argumenty za žalobce domýšlel. Z těchto důvodů se argumentace žalobce, v níž dovozuje, že záměr je v rozporu s charakterem území (bod 66 a násl. žaloby), míjí s nosnými důvody napadeného rozhodnutí.

57. Soud přitom nesouhlasí s tvrzením žalobce, že žalovaný nevysvětlil, z jakých důvodů je relevantní území podél ulice Č. od ulice L. po ulici H. Z napadeného rozhodnutí plyne, že žalovaný tuto oblast zvolil z důvodu, že záměr se nachází na mimořádně frekventované ulici Č., která je tvořena jak obytnou výstavbou, tak výstavbou určenou k podnikatelským účelům (prodejny, opravny, servisy, služby). Podél této ulice se v určité míře vyskytují hlukové a světelné imise, může docházet k narušení soukromí nebo zastínění. Ulice L. tvoří hranici s plochou SM pro severní část ulice Č. Za ulicí H. je pak viditelně odlišný styl zástavby (zastavěnost pozemků, odstupy staveb, hustota zástavby) a dále za ní navazuje plocha SM na plochu SV a nikoli na plochu BI, jako je tomu v případě pozemku záměru.

58. Od mylného přesvědčení o lokalitě relevantní z hlediska posouzení souladu charakteru území se odvíjí nedůvodnost zbylých námitek žalobce. Jelikož žalovaný neomezil relevantní území pro charakter zástavby pouze ulicemi Č., L. a S. (ale posuzované území bylo větší, až po ulici H.), nemůže být žalobce úspěšný s námitkou, že v tomto území není typické, že je mezi objekty umístěno parkoviště s obslužnou komunikací, s námitkou, že objekt SO2 nerespektuje stavební čáru, která se dle žalobce v této v lokalitě nachází, nebo s námitkou, že kvůli rozporu s charakterem území bude objekt SO02 způsobovat imise zastíněním a pohledem nad míru přiměřenou poměrům.

59. Soud proto uvádí, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně vysvětlil, že záměr odpovídá svým půdorysem, typem střechy a podlažností okolním budovám v území. Obdélníkový, popř. čtvercový půdorys mají v území téměř všechny stavby. Kolem ulice Č. se nacházejí pozemky, na kterých jsou umístěny dvě stavby za sebou a mezi nimi je ponechaný volný prostor. Žalovaný vyjmenoval místa, kde se lze s tvarově obdobným řešením dvou staveb na pozemcích setkat. Poukázal na to, že záměr je srovnatelný se stavbami na pozemcích p. č. XA, st. XB, XC a st. XD; se stavbami na pozemcích st. XE (pozn. soudu v napadeném rozhodnutí je zjevnou chybou napsáno p. č. st. „XEbis“), XF, XG a st. XH a XI; a se stavbami na pozemcích st. XA, XB, XC a st XD. Pokud jde o stavební čáru, žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že z ortofoto snímků nelze v území dovodit tzv. vnitřní stavební čáru, která by zakazovala umisťovat stavby do určité hloubky pozemku od ulice Č. Stavby jsou umístěny různě hluboko. K tomu poukázal na změnu závazného stanoviska, podle které jsou v lokalitě objekty umístěny v různých vzdálenostech od uliční čáry. Zástavba má zcela různorodý charakter, a proto záměr nijak lokalitu nenaruší.

60. Žalobce též namítal, že pokud by se u míry zastavěnosti mohlo vycházet z porovnání s pozemkem p. č. XA, které učinil žalovaný, pak by každému objektu musel být přidělen daný kus pozemku a ve vztahu k němu by pak musela být vypočtena míra zastavěnosti. Nic takového z textové části územního plánu nevyplývá a ani to z něj nelze dovodit výkladem.

61. Tvrdil–li žalobce, že pozemek p. č. XA, na který žalovaný v napadeném rozhodnutí poukázal, nelze dohledat, soud uvádí, že se žalovaný dopustil zjevné chyby v psaní, neboť čerpal z vyjádření dalších účastníků správního řízení ze dne 16. 6. 2024, a místo pozemku p. č. XB uvedl p. č. XC.

62. Namítal–li žalobce, že žalovaný porovnával záměr se stavbami, které se nachází na protilehlé straně ulice Č. (p. č. st. XA, st. XB, st. XC, st. XD), pak relevantní území pro posouzení charakteru území podél ulice Č. žalovaný neomezil pouze na lokalitu „nad“ ulicí Č. severním směrem, ale vztáhl ji i „pod“ tuto ulici, tj. jižním směrem, pokud jde o plochy SM, neboť záměr posuzoval i optikou tam umístěných staveb. Námitky nejsou důvodné.

63. K problematice zastínění a možného narušení soukromí pohledem soud uvádí, že nespadají mezi otázky, které by mohl žalobce do územního řízení vnášet. Tento závěr vyslovil zdejší soud již v bodě 31 rozsudku ze dne 28. 2. 2023, č. j. 43 A 26/2022–93. Jedná se čistě o soukromoprávní námitky, které mohli uplatnit pouze vlastníci nemovitostí, na kterých se nachází stavby a zahrady, jež sousedí se záměrem, jichž se možné zastínění a narušení soukromí přímo dotýká. Žalobce mezi ně řadit nelze, protože jeho pozemek p. č. XA, který sousedí s pozemkem záměru, je ostatní komunikací (chodník). Ani z pozice obce, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn, takové námitky uplatňovat nemohl, protože obec je oprávněna napadnout územní rozhodnutí pouze takovými námitkami, které souvisejí s ochranou obecního veřejného zájmu ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., obecní zřízení (obdobně srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2024, č. j. 29 A 48/2023–77, body 10–12). O námitky ochrany veřejného zájmu se nejedná. Námitka proto není důvodná.

64. Soud pro úplnost uvádí, že otázkou zastínění a narušení soukromí pohledem se žalovaný v napadeném rozhodnutí zevrubně zabýval. Lze proto jen obecně doplnit, že v zástavbě rodinných domů zásahy do soukromí nelze zcela vyloučit nikdy. Vlastníkům sousedních nemovitosti nenáleží ochrana před všemi těmito zásahy, nýbrž pouze před zásahy excesivními. Zároveň vlastníci nemovitostí nemají právo na to, aby zůstaly poměry v okolí neměnné, a oni tak byli chráněni před jakýmikoliv změnami v dotčeném území. V zástavbě rodinných domů je totiž zcela běžné, že jiná nemovitost částečně narušuje výhled a omezuje oslunění sousední nemovitosti. (viz např. rozsudek NSS ze dne 17. 5. 2024, č. j. 5 As 88/2023–78, bod 31).

65. K vyjádření šesté osoby zúčastněné na řízení soud uvádí, že většina jejích argumentů se míjí s podstatou žalobních bodů. Poukazovala totiž na neobvyklou výšku záměru a zápachové imise, vůči kterým žaloba nesměřovala. Pokud jde o zastínění, zúčastněná osoba mohla tyto námitky uplatnit v žalobě, kterou podala a kterou zdejší soud zamítl rozsudkem ze dne 10. 4. 2025, č. j. 41 A 30/2024–94. Žalobce takovou námitku uplatnit nemohl, a proto se jí soud blíže nezabýval. Závěr a náklady řízení 66. S ohledem na shora uvedené závěry soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

67. Důkazy navržené žalobcem soud neprováděl. Část z nich byla součástí správního spisu (soupis správního spisu, oznámení o převzetí právního zastoupení). Fotografii vyrozumění (přípisu žalovaného ze dne 29. 5. 2024, č. j. 071102/2024/KUSK), soud k důkazu neprovedl, protože přípis včetně údaje o vypravení je součástí správního spisu. Soud rovněž k důkazu neprovedl dodejku k vyrozumění, dodejku k napadenému rozhodnutí a dodejku k oznámení o převzetí právního zastoupení, protože informace o doručení těchto listin plynou z obsahu správního spisu. Soud k důkazu neprovedl ani e–mailovou komunikaci mezi zmocněncem žalobce a úřední osobou žalovaného, protože skutečnost, že žalovaný určitým způsobem jednal se zmocněncem, a co bylo obsahem komunikace, nemá vliv na posouzení věci.

68. Soud k návrhu osob zúčastněných na řízení 3 a 4 neprovedl dokumenty k procesu přijetí změny č. 5 územního plánu a změnu č. 7 územního plánu, protože tvrzení, které jimi mělo být prokázáno, tj. že žalobce se snažil záměr zablokovat, nesouvisí s předmětem napadeného rozhodnutí a nemohlo mít vliv na jeho zákonnost.

69. O náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce, který z procesního hlediska ve věci neuspěl, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl naopak plně úspěšný, žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

70. Podle § 60 odst. 5 s. ř. s. soud dále rozhodl, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť jim neuložil žádnou povinnost a ani neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné k přiznání náhrady nákladů řízení.

Poučení

Vymezení věci Obsah žaloby Námitka neseznámení žalobce s podklady obstaranými v odvolacím řízení a porušení § 36 odst. 3 správního řádu Námitka nerespektování závazného právního názoru soudu a chybného přezkumu závazných stanovisek Námitka rozporu záměru s charakterem území Vyjádření žalovaného Replika žalobce Vyjádření osob zúčastněných na řízení Posouzení věci soudem Žalovaný neporušil závazný právní názor soudu a podrobil přezkumu správné závazné stanovisko Žalovaný neporušil § 36 odst. 3 správního řádu způsobem, který by znamenal vydání nezákonného rozhodnutí Žalobce relevantně nezpochybnil závěr žalovaného, že záměr není v rozporu s charakterem území Závěr a náklady řízení