51 A 64/2020 – 42

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: FLOSMAN s. r. o., IČO 09776648 sídlem Chýnovská 1917/9, Tábor proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce sídlem Květná 15, 603 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 10. 2020, čj. SZPI/BP383–49/2020, takto:

Výrok

I. V řízení je pokračováno se společností FLOSMAN s. r. o., sídlem Chýnovská 1917/9, Tábor, IČO 09776648, procesním nástupcem společnosti FLOSMAN, a. s., IČ 28155445.

II. Žaloba se zamítá.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Včasnou žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 12. 12. 2020 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 12. 12. 2020, čj. SZPI/BP383 49/2020 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správní řád“) zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Táboře (dále též „prvostupňový správní orgán“) ze dne 27. 7. 2020, č. j. SZPI/BP383–44/2020. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání 31 přestupků, a to z přestupků dle § 17 odst. 2 písm. b), c), f), g) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o potravinách“) a z přestupku dle § 39 odst. 2 písm. u) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o vinohradnictví a vinařství“). Za uvedené správní orgán žalobci uložil dle § 17f písm. d) zákona o potravinách v souladu s § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále též „přestupkový zákon“) úhrnnou pokutu ve výši 760 000 Kč a spolu s tím povinnost k úhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Sankce byla žalobci uložena na základě zjištění učiněných při kontrolách inspektorů SZPI na 13 žalobcových provozovnách, které byly provedeny ve dnech 7. 10. 2019 – 5. 3. 2020 a zaměřeny na dodržování právních povinností stanovených přímo použitelnými evropskými právními předpisy, zákonem o potravinách a souvisejícími právními předpisy.

II. Shrnutí žaloby

2. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a navrhuje jeho zrušení. Namítá, že žalovaná se řádně nevypořádala s jednotlivými odvolacími body. Žalobce se vymezuje proti bodům 7), 17), 22) a 25) napadeného rozhodnutí, výši uložené sankce a rovněž namítá porušení zásad správního řízení.

3. V podrobnostech k jednotlivým žalobním bodům žalobce nejprve uvádí, že označení na regálovém štítku nelze považovat za zavádějící či klamavé, neboť neinformuje o výrobku samém, má pouze identifikační charakter, dále obsahuje informace o ceně, gramáži a jednotkové ceně výrobku. Současně poukázal na to, že Česká obchodní inspekce (dále též „ČOI“) u žalobce pochybení ve vztahu ke značení regálových štítků neshledala, přestože rovněž hájí zájmy spotřebitelů.

4. Dalším žalobním bodem žalobce uplatňuje námitky, se kterými se žalovaná dle žalobce řádným způsobem nevypořádala. Žalobce si u konkurenčních řetězců ověřoval způsob označování zboží na regálových etiketách a shledal, že konkurence zboží označuje způsobem obdobným či shodným se žalobcem. Způsob označování výrobků, který žalovaná u jiných provozovatelů maloobchodního prodeje neřeší, u žalobce považuje za klamání spotřebitele. Takový postup žalované je dle žalobce diskriminační. V souvislosti s tím byly porušeny zásady dobré správy, jmenovitě zásady rovnosti, nestrannosti a proporcionality. Žalovaná se rovněž nevyjádřila k žalobcem doložené dokumentaci dokládající obdobné označování výrobků na regálových etiketách u jiných maloobchodních řetězců. Žalovaná by měla na svých webových stránkách v rámci zásady transparentnosti poskytovat informace, jak správně označovat zboží regálovými štítky.

5. Výši uložené pokuty považuje žalobce za nepřiměřenou s ohledem na jednotlivá pochybení a jejich rozsah. Uložená pokuta sice odpovídá zákonné sazbě, její výše dle žalobce nebyla stanovena v souladu s § 35 – § 50 přestupkového zákona. Žalovanou odkázaný judikát Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2011, č. j. 1 As 9/2008–133 nelze dle žalobce na projednávanou věc aplikovat.

6. Žalobce se domnívá, že postup žalované porušuje zásadu spravedlivé správy, nešetří práva a zájmy žalobce a je v rozporu s ústavními předpisy. Žalobci byla výše uložené pokuty vyměřena v rozporu se zásadami spravedlivé správy a rovnosti.

III. Shrnutí vyjádření žalované

7. Žalovaná se podrobně vyjádřila k uplatněným žalobním bodům a navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

8. Žalované není zřejmé, v čem konkrétně má spočívat namítané nevypořádání se s odvolacími námitkami. Žalovaná si takového pochybení není vědoma; s uplatněnými námitkami se vypořádala podrobně na str. 24 – 33 napadeného rozhodnutí.

9. K namítanému nesprávnému posouzení označení regálových etiket žalovaná uvádí, že tyto sice slouží primárně k informování spotřebitele o ceně výrobku, přesto však nesmějí obsahovat zavádějící informace. To platí i v případě, kdy regálová etiketa obsahuje informaci, jejíž uvádění je pouze fakultativní. K tomu žalovaná uvedla příklady jednotlivých výrobků, jejichž regálové označení považoval žalobce za sporné a uvedla, jakým způsobem si průměrný spotřebitel vykládá informace na nich uvedené. K vytýkanému porušení zásady legitimního očekávání ve vztahu k ČOI žalovaná uvedla, že kompetence jednotlivých správních orgánů při provádění kontrol nejsou totožné, ČOI nekontroluje shodu regálového označení se značením na obalu potraviny.

10. K tvrzenému porušení zásad přestupkového řízení žalovaná uvedla, že za existence jednotného přístupu k jednotlivým provozovatelům maloobchodních řetězců, který je nastaven vnitřními předpisy, k žalobcem vytýkaným vadám nedochází. Žalobce navíc tuto námitku v odvolání neuplatnil, žalovaná se jí tudíž nezabývala (námitka byla uplatněna v odporu proti vydanému příkazu). Ani žalobcem doložená fotodokumentace nedokládá nesprávnost regálových označení u konkurenčních řetězců, resp. ani to, že jim bylo případné nesprávné označování výrobků ze strany správních orgánů tolerováno. Ze žalobcem doložené fotodokumentace se nepodává, kdy a kde byla pořízena, ani to, že v případě chybného označení nebyl příslušný maloobchodní řetězec žalovanou sankcionován. Žalovaná sice provádí kontroly u všech provozovatelů potravinářských podniků, není však v jejích možnostech provádět soustavně kontrolu ve všech prodejnách. Pokud žalobce zjistí pochybení v provozovně jiného podnikatele, je oprávněn žalovanou na takové pochybení upozornit. V projednávané věci však žalobce nedoložil, že by obdobně chybné značení, jako bylo shledáno a sankcionováno u žalobce, bylo v jiných prodejnách žalovanou tolerováno. Žalovaná je přesvědčena, že její postup vůči žalobci nelze označit za diskriminační, rovněž nedošlo k porušení žádné ze žalobcem namítaných zásad. Žalobcův požadavek, aby žalovaná na svých webových stránkách uváděla informaci o správném regálovém značení výrobků, považuje žalovaná za nepřípadnou, neboť znalost pravidel potravinového práva se předpokládá u všech provozovatelů potravinářských podniků, stejně tak jako jejich povinnost dodržování těchto pravidel kontrolovat. Úkolem orgánů SZPI je primárně kontrolovat dodržování těchto pravidel.

11. K namítané výši pokuty žalovaná odkazuje na str. 28–33 napadeného rozhodnutí. K tomu dále uvádí, že žalobce se dopustil 31 přestupků, jeho jednání nebylo ojedinělé, vysoký počet pochybení se tedy promítl do výše uložené pokuty. Při určení druhu a výměry trestu správní orgány postupovaly v souladu s § 37 a násl. přestupkového zákona, dále vyhodnotily povahu a závažnost přestupkového jednání, posoudily polehčující i přitěžující okolnosti a zabývaly se také možností upuštění od uložení správního trestu. Žalovaná je přesvědčena, že výše pokuty je přiměřená a byla uložena v souladu se zákonem.

12. K porušení ústavního pořádku dle žalované vydáním napadeného rozhodnutí nedošlo, do podnikatelské sféry žalobce bylo vydáním napadeného rozhodnutí zasaženo způsobem souladným se zákonem.

IV. Procesní nástupnictví

13. Žaloba byla podána žalobcem – společností FLOSMAN, a. s. Jak soud zjistil vlastní úřední činností nahlédnutím do veřejně přístupného obchodního rejstříku, po podání žaloby došlo k zániku žalobce z důvodu sloučení se zanikající společnosti FF Holding s. r. o., sídlem Chýnovská 1917/9, Tábor, IČO 03115640, ve smyslu § 61 č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev. Sloučením vznikla společnost FLOSMAN, s. r. o. Do veřejného rejstříku byla tato skutečnost zapsána dne 23. 12. 2020.

14. Původní žalobce (FLOSMAN a. s., IČ 28155445, sídlem Chýnovská 1917/9, Tábor) ztratil po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení, neboť zanikl.

15. Podle § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) platí, že „nestanoví–li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu.“.

16. Ustanovení § 107 odst. 1 zákona č. 99/1963, Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“), stanovuje, že „jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není–li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.“ Dle odst. 3 platí, že „ztratí–li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje–li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví–li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.“ Současně platí, že žalobce nastupuje do řízení na místo původního žalobce, a to do stavu řízení, jaký tu je v době jeho nástupu (§ 107 odst. 4 o. s. ř.).

17. Pojem „povaha věci“ je vyložen četnou judikaturou a rozumí se jím hmotněprávní povaha předmětu řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 5308/2009). „Povahou věci se z hlediska ustanovení § 107 odst. 1 rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení a spočívá v posouzení, zda práva a povinnosti, o něž v řízení jde, přešla (mohla přejít) podle hmotného práva ze zaniklého účastníka na někoho jiného. Povaha věci brání v pokračování řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou vázány podle hmotného práva na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na právní nástupce. Jedná se o tzv. osobnostní práva“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3109/2011).

18. Jak plyne ze žalobou napadeného rozhodnutí, společnost FLOSMAN, a. s., byla uznána vinnou z několika přestupků. Dle § 33 odst. 1 přestupkového zákona platí, že „odpovědnost právnické osoby za přestupek přechází na jejího právního nástupce.“ 19. S ohledem na uvedené dospěl krajský soud k závěru, že přechází–li na společnost FLOSMAN, s. r. o., ve smyslu § 33 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., odpovědnost za přestupek jako na právního nástupce společnosti FLOSMAN, a. s., platí zároveň i to, že povaha nyní projednávané žaloby, jejímž předmětem je přezkum rozhodnutí o přestupku, umožňuje ve smyslu § 107 odst. 3 o. s. ř. v řízení pokračovat, a to s uvedeným právním nástupcem.

20. Vnořeným usnesením proto soud výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl o tom, že v řízení je pokračováno se společností FLOSMAN, s. r. o.

V. Právní hodnocení krajského soudu

21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

22. Žaloba není důvodná.

23. Námitku nedostatečného vypořádání odvolacích námitek soud neshledal důvodnou. V prvé řadě žalobce tuto námitku formuloval velmi obecně, nekonkretizoval jednotlivá pochybení, kterých se měla žalovaná dopustit, a neuvedl, jak se namítaná pochybení dotýkají jeho práv, s čímž nutně koresponduje i to, jakým způsobem se nyní může krajský soud touto námitkou zabývat. S ohledem na nekonkrétnost uvedené námitky krajský soud v takto vznesené obecné rovině nezjistil jakýkoli zásah žalovaného do veřejných subjektivních práv žalobce. Odvolací námitky žalovaná podrobně vypořádala na str. 24 – 33 napadeného rozhodnutí. Odvolací správní orgán vypořádává odvolací námitky pouze v rozsahu uvedeném v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje–li to veřejný zájem (§ 89 správního řádu). Tuto svoji povinnost žalovaná splnila. V uplatněné obecné rovině proto krajský soud namítaných vad neshledal.

24. Námitka nesprávného hodnocení značení regálových štítků není důvodná. Žalovaná v napadeném rozhodnutí připustila (str. 26 – 27), že informace uvedené na regálových štítcích neslouží primárně k informování spotřebitelů o složení výrobku, nýbrž o jeho ceně. Jak vyplývá ze spisového materiálu, žalobce na regálových štítcích uváděl nad rámec svých zákonných povinností další informace o výrobku, a právě tyto informace byly žalovanou vyhodnoceny jako zavádějící či matoucí.

25. Značení regálových štítků musí být takového charakteru, aby obsahovalo veškeré požadované informace, resp. aby informace na štítku uvedené nebyly klamavé, zavádějící či matoucí ve vztahu k výrobku, který označují, resp. v rozporu s rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnice Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (dále jen „nařízení EU č. 1169/2011“). Obecné požadavky na informace o potravinách upravuje kapitola třetí nařízení EU č. 1169/2011. Dle čl. 7 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení nesmějí být informace o potravinách „zavádějící, zejména pokud jde o charakteristiky potraviny a zvláště o její povahu, totožnost, vlastnosti, složení, množství, trvanlivost, zemi původu nebo místo provenience, způsob výroby nebo získání“. Dle odst. 2 musí být informace o potravině „přesné, jasné a spotřebitelům snadno srozumitelné“. Dle § 17 odst. písm. b) zákona o potravinách se provozovatel potravinářského podniku dopustí přestupku tím, že „v rozporu s přímo použitelnými předpisy Evropské unie upravujícími požadavky na potraviny uvádí na trh potravinu klamavě označenou nebo opatřenou zavádějícími informacemi anebo ji nabízí klamavým způsobem“.

26. Z napadeného rozhodnutí a spisového materiálu se podává, že žalobce se vytýkaného přestupkového jednání dopustil tím, že uvedl na trh potraviny, které na regálových štítcích označil způsobem obsahujícím zavádějící informaci o těchto potravinách týkající se jejich složení. Klamavost označení spočívala v tom, že spotřebitel se mohl oprávněně domnívat, že složení potravin je odlišné, než tomu ve skutečnosti bylo. Sporné regálové značení mohlo dle žalované ve spotřebiteli vyvolat dojem, že pokud si kupuje: – výrobek označený „Hříbečky z mléčné čokolády 170 g Miltonas“ a „Horká čokoláda 27 g Helima“, pak takový výrobek obsahuje čokoládu, nikoliv čokoládovou příchuť; – výrobek označený „Venezia Cappuccino oříšek 100 g“ a „Venezia Cappuccino čokoláda“, pak takový výrobek obsahuje oříšky, případně čokoládu, nikoliv pouze jejich příchuť; – výrobek označený „Trubička kokosová kukuřičná Alaska 18“, pak takový výrobek obsahuje kokos, nikoliv pouze jeho aroma; – výrobek označený „Dobrý výběr Staročeské brambůrky šunka 75 g“, pak takový výrobek obsahuje šunku, nikoliv jenom její příchuť; – výrobek označený „Crispy pillows čokoláda 150 g Dexi“ a „Crispy pillows vanilka 150 g Dexi“, pak tyto výrobky obsahují čokoládu, případně vanilku, nikoliv pouze jejich příchuť.

27. Krajský soud se ve vztahu k regálovému značení uvedených výrobků ztotožnil s právním názorem žalované. Jak vyplývá ze shora označených výrobků a jejich regálového značení žalobcem, je zjevné, že takový způsob značení není v souladu s citovanými články nařízení EU č. 1169/2011. Při uvádění potravin na trh nesmějí být informace o potravinách zavádějící, lhostejno, zda je takový zavádějící údaj uveden přímo na potravině či na regálovém štítku. Pro posouzení věci není rovněž rozhodné, zda taková zavádějící či klamavá informace týkající se charakteristiky a složení potraviny byla uvedena na regálovém štítku nad rámec zákonné povinnosti žalobce. Rozhodný je charakter těchto informací ve vztahu ke spotřebiteli, resp. to, zda by uvedené informace mohly být pro spotřebitele matoucí a vyvolat v něm mylný úsudek ohledně charakteru a složení konkrétní potraviny. Právě taková situace v projednávané věci nastala. Ze shora citovaných způsobů označení regálových štítků u jednotlivých potravin je zjevné, že skutečné složení jednotlivých potravin neodpovídá jejich regálovému značení. Pokud žalobce tyto údaje na regálové štítky, byť nad rámec zákonné povinnosti, uváděl, byl povinen zajistit soulad těchto údajů s nařízením EU č. 1169/2011; jelikož tak neučinil, dopustil se žalovanou vytýkaného přestupkového jednání.

28. Co se týče spotřebitele, ten v prvé řadě očekává, že potraviny budou na trh uváděny v souladu s příslušnou právní úpravou, což se týká i informací o složení a charakteru potravin. Žalobce tvrdí, že regálový štítek obsahuje toliko identifikaci výrobku, aby jej spotřebitel mohl s výrobkem spojit. Soud však považuje za nepřípustné, aby si spotřebitel spojil s potravinou nepravdivé informace o jejím složení plynoucí ze zavádějících údajů uvedených na regálovém štítku. Je–li např. na regálovém štítku uvedeno značení „Hříbečky z mléčné čokolády 170 g Miltonas“, spotřebitel logicky usoudí, že takto označený výrobek obsahuje čokoládu, nikoliv čokoládovou příchuť. Obdobným způsobem lze chápat všechna shora uvedená regálová značení potravin.

29. Dle Soudního dvora Evropské unie je průměrný spotřebitel osobou, která „má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory“ (viz rozsudky ze dne 13. 1. 2000, Estée Lauder, C–220/98 a ze dne 12. 5. 2011, Ving Svergie, C–122/10). Podle Nejvyššího správního soudu totiž není pravdou, že „průměrný spotřebitel je informovaný a obezřetný, nýbrž, jak vyplývá z citované judikatury Soudního dvora, je toliko průměrně informovaný, pozorný a rozumný. Průměrnost spočívá ve vyloučení extrémních poloh: na jedné straně se nejedná o spotřebitele, který by měl být „nesoudný, a proto je zapotřebí jej chránit jako malé dítě, aby se mu náhodou něco nestalo, protože nemá vlastní rozum“, (…), na druhé straně se ovšem ani nejedná o osobu natolik kritickou, která by byla zcela imunní vůči reklamním sdělením“. „Pojem „průměrný spotřebitel“ … směřuje spíše k nižší míře předpokládané orientace, ostražitosti, schopnosti rozlišování apod.“ (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2016, č. j. 6 A 161/2013–44, rozhodnutí správních soudů jsou dostupné na www.nssoud.cz).

30. Průměrný spotřebitel v prvé řadě předpokládá, že nabízené výrobky vyhovují všem kritériím potravinového práva. V případě, kdy je na regálovém štítku uvedena informace evidentně související se složením a charakteristikou daného výrobku, nelze očekávat, že průměrný spotřebitel si bude složení potravin dále ověřovat, resp. že se nebude takovou informací řídit. Průměrný spotřebitel také jistě nebude předjímat, že značení na štítcích mohou být nepřesná či zavádějící. Spotřebitel si tudíž nemusí být vůbec vědom, že zakoupil potravinu odlišného složení, než jak je uvedeno na regálovém štítku, neboť tam uvedenou informaci považoval za určující. Je–li tedy na obalu potraviny uveden název „Cappuccino hazelnut“, navíc doplněný obrázkem lískového oříšku, a na regálovém štítku uveden popis potraviny „Venezia Cappuccino oříšek 100 g“, spotřebitel je takovou zavádějící informací o složení potraviny jen více utvrzen v tom, že výrobek skutečně obsahuje oříšky, nikoli pouze oříškové aroma. Pokud chtěl žalobce nad rámec svých zákonných povinností na regálový štítek uvádět další informace charakterizující daný výrobek, měl tak učinit srozumitelným způsobem, tj. namísto „Hříbečky z mléčné čokolády“ označit výrobek např. jako „Hříbečky s příchutí mléčné čokolády“.

31. Žalobce odkazuje na blíže nespecifikovanou kontrolu ČOI, která u něj měla proběhnout, aniž by mu vytkla vady značení regálových štítků. K tomu soud uvádí, že mu nepřísluší v projednávané věci hodnotit postupy jiných správních orgánů v jiných řízeních. Nad rámec uvedeného soud připomíná, že orgány státní správy provádějící kontrolní činnost nejsou vybaveny totožnými kompetencemi, tudíž závěry jimi učiněné nelze zevšeobecňovat, potažmo přímo vztahovat na projednávanou věc.

32. Rovněž krajský soud neakceptoval námitku porušení zásad správního řízení. Žalobce konkrétně namítá, že postupem, při kterém toleruje u jiných maloobchodních řetězců vady vytýkané žalobci, porušila zásady dobré správy, jmenovitě zásady rovnosti, nestrannosti a proporcionality. Žalobce uvedené porušení zásad spatřuje v nerovném přístupu žalované ke kontrolovaným subjektům, kdy žalovaná u jiných prodejců dle žalobce neřeší obdobný způsob značení regálových štítků, který sankcionovala u žalobce.

33. Jak vyplývá ze spisového materiálu, žalobce námitku rozdílného přístupu žalované při kontrolách regálového značení v odvolání neuplatnil; tuto námitku uplatil v rámci procesní obrany proti příkazu vydanému prvostupňovým správním orgánem dne 22. 5. 2020, který na tuto námitku reagoval na str. 37 svého rozhodnutí. Prvostupňový správní orgán uvedl, že pro potřeby provádění kontrol má zaveden systém managementu jakosti s mezinárodní certifikací, jeho činnost probíhá v souladu s právními předpisy a je prověřována pravidelnými audity za každoročního přezkumu nezávislým certifikačním orgánem. Současně dodal, že žalobce svá tvrzení ohledně rozdílnosti provedených kontrol u jiných potravinářských podniků nikterak nedoložil. Plán frekvence kontrol jednotlivých provozovatelů je nastavován na základě analýzy rizika při uvážení jednotlivých podrobných kritérií. To umožňuje zaměřit kontroly na komodity a místa, kde lze očekávat nejvyšší efekt kontroly, což je motivováno snahou o maximální ochranu spotřebitele a případnou nápravu závadného stavu.

34. Z uvedeného vyplývá, že prvostupňový správní orgán se předestřenou námitkou zabýval a přezkoumatelným způsobem ji vypořádal. Žalobce nikterak nedoložil, že by chybné označování regálových štítků bylo u jiných provozovatelů maloobchodních řetězců ze strany kontrolních orgánů tolerováno. Skutečnost, že se chybná regálová značení vyskytují rovněž u konkurenčních provozovatelů, potažmo že je mohl žalobce zaznamenat, a priori neznamená, že by tato pochybení byla ze strany kontrolních orgánů v průběhu provádění kontroly přehlížena. Personální kapacity SZPI jsou omezené, tudíž není v jejích silách provádět soustavné kontroly veškerých provozoven všech provozovatelů maloobchodního prodeje. Shledal–li žalobce v jiných provozovnách stejná pochybení, která mu byla ze strany kontrolních orgánů vytýkána, mohl na tuto skutečnost SZPI upozornit prostřednictvím podnětu, jak správně uvedla žalovaná ve vyjádření k žalobě.

35. Jak plyne ze shora řečeného, soud neshledal, že by žalovaná postupovala vůči žalobci při provádění kontroly diskriminačně, resp. nebylo prokázáno, že by se dopustila žalobcem vytýkaného porušení zásady dobré správy a s ní souvisejících principů. Požadavek na uvádění pravdivých a přesných informací na regálových štítcích nelze považovat za diskriminační.

36. Co se týká žalobcových požadavků na informace, které by měly orgány SZPI zveřejňovat na svých webových stránkách, soudu nepřísluší tyto skutečnosti hodnotit, neboť nesouvisejí s projednávanou věcí. Jak soud již uvedl výše, znalost a dodržování norem potravinového práva se u žalobce, stejně jako u jiných obdobných provozovatelů, předpokládá. Kontrolní orgány obecně jsou spíše nástroji dozoru a prevence, je proto na žalobci, aby zboží označoval způsobem souladným s příslušnými právními předpisy.

37. Námitka nepřiměřené výše pokuty není rovněž důvodná. Žalobce uvádí, že uložená pokuta odpovídá zákonné sazbě, její výše však dle žalobce nebyla stanovena v souladu s § 35 –§ 50 přestupkového zákona. Žalobce svou úvahu již dále nerozvíjí, nekonkretizuje důvody, které ho k tomuto závěru vedou. Soud proto námitku posoudil stejně obecně, jak byla formulována. Žalobce nepředestřel, která konkrétní ustanovení přestupkového zákona měla být při ukládání pokuty porušena, ani s jakým jednáním správních orgánů tato porušení spojuje; soud obecným přezkumem žádná pochybení neshledal.

38. Ukládání pokut za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení (diskrečního práva správního orgánu), tedy zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích, resp. volit některé z více možných řešení, která zákon dovoluje. Na rozdíl od posuzování otázek zákonnosti, jimiž se soud musí při posuzování správní věci k žalobní námitce zabývat, je oblast správní diskrece soudní kontrole prakticky uzavřena. Podrobit volné správní uvážení soudnímu přezkoumání lze jen potud, překročil–li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení anebo správní orgán volné uvážení zneužil (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2003, č. j. 6 A 96/2000–62, či rozsudek ze dne 20. 12. 2012, č. j. 1 Afs 77/2012–46). Soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nevybočilo z mezí stanovených zákonem.

39. Správní orgány obou stupňů vyhodnotily veškerá kritéria rozhodná pro uložení sankce. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, žalobci bylo prokázáno spáchání celkem 31 přestupků, nejednalo se přitom o ojedinělá pochybení. Tyto skutečnosti se promítly do celkové výše uložené pokuty. Při určení druhu a výměry správního trestu správní orgány postupovaly dle § 37 a násl. přestupkového zákona, povaha a závažnost přestupků byla hodnocena v souladu s § 38 přestupkového zákona za současného posouzení polehčujících a přitěžujících okolností ve smyslu § 39 a § 40 přestupkového zákona. Správní orgány se rovněž zabývaly možností upuštění od uložení správního trestu ve smyslu § 43 odst. 2 přestupkového zákona. Pokuta byla uložena u samé spodní hranice trestní sazby nejzávažnějšího přestupku, kde lze uložit pokutu do výše 50 000 000 Kč, není tedy zjevně nepřiměřená skutkovým zjištěním. Soud neshledal, že by se uložená pokuta jakkoli vymykala zákonným kritériím.

40. Soud se neztotožnil ani s námitkou, že žalovaná postupovala v rozporu s ústavními předpisy, porušila zásadu spravedlivé správy a nešetřila práva a zájmy žalobce. Žalobce opět nekonkretizoval, jakým konkrétním jednáním se žalovaná vytýkaných pochybení měla dopustit, proto se touto námitkou nemohl soud podrobněji zabývat. Žalovaná postupovala v mezích příslušné zákonné úpravy, sankce byla žalobci uložena za konkrétní pochybení v rámci přestupkového řízení. Skutečnost, že sankce má dopad do žalobcovy podnikatelské sféry, nelze přičítat k tíži správních orgánů, neboť takový zásah je při ukládání pokut předvídatelný a žádoucí. V opačném případě by sankce neplnily svou represivní a preventivní funkci. Žalobce porušení zásady dobré správy neprokázal, ani není zjevné, z jakého jednání správních orgánů by mělo plynout.

VI. Závěr a náklady řízení

41. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a ve věci rozhodl bez nařízeného jednání, neboť byly splněny podmínky pro tento postup rozhodnutí soudu.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalované IV. Procesní nástupnictví V. Právní hodnocení krajského soudu VI. Závěr a náklady řízení