51 A 8/2018 - 47

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Věry Balejové ve věci žalobce: ESSOX s. r. o. sídlem Senovážné náměstí 231/7, České Budějovice zastoupeného advokátem JUDr. Luďkem Chvostou, advokátem se sídlem White & Case (Europe) LLP, Na Příkopě 14, 110 00 Praha 1 proti žalované: Česká obchodní inspekce – ústřední inspektorát sídlem Štěpánská 567/15, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 8. 2017, č. j. ČOI 151871/16/O100/2000/16/17/Hl/Št takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Městskému soudu v Praze byla dne 10. 10. 2017 doručena projednávaná žaloba, nicméně tento soud celou věc postoupil dne 19. 1. 2018 usnesením č. j. 3 A 148/2017 - 33 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), neboť shledal, že není místně příslušným soudem k projednání věci. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 9. 8. 2017, č. j. ČOI 151871/16/O100/2000/16/17/Hl/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorát Jihočeský a Vysočina, ze dne 21. 10. 2016, č. j. ČOI 136731/16/2000/PR1433/SÚ/Ha (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že se podle § 90 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) prvostupňové rozhodnutí mění takto: Slova „podle ust. § 20 odst. 5 písm. a) téhož zákona“ se nahrazují slovy „podle ust. § 153 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“. Slova „za spáchání správního deliktu dle ust. § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb.,“ se nahrazují slovy „za spáchání správního deliktu podle ust. § 153 odst. 1 písm. s) zákona č. 257/2016 Sb.“. Slova „jako věřitel v rozporu s § 4 téhož zákona“ se nahrazují slovy „jako poskytovatel v rozporu s ust. § 91 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb.“. Slova „přičemž reprezentativní příklad neobsahoval jasné a správné informace dle přílohy č. 1 k tomuto zákonu, kdy uvedená výpůjční úroková sazba“ se nahrazují slovy „přičemž reprezentativní příklad, jehož formou mají být informace dle ust. 91 odst. 1 písm. c) až j) zákona č. 257/2016 Sb. uvedeny, neobsahoval jasné a správné informace, neboť uvedená zápůjční úroková sazba“. Slova „v souladu s požadavky zákona č. 145/2010 Sb.“ se nahrazují slovy „v souladu s požadavky zákona č. 257/2016.“ Slova „pokutu ve výši 50.000 Kč, slovy: padesát tisíc korun českých“ se nahrazují slovy „pokutu ve výši 40.000 Kč, slovy: čtyřicet tisíc korun českých“. Ve zbytku bylo napadené rozhodnutí podle § 90 odst. 5 věta druhá správního řádu potvrzeno.

2. Žalobce v žalobě nejprve charakterizoval jím nabízený produkt, který byl předmětem kontroly. V případě předmětného úvěrového produktu spotřebitel uhradí 1/10 pořizovací ceny zboží přímou platbou prodejci, na zbylých 9/10 pořizovací ceny si půjčí od žalobce a na tento úvěr pak uhradí deset měsíčních splátek ve výši 1/10 původní pořizovací ceny zboží (celkem tedy zaplatí za zboží o 10 % více, než by zaplatil v hotovosti – 1/10 přímo prodejci a 10/10 žalobci, celkem tedy 11/10 pořizovací ceny).

3. Žalobce nesouhlasil s tvrzením, že v rozporu s § 91 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru nabízel na internetových stránkách společnosti EBOLA SPORT s. r. o. financování splátkového produktu a na příkladu uvedeném na těchto internetových stránkách nebyla správně uvedena informace týkající se zápůjční úrokové sazby. Zápůjční úroková sazba k první splátce nezohledňovala prodloužené úročené období od data uzavření smlouvy do data první splátky, neboť její výše 176, 67 Kč odpovídala délce prvního úročeného období v trvání pouze 30 dnů. Stejně tak nesouhlasil s tvrzením, že v rozporu s § 91 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru nabízel nebankovní finanční služby na reklamních materiálech, když na nich nebyla uvedena správná informace o zápůjční úrokové sazbě, neboť nezohledňovala prodloužené úročené období.

4. Žalobce popřel tvrzení správních orgánů, že by uváděl nesprávnou výši úrokové sazby pro první splátku úvěru. Žalobce namítal, že zákon o spotřebitelském úvěru nepožaduje uvádění dvou úrokových sazeb pro první úročené období a jinou úrokovou sazbu pro následující úroková období. Dále sdělil, že neexistuje žádná speciální úroková sazba pro první úrokové období, nýbrž počítá se s 10 úrokovými obdobími o shodné délce 30 dnů. Žalobce užíval konvenci úročení 30/360, přičemž se v předmětné věci počítá s 10 úrokovými obdobími a může být počítáno pouze se 300 dny, po které je úvěr úročen, nikoli 314 či 315 dnů, jak se mylně domnívaly správní orgány. Současně poukázal na to, že nelze konstatovat, které konkrétní dny nebyly do úrokové sazby zahrnuty, neboť jde o pouhou fikci stejně tak jako v případě úrokové konvence samotné, v rámci níž se počítá s fiktivní teorií, že má každý měsíc 30 dnů a rok 360 dnů.

5. Žalobce nesouhlasil s názorem správních orgánů, který vnímal tak, že správní orgány by považovaly za správné, aby za „prodloužené“ úrokové období, byť v rozporu s dohodou stran a koncepcí daného produktu, doúčtoval úrok podle toho, kdy byl úvěr načerpán. Žalobce dále konstatoval, že za dodržení postupu formulovaného správními orgány by úrok za první období byl ve výši 357,82 Kč namísto 239 Kč, resp. 21,70 % p. a. namísto 23,56 % p. a. V důsledku takového postupu by spotřebitel zaplatil 13.618,82 Kč, zatímco podle uzavírané smlouvy o spotřebitelském úvěru by neměl nikdy zaplatit více než 13.500 Kč. Žalobce označil způsob stanovování úrokové míry tak, jak jej doporučují správní orgány, za nahodilý a v rozporu se smluvními ujednáními, které uvádí, že na úvěru spotřebitel „přeplatí“ 10 % pořizovací ceny zboží bez rozdílu, který den v měsíci úvěr načerpá. Žalobce označil závěry správních orgánů za absurdní a dodal, že k nim správní orgány dospěly vědomou nedbalostí či neochotou pátrat po konkrétních důvodech takového úročení.

6. Žalobce k namítanému nesprávně zjištěnému skutkovému stavu dále dodal, že žalovaná neunesla odpovědnost za obstarání důkazů a objasnění skutkového stavu, žalovaná měla povinnost zjistit i skutečnosti svědčící ve prospěch žalobce stejně tak jako v jeho neprospěch. Žalobce zdůraznil, že napadené rozhodnutí bylo postaveno na nesprávném zjištění, že první úrokové období, tak jak bylo prezentováno na reklamním letáku a v nabídce, trvá 44, resp. 45 dnů.

7. Další žalobní námitkou žalobce namítal nesprávné právní posouzení. Za předpokladu, že by skutečně došlo k nesprávnému výpočtu úrokové míry, nebyla by přesto naplněna materiální stránka správního deliktu. V souvislosti s tím žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 8 As 17/2007. Dle žalobce nebyla dostatečným způsobem zdůvodněna společenská škodlivost předmětného jednání. Škodlivý následek byl žalovanou formulován tak, že spotřebitel může nesprávným uvedením byť jediného údaje získat pochybnosti ohledně údajů dalších, které si pak může chtít ověřit, což by ho jistě stálo úsilí a čas. Takovou argumentaci označil žalobce za absurdní a údajný škodlivý následek v uvedeném spočívající, shledal za vykonstruovaný.

8. Žalobce setrval na tvrzení, že jím použitý výpočet byl standardní, založený na specifickém úvěrovém modelu a ve světě finančnictví je běžnou metodou úročení. Vzhledem k tomu, že zákon neukládá žádný konkrétní výlučný postup pro výpočet úrokové sazby, nelze označit žalobcem zvolený způsob úročení za nezákonný či způsobilý zmást spotřebitele. Žalobce setrval na názoru, že údaje zaznamenané na letáku a v nabídce jsou pro spotřebitele přehledné a srozumitelné. Způsob výpočtu a specifikum předmětného úvěrového produktu je informací bezvýznamnou a nemající vliv na ostatní parametry. Žalobce opětovně namítal, že společenská škodlivost jeho jednání byla nepatrná až zanedbatelná, neboť úroková sazba žalobce byla vyšší než úroková sazba uváděná žalovanou. K tomu žalobce odkazoval na § 110 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Žalobce podotkl, že za předpokladu, že uvedl vyšší úrokovou míru, jediný koho takovým jednáním poškodil, byl on sám. Z toho důvodu žalobce zdůraznil absenci materiální stránky správního deliktu, což považuje za rozporné s principy právního řádu.

10. Dle žalobce žalovaná nezohlednila při ukládání pokuty skutečnost, že společenská škodlivost postupu žalobce nepřesáhla hranici minimální typové škodlivosti dané ve znacích skutkové podstaty předmětného správního deliktu a nedosáhla míry nezbytné k postihu. Žalobce považoval za nerozhodné, že se jednalo o ohrožovací delikt.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

11. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhovala zamítnutí žaloby. Žalovaná setrvala na názoru, že při výpočtu úrokové sazby musí být dodržována pravidla finanční matematiky pro výpočet daného ukazatele bez ohledu na to, že zákon nestanovuje konkrétní způsob výpočtu zápůjční úrokové sazby. Žalovaná nerozporovala užití německé metody k vypočtení úrokové sazby (30/360), ale rozporovala nesprávné užití této metody.

12. Žalovaná odkazovala na online způsoby vypočtení úrokové sazby, přičemž i v těchto online kalkulačkách docházelo při výpočtu úrokové sazby k zohlednění dnů, které převyšovaly dokončené měsíce úročení úvěru. Žalovaná spatřovala naplnění materiální stránky správního deliktu v uvedení byť jediné nesprávné informace. Skutečnost, že žalobce uváděl úrok vyšší, než odpovídalo skutečnosti, byla zohledněna jako polehčující skutečnost, nezpůsobilo to však absenci společenské škodlivosti v jednání žalobce. V podrobnostech žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

III. Obsah správních spisů

13. Dne 21. 4. 2015 bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení kontroly č. j. ČOI 45951/15/2000, předmětem této kontroly byl reklamní leták. Ve správním spisu je založen protokol o kontrole, proti kterému podal žalobce dne 11. 5. 2015 námitky, a to proti kontrolním zjištěním, neboť v námitkách uvedl, že svou informační povinnost plnil jasně a zřetelně. Správní orgán I. stupně dne 27. 5. 2015 žádal žalovanou o sdělení stanoviska, co se týče správnosti výpočtu RPSN. K uvedenému žalovaná sdělila, že sporný není výpočet hodnoty RPSN, nýbrž výpočet roční úrokové míry, dále konstatovala, že žalobce při výpočtu úrokové míry nezohlednil prodloužené období. Správní orgán I. stupně vyzval žalobce k doplnění podkladů o sdělení způsobu výpočtu roční úrokové míry, včetně doložení takového výpočtu. Zároveň žalobce doložil způsob výpočtu RPSN. Správní orgán I. stupně v souvislosti s doplněním podkladů žádal žalovanou o poskytnutí stanoviska k dalšímu postupu v této věci. Žalovaná zaujala stanovisko vyhovět námitkám žalobce proti kontrolnímu zjištění a vypustil část věty na straně 2 Protokolu o kontrole v bodě č. 4.

14. Dále byl vydán Dodatek k protokolu o kontrole ze dne 22. 10. 2015, v němž správní orgán I. stupně uvedl, že provedl nesprávný výpočet hodnoty RPSN při prováděné kontrole, ale s ohledem na doplněné podklady dospěl k závěru, že reklama neobsahovala správné náležitosti dle § 4 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 145/2010 Sb.“) týkající se informační povinnosti. Reklama na předmětném letáku neobsahovala jasným, výstižným a zřetelným způsobem formou reprezentativního příkladu informace uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu, konkrétně zápůjční úrokovou sazbu, a to spolu s údaji o veškerých poplatcích. Proti tomu podal žalobce dne 4. 12. 2015 námitky. Správní orgán I. stupně žádal žalovanou o sdělení stanoviska v souvislosti s kontrolou správnosti výpůjční úrokové sazby. Správní orgán I. stupně vydal protokol o kontrole ze dne 26. 4. 2016, v němž uvedl, že reklama obsahovala nesprávnou hodnotu roční procentní sazby nákladů. Podané námitky proti protokolu ze dne 4. 12. 2015 byly dne 19. 5. 2016 zamítnuty. Žalobce v reakci na výzvu správního orgánu I. stupně doplnil dne 31. 5. 2016 podklady o určení způsobu výpočtu pro stanovení roční úrokové míry.

15. Dne 14. 6. 2016 byl vydán dodatek k protokolu o kontrole prováděné dne 26. 4. 2016, v němž byl setrvale zastáván názor, že žalobce nezohlednil při výpočtu úrokové míry prodloužené období. I proti tomu žalobce brojil námitkami dne 28. 6. 2016, kterým však nebylo vyhověno. Následně byl dne 14. 9. 2016 vydán příkaz č. j. ČOI 102089/16/2000/P1433/SÚ/Ha k úhradě pokuty ve výši 50.000 Kč z důvodu spáchání správního deliktu dle § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., kterého se měl dopustit tím, že jako věřitel v rozporu s § 4 téhož zákona dle protokolu ze dne 26. 4. 2016 a jeho dodatku ze dne 14. 6. 2016 na internetových stránkách společnosti EBOLA SPORT s. r. o. nabízel financování splátkového produktu, avšak reprezentativní příklad neobsahoval jasné a správné informace dle přílohy č. 1 k zákonu č. 145/2010 Sb., neboť zápůjční úroková sazba k první splátce nezohledňuje prodloužené úročené období od data uzavření smlouvy 2. 4. 2013 do data první splátky spotřebitelského úvěru v souladu s požadavky zákona č. 145/2010 Sb., tj. 15. 5. 2013, neboť její výše 176,67 Kč odpovídá délce prvního úročeného období v trvání pouze 30 dnů a dále, že jako věřitel v rozporu s § 4 téhož zákona dle protokolu o kontrole ze dne 24. 4. 2015 a jeho dodatku ze dne 22. 10. 2015 na reklamním letáku na finanční služby umístěném na provozovně třetí osoby na adrese Měšťanská 6 v Hodoníně nabízel reklamou nebankovní půjčky, přičemž reprezentativní příklad neobsahoval jasné a správné informace požadované přílohou č. 1 k zákonu č. 145/2010 Sb. Uvedená výpůjční úroková sazba k první splátce nezohledňovala prodloužené úročené období od data uzavření smlouvy (1. 1. 2012) do data první splátky spotřebitelského úvěru v souladu s požadavky zákona č. 145/2010 Sb., tj. do dne 15. 2. 2012, neboť výše požadovaných úroků v nabídce a letáku odpovídala délce prvního úročeného období v trvání pouze 30 dnů.

16. Žalobce podal dne 21. 9. 2016 odpor proti vydanému příkazu, čímž došlo ke zrušení předmětného příkazu. Dne 21. 10. 2016 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, v němž uložil správní orgán I. stupně podle § 20 odst. 5 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb. pokutu ve výši 50.000 Kč za spáchání správního deliktu totožného jako byl stanoven v příkazu ze dne 14. 9. 2016, č. j. ČOI 102089/16/2000/P1433/SÚ/Ha. Žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí podal dne 8. 11. 2016 odvolání, jehož námitky se shodovaly s námitkami uplatněnými v žalobě. Dne 1. 12. 2016 došlo ke změně právní úpravy, zákon č. 145/2010 Sb. byl zrušen a nahradil jej zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Dne 9. 8. 2017 bylo vydáno napadené rozhodnutí, které je předmětem přezkumu.

IV. Právní názor soudu

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

18. Žaloba není důvodná.

19. Krajský soud se zabýval námitkou žalobce, kterou vyjádřil nesouhlas se závěrem žalovaného, že v rozporu s § 91 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru nabízel na internetových stránkách společnosti EBOLA SPORT s. r. o. financování splátkového produktu (dále jen „nabídka“), avšak na příkladu uvedeném na těchto internetových stránkách nebyla správně uvedena informace týkající se zápůjční úrokové sazby. Stejně tak rozporoval závěr o porušení téhož ustanovení, k němuž mělo dojít v důsledku nabízení reklamních letáků na finanční služby nebankovní služby (dále jen „leták“), které dle tvrzení správních orgánů též neobsahovaly správnou informaci o zápůjční úrokové sazbě, neboť nebylo zohledněno prodloužené úročené období.

20. Soud proto posuzoval, zda byl správný závěr, že žalobce svým jednáním skutečně naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 153 odst. 1 písm. s) zákona o spotřebitelském úvěru, jehož se dopustí ten, kdo je oprávněn poskytovat nebo zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, ale nezajistí, aby jeho reklama obsahovala údaje podle § 91 téhož zákona. V tomto konkrétním případě žalobce nezajistil, aby reklama obsahovala povinné informace uváděné v reklamě zakotvené v § 91 odst. 1 písm. d) téhož zákona. Podle § 91 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru platí, jestliže je nabízen spotřebitelský úvěr nebo jeho zprostředkování reklamou, jejíž součástí je jakýkoliv číselný údaj o jeho nákladech, musí reklama obsahovat zápůjční úrokovou sazbu s rozlišením, zda jde o pevnou nebo pohyblivou zápůjční úrokovou sazbu nebo kombinaci obou, a to spolu s údaji o veškerých poplatcích spojených se spotřebitelským úvěrem, které jsou součástí celkových nákladů spotřebitelského úvěru.

21. V předmětné věci došlo k pochybení ze strany žalobce v tom, že avizovaná úroková sazba nekorespondovala s úrokovým obdobím od data uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru do data první splátky úvěru s žalobcem uvedenou zápůjční úrokovou sazbou. Žalobce použil pro výpočet úrokové sazby německého způsobu úročení, pro který platí, že se uvažuje s délkou každého měsíce o 30 dnech. Nicméně existují také další způsoby výpočtu úročení, v nichž se již zohledňuje skutečný, přesný počet dní v měsíci. Tyto metody by pro projednávaný případ byly vhodné, neboť v předmětném případu došlo k atypické délce prvního úročeného období. V předmětné věci došlo k výrazné disproporci mezi jednotlivými úročenými obdobími, konkrétně mezi prvním úročeným obdobím a následujícími obdobími.

22. Krajský soud přisvědčuje tvrzení žalobce, který nerozporuje ani žalovaná, že zákon výslovně nestanoví metodu k výpočtu úrokové sazby, nicméně právě to umožňuje, aby bylo v každém konkrétním případě použito té nejvhodnější metody k výpočtu, a byla tak zohledněna konkrétní situace. Úrokovou sazbou se rozumí procentní vyjádření zvýšení půjčené částky za určité období. Ve francouzském či anglickém způsobu výpočtu úročení je uvažováno s přesným počtem dnů v měsíci, rozdíl mezi těmito dvěma způsoby je ve stanovení počtu dnů v roce.

23. Z podkladů jasně vyplynulo, že žalobce dal k dispozici spotřebitelský úvěr i v prodlouženém úročeném období, které však žalobce nezapočítal do výpočtu úrokové sazby, a proto došlo k uvedení nesprávného údaje na předmětných letácích a v nabídce na webových stránkách. Krajský soud přisvědčuje žalobci v tom, že úrokovou sazbou tak, jak jím byla stanovena, nedochází k poškozování spotřebitelů v tom smyslu, že by byli povinni hradit částku vyšší, než jaká jim dle řádných výpočtů přísluší uhradit. Naopak sám žalobce mohl být v důsledku stanovení vyšší úrokové sazby krácen, neboť požadoval po spotřebitelích nižší úrok, než jaký měli podle správných výpočtů skutečně uhradit. To však nic nemění na tom, že povinné údaje uváděné v reklamě nebyly pravdivé, přestože pravdivé být musí.

24. Krajský soud hodnotil celou věc striktně dle zákona a dospěl k závěru, že skutečně došlo k uvedení nesprávných údajů, které mohly pro spotřebitele působit matoucím způsobem a neodpovídaly tvrzeným údajům, což je zcela zásadní pro rozhodnutí ve věci. Soud považuje za nezpochybnitelné to, že došlo k nesprávnému uvedení zápůjční úrokové sazby. Tvrzení žalobce, že prvních 15, resp. 14 dnů nespadá do žádného úrokového období, nemá oporu ani v právních předpisech, ani nebylo předem žalobcem avizováno v nabídce či letáku. Žalobce má povinnost uvádět v reklamě veškeré údaje související s poskytovaným spotřebitelským úvěrem. Spotřebitel by se z poskytnutých údajů nemohl dopočítat uváděné úrokové sazby, neboť by mu vždy vycházela v odlišné výši, takové jednání je naprosto nežádoucí vůči spotřebiteli.

25. Krajský soud dodává, že německý způsob úročení představuje metodu, u níž se předpokládá, že každý měsíc je o délce 30 dnů bez ohledu na to, zda se jedná o měsíc o délce 28, 29, 30 nebo 31 dnů. Nicméně to nedopadá na předmětnou věc, v rámci níž je komplikací to, že došlo k umělému prodloužení prvního úročeného období, které výrazným způsobem přesáhlo délku jednoho měsíce, ať už o měsíc o délce 28 až 31 dnů.

26. Argumentace žalobce, že za předpokladu, že by postupoval podle tvrzení žalované a úrok za první úročené období v případě nabídky by stanovil ve výši 357,82 Kč nikoli 239 Kč, jak činil, zaplatil by spotřebitel celkem částku ve výši 13 618,82 Kč namísto 13 500 Kč, jak bylo ujednáno ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, je naprosto nedůvodná a míjící se s předmětem řízení. Krajský soud poukazuje na to, že žalobce od počátku uváděl údaje, které nebyly v souladu s použitou metodou úročení. Žalovaná pouze poukázala na vady, kterých se žalobce dopustil, a uvedla způsob, jakým by mohl žalobce postupovat, aby se nedopustil přestupku. Z ničeho však nelze dovozovat, že při změně podmínek spotřebitelského úvěru by bylo možné bez dalšího uzavírat tutéž smlouvu o spotřebitelském úvěru bez jakýchkoli změn.

27. Krajský soud shodně se žalovaným uzavřel, že žalobce neuvedl v nabídce a na letáku pravdivé údaje ohledně zápůjční úrokové sazby. Tím naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 153 odst. 1 písm. s) zákona o spotřebitelském úvěru. Opětovně krajský soud upozorňuje na skutečnost, že pokud žalobce poskytoval spotřebitelský úvěr bezúročně po dobu prvních 14, resp. 15 dnů, měl o této skutečnosti případné potencionální spotřebitele v reklamě informovat, následné konstatování žalobce o bezúročném období shledává soud jako snahu o zhojení nesprávného uvedení údajů ex post. K takovému vysvětlení žalobce již nemůže soud přihlížet. Jinak měl žalobce možnost, aby nedošlo k nesprávnému uvedení údaje o úrokové sazbě, zvolit jinou metodu úročení a to za předpokladu, že neměl v úmyslu poskytnout bezúročné období. Toto hodnocení však neznamená jakýkoliv zásah do svobody volby žalobcem zvolené metody úročení. Ta zůstává i při deklaraci nepřesných a nesprávných údajů pouze v dispozici žalobce. Je ale nutno trvat na požadavku, že údaje uváděné v reklamě musí být v souladu s metodou, která byla zvolena. Právě tomuto požadavku žalobce nevyhověl.

28. Druhou zásadní námitkou žalobce bylo nenaplnění materiální stránky přestupku, neboť fakticky nedošlo k poškození spotřebitele. S touto argumentací nelze souhlasit. Tvrzená skutečnost, že ke společenskému ohrožení nedojde, pokud je okruh povinností spotřebitele zúžen, na rozdíl od situace, kdy dojde k rozšíření okruhu povinností, je zavádějící a v rozporu s právními předpisy. Zákonem není pro naplnění skutkové podstaty projednávaného přestupku vyžadováno přímé zkrácení spotřebitele na jeho právech či jakékoli poškození. Pro naplnění skutkové podstaty postačí ohrožení spočívající i v jakémkoliv nesprávném uvedení údajů, a tím uvedení spotřebitele v omyl ohledně informací nabízeného produktu a v této souvislosti ztížení orientace v dalších produktech, které jsou na trhu nabízeny. Jinými slovy řečeno materiální znak přestupku je jeho společenská škodlivost ohrožení či porušení zájmu společnosti. Stupeň společenské škodlivosti je nutno posoudit individuálně.

29. V souvislosti s naplněním materiální stránky krajský soud odkazuje na rozsudek ze dne 10. 3. 2016, č. j. 1 As 15/2016 - 23 : „Pro naplnění materiální stránky správního deliktu postačuje ohrožení zákonem chráněného zájmu. Není nezbytně nutné, aby byl konkrétní spotřebitel jednáním stěžovatelky přímo poškozen. Stačí potencialita takového poškození v souvislosti s jednáním stěžovatelky.“ V projednávané věci sice nedošlo k faktickému poškození spotřebitele, nicméně k jeho ohrožení v důsledku nesprávně uvedených údajů o spotřebitelském úvěru skutečně dojít mohlo, stejně jako ke zkrácení na jeho právu na řádné poskytnutí veškerých informací. Přestože nabízený úvěr mohl být pro spotřebitele výhodný, zejména pak s ohledem na případné poskytnutí bezúročného období, nemusel si právě tento úvěr vybrat, neboť při hlubším prozkoumání mohl spotřebitel odhalit nesrovnalosti související s úrokovou sazbou, a tím získat nedůvěru k žalobcem nabízeným produktům.

30. Krajský soud na podporu svých tvrzení ohledně naplnění materiální stránky přestupku projednávaným jednáním odkazuje též na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2017, č. j. 3 A 47/2015 – 43: „Soud nepřisvědčil žalobci, že by posuzovaná porušení zákona nemohla naplňovat materiální stránku správního deliktu, tedy že by nebyla pro společnost škodlivá, resp. nebezpečná, a dodává, že posuzovaný delikt je deliktem ohrožovacím, proto pokud spotřebitelé nebyli řádně informováni v souladu s příslušnými předpisy (za jakých podmínek mají nárok uplatnit práva plynoucí z vadného plnění, resp. z rozporu s kupní smlouvou, jaká práva jim náleží a jak je mohou uplatnit) mohlo být uplatnění práv spotřebitelům značně ztíženo.“ Krajský soud je přesvědčen, že uvedená citace dopadá na projednávanou věc, a dodává, že žalobce svým jednáním naplnil jak formální stránku přestupku, tak i stránku materiální.

31. Jakkoliv žalobce namítá, že úroková sazba je pro rozhodování spotřebitele údajem podružným a nedůležitým, podstatné pro posouzení věci je, že žalobci ustanovení § 91 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru explicitně ukládá, že v reklamě nabízející spotřebitelský úvěr musí být uvedena zápůjční úroková sazba, čímž zákonodárce zcela nepochybně požadoval uvedení zápůjční úrokové sazby ve správné výši, a proto tvrzení o její nedůležitosti a podřadnosti jsou naprosto irelevantní.

32. Závěrem se krajský soud posuzoval výši uložené pokuty. Uzavřel, že výše uložené pokuty je řádně a správně zdůvodněna, žalovaná využila právní úpravy, která byla pro žalobce výhodnější. Byla zohledněna závažnost spáchaného přestupku a další okolnosti související s jeho spácháním. Žalovaná vzala v úvahu kritéria stanovená v § 159 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, která byla porušena. Krajský soud proto dospěl k závěru, že uložená pokuta ve výši 40.000 Kč je přiměřená a řádně zdůvodněná.

V. Závěr, náklady řízení

33. Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

34. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladu řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byla úspěšná žalovaná, který nevynaložila žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a soud proto žalované i přes její úspěch v řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.