51 Af 19/2017 - 44

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: Město Český Krumlov, DIČ CZ00245836 sídlem Svornosti 1, 381 01 Český Krumlov zastoupený advokátkou JUDr. Milenou Novákovou sídlem Rooseveltova 37, 381 01 Český Krumlov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 2. 2017, č.j. 8368/17/5000-10470-711844 a č.j. 8369/17/5000-10470-711844 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 19. 4. 2017 se žalobce domáhá soudního přezkumu shora označených rozhodnutí, kterými žalovaný podle § 114 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) přezkoumal ve smyslu § 114 odst. 2 a 3 daňového řádu odvoláním napadené platební výměry Finančního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) č. 18/2016 (odvod za porušení rozpočtové kázně č.j. 29011/16/2200-31471-305330 ze dne 13. 1. 2016) a č. 19/2016 (odvod za porušení rozpočtové kázně č.j. 29034/16/2200-31471- 305330 ze dne 13. 1. 2016), kterými byly žalobci vyměřeny odvody za porušení rozpočtové kázně.

2. Napadeným rozhodnutím žalovaného vydaným pod č.j. 8368/17/5000-10470-711844 byl částečně změněn text výroku odvoláním napadeného rozhodnutí správce daně č.j. 29011/16/2200-31471-305330 ze dne 13. 1. 2016 tak, že namísto částky 496.234 Kč vyměřené žalobci jako odvod za porušení rozpočtové kázně, byla žalobci vyměřena částka 438.976 Kč.

3. Napadeným rozhodnutím žalovaného vydaným pod č.j. 8369/17/5000-10470-711844 bylo odvoláním napadené rozhodnutí správce daně č.j. 29034/16/2200-31471-305330 ze dne 13. 1. 2016, kterým byl žalobci vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 20.527 Kč, potvrzeno a odvolání žalobce zamítnuto.

4. Žalobou byl nejprve popsán skutkový stav věci. Rozhodnutím Ministerstva vnitra byla žalobci poskytnuta dotace na realizaci projektu „Vzdělání v eGon Centru Český Krumlov“. Peněžní prostředky byly žalobci poskytnuty z Evropského sociálního fondu v celkové maximální výši 2.245.400 Kč, z této částky mělo být z Evropského sociálního fondu hrazeno maximálně 1.908.590 Kč, z prostředků obecního rozpočtu mělo být hrazeno maximálně 336.810 Kč. Celkem byly žalobci vyplaceny prostředky z Evropského sociálního fondu v částce 918.848,47 Kč a z vlastních zdrojů obecního rozpočtu žalobce uhradil částku 162.149,53 Kč. Za porušení rozpočtové kázně byly žalobci uloženy odvody ve výši 438.976 Kč (změnou platebního výměru žalovaným) a ve výši 20.527 Kč.

5. Žalobce předně brojí proti postupu správce daně, který v rozporu s § 7 odst. 2 a § 5 odst. 3 daňového řádu nepřiměřeně zatížil žalobce, neboť vydal dva platební výměr, namísto toho, aby o pochybeních žalobce rozhodl platebním výměrem jedním, v němž by výroková část obsahovala součet výměrek za jednotlivá pochybení. Tímto postupem správce daně došlo ke zvýšení administrativních nákladů žalobce a nákladů právního zastoupení.

6. Žalobce dále namítl nesprávný výklad § 3 písm. e) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění do 29. 12. 2011 (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), v důsledku kterého správce daně stanovil žalobci odvody za porušení rozpočtové kázně z celkové částky dotace, tj. maximální částky uvedené na rozhodnutí. Tyto odvody měly být dle žalobce stanoveny z částky žalobcem skutečně čerpané, tedy nižší. Žalobce nemohl neoprávněně utratit prostředky, které nikdy neobdržel. Pokud je v § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech hovořeno o „porušení podmínek, za kterých byly prostředky poskytnuty“, pak má být dle žalobce pojem „poskytnuty“ chápán jako „vyplaceny“. Poukázáno bylo na judikaturu Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu, zabývající se výkladem, smyslem a účelem právních norem.

7. Dále jsou žalobou rozporována jednotlivá pochybení, jichž se žalobce při čerpání dotací měl dopustit, a jimiž byla dle správce daně porušena rozpočtová kázeň. Nejprve žalobce poukázal na nesprávný formalistický přístup správce daně, který v případě pochybení spočívajícího v nenaplnění hodnoty monitorovacího indikátoru „Počet úspěšných absolventů kurzů – celkem“ nijak nepřihlédl k tomu, že k nesplnění tohoto indikátoru došlo v důsledku „vyšší moci“, neboť nebylo v silách žalobce donutit potenciální absolventy z různých měst a obcí k účasti na předmětných kurzech a školeních. Projekt byl realizován během probíhajících voleb, kdy nově zvolení představitelé dotčených měst a obcí odmítali své podřízené do uvedených kurzů uvolňovat. Kurzy však i přes nízkou účast byly realizovány a žalobce musel náklady na jejich realizaci vynaložit bez ohledu na počet těchto osob. Správce daně tak nezkoumal skutečný stav věci v materiálním smyslu, ale pouze hledal formální pochybení žalobce, za které by mu mohl stanovit odvod.

8. Formalistický přístup správce daně byl žalobcem namítnut i ve vztahu k pochybení, kterého se měl dopustit při propagaci projektu, když nevložil prezentace na určené webové stránky. Žalobce na toto pochybení nebyl při kontrole žádné z monitorovacích zpráv poskytovatelem dotace upozorněn, aby tak svou chybu mohl napravit. Pokud průběžná kontrola projektu vyjde bez zjištění, musí být chráněna dobrá víra žalobce, že má všechny povinnosti řádně splněné. V této souvislosti bylo poukázáno na závěry učiněné v tomto směru judikaturou Ústavního soudu. Projekt žalobce navíc byl prezentován prostřednictvím internetu (webové stránky žalobce), avšak na jiných webových stránkách, než je požadováno Manuálem pro publicitu. Přístup správce daně požadující prezentaci Projektu žalobce na konkrétních webových stránkách byl příliš formalistický.

9. Pochybnosti vyjádřil žalobce i vůči způsobům výpočtů uplatněným v platebním výměru správce daně č. 19/2016, kterým byl vyměřen odvod za nepoužití dotace pouze na úhradu způsobilých výdajů projektu. Na tyto výdaje mělo být použito max. 20 % z celkových způsobilých výdajů projektu. Těchto 20 % mělo být dle žalobce odvozeno od celkové částky rozpočtu projektu uvedené v rozhodnutí o přiznání dotace, nikoliv od skutečně vyplacené částky, jak to učinil správce daně. Správnost tohoto postupu žalobce zdůvodňuje odkazem na pozdější znění Metodiky způsobilých výdajů OP LZZ, které měly být v případě žalobce analogicky s ustanoveními trestního práva použity, neboť jsou pro něj příznivější. Pokud by k sankcionování příjemců dotace docházelo způsobem, který činí správce daně, neměli by příjemci daně motivaci chovat se hospodárně a snažit se náklady oproti rozpočtu ušetřit. Nelogičnosti postupu správce daně odpovídá rovněž skutečnost, že správce daně uvedeným platebním výměrem současně uložil žalobci vrátit prostředky na vlaječky v částce 622,20 Kč, přičemž tyto vlaječky označil za nezpůsobilé k proplacení a uložil jejich vrácení prostřednictvím uvedeného odvodu, čímž se dopustil nepřípustné dvojí sankce v téže věci. Platební výměr a na něj navazující žalobou napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2017 č.j. 8369/17/5000-10470-711844 jsou vnitřně rozporné a z tohoto důvodu nicotné.

10. Napadené rozhodnutí v částce 622,20 Kč, odpovídající proplacené částce na publicitu projektu, bylo zdůvodněno ve smyslu § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech jako částka, v níž došlo k porušení rozpočtové kázně, neboť byla čerpána na klíčovou aktivitu, která nebyla zcela splněna. I v této části napadené rozhodnutí postrádá proporcionalitu mezi porušením povinnosti a následkem. Žalobce svou povinnost publicity splnil nákupem vlaječek, přesto je mu tento výdaj na publicitu upírán, a to pouze z důvodu, že nesplnil další podmínky publicity.

11. S ohledem na shora uvedené navrhl žalobce zrušit napadené rozhodnutí ze dne 20. 2. 2017 č.j. 8368/17/5000-10470-711844 a v případě rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2017 č.j. 8369/17/5000-10470-711844 navrhl vyslovit nicotnost z důvodu vnitřní rozpornosti tohoto rozhodnutí.

12. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu pro její nedůvodnost zamítnout. K námitce, podle které došlo vydáním dvou platebních výměrů namísto jednoho, k porušení povinnosti správce daně nezatěžovat daňový subjekt a nezvyšovat mu náklady, žalovaný uvedl, že tato námitka nebyla uplatněna v daňovém řízení. Správce daně takto postupoval z důvodu přehlednosti, kdy jedním platebním výměrem byl žalobce postižen za méně závažná pochybení, která byla vyjádřená procentuálně, a která byla postižena nižším odvodem. Druhým platebním výměrem správce daně procento odvodu nestanovil, ale vyměřil jej dle § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech ve výši porušení, přičemž aplikoval zásadu proporcionality. Námitka vyšších nákladů žalobce z důvodu dvou platebních výměrů byla žalovaným označena za účelovou. Vydání dvou platebních výměrů je běžným postupem, stejně tak je běžné, že daňové subjekty brojí proti platebním výměrům dvěma odvoláními. Žalobce je právně zastoupen, mohl podat jedno odvolání proti oběma platebním výměrům, obdobně jako v případě správní žaloby.

13. K žalobou namítanému nesprávnému základu pro výpočet procentní částky odvodů v důsledku nesprávného výkladu a aplikace zákona žalovaný uvedl, že v případě platebního výměru č. 18/2016 výši odvodu již proporcionálně zhodnotil a stanovil v Rozhodnutí o poskytnutí dotace poskytovatel, a to uvedením konkrétního procenta za konkrétní porušení podmínek. S tvrzením žalobce o absenci jakéhokoliv proporcionálního hodnocení nelze souhlasit. Správce daně v případě odvodu stanoveného poskytovatelem v Rozhodnutí o poskytnutí dotace konkrétním procentem již není oprávněn tento odvod proporcionálně hodnotit.

14. Ke správnosti stanovení základu pro výpočet procentní částky odvodů žalovaný s odkazem na znění § 44a odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech uvedl, že zákonodárce v případě nesprávného použití dotace stanovil odvod z celkové částky dotace, přičemž kumulativně stanovený odvod nemůže být vyšší než částka vyplacená ke dni porušení rozpočtové kázně. Z uvedeného vyplývá, že zákonodárce rozlišil celkovou částku dotace od částky skutečně vyplacené.

15. K namítané nicotnosti rozhodnutí ze dne 20. 2. 2017 č.j. 8369/17/5000-10470-711844 žalovaný uvedl, že toto rozhodnutí netrpí vadami, pro něž by bylo ve smyslu § 105 odst. 2 daňového řádu nicotným. Je z něj seznatelné, k jakým okolnostem, majícím oporu ve spisovém materiálu, žalovaný přihlédl. Bylo zaujato jasné, srozumitelné a přezkoumatelné stanovisko konvenující s právní úpravou. Vypořádány byly rovněž odvolací námitky žalobce.

16. Z obsahu daňového spisu vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 26. 2. 2010 (dále též „Rozhodnutí“) byla žalobci poskytnuta dotace na realizaci projektu „Vzdělávání v eGon Centru Český Krumlov“. Dotace byla poskytnuta v maximální výši 2.245.400 Kč, z této částky maximálně 1.908.590 Kč z prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu na předfinancování výdajů, které mají být kryty prostředky z rozpočtu Evropské unie, tj. 85 % výše dotace a maximálně 336.810 Kč z ostatních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu na část národního spolufinancování, tj. 15 % výše dotace.

17. Dne 22. 5. 2014 byla dle § 87 odst. 1 daňového řádu zahájena daňová kontrola, jejímž předmětem byly prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu na předfinancování výdajů, které mají být kryty prostředky z rozpočtu Evropské unie a ze státního rozpočtu na základě Rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 26. 2. 2010. Rozsah daňové kontroly byl omezen na kontrolu podmínek, které měly být splněny k datu provedení kontroly.

18. Výzvou správce daně ze dne 30. 3. 2015 byl žalobce na základě § 92 odst. 4 a § 86 odst. 3 písm. c) daňového řádu vyzván k předložení důkazních prostředků prokazujících splnění ve výzvě blíže specifikovaných podmínek pro poskytnutí dotace.

19. Na uvedenou výzvu žalobce reagoval prostřednictvím své právní zástupkyně dne 15. 4. 2015. V rámci této odpovědi žalobce předložil podklady týkající se realizace projektu „Vzdělávání v eGon Centru Český Krumlov“.

20. Dne 9. 9. 2015 byl žalobce dle § 88 daňového řádu seznámen s výsledkem kontrolního zjištění kontroly skutečností rozhodných pro případné stanovení povinnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně dle § 44 zákona o rozpočtových pravidlech. Bylo zjištěno, že žalobce porušil podmínku části II bodu 6.1 rozhodnutí o poskytnutí dotace, když nenaplnil hodnotu monitorovacího indikátoru „Počet úspěšných absolventů kurzů – celkem“. Tento indikátor byl naplněn pouze na 24,07 %. Dále porušil podmínku části II bodu 8.

1. Rozhodnutí, když při zadávání zakázky na didaktickou techniku nepostupoval v souladu s příslušným pokynem. Tohoto pochybení se žalobce dopustil, neboť do výzvy k podávání nabídek uvedl přesný název grafické karty, čímž došlo k zúžení nabídky pouze na určitý typ produktu a ke zvýhodnění určitého typu výrobku. V důsledku tohoto postupu žalobce neoprávněně vyřadil nabídku jednoho z uchazečů z důvodů podmínky, která nebyla ve výzvě obsažena, tuto nabídku nehodnotil a tomuto uchazeči nezaslal informaci o výsledku výběru. Dále byla porušena část II bod 12. Rozhodnutí o poskytnutí dotace, když žalobce nevytvořil žádné propagační předměty s logy dle zásad publicity a neprokázal vložení prezentace projektu na webové stránky www.esfcr.cz. Dále bylo zjištěno, že žalobce porušil rovněž podmínku části II bodu 5.

1. Rozhodnutí, neboť dotaci nepoužil pouze na úhradu způsobilých výdajů definovaných příslušnou metodikou.

21. Dne 2. 10. 2015 podal žalobce vyjádření ke kontrolnímu zjištění, v němž vyjádřil nesouhlas se závěry učiněnými v tomto kontrolním zjištění.

22. Dne 23. 11. 2015 byl žalobce dle § 88 daňového řádu opětovně seznámen s výsledkem kontrolního zjištění, které doznalo změn. Správce daně na základě vyjádření žalobce k původnímu kontrolnímu zjištění změnil kontrolní zjištění v případě konstatovaného porušení části II bod 12 Rozhodnutí o poskytnutí dotace tak, že doplnil bod B kontrolního zjištění o odvod v částce 622,20 Kč podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech.

23. Dne 1. 12. 2015 podal žalobce vyjádření k opakovanému kontrolnímu zjištění, v němž vyslovil nesouhlas s odvodem stanoveným ve výši 622,20 Kč. Není možné pro částečné pochybení u jedné klíčové aktivity konstatovat porušení povinnosti splnit celý účel projektu.

24. Dne 21. 12. 2015 byla se žalobcem projednána zpráva o daňové kontrole podle § 88 daňového řádu. Závěry učiněné v této zprávě korespondují s výsledky shora uvedených kontrolních zjištění správce daně. Bylo konstatováno, že na základě kontrolních zjištění budou žalobci uloženy odvody za porušení rozpočtové kázně dle § 44a odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech ve znění účinném do 29. 12. 2011 a dle § 44a odst. 4 písm. c) téhož zákona ve znění účinném do 19. 2. 2015 spolu s případným penále.

25. Platebním výměrem č. 18/2016 ze dne 13. 1. 2016 č. j. 29011/16/2200-31471-305330 byl žalobci podle § 139 a § 147 daňového řádu vyměřen odvod do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně ve výši 496.234 Kč.

26. Platebním výměrem č. 19/2016 ze dne 13. 1. 2016 č.j. 29034/16/2200-31471-305330 byl žalobci podle § 139 a § 147 daňového řádu vyměřen odvod do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně ve výši 20.527 Kč.

27. Proti uvedeným platebním výměrům byla žalobcem dne 26. 1 2016 podána odvolání obsahově odpovídající námitkám žalobním. Žalobce se dále neztotožnil se závěry správce daně, podle nichž postupoval diskriminačně, pokud při zadání zakázky na příslušné technologie blíže specifikoval název výrobku daného výrobce. Žalobcem uvedené parametry však byly v zadávací dokumentaci stanoveny jako „minimálně přípustné“. Dotčený uchazeč navíc nebyl vyřazen z důvodu této technické specifikace, nýbrž z důvodu příliš vysoké ceny, která byla z jeho strany nabídnuta.

28. Rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 2. 2017 č.j. 8368/17/5000-10470-711844 byla změněna část textu výroku napadeného rozhodnutí správce daně č.j. 29011/16/2200-31471-305330 ze dne 13. 1. 2016, a to tak, že byla změněna výše odvodu v původní částce 496.234 Kč na částku 438.976 Kč. Žalovaný se s odvolacími námitkami žalobce neztotožnil. K namítanému nesprávnému stanovení výše odvodu, který měl být dle žalobce odvozen od vyplacené částky dotace, nikoliv z celkové částky přiznané rozhodnutím o jejím poskytnutí, žalovaný uvedl, že žalobce účelově využívá pro svou argumentaci pouze část dikce § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech. Správnost stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně žalovaný ve shodě se správcem daně odvodil ze znění celého ustanovení § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech. Pokud poskytovatel v Rozhodnutí stanoví sankci za konkrétní porušení jím stanovených podmínek, je správce daně povinen postupovat dle § 44a odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech a vyměřit odvod v souladu s tímto rozhodnutím. K namítané proporcionalitě při stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně žalovaný uvedl, že k proporcionálnímu vyhodnocení dochází již v rozhodnutí poskytovatele uvedením konkrétních procent za konkrétní porušení rozpočtové kázně. Správce daně v takovém případě již není oprávněn odvod proporcionálně hodnotit. Akceptována nebyla ani námitka žalobce, dle které nemohl z důvodu „vyšší moci“ naplnit monitorovací indikátor. Žalobce byl seznámen a stvrdil podmínky poskytnutí dotace, mezi nimiž byl zmíněný indikátor, pro jehož splnění bylo třeba prokázat 1.080 úspěšných absolventů kurzů. Žalobce tento indikátor nesplnil, hodnota monitorovacího indikátoru byla naplněna pouze z 24,07 %. Žalobcem tvrzená skutečnost, že nedošlo k naplnění kurzu, nicméně tyto se řádně konaly, není pro daný účel poskytnuté dotace relevantní, pokud nebyla naplněna hodnota monitorovacího indikátoru, nebyla splněna klíčová aktivita č. 2 a nebyl naplněn účel dotace. Důvodnou byla shledána odvolací námitka týkající se diskriminačního nastavení technických parametrů. Žalovaný v této souvislosti konstatoval, že k diskriminaci nedošlo, neboť žalobce k popisu předmětu zakázky uvedl dodatek, že jím nastavené parametry jsou minimálně přípustné a žalobcem uvedený konkrétní název výrobku daného výrobce byl uveden pouze jako ekvivalent. Skutková podstata porušení rozpočtové kázně v tomto případě naplněna nebyla a žalovaný snížil odvod za porušení rozpočtové kázně o částku 57.258 Kč. Žalovaný se dále ztotožnil se závěry správce daně, dle kterých nebyl povinen žalobce upozorňovat na plnění povinností spojených s realizací projektu, k této otázce poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu.

29. Rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 2. 2017 č.j. 8369/17/5000-10470-711844 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí správce daně č.j. 29034/16/2200-61471-305330 ze dne 13. 1. 2016. K námitce týkající se nepoužití dotace pouze na úhradu způsobilých výdajů žalovaný uvedl, že Metodika nerozlišuje, zda je limit 20 % způsobilých výdajů na pořízení zařízení a vybavení stanoven ve vztahu k rozpočtované částce či k částce skutečně uskutečněných způsobilých výdajů. Podmínka dodržení 20 % limitu způsobilých výdajů na nákup zařízení a vybavení pro účely projektu je platná v obou případech. Hraniční limit 20 % musí příjemce dotace dodržet vždy. K uložené částce odvodu ve výši 622,20 Kč žalovaný uvedl, že se konkrétně nejedná o „vrácení prostředků za vlaječky“. Žalobce nesplnil podmínku vytvořit drobné propagační předměty, nesplnil tedy část klíčové aktivity č.

5. Žalobci byly na tuto aktivitu poskytnuty prostředky ve výši 49.400 Kč, přičemž skutečně vyplaceny byly prostředky ve výši 622,20 Kč. Správce daně v souladu s § 44a odst. 7 zákona o rozpočtových pravidlech stanovil odvod ve výši 622,20 Kč, tedy ve výši dotace týkající se předmětného porušení rozpočtové kázně skutečně vyplacené ke dni jejího porušení. Částka se týká samostatného případu porušení rozpočtové kázně (nesplnění povinnosti spojené s propagací projektu) nezávislého na porušení jiné povinnosti žalobce. Nejedná se tedy o dvojí sankcionování žalobce.

30. Krajský soud rozhodl při jednání, které se konalo dne 21. 3. 2018. V rámci tohoto ústního jednání účastníci řízení setrvali na svých závěrech a návrzích vyjádřených v žalobě i ve vyjádření k jejímu obsahu. Právní zástupkyně žalobce pouze korigovala žalobní petit ve vztahu k druhému napadenému rozhodnutí žalovaného vydaného pod č.j. 8369/17/5000-10470-711844, když uvedla, že pokud by soud neshledal nicotnost tohoto rozhodnutí, požaduje jeho zrušení pro nezákonnost.

31. Soud přezkoumal napadená rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v rozhodné době.

32. Žaloba není důvodná.

33. Krajský soud se předně zabýval žalobní námitkou, podle které správce daně postupoval v rozporu s daňovým řádem, pokud ve věci žalobce rozhodl dvěma platebními výměry namísto jednoho. Tímto postupem byl žalobce nepřiměřeně zatížen, došlo k navýšení jeho administrativních nákladů a nákladů právního zastoupení.

34. Tato žalobní námitka nebyla shledána důvodnou. V projednávané věci správce daně rozhodl dvěma platebními výměry č. 18/2016 ač. 19/2016, a to z důvodu přehlednosti. Platebním výměrem č. 18/2016 byl žalobci vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 496.234 Kč, tato částka se odvíjí od součtu procentních částek uvedených u jednotlivých pochybení specifikovaných v Rozhodnutí o poskytnutí dotace. Sankce za jednotlivá pochybení žalobce byla ukládána v souladu s dikcí § 44a odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech. V případě platebního výměru č. 19/2016 správce daně vyměřil odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 20.527 Kč, v případě pochybení sankcionovaných tímto odvodem nebyla poskytovatelem dotace stanovena procentní míra odvodu, odvod tudíž byl správcem daně vyměřován v souladu s § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech.

35. Výše uvedený postup správce daně vycházel ze skutečnosti, že žalobce se při čerpání dotace dopustil několika pochybení, jimiž byla porušena rozpočtová kázeň. Tato pochybení byla Rozhodnutím o poskytnutí dotace postižena různými způsoby stanovení sankcí a od tohoto způsobu sankcionování pochybení žalobce se odvíjely správcem daně vydané platební výměry. Správce daně z důvodu přehlednosti oddělil jednotlivá pochybení žalobce podle klíče, kterým byl způsob ukládání sankcí za tato pochybení uvedená v § 44a odst. 4 písm. b) a v § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech a rovněž podle závažnosti porušení.

36. Postupem správce daně nedošlo k nepřiměřenému zatížení žalobce ani k umělému navýšení jím vynaložených nákladů. Přestože byly vydány dva platební výměry, měl žalobce možnost proti oběma brojit prostřednictvím jednoho odvolání, stejně tak měl možnost podat proti rozhodnutím žalovaného pouze jedinou žalobu, což také učinil. Pokud právní zástupkyně žalobce brojila proti platebním výměrům správce daně dvěma odvoláními, činila tak z vlastní vůle a na vlastní náklady, ačkoliv měla možnost využít pouze jediného opravného prostředku, v němž by zahrnula námitky proti oběma platebním výměrům. Ve vztahu k přezkumu druhoinstančních rozhodnutí a s ním spojenou úhradou soudních poplatků lze dodat, že dikce § 60 odst. 1 s. ř. s. zakládá právo plně úspěšného účastníka řízení na úhradu nákladů řízení včetně nákladů vynaložených na soudní poplatky.

37. Žalobou je dále rozporován výklad § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech pojatý daňovými orgány, které žalobci za porušení části II bodu 6.

1. Rozhodnutí o poskytnutí dotace (nenaplnění monitorovacích indikátorů) uložily sankci dle části IV bodu 2.

5. Rozhodnutí. V této sankční části Rozhodnutí je v případě daného pochybení z hlediska uložení sankce odkázáno na § 44a odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech s tím, že odvod bude vyměřen z celkové částky dotace, přičemž odvod za porušení rozpočtové kázně nemůže být vyšší než částka dotace vyplacená ke dni porušení rozpočtové kázně.

38. Dle žalobce by měl být odvod vyměřen nikoliv z částky dotace, která byla uvedena v Rozhodnutí o jejím poskytnutí, nýbrž z reálně vyplacené částky, která byla v daném případě nižší.

39. Dle ust. § 44a odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech v rozhodném znění platí, že odvod za porušení rozpočtové kázně činí v případě neoprávněného použití prostředků dotace obsahující prostředky od Evropské unie, v rozhodnutí o níž byly uvedeny jedna nebo více částek procent (§ 14 odst. 6), toto procento z celkové částky dotace v každém jednotlivém případě uvedeném v rozhodnutí; při neoprávněném použití prostředků dotace, kterým je nesplnění více podmínek, z nichž u každé je v rozhodnutí uvedena procentní částka, nebo kterým je více nesplnění podmínek, z nichž u každého je v rozhodnutí uvedena procentní částka, se procentní částky sčítají, avšak odvod za porušení rozpočtové kázně nemůže být vyšší než částka dotace vyplacená ke dni porušení rozpočtové kázně. (pozn. podtrženo soudem)

40. Z dikce výše citovaného ustanovení je zřejmé, že v případě neoprávněného použití prostředků dotace je odvod za takové porušení rozpočtové kázně stanovován procentuálně z celkové částky dotace, nikoliv z fakticky vyplacené částky. Toto lze dovodit rovněž z poslední věty uvedeného ustanovení, z jejíhož jazykového výkladu je zřejmé, že zákonodárce odlišil pojem „celková částka dotace“ a pojem „dotace vyplacená ke dni porušení rozpočtové kázně“. Rozdílné stanovení těchto pojmů svědčí výkladu daňových orgánů, které sankci za porušení rozpočtové kázně stanovily z celkové částky dotace, která byla žalobci rozhodnutím poskytnuta.

41. S uvedeným výkladem koresponduje rovněž obsah Rozhodnutí o poskytnutí dotace, které v části IV Sankce diferencuje sankce za porušení podmínek v části II bod 2 a 3, které jsou odvozovány z „celkové dosud poskytnuté dotace“ (viz část IV bod 2.

1. Rozhodnutí) a sankce za porušení podmínek za porušení podmínek v části II bod 6.1., které jsou odvozovány z „celkové částky dotace a nesmí být vyšší než částka dotace vyplacená ke dni porušení rozpočtové kázně“ (viz část IV bod 2.

5. Rozhodnutí). Z citované sankční části Rozhodnutí vyplývá, že rovněž poskytovatel dotace vycházel při stanovení výše sankce v případě nesplnění hodnoty monitorovacích indikátorů z celkové částky dotace, nikoliv z celkové dosud poskytnuté dotace.

42. Pokud žalobce argumentuje tím, že nemohl neoprávněně utratit peníze, které neměl a nikdy nedostal a z tohoto důvodu musí být odvod stanoven nikoliv z částky, která byla uvedena v Rozhodnutí o poskytnutí dotace, nýbrž z částky, kterou reálně dostal, pak krajský soud poukazuje na závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu učiněné v rozhodnutí ze dne 18. 4. 2017 č.j. 6Afs 270/2015 – 48 (pozn. všechna uváděná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz), v němž tento soud zdůraznil: „K porušení rozpočtové kázně ze strany příjemce může tedy dojít až v okamžiku, kdy má příjemce peněžní prostředky ve své dispozici. Teprve po obdržení poskytnutých peněžních prostředků se z příjemce dotace stává potenciální porušitel rozpočtové kázně ve smyslu rozpočtových pravidel, který má postavení daňového subjektu. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani oprávnění započítat do vyměřeného odvodu za porušení rozpočtové kázně, i částky, které poskytovatel dosud nevyplatil, stanovené v § 44a odst. 5 písm. b) rozpočtových pravidel.“ 43. V této souvislosti soud poznamenává, že Nejvyšším správním soudem zmiňované ust. § 44a odst. 5 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech ve znění účinném ke dni poskytnutí dotace výslovně zakotvovalo, že do plnění povinnosti provést odvod za porušení rozpočtové kázně, kterým je neoprávněné použití dotace, se započítávají i částky z důvodu neoprávněného použití dotace dosud poskytovatelem nevyplacené.

44. K žalobou zmiňovaným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu krajský soud konstatuje, že je v případě vypořádání dané žalobní námitky aplikovat nelze, neboť se zabývají smyslem a účelem zákona o rozpočtových pravidlech a výkladem zákonných norem ze strany daňových a správních orgánů v obecné rovině. Žádné z citovaných rozhodnutí však skutkově na projednávaný případ nedopadá.

45. Postup daňových orgánů, které stanovily odvod za porušení rozpočtové kázně v podobě neoprávněného použití dotace z celkové částky dotace uvedené v Rozhodnutí o poskytnutí dotace, byl s ohledem na výše uvedené důvody správný. Správce daně postupoval v souladu s § 44a odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech, odvod za porušení rozpočtové kázně stanovil z celkové částky rozhodnutím poskytnuté dotace a ani v jednom případě, kdy správce daně konstatoval porušení rozpočtové kázně, vypočtená částka odvodu nepřesáhla částku již vyplacené dotace. Námitka žalobce nebyla shledána důvodnou.

46. Zpochybněn byl dále postup správce daně, který v případě nenaplnění monitorovacího indikátoru „Počet úspěšných absolventů kurzů – celkem“ postupoval příliš formalisticky a nijak nezkoumal skutečný stav věci, kdy k nesplnění předmětného indikátoru došlo v důsledku působení „vyšší moci“. Žalobce nemohl nijak ovlivnit skutečnost, že nově zvolení představitelé dotčených měst a obcí neumožňovali svým podřízeným účast na školeních.

47. Správce daně se porušením rozpočtové kázně žalobce nenaplněním monitorovacího indikátoru zabýval na straně 18 a 19 Zprávy o daňové kontrole. Správce daně zhodnotil skutkový stav dané věci a dospěl k závěru, že byla porušena podmínka části II bodu 6.

1. Rozhodnutí o poskytnutí dotace, kdy žalobce nesplnil počet úspěšných absolventů kurzu na 100 %, nýbrž pouze na 24,07 %, na což navázal sankční důsledky uvedené poskytovatelem v části IV bodu 2.5.

48. Žalovaný se výše popsaným porušením rozpočtové kázně žalobcem zabýval na straně 7 v bodu 20, kde zcela konkrétně popsal skutkové okolnosti vedoucí k porušení podmínky stanovené poskytovatelem ve vztahu k monitorovacímu indikátoru a dále uvedl, jaké možnosti měl žalobce v případě, kdy zjistil, že účast na kurzech neodpovídá podmínkám poskytovatele žalobce. Za irelevantní byla označena argumentace žalobce, který uvedl, že i přes nízkou účast se kurzy konaly a on tudíž vynaložil náklady na jejich realizaci. Žalovaný v této souvislosti poukázal na zcela zásadní účel, pro který byla dotace poskytnuta, a sice aktivita spočívající v monitoringu dosažených výsledků školení a průběžné úspěšnosti školených osob. V daném případě nebyla naplněna klíčová aktivita, což mělo za následek nesplnění účelu dotace.

49. Z výše uvedeného je zřejmé, že se daňové orgány dostatečným způsobem zabývaly proporcionalitou mezi pochybením žalobce a následnou sankcí v podobě odvodu za porušení rozpočtové kázně. Zejména žalovaný poukázal na významnou skutečnost, kterou je základní účel poskytnutí dotace, který v důsledku nenaplnění kapacit jednotlivých školení nebyl naplněn, neboť nemohlo dojít ke kvalifikovanému monitoringu dosažených výsledků školení ani ke kvalifikovanému sledování průběžné úspěšnosti osob. Účel poskytnuté dotace nebyl v samotné realizaci školení, na kterou žalobce vynaložil náklady, nýbrž v zajištění požadovaného počtu účastníků tohoto školení a jejich vzdělávání v příslušné oblasti. Tento účel naplněn nebyl, neboť žalobce nebyl schopen zajistit účast dostatečného počtu účastníků. Žalobce měl řadu možností, jak porušení uvedené podmínky Rozhodnutí o poskytnutí dotace předejít, měl možnost adekvátně reagovat na nízké počty účastníků např. vyrozuměním poskytovatele dotace s případnou žádostí o změnu rozhodnutí. Toto však žalobce neučinil a nemůže se v důsledku své pasivity nyní dovolávat přílišného formalismu ze strany daňových orgánů.

50. Podmínky poskytnutí dotace ve vztahu k monitorovacímu indikátoru a jeho limitům byly žalobci jako příjemci dotace zřejmé z části II bodu 6 Rozhodnutí a z Přílohy č. 4 tohoto Rozhodnutí. Žalobce měl možnost včas adekvátně reagovat na nízké počty účastníků ve smyslu části II bodu 14 Rozhodnutí. Toto žalobce neučinil a dopustil se tak porušení rozpočtové kázně spočívající v nenaplnění monitorovacího indikátoru, za což mu byl uložen odvod dle části IV bodu 2.

5. Rozhodnutí. Správce daně i žalovaný zvážili skutkové okolnosti dané věci i účel dotace a její smysl, které vyhodnotily v kontextu s tvrzeným působením tzv. „vyšší moci“ uváděným žalobcem. Krajský soud na tomto místě připomíná závěry učiněné Nejvyšším správním soudem v rozhodnutí ze dne 30. 7. 2012 č.j. 5Afs 48/2011 - 66, podle něhož daňové řízení tvoří jeden celek. Závěry daňových orgánů odpovídají účelu poskytnuté dotace tak, jak byl stanoven Rozhodnutím o jejím poskytnutí a nelze je označit za formalistické. Žalobní námitka nebyla shledána důvodnou.

51. Formalistický přístup daňových orgánů žalobce namítl i v případě jeho pochybení spočívajícího v neuveřejnění informací o projektu žalobce na webových stránkách www.esfcr.cz. Žalobce uvedl, že informace o projektu byly uveřejněny, avšak na webových stránkách žalobce.

52. Správce daně se k uvedenému pochybení žalobce vyjádřil na straně 22 a 23 Zprávy o daňové kontrole, kde konstatoval, že požadavek na uveřejnění informací projektu na konkrétních internetových stránkách poskytovatele nepředstavuje formalismus. Z podmínek poskytnutí dotace vyplývá, že tento požadavek byl zařazen jako povinné minimum publicity. Správce daně zmínil rovněž účel podmínky poskytovatele zveřejnit informaci o projektu na konkrétních webových stránkách poskytovatele, kterým je snaha informovat veřejnost o jednotlivých projektech a centralizovat informace na jedny webové stránky, aby veřejnost měla jednoduchý a jednotný přístup k těmto informacím. Účelem centralizace informací o projektech příjemců dotace bylo informování veřejnosti prostřednictvím konkrétních webových stránek, aby veřejnost nemusela tyto informace složitě dohledávat jinde. Tento účel v případě žalobce naplněn nebyl, čemuž svědčí i to, že poslední aktualizace webových stránek žalobce, kde měly být informace o předmětném projektu uveřejněny, proběhla dne 12. 2. 2013, a tudíž tyto webové stránky nevypovídaly nic o dosažených výsledcích projektu.

53. Přístup správce daně tudíž nelze s ohledem na shora uvedené odůvodnění, které je obsahem Zprávy o daňové kontrole, považovat za formalistický. Žalobce svým postupem nesplnil podmínky Rozhodnutí o poskytnutí dotace uvedené v části II bodu 2, za což mu byl správcem daně uložen odvod dle § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech.

54. Ztotožnit se nelze ani s tvrzením žalobce, podle kterého měl být poskytovatelem dotace na uvedené pochybení upozorněn poté, co bylo v rámci průběžné kontroly zjištěno. Krajský soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 15. 8. 2012 č.j. 1Afs 15/2012 – 38, v němž bylo uvedeno: „Za dodržení podmínek, které se vážou k udělené dotaci [tj. peněžních prostředků ve smyslu § 3 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech], odpovídá příjemce dotace. Skutečnost, že jej poskytovatel peněžních prostředků neupozornil na nesrovnalosti při provádění projektu, na nějž je dotace poskytována, ač v době rozhodování o poskytnutí dotace o nich nemohl nevědět, nevylučuje ani neomezuje takovou odpovědnost.“ 55. Nezpochybněním postupů žalobce při realizaci projektu poskytovatelem nemůže ovlivnit správce daně v konstatování porušení rozpočtové kázně vyplývající z porušení podmínek Rozhodnutí o poskytnutí dotace. Námitka není důvodná.

56. Žalobou je dále naříkán postup správce daně, který při stanovení nákladů kapitoly rozpočtu Zařízení a vybavení, které měly činit 20 % z celkových způsobilých výdajů projektu, vycházel z částky rozpočtu projektu, přestože měl vycházet ze skutečně vyplacené částky žalobci. Tento závěr žalobce dovodil výkladem pozdějších verzí Metodik, které odvozují výši předmětných nákladů od částky dotace příjemci skutečně vyplacené. Pozdější verze Metodiky měly být správcem daně aplikovány analogicky, neboť jsou pro žalobce příznivější.

57. Rozhodnutí o poskytnutí dotace žalobci obsahuje v části II bodu 5.1. – Způsobilé výdaje, pokyn, podle něhož je dotace určena pouze na úhradu způsobilých výdajů, které jsou blíže definovány Metodikou způsobilých výdajů, která je součástí přílohy č. 5 Rozhodnutí, přičemž dle části V bodu 4. je příjemce dotace povinen řídit se při realizaci projektu ustanoveními příloh uvedených v části V odst.

5. Rozhodnutí. Součástí Rozhodnutí je dle části V bodu 6 i příloha č. 5 (obsažená na nosiči dat), kam patří mimo jiné D5 – Metodika způsobilých výdajů OP LZZ verze 1.4. (dále též „Metodika“).

58. Metodika způsobilých výdajů OP LZZ ve verzi 1.4 obsahuje pod bodem 3 Pravidla způsobilosti výdajů pro individuální projekty. Bod 3.3 Metodiky se dále zabývá výdaji projektů – Zařízení a vybavení a výslovně na straně 32 uvádí, že „Náklady na kapitolu rozpočtu Zařízení a vybavení nesmí přesáhnout 20 % z celkových způsobilých výdajů projektu“.

59. Z výše citovaného obsahu Metodiky způsobilých výdajů ve verzi 1.4, která je na základě části V bodu 6. Rozhodnutí o poskytnutí dotace, pro žalobce coby příjemce dotace, závazná, vyplývá, že předmětné náklady nesměly přesáhnout 20 % z celkových způsobilých výdajů projektu. Výše těchto výdajů tak mohla dosáhnout maximálně 20 % z celkové částky rozpočtu projektu, nikoliv z částky skutečně vyplacené.

60. Správce daně postupoval v souladu s Rozhodnutím o poskytnutí dotace a v souladu s podmínkami stanovenými Metodikou způsobilých výdajů ve verzi 1.4.

61. Pokud byla Rozhodnutím o poskytnutí dotace stanovena závaznost Metodiky způsobilých výdajů ve verzi 1.4., správce daně nebyl oprávněn se od této závazné součásti Rozhodnutí odchýlit a použít pozdější verzi této Metodiky, která by byla pro žalobce příznivější. Odůvodnění takového postupu lze označit za neudržitelné a zcela degradující závaznost podmínek poskytnutí dotace. Pokud by na každý postup příjemce dotace, který by neodpovídal závazné verzi Metodiky, byla aplikována její jiná, pro příjemce příznivější, verze, ztratily by podmínky stanovované Rozhodnutím o poskytnutí dotace význam. Rozhodnutím o poskytnutí dotace její poskytovatel určuje závazné podmínky a pravidla pro její čerpání, jejichž porušení je sankcionováno odvodem. Pouze poskytovatel dotace je tím, kdo určuje, za jakých podmínek bude umožněno jejímu příjemci její čerpání, jestliže se příjemce od těchto podmínek odchýlí, nemůže se následně dovolávat jiných podmínek, které by pro něj byly příznivější.

62. K námitce žalobce týkající se stanoveného odvodu v částce 622,20 Kč krajský soud uvádí, že správcem daně nebyl tento výdaj označen jako nezpůsobilý k proplacení. Tento odvod byl správcem daně stanoven za porušení části II bodu 2. Rozhodnutí o poskytnutí dotace, kterého se žalobce dopustil tím, že nenaplnil jednu z klíčových aktivit projektu – Publicita projektu. Z části IV bodu 2.

1. Rozhodnutí vyplývá, že v případě porušení podmínek stanovených v části II bodu 2.1. bude odvod vyměřen podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech, ve výši celkové dosud poskytnuté částky dotace. Žalobce na klíčovou aktivitu Propagace projektu použil částku 622,20 Kč, a to na nákup vlaječek. Tato částka byla žalobci v souladu s částí IV bodem 2.1. uložena platebním výměrem č. 18/2016 jako odvod za porušení rozpočtové kázně, kterého se žalobce dopustil tím, že nesplnil klíčovou aktivitu č. 5 projektu.

63. Správcem daně vyměřený odvod za porušení části II bodu 2. v částce 622,20 Kč dle § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech se týká nesplnění povinnosti spojené s propagací projektu. Nesplnění této povinnosti (podmínky) stanovené v části II bodu 2.

1. Rozhodnutí nelze směšovat s nesplněním povinnosti (podmínky) stanovené v části II bodu 5.

1. Rozhodnutí. Jedná se o dvě různá pochybení žalobce, jimiž byla porušena rozpočtová kázeň, za které byly žalobci uloženy dva různé odvody. V případě porušení podmínky zakotvené v části II bod 2.1 Rozhodnutí byl žalobci uložen odvod dle části IV bod 2.

6. Rozhodnutí a v případě porušení podmínky zakotvené v části II bod 5.1. byl žalobci uložen odvod dle části IV bod 2.1.

64. S námitkou žalobce, podle které jsou žalované rozhodnutí i platební výměr č. 19/2016, z důvodu uložení dvojí sankce v téže věci, vnitřně rozporné a nicotné, se ztotožnit nelze. Dle ust. § 77 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů je nicotným rozhodnutím takové rozhodnutí správního orgánu, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Vady rozhodnutí způsobující jeho nicotnost uvedené v § 77 odst. 2 správního řádu pak v souladu s § 76 odst. 2 s. ř. s. vysloví soud, případně tak může učinit nadřízený správní orgán v řízení o opravném prostředku (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS sp. zn. 7 As 10/2011). Vady, které by způsobovaly nicotnost platebního výměru č. 19/2016 či žalovaného rozhodnutí, kterým byl tento platební výměr potvrzen, soud v nyní projednávané věci neshledal. Tato rozhodnutí nebyla soudem shledána vnitřně rozpornými, pročež nelze vyslovit ani jejich nezákonnost. V případě uloženého odvodu ve výši 622,20 Kč se nejedná o dvojí sankci za totožné pochybení. Žalobce se dopustil dvou různých pochybení, za která mu byly uloženy dva odvody.

65. Jak již krajský soud uvedl shora, částka 622,20 Kč nebyla správcem daně ani žalovaným označena za nezpůsobilý výdaj. Jedná se o částku vyměřenou jako odvod za porušení rozpočtové kázně podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech. Dle Přílohy č. 1 bodu 5 je žalobce povinen splnit aktivitu 5 – Publicita projektu. Publicita a propagace projektu měla přispět k naplnění horizontálních témat projektu a jejím cílem bylo zvýšení povědomí o nutnosti a významu školení ve veřejné správě a jeho přínosu pro běžného občana. Tato aktivita měla zahrnovat: přípravu komunikační technologie, přípravu a distribuce tiskových zpráv, přípravu materiálu na články/inzeráty, přípravu a specifikaci propagačních předmětů, přípravu textů do brožury o projektu, koordinaci PR aktivit, zajištění meanstreamingu a diseminace projektu a ústní prezentaci projektu na zasedání zastupitelstev. Na tuto aktivitu byla žalobci poskytnuta částka 49.400 Kč. Žalobce v rámci této aktivity nakoupil vlaječky v hodnotě 622,20 Kč. Je zřejmé, že žalobce tuto aktivitu splnil pouze z nepatrné části a platební výměr, kterým byl žalobci uložen odvod v částce 622,20 Kč nelze považovat za neproporcionální. Žalobce účel projektu v podobě jeho propagace a publicity naplnil pouze z nepatrné části, když za částku 620,20 Kč nakoupil vlaječky. Tímto nebyl splněn propagační účel projektu, jak žalobce sám doznal v Závěrečné monitorovací zprávě. Nesplnil tak účel dotace, neboť nákupem vlaječek k propagaci ani publicitě projektu nedošlo, za což mu byl uložen odvod na základě části IV bod 2.

6. Rozhodnutí.

66. Na základě výše citovaných důvodů shledal krajský soud žalobu nedůvodnou a na podkladě § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl.

67. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.

Poučení