51 A 59/2017 - 50

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobkyně: Obec Přísečná sídlem Přísečná 25, Český Krumlov zastoupena JUDr. Michalem Bernardem, Ph. D. sídlem Příběnická 1908, Tábor proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Mánesova 3/A, České Budějovice za účasti osob zúčastněných:

1. KOMAXO BIOENERGO s. r. o., IČO 289 55 552 sídlem Jateční 854, Kolín zastoupena JUDr. Tomášem Sequensem sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 2. CARTHAMUS a. s., IČO 270 62 970 sídlem Václavské náměstí 775/8, Praha 1 zastoupena JUDr. Tomášem Sequensem sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2017, č.j. MZP/2017/510/255, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 29. 8. 2017, č.j. MZP/2017/510/255, a rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 15. 5. 2017, č. j. KUJCK 61092/2017, se z rušu j í a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povin e n zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce JUDr. Michala Bernarda, Ph.D.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 29. 8. 2017, č.j. MZP/2017/510/255, vydaným podle § 89 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle 27 odst. 4 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“) bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti výroku I. rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví (dále též „prvostupňový orgán“)ze dne 15. 5. 2017 č.j. KUJCK 61092/2017, kterým byl podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona o ochraně ovzduší povolen osobě zúčastněné na řízení provoz stacionárního zdroje znečišťování ovzduší „Třídění, drcení a sušení dřevní štěpky Domoradice“ na dobu do 31. 12. 2018 a současně bylo tímto rozhodnutím na základě § 92 odst. 1 správního řádu jako nepřípustné zamítnuto odvolání žalobkyně směřující proti výroku II. prvostupňového rozhodnutí, kterým byl vyloučen odkladný účinek odvolání.

2. Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 13. 9. 2017 včasnou správní žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

3. V žalobě je nejprve popsán skutkový stav věci a průběh správního řízení, rovněž je odůvodněna aktivní legitimace žalobkyně.

4. Žaloba je následně rozdělena na 5 žalobních námitek. První z nich žalobkyně namítá procesní pochybení prvostupňového orgánu, který nesprávně posoudil opakovanou změnu obsahu žádosti osoby zúčastněné na řízení – KOMAXO BIOENERGO s. r. o. [dále též „osoba zúčastněná na řízení 1)“]. Z obsahu těchto změn je zřejmé, že jimi došlo oproti původnímu návrhu ke změnám, kdy prvotně bylo žádáno o prodloužení původního povolení, následně bylo žádáno o povolení nového provozu na dobu určitou a naposledy bylo žádáno o povolení provozu na dobu neurčitou, tj. trvalý provoz. Tyto změny žádosti osoby zúčastněné na řízení 1) měly být dle žalobkyně posuzovány ve smyslu ust. § 41 odst. 8 správního řádu a mělo o nich být samostatně rozhodnuto, neboť předmětné řízení je řízením návrhovým. Prvostupňový orgán však pochybil, když žádost osoby zúčastněné na řízení o povolení provozu přípravy štěpky na dobu neurčitou neakceptoval a povolil provoz štěpky pouze na dobu určitou do 31. 12. 2018.

5. Žalobou je dále rozporován způsob, jakým se prvostupňový orgán i žalovaný vypořádali s otázkou dopravy paliva do provozu osoby zúčastněné na řízení. Je poukazováno na závazný právní názor vyjádřený zdejším soudem v rozhodnutí vydaném pod č.j. 10 A 93/2015 – 88, kterým soud zrušil rozhodnutí žalovaného vydané ve věci žádosti o povolení stacionárního zdroje znečišťování ovzduší provozovatele CARTHAMUS (Energoblok Domoradice), kdy mimo jiné konstatoval, že otázku vlivu dopravy paliva do zdroje na životní prostředí je povinen vypořádat orgán ochrany ovzduší, který pokud shledá, že tato doprava má na životní prostředí vliv, musí ve svém rozhodnutí stanovit podmínku, která možnému znečištění ovzduší bude předcházet. Orgán ochrany ovzduší se však touto otázkou nijak nezabýval, když dezinterpretoval závěry krajského soudu a doprava paliva tak není zakotvena ani v řízení týkajícím se přípravy štěpky ani v rozhodnutí týkajícím se samotného spalovacího zdroje. Žalovaný uvedený postoj prvostupňového orgánu potvrdil, čímž bylo jednáno v rozporu se závazným názorem krajského soudu, který orgánu ochrany ovzduší výslovně uložil vyhodnotit otázku dopravy z hlediska § 12 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší. Relevantní pro danou otázku není ani žalovaným poukazovaný proces EIA, který je v dané věci veden již mnoho let a dosud nebyl dokončen. Prvostupňovým rozhodnutím orgánu ochrany ovzduší nebyly podmínky dopravy paliva do zdroje řádným způsobem vypořádány a žalovaný tudíž jednal v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu i v rozporu se závazným názorem krajského soudu.

6. Za nesprávnou byla označena rovněž argumentace žalovaného, který k odvolací námitce týkající se zápachu spojeného se skladováním štěpky a s její manipulací, konstatoval, že limity pro pachové látky stanovit nelze a daný problém byl vyřešen stanovením emisních limitů. Tato argumentace je však v rozporu se stanovisky samotného žalovaného (Vyjádření odboru ochrany ovzduší č.j. 77417/ENV/12 k provozu společnosti emitující pachové látky) i s odbornou literaturou (komentář k zákonu o ochraně ovzduší). K argumentaci žalovaného, kterou je poukazováno na dočasnost zkušebního provozu, který dává možnost do budoucna zpřísnit podmínky, žalobce konstatuje, že tento „dočasný“ provoz trvá již od roku 2012, což je dlouhá doba na to, aby zápach, působící značné problémy všem obyvatelům obce, byl eliminován.

7. Zcela nedostatečně je dle žalobkyně podmínkami upravena otázka prašnosti v dotčeném areálu. Žalobkyně v této souvislosti v řízení navrhovala zakotvit podmínku minimálně jednoho úklidu areálu provozu denně. Toto však nebylo akceptováno a prvostupňový orgán ponechal frekvenci úklidu zcela na provozovateli, přičemž tento postup byl schválen i žalovaným. Podmínky úklidu byly stanoveny nepřezkoumatelně a v rozporu se zákonem stanovenými podmínkami správního rozhodnutí.

8. Závěrem žalobkyně poukazuje na nepřezkoumatelnost rozhodnutí prvostupňového orgánu, který se nijak nevypořádal s otázkou dopravy paliva ve smyslu ust. § 12 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší a nedostatečně byla vypořádána též otázka emisních limitů pro pachové látky. Vypořádána nebyla ani námitka tvrzené újmy odvolatele a rozporu s veřejným zájmem ve vztahu k výroku II. odvoláním napadeného rozhodnutí.

9. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí prvostupňové zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

10. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K opakovaným změnám žádosti žalovaný uvedl, že v případě změny žádosti ze dne 20. 3. 2017, kdy došlo k jejímu rozšíření a bylo žádáno o povolení provozu na dobu neurčitou, došlo ze strany prvoinstančního orgánu k pochybení, správní orgán měl o změně obsahu této žádosti (§ 41 odst. 8 správního řádu) rozhodnout samostatným zamítavým usnesením, jenž se doručuje pouze žadateli, avšak s ohledem na okolnosti posuzovaného případu se nejedná o vadu, která by způsobovala nezákonnost rozhodnutí. Žalobkyně tímto postupem správního orgánu nebyla nijak zkrácena na svých procesních právech. K námitce týkající se dopravy paliva žalovaný zcela odkázal na napadené rozhodnutí a se se závěry prvostupňového orgánu v této otázce se ztotožnil. K žalobní námitce týkající se zápachu, jehož zdrojem je příprava štěpky, žalovaný uvedl, že podmínky povolení v bodech 2, 4, 5, 6, 7, 8 a 10 obsahují podmínky pro skladování štěpky a opatření proti zápachu. Bylo konstatováno, že se jedná o dočasný provoz a opatření přijatá v tomto směru se prověřují, přičemž není vyloučeno, že tato opatření budou zpřísněna. Dále bylo k této otázce poznamenáno, že žalobou užívaný pojem „pachové látky“ stávající legislativa nezná. Používá toliko pojem „látky obtěžující zápachem“. Pro tyto látky zákon dosud nestanovil způsob stanovení emisních limitů, a pokud by je tedy prvostupňový orgán stanovil, učinil by tak nepřezkoumatelným postupem. K tomu žalovaný uvedl, že ve vztahu k dalším znečišťujícím látkám byly stanoveny limity přísnější, než jsou zakotveny v prováděcím právním předpisu. Ve vztahu k podmínkám omezení prašnosti v areálu žalovaný konstatoval, že tyto jsou stanoveny zcela srozumitelně a v této podobě jsou i kontrolovatelné. Prvostupňové rozhodnutí bylo žalovaným shledáno jako přezkoumatelné. Ke zbývajícím žalobním námitkám žalovaný odkázal na obsah napadeného rozhodnutí.

11. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného setrvala na svých tvrzeních a závěrech učiněných v žalobě. Pochybení prvostupňového orgánu ohledně nevydání rozhodnutí o změně žádosti osoby zúčastněné na řízení 1) žalobkyně označila za podstatnou vadu řízení, porušující zásadu dispozice s řízením. K otázce zápachu vznikajícímu při přípravě štěpky žalobkyně poukázala na rozpory ve vyjádření žalovaného, který na jednu stranu uvádí, že emisní limity nebyly stanoveny prováděcím předpisem, proto je orgán ochrany ovzduší nemůže pro látky obtěžující zápachem stanovit a na stranu druhou poukazuje na to, že pro jiné látky byly emisní limity stanoveny naopak přísněji, nežli určuje prováděcí předpis. Žalobkyně opakovaně poukázala na neurčitost podmínek stanovených za účelem omezení prašnosti, kdy podmínka spočívající v uklizení či skrápěná areálu provozu v době, kdy to aktuální situace vyžaduje, představuje neurčitou a nekontrolovatelnou podmínku.

12. K vlastní rozhodovací činnosti krajský soud uvádí, že v otázce splnění podmínek pro povolení stacionárního zdroje znečišťování ovzduší již bylo před zdejším soudem rozhodováno, a to v případě stacionárního zdroje „CARTHAMUS, a. s. – Energoblok Domoradice“, jehož činnost spočívá v provozu energobloku. Krajský soud rozsudkem ze dne 4. 11. 2016 č.j. 10A 93/2015 – 88 zrušil rozhodnutí žalovaného i prvoinstančního orgánu, kterým byl povolen provoz stacionárního zdroje znečišťování ovzduší „CARTHAMUS, a. s. – Energoblok Domoradice“ (dále též „energoblok“) na dobu časově omezenou do 31. 12. 2016. Nosným důvodem tohoto zrušovacího rozhodnutí byla závažná procesní vada, soud se však nad rámec vyjádřil též k žalobou rozporovaným podmínkám dopravy paliva do zdroje. Soud v této souvislosti uvedl, že ne každé povolení provozu stacionárního zdroje musí nutně obsahovat všechny podmínky dle § 12 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší. Vždy je nutné stanovit pouze ty podmínky, které samy o sobě nevyplývají ze zákona nebo z prováděcích právních předpisů a které jsou ve vztahu ke konkrétnímu zdroji opodstatněné. V daném konkrétním případě je doprava paliva do zdroje, byť prováděná jiným subjektem než provozovatelem zdroje, činností, která může mít vliv na úroveň znečištění. Proto je na orgánech ochrany ovzduší, aby zvážily, zda za účelem předcházení ovlivňování úrovně znečištění ovzduší není vhodné stanovit podmínku o dopravě paliva přímo v povolení provozu zdroje. Pokud bude vyhodnoceno, že taková činnost má vliv na úroveň znečištění ovzduší, pak je nezbytné takovou podmínku v povolení podle § 12 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší stanovit a nelze se spokojit pouze s odkazem na podmínku již zakotvenou ve stavebním povolení. Pokud orgán ochrany ovzduší shledá, že doprava paliva do zdroje nemá žádný vliv na úroveň znečištění ovzduší, nebude muset danou podmínku do povolení začlenit. Ovšem takovou úvahu bude muset ve svém rozhodnutí náležitě zdůvodnit, a to v kontextu vznesených námitek účastníků řízení. K otázce zápachu daného provozu krajský soud dále konstatoval, že v daném řízení bylo prokázáno, že zdrojem tohoto zápachu je jiný stacionární zdroj spojený s provozem „Třídění, drcení a sušení štěpky“.

13. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Rozhodnutím prvostupňového správního orgánu ze dne 12. 5. 2015 č.j. KUJCK 64599/2015/OZZL byl osobě zúčastněné na řízení povolen provoz stacionárního zdroje znečištění ovzduší „Třídění, drcení a sušení dřevní štěpky Domoradice“, a to na dobu časově omezenou do 31. 12. 2016. Současně byl tímto rozhodnutím na základě § 85 odst. 2 písm. c) správního řádu vyloučen odkladný účinek odvolání. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno žalovaným, a to rozhodnutím ze dne 15. 9. 2015 č.j. 890/510/15 48103/ENV/15.

14. Žádostí ze dne 8. 12. 2016 požádala osoba zúčastněná na řízení 1) na základě § 101 písm. c) správního řádu o prodloužení platnosti a účinnosti rozhodnutí o povolení provozu stacionárního zdroje žadatele vydaného pod č.j. KUJCK 34599/2015/OZZL, a to do 31. 12. 2018. Spolu s touto žádostí bylo navrženo vyloučit odkladný účinek odvolání ve smyslu § 85 odst. 2 písm. c) správního řádu. V žádosti je poukazováno na vzájemnou závislost stacionárního zdroje znečištění provozovaného osobou zúčastněnou na řízení (Zdroj Komaxo – Třídění, drcení a sušení dřevní štěpky Domoradice) a stacionárního zdroje znečištění provozovatele Carthamus (CARTHAMUS a. s. – Energoblok Domoradice), který je provozně závislý na dodávkách paliva od osoby zúčastněné na řízení 1), a o jehož povolení k provozu bylo v době podání předmětné žádosti rovněž rozhodováno. Rovněž bylo konstatováno, že absence provozního povolení zdroje provozovatele Komaxo by ve svém důsledku znamenala ukončení dodávek tepla a teplé vody pro domácnosti v Českém Krumlově, z tohoto důvodu by měl být správním orgánem zohledněn především veřejný zájem. Osoba zúčastněná na řízení 1) dále navrhla, aby případným odvoláním nebyl přiznán odkladný účinek, a to právě s ohledem na veřejný zájem společnosti na dodávkách tepla v dané oblasti.

15. K uvedené žádosti bylo podáno vyjádření, a to mimo jiné i ze strany žalobkyně, která v něm vyjádřila nesouhlas s prodloužením povolení platnosti a účinnosti rozhodnutí o povolení provozu stacionárního zdroje znečištění provozovaného osobou zúčastněnou na řízení. Bylo poukázáno na žadatelem nesprávně navrhovanou formu rozhodnutí, které v daném případě nemůže pro naplnění zákonných podmínek být vydáno formou nového rozhodnutí ve smyslu § 101 písm. c) správního řádu. Tento postup je vyhrazen pouze pro mimořádné případy, kdy dotčené orgány nemají možnost se k tomuto rozhodnutí vyjádřit. Poukázáno bylo též na skutečnost, že ve věci provozu Energobloku došlo k zastavení procesu EIA na základě zpětvzetí provozovatele Energobloku, kdy z výsledků veřejného projednání bylo zřejmé, že závazné stanovisko EIA bude negativní. Nesouhlas byl vyjádřen rovněž v souvislosti s návrhem na vyloučení odkladného účinku.

16. V reakci na uvedené vyjádření osoba zúčastněná na řízení 1) podáním ze dne 23. 12. 2016 změnila svou žádost ze dne 8. 12. 2016, kdy požádala o povolení provozu zdroje Třídění, drcení a sušení dřevní štěpky Domoradice (provozovatel Komaxo) do 31. 12. 2018, a to na základě § 11 odst. 2 písm. d) zákona o ochraně ovzduší. Současně bylo požádáno o vydání předběžného opatření, na základě něhož by byla osoba zúčastněná na řízení 1) oprávněna provozovat daný zdroj znečištění ovzduší, a to do doby právní moci nového rozhodnutí o povolení provozu zdroje znečištění.

17. Rozhodnutím prvostupňového orgánu ze dne 28. 12. 2016 č.j. KUJCK 164526/2016 bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo osobě zúčastněné na řízení nařízeno připravovat biopalivo prostřednictvím stacionárního zdroje znečišťování ovzduší Třídění, drcení a sušení dřevní štěpky Domoradice pro stacionární zdroj CARTHAMUS s. s. – Energoblok Domoradice, a to nejdéle do konce topné sezóny 2016/2017, tj. do 31. 5. 2017.

18. Kopií písemnosti vydané odborem životního prostředí Krajského úřadu Jihočeského kraje dne 22. 2. 2017 pod č.j. KUJCK 27551/2017/OZZL osoba zúčastněná na řízení 1) k výzvě prvostupňového orgánu doložila, že záměr Třídění, drcení a sušení dřevní štěpky Domoradice ani nový projekt „Ekologizace provozu KOMAXO BIOENERGO s. r. o., v areálu provozovny CARTHAMUS a. s. v Přísečné nepodléhá posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví podle zákona.

19. Součástí správního spisu je dále rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 10. 11. 2016 sp. zn. ČIŽP/42/OOO/SR01/1609714.005/16/CHJ, kterým byla osobě zúčastněné na řízení 1) uložena pokuta ve výši 100 000 Kč za správní delikt podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně ovzduší, kterého se dopustila neplněním podmínky povolení provozu, když v období od 12. 5. 2015 do 24. 2. 2016 využívala k dopravě paliva nákladní automobilovou dopravu. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že uvedeným jednáním byla narušena pohoda bydlení osob majících nemovitosti v blízkém okolí přístupové komunikace, a dále tímto jednáním došlo ke znečištění ovzduší emisemi znečišťujících látek produkovaných motory nákladních automobilů (emisemi látek obsažených ve výfukových plynech spalovacích motorů). Bylo poukázáno rovněž na související negativní vliv automobilové dopravy, která působí prašné znečištění vznikající obrušováním pneumatik, brzdového obložení a znovuzvíření prachu z povrchu komunikací způsobeného samotným provozem. Bylo konstatováno, že v dané lokalitě se jedná o významný zdroj znečišťování ovzduší. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno Ministerstvem životního prostředí dne 17. 2. 2017 pod č.j. 1621/510/16 88315/ENV/16.

20. Žádostí ze dne 20. 3. 2016 požádala osoba zúčastněná na řízení 1) opětovně o povolení provozu zdroje znečištění ovzduší Třídění, drcení a sušení dřevní štěpky Domoradice – Komaxo Bioenergo s. r. o. podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona o ochraně ovzduší, a to na dobu neurčitou. Součástí této žádosti byl zpracovaný Odborný posudek podle § 11 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší, který v závěru prvostupňovému orgánu doporučil vydat povolení provozu posuzovaného zdroje znečišťování ovzduší.

21. Obsahem spisového materiálu je dále vyjádření České inspekce životního prostředí ze dne 6. 4. 2017 sp. zn. OZZL 158802/2016/masv/23 obsahující technickou a legislativní charakteristiku zdroje a podmínky provozu, v nichž je mimo jiné zakotvena podmínka omezující prašnost provozu v podobě pravidelného úklidu přístupových komunikací a manipulačních ploch, kdy frekvence úklidu má být stanovena s ohledem na aktuální potřebu a dále úklidu okolí instalovaných technologií v hale, který byl navržen jedenkrát denně. Doporučeno bylo dále omezit rychlost pohybu vozidel navážejících suroviny do areálu na 5 km/h. Závěrem bylo inspekcí poznamenáno, že u provozovatele byla pro účely vyhodnocování pachové zátěže nainstalována měřící stanice Purenviro TOM.

22. Před vydáním rozhodnutí bylo žalobkyní a dalšími účastníky řízení podáno dne 4. 5. 2017 vyjádření, které obsahově odpovídá projednávané žalobě.

23. Rozhodnutím prvostupňového správního orgánu ze dne 15. 5. 2017 č.j. KUJCK 61092/2017 byl osobě zúčastněné na řízení 1) podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona o ochraně ovzduší povolen provoz stacionárního zdroje znečišťování ovzduší „Třídění, drcení a sušení dřevní štěpky Domoradice“ provozovatele KOMAXO BIOENERGO s. r. o. na dobu do 31. 12. 2018 a současně byl tímto rozhodnutím vyloučen odkladný účinek odvolání dle § 85 odst. 2 písm. c) správního řádu. Výrokem II. tohoto rozhodnutí bylo stanoveno 10 podmínek provozu zdroje. Správní orgán se v úvodu odůvodnění rozhodnutí vyjádřil k otázce dříve stanovené podmínky upravující způsob dopravy surovin. Tato podmínka v minulosti nebyla stanovena z důvodu nutnosti omezení dopravy pro její nadměrný negativní vliv na ovzduší, který nikdy nebyl prokázán, a proto doprava surovin není důvodem pro nevydání požadovaného povolení provozu. V této souvislosti správní orgán zmínil rozhodnutí zdejšího soudu vydané ve věci sp. zn. 10 A 93/2015, kterým bylo zrušeno rozhodnutí, jímž byl povolen provoz stacionárního zdroje znečišťování ovzduší – Energoblok Domoradice spol. CARTHAMUS. Ze závěrů tohoto rozhodnutí správní orgán dovodil, že průmyslová činnost je v dané oblasti provozována více právnickými osobami, přičemž znevýhodněny by stanovením podmínek provozu byly pouze ty osoby, které provozují zdroje znečišťování ovzduší, a které by prošly posouzením vlivu dopravy na čistotu ovzduší v dotčené lokalitě. Zbylá část provozovatelů by tímto posouzením vůbec neprošla a podmínky dopravy by tak nebylo možné limitovat. V případě prokázání negativního vlivu dopravy je nutné tuto problematiku řešit globálně. Správní orgán uzavřel, že prokázání překročení imisních limitů dopravou konkrétního provozovatele nemůže být překážkou pro vydání nového rozhodnutí o povolení provozu. V další části odůvodnění se prvoinstanční orgán vyjádřil k jednotlivým podmínkám stanoveným výrokem II. prvostupňového rozhodnutí. Pod písm. f) se správní orgán opakovaně vyjádřil k otázce dopravy surovin do zdroje a konstatoval, že podmínky dopravy není nutné upravovat, neboť v minulosti byla tato činnost ve vztahu k ovlivnění kvality ovzduší hodnocena a nebyla shledána nutnost její limitace. V návaznosti na zmiňované rozhodnutí krajského soudu správní orgán dále uvedl, že v daném případě je posouzení vlivu dopravy nutné provést pro samostatný spalovací zdroj. Případné podmínky stanovené provozovateli spalovacího zdroje je pak tento provozovatel povinen přenést na další subjekty prostřednictvím soukromoprávních dohod. Otázkou dopravy surovin do zdroje se správní orgán zabýval v další části odůvodnění v rámci vypořádání odvolacích námitek žalobkyně. V této části odůvodnění správní orgán konstatoval, že z odvolání není zřejmé, z jakého důvodu bude nová přístupová komunikace, jenž má nahradit stávající komunikaci, z hlediska vlivů na životní prostředí vhodnější. Ve vztahu k namítaným změnám dopravy, kdy v povolovací fázi řízení byla prezentována železniční, pro životní prostředí příznivější, železniční doprava, správní orgán uvedl, že s ohledem na menší vzdálenosti zdroje surovin od zdroje znečištění je z hlediska zatížení životního prostředí vhodnější doprava nákladními vozidly, která nebudou muset být opakovaně překládána na vagony, čímž by došlo k navýšení emisí. K otázce zápachu vznikajícího provozem daného zdroje správní orgán uvedl, že sušárna štěpky je vybavena zákrytem a odpadní vzdušina je odváděna komínem. Akceptovatelnost provozu se stávajícím technickým vybavením bude možno posoudit v rámci řízení o povolení trvalého provozu, a to na základě množství přijatých stížností. Provozovatelé obdobných zdrojů navíc nemají stanovené podmínky k eliminaci pachových látek ze skladování štěpky, ani v případě jejího skladování v hale ani při skladování na volné ploše.

24. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 2. 6. 2017 odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím, kterým byl výrok prvostupňového orgánu týkající se povolení samotného provozu zdroje znečišťování povolen potvrzen, odvolání žalobkyně bylo zamítnuto a odvolání směřující do výroku o vyloučení odkladného účinku bylo jako nepřípustné zamítnuto. Odvolací námitky žalobkyně nebyly shledány důvodnými. K obsahovým změnám žádosti žalovaný uvedl, že v případě podání obsahující žádost dle § 11 odst. 2 písm. d) zákona o ochraně ovzduší se o změnu obsahu podání ve smyslu § 41 odst. 8 správního řádu nejednalo, proto ji prvostupňový orgán nemusel povolovat. V případě žádosti ze dne 20. 3. 2017, kdy bylo požádáno o povolení zdroje na dobu neurčitou, žalovaný uvedl, že tuto změnu krajský úřad neakceptoval, a proto nebylo třeba postupovat dle § 41 odst. 8 správního řádu. K otázce dopravy surovin do zdroje žalovaný uvedl, že podmínka dopravy nebyla v rámci dané žádosti o povolení provozu zdroje, oproti předchozímu povolení, stanovena, neboť v současné době není pro její stanovení zákonný důvod. Pokud bude na základě probíhajícího procesu EIA souvisejícího se záměrem „Tepelný zdroj na spalování biomasy – Přísečná – úpravy“ stanovena podmínka realizace dopravy prostřednictvím železnice, bude povinností provozovatelů stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, aby tuto podmínku ošetřili soukromoprávní cestou. To je však předmětem samostatného řízení. K tomu žalovaný dále poukázal na skutečnost, že provozovatelé obdobných zdrojů znečišťování ovzduší nemají jako podmínku stanoveno dopravovat palivo výhradně po železnici a pokud by tedy krajský úřad na tuto podmínku přistoupil, porušil by tak zásadu, dle které v rozhodování správních orgánů ve skutkově shodných nebo podobných případech nesmí vznikat nedůvodné rozdíly. Ze stejného důvodu byla jako nedůvodná zamítnuta taktéž námitka týkající se produkce zápachu daného zdroje. Žalovaný konstatoval dostatečnost dosud přijatých technických opatření, jejichž účelem je eliminovat zápach. Bylo poukázáno na skutečnost, že současná právní úprava nezakotvuje emisní limity pro stacionární zdroje pro látky obtěžující zápachem. Pokud by tudíž krajský úřad takový limit stanovil, učinil by tak nepřezkoumatelným způsobem. Pokud do doby povolení tohoto provozu bude zákonem stanoven emisní limit, bude v dalším provozu zohledněn. Zcela kontrolovatelným a přezkoumatelným způsobem byla stanovena i podmínka předcházení vzniku prašnosti. Ve zbytku byly odvolací námitky žalovaným zamítnuty jako nedůvodné.

25. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

26. Žaloba je důvodná.

27. Žalobou je v prvé řadě namítáno procesní pochybení prvoinstančního orgánu, který v rozporu s § 41 odst. 8 správního řádu nerozhodl o změně obsahu původní žádosti o povolení stacionárního zdroje znečišťování ovzduší.

28. Z průběhu správního řízení, jak byl popsán v narativní části tohoto rozsudku, vyplývá, že osoba zúčastněná na řízení 1), coby provozovatel zdroje znečišťování ovzduší (Třídění, drcení a sušení dřevní štěpky Domoradice), požádala dne 8. 12. 2016 o prodloužení platnosti a účinnosti rozhodnutí o povolení provozu stacionárního zdroje dle § 101 písm. c) správního řádu, a to do 31. 12. 2018. Tato žádost byla na základě písemnosti provozovatele zdroje dne 28. 12. 2016 změněna tak, že o žádosti má být rozhodnuto dle § 11 odst. 2 písm. d) zákona o ochraně ovzduší, nikoliv dle § 101 písm. c) správního řádu. Naposledy byla předmětná žádost změněna podáním ze dne 20. 3. 2016, jejímž prostřednictvím požádala osoba zúčastněná na řízení 1) opětovně o povolení provozu zdroje znečištění ovzduší podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona o ochraně ovzduší, a to na dobu neurčitou.

29. Na výše uvedené žádosti osoby zúčastněné na řízení 1) bylo správním orgánem reagováno rozhodnutím ze dne 15. 5. 2017, kterým byl povolen provoz stacionárního zdroje do 31. 12. 2018.

30. Dle ust. § 41 odst. 8 správního řádu platí, že účastník může do vydání rozhodnutí požádat o povolení změny obsahu svého podání. Správní orgán může tuto žádost v podobě zpětvzetí či změny obsahu podání povolit pouze v případě, kdy podateli hrozí vážná újma, čímž není dotčeno ust. § 45 odst. 4 správního řádu. Pro tento případ platí obdobně odstavce 2 až 4 a 6 a 7 tohoto zákonného ustanovení.

31. V případě žádosti osoby zúčastněné na řízení 1) ze dne 8. 12. 2016 soud uvádí, že v tomto případě se o změnu obsahu podání nejednalo. Změnou obsahu podání v řízení o žádosti je třeba chápat především rozšíření předmětu žádosti či takovou změnu, která dosavadní obsah žádosti v podstatném rozsahu nahrazuje obsahem novým. (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 5. 2015 sp. zn. 3 Azs 2/2014, všechna rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na adrese www.nssoud.cz). V daném případě došlo ke změně žádosti pouze ve vztahu k procesnímu postupu, jímž k povolení ze strany správního orgánu mělo dojít. Osoba zúčastněná na řízení 1) původní žádostí navrhla, aby ve smyslu ust. § 101 správního řádu bylo vydáno nové rozhodnutí, v rámci změny této žádosti ze dne 28. 12. 2016 bylo navrženo toto povolení vydat na základě § 11 odst. 2 písm. d) zákona o ochraně ovzduší. Tato změna nepředstavuje podstatnou změnu, kterou by byl nahrazován původní obsah žádosti, jedná se toliko o návrh procesního postupu správního orgánu, který je ve výsledku oprávněn posoudit pouze tento správní orgán.

32. Jinak je tomu ovšem v případě změny žádosti ze dne 20. 3. 2016, kterou osoba zúčastněná na řízení 1) změnila obsah žádosti ze dne 28. 12. 2016 tak, že namísto povolení provozu zdroje do 31. 12. 2018 požádala o povolení tohoto provozu na dobu neurčitou. V tomto případě soud shledal, že se jednalo o podstatnou změnu původní žádosti, která původně byla limitována danem 31. 12. 2018. Pokud tedy žádost nově obsahovala povolení provozu stacionárního zdroje znečišťování ovzduší na dobu neurčitou, jedná se o podstatnou změnu i s ohledem na jistou kontroverzi tohoto provozu v dané lokalitě, který je ze strany žalobkyně opakovaně zpochybňován. Odhlédnout nelze ani od skutečnosti, že provoz stacionárního zdroje znečištění ovzduší je podmíněn řadou podmínek a spornou zůstává otázka emisí zápachu, u nichž sám žalovaný konstatoval, že emisní limity látek obtěžujících zápachem dosud legislativně stanoveny nebyly, což do budoucna není vyloučeno a právě povolení provozu na dobu určitou má možnost do budoucna pružně reagovat na situaci, kdy by k tomuto stanovení emisních limitů došlo. Je tedy zřejmé, že pokud osoba zúčastněná na řízení 1) prostřednictvím poslední verze změny žádosti nově navrhla povolit provoz daného stacionárního zdroje znečišťování ovzduší na dobu neurčitou, jednalo se o změnu podstatnou, představující procesní situaci, která podléhá připuštění ze strany správního orgánu.

33. Správní orgán byl povinen o změně žádosti osoby zúčastněné na řízení 1) ze dne 20. 3. 2016 rozhodnout dle ust. § 41 odst. 8 správního řádu. Pokud by tuto změnu povolil, muselo by být toto povolení změny oznámeno ostatním účastníkům řízení, tedy i žalobkyni. Pokud by k povolení změny nedošlo, oznámil by správní orgán toto rozhodnutí pouze žadateli, tedy osobě zúčastněné na řízení 1), jak vyplývá z dikce § 41 odst. 8 ve spojení s odstavcem 7 téhož zákonného ustanovení, na které je odstavcem 8 odkazováno, a které ukládá správnímu orgánu obeznámit s rozhodnutím pouze žadatele v případě, kdy žádosti není vyhověno.

34. V projednávané věci správní orgán žádným ze shora nastíněných způsobů nepostupoval, když rozhodnutím ze dne 15. 5. 2017 povolil provoz daného zdroje na dobu do 31. 12. 2018. K pochybení ze strany správního orgánu tudíž došlo tím, že nevydal rozhodnutí o změně žádosti osoby zúčastněné na řízení ve smyslu ust. § 41 odst. 8 správního řádu. Z dalšího postupu správního orgánu je zřejmé, že pokud by takové rozhodnutí bylo vydáno, jednalo by se o rozhodnutí negativní, kterým by žádosti žadatele o změnu původní žádosti ze dne 28. 12. 2016 vyhověno nebylo a toto rozhodnutí by bylo doručováno pouze žadateli (§ 48 odst. 7 správního řádu). Změna obsahu žádosti by tudíž povolena nebyla a správní orgán by postupoval na základě původní žádosti ze dne 28. 12. 2016, k čemuž také následně došlo.

35. Pokud tedy v daném případě správní orgán rozhodoval o žádosti ze dne 28. 12. 2016, jejímž předmětem bylo povolení provozu do dne 31. 12. 2018, a to aniž by rozhodl o změně této žádosti datované dnem 20. 3. 2016, stalo se tak v rozporu se zákonem. Toto procesní pochybení správního orgánu však nezpůsobuje nepřezkoumatelnost ani nezákonnost žalovaného rozhodnutí, neboť tímto chybným postupem správního orgánu žalobkyně nebyla zkrácena na svých právech. Jak již soud uvedl shora, v daném případě správní orgán nevyhověl návrhu žadatele ze dne 20. 3. 2016 na změnu původní žádosti datované ke dni 28. 12. 2016, pokud by o tomto svém negativním stanovisku vydal rozhodnutí, bylo by toto rozhodnutí doručováno pouze žadateli a správní orgán by nadále vedl řízení o žádosti původní, jejíž změna nebyla povolena, neboť dané řízení bylo zahájeno na žádost již dne 8. 12. 2016, a to v jejím znění ze dne 28. 12. 2016.

36. Krajský soud uzavírá, že přestože k pochybení ze strany správního orgánu došlo, jedná se o pochybení procesní, jehož důsledkem není nezákonnost či dokonce nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí.

37. Důvodnou však byla shledána námitka, kterou je rozporován způsob, jakým se prvostupňový orgán i žalovaný vypořádali s otázkou dopravy paliva do provozu osoby zúčastněné na řízení 1).

38. Na tomto místě krajský soud připomíná, že o této problematice již zdejší soud rozhodoval, a to shora citovaným rozhodnutím ze dne 4. 11. 2016 č.j. 10A 93/2015 – 88, jehož předmětem byl přezkum rozhodnutí žalovaného, kterým byl povolen stacionární zdroj znečištění CARTHAMUS (Energoblok Domoradice), jehož provoz souvisí s nyní dotčeným stacionárním zdrojem znečištění. Krajský soud k otázce dopravy paliva do zdroje uvedl následující: „[…] ne každé povolení provozu stacionárního zdroje musí nutně obsahovat všechny podmínky dle § 12 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší. Vždy je nutné stanovit pouze ty podmínky, které samy o sobě nevyplývají ze zákona nebo z prováděcích právních předpisů a které jsou ve vztahu ke konkrétnímu zdroji opodstatněné. V daném konkrétním případě je doprava paliva do zdroje, byť prováděná jiným subjektem než provozovatelem zdroje, činností, která může mít vliv na úroveň znečištění. Proto je na orgánech ochrany ovzduší, aby zvážily, zda za účelem předcházení ovlivňování úrovně znečištění ovzduší není vhodné stanovit podmínku o dopravě paliva přímo v povolení provozu zdroje. Pokud bude vyhodnoceno, že taková činnost má vliv na úroveň znečištění ovzduší, pak je nezbytné takovou podmínku v povolení podle § 12 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší stanovit a nelze se spokojit pouze s odkazem na podmínku již zakotvenou ve stavebním povolení. Pokud orgán ochrany ovzduší shledá, že doprava paliva do zdroje nemá žádný vliv na úroveň znečištění ovzduší, nebude muset danou podmínku do povolení začlenit. Ovšem takovou úvahu bude muset ve svém rozhodnutí náležitě zdůvodnit, a to v kontextu vznesených námitek účastníků řízení.“ 39. Žalovaný, potažmo orgán ochrany ovzduší, tak byl citovaným rozhodnutím v dané věci zavázán zabývat se tím, zda doprava paliva prováděná do zdroje může mít vliv na úroveň znečištění ovzduší. Dle výsledků tohoto přezkoumání byl orgán ochrany ovzduší povinen přijmout relevantní opatření, pokud by se prokázalo, že doprava skutečně má vliv na znečištění ovzduší v dané lokalitě. V případě, kdy by bylo zjištěno, že doprava paliva do zdroje nemá vliv na úroveň znečištění ovzduší v dané lokalitě, byl orgán ochrany ovzduší zavázán k tomu, aby tyto své závěry v rozhodnutí o povolení provozu řádně zdůvodnil.

40. Přestože se výše citované rozhodnutí nevztahovalo přímo k nyní řešenému zdroji znečištění ovzduší, lze konstatovat, že závěry v uvedeném rozhodnutí obsažené lze vztáhnout i na nyní projednávanou věc. Důvodem je to, že spolu oba stacionární zdroje znečišťování souvisí, kdy zdroj znečištění, který je předmětem nyní projednávané věci (Třídění, drcení a sušení dřevní štěpky) zásobuje zpracovanou štěpkou zdroj znečištění provozovatele CARTHAMUS (Energoblok Domoradice). Biomasa určená ke zpracování je do zdroje dopravována nákladními vozidly, a to oproti původnímu povolení provozu tohoto zdroje, kdy doprava biomasy byla povolena pouze prostřednictvím železnice.

41. Prvostupňové rozhodnutí k otázce dopravy biomasy do zdroje a jejího vlivu na znečištění ovzduší na straně 8 uvádí, že doprava v dané oblasti není provozována pouze jediným podnikatelským subjektem, činnost v dotčené průmyslové zóně provozuje více právnických osob, z nichž pouze některé provozují stacionární zdroj znečištění. Pokud by tedy k posouzení znečišťování ovzduší dopravou mělo docházet pouze u těch subjektů, které provozují stacionární zdroj znečištění, jednalo by se o nerovný přístup. Správní orgán dospěl k závěru, že ani opakované porušení podmínky, která byla stanovena orgánem ochrany ovzduší z důvodu navýšení imisí nad obecně akceptovatelnou hranici, tedy prokázání, že v důsledku určitého druhu dopravy konkrétního provozovatele dojde k překročení imisních limitů, nemůže být překážkou povolení provozu.

42. Napadené rozhodnutí k problematice dopravy a jejího vlivu na znečištění ovzduší v dané lokalitě na straně 6 a 7 uvádí, že v současné době není dán zákonný důvod, pro který by bylo nutné ošetřit otázku dopravy paliva do zdroje v podmínkách jeho provozu. Opakovaně je odkazováno na nyní probíhající proces EIA, jehož závěry budou pro otázku dopravy relevantní. Pokud z výsledků tohoto procesu vyplyne, že dopravu bude nutné realizovat prostřednictvím železnice, bude povinností provozovatele tuto podmínku zajistit. Bylo poukázáno rovněž na to, že v obdobných případech zdrojů znečišťování tato podmínka zakotvena není.

43. Z uvedených závěrů správních orgánů je zřejmé, že tyto se závazným právním názorem soudu vydaným ve věci zdroje znečištění Energoblok Domoradice neřídily a k posouzení vlivu dopravy biomasy do zdroje na míru znečištění ovzduší nedošlo ani v případě stacionárního zdroje znečištění provozovatele KOMAXO - Třídění, drcení a sušení dřevní štěpky.

44. Soud se ani v nyní projednávané věci neztotožnil se závěry správních orgánů, které otázku vlivu dopravy paliva do zdroje odsouvají do procesu EIA, který je veden v souvislosti se záměrem „Tepelný zdroj na zpracování biomasy – Přísečná – úpravy“, případně uvádějí, že k posouzení vlivu dopravy paliva do zdroje dojít s ohledem na celkový dopravní provoz v dané oblasti nemůže.

45. Jak plyne z celého průběhu daného řízení, doprava paliva do zdroje představuje významný podíl na celkové dopravě v dané oblasti. Nárůst dopravy bezesporu může zapříčinit zhoršení kvality ovzduší v dotčené lokalitě. O tomto svědčí mimo jiné i rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 10. 11. 2016 sp. zn. ČIŽP/42/OOO/SR01/1609714.005/16/CHJ, kterým byla osobě zúčastněné na řízení uložena pokuta ve výši 100 000 Kč za správní delikt podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně ovzduší, kterého se dopustila neplněním podmínky povolení provozu, když v období od 12. 5. 2015 do 24. 2. 2016 využívala k dopravě paliva nákladní automobilovou dopravu. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že uvedeným jednáním byla narušena pohoda bydlení osob majících nemovitosti v blízkém okolí přístupové komunikace, a dále tímto jednáním došlo ke znečištění ovzduší emisemi znečišťujících látek produkovaných motory nákladních automobilů (emisemi látek obsažených ve výfukových plynech spalovacích motorů). Bylo poukázáno rovněž na související negativní vliv automobilové dopravy, která působí prašné znečištění vznikající obrušováním pneumatik, brzdového obložení a znovuzvíření prachu z povrchu komunikací způsobeného samotným provozem. Bylo konstatováno, že v dané lokalitě se jedná o významný zdroj znečišťování ovzduší. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno Ministerstvem životního prostředí dne 17. 2. 2017 pod č.j. 1621/510/16 88315/ENV/16.

46. Bez významu není ani vyjádření České inspekce životního prostředí ze dne 6. 4. 2017 sp. zn. OZZL 158802/2016/masv/23, která k otázce regulace a způsobu dopravy v dané oblasti doporučila omezit rychlost pohybu vozidel navážejících suroviny do areálu na 5 km/h.

47. Všechny uvedené skutečnosti vedou k závěru, že zde může být důvod pro podmínění dopravy paliva do zdroje, kterým je nadlimitní úroveň znečištění ovzduší zapříčiněná touto dopravou. Právě touto otázkou byl orgán ochrany ovzduší povinen se zabývat. V daném konkrétním případě je doprava paliva do zdroje činností, která může mít vliv na úroveň znečištění. Proto je na orgánech ochrany ovzduší, aby zvážily, zda za účelem předcházení ovlivňování úrovně znečištění ovzduší není vhodné stanovit podmínku o dopravě paliva přímo v povolení provozu zdroje. Orgán ochrany ovzduší je povinen toto náležitě vyhodnotit, a to např. provedením měření emisí znečišťujících látek produkovaných motory nákladních automobilů (emisemi látek obsažených ve výfukových plynech spalovacích motorů) či vyhodnocením úrovně znečištění ovzduší v důsledku prašnosti vznikající obrušováním pneumatik, brzdového obložení a znovuzvíření prachu z povrchu komunikací způsobeného samotným provozem. Pokud orgán ochrany ovzduší kvalifikovaným způsobem dospěje k závěru, že doprava paliva do zdroje má vliv na úroveň znečištění ovzduší v dané lokalitě, je povinen způsob a regulaci dopravy stanovit prostřednictvím podmínky uvedené v povolení podle § 12 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší. V opačném případě je povinen v odůvodnění povolení náležitě zdůvodnit, z jakého důvodu dopravu paliva do zdroje není nutné jakkoliv podmiňovat.

48. Tvrzení prvostupňového orgánu, dle něhož je případné stanovení podmínky dopravy paliva do provozu nerovný ve vztahu k ostatním podnikatelům v dané oblasti se soudu jeví jako účelové, vedené snahou vyhnout se posuzování vlivu dopravy provozovatele na úroveň znečištění. Úkolem orgánu ochrany ovzduší není hájit zájmy všech podnikatelů v obci Přísečná, nýbrž zajistit, aby nedocházelo k nadlimitnímu znečišťování ovzduší. Orgán ochrany ovzduší je tudíž povinen v intencích rozhodnutí krajského soudu vyhodnotit, zda doprava paliva do provozu stacionárního zdroje znečištění provozovatele KOMAXO má vliv na úroveň znečištění ovzduší a do jaké míry. Opatření na výsledná zjištění navazující pak budou zakotvena v podmínkách provozu zdroje a budou realizována provozovatelem. V opačném případě bude orgánem ochrany ovzduší řádně zdůvodněno, že doprava paliva do zdroje nemá na míru znečištění ovzduší žádný vliv. Na tomto místě soud ve vztahu k závěrům prvostupňového rozhodnutí poznamenává, že se nejedná pouze o emise znečišťujících látek produkovaných motory nákladních automobilů, ale např. také o prašnost zapříčiněnou provozem vozidel.

49. Ztotožnit se nelze ani s argumentací žalovaného, který celé posouzení vlivu dopravy na životní prostředí ponechává na procesu EIA vedeného v souvislosti se záměrem „Tepelný zdroj na spalování biomasy – Přísečná - úpravy“. Proces EIA se v souvislosti s provozem tepelného zdroje v Přísečné vede již několik let, což je zapříčiněno především jednáním provozovatele, který poté, co bylo avizováno vydání nesouhlasného stanoviska vzal dne 29. 9. 2016 oznámení tehdejšího záměru „Úpravy tepelného zdroje na spalování biomasy Český Krumlov – Domoradice“ zpět. Jedná se tedy o dlouhodobý proces, během kterého je tepelný zdroj již od roku 2012 provozován ve zkušebním provozu, v jehož rámci neustále probíhají různé úpravy.

50. Právě s ohledem na zdlouhavost procesu EIA, který dosud nebyl ukončen i s ohledem na to, že orgány ochrany ovzduší, ač k tomu byly krajským soudem zavázány, dosud v případě provozu stacionárního zdroje znečišťování ovzduší Energoblok Domoradice o vlivu dopravy paliva do tohoto zdroje nerozhodly, považuje soud za nezbytné, aby v řízení o povolení provozu zdroje znečištění ovzduší Třídění, drcení a sušení dřevní štěpky provozovatele KOMAXO bylo postaveno na jisto, zda doprava paliva do tohoto zdroje má vliv na úroveň znečištění ovzduší či nikoliv.

51. Posouzení vlivu dopravy paliva do zdroje na úroveň znečištění považuje soud jednu ze zásadních otázek provozu zdroje, a to nejen s ohledem na Českou inspekcí životního prostředí zjištěná pochybení provozovatele, ale především s ohledem na skutečnost, že původní povolení provozu zdroje bylo výslovně podmíněno dopravou realizovanou výhradně po železnici. Žalobkyně tudíž oprávněně očekávala, že zdroj bude po celou dobu zásobován prostřednictvím železniční dopravy a nikoliv nákladní dopravou. Pokud tedy následně došlo k takto podstatné změně způsobu dopravy, která nadměrně zatěžuje danou oblast, je zcela na místě, aby orgány ochrany ovzduší důsledně zkoumaly vliv této dopravy na úroveň znečištění ovzduší. Nic na tomto závěru nemůže změnit ani argumentace žalovaného, dle které podmínka týkající se dopravy není zakotvena ani u jiných provozovatelů zdroje znečišťování. Tento argument není s ohledem na skutkové okolnosti nyní projednávané věci relevantní a správní orgány jsou povinny se zabývat vždy konkrétními okolnostmi posuzovaného případu.

52. Na základě všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalobní námitka týkající se otázky posouzení vlivu dopravy paliva do zdroje znečištění na úroveň znečištění ovzduší je důvodná.

53. Jako důvodnou soud shledal i námitku týkající se zápachu, který vzniká vlivem zpracování štěpky.

54. Žalovaný v napadeném rozhodnutí ve vztahu k otázce zápachu a jeho možné regulaci uvedl, že souhlasí s tím, že jedním ze zásadních problémů provozu zpracování štěpky je zápach, což potvrzuje i původní posudek EIA a k tomuto závěru ostatně dospěl i zdejší soud v rozhodnutí týkajícím se povolení provozu energobloku. Žalovaný se k této problematice vyjádřil tak, že v době vydání napadeného rozhodnutí nestanovovala právní úprava způsob určení emisních limitů pro stacionární zdroje pro látky obtěžující zápachem. Z tohoto důvodu prvostupňový orgán nemohl tyto emisní limity stanovit, neboť by tak učinil nepřezkoumatelným způsobem.

55. Dle ust. § 2 písm. b) zákona o ochraně ovzduší se znečišťující látkou rozumí každá látka, která svou přítomností v ovzduší má nebo může mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí anebo obtěžuje zápachem.

56. Emisní a imisní limity zápachu byly prováděcími předpisy k zákonu o ochraně ovzduší v jeho znění účinném v roce 2002 stanoveny. Praktická aplikace ale ukázala, že nastavené hodnoty nejsou reálně dosažitelné a tyto limity byly následně zrušeny s tím, že navazující právní úprava předpokládala operativní řešení v návaznosti na stížnosti obtěžování zápachem.

57. Z komentovaného znění ust. § 16 zákona o ochraně ovzduší v jeho podobě ke dni vydání rozhodnutí vyplývá, že „Zákon o ochraně ovzduší umožňuje stanovit individuálně a dle potřeby ochrany zdraví lidí a životního prostředí specifické emisní limity. Je tedy možné stanovit rovněž specifické emisní limity pro látky způsobující pachový vjem, ačkoliv se k tomu v současné době na úrovni prováděcího právního předpisu nepřistoupilo. Dosavadní praxe totiž ukázala, že není možné najít objektivní emisní limity, které by bylo možné plošně aplikovat na všechny stacionární zdroje.“ (pozn. podtrženo krajským soudem)

58. Z uvedeného je zřejmé, že emisní limity pro látky způsobující zápach bylo možné individuálně stanovit již v době stanovení podmínek dotčeného provozu a orgány ochrany ovzduší tak emise těchto látek měly možnost regulovat, aniž by konkrétní postup byl stanoven prováděcím předpisem či metodikou.

59. K tomu krajský soud navíc doplňuje, že za tímto účelem Ministerstvo životního prostředí stanovilo vhodné technické podmínky provozu vybraných stacionárních zdrojů prostřednictvím vyhlášky č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, která novelou č. 452/2017 Sb. v ust. § 1 písm. b) stanovila obecné emisní limity, specifické emisní limity, způsob stanovení emisních limitů pro látky obtěžující zápachem, způsob výpočtu emisních stropů a technické podmínky provozu stacionárních zdrojů a způsob vyhodnocování jejich plnění, který je blíže upřesněn v příloze č. 17 této vyhlášky (Způsob stanovení specifického emisního limitu pro látky obtěžující zápachem).

60. Přestože ke stanovení konkrétního způsobu stanovení emisních limitů pro látky obtěžující zápachem došlo až prostřednictvím uvedené novely vyhlášky účinné ode dne 1. 1. 2018, je zřejmé, že orgány ochrany ovzduší měly již v době probíhajícího řízení o žádosti o povolení provozu zdroje možnost individuálně stanovit emisní limity pro látky obtěžující zápachem produkované daným zdrojem.

61. S ohledem na skutečnost, že v souvislosti s provozem dotčeného zdroje bylo opakovaně, a to i ze strany orgánů ochrany ovzduší, konstatováno, že zápach vznikající z provozu zdroje je zásadním problémem tohoto provozu, měly orgány ochrany ovzduší na tuto skutečnost adekvátně reagovat při ukládání podmínek provozu, a to prostřednictvím stanovení emisních limitů, určených na základě jejich individuálního posouzení. Dotčené správní orgány se odpovědnosti v tomto směru nemohou zbavovat pouhým konstatováním, dle něhož emisní limity stanoveny být nemohou, neboť způsob jejich určení není legislativně upraven.

62. Orgány ochrany ovzduší v novém rozhodnutí již mají možnost řídit se při stanovení emisních limitů pro látky obtěžující zápachem shora uvedenou vyhláškou č. 415/2012 Sb.

63. K žalobou rozporované podmínce č. 8 povolení provozu, která dílčím způsobem upravuje, jakým způsobem má provozovatel zdroje předcházet vzniku sekundární prašnosti, která je dle žalobkyně stanovena nesrozumitelně a nepřezkoumatelně, soud konstatuje, že vytýkané pochybení v této otázce nezjistil.

64. Dotčenou podmínkou č. 8 povolení bylo uloženo provozovateli předcházet vzniku sekundární prašnosti mimo jiné úklidem prostor kolem technologických zařízení, skrápěním okolních komunikací a volných manipulačních ploch. Bližší postup je dále stanoven v příloze č. 6 bodu 6.

4. Provozního řádu (Plán činností vedoucích ke snížení prašnosti), ve kterém je v úvodu stanoveno, že v letním období budou činnosti vedoucí ke snížení prašnosti prováděny dle uvedeného plánu, který je součástí této přílohy (prostor vnější nekryté skládky paliva bude uklízen zametačem 1x týdně, příjezdové a asfaltové komunikace v areálu budou zametačem uklízeny 1x za 14 dnů; ručně budou každodenně uklízeny třídící linka a prostor pod ní, prostor kolem třídící linky a prostor kolem sušáren, peletizační linky a zásobníku nasušené biomasy s hydraulickými vyhrnovači), dále bude dle potřeby prováděno kropení ploch vodou; v zimním období bude činnost za účelem snížení prašnosti prováděna dle potřeby a možností vyplývajících z povětrnostních podmínek v daném místě a čase.

65. Uvedená podmínka týkající se omezení prašnosti v areálu provozu se krajskému soudu ve výše uvedené podobě jeví jako zcela srozumitelná, přezkoumatelná, kontrolovatelná i vymahatelná. Stěžejním prostředkem zamezení prašnosti je úklid jednotlivých ploch, které budou z větší části uklízeny každodenně, včetně prostoru kolem sušáren, peletizační linky a zásobníku nasušené biomasy s hydraulickými vyhrnovači. V úvahu v případě potřeby přichází zkrápění ploch vodou. V zimních měsících pak bude činnost prováděna dle potřeby s ohledem na povětrnostní podmínky. K tomu lze konstatovat, že v dotčeném provozu jsou s ohledem na specifickou činnost zaměstnáni kvalifikovaní pracovníci, kteří jsou bezpochyby schopni rozeznat, kdy vyvstala potřeba skrápět plochu provozu z důvodu nadměrné prašnosti. Rovněž v období zimních měsíců je tento kvalifikovaný personál jistě schopen vyhodnotit míru prašnosti a potřebu úklidu plochy provozu. Dodržení uvedené podmínky je snadno kontrolovatelné, pokud dojde k situaci, kdy plocha není uklizená či skrápěná, je zřejmé, že byla daná podmínka porušena a takové porušení lze sankcionovat a lze žádat adekvátní nápravu.

66. Poslední žalobní námitkou označenou bodem 5. „Rozpor s § 68 odst. 3 správního řádu“ je poukazováno na to, že žalobkyně v odvolací námitce namítala nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí a dále je uváděno, jaké konkrétní pochybení prvostupňové rozhodnutí v souvislosti s tvrzenou nepřezkoumatelností obsahuje. Takto formulovaná námitka, která neobsahuje jakékoliv bližší odůvodnění, nemůže být soudem řádně vypořádána, neboť soud není povinen za žalobkyni domýšlet obsah žalobních bodů či úmysl žalobkyně v tomto směru jakkoliv předvídat. Z tohoto důvodu soud pouze v obecné rovině konstatuje, že nepřezkoumatelným prvostupňové rozhodnutí ani žalobou napadené rozhodnutí neshledal. Správní orgány se s námitkami vznesenými žalobkyní v průběhu řízení i v rámci odvolání řádně vypořádaly, z obou rozhodnutí je zřejmé, z jakých důvodů shledaly tyto námitky lichými. O přezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů obou stupňů konečně svědčí i to, že je s jejich obsahem žalobkyní v žalobě zcela konkrétně polemizováno.

67. Na základě shora uvedeného soud uzavírá, že v projednávané věci došlo ze strany orgánů ochrany ovzduší k pochybení, spočívajícím jednak v otázce vlivu dopravy paliva do zdroje na úroveň znečištění ovzduší a jednak v otázce stanovení emisních limitů pro látky obtěžující zápachem. Tato pochybení způsobují nezákonnost jak žalobou napadeného rozhodnutí tak rozhodnutí prvostupňového.

68. Ze shora uvedených důvodů krajský soud zrušil napadené rozhodnutí postupem podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a podle § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil i rozhodnutí I. stupně, neboť toto rozhodnutí je ze shodných důvodů rovněž vadné. Krajský soud dále v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný i správní orgán I. stupně jsou v dalším řízení podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázáni závazným právním názorem krajského soudu tak, jak byl vysloven výše.

69. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, která neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě představují náklady řízení zaplacený soudní poplatek a odměnu advokáta.

70. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) 2 x 3 100 Kč, celkem v částce 6 200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč. Repliku žalobce nepovažoval krajský soud za úkon právní služby, za nějž by náležela odměna, neboť k věci nepřinesla ničeho nového. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 1 428 Kč. Celkem jde tedy o částku 8 228 Kč. K této částce se připočítává částka 3 000 Kč vynaložená na soudní poplatek. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 11 228 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

71. V případě osob zúčastněných na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení 1) právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení