51 Af 12/2018 - 63

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: INTERTOUR, s.r.o. se sídlem Hrnčířská 195, 284 01 Kutná Hora - Karlov zastoupeného JUDr. Janem Tryznou, advokátem se sídlem Botičská 4, 128 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo financí ČR sídlem Letenská 15, P. O. Box 77, 118 10 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2018 č. j. MF-15151/2018/1203-3, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 27. 7. 2018 č. j. MF-15151/2018/1203-3 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 800 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 14. 9. 2018 žalobu proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce podle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád!) tak, že se rozhodnutí o odvodu za porušení rozpočtové kázně ze dne 21. 5. 2013, vydané Úřadem regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad pod č. j. RRRSJ 6338/2013 (dále jen „platební výměr“) mění tak, že částka 21 654,611 Kč uložena za porušení rozpočtové kázně se snižuje na částku 6 496,384 Kč. Součástí žaloby byl návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. O tomto návrhu rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 17. 10. 2018 pod č. j. 51 Af 12/2018-43 tak, že návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2018 č. j. MF-15151/2018/1203-3 se odkladný účinek přiznává.

2. Žalobci bylo na základě smlouvy o poskytnutí dotace ze dne 27. 1. 2009 (dále jen „smlouva o poskytnutí dotace“) odsouhlaseno Regionální radou regionu soudržnosti Jihozápad České Budějovice (dále jen „poskytovatel dotace“)poskytnutí účelové dotace maximálně ve výši 21 701 574 Kč na úhradu způsobilých výdajů projektu č. CZ.1.14/3.2.00/03.00707 s názvem „Revitalizace kulturní památky zámku Bystřice nad Úhlavou“ (dále jen „projekt“). Dotace ve výši 21 665 350,84 Kč byla vyplacena žalobci ex-post, vždy po předložení monitorovací zprávy a dané žádosti o platbu. Žalobce se zavázal při realizaci projektu postupovat podle konkrétně stanovených dokumentů.

3. Po ukončení realizace projektu byly provedeny u žalobce dvě fyzické kontroly ex-post. Kontrola označená č. 3 probíhala v období 23. 4. 2012 až 20. 11. 2012, kontrola označená č. 4, pak v období 25. 7. 2012 až 20. 11. 2012. Kontrolní zjištění byla zaznamenána v protokolech o výsledku fyzické kontroly ze dne 21. 12. 2012, protokol o kontrole č. 3 č. j. RRRSJ 16666/2012 a protokol o kontrole č. 4 č. j. RRRSJ 16508/2012. U kontroly č. 3 byl vypracován odborníkem pro památkovou péči Ing. D. M. expertní posudek č. 0300707 ze dne 31. 5. 2012, jehož cílem bylo posouzení kvality a rozsahu prací a dodávek vybavení zámku Bystřice nad Úhlavou. Žalobce nesouhlasil se závěry, které byly uvedeny v protokolech o kontrolních zjištěních a podal proti nim dne 10. 1. 2013 námitky. Ve spise není založeno rozhodnutí o těchto námitkách ve smyslu § 18 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Námitky byly pak vypořádány v rámci platebního výměru, který byl vydán žalobci na odvod za porušení rozpočtové kázně.

4. Úřad regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad České Budějovice, jako správce daně vydal pod č. j. RRRSJ 6338/2013 dne 21. 5. 2013 platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 21 654,611 Kč, v jehož odůvodnění vypořádal i námitky uplatněné žalobcem dne 10. 1. 2013, které uplatnil proti protokolům o kontrolních zjištěních učiněných v rámci provedených kontrol č. 3 a 4.

5. Kontrolní zjištění č. 3 vytýká žalobci, že z dotace proplatil i výdaje, které nebyly v souladu s principem hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti a nesplňovaly podmínku ceny v čase a místě obvyklé. Žalobce jako příjemce dotace nárokoval k proplacení z dotace položky, které neodpovídaly skutečnosti. Tato zjištění byla kontrolním orgánem klasifikována jako vysoce závažná. Na základě kontrolního zjištění č. 4 bylo žalobci vytknuto, že v rozporu s článkem VI smlouvy o poskytnutí dotace nebyl plně splněn účel, na který byla dotace poskytnuta. Žalobce jako příjemce dotace nenahlásil poskytovateli změny v projektu. Projekt nebyl realizován v souladu se žádostí o podporu projektu a žalobce nenakládal s majetkem získaným z dotace s péčí řádného hospodáře. Dále bylo konstatováno nesplnění povinností stanovených v čl. VII smlouvy o poskytnutí dotace, neboť žalobce neprodleně nepředložil poskytovateli dotace hlášení o pojistné události.

6. Správce daně uložil s ohledem na kontrolní zjištění žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 100 % finančních prostředků, které byly žalobci jako příjemci dotace poskytnuty. Žalobce kategoricky nesouhlasil s uloženým odvodem a podal dne 28. 6. 2013 proti vydanému platebnímu výměru blanketní odvolání, které dne 12. 7. 2013 doplnil o konkrétní skutečnosti, kterými poukazoval na nezákonnost napadeného platebního výměru. O odvolání bylo rozhodnuto žalovaným dne 7. 2. 2014 pod č. j. MF-84313/2013/12-1204 tak, že odvolání bylo zamítnuto. Žalobce proto podal proti rozhodnutí žalovaného správní žalobu. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl na základě podané žaloby pod č. j. 10Af 38/2014-142 dne 22. 2. 207 tak, že žalobou napadeného rozhodnutí o odvolání zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Zavázal žalovaného v dalším řízení zhodnotit, zda došlo k porušení článku VII odst. 4 smlouvy o poskytnutí dotace a aby přitom vycházel z obsahu správního spisu. Zároveň uložil žalovanému, aby se podrobně vypořádal s otázkami, které vyvstaly ve vztahu k porušení rozpočtové kázně v souvislosti s porušením článku VII odst. 8 smlouvy o poskytnutí dotace a zároveň, aby odstranil nezákonnost týkající se výše stanoveného odvodu, respektive zohlednil rozsah porušení rozpočtové kázně v souladu se zásadou proporcionality. V dalším řízení byl žalovaný správní orgán závazným právním názorem soudu vázán.

7. Žalovaný správní orgán znovu přezkoumal rozporovaný platební výměr a rozhodl o odvolání žalobce tak, že změnil výčet zjištěných pochybení a snížil výši původně uloženého odvodu za porušení odpočtové kázně tak, že částku 21 654 611 Kč snížil na odvod ve výši 6 496 384 Kč, a to v souladu se zásadou proporcionality. Výhrady krajského soudu byly v novém napadeném rozhodnutí zohledněny a nedostatky rozhodnutí o odvolání byly odstraněny. Věcné argumenty, které nebyly soudem zpochybněny, byly žalovaným přijaty i do nového napadeného rozhodnutí, které žalobce opět napadl žalobou a které je specifikováno v bodě 1 tohoto rozsudku.

II. Obsah žaloby

8. Žalobce v prvé řadě shrnul v žalobě dosavadní průběh řízení před Ministerstvem financí. V první žalobní námitce žalobce poukázal na porušení zásady zákazu reformationis in peius. Takový postup je podle žalobce nesprávný, neboť je porušením § 90 odst. 3 správního řádu. To konkrétně spočívá v tom, že pokud šlo o kontrolní zjištění ad 1) z fyzické kontroly č. 4, ministerstvo uvedlo, že mělo dojít k porušení povinností uvedených pod body d) a e), nikoliv však již pod body a) až c). Pokud šlo o kontrolní zjištění ad 4) z fyzické kontroly č. 4, ministerstvo vytklo žalobci a za porušení dotačních podmínek považovalo pouze „nevyhovující stav provedených prací a stav vybavení“, přičemž uznalo, že původně vytýkaná povinnost včas ohlásit pojistnou událost porušena nebyla. Žalobce připustil, že sice výslovně nešlo o změnu rozhodnutí správce daně k tíži žalobce, nicméně šlo o tvrzené porušení dotačních podmínek v neprospěch žalobce, neboť dle rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2014 nyní vytýkané dotační podmínky, tehdy zjevně porušeny nebyly. K tomu žalobce odkázal na rozsudek NSS č. j. 2 Afs 67/2013-53 ze dne 23. 1. 2014 bod 22. Bylo by totiž v rozporu s tímto principem, pokud by mohl odvolací správní orgán oproti svému předchozímu rozhodnutí zhoršit postavení účastníka řízení poté, kdy ten se úspěšně domohl soudní ochrany a vytýkat mu takové porušení povinnosti, které mu dříve vytýkáno nebylo.

9. V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný shledal pouze porušení rozpočtové kázně na základě kontrolních zjištění učiněných při fyzické kontrole č.

4. Při fyzické kontrole č. 3, pak dospěl k závěru, že tvrzená pochybení nelze kvalifikovat jako porušení rozpočtové kázně. V prvé řadě vytýkal správce daně žalobci na základě protokolu č. 4, že neexistovala informační služba s veřejným přístupem k internetu. Žalovaný k tomu uvedl, že žalobce tento konkrétní kontrolní závěr nezpochybnil, což však neodpovídá pravdě. V námitkách proti protokolu z fyzické kontroly č. 4 se žalobce ohradil a konkrétně uvedl, že na webových stránkách je stále aktualizována nabídka akcí podrobností o budoucích akcích, virtuální prohlídka exteriérů a interiérů zámku. Dále poukázal na infocentrum s nabídkou informací o objektu a zajímavost akcí v regionu, což se nachází ve vstupní hale expozice, kde se návštěvník může seznámit ve formě tištěných materiálů a ve formě internetové prezentace s historií objektu a má na požádání k dispozici přenosné PC s přístupem k internetu. Žalobci bylo v protokolu vytýkáno, že nerealizoval virtuální 3D prohlídky a neexistovala informační služba s veřejným přístupem k internetu a nefungoval systém e-recepce. Vzhledem k tomu, že žalobce se proti tomuto zjištění ve svých námitkách ohradil, neakceptuje způsob, kterým byly jeho námitky vypořádány, neboť není zřejmé, jakým způsobem žalovaný uvedené skutečnosti ověřoval či zjišťoval. Svůj závěr totiž vyslovil na základě toho, že se žalobce údajně proti závěru z kontroly neohradil, a proto dovodil porušení povinnosti stanovené v č. l. VI bod 8 smlouvy o poskytnutí dotace, což však dle žalobce neodpovídá pravdě a tato povinnost dle jeho názoru porušena nebyla. Rozhodně se žalovaný nezabýval a nedoložil, že by kontroloval stav webových stránek před vydáním svého rozhodnutí ze dne 7. 2. 2014, ale pokud jde o skutková zjištění, odkázal výhradně na obsah protokolu o kontrole č. 4 a nesprávně však setrval u toho, že tyto nálezy nebyly zpochybněny. Podle žalobce žalovaný správní orgán vychází z formalizované důkazní situace založené na tom, že žalobce nezpochybnil kontrolní závěry, což neodpovídá skutečnosti. Žalobce navíc odkázal na fakturu za tvorbu nových webových stránek, které obsahovaly zmiňovanou prezentaci a dále i na printscreeny webových stránek zámku. Žalobce odmítl tvrzení žalovaného, že ověřilo splnění bodu d) před vydáním rozhodnutí ze dne 7. 2. 2014 a považuje toto vysvětlení za účelové, neboť pokud by žalovaný před prvým rozhodnutím stav webových stránek kontroloval, jistě by to ve svém prvním rozhodnutí uvedl. Navíc však uvedl, že žalobce tento kontrolní závěr ve svých námitkách nezpochybnil, což není pravdou vzhledem k obsahu námitek žalobce ze dne 11. 1. 2013. K tvrzení žalovaného, že bylo ze strany žalobce uvedeno, že v zámku nebyl signál umožňující přístup k internetu, pak žalobce vysvětlil, že internetové spojení mělo výpadky, avšak připojení možné bylo a bylo funkční, pokud k výpadku nedošlo. Navíc dle žalobce z podmínek dotace nevyplývá, jak přesně měla informační služba vypadat. Závazky v tomto směru jsou formulovány natolik neurčitě, že jejich případné nesplnění lze prokázat jen stěží. To totiž žalovaný již uznal ve vztahu k původně údajně porušeným povinnostem dle bodu a) a ž c) kontrolního zjištění č.

4. Stejně tak k vytýkanému nezřízení tzv. e-recepce žalobce uvedl, že neexistuje žádná závazně určená podoba tzv. e-recepce. Žalovaný navíc ve spise nemá žádný důkaz o tom, že podstata tzv. e-recepce musí být taková, jako on uvádí a nemůže mít například podobu provádění objednávek či rezervací formou elektronické komunikace. Správce daně vytkl žalobci skutečnost, že v prostorách objektu nebylo k dispozici přenosné PC, což považoval za porušení dotačních podmínek. Přitom však tuto výtku nikterak nezkoumal ani v rozhodnutí ze dne 7. 2. 2014 ani v novém aktuálním napadeném rozhodnutí. Žalobce nebyl na tuto skutečnost vůbec dotazován. Podle názoru žalobce jej nelze sankcionovat za to, že něco nedoložil, pokud při kontrole nebyl k tomu na něho činěn dotaz. Žalobce z opatrnosti odkázal i na fakturu pořízení přenosného počítače umístěného na zámku Bystřice nad Úhlavou.

10. Dále žalobce rozporoval nevyhovující stav provedených prací a stav vybavení. Zdůraznil, že proti tomuto tvrzenému porušení dotačních podmínek se žalovaný v rozhodnutí ze dne 7. 2. 2014 vůbec nevěnoval. Žalovaný řešil pouze údajné opomenutí nahlášení pojistné události. Tato výtka byla v rámci soudního řízení vyvrácena, a proto žalobce považuje nyní nově aktuálně formulovaný závěr o nevyhovujícím stavu provedených prací a stavu vybavení za účelový. Jednak je tomu tak z důvodu, že absentuje jakákoliv konkretizace onoho nevyhovujícího stavu. Dále poukazuje na to v jaké fázi a v jaké souvislosti správce daně učinil kontrolní zjištění, které mu umožnilo učinit závěr o nevyhovujícím stavu prací a stavu zařízení. Podle platebního výměru mělo být takové zjištění učiněno v rámci kontroly č. 3, kdy námitky proti tomuto zjištění u fyzické kontroly č. 3 odvolací orgán zcela akceptoval a uvedl, že spis neobsahuje žádné důkazní prostředky, které by prokazovaly, že žalobce nedodržel podmínky stanovené pro poskytnutí dotace, jak je uvedeno v protokolu o kontrole č.

3. Dále kontrolní orgán učinil zjištění ohledně nevyhovujícího stavu provedených prací a stavu vybavení v rámci fyzické kontroly č. 4 šlo o zjištění č. 4, kde je uvedeno, že vizuální kontrolou byly zjištěny nedostatky, ať už kvalitativní nebo z hlediska expozice neestetické. Dále je uvedeno, že jedná se o opadané omítky ve vnějších a vnitřních částech zámku, ve velkém rozsahu prosvítající zdivo pod omítkami, vysoká vlhkost, nedostatečné odvětrání prostor, rez a plíseň viditelná např. v prostorách WC, včetně praskliny ve zdivu, poničená vstupní brána, poškozená střecha, chybějící svody okapů, ohnuté svody, dráty trčící ze zdi, žárovky bez krytů. Tato zjištění jsou z velké části nekonkrétní a neumožňují učinit závěr o porušení dotačních podmínek. Správce daně neuvádí, na kterých částech objektu měly tyto závady být. Žalobce totiž upozorňuje na to, že předmětem dotace byla „revitalizace kulturní památky“, a to pouze její části a nikoliv rekonstrukce celého objektu. Žalobce odkazuje k tomu na č. l. III smlouvy o poskytnutí dotace. Předmětem oprav nebylo jižní ani západní křídlo nebo plocha fasád na nádvoří. Pokud jde o zjištění týkající se opadaných omítek a prosvítajícího zdi, jde nepochybně o nepřezkoumatelný závěr, pokud není konkretizováno, o které části objektu se mělo jednat. Nelze proto z rozhodnutí správce daně ani žalovaného zjistit, zda došlo skutečně k porušení dotačních podmínek. Vlhkost a nedostatečné odvětrání prostor žalobce odůvodňoval jako důsledek dlouhodobého předchozího zamáčení masivního gotického zdiva, což mu nelze klást k tíži stejně jako potenciálně neuspokojivý stav objektu, který je způsoben objektivními, na lidské vůli nezávislými okolnostmi, v tomto případě fyzikálními vlivy. K tomu žalobce připomíná závěr žalovaného, který uvedl již ve svém prvním rozhodnutí ze dne 7. 2. 2014, že závěry z fyzické kontroly č. 3 jsou nepoužitelné, a proto nelze nyní tvrdit, že tyto námitky jsou nedůvodné.

11. Žalobce odmítl, pokud je mu přikládána k tíži poničená brána, což byl následek vichřice a tato skutečnost byla hlášena jako pojistná událost. Námitky ohledně chybějících svodů okapů a ohnutých svodů byly uznány jako částečně relevantní a u poškozené střechy rovněž byly námitky shledány jako relevantní. Dráty trčící ze zdi byly předmětem reklamace žalobce a z toho důvodu žalobce vytýká seznamu vad, který je uveden na straně 9 platebního výměru, že nemá oporu v obsahu spisu, a to vzhledem k tomu, že výsledky č. 3 fyzické kontroly není možno dle stanoviska žalovaného vyjádřeného v jeho rozhodnutí ze dne 7. 2. 2014 použít a dále jedná se o vady, ohledně kterých nelze z obsahu správních rozhodnutí určit, zda se týkají té části, která byla předmětem dotace. Proto žalobce v této souvislosti poukazuje, že závěry žalovaného jsou nepřezkoumatelné, pokud žalovaný nekonkretizoval, která z vad vytýkaných žalobci správcem daně byla z jeho strany shledána důvodná, když přitom je zřejmé z uvedených okolností, že řada těchto vad ve skutečnosti neexistovala a nelze je tudíž přičítat k tíži žalobce. Žalobce připojil, že jako porušení dotačních podmínek nelze hodnotit stav nemovitostí, který nastal v důsledku v daném čase neovlivnitelných fyzikálních okolností a poměrů, jako je zvýšena vlhkost vzniklá v důsledku předchozí zanedbané péče, protože takový stav nelze odstranit obratem, ale v průběhu doby, kdy se fyzikální poměry ustálí.

12. Žalobce odmítl jako pochybení i vytýkané nedostatky „kvalitativní“ nebo „neestetické“, neboť jedná se dle jeho názoru o kritérium zcela subjektivní. Navíc žalobce poukázal na to, že předmětem smlouvy o poskytnutí dotace byla revitalizace a nikoliv rekonstrukce objektu, což je potřeba rozlišit. Revitalizací je v architektuře a stavebnictví míněno znovuoživení objektu, který již neplní svojí původní funkci a vytvořit podmínky pro splnění funkce nové. Rekonstrukce je výraz pro fyzický návrat ke staršímu nedochovanému stavu, nebo pro znázornění takového stavu. Tyto termíny podle názoru žalobce nelze zaměňovat a navíc žalovaný v této souvislosti nedisponuje odborným předpoklady pro úsudek, zda byl projekt doveden do stavu, kdy má nebo nemá „vysokou kulturní historickou hodnotu“. Podle žalobce si měl žalovaný k tomuto závěru opatřit vyjádření například Národního památkového ústavu či odborné instituce. V této souvislosti žalobce vytýká žalovanému, že otázku posoudil sám v rozporu s § 56 správního řádu. Žalobce dále rozporoval zjištění uváděná ROP Jihozápad (jedná se o printscreeny internetových stránek dne 6. 9. 2018, kdy je uvedeno, že v rámci projektu bylo provedeno 8 kontrol z toho 2 na místě). Žádná z kontrol neprokázala pochybení realizátora projektu. Z toho z důvodu nemůže obstát závěr, který učinil prvostupňový orgán, že žalobce porušení rozpočtové kázně dopustil.

13. Žalobce zastává názor, že se žádného porušení dotačních podmínek nedopustil, a proto mu neměl být žádný odvod vyměřen. Vyměřený odvod ovšem byl taktéž stanoven chybně, neboť je v rozporu se zákonem. Úvaha žalovaného je nepřezkoumatelná, neopírá se o žádný relevantně použitelný zdroj pravidel. Žalobce zdůraznil, že na způsoby propagace žádné dotační prostředky vyčleněny neměl, a tudíž nelze uvažovat o neoprávněném použití prostředků z dotace. Žalobci nebyla poskytnuta dotace na realizaci plánových způsobů propagace a odvod v této souvislosti není odvodem, ale sankcí, neboť žalobce ve skutečnosti neoprávněně použil své vlastní prostředky. K tomu žalobce odkázal na rozsudek NSS č. j. 6 As 18/2014-42. Věcně nesprávné je totiž stanovení odvodu v tom, že za nesplnění plánovaných způsobu propagace by bylo možno stanovit konkrétní částku odvodu. Uvedené prostředky propagace totiž mají objektivně vyčíslitelnou hodnotu, a to v podobě nákladů, které by musely být vynaloženy, aby způsoby propagace byly realizovány. Z toho důvodu žalobce označil závěr žalovaného za absurdní, neboť náklady podklady na pořízení internetových stránek a nákup počítače činily 16 000 Kč, přitom odvod je v této souvislosti stanoven ve výši přes 1 000 000 Kč, což v žádném případě není úměrné údajnému porušení povinnosti. Stejně tak platí i pro odvod za druhé tvrzené porušení dotačních podmínek, kdy je mu vytýkáno, že nevybudoval zrekonstruovanou památku s vysokou kulturně historickou hodnotou. Pokud žalovaný argumentoval citovaným rozhodnutím komise, pak to je dle názoru žalobce jako celek vyloučeno, neboť nejde o závazný akt Evropské práva pro daný případ. Rozhodnutí žalovaného žalobce označil za nezákonné a navrhl jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

III. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

14. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vylíčil skutkový děj a připomenul argumenty žalobce, které uvedl v žalobě.

15. Porušení zásady zákazu reformationis in peius žalovaný odmítl. Žalobci byla snížena značným způsobem částka uloženého odvodu téměř na čtvrtinu, a to na základě zásady proporcionality. K uvedeným novým pochybením z fyzické kontroly č. 4 vztahujícím se k čl. VI, odst. 8 smlouvy, která v původním rozhodnutí o odvolání uvedena nebyla, žalovaný připustil, že v rozhodnutí o odvolání nebyla příliš zkoumána otázka, do jaké míry byl stav provedených sanačních prací vyhovující. Bylo tomu tak proto, že byl ukládán odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 100 %, tudíž žalovaný nepovažoval za potřebné zdůraznit, že provedené sanační práce byly nevyhovující, navíc žalobce ve svém podání nijak nezpochybnil kontrolní zjištění č. 4 z fyzické kontroly č.

4. Na základě zrušovacího rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích žalovaný v novém rozhodnutí zohlednil, že žalobce pojistnou událost poskytovateli dotace neprodleně nahlásil, avšak nevyhovující stav provedených sanačních prací byl v napadeném rozhodnutí stejně jako v původním rozhodnutí kvalifikován jako porušení podmínky smlouvy zakotvené v čl. VI, odst. 8 smlouvy o poskytnutí dotace.

16. Žalovaný neměl pochyb dále o porušení rozpočtové kázně v souvislosti s nedostatečnou webovou prezentací obsahující virtuální 3D prohlídky jednotlivých prostor zámku, nedostatek kompletní rezervace z webové stránky (e-recepce), nezřízení informační služby o turistické nabídce regionu s veřejným přístupem k internetu v přízemí severního vstupního křídla zámku. Žalovaný sám z pozice odvolacího orgánu před vydáním rozhodnutí navštívil příslušné webové stránky žalobce a zjistil, že virtuální 3D prohlídky jednotlivých prostor zámku na těchto stránkách k dispozici nebyly, stejně jako neexistovala možnost rezervace prostřednictvím e-recepce. Žalovaný zastává názor, že splnění těchto výstupů mohl žalobce snadno prokázat v rámci odvolacího řízení, což neučinil. Žalovaný dále odkázal na názor Krajského soudu v Českých Budějovicích v souvislosti s presumpcí správnosti protokolu o kontrole v případě, že obsah tohoto protokolu není relevantně zpochybněn. Vzhledem k tomu, že námitky žalobce proti protokolům, které uplatnil, nebyly shledány důvodnými, je na základě toho možné vycházet z obsahu protokolů konkrétně protokolu z fyzické kontroly č.

4. Nic na závěru žalovaného nemůže změnit faktura žalobce o tvorbě webových stránek či printscreen stránek webové prezentace, neboť nemohou jednoznačně dokázat existenci deklarovaného plnění a dále není nijak patrné z jakého stavu a k jakému dni webové stránky vycházely.

17. Žalovaný vysvětlil jaký je rozdíl mezi rezervací prostřednictvím e-mailové korespondence a e- recepcí, jak již popsal v obsahu napadeného rozhodnutí. Žalobce nedodržel to, co uvedl ve své žádosti o poskytnutí dotace, že ve webové prezentaci budou využity nejmodernější prvky, včetně kompletní rezervace přes webové stránky. Žalovaný uvedl, že si jen stěží lze představit, že pod pojmem kompletní rezervace přes webové stránky jakožto nejmodernějším prvkem použitelným ve webovém prostředí v roce 2009 pouze e-mailovou korespondenci.

18. Žalovaný dále s ohledem na závěry uvedené v protokolu z kontroly č. 3 a 4 vyslovil závěr, že se lze oprávněně domnívat, že rekonstrukce objektu neproběhla úspěšně a účel projektu naplněn nebyl a je tomu tak s ohledem na rozsah zjištěných nedostatků a závad. Žalobce se podpisem smlouvy o poskytnutí dotace zavázal k povinnostem, které byly stanoveny v čl. VI, této smlouvy. Z odst. 8 tohoto článku je zřejmé, že žalobce byl povinen realizovat projekt v souladu se žádostí o podporu projektu. V žádosti o podporu v projektu žalobce deklaroval, že výstupem tohoto projektu bude rekonstruovaná památka s vysokou kulturně historickou hodnotou, a proto žalovaný má za to, že úmyslem žalobce bylo památku revitalizovat, ale i zrekonstruovat, neboť tak uvedl v žádosti o podporu projektu. Žalovaný odmítl, aby žalobce hodnotil jeho odborné znalosti nebo znalosti správce daně, a to proto, že je nepravdivě uvedeno, že žalovaný na základě své neodbornosti činil závěry ohledně nedostatečné kulturní, estetické či historické hodnoty objektu. Žalovaný tuto otázku v odvolacím řízení vůbec nezvažoval, neboť byl pouze porovnáván zjištěný stav předmětného objektu se záměrem uvedeným v žádosti o podporu projektu. Podle žalovaného nelze připustit, aby v době udržitelnosti projektu trpěl tento zrekonstruovaný objekt vadami, jako je padající omítka viditelné plesnivění vnitřních prostor apod.

19. Žalobce obdržel dotaci ve výši 87 % celkových způsobilých výdajů projektu, a tudíž 13 % způsobilých výdajů měl povinnost hradit z vlastních prostředků, přičemž podpisem smlouvy o poskytnutí dotace se zavázal realizovat celý projekt. Právě s ohledem na kombinované financování projektu nemohlo být konkrétně vyčísleno, v jaké výši byla porušena rozpočtová kázeň v souvislosti s nesplněním nefinančních podmínek smlouvy, a byl proto použit způsob vyčíslení finančního dopadu na splnění účelu projektu, jak je používán u pochybení při zadávání veřejných zakázek v rámci dotovaných projektů. Pokud žalobce tvrdil, že zjištěná pochybení byla vyčíslitelná, žalovaný zastává názor, že přesně vyčíslitelné jsou pouze takové výdaje, které je možné prokázat účetními doklady. V projednávaném případě není relevantní posuzovat to, že za služby, které provedeny nebyly, byly vystaveny konkrétní účetní doklady, to se vztahuje k faktuře na nákup počítače a za pořízení internetových stránek. Proto žalovaný považuje způsob, kterým vyčíslil výši odvodu za správný. Svůj postup řádně vysvětlil. V rámci pokynů k finančním opravám byl využit systém sazeb, a to sazba 25 % s možností jejího snížení na 10 ˇnebo 5 %, a to podle závažnosti daného pochybení. Žalovaný vysvětlil a vyčíslil výši nově stanoveného odvodu, který považuje za správný a přezkoumatelný.

IV. Právní názor soudu

20. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s.ř.s.“), v mezích daných žalobními body a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

21. Žaloba byla důvodná.

22. V dané záležitosti soud přezkoumával druhé rozhodnutí žalovaného správního orgánu, neboť předcházející rozhodnutí žalovaného o odvolání žalobce ze dne 7. 2. 2014 č. j. MF- 84313/2013/12-1204 zdejší soud rozsudkem sp. zn. 10 Af 38/2014 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný správní orgán byl v dalším řízení vázán závazným právním názorem, který vyslovil Krajský soud v Českých Budějovicích ve zrušujícím rozsudku. V prvé řadě krajský soud shodně s námitkami žalobce uzavřel, že žalovaný správně vyhodnotil, že žalobce se pochybení uvedených v protokolu z fyzické kontroly č. 3 nedopustil. Dále krajský soud uvedl, že z hlediska porušení rozpočtové kázně není podstatné, zda byly aktivity financovány z prostředků poskytnutých z rozpočtů nebo z vlastních prostředků žalobce. Žalobce se ke splnění konkrétních povinností zavázal smlouvou, v níž je v čl. VI, odst. 8 uvedeno, že je povinen realizovat projekt v souladu se žádostí. Pokud je proto zjištěno nesplnění podmínek deklarovaných v žádosti, jedná se o porušení smlouvy a potažmo porušení rozpočtové kázně. Krajský soud rovněž hodnotil, že nelze jako důkaz ve vztahu k prezentaci na internetu připustit jako důkaz printscreeny webové prezentace na internetu, neboť z nich není nijak patrné, z jakého stavu webové stránky a k jakému dni vycházejí. Nelze je tudíž považovat za relevantní důkaz, který by mohl vyvrátit závěr o tom, že v době kontroly na webu neexistovaly virtuální prohlídky. Toto zjištění se dle názoru soudu žalobci nepodařilo zpochybnit. Stejně tak soud nehodnotil jako důvodnou námitku, kterou zpochybňoval žalobce zřízení informační služby. Naopak argumentaci žalobce označil soud jako zavádějící. Otevřenou ponechal soud otázku splnění závazku žalobce ohledně rezervace přes webové stránky. Soud uvedl, že tuto otázku žalovaný nehodnotil, proto žalovanému uložil, aby se touto otázkou v dalším řízení zabýval a vypořádal ji. Dále soud uzavřel, že pojistná událost, ke které došlo v prosinci 2011, byla ohlášena poskytovateli dotace dne 20. 12. 2011, což soud hodnotil jako vyhovující požadavku na oznámení v pojistné události neprodleně. Závěr žalovaného v této souvislosti označil soud za chybný. Z toho důvodu také soud rozhodnutí žalovaného zrušil, neboť obsah správního spisu neposkytoval podklad pro závěr o tom, že žalobce porušil čl. IV, odst. 4 smlouvy tak, jak mu bylo vytýkáno správcem daně i žalovaným. Zároveň soud neakceptoval závěr žalovaného ohledně odůvodnění výše odvodu, který byl stanoven žalobci. Předestřený závěr a jeho odůvodnění soud hodnotil jako nedostatečný. Odvod totiž nelze podle stávající judikatury pojímat jako sankci, ale jako opatření k nápravě a jako důsledek porušení právní povinnosti. Odkázal přitom na zásadu proporcionality. Rozhodnutí žalovaného neobsahovalo přezkoumatelnou úvahu ohledně stanovení výše odvodu, která by reflektovala zásadu proporcionality a obsahovala by posouzení obsahu porušení rozpočtové kázně. Krajskému soudu tudíž nebylo umožněno přezkoumat, zda byl odvod stanoven ve správné výši, a proto také neobstál. Žalovaný byl v dalším řízení závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán.

23. Navazující rozhodnutí žalovaného správního orgánu žalobce znovu napadl správní žalobou. Za zásadní žalobce pak považoval zodpovězení otázky, nakolik závažné bylo zjištění porušení podmínek poskytnutí dotace a zda se vůbec mohlo o porušení podmínek dotace jednat, neboť poukazoval na rozpory v hodnocení žalovaného ve vztahu k učiněným kontrolním zjištěním.

24. V prvé řadě soud odkazuje na skutečnost, že ve spise nejsou založeny veškeré písemnosti kupříkladu dodatky 1 – 4 ke smlouvě. Žalovaný správní orgán neshledal namítanou nepřezkoumatelnost platebnímu výměru, k čemuž argumentoval obecnými odkazy na odůvodnění platebního výměru správce daně. Sám žalovaný na straně 10 žalobou napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že vytýkané nedostatky při realizaci projektu lze jen stěží přiřadit k nesplnění konkrétních povinností stanovených smlouvou o poskytnutí dotace. U bodu a) na straně 10 rozhodnutí ve vztahu k fyzické kontrole č. 3 žalovaný správní orgán u žádného vytýkaného pochybení nedospěl k závěru, že by se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně a nepotvrdil závěr správce daně. Dospěl k závěru, že tam uvedená pochybení nelze kvalifikovat jako porušení rozpočtové kázně. U bodu b) na straně 12 ve vztahu k fyzické kontrole č. 4 u bodu 1 týkajícího se nedostatečné propagace projektu žalovaný dospěl k závěru, že body a), b) a c) jsou formulovány natolik neurčitě, že nelze mít za prokázané, že došlo k porušení rozpočtové kázně. Jinak je tomu dle žalovaného u bodu 1 písm. d) a e), kdy žalobce dle žalovaného v prvé řadě kontrolní nález vůbec nezpochybnil. S touto argumentací se však krajský soud nemohl ztotožnit. Zpochybnění lze doložit uplatněnými námitkami žalobce ze dne 11. 1. 2013, o kterých bylo rozhodnuto vydaným platebním výměrem, nikoliv však samostatně, přestože uplynula lhůta delší než 3 měsíce, tak jak stanoví § 18 odst. 4 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole ve znění platném ke dni 20. 11. 2012 datu ukončení kontroly u žalobce. Nutno připomenout, že krajský soud ve zrušujícím rozsudku v této souvislosti žalovanému uložil, aby zhodnotil, zda rezervace prostřednictvím emailové komunikace splňuje deklarované prvky nejmodernější webové prezentace (e-recepce). Žalovaný k tomu uzavřel, že žalobce nerealizoval projekt „zcela“ v souladu s žádostí o podporu projektu. Vyslovil obecný závěr, že rezervace emailem nesplňuje možnost e-recepce. Žalovaný dále u bodu 2 a 3 nehodnotil správcem daně tvrzené pochybení jako porušení rozpočtové kázně. U bodu 4 správce daně konstatoval nevyhovující stav provedených prací, stav vybavení, kde byly dle jeho zjištění neodstraněné nedostatky v provedení konstrukce, a tudíž byl žalovaným vysloven závěr, že žalobce nerealizoval projekt „zcela“ v souladu s žádostí o podporu a nesplnil záměr uvedený v čl. 4.10. zjednodušené finanční a ekonomické hodnocení projektu- vybudovat zrekonstruovanou památku s vysokou kulturně historickou hodnotou (strana 13 rozhodnutí).

25. Další závady zjištěné správcem daně pod body 5 – 6 nehodnotil žalovaný jako porušení rozpočtové kázně. Stejně tak nebyly potvrzeny závěry správce daně ohledně poručení čl. VI odst. 1 – 6 smlouvy. Žalovaný se ztotožnil se závěrem správce daně ohledně porušení čl. VI odst. 8, kdy - 1) žalobce nesplnil plánované způsoby propagace pod body d) a e), 2) záměr uvedený v čl. 4. 10. v příloze žádosti o podporu. Na základě těchto dvou pochybení, které po novém souzení již žalovaný správní orgán označil jako porušení rozpočtové kázně, změnil žalovaný výši stanoveného odvodu žalobce, a to z částky 21 654 611 Kč na 6 496 384 Kč. K přiměřenosti výše uloženého odvodu žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, kdy konstatoval svou reflexi na nutnost stanovit výši odvodu za porušení rozpočtové kázně tak, aby odpovídala závažnosti pochybení i za situaci, kdy by v rozhodnutí o poskytnutí dotace nebyla stanovena možnost uložení nižší sankce. Zároveň bral v úvahu i skutečnost, zda lze stanovit konkrétní částku odvodu za porušení rozpočtové kázně, která by odpovídala výši dotace poskytnuté v souvislosti s těmito konkrétními aktivitami. V této souvislosti žalovaný uzavřel, že nelze u nedostatku v provedení rekonstrukce a ve stavu pořízeného vybavení interiéru zjištěné u obou fyzických kontrol vyčíslit, jaká konkrétní část poskytnuté dotace připadá na související nekvalitně provedené práce, jinak řečeno jedná se o pochybení, která nejsou jednoznačně finančně vyčíslitelná. Z toho důvodu žalovaný hodnotil, jaký měla tato pochybení uvedená pod body 1 a 2 dopad na splnění účelu dotace, respektive podmínek smlouvy o poskytnutí dotace. U pochybení pod bodem 1 (nesplnění plánovaného způsobu propagace uvedené pod body d) a e) přílohy žádosti o podporu projektu s názvem zjednodušené finanční a ekonomické hodnocení projektu žalovaný uzavřel, že se nejedná o pochybení zásadního charakteru jednak proto, že uvedené aktivity se netýkaly samotného cíle projektu, ale toliko jeho propagace. Pochybení uvedené pod bodem 2 (nesplnění „zcela“ záměru uvedeného v čl. 4.10 v příloze žádosti o podporu) s názvem zjednodušené finanční a ekonomického hodnocení projektu – vybudovat zrekonstruovanou památku s vysokou kulturně historickou hodnotou žalovaný uzavřel, že toto pochybení považuje za závažné, neboť důsledkem nekvalitně provedené rekonstrukce může být v budoucnu i znehodnocení investovaných veřejných prostředků. Žalovaný vycházel z principů přiměřenosti stanovení odvodů za porušení rozpočtové kázně a dále z principů stanovených v rozhodnutí Evropské komise ze dne 19. 12. 2013, kterým se stanoví pokyny ke stanovení finančních oprav. Dospěl k závěru, že u pochybení uvedeného pod bodem 2 nejsou důvodem základní sazby, a proto stanovil odvod ve výši 25 % poskytnuté částky dotace. Pochybení uvedené pod bodem 1 hodnotil jako málo významné, a proto uložil odvod ve výši 5 % z poskytnuté částky dotace. Jednalo se o částku pod bodem 2) ve výši 5 413 652,75 Kč a bod bodem 1) o částku ve výši 1 082 730,55 Kč. Celkem tedy jednalo se o částku odvodu ve výši 6 496 384 Kč. Žalovaný uzavřel, že odvod stanovený v původním výměru nebyl přiměřený, a proto částku snížil. Respektoval přitom konkrétní skutečnosti, které vyjádřil pod bodem V, č. l. závěr, což považuje za dostatečné odůvodnění.

26. Soud se proto zabýval k takto vysloveným závěrům žalovaného důvodností námitek, které žalobce vznesl ve své žalobě. V prvé řadě žalobce tvrdil, že došlo k porušení zákazu „reformationis in peus“. Soud neshledal porušení této zásady, neboť v dané věci se jednalo o postup podle daňového řádu. Daňový řád pak zákaz „reformationis in peus“ jako zásadu daňového řízení nezavedl, jedná se o typicky trestně správní zásadu, využívanou ve správním řízení a z toho důvodu ani není případný žalobcem odkazovaný judikát, neboť ten řešil porušení této zásady v souvislosti se správním deliktem, který byl projednáván podle správního řádu. Vzhledem k tomu, že jedná se o trestně správní zásadu, soud nemohl v žalobcem namítané souvislosti hodnotit tuto námitku jako důvodnou. Sám žalobce připustil, že nedošlo ke změně rozhodnutí k tíži žalobce, neboť došlo ve své podstatě ke snížení výše uloženého odvodu, avšak trval na tom, že žalovaný v souvislosti s hodnocením porušení rozpočtové kázně v případě prvého rozhodnutí vytýkal žalobci jiná pochybení, která za situace, že podle závazného právního názoru krajského soudu nemohla být hodnocena jako porušení rozpočtové kázně, byla nahrazena jiným pochybením, které v případě prvého rozhodnutí jako porušení rozpočtové kázně nebylo konkrétně vytýkáno. Právě pro skutečnost, že tuto zásadu nelze dovodit z úvodních ustanovení daňového řádu, jakožto procesního předpisu, který je využíván při ukládání odvodů za případné porušení rozpočtové kázně nelze se této zásady úspěšně dovolávat.

27. Další žalobní námitkou žalobce zpochybňoval důvody věcné nesprávnosti napadeného rozhodnutí. Tvrdil, že není pravdou, že žalobce konkrétní závěr nezpochybnil, k čemuž odkázal na námitky proti protokolu z fyzické kontroly č.

4. Na základě těchto námitek podaných žalobcem dne 11. 1. 2013 je zřejmé, že kontrolní závěr zpochybněn byl, byť žalovaný tvrdí opak, a tudíž tento závěr nemá oporu ve správním spise.

28. Na základě písemností zaslaných žalobcem žalovanému proti kontrolním protokolům z fyzické kontrolu ex-post č. 3 a 4 soud ověřil, že žalobce vznesl nesouhlas, jak proti výsledkům kontroly č. 3, tak kontroly č.

4. Fyzická kontrola č. 3 probíhala u žalobce ve dnech 23. 4. 2012 až 20. 11. 2012 a fyzická kontrola č. 4, pak ve dnech 25. 7. 2012 až 20. 11. 2012. Z platebního výměru č. 12/2013 vydaného úřadem Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad České Budějovice na odvod za porušení rozpočtové kázně bylo konstatováno, že žalobce podal písemné a zdůvodněné námitky, jak proti protokolům, tak proti zjištěným vyplývajícím z obou protokolů u fyzických kontrol ex-post č. 3 a 4 (jak vyplývá ze strany 12 tohoto platebního výměru). Žalobce setrvale tvrdil, že se v dané věci nejednalo o rekonstrukci, nýbrž o revitalizaci za záchranu objektu, a proto jsou hodnotící kritéria kontroly chybná. Dále žalobce tvrdil, že název projektu zní „revitalizace kulturní památky zámku Bystřice nad Úhlavou“, což limituje podstatu stavebních prací, které mají jiné cíle a kritéria než je uváděno v kontrolním zjištění č.

3. To také žalobce označil za zásadní rozpor se způsobem hodnocení. Závěry kontroly hodnotil žalobce jako zavádějící, tendenční a evidentně podjaté. Ke kontrolnímu protokolu o výsledku fyzické kontroly č. 4 žalobce rozporoval zjištění ohledně nedostatečné propagace, k čemuž popsal skutkový stav, který je možné podrobně doložit a případné výtky v oblasti propagace je možno napravit, což je uvedeno na straně 29 platebního výměru. Rovněž tyto závěry vnímal žalobce jako tendenční až účelové. K nevyhovujícímu stavu provedených prací je pod bodem 4 kontrolního zjištění č. 4 odkazováno na zjištění nevyhovujícího stavu stavebních prací, který je uveden v protokole o výsledku fyzické kontroly ex-post č.

3. Žalobce konstatoval, že předmětem projektu revitalizace kulturní památky zámku Bystřice nad Úhlavou nebyla rekonstrukce celého objektu, přičemž jižní a západní křídlo i plochy fasád nádvoří zůstaly v neopraveném stavu a nemohou být proto předmětem hodnocení. Ke zjištěné vlhkosti a poškození omítek žalobce poukázal na důsledek dlouholetého zamáčení masivního gotického zdiva pod severovýchodním úžlabím, kde se nejmarkantněji projevovala statická porucha. Proces doschnutí zdiva omítek je dlouhodobý, trvající několik let a nelze jej uspíšit. Případné praskliny v omítkách jsou průběžně lokálně opravovány. Po ukončení stavebních prací bylo prováděno intenzivní vysušování elektrickými odvlhčovači a větráním. Dále rozporoval žalobce poškození nábytku způsobené nadměrnou vlhkostí, neboť z fotografií, které byly přiloženy, nevyplývá, které kusy mobiliáře byly hodnotitelem posuzovány, neboť fotodokumentace zachycuje i mobiliář, který byl zápůjčkou nebo byl pořízen z dotace. Žalobce poukázal na to, že práce prováděla odborná firma specializovaná na obnovu kulturních památek s dlouholetou praxí v oboru, kdy řešením byla revitalizace objektu, nikoliv rekonstrukce. Postup záchrany pak probíhal pod neustálým dohledem soudního znalce pro obor památkově chráněných objektů pod dohledem soudního znalce v oboru zdravotnictví a pod dohledem orgánu památkové péče a příslušného stavebního úřadu. Z toho důvodu označil žalobce výhrady deklarované hodnotitelem jako zpochybňování kompetentnosti příslušných státních orgánů. Žalobce v námitkách shrnul, že nesouhlasí se zjištěními ani se závěry protokolů o výsledku fyzické kontroly č. 3 a 4. Žalobce vyslovil přesvědčení, že finanční prostředky byly vynaloženy hospodárně, účelně a efektivně a naopak dospěl k přesvědčení, že ze strany kontrolních orgánů došlo k systematickému a účelovému hromadění argumentů, byť i zkreslených nebo nepravdivých za účelem likvidace projektu. V průběhu následujících 5 měsíců po kontrole žalobce nebyl ani jednou kontaktován žádným z kontrolních pracovníků přičemž reagoval na požadavek na vysvětlení či upřesnění některých skutečností. Přesto dospěl správce daně v prvostupňovém rozhodnutí k závěru, že veškerým námitkám příjemce dotace proti protokolům o výsledku fyzické kontroly č. 3 a 4 nelze vyhovět.

29. Z toho důvodu soud hodnotí námitku žalobce, že není pravdivý a odpovídající závěr žalovaného, že žalobce nevznesl výhrady proti kontrolním zjištěním, jako důvodnou. Námitky proti kontrolním zjištěním, která byla ve výše uvedeném odstavci stručně zrekapitulována, správce daně neakceptoval a jako nedůvodné je zamítl. Toto zjištění bylo korigováno žalovaným správním orgánem, neboť i v souladu se závazným právním názorem vysloveným Krajským soudem v Českých Budějovicích ve zrušujícím rozsudku ve vztahu k předchozímu rozhodnutí žalovaného uvedl zcela správně, že bylo hodnoceno žalovaným jako nedůvodné zjištění ohledně porušení rozpočtové kázně žalobcem ve vztahu ke kontrolnímu zjištění č. 3.

30. Právě pro skutečnost, že žalobce rozporoval konkrétní zjištění kontrolních orgánů, které hodnotil prvostupňový správní orgán jako nedůvodné, bylo namístě s ohledem na vznesené odvolací námitky, aby se žalovaný zabýval s ohledem na předložená tvrzení žalobce správností závěrů, které vyslovil správce daně v platebním výměru, kterým reagoval na žalobcem vznesené námitky. Žalovaný správní orgán na kontrolní zjištění č. 3 reagoval tak, že veškerá kontrolní zjištění a vytýkané nedostatky při realizaci projektu, lze jen stěží přiřadit k nesplnění konkrétních povinností stanovených smlouvou o poskytnutí dotace. Většina jednotlivých zjištění totiž konstatuje nesplnění takových podmínek, které ve smlouvě o poskytnutí dotace nebyly nijak přesně popsány a byly vymezeny natolik neurčitě, že nesplnění většiny z nich prokázat nelze (strana 10 žalobou napadeného rozhodnutí). Ohledně nedostatečné propagace projektu, kterou konstatovalo kontrolní zjištění při fyzické kontrole č. 4 hodnotil žalovaný tak, že body a), b) a c) byly formulovány natolik neurčitě, že jejich případné nesplnění lze prokázat jen stěží. Ani v této souvislosti nebylo potvrzeno porušení rozpočtové kázně žalobcem. Jiný závěr však vyslovil žalovaný k bodům d) a e) žádosti, kdy příjemce zřídil webové stránky a současně existuje profil zámku na sociální síti facebook. Neexistovala však informační služba s veřejným přístupem a nefungovaly virtuální 3D prohlídky jednotlivých prostor zámku, ani kompletní rezervace přes webové stránky. Krajský soud v Českých Budějovicích uložil odvolacímu orgánu, aby se zabýval otázkou, zda rezervace prostřednictvím emailové komunikace splňuje odvolatelem deklarované využití nejmodernějších prvků webové prezentace, na což žalovaný odpověděl v tom smyslu, že rezervace prostřednictvím emailové korespondence probíhá jinak než e-recepce, a tudíž možnost rezervace prostřednictvím emailové komunikace deklarovanou možnost e-recepce nesplňuje. V této souvislosti žalovaný uzavřel, že žalobce nerealizoval projekt „zcela“ v souladu se žádostí o podporu projektu. Nesplnil plánované způsoby propagace pod body b) a e) žádosti o podporu projektů. Žalobní námitkou žalobce rozporoval vyslovený závěr, neboť neexistuje žádná závazně určena podoba, tzv. e-recepce, a proto nelze akceptoval popis e-recepce předestřený žalovaným, neboť není zřejmé, z jakých podkladů žalovaný v tomto svém závěru vycházel, neboť ve spise o tom není žádný důkaz, jak podstata e-recepce má vypadat a zda nemůže mít jinou povahu, kupříkladu prováděním objednávek či rezervací jinou formou elektronické komunikace. Soud v tomto směru přisvědčil žalobci, že ve spise nejsou žádné podklady ani zjištění ohledně konkrétních požadavků na funkčnost e-recepce či obdobných systémů, a tudíž závěr, který je vysloven v žalobou napadeném rozhodnutí je pouze závěrem žalovaného, který není podložen žádným objektivním zjištěním či argumentací. Z toho důvodu nelze souhlasit s žalovaným, že v tomto směru, lze mít za prokázané, že žalobce porušil rozpočtovou kázeň, když sám žalovaný i ve svém závěru, k této výtce nejednoznačně uzavřel, že žalobce nerealizovat projekt „zcela“ v souladu s žádostí o podporu projektu. V této souvislosti nelze přistoupit na to, že tuto nejistotu zohlednil žalovaný tím, že v této souvislosti předepsal žalobci 5 % odvod z výše poskytnuté dotace právě pro skutečnost, že jedná se o méně závažné pochybení. Soud má v tomto směru za to, že nebylo postaveno najisto, zda způsob, který ke splnění tohoto závazku žalobce zvolil je jednoznačně v rozporu s objektivní realitou.

31. Soud dále přisvědčil žalobci v jeho další námitce, kterou rozporoval žalovaným vyslovený závěr o nevyhovujícím stavu provedených prací a stavu vybavení. Soud ověřil, že nevyhovující stav prací a stav vybavení, byl uveden v kontrolním zjištění č. 3 a hodnocen správcem daně na straně 6 platebního výměru jako průměrný a nesplňující kvalitativní požadavky na rekonstrukci památkových objektů. Žalovaný správní orgán již v prvém rozhodnutí o odvolání žalobce ze dne 7. 2. 2014 konstatoval, že tato pochybení žalobce zjištěná v rámci fyzické kontroly č. 3 nemůže potvrdit, neboť spis neobsahuje žádné důkazní prostředky, které by prokazovaly, že žalobce nedodržel podmínky stanovené pro poskytnutí dotace. Stejně tak však toto zjištění týkající se nevyhovujícího stavu provedených prací a stavu vybavení učiněné v rámci fyzické kontroly č. 4 neobsahovalo konkrétní zjištění, neboť výčet těchto nedostatků jako opadané omítky ve vnějších a vnitřních částech zámku, prosvítající zdivo pod omítkami, vysoká vlhkost, nedostatečné odvětrání, rez a plíseň, praskliny ve zdivu, atd., nebylo lze hodnotit jako konkrétní zjištění tak, aby bylo možné na jejich základě učinit spolehlivý závěr o porušení dotačních podmínek. Správce daně nespecifikoval, kde tyto závady zjistil. Předmětem revitalizace a v té souvislosti uskutečněných oprav, nebyl celý objekt, ale pouze jeho část a z toho důvodu nelze akceptovat závěr žalovaného, že toto zjištění, které v podstatě opakuje zjištění z kontroly č. 3 má za následek porušení rozpočtové kázně. Navíc proti tomuto zjištění žalobce uplatnil námitky, které nebyly hodnoceny jako důvodné. V kontextu závěrů vyslovených žalovaným je patrný rozpor, neboť závěry z fyzické kontroly č. 3 byly označeny za nepoužitelné, když na druhou strany závěry z kontroly č. 4, které na závěry z fyzické kontroly č. 3 odkazují, jsou hodnoceny jako způsobilé porušit rozpočtovou kázeň. Soud na základě tohoto zjištění dospěl k závěru, že závěr žalovaného je v tomto směru rozporný, neboť nelze na základě konkrétní argumentace žalobce potvrdit závěry žalovaného právě pro jejich nekonkrétnost a pro výše označené rozpory v argumentaci.

32. Soud dále poukazuje na to, že kontrola č. 3 skončila stejně jako kontrola č. 4, dne 20. 11. 2012, přičemž z protokolu o výsledku fyzické kontroly ex-post č. 4 prováděné ve dnech 25. 7. 2012 až 20. 11. 2012 je pod bodem 4 - nevyhovující stav provedených prací a stav vybavení uvedeno, že k nápravě vad zjištěných při fyzické kontrole č. 3 nedošlo, což bylo zjištěno fyzickou kontrolou č. 4 a navíc v posledním odstavci tohoto bodu je uvedeno, že následná fyzická kontrolka č. 4 tato zjištění potvrdila. Soud poukazuje na to, že je zcela nestandardní, aby byla kontrola č. 3 ukončena dne 20. 11. 2012 stejně jako následná kontrola č. 4, a tudíž pak nelze vycházet bez dalšího vysvětlení z nekonkrétních a rozporných zjištění, neboť vedou k pochybnostem o tom, zda došlo ke zjištění skutkového stavu věci, aby o něm nebyly pochybnosti. Navíc žalovaný správní orgán v případě kontroly č. 3 hodnotí zjištění tam uvedená jako nezpůsobilá k závěru o porušení rozpočtové kázně, avšak v případě č. 4, když mělo by jednat se o následnou kontrolu je bez další konkretizace těchto zjištění vysloven závěr opačný.

33. Soud vychází z judikatury Nejvyššího správního soudu, na kterou rovněž odkazuje, kdy kupříkladu v rozsudku sp. zn. 2 As 106/2014 soud vyslovil, že jakékoli porušení příslušné povinnosti související s poskytnutím dotace, ještě bez dalšího, nepředstavuje neoprávněné použití prostředků dotace, které musí být vráceno zpět do veřejného rozpočtu, přičemž při hodnocení tohoto porušení je vždy třeba přihlížet k účelu dotace a smyslu právní úpravy poskytování dotací z veřejných rozpočtů. V této souvislosti je nutné aplikovat i princip proporcionality, na který klade důraz i Nejvyšší správní soud, kupříkladu v rozsudku sp. zn. 4 As 215/2014. Žalovaný správní orgán zmínil právě otázku přiměřenosti stanovení nové výše odvodu, kterou však stručně vyjádřil ve vztahu ke svým zjištěním, nicméně nevzal v úvahu, že zjištění, na která odkazuje, sám hodnotil jako pochybení, kdy žalobce „ne zcela dodržel“ podmínky. Z toho důvodu soud dospěl k závěru, že takto vágně a rozporně vyjádřené pochybení žalobce, nelze akceptovat, neboť pro to, aby mohlo být jednoznačně hodnoceno, jako porušení rozpočtové kázně, chyběly ve spise podklady a ani argumentace žalovaného v tomto směru nebyla opřena o konkrétní zjištění. Soud k tomu odkazuje i na závěr vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 1 Afs 261/2017 pod bodem 38 „při stanovení výše odvodu je třeba zvažovat všechny podstatné okolnosti konkrétního porušení rozpočtové kázně a vycházet z principu přiměřenosti, tedy rozumného poměru mezi závažností porušení rozpočtové kázně a výší za ně předepsaného odvodu“.

34. Soud v dané věci na základě žalobních námitek dospěl k závěru, že závěr vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí nemůže obstát. Žalovaný správní orgán sice zpracoval rozhodnutí o odvolání v daleko podrobnějším rozsahu než v prvním rozhodnutí o odvolání žalobce, nicméně podrobně se zabýval kontrolním zjištěním č. 3, při kterém vytýkaná pochybení nehodnotil jako porušení rozpočtové kázně. Tímto závěrem se však dostal do rozporu s hodnocením využití kontrolního zjištění č. 4 kontrolního zjištění č. 4, které odkazovalo v některých výše označených podrobnostech na zjištění č. 3, kdy při zjištění č. 4 hodnotil vytýkaná pochybení ohledně nevyhovujícího stavu uvedených prací a stavu o vybavení protichůdně se závěrem zjištění č. 3 jako pochybení způsobilé porušit rozpočtovou kázeň. Tyto závěry vyslovil bez jakékoli opory v podkladech založených ve správním spise, kdy obsah kontrolních protokolů byl žalobcem zpochybněn podrobnými námitkami, o kterých bylo rozhodnuto teprve jako součást vydaného platebního výměru, kterým byl přímo žalobci stanoven odvod za porušení rozpočtové kázně.

35. Soud proto uzavřel, že při zjištění skutkového stavu a v rámci vytváření skutkových závěrů porovnáním obsahu odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí s obsahem správního spisu žalovaný pochybil, neboť vzal za základ svého rozhodnutí zjištění, která jak je výše uvedeno byla rozporná a nekonkretizovaná a neobsahovala oporu pro závěr tam vyslovený. Tento důvod zabránil soudu v přezkumu rozhodnutí v mezích žalobních bodů, proto soud přistoupil ke zrušení rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. V. Závěry, náklady řízení.

36. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žaloba byla důvodná, a proto rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b) zrušil bez jednání a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

37. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Náklady právního zastoupení spočívají v odměně za dva úkony správní služby, a to převzetí a příprava zastoupení, žaloba celkem 6 200 Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ve znění pozdějších předpisů), v náhradě hotových výdajů za dva úkony advokáta v částce 600 Kč, § 13 odst. 3 téže vyhlášky a zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč, celkem tedy 10 800 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě 30 od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Poučení