51 Af 22/2017 - 44

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: Obec Putim, IČ: 00250058 sídlem Putim 198, Písek proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 4. 2017 č.j. 17094/17/5000-10480-703694 a č. j. 17096/17/5000-10480-703694, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 7. 4. 2017 č.j. 17094/17/5000-10480-703694 a č. j. 17096/17/5000-10480-703694 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 000 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 7. 4. 2017 č.j. 17094/17/5000-10480-703694, vydaným podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) a podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 11. 4. 2016 č.j. 745531/16/2200-31473-304765, kterým byl žalobkyni vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 1 130 250 Kč. Téhož dne vydal žalovaný pod č.j. 17094/17/5000-10480-703694 rozhodnutí, kterým podle § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu a podle zákona o rozpočtových pravidlech zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 11. 4. 2016 č.j. 745334/16/2200-31473-304765, kterým byl žalobkyni vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 548 750 Kč.

2. Proti uvedeným rozhodnutím žalovaného podala žalobkyně dne 8. 6. 2017 včasnou správní žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

3. Žalobní námitky byly rozděleny do dvou částí. První část směřuje proti rozhodnutí, jímž finanční orgány zpochybnily postup žalobkyně, která v případě akcí „Opravy škod přívalových dešťů na místních komunikacích p. č. kat. 1646/10, 1646/14, 1646/17“ a „Opravy škod přívalových dešťů na místních komunikacích p. č. kat. 415/28 v k. ú. Putim“ rozdělila jednu podlimitní veřejnou zakázku na dvě veřejné zakázky malého rozsahu na stavební práce s předpokládanou hodnotou stanovenou zadavatelem na 5 957 931 Kč bez DPH + 1 847 944 Kč bez DPH. Tímto postupem mělo dle finančních orgánů dojít ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limit stanovený zákonem o veřejných zakázkách a k postupu, který je v rozporu s § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách. K tomuto postupu nebyla žalobkyně oprávněna, neboť na základě dostupných informací bylo v daném případě možné vyvozovat místní, časovou, věcnou a funkční souvislost mezi oběma posuzovanými akcemi a z tohoto důvodu měly být tyto akce posuzovány jako jediná podlimitní zakázka.

4. S uvedenými závěry se žalobkyně neztotožnila. V případě časového hlediska žalobkyně konstatovala, že finanční orgány se nesprávně zabývaly pouze dobou, kdy byly zadány předmětné zakázky, nezabývaly se však ostatními aspekty časového sledu zakázky. K tomu žalobkyně uvedla, že podstatná je i délka provádění činností, které byly předmětem veřejné zakázky a podstatná je též doba realizace zadávacího řízení, kdy v této době nebylo žalobkyni známo, zda ke schválení poskytnutí dotace dojde či nikoliv. Pokud by jedno z požadovaných plnění poskytnuto nebylo, vystavovala by se žalobkyně riziku, že bude nucena realizovat pouze část díla, v důsledku čehož by se dopustila nezákonné podstatné změny zadávacích podmínek, což by následně mohlo vést k nepřidělení či krácení poskytnuté dotace.

5. Rovněž hledisko místní souvislosti v daném případě splněno nebylo, na tuto podmínku nelze nahlížet pouze v tom smyslu, že obě dotčené komunikace se nacházejí v obci Putim. Vždy je nutno zkoumat bližší podmínky, které by existenci místní souvislosti nasvědčovaly. V daném případě tyto podmínky naplněny nebyly, neboť obě komunikace spolu nikterak místně nesouvisí, neboť se nacházejí v různých částech obce.

6. V daném případě nebyla dána ani souvislosti věcná, kterou je nutno posuzovat s ohledem na konkrétní případ. Dotčené komunikace spolu věcně nesouvisí, což je dáno zejména odlišným povrchem těchto komunikací, které mají různý stavebně technický charakter, který si vyžaduje různý technologický postup při jejich opravě. Věcné odlišnosti obou komunikací svědčí také to, že na obě stavby byla vedena dvě různá stavební řízení.

7. Ani funkční provázanost mezi oběma komunikacemi nebyla dána. Obě komunikace lze užívat nezávisle, aniž by užíváním jedné bylo ovlivněno užívání druhé. Funkční provázanost v tomto případě nebyla dána.

8. Ze strany žalobkyně nedošlo k záměrnému či účelovému rozdělení akce na dvě veřejné zakázky, žalobkyně tímto postupem naopak jednala uvážlivě a se znalostní místních poměrů a daných podmínek.

9. Žalobou je dále popisován postup před zadáním veřejné zakázky, je uvedeno, že celá akce probíhala v časové tísni, kdy bylo s ohledem na následky přívalových dešťů nutné poničené komunikace opravit. Z tohoto důvodu nebyla vyžadována projektová dokumentace a zadávací řízení proběhlo pouze na podkladu doporučení zpracovatele technické zprávy a byla podepsána smlouva o dílo. Až následně tehdejší starosta obce oslovil Městský úřad v Písku, odbor životního prostředí, který s ohledem na skutečnost, že se dotčené komunikace nachází v Národní přírodní rezervaci Řežabinec, vydal doporučení, aby byl původně navrhovaný asfaltový povrch nahrazen povrchem štěrkovým. Na základě tohoto doporučení žalobkyně přistoupila ke změně technické dokumentace a k zhotovení dodatku ke smlouvě o dílo, přičemž tato změna byla poskytovatelem dotace odsouhlasena a bylo v tomto směru vydáno rozhodnutí o změně. Na základě uvedeného dodatku ke smlouvě o dílo došlo ke snížení ceny díla a žalobkyně tímto uspořila část poskytnuté dotace. Vzhledem ke skutečnosti, že poskytovatel neměl k žalobkyní provedeným změnám žádné výhrady, jeví se následný postih jako nelogický. Žalovaný navíc nijak řádně neodůvodnil svůj závěr o tom, že došlo k porušení zásad diskriminace a transparentnosti při zadávání veřejných zakázek. Dle žalobkyně k takovým pochybením nedošlo.

10. Poukázáno bylo rovněž na skutečnost, že Ministerstvo pro místní rozvoj schválilo obě akce jako samostatné a tento postup žalobkyně nebyl zpochybněn ani v průběhu jejich realizace. Správnost postupu žalobkyně byla potvrzena též kontrolou Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, které ve zprávě konstatovalo, že prostředky ze státního rozpočtu byly vynaloženy v souladu se stanovenými podmínkami a termíny. Současný přístup ministerstva i finančního úřadu je diametrálně odlišný od jejich původních stanovisek.

11. Žalovaný se v rozhodnutí nijak nezabýval tím, že dotace měly být poskytnuty na nápravu škod způsobených živelnými událostmi. Z programu ministerstva, na jehož základě byly dotace poskytovány, vyplývá, že finanční prostředky měly být poskytnuty k řešení nákladů nutné obnovy území. Ministerstvo z tohoto důvodu žadatelům doporučilo každou jednotlivou akci oddělovat, neboť díky tomu bude moci poskytovatel pružněji reagovat na jednotlivé žádosti o poskytnutí. Z tohoto důvodu žalobkyně jednotlivé akce oddělila.

12. Závěrem žalobkyně konstatovala, že přístup finančních orgánů byl v tomto případě příliš formalistický, údajné pochybení žalobkyně nemělo žádný dopad na efektivnost využitých prostředků dotace a naplnění cíle dotačního titulu. Z tohoto důvodu považuje žalobkyně uložený odvod za nepřiměřený, a to i s ohledem na její finanční možnosti. Žalobkyně je malou obcí neustále se potýkající s povodněmi a jejich následky, na které je nucena každoročně vynaložit značné prostředky. K tomu žalobkyně poukázala na závěry Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 25. 6. 2008 č.j. 9 Afs 1/2008 – 45.

13. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Setrval na svých závěrech učiněných v napadených rozhodnutích. Obě zakázky tvoří jeden funkční celek, neboť vykazují vzájemnou časovou, místní, věcnou a funkční souvislost. S poukazem na jednotlivé úkony proběhnuvší v rámci řízení o poskytnutí dotace žalovaný konstatoval, že časová souvislost obou veřejných zakázek je dána. Rovněž tak místní souvislost, která vyplývá z toho, že obě komunikace se nacházejí v katastrálním území obce a liší se pouze označením parcelních čísel pozemků. Naplněna byla i věcná a funkční souvislost, která vyplývá z plnění stejného nebo srovnatelného druhu, což dokládá též název obou projektů („Opravy škod na místních komunikacích p. č. … v k. ú. Putim“). K výkladu pojmu plnění stejného nebo srovnatelného druhu žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2007 č.j. 2 Afs 198/2006 – 69 a ze dne 15. 12. 2010 č.j. 2 Afs 55/2010 – 175. Obě veřejné zakázky spolu souvisely a tvořily ekonomický celek, jelikož kumulativně vykazovaly místní, věcnou, časovou a funkční souvislost. Obě veřejné zakázky tak měly být žalobkyní zadány podle § 12 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách jako jedna podlimitní zakázka. Argumenty žalobkyně nelze s ohledem na dikci zákona o veřejných zakázkách akceptovat, když porušení zákona bylo jednoznačně prokázáno.

15. K porušení zásady transparentnosti, zákazu diskriminace a rovného zacházení došlo v důsledku změny veřejné zakázky, která byla způsobena změnou povrchu dotčených komunikací. Změna stavebně technického řešení zakázky nebyla zohledněna v rámci výběrového řízení, jednání žalobkyně proto mohlo vést k poškozování hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli, neboť žalobkyně požádala o poskytnutí dotace na zakázku, která se z důvodu rozdílné technologie liší od ceny zakázky, kterou žalobkyně později realizovala.

16. K výši odvodů stanovených správcem daně za porušení rozpočtové kázně žalovaný uvedl, že prvostupňový orgán zohlednil veškeré aspekty konkrétního případu, jakož i zásadu proporcionality. Svůj postup prvoinstanční orgán popsal podrobně a srozumitelně, přihlédnuto bylo ke všem rozhodným skutečnostem.

17. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 8. 10. 2010 č.j. 31041/2010-52 byla žalobkyni v roce 2010 poskytnuta dotace ze státního rozpočtu na akci „Opravy škod přívalových dešťů na místních komunikacích p. č. 415/28 v k.ú. Putim“ (ID 217D117006040) ve výši 2 195 000 Kč. Tato dotace byla přiznána ve výši celkových nákladů projektu a na účet žalobkyně byla připsána dne 9. 12. 2010. Součástí tohoto rozhodnutí byly Podmínky poskytnutí dotace ze státního rozpočtu v rámci programu Obnova obecního a krajského majetku postiženého živelní nebo jinou pohromou (dále jen „Podmínky“), které žalobkyně podepsala dne 27. 10. 2010. Dle těchto Podmínek byla žalobkyně povinna postupovat v souladu se Zásadami programu Obecního a krajského majetku postiženého živelní a jinou pohromou (dále jen „Zásady“). Bod 5.1 těchto Zásad stanovuje, že výběr dodavatele musí být proveden podle zákona o veřejných zakázkách. Při zadávání zakázky je zadavatel povinen postupovat v souladu se zákonem o veřejných zakázkách ve znění účinném ke dni podání nabídky na výběr dodavatele, tedy ke dni 12. 7. 2010.

18. Akce žalobkyně (ID 217D117006040), na kterou jí byla poskytnuta dotace, byla realizována jako veřejná zakázka malého rozsahu.

19. Dne 1. 6. 2010 uzavřela žalobkyně Mandátní smlouvu se spol. STAVEBNÍ PORADNA, spol. s. r. o., na základě které tato společnost uskutečnila pro žalobkyni výběrové řízení na realizaci akce, na kterou byla žalobkyni poskytnuta dotace.

20. Vítězem výběrového řízení byla spol. PROTOM Strakonice, s. r. o., která nabídla nejnižší nabídkovou cenu díla. S touto společností byla žalobkyní dne 21. 8. 2010 uzavřena Smlouva o dílo znějící na celkovou částku 2 195 182 Kč. Celkové náklady na realizaci akce ID 217D117006040 byly ve výši 2 195 182 Kč a faktura č. 10/00/433 byla uhrazena dne 9. 12. 2010 a dne 26. 1. 2011.

21. Rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 8. 10. 2010 č.j. 33842/2010-52 byla žalobkyni v roce 2010 poskytnuta dotace ze státního rozpočtu na akci „Opravy škod přívalových dešťů na místních komunikacích p. č. 416/10, 1646/14, 1646/17 v k.ú. Putim“ (ID 217D117006041) ve výši 4 521 000 Kč. Změnovým rozhodnutím ze dne 15. 3. 2011 bylo stanovené financování projektu v roce 2010 v celkové výši 4 521 000 Kč rozděleno za rok 2010 ve výši 2 126 654 Kč a za rok 2011 v částce 2 394 346 Kč. Tato dotace byla přiznána ve výši celkových nákladů projektu a na účet žalobkyně byla připsána dne 9. 12. 2010 (2 126 654 Kč) a dne 29. 4. 2011 (2 394 346 Kč). Součástí tohoto rozhodnutí byly opět shora popsané Podmínky a Zásady.

22. Vítězem i v tomto výběrovém řízení byla spol. PROTOM Strakonice, s. r. o., která nabídla nejnižší nabídkovou cenu díla. S touto společností byla žalobkyní dne 21. 8. 2010 uzavřena Smlouva o dílo znějící na celkovou částku 7 130 026 Kč.

23. Dne 24. 8. 2010 požádala žalobkyně o schválení změny povrchu komunikace z asfaltového povrchu na povrch štěrkový. Tato změna byla poskytovatelem potvrzena rozhodnutími ze dne 8. 10. 2010 a 8. 4. 2011.

24. Na základě této změny povrchu komunikace byl dne 27. 8. 2010 podepsán Dodatek ke Smlouvě o dílo, ve kterém byla cena realizace akce snížena z částky 7 130 026 Kč na částku 4 521 402 Kč, čímž vznikl rozdíl ve výši 2 608 624 Kč.

25. Celkové náklady na realizaci akce ID 217D117006041 byly ve výši 4 521 402 Kč, faktura č. 10/00/432 byla uhrazena dne 9. 12. 2010 v částce 2 126 654 Kč, faktura č. 11/00/082 byla uhrazena dne 29. 4. 2011 v částce 2 394 346 Kč a dne 3. 5. 2011 v částce 402 Kč.

26. Z obsahu Závěrečného vyhodnocení akce vydaného poskytovatelem dne 7. 11. 2011 vyplývá, že žalobkyně předložila veškeré stanovené doklady, jejichž kontrolou nebylo zjištěno porušení podmínek poskytnutí dotace. Termíny realizace akce a objemy financování projektu byly dodrženy.

27. Ve dnech od 28. 6. do 3. 8. 2011 byla Finančním ředitelstvím v Českých Budějovicích provedena kontrola dotace poskytnuté ze státního rozpočtu žalobkyni v kontrolovaném období let 2009 až 2011. V rámci této kontroly nebylo zjištěno nedodržení podmínek a parametrů stanovených pro realizaci výše specifikovaných akcí žalobkyně.

28. Veřejnosprávní kontrolou, jejímž předmětem bylo prověření dokumentace, vlastní realizace a dodržení podmínek pro poskytnutí dotace ze státního rozpočtu na akci žalobkyně ID 217D117006040, realizovanou poskytovatelem dotace ve dnech 30. a 31. 7. 2014, bylo zjištěno, že ze strany žalobkyně došlo k nedovolenému postupu ve smyslu § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách. Bylo zjištěno, že kontrolovaná akce žalobkyně ID 217D117006040 měla věcnou, místní, časovou a funkční souvislost se souběžně kontrolovanou akcí žalobkyně ID 217D117006041, a proto mělo být požadované plnění zadáno jako jediná podlimitní zakázka. Tímto postupem žalobkyně byl neoprávněně rozdělen předmět veřejné zakázky a došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limit stanovený zákonem o veřejných zakázkách.

29. Na základě zjištění veřejnosprávní kontroly byl poskytovatelem dotace dne 24. 9. 2015 podán k Finančnímu úřadu Jihočeského kraje podnět k zahájení řízení ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně.

30. Dne 15. 10. 2015 byla na základě § 87 odst. 1 daňového řádu zahájena daňová kontrola, jejímž předmětem byly prostředky poskytnuté žalobkyni ze státního rozpočtu v roce 2010 a 2011, a to na akce ID 217D117006040 a ID 217D117006041.

31. Zprávou o daňové kontrole vydanou Finančním úřadem pro Jihočeský kraj dne 30. 3. 2016 správce daně shrnul výsledky kontroly, z nichž vyplývá, že žalobkyně se dopustila porušení bod č. 1 části Pokynů správce Podmínek, bod 5.

1. Zásad a § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách, které je ve smyslu § 3 písm. e) rozpočtových pravidel neoprávněným použitím prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu a porušením rozpočtových pravidel. Porušení rozpočtové kázně v případě akce ID 217D117006040 činí částku 2 195 000 Kč a v případě akce ID 217D117006041 činí částku 4 521 000 Kč, tedy výši poskytnutých dotací. Tohoto porušení se žalobkyně dopustila tím, že rozdělila předmět veřejné zakázky, když vypsala výběrová řízení na obě veřejné zakázky samostatně, ačkoliv v jejich případě byla dána místní, časová, věcná a funkční souvislost. Tímto rozdělením došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod stanovený finanční limit dle § 12 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách a tedy k nedovolenému postupu při rozdělení předmětu veřejné zakázky.

32. Na základě těchto skutečností bylo v případě akce ID 217D117006040 správcem daně rozhodnuto o odvodu za porušení rozpočtové kázně (porušení bodu č. 1 Pokynů správce Podmínek, bod 5.

1. Zásad a § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách) ve výši 25 % z částky 2 195 000 Kč, tedy 548 750 Kč.

33. Další pochybení žalobkyně bylo zjištěno v případě změny podmínek, které byly realizovány v důsledku obměny materiálu povrchu komunikace na akci ID 217D117006041. Změnou podmínek došlo ke snížení ceny realizace této akce. Tímto jednáním se žalobkyně dopustila porušení zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, čímž porušila ustanovení odst. 1 Pokynů správce Podmínek, bod 5.

1. Zásad a § 6 zákona o veřejných zakázkách, které je ve smyslu § 3 písm. e) rozpočtových pravidel neoprávněným použitím prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu a porušením rozpočtových pravidel.

34. Na základě těchto skutečností bylo v případě akce ID 217D117006041 správcem daně rozhodnuto o odvodu za porušení rozpočtové kázně (porušení bodu č. 1 Pokynů správce Podmínek, bod 5.

1. Zásad a § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách a porušení bodu č. 1 Pokynů správce Podmínek, bodu č. 5.

1. Zásad a § 6 zákona o veřejných zakázkách) a ve výši 25 % z částky 4 521 000 Kč, tedy 1 130 250 Kč.

35. Zpráva o daňové kontrole byla se žalobkyní na základě § 88 daňového řádu projednána dne 30. 3. 2016.

36. Proti uvedeným závěrům kontrolního zjištění byly žalobkyní dne 9. 3. 2016 podány námitky, které obsahově odpovídají námitkám obsaženým v projednávané žalobě.

37. Platebními výměry na odvod za porušení rozpočtové kázně ze dne 11. 4. 2016 č.j. 745531/16/2200-31473-304765 a č.j. 745334/16/2200-31473-304765 byly žalobkyni vyměřeny odvody ve výši 1 130 250 Kč a ve výši 548 750 Kč.

38. Proti platebním výměrům byla žalobkyní podána dne 4. 5. 2016 odvolání, která byla shora specifikovanými rozhodnutími žalovaného jako nedůvodná zamítnuta. Žalovaný se ztotožnil se závěry správce daně o tom, že v daném případě byla dána místní, časová, věcná a funkční souvislost obou akcí žalobkyně, a proto mělo být požadované plnění zadáno jako jediná podlimitní zakázka. Tímto postupem žalobkyně byl neoprávněně rozdělen předmět veřejné zakázky a došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limit stanovený zákonem o veřejných zakázkách. Žalovaný současně připomněl, že žalobkyně byla v tomto směru s podmínkami poskytnutí dotace seznámena. Žalobkyní namítaná zásada legitimního očekávání s ohledem na předchozí stanoviska poskytovatele dotace i finančního úřadu nebyla v daném případě porušena, neboť pouze žalobkyně je povinna dodržovat podmínky poskytnutí dotace. Skutečnost, že poskytovatel dotace nezpochybnil postup žalobkyně v průběhu řízení, neznamená, že by se žalobkyně mohla v dané věci dovolávat zásady legitimního očekávání. K tomuto žalovaný uvedl, že jsou to pouze finanční úřady, kdo je oprávněn vykonávat správu odvodů za porušení rozpočtové kázně. Žalovaný dále shodně s finančním úřadem dospěl k závěru, že došlo k pochybení žalobkyně, kterého se dopustila tím, že v rozporu se zásadou transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace poté, co ukončila zadávací řízení a zvolila vítězného uchazeče o realizaci zakázky, změnila původní zadání veřejné zakázky, čímž došlo k významné změně předmětu dotčené zakázky. Žalovaný ve vztahu k výši uloženého odvodu konstatoval, že vzhledem k rozsahu a druhu pochybení je tento odvod přiměřený.

39. O žalobě bylo rozhodnuto při jednání konaném dne 20. 6. 2018. Žalobkyně jednající starostou obce setrvala na svých závěrech učiněných v žalobě, opětovně bylo poukázáno na to, že v otázce vzájemné souvislosti jednotlivých akcí (oprav poničených komunikací) nebylo naplněno místní hledisko, kdy obě komunikace se nacházejí v jiné části obce, přičemž jedna z nich směřuje do extravilánu obce a druhá přímo navazuje na komunikaci vedoucí z obce. Starosta obce se stejně jako v žalobě pozastavil nad jednáním poskytovatele dotace, který přestože byl o všech krocích žalobkyně informován a tyto odsouhlasil, následně po třech letech konstatoval, že postup žalobkyně při zadávání dotčených zakázek byl chybný a v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách. Tento závěr poskytovatele však kromě žalobkyně nesdílí ani společnost STAVEBNÍ PORADNA, spol. s. r. o., která výběrová řízení realizovala, a která e v této oblasti specializována. Žalovaná setrvala na svých závěrech učiněných v napadených rozhodnutích i ve vyjádření k projednávané žalobě, během jednání zopakovala, z jakých důvodů považuje podmínky pro zadání jediné podlimitní zakázky za splněné.

40. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování finančního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

41. Žaloba je důvodná.

42. Ve věci nyní projednávané byla finančními orgány v rámci veřejnoprávní kontroly zjištěna dvě pochybení žalobkyně, kterých se měla dopustit v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek a v souvislosti s podmínkami výběrového řízení na akci ID 217D117006041, na které byly žalobkyni poskytnuty dotace.

43. Prvního pochybení se žalobkyně měla dopustit tím, že předmět veřejné zakázky – oprava komunikací po živelné události, neoprávněně rozdělila na dvě veřejné zakázky malého rozsahu, čímž došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limit stanovený zákonem o veřejných zakázkách.

44. Z obsahu spisového materiálu, jak byl popsán v narativní části tohoto rozhodnutí, vyplývá, že žalobkyni byla poskytnuta dotace na akci „Opravy škod přívalových dešťů na místních komunikacích p. č. 415/28 v k.ú. Putim“ (ID 217D117006040) ve výši 2 195 000 Kč a dále dotace na akci „Opravy škod přívalových dešťů na místních komunikacích p. č. 416/10, 1646/14, 1646/17 v k.ú. Putim“ (ID 217D117006041) ve výši 4 521 000 Kč. Žalobkyně na obě tyto akce vypsala dvě samostatná výběrová řízení, jejichž vítězem byla v obou případech spol. PROTOM Strakonice, s. r. o.

45. Jak již krajský soud uvedl shora, součástí Rozhodnutí o poskytnutí dotace jsou Pokyny správce. Dle odst. 1 těchto Pokynů vyplývá, že: „Účastník programu je povinen hospodárně nakládat s prostředky určenými na realizaci akce. Při zadávání zakázky je povinen postupovat v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů.“ Při zadávání veřejné zakázky byla žalobkyně povinna postupovat v souladu se zákonem o veřejných zakázkách ve znění účinném k datu výzvy k podání nabídky na výběr dodavatele, tedy ke dni 12. 7. 2010.

46. Dle úvodního ustanovení Podmínek poskytnutí dotace ze státního rozpočtu v rámci programu Obnova obecního a krajského majetku postiženého živelní nebo jinou pohromou vyplývá, že daňový subjekt je povinen postupovat v souladu s platným zněním Zásad programu Obecního a krajského majetku postiženého živelní nebo jinou pohromou. Dle bodu 5.1 těchto Zásad výběr dodavatele musí být proveden podle zákona o veřejných zakázkách.

47. Žalobkyně coby příjemce dotace byla podle § 2 odst. 2 písm. c) zákona o veřejných zakázkách povinna postupovat podle zásad uvedených v § 6 zákona o veřejných zakázkách.

48. Dle § 6 zákona o veřejných zakázkách je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

49. Podle § 98 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách platí, že zadavatel má možnost rozdělit veřejnou zakázku na části, připouští-li to povaha předmětu veřejné zakázky.

50. Dle § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách platí, že zadavatel nesmí rozdělit předmět veřejné zakázky tak, aby tím došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené v § 12 tohoto zákona.

51. Pravidlo zakotvené v citovaném ust. § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách vyjadřuje záměr zákonodárce, aby nedocházelo k účelovému rozdělení veřejných zakázek se záměrem vyhnout se přísnějším podmínkám spojeným s podlimitními či nadlimitními veřejnými zakázkami ve smyslu ust. § 12 zákona o veřejných zakázkách.

52. Odborná komentářová literatura k § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách uvádí následující: „Dělení předmětu veřejných zakázek jako takové nepřípustné není. Zákon institut rozdělení veřejné zakázky na jednotlivé části zná a upravuje ho v § 98 Zákona (blíže viz komentář k tomuto ustanovení). Nepřípustným, a tedy i protiprávním, se stává ve chvíli, kdy jeho prostřednictvím dojde k umělému rozdělení předmětu veřejné zakázky, v jehož důsledku nastane snížení předpokládané hodnoty veřejné zakázky pod finanční limity stanovené v Zákoně a následné zařazení do jiné kategorie veřejných zakázek. Protiprávnost takového postupu lze pak spatřovat v tom, že takovýmto umělým dělením veřejných zakázek se zadavatel může dostat do finančních limitů platných pro zakázky, při jejichž zadávání je zadavatel povinen užívat méně přísných pravidel či není povinen podle Zákona postupovat vůbec. Naopak pokud zadavatel například rozdělí předmět podlimitní veřejné zakázky tak, že se z něj stanou dvě samostatné podlimitní veřejné zakázky (tedy nikoli dvě veřejné zakázky malého rozsahu), lze takový postup označit za přípustný“; viz PODEŠVA, V., OLÍK, M., JANOUŠEK, M., STRÁNSKÝ, J. Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011.

53. K předmětu veřejné zakázky a mezím jeho dělení se vyjádřil také Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 27. 6. 2007, č. j. 2 Afs 198/2006 – 69 (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na adrese www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že zadáním jedné veřejné zakázky, spočívající v plnění stejného nebo srovnatelného druhu, je nutno rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostatných plnění, týkají-li se tato zadání plnění spolu úzce souvisejících zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních, časových nebo technologických.

54. K tomu krajský soud doplňuje, že se jedná toliko pouze o demonstrativní výčet, tato hlediska tak nemusí být jediná a současně nemusí být naplněna úplně všechna.

55. Pokud jde o časové hledisko, k tomu komentované znění § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách uvádí, že je dáno tehdy, pokud k zadání veřejných zakázek dojde v rámci jednoho účetního období. Tento závěr plyne z odstavce 8 téhož zákonného ustanovení, podle kterého při stanovení předpokládané hodnoty je zadavatel povinen sečíst předpokládané hodnoty obdobných, spolu souvisejících dodávek či služeb, které hodlá pořídit v průběhu účetního období.

56. Jak vyplývá z obsahu spisové dokumentace, žalobkyně učinila výzvu k podání nabídky včetně zadávací dokumentace na realizace akce ID 217D117006040 dne 12. 7. 2010, téhož dne žalobkyně učinila výzvu v případě realizace akce ID 217D117006041. Obě výzvy tak byly učiněny v jednom rozpočtovém roce. Obě žádosti žalobkyně o dotace byly datovány ke dni 19. 3. 2010 a rozhodnutí o jejich poskytnutí byla vydána dne 8. 10. 2010. Rovněž datum uzavření smlouvy o dílo s vítěznou společností PROTOM Strakonice, s. r. o. bylo v obou případech shodné, a to dne 21. 8. 2010.

57. Na základě uvedeného krajský soud nemá pochyb o tom, že časové hledisko bylo v daném případě naplněno. Tvrzení žalobkyně o tom, že měly být zkoumány také další časové aspekty jako např. délka provádění činností, nebylo nijak blíže specifikováno. Žalobkyně neuvedla, z jakého důvodu by tento časový aspekt měl být pro účely zjištění souvislostí mezi jednotlivými zakázkami relevantní. K tomu krajský soud uvádí, že časové hledisko udávající souvislost mezi jednotlivými zakázkami bylo prokázáno jak ze samotného zadávacího řízení, tak z úkonů, které mu předcházely, i které navazovaly. Totožné datování těchto úkonů jednoznačně svědčí o tom, že obě akce spolu časově souvisely.

58. Krajský soud se dále zabýval místní souvislostí obou akcí a dospěl k závěru, že i místní souvislost je v tomto případě dána. Předmětem zakázek byly opravy dvou komunikací nacházejících se v k. ú. Obce Putim. Přestože lze souhlasit s tvrzením žalobkyně, dle kterého na sebe dotčené komunikace nikterak vzájemně nenavazují či nesousedí, je zřejmé, že se obě nachází na území obce, a tudíž je jejich místní souvislost dána. Z obsahu spisové dokumentace se nepodává žádné relevantní vysvětlení, osvědčující, v čem se lokality dotčených komunikací odlišují. Z komentovaného znění k § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách vyplývá, že místní souvislost je dána i v případě zakázek realizovaných na různých místech v případě územně členěných zadavatelů či městských částí. Z toho lze dovodit, že pokud je místní souvislost dovozována v případě akcí realizovaných např. v několika pražských městských částech, nastává tato místní souvislost i v případě akcí realizovaných v různých částech obce. Z kopie katastrální mapy, která je součástí spisového materiálu, je navíc zřejmé, že obě komunikace navazují na stejnou místní komunikaci a jsou od sebe vzdáleny cca 500 m.

59. Z uvedeného má soud za prokázané, že časová i místní souvislost obou akcí byla dána. K odlišnému závěru dospěl krajský soud v případě souvislosti věcné a funkční.

60. Věcné hledisko je splněno tehdy, pokud předmět plnění zakázek je totožný nebo pokud se jedná o plnění obdobné (odborný typ prací nebo neoddělitelné plnění). V nyní projednávané věci se v případě obou komunikací jednalo o jejich opravu, která byla nutná s ohledem na následky živelných událostí. Přestože cílem plnění byla oprava komunikací nacházejících se v k. ú. obce Putim, předmět tohoto plnění nebyl krajským soudem shledán totožným ani obdobným. Přestože k obměně povrchu došlo až poté, co byla zakázka zadána, je zřejmé, že v tomto ohledu je předmět plnění odlišný a pokud by stanovisko odboru životního prostředí Městského úřadu Písek bylo známo v době před zadáním zakázky, obsahovalo by již toto zadání odlišný povrch opravované komunikace. Povrch místních komunikací p. č. 416/10, 1646/14, 1646/17 v k.ú. Putim (akce ID 217D117006041) byl na základě stanoviska odboru životního prostředí zvolen štěrkový, zatímco povrch místní komunikace p. č. 415/28 v k.ú. Putim (ID 217D117006040) byl zvolen asfaltový. Odlišnost plánovaných stavebních prací je zřejmá i z dokumentů obsažených ve správním spisu (viz rozpočty ceny objektu), ze kterých je zřejmé, že odlišný je i rozsah zemních prací a ostatních konstrukcí a prací na opravovaných objektech. Na základě těchto odlišností dospěl soud k závěru, že věcné hledisko v daném případě splněno nebylo.

61. Naplněno nebylo ani hledisko funkční. Funkční kritérium je odvozeno od otázky, k čemu předmět veřejného plnění slouží. Dotčené komunikace spolu netvoří souvislý celek a každou z těchto komunikací lze užívat, aniž by tím bylo dotčeno užívání komunikace druhé. V daném případě obě rekonstruované komunikace slouží k zajištění dopravní infrastruktury, avšak každá samostatně, nezávisle na sobě a o funkční provázanost se tak v daném případě nejedná.

62. V nyní projednávané věci dospěl soud k závěru, že je nutné zohlednit též ekonomické zdůvodnění toho, proč žalobkyně zadala dvě zakázky malého rozsahu namísto jedné podlimitní. K tomuto soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu učiněné v rozhodnutí ze dne 14. 7. 2017 č.j. 2 Afs 208/2016 – 52, v němž tento soud konstatoval: „Při posuzování zadávání veřejných zakázek malého rozsahu je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem. Zadavatelé zajisté nemohou postupovat zcela libovolným způsobem bez jakékoli kontroly ze strany finančních orgánů. Za současné absence bližších závazných pravidel upravujících postup při zadávání veřejných zakázek malého rozsahu je nicméně třeba připustit, že zadavatelé, zejména malé obce bez profesionálního zázemí, mohou postupovat méně formalizovaným způsobem. Nelze a priori bez bližšího zkoumání vyloučit, že ekonomické zdůvodnění zadání konkrétní zakázky může být prostředkem k dosažení transparentního, rovného a nediskriminačního postupu.“ (pozn. podtrženo krajským soudem)

63. Předně je v této souvislosti nutno konstatovat, že žalobkyně je malá obec s 524 obyvateli v jižních Čechách, která byla v letech 2002, 2009 a 2013 opakovaně zasažena povodněmi. Tato živelná katastrofa postihla obec v minulosti opakovaně a lze předpokládat, že i do budoucna je zde značné riziko jejího opakování, neboť v obci není možné realizovat dostatečně účinná protipovodňová opatření. Při zadávání dotčených veřejných zakázek obec jednala v časové tísni, která byla zapříčiněna nezbytnou potřebou opravy povodní poničených komunikací. Obec o dotace řádně požádala a finanční prostředky z této dotace poskytnuté řádně využila ke stanovenému účelu. V nakládání s finančními prostředky nebylo ze strany kontrolních orgánů shledáno žádné pochybení. Pochybení nebyla zjištěna ani v poskytovatelem vydaném Závěrečném vyhodnocení akce ze dne 7. 11. 2011 ani kontrolou dotace provedenou ve dnech 28. 6. až 3. 8. 2011 Finančním ředitelstvím v Českých Budějovicích.

64. Jediným důvodem, který žalobkyni vedl k zadání dvou zakázek malého rozsahu, bylo, aby v případě dílčího neúspěchu žádostí o dotace, mohla být realizována a následně dotací profinancována alespoň jedna z dotčených zakázek a aby tudíž nedošlo k situaci, kdy v důsledku dílčího pochybení obec neobdrží dotaci na opravu žádné z povodněmi poničené komunikace. Dalším podstatným důvodem byla skutečnost, že poskytovatel dotace měl v případě dvou samostatných zakázek možnost pružněji reagovat na jednotlivé žádosti a o těchto v adekvátních časových horizontech rozhodovat. Bez zájmu není ani to, že samotný poskytovatel dotace doporučil žadatelům, aby jednotlivé akce oddělili, a to z důvodu pružnějšího reagování poskytovatele na žádosti, jejichž předmětem je řešení nákladů nutné obnovy území.

65. Je zcela nepochybné, že právě oprava dopravní infrastruktury po povodních je důvodem pro pružnou a časově adekvátní reakci poskytovatele dotace, která může být lépe zabezpečena tehdy, pokud žadatel o dotaci zakázku rozdělí na dvě malé zakázky, o kterých bude moci poskytovatel snáze rozhodnout, a které budou ve stanovených časových horizontech realizovány. Logický a nikoli bez významu je i argument žalobkyně o zabezpečení financování alespoň některé z plánovaných akcí v případě, že ostatním žádostem nebude z nejrůznějších důvodů vyhověno.

66. V daném případě nebylo prokázáno, že by žalobkyně byla při rozdělování zakázky vedena účelovou snahou o obcházení zákona o veřejných zakázkách, aby se tak vyhnula přísnějším podmínkám pro zadávání jedné podlimitní zakázky. Její postup byl veden pouze praktickými a ekonomickými důvody, které korespondují s účelem zákona o veřejných zakázkách a s veřejným zájmem na nápravě škod způsobených živelnými katastrofami.

67. Soud uzavírá, že přestože v nyní projednávané věci bylo naplněno časové a místní hledisko posuzování zakázek, má soud za prokázané, že naplněno nebylo hledisko věcné a funkční. Stěžejním důvodem, pro který považuje soud postup žalobkyně za správný je, že ekonomické zdůvodnění postupu žalobkyně koresponduje s účelem zákona o veřejných zakázkách. Žalobkyně tím, že zakázky zadala jako dvě zakázky malého rozsahu, nikoliv jako jednu podlimitní zakázku, nesledovala účelné obcházení zákona o veřejných zakázkách, aby se tak vyhnula přísnějším pravidlům pro zadávání podlimitní zakázky. Z tohoto důvodu v projednávané věci nelze konstatovat porušení § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách a závěry kontrolních orgánů považuje soud z tohoto důvodu za nesprávné, neodpovídající skutkovým okolnostem tohoto konkrétního případu.

68. Ačkoli je soudu známo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2012 č.j. 1 Afs 59/2012 – 34, v němž byla konstatována výlučná odpovědnost příjemce dotace, nelze bez dalšího odhlédnout ani od skutečnosti, že zadání zakázek v této podobě bylo poskytovatelem odsouhlaseno, ten poskytnutí dotace žalobkyni schválil a následně ji též poskytl. Poskytovatel dotace tudíž od počátku znal záměr žalobkyně o zadání zakázek jako dvou malých zakázek a až následně podal podnět kontrolním orgánům k zahájení řízení ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně, kde uvedl, že se „lze domnívat, že požadované plnění mělo být zadáno jako jediná podlimitní zakázka“. Bez zájmu nemůže zůstat ani jednání poskytovatele, který žadatele o dotaci zjevně nabádá k tomu, aby každá jednotlivá akce byla oddělena samostatně. Postup poskytovatele, který v jednom okamžiku doporučuje a následně i schválí postup žadatele o dotaci a v druhém okamžiku je původcem podnětu, v němž konstatuje, že se lze domnívat, že jím doporučovaný postup je vlastně nesprávný, se soudu nejeví jako vhodný a souladný se zájmem veřejnosti na obnově území stiženého živelnými katastrofami.

69. Soud závěrem uvádí, že v daném případě nedošlo ze strany žalobkyně k pochybení a jejím jednáním, kdy zadala dvě zakázky malého rozsahu namísto jedné podlimitní zakázky, nedošlo k porušení § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách.

70. K druhému pochybení žalobkyně došlo v případě veřejné zakázky ID 217D117006041. Žalobkyně poté, co vyhlásila samostatné výběrové řízení na tuto zakázku a následně vybrala zhotovitele, změnila původní podmínky uskutečněného výběrového řízení, a to tím, že na základě doporučení orgánu ochrany životního prostředí obměnila asfaltový povrch opravované komunikace za povrch štěrkový. Tímto postupem došlo ke snížení ceny realizace uvedené akce.

71. V případě tohoto pochybení lze žalobkyni přisvědčit v tom, že do jisté míry došlo k úspoře finančních prostředků z dotace, avšak je nesporné, že tímto postupem byla ze strany žalobkyně porušena zásada transparentnosti, zákazu diskriminace a rovného zacházení. Žalobkyně tímto postupem ve své podstatě vyloučila možnost širšího okruhu zhotovitelů přihlásit se do výběrového řízení, neboť ke změně podmínek realizace dané veřejné zakázky došlo až poté, co bylo výběrové řízení vyhlášeno a jeho vítěz byl vylosován. Pokud by ke změně podmínek došlo v době před vyhlášením výběrového řízení, nelze vyloučit, že by rekonstrukci komunikace se štěrkovým povrchem byla schopna realizovat jiná skupina zhotovitelů než tomu bylo v případě původního zadání s asfaltovým povrchem.

72. Změnou původních podmínek výběrového řízení a snížením ceny realizace akce ID 217D117006041 žalobkyně v případě této akce nedodržela zásadu transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, čímž porušila bod 1 Pokynů správce Podmínek, bod 5.

1. Zásad a § 6 zákona o veřejných zakázkách. Žalobkyně svým jednáním, kterým ve smyslu § 3 písm. e) rozpočtových pravidel neoprávněně použila prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu, porušila rozpočtovou kázeň dle § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech. Žalobní námitky nejsou v případě tohoto pochybení důvodné.

73. Lze shrnout, že v případě obou napadených rozhodnutí byly závěry vztahující se ke kontrolními orgány konstatovanému pochybení žalobkyně spočívajícímu v nesprávném zadání jednotlivých zakázek a v porušení § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách shledány nesprávnými a k porušení zákona v tomto směru nedošlo. V případě napadeného rozhodnutí č.j. 17096/17/5000-10480-703964 krajský soud přisvědčil závěrům kontrolních orgánů v otázce porušení § 6 zákona o veřejných zakázkách, kterého se žalobkyně dopustila v souvislosti s akcí ID 217D117700604 tím, že poté, co vyhlásila samostatné výběrové řízení na tuto zakázku a následně vybrala zhotovitele, změnila původní podmínky uskutečněného výběrového řízení, když na základě doporučení orgánu ochrany životního prostředí obměnila asfaltový povrch opravované komunikace za povrch štěrkový. Tímto postupem byla porušena zásada transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

74. Krajský soud dále přistoupil k žalobním námitkám týkajícím se výše uložených odvodů a dospěl k závěru, že obě napadená rozhodnutí jsou v části týkající se ukládaných odvodů nepřezkoumatelná.

75. Shora specifikovanými platebními výměry byly žalobkyni za porušení rozpočtové kázně v obou případech vyměřeny odvody ve výši 25 % poskytnuté dotace. Tyto platební výměry byly napadenými rozhodnutími potvrzeny s tím, že ve vztahu ke stanoveným odvodům žalovaný konstatoval přiměřenost jejich výše.

76. Dle ust. § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech činí odvod za porušení rozpočtové kázně v případech neuvedených písm. a) a b) tohoto ustanovení částku, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň.

77. Ke stanovení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně je nutno konstatovat, že judikatura Nejvyššího správního soudu není v tomto směru ustálená a existuje v současné době několik více či méně restriktivních názorů. Aktuální rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se odklání od zpočátku prezentovaného striktního názoru, dle kterého je nutno v případě jakéhokoliv porušení rozpočtové kázně bez dalšího aplikovat sankci v podobě celé částky poskytnuté dotace, neboť v každém případě, kdy dojde k porušení rozpočtové kázně, dotýká se to celé částky poskytnuté dotace. Stávající judikatura upřednostňuje princip proporcionality ve vztahu k míře závažnosti porušení rozpočtových pravidel.

78. Postup kontrolních orgánů, které stanovily v obou případech odvod ve výši 25 % z celkové poskytnuté částky dotace, přestože se jedná o odlišná pochybení, a ve druhém případě navíc o dvě pochybení, aniž by tento postup jakkoliv odůvodnily, způsobuje nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí. Soud na tomto místě opakovaně uvádí, že žalobkyně je malou obcí, hospodařící s velmi omezeným rozpočtem, která je opakovaně nucena vynakládat nemalé finanční prostředky na odstranění škod způsobených povodněmi. Tato skutečnost by jistě měla být kontrolními orgány při ukládání odvodu za porušení rozpočtové kázně zohledněna, a to obzvlášť za situace, kdy současná judikatura Nejvyššího správního soudu při stanovení odvodů za porušení rozpočtové kázně upřednostňuje princip proporcionality. Soud k tomuto doplňuje, že výši ukládaného odvodu je nutno stanovovat s ohledem na okolnosti konkrétního případu, mezi nimiž by mělo být hodnoceno nejen to, zda došlo k čerpání dotace na stanovený účel, ale i to, jaké má ta která obec finanční možnosti a k jakému konkrétnímu účelu byla dotace poskytnuta. Odůvodnění výše uložených odvodů zcela postrádá jakékoliv bližší důvody, pro které byly odvody stanoveny právě ve výši 25 % z částky poskytnuté dotace.

79. S ohledem na výše specifikovaná pochybení kontrolních orgánů zrušil krajský soud napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a věc na základě § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení vázán závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s. ř. s. tak, jak byl vysloven shora.

80. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

81. Náklady žalobkyně představují částku důvodně vynaloženou na soudní poplatky ve výši 3 000 Kč, která bude žalobkyni žalovanou uhrazena ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Poučení