51 Af 22/2017 - 74

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobkyně: Obec Putim, IČ: 00250058 sídlem Putim 198, Písek proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2017 č.j. 17094/17/5000-10480-703694 a č. j. 17096/17/5000-10480-703694, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 7. 4. 2017 č.j. 17094/17/5000-10480-703694, vydaným podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) a podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 11. 4. 2016 č.j. 745531/16/2200-31473-304765, kterým byl žalobkyni vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 1 130 250 Kč. Téhož dne vydal žalovaný pod č.j. 17094/17/5000-10480-703694 rozhodnutí, kterým podle § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu a podle zákona o rozpočtových pravidlech zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 11. 4. 2016 č.j. 745334/16/2200-31473-304765, kterým byl žalobkyni vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 548 750 Kč.

2. Proti uvedeným rozhodnutím žalovaného podala žalobkyně dne 8. 6. 2017 včasnou správní žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

3. Žalobní námitky byly rozděleny do dvou částí. První část směřuje proti rozhodnutí, jímž finanční orgány zpochybnily postup žalobkyně, která v případě akcí „Opravy škod přívalových dešťů na místních komunikacích p. č. kat. 1646/10, 1646/14, 1646/17“ a „Opravy škod přívalových dešťů na místních komunikacích p. č. kat. 415/28 v k. ú. Putim“ rozdělila jednu podlimitní veřejnou zakázku na dvě veřejné zakázky malého rozsahu na stavební práce s předpokládanou hodnotou stanovenou zadavatelem na 5 957 931 Kč bez DPH + 1 847 944 Kč bez DPH. Tímto postupem mělo dle finančních orgánů dojít ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limit stanovený zákonem o veřejných zakázkách a k postupu, který je v rozporu s § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách. K tomuto postupu nebyla žalobkyně oprávněna, neboť na základě dostupných informací bylo v daném případě možné vyvozovat místní, časovou, věcnou a funkční souvislost mezi oběma posuzovanými akcemi a z tohoto důvodu měly být tyto akce posuzovány jako jediná podlimitní zakázka.

4. S uvedenými závěry se žalobkyně neztotožnila. V případě časového hlediska žalobkyně konstatovala, že finanční orgány se nesprávně zabývaly pouze dobou, kdy byly zadány předmětné zakázky, nezabývaly se však ostatními aspekty časového sledu zakázky. K tomu žalobkyně uvedla, že podstatná je i délka provádění činností, které byly předmětem veřejné zakázky a podstatná je též doba realizace zadávacího řízení, kdy v této době nebylo žalobkyni známo, zda ke schválení poskytnutí dotace dojde či nikoliv. Pokud by jedno z požadovaných plnění poskytnuto nebylo, vystavovala by se žalobkyně riziku, že bude nucena realizovat pouze část díla, v důsledku čehož by se dopustila nezákonné podstatné změny zadávacích podmínek, což by následně mohlo vést k nepřidělení či krácení poskytnuté dotace.

5. Rovněž hledisko místní souvislosti v daném případě splněno nebylo, na tuto podmínku nelze nahlížet pouze v tom smyslu, že obě dotčené komunikace se nacházejí v obci Putim. Vždy je nutno zkoumat bližší podmínky, které by existenci místní souvislosti nasvědčovaly. V daném případě tyto podmínky naplněny nebyly, neboť obě komunikace spolu nikterak místně nesouvisí, neboť se nacházejí v různých částech obce.

6. V daném případě nebyla dána ani souvislosti věcná, kterou je nutno posuzovat s ohledem na konkrétní případ. Dotčené komunikace spolu věcně nesouvisí, což je dáno zejména odlišným povrchem těchto komunikací, které mají různý stavebně technický charakter, který si vyžaduje různý technologický postup při jejich opravě. Věcné odlišnosti obou komunikací svědčí také to, že na obě stavby byla vedena dvě různá stavební řízení.

7. Ani funkční provázanost mezi oběma komunikacemi nebyla dána. Obě komunikace lze užívat nezávisle, aniž by užíváním jedné bylo ovlivněno užívání druhé. Funkční provázanost v tomto případě nebyla dána.

8. Ze strany žalobkyně nedošlo k záměrnému či účelovému rozdělení akce na dvě veřejné zakázky, žalobkyně tímto postupem naopak jednala uvážlivě a se znalostní místních poměrů a daných podmínek.

9. Žalobou je dále popisován postup před zadáním veřejné zakázky, je uvedeno, že celá akce probíhala v časové tísni, kdy bylo s ohledem na následky přívalových dešťů nutné poničené komunikace opravit. Z tohoto důvodu nebyla vyžadována projektová dokumentace a zadávací řízení proběhlo pouze na podkladu doporučení zpracovatele technické zprávy a byla podepsána smlouva o dílo. Až následně tehdejší starosta obce oslovil Městský úřad v Písku, odbor životního prostředí, který s ohledem na skutečnost, že se dotčené komunikace nachází v Národní přírodní rezervaci Řežabinec, vydal doporučení, aby byl původně navrhovaný asfaltový povrch nahrazen povrchem štěrkovým. Na základě tohoto doporučení žalobkyně přistoupila ke změně technické dokumentace a k zhotovení dodatku ke smlouvě o dílo, přičemž tato změna byla poskytovatelem dotace odsouhlasena a bylo v tomto směru vydáno rozhodnutí o změně. Na základě uvedeného dodatku ke smlouvě o dílo došlo ke snížení ceny díla a žalobkyně tímto uspořila část poskytnuté dotace. Vzhledem ke skutečnosti, že poskytovatel neměl k žalobkyní provedeným změnám žádné výhrady, jeví se následný postih jako nelogický. Žalovaný navíc nijak řádně neodůvodnil svůj závěr o tom, že došlo k porušení zásad diskriminace a transparentnosti při zadávání veřejných zakázek. Dle žalobkyně k takovým pochybením nedošlo.

10. Poukázáno bylo rovněž na skutečnost, že Ministerstvo pro místní rozvoj schválilo obě akce jako samostatné a tento postup žalobkyně nebyl zpochybněn ani v průběhu jejich realizace. Správnost postupu žalobkyně byla potvrzena též kontrolou Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, které ve zprávě konstatovalo, že prostředky ze státního rozpočtu byly vynaloženy v souladu se stanovenými podmínkami a termíny. Současný přístup ministerstva i finančního úřadu je diametrálně odlišný od jejich původních stanovisek.

11. Žalovaný se v rozhodnutí nijak nezabýval tím, že dotace měly být poskytnuty na nápravu škod způsobených živelnými událostmi. Z programu ministerstva, na jehož základě byly dotace poskytovány, vyplývá, že finanční prostředky měly být poskytnuty k řešení nákladů nutné obnovy území. Ministerstvo z tohoto důvodu žadatelům doporučilo každou jednotlivou akci oddělovat, neboť díky tomu bude moci poskytovatel pružněji reagovat na jednotlivé žádosti o poskytnutí. Z tohoto důvodu žalobkyně jednotlivé akce oddělila.

12. Závěrem žalobkyně konstatovala, že přístup finančních orgánů byl v tomto případě příliš formalistický, údajné pochybení žalobkyně nemělo žádný dopad na efektivnost využitých prostředků dotace a naplnění cíle dotačního titulu. Z tohoto důvodu považuje žalobkyně uložený odvod za nepřiměřený, a to i s ohledem na její finanční možnosti. Žalobkyně je malou obcí neustále se potýkající s povodněmi a jejich následky, na které je nucena každoročně vynaložit značné prostředky. K tomu žalobkyně poukázala na závěry Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 25. 6. 2008 č.j. 9 Afs 1/2008 – 45.

13. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Setrval na svých závěrech učiněných v napadených rozhodnutích. Obě zakázky tvoří jeden funkční celek, neboť vykazují vzájemnou časovou, místní, věcnou a funkční souvislost. S poukazem na jednotlivé úkony proběhnuvší v rámci řízení o poskytnutí dotace žalovaný konstatoval, že časová souvislost obou veřejných zakázek je dána. Rovněž tak místní souvislost, která vyplývá z toho, že obě komunikace se nacházejí v katastrálním území obce a liší se pouze označením parcelních čísel pozemků. Naplněna byla i věcná a funkční souvislost, která vyplývá z plnění stejného nebo srovnatelného druhu, což dokládá též název obou projektů („Opravy škod na místních komunikacích p. č. … v k. ú. Putim“). K výkladu pojmu plnění stejného nebo srovnatelného druhu žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2007 č.j. 2 Afs 198/2006 – 69 a ze dne 15. 12. 2010 č.j. 2 Afs 55/2010 – 175. Obě veřejné zakázky spolu souvisely a tvořily ekonomický celek, jelikož kumulativně vykazovaly místní, věcnou, časovou a funkční souvislost. Obě veřejné zakázky tak měly být žalobkyní zadány podle § 12 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách jako jedna podlimitní zakázka. Argumenty žalobkyně nelze s ohledem na dikci zákona o veřejných zakázkách akceptovat, když porušení zákona bylo jednoznačně prokázáno.

15. K porušení zásady transparentnosti, zákazu diskriminace a rovného zacházení došlo v důsledku změny veřejné zakázky, která byla způsobena změnou povrchu dotčených komunikací. Změna stavebně technického řešení zakázky nebyla zohledněna v rámci výběrového řízení, jednání žalobkyně proto mohlo vést k poškozování hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli, neboť žalobkyně požádala o poskytnutí dotace na zakázku, která se z důvodu rozdílné technologie liší od ceny zakázky, kterou žalobkyně později realizovala.

16. K výši odvodů stanovených správcem daně za porušení rozpočtové kázně žalovaný uvedl, že prvostupňový orgán zohlednil veškeré aspekty konkrétního případu, jakož i zásadu proporcionality. Svůj postup prvoinstanční orgán popsal podrobně a srozumitelně, přihlédnuto bylo ke všem rozhodným skutečnostem.

17. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 8. 10. 2010 č.j. 31041/2010-52 byla žalobkyni v roce 2010 poskytnuta dotace ze státního rozpočtu na akci „Opravy škod přívalových dešťů na místních komunikacích p. č. 415/28 v k.ú. Putim“ (ID 217D117006040) ve výši 2 195 000 Kč. Tato dotace byla přiznána ve výši celkových nákladů projektu a na účet žalobkyně byla připsána dne 9. 12. 2010. Součástí tohoto rozhodnutí byly Podmínky poskytnutí dotace ze státního rozpočtu v rámci programu Obnova obecního a krajského majetku postiženého živelní nebo jinou pohromou (dále jen „Podmínky“), které žalobkyně podepsala dne 27. 10. 2010. Dle těchto Podmínek byla žalobkyně povinna postupovat v souladu se Zásadami programu Obecního a krajského majetku postiženého živelní a jinou pohromou (dále jen „Zásady“). Bod 5.1 těchto Zásad stanovuje, že výběr dodavatele musí být proveden podle zákona o veřejných zakázkách. Při zadávání zakázky je zadavatel povinen postupovat v souladu se zákonem o veřejných zakázkách ve znění účinném ke dni podání nabídky na výběr dodavatele, tedy ke dni 12. 7. 2010.

18. Akce žalobkyně (ID 217D117006040), na kterou jí byla poskytnuta dotace, byla realizována jako veřejná zakázka malého rozsahu.

19. Dne 1. 6. 2010 uzavřela žalobkyně Mandátní smlouvu se spol. STAVEBNÍ PORADNA, spol. s. r. o., na základě které tato společnost uskutečnila pro žalobkyni výběrové řízení na realizace akce, na které byla žalobkyni poskytnuta dotace.

20. Vítězem výběrového řízení byla spol. PROTOM Strakonice, s. r. o., která nabídla nejnižší nabídkovou cenu díla. S touto společností byla žalobkyní dne 21. 8. 2010 uzavřena Smlouva o dílo znějící na celkovou částku 2 195 182 Kč. Celkové náklady na realizaci akce ID 217D117006040 byly ve výši 2 195 182 Kč a faktura č. 10/00/433 byla uhrazena dne 9. 12. 2010 a dne 26. 1. 2011.

21. Rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 8. 10. 2010 č.j. 33842/2010-52 byla žalobkyni v roce 2010 poskytnuta dotace ze státního rozpočtu na akci „Opravy škod přívalových dešťů na místních komunikacích p. č. 416/10, 1646/14, 1646/17 v k.ú. Putim“ (ID 217D117006041) ve výši 4 521 000 Kč. Změnovým rozhodnutím ze dne 15. 3. 2011 bylo stanovené financování projektu v roce 2010 v celkové výši 4 521 000 Kč rozděleno za rok 2010 ve výši 2 126 654 Kč a za rok 2011 v částce 2 394 346 Kč. Tato dotace byla přiznána ve výši celkových nákladů projektu a na účet žalobkyně byla připsána dne 9. 12. 2010 (2 126 654 Kč) a dne 29. 4. 2011 (2 394 346 Kč). Součástí tohoto rozhodnutí byly opět shora popsané Podmínky a Zásady.

22. Vítězem i v tomto výběrovém řízení byla spol. PROTOM Strakonice, s. r. o., která nabídla nejnižší nabídkovou cenu díla. S touto společností byla žalobkyní dne 21. 8. 2010 uzavřena Smlouva o dílo znějící na celkovou částku 7 130 026 Kč.

23. Dne 24. 8. 2010 požádala žalobkyně o schválení změny povrchu komunikace z asfaltového povrchu na povrch štěrkový. Tato změna byla poskytovatelem potvrzena rozhodnutími ze dne 8. 10. 2010 a 8. 4. 2011.

24. Na základě této změny povrchu komunikace byl dne 27. 8. 2010 podepsán Dodatek ke Smlouvě o dílo, ve kterém byla cena realizace akce snížena z částky 7 130 026 Kč na částku 4 521 402 Kč, čímž vznikl rozdíl ve výši 2 608 624 Kč.

25. Celkové náklady na realizaci akce ID 217D117006041 byly ve výši 4 521 402 Kč, faktura č. 10/00/432 byla uhrazena dne 9. 12. 2010 v částce 2 126 654 Kč, faktura č. 11/00/082 byla uhrazena dne 29. 4. 2011 v částce 2 394 346 Kč a dne 3. 5. 2011 v částce 402 Kč.

26. Z obsahu Závěrečného vyhodnocení akce vydaného poskytovatelem dne 7. 11. 2011 vyplývá, že žalobkyně předložila veškeré stanovené doklady, jejichž kontrolou nebylo zjištěno porušení podmínek poskytnutí dotace. Termíny realizace akce a objemy financování projektu byly dodrženy.

27. Ve dnech od 28. 6. do 3. 8. 2011 byla Finančním ředitelstvím v Českých Budějovicích provedena kontrola dotace poskytnuté ze státního rozpočtu žalobkyni v kontrolovaném období let 2009 až 2011. V rámci této kontroly nebylo zjištěno nedodržení podmínek a parametrů stanovených pro realizaci výše specifikovaných akcí žalobkyně.

28. Veřejnosprávní kontrolou, jejímž předmětem bylo prověření dokumentace, vlastní realizace a dodržení podmínek pro poskytnutí dotace ze státního rozpočtu na akci žalobkyně ID 217D117006040, realizovanou poskytovatelem dotace ve dnech 30. a 31. 7. 2014, bylo zjištěno, že ze strany žalobkyně došlo k nedovolenému postupu ve smyslu § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách. Bylo zjištěno, že kontrolovaná akce žalobkyně ID 217D117006040 měla věcnou, místní, časovou a funkční souvislost se souběžně kontrolovanou akcí žalobkyně ID 217D117006041, a proto mělo být požadované plnění zadáno jako jediná podlimitní zakázka. Tímto postupem žalobkyně byl neoprávněně rozdělen předmět veřejné zakázky a došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limit stanovený zákonem o veřejných zakázkách.

29. Proti výsledkům kontroly byly žalobkyní dne 24. 11. 2014 uplatněny námitky.

30. Na základě zjištění veřejnosprávní kontroly byl poskytovatelem dotace dne 24. 9. 2015 podán k Finančnímu úřadu Jihočeského kraje podnět k zahájení řízení ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně.

31. Dne 15. 10. 2015 byla na základě § 87 odst. 1 daňového řádu zahájena daňová kontrola, jejímž předmětem byly prostředky poskytnuté žalobkyni ze státního rozpočtu v roce 2010 a 2011, a to na akce ID 217D117006040 a ID 217D117006041.

32. Zprávou o daňové kontrole vydanou Finančním úřadem pro Jihočeský kraj dne 30. 3. 2016 správce daně shrnul výsledky kontroly, z nichž vyplývá, že žalobkyně se dopustila porušení ustanovení odst. 1 Pokynů správce Podmínek, bod 5.

1. Zásad a § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách, které je ve smyslu § 3 písm. e) rozpočtových pravidel neoprávněným použitím prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu a porušením rozpočtových pravidel. Porušení rozpočtové kázně v případě akce ID 217D117006040 činí částku 2 195 000 Kč a v případě akce ID 217D117006041 činí částku 4 521 000 Kč, tedy výši poskytnutých dotací. Tohoto porušení se žalobkyně dopustila tím, že rozdělila předmět veřejné zakázky, když vypsala výběrová řízení na obě veřejné zakázky samostatně, ačkoliv v jejich případě byla dána místní, časová, věcná a funkční souvislost. Tímto rozdělením došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod stanovený finanční limit dle § 12 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách a tedy k nedovolenému postupu při rozdělení předmětu veřejné zakázky.

33. Na základě těchto skutečností bylo v případě akce ID 217D117006040 správcem daně rozhodnuto o odvodu za porušení rozpočtové kázně ve výši 25 % z částky 2 195 000 Kč, tedy 548 750 Kč.

34. Další pochybení žalobkyně bylo zjištěno v případě změny podmínek, které byly realizovány v důsledku obměny materiálu povrchu komunikace na akci ID 217D117006041. Změnou podmínek došlo ke snížení ceny realizace této akce. Tímto jednáním se žalobkyně dopustila porušení zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, čímž porušila ustanovení odst. 1 Pokynů správce Podmínek, bod 5.

1. Zásad a § 6 zákona o veřejných zakázkách, které je ve smyslu § 3 písm. e) rozpočtových pravidel neoprávněným použitím prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu a porušením rozpočtových pravidel.

35. Na základě těchto skutečností bylo v případě akce ID 217D117006041 správcem daně rozhodnuto o odvodu za porušení rozpočtové kázně ve výši 25 % z částky 4 521 000 Kč, tedy 1 130 250 Kč.

36. Zpráva o daňové kontrole byla se žalobkyní na základě § 88 daňového řádu projednána dne 30. 3. 2016.

37. Proti uvedeným závěrům kontrolního zjištění byly žalobkyní dne 9. 3. 2016 podány námitky, které obsahově odpovídají námitkám obsaženým v projednávané žalobě.

38. Platebními výměry na odvod za porušení rozpočtové kázně ze dne 11. 4. 2016 č.j. 745531/16/2200-31473-304765 a č.j. 745334/16/2200-31473-304765 byly žalobkyni vyměřeny odvody ve výši 1 130 250 Kč a ve výši 548 750 Kč.

39. Proti platebním výměrům byla žalobkyní podána dne 4. 5. 2016 odvolání, která byla shora specifikovanými rozhodnutími žalovaného jako nedůvodná zamítnuta. Žalovaný se ztotožnil se závěry správce daně o tom, že v daném případě byla dána místní, časová, věcná a funkční souvislost obou akcí žalobkyně, a proto mělo být požadované plnění zadáno jako jediná podlimitní zakázka. Tímto postupem žalobkyně byl neoprávněně rozdělen předmět veřejné zakázky a došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limit stanovený zákonem o veřejných zakázkách. Žalovaný současně připomněl, že žalobkyně byla v tomto směru s podmínkami poskytnutí dotace seznámena. Žalobkyní namítaná zásada legitimního očekávání s ohledem na předchozí stanoviska poskytovatele dotace i finančního úřadu nebyla v daném případě porušena, neboť pouze žalobkyně je povinna dodržovat podmínky poskytnutí dotace. Skutečnost, že poskytovatel dotace nezpochybnil postup žalobkyně v průběhu řízení, neznamená, že by se žalobkyně mohla v dané věci dovolávat zásady legitimního očekávání. K tomuto žalovaný uvedl, že jsou to pouze finanční úřady, kdo je oprávněn vykonávat správu odvodů za porušení rozpočtové kázně. Žalovaný dále shodně s finančním úřadem dospěl k závěru, že došlo k pochybení žalobkyně, kterého se dopustila tím, že v rozporu se zásadou transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace poté, co ukončila zadávací řízení a zvolila vítězného uchazeče o realizaci zakázky, změnila původní zadání veřejné zakázky, čímž došlo k významné změně předmětu dotčené zakázky. Žalovaný ve vztahu k výši uloženého odvodu konstatoval, že vzhledem k rozsahu a druhu pochybení je tento odvod přiměřený.

40. Krajský soud rozhodnutím ze dne 20. 6. 2018, č. j. 51 Af 22/2017 – 44 žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že v daném případě nebyla splněna věcná a funkční souvislost zakázek, pročež byla žalobkyně oprávněn zadat dvě veřejné zakázky malého rozsahu. Zohledněn byl taktéž ekonomický aspekt předestřený Nejvyšším správním soudem v rozhodnutí ze dne 14. 7. 2017 č .j. 2 Afs 208/2016 – 52. Krajský soud zohlednil i skutečnost, že pochybení nebyla zjištěna ani v poskytovatelem vydaném Závěrečném vyhodnocení akce ze dne 7. 11. 2011 ani v rámci kontroly dotace provedené ve dnech 28. 6. až 3. 8. 2011 Finančním ředitelstvím v Českých Budějovicích. Stran uloženého odvodu krajský soud dále konstatoval nedostatečnost odůvodnění stanovené výše tohoto odvodu.

41. Uvedené rozhodnutí krajského soudu bylo na základě kasační stížnosti žalovaného zrušeno rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2019 č. j. 6 Afs 246/2018 – 32. Nejvyšší správní soud dospěl na rozdíl od krajského soudu k závěru, že kromě časového a místního hlediska pro zadávání veřejných zakázek bylo splněno i hledisko věcné a funkční. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že je třeba zkoumat všechny jednotlivé souvislosti, k nimž je třeba přihlížet v jejich souhrnu, neboť jedině tak lze rozumně posoudit, zda se jedná o jediný předmět zakázky, či více samostatných veřejných zakázek. Zohlednit nelze ani vliv poskytovatele dotace na odpovědnost žalobkyně za porušení zákona o veřejných zakázkách. Jednání poskytovatele nelze v tomto ohledu vyhodnotit jako by zakládalo legitimní očekávání žalobkyně. Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s krajským soudem konstatovanou nepřezkoumatelností napadených rozhodnutí ve vztahu k odůvodnění výše uloženého odvodu. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že byť je napadené rozhodnutí v tomto směru stručné, je zřejmé, jaké skutečnosti byly považovány při určení výše odvodu za podstatné. Částka odvodu byla určena proporcionálně závažnosti shledaného pochybení. Stejně tak je zřejmé, jaké skutečnosti byly při určení výše odvodu považovány za podstatné. Nejvyšší správní soud v závěru uvedl, že krajský soud bude v dalším řízení povinen zabývat se přiměřeností uloženého odvodu.

42. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování finančního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

43. Soud především uvádí, že projednávanou věcí se zabýval Nejvyšší správní soud shora popsaným rozsudkem ze dne 20. 2. 2019 č. j. 6 Afs 246/2018 – 32, kterým zrušil původní rozsudek krajského soudu ze dne 20. 6. 2018, č. j. 51 Af 22/2017 – 44 a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud je v tomto řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu.

44. Žaloba není důvodná.

45. Ve věci nyní projednávané byla finančními orgány v rámci veřejnoprávní kontroly zjištěna dvě pochybení žalobkyně, kterých se měla dopustit v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek a v souvislosti s podmínkami výběrového řízení na akci ID 217D117006041, na které byly žalobkyni poskytnuty dotace.

46. Prvního pochybení se žalobkyně měla dopustit tím, že předmět veřejné zakázky – oprava komunikací po živelné události, neoprávněně rozdělila na dvě veřejné zakázky malého rozsahu, čímž došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limit stanovený zákonem o veřejných zakázkách.

47. Z obsahu spisového materiálu, jak byl popsán v narativní části tohoto rozhodnutí, vyplývá, že žalobkyni byla poskytnuta dotace na akci „Opravy škod přívalových dešťů na místních komunikacích p. č. 415/28 v k.ú. Putim“ (ID 217D117006040) ve výši 2 195 000 Kč a dále dotace na akci „Opravy škod přívalových dešťů na místních komunikacích p. č. 416/10, 1646/14, 1646/17 v k.ú. Putim“ (ID 217D117006041) ve výši 4 521 000 Kč. Žalobkyně na obě tyto akce vypsala dvě samostatná výběrová řízení, jejichž vítězem byla v obou případech spol. PROTOM Strakonice, s. r. o.

48. Jak již krajský soud uvedl shora, součástí Rozhodnutí o poskytnutí dotace jsou Pokyny správce. Dle odst. 1 těchto Pokynů vyplývá, že: „Účastník programu je povinen hospodárně nakládat s prostředky určenými na realizaci akce. Při zadávání zakázky je povinen postupovat v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů.“ Při zadávání veřejné zakázky byla žalobkyně povinna postupovat v souladu se zákonem o veřejných zakázkách ve znění účinném k datu výzvy k podání nabídky na výběr dodavatele, tedy ke dni 12. 7. 2010.

49. Dle úvodního ustanovení Podmínek poskytnutí dotace ze státního rozpočtu v rámci programu Obnova obecního a krajského majetku postiženého živelní nebo jinou pohromou vyplývá, že daňový subjekt je povinen postupovat v souladu s platným zněním Zásad programu Obecního a krajského majetku postiženého živelní nebo jinou pohromou. Dle bodu 5.1. těchto Zásad je uvedeno, že výběr dodavatele musí být proveden podle zákona o veřejných zakázkách.

50. Žalobkyně coby příjemce dotace byla podle § 2 odst. 2 písm. c) zákona o veřejných zakázkách povinna postupovat podle zásad uvedených v § 6 zákona o veřejných zakázkách.

51. Dle § 6 zákona o veřejných zakázkách je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

52. Podle § 98 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách platí, že zadavatel má možnost rozdělit veřejnou zakázku na části, připouští-li to povaha předmětu veřejné zakázky.

53. Dle § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách platí, že zadavatel nesmí rozdělit předmět veřejné zakázky tak, aby tím došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené v § 12 tohoto zákona.

54. Pravidlo zakotvené v citovaném ust. § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách vyjadřuje záměr zákonodárce, aby nedocházelo k účelovému rozdělení veřejných zakázek se záměrem vyhnout se přísnějším podmínkám spojeným s podlimitními či nadlimitními veřejnými zakázkami ve smyslu ust. § 12 zákona o veřejných zakázkách.

55. Odborná komentářová literatura k § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách uvádí následující: „Dělení předmětu veřejných zakázek jako takové nepřípustné není. Zákon institut rozdělení veřejné zakázky na jednotlivé části zná a upravuje ho v § 98 Zákona (blíže viz komentář k tomuto ustanovení). Nepřípustným, a tedy i protiprávním, se stává ve chvíli, kdy jeho prostřednictvím dojde k umělému rozdělení předmětu veřejné zakázky, v jehož důsledku nastane snížení předpokládané hodnoty veřejné zakázky pod finanční limity stanovené v Zákoně a následné zařazení do jiné kategorie veřejných zakázek. Protiprávnost takového postupu lze pak spatřovat v tom, že takovýmto umělým dělením veřejných zakázek se zadavatel může dostat do finančních limitů platných pro zakázky, při jejichž zadávání je zadavatel povinen užívat méně přísných pravidel či není povinen podle Zákona postupovat vůbec. Naopak pokud zadavatel například rozdělí předmět podlimitní veřejné zakázky tak, že se z něj stanou dvě samostatné podlimitní veřejné zakázky (tedy nikoli dvě veřejné zakázky malého rozsahu), lze takový postup označit za přípustný“; viz PODEŠVA, V., OLÍK, M., JANOUŠEK, M., STRÁNSKÝ, J. Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011.

56. K předmětu veřejné zakázky a mezím jeho dělení se vyjádřil také Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 27. 6. 2007, č. j. 2 Afs 198/2006 – 69 (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na adrese www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že zadáním jedné veřejné zakázky, spočívající v plnění stejného nebo srovnatelného druhu, je nutno rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostatných plnění, týkají-li se tato zadání plnění spolu úzce souvisejících zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních, časových nebo technologických. K tomu zdejší soud doplňuje, že se jedná toliko pouze o demonstrativní výčet, tato hlediska tak nemusí být jediná a současně nemusí být naplněna úplně všechna.

57. Spornou otázkou ve věci nyní projednávané je to, zda spolu předmětné veřejné zakázky souvisely zejména z hlediska časového, místního a věcného.

58. Pokud jde o časové hledisko, k tomu komentované znění § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách uvádí, že je dáno tehdy, pokud k zadání veřejných zakázek dojde v rámci jednoho účetního období. Tento závěr plyne z odstavce 8 téhož zákonného ustanovení, podle kterého při stanovení předpokládané hodnoty je zadavatel povinen sečíst předpokládané hodnoty obdobných, spolu souvisejících dodávek či služeb, které hodlá pořídit v průběhu účetního období.

59. Jak vyplývá z obsahu spisové dokumentace, žalobkyně učinila výzvu k podání nabídky včetně zadávací dokumentace na realizace akce ID 217D117006040 dne 12. 7. 2010, téhož dne žalobkyně učinila výzvu v případě realizace akce ID 217D117006041. Obě výzvy tak byly učiněny v jednom rozpočtovém roce. Odhlédnout nelze ani od skutečnosti, že obě žádosti žalobkyně o dotace byly datovány ke dni 19. 3. 2010 a rozhodnutí o jejich poskytnutí byla vydána dne 8. 10. 2010. Rovněž datum uzavření smlouvy o dílo s vítěznou společností PROTOM Strakonice, s. r. o. bylo v obou případech shodné, a to 21. 8. 2010.

60. Na základě uvedeného krajský soud nemá pochyb o tom, že časové hledisko bylo v daném případě naplněno. Tvrzení žalobkyně o tom, že měly být zkoumány také další časové aspekty jako např. délka provádění činností, nebylo nijak blíže specifikováno. Žalobkyně neuvedla, z jakého důvodu by tento časový aspekt měl být pro účely zjištění souvislostí mezi jednotlivými zakázkami relevantní. K tomu krajský soud uvádí, že časové hledisko udávající souvislost mezi jednotlivými zakázkami bylo prokázáno jak ze samotného zadávacího řízení, tak z úkonů, které mu předcházely, i které navazovaly. Totožné datování těchto úkonů jednoznačně svědčí o tom, že obě akce spolu časově souvisely.

61. Žalobkyní zmiňovaná nejistota, zda žádost o dotace bude schválena či nikoliv, nemá na časovou souvislost obou akcí žádný vliv. Žalobkyně coby žadatel o dotaci musela s určitou rizikovostí v tomto směru být srozuměna. Pouhá obava z toho, zda v obou případech budou dotace přiděleny, nemůže být nosným důvodem, vedoucím k vyhlášení dvou samostatných výběrových řízení na dvě akce, které spolu jinak souvisí. Jediným legitimním důvodem, pro který by bylo lze výběrová řízení oddělit, by byla existence dvou samostatných zakázek malého rozsahu, které spolu nesouvisí. O takový případ se však v nyní projednávané věci nejednalo, jak bude soudem popsáno dále.

62. Krajský soud se dále zabýval místní souvislostí obou akcí a dospěl k závěru, že i místní souvislost je v tomto případě dána. Předmětem zakázek byly opravy dvou komunikací nacházejících se v k. ú. Obce Putim. Přestože lze souhlasit s tvrzením žalobkyně, dle kterého na sebe dotčené komunikace nikterak vzájemně nenavazují či nesousedí, je zřejmé, že se obě nachází na území obce, a tudíž je jejich místní souvislost dána. Z obsahu spisové dokumentace se nepodává žádné relevantní vysvětlení, osvědčující, v čem se lokality dotčených komunikací odlišují. Z komentovaného znění k § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách se podává, že místní souvislost je dána i v případě zakázek realizovaných na různých místech v případě územně členěných zadavatelů či městských částí. Z toho lze dovodit, že pokud je místní souvislost dovozována v případě akcí realizovaných např. v několika pražských městských částech, nastává tato místní souvislost i v případě akcí realizovaných v různých částech obce. Z kopie katastrální mapy, která je součástí spisového materiálu, je navíc zřejmé, že obě komunikace navazují na stejnou místní komunikaci a jsou od sebe vzdáleny cca 500 m.

63. Věcné hledisko je splněno tehdy, pokud předmět plnění zakázek je totožný nebo pokud se jedná o plnění obdobné. V nyní projednávané věci se v případě obou komunikací jednalo o jejich opravu, která byla nutná s ohledem na následky živelných událostí. Odborný typ prací byl v tomto případě zcela shodný, až následně došlo u zakázky ID 217D117006041 ke změně povrchu opravované komunikace, kdy na místo asfaltového povrchu byl zvolen povrch štěrkový. Tato skutečnost však nemá vliv na to, že předmět plnění v podobě opravy poničené komunikace je totožný. Jak již Nejvyšší správní soud opakovaně zdůraznil, není třeba, aby tyto zakázky byly naprosto shodné, ale musí být svým charakterem plnění alespoň srovnatelného druhu, viz např. rozsudek citovaného soudu č. j. 2 Afs 198/2006 – 69. Povrch opravené komunikace nepředstavuje odlišnost takového charakteru, aby odůvodňovala zadání dvou samostatných veřejných zakázek. Věcná souvislost v tomto případě vyplývá přímo ze skutečnosti, že předmětem plnění obou šetřených veřejných zakázek jsou stavební práce obdobného charakteru prováděné na komunikacích nacházejících se v jedné obci, a to za účelem jejich zrekonstruování.

64. Funkční kritérium je odvozeno od otázky, k čemu předmět veřejného plnění slouží. V daném případě obě rekonstruované komunikace slouží k zajištění dopravní infrastruktury v dané lokalitě. Obě komunikace navazují na stejnou místní komunikaci a účelem jejich opravy je zajištění provozu na těchto komunikacích poté, co byly v důsledku živelní události poničeny. K tomuto krajský soud poukazuje na závěry Soudního dvora Evropské unie učiněné v rozhodnutí ze dne 5. 10. 2000 ve věci č. C-16/98 Komise vs. Francie, kde soud uvedl, že termín „dílo“ ve světle jeho technické či ekonomické funkce, nemůže být rozděleno, pokud je taková technická či ekonomická funkce daného díla shodná, stejné povahy či směřuje ke stejnému výsledku.

65. V nyní projednávané věci dospěl soud k závěru, že předmět veřejného plnění je v daném případě totožný a slouží stejnému účelu.

66. Vzhledem k tomu, že v daném případě bylo naplněno časové, místní, věcné i funkční hledisko, je zřejmé, že žalobkyně pochybila, pokud vypsala výběrová řízení na obě zakázky samostatně. Tímto postupem žalobkyně došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod stanovený finanční limit ve smyslu § 12 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách a k nedovolenému postupu žalobkyně při rozdělení předmětu veřejné zakázky dle § 13 odst. 3 téhož zákona.

67. V důsledku uvedeného postupu žalobkyně došlo k porušení zásady transparentnosti. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2010 č.j. 1 Afs 45/2010 – 159, je tato zásada porušena tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele.

68. Závěry žalovaného i správce daně ve vztahu ke vzájemné souvislosti obou zakázek hodnotí krajský soud v kontextu shora uvedeného jako správné, odpovídající skutkovým okolnostem dané věci. Žalobkyně svým jednáním, kterým ve smyslu § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech neoprávněně použila prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu, porušila rozpočtovou kázeň dle § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech.

69. Ačkoliv lze v obecné rovině chápat obavu žalobkyně ohledně nejistých budoucích příjmů, není tím možné odůvodnit porušení zákona o veřejných zakázkách. Žalobkyně je totiž veřejným zadavatelem, který je povinen při nakládání s veřejnými prostředky postupovat hospodárně, efektivně a účelně, čehož má být dosaženo právě postupem podle zákona o veřejných zakázkách. Přestože tedy žalobkyně postupovala výše zmíněným nesprávným způsobem pouze s cílem zajistit financování alespoň pro jednu z dotčených operací, nelze uvedený postup tímto argumentem ospravedlnit. Žalobkyně byla povinna postupovat pouze na základě zákona a vyhlásit výběrové řízení na jednu podlimitní veřejnou zakázku ve smyslu § 12 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách. Nic na tom nemůže změnit ani to, že si poskytovatel dotace byl tohoto postupu žalobkyně vědom a dotace žalobkyni schválil a poskytnul. Za svůj postup při zadávání a následné realizaci veřejných zakázek je odpovědná pouze žalobkyně v pozici jejich zadavatele a svou odpovědnost nemůže přenášet na jiné subjekty. Ze spisového materiálu navíc vyplývá, že podnět k zahájení řízení o podezření z porušení rozpočtové kázně podal právě poskytovatel. Nelze tudíž konstatovat, že by poskytovatel považoval postup žalobkyně za správný. Žalovaný v této souvislosti zcela správně poukázal na závěry Nejvyššího správního soudu učiněné v rozhodnutí ze dne 19. 9. 2012 č.j. 1 Afs 59/2012 – 34, v němž tento soud uvedl: “Z judikatury Soudního dvora k uvedeným předpisům plyne, že za dodržení všech podmínek dotací jsou výlučně odpovědni příjemci podpor. Skutečnost, že poskytovatel finančních prostředků opomněl upozornit na nesrovnalosti při provádění dané akce, nevylučuje ani neomezuje takovou odpovědnost. Opačný výklad by vedl ke stavu, kdy by byl příjemce dotace zbaven veškeré odpovědnosti za nesrovnalosti, které nebyly oznámeny poskytovatelem. Předpokladem práva dovolávat se legitimního očekávání je v takovém případě poskytnutí konkrétních ujištění ze strany příslušného orgánu, která mohou vzbudit legitimní očekávání u toho, komu jsou určena, a dále skutečnost, že tato ujištění jsou v souladu s použitelnými právními předpisy [rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 3. 2010, Sviluppo Italia Basilicata (C-414/08, Sb. rozh. s. I-02559); viz zejména body 102 a 107 rozsudku]. Zásady legitimního očekávání se tak nemůže dovolávat příjemce, který se dopustil zjevného porušení platné právní úpravy [rozsudek Soudního dvora ze dne 13. 3. 2008, Vereniging Nationaal Overlegorgaan Sociale Werkvoorpiening a další (spojené věci C-383/06 až C-385/06, Sb. rozh. s. I-01561); bod 56]. Soudní dvůr proto neshledal, že by došlo k zásahu do zásady legitimního očekávání ani v případě, v němž příslušný vnitrostátní orgán nemohl v okamžiku, kdy rozhodl o poskytnutí pomoci, nevědět, že příjemce nedodržel pravidla pro zadávání veřejných zakázek, neboť vybral poskytovatele pověřeného uskutečněním operace financované z této pomoci ještě před tím, než mu byla pomoc poskytnuta [rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 12. 2011, Chambre de commerce et d’industrie de l'Indre (C-465/10, dosud nezveřejněný ve Sb. rozhodnutí)].” V nyní projednávané věci žádné citovanou judikaturou zmiňované ujištění poskytovatele dotace o správnosti postupu žalobkyně vydáno nebylo, a proto se žalobkyně zásady legitimního očekávání dovolávat nemůže.

70. Ani závěry Finančního ředitelství v Českých Budějovicích nejsou pro přezkoumávané hledisko relevantní. Předmětem kontroly tohoto orgánu bylo vynaložení prostředků ze státního rozpočtu a nikoliv souladnost postupu žalobkyně v rámci realizace dotovaných akcí se zákonem o veřejných zakázkách.

71. K druhému pochybení žalobkyně došlo v případě veřejné zakázky ID 217D117006041. Žalobkyně poté, co vyhlásila samostatné výběrové řízení na tuto zakázku a následně vybrala zhotovitele, změnila původní podmínky uskutečněného výběrového řízení, a to tím, že na základě doporučení orgánu ochrany životního prostředí obměnila asfaltový povrch opravované komunikace za povrch štěrkový. Tímto postupem došlo ke snížení ceny realizace uvedené akce.

72. V případě tohoto pochybení lze žalobkyni přisvědčit v tom, že do jisté míry došlo k úspoře finančních prostředků z dotace, avšak je nesporné, že tímto postupem byla ze strany žalobkyně porušena zásada transparentnosti, zákazu diskriminace a rovného zacházení. Žalobkyně tímto postupem ve své podstatě vyloučila možnost širšího okruhu zhotovitelů přihlásit se do výběrového řízení, neboť ke změně podmínek realizace dané veřejné zakázky došlo až poté, co bylo výběrové řízení vyhlášeno a jeho vítěz byl vylosován. Pokud by ke změně podmínek došlo v době před vyhlášením výběrového řízení, nelze vyloučit, že by rekonstrukci komunikace se štěrkovým povrchem byla schopna realizovat jiná skupina zhotovitelů než tomu bylo v případě původního zadání s asfaltovým povrchem.

73. Změnou původních podmínek výběrového řízení a snížením ceny realizace akce ID 217D117006041 žalobkyně v případě této akce nedodržela zásadu transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, čímž porušila odstavec 1 Pokynů správce Podmínek, bod 5.

1. Zásad a § 6 zákona o veřejných zakázkách. Žalobkyně svým jednáním, kterým ve smyslu § 3 písm. e) rozpočtových pravidel neoprávněně použila prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu, porušila rozpočtovou kázeň dle § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech.

74. K žalobkyní namítanému formalistickému přístupu finančních orgánů krajský soud uvádí, že v daném případě byl postup správce daně i žalovaného plně na místě. Žalobkyně nebyla nucena vracet poskytnuté dotace z důvodu nějakého drobného „formálního“ pochybení, ale proto, že netransparentním způsobem zadala veřejnou zakázku v hodnotě miliónů korun. Krajský soud považuje bagatelizaci takového pochybení žalobkyní za zcela nepřípadnou.

75. V závěru žaloby je rozporována výše stanovených odvodů, které žalobkyně označila za nepřiměřené. V této souvislosti poukázala na účel poskytnutých dotací, kterým je náprava následků živelné katastrofy v podobě přívalových dešťů. Zmíněny byly historické konsekvence, vážící se k opakovaným povodním, které obec neustále zasahují a zapříčiňují nemalé výdaje z obecního rozpočtu.

76. Shora specifikovanými platebními výměry byly žalobkyni za porušení rozpočtové kázně v obou případech vyměřeny odvody ve výši 25 % poskytnuté dotace.

77. Dle ust. § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech činí odvod za porušení rozpočtové kázně v případech neuvedených písm. a) a b) tohoto ustanovení částku, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň.

78. V nyní projednávané věci byla výše odvodu správcem daně stanovena na základě judikaturou ustálené zásady proporcionality, a to s ohledem na závažnost konkrétního porušení rozpočtové kázně. Bylo zohledněno rovněž to, že prostředky z dotace byly využity pouze k deklarovanému účelu, na který byly poskytnuty. Rovněž byla vzata v úvahu skutečnost, že žalobkyně v průběhu celého řízení spolupracovala a správci daně předložila veškeré požadované doklady.

79. Ke stanovení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně je nutno konstatovat, že judikatura Nejvyššího správního soudu aplikovatelná v době vydání rozhodnutí finančních orgánů nebyla v tomto směru ustálená a existovalo tak několik více či méně restriktivních názorů. S ohledem na tuto nejednotnost judikatury byla věc usnesením prvního senátu Nejvyššího správního soudu dne 29. 11. 2017 postoupena rozšířenému senátu, který dne 30. 10. 2018 vydal pod č.j. 1 Afs 291/2017 – 33 usnesení v němž učinil následující závěry: „Každé porušení dotačních podmínek, které nejsou v rozhodnutí o poskytnutí dotace vymezeny jako méně závažné, zakládá porušení rozpočtové kázně [§ 3 písm. e) ve spojení s § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (rozpočtová pravidla), ve znění do 29. 12. 2011].“ K samotnému způsobu stanovení výše odvodu Nejvyšší správní soud dále uvedl: „Při stanovení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně je třeba vycházet ze zásady přiměřenosti, tedy rozumného vztahu mezi závažností porušení rozpočtové kázně a výší za ně předepsaného odvodu. Správce daně musí zvážit, zda je důvod k odvodu v plné výši čerpaných či poskytnutých prostředků státního rozpočtu, či pouze k odvodu odpovídajícímu závažnosti a významu porušení povinnosti (§ 44a odst. 4 rozpočtových pravidel, ve znění do 29. 12. 2011) a své rozhodnutí náležitě odůvodnit.“ V další právní větě pak Nejvyšší správní soud vyjádřil možnost stanovit odvod pouze v části dotace, pokud tu lze oddělit.

80. V nyní projednávané věci byla konstatována 2 pochybení žalobkyně, kdy první z nich spočívá v nezákonném rozdělení veřejných zakázek na dvě zakázky menšího rozsahu a druhé z nich představuje porušení zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. V obou případech není pochyb o tom, že byla ze strany žalobkyně porušena rozpočtová kázeň. Krajský soud shodně se správcem daně i s žalovaným nepovažuje uvedená porušení rozpočtové kázně za natolik závažná, aby odůvodňovala uložení odvodu v celé částce poskytnuté dotace. Je nutné přihlédnout především k tomu, že dotace byla žalobkyní použita ke stanovenému účelu. Na druhé straně, jak již soud uvedl shora, nelze jednání žalobkyně bagatelizovat, nejednalo se o pochybení formální. Naopak pochybení žalobkyně významným způsobem ovlivnila jednak podmínky provázející zadávání veřejných zakázek a jednak výběrové řízení na zhotovitele, přičemž je třeba mít na paměti, že se jednalo o zakázky v řádech milionů korun. Z tohoto důvodu se odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 25 % z poskytnuté dotace jeví jako zcela přiměřený a odpovídající závažnosti pochybení, kterých se žalobkyně dopustila.

81. Odůvodnění výše uložených odvodů ze strany správce daně i žalovaného shledal krajský soud ve světle názoru Nejvyššího správního soudu přezkoumatelným a zcela odpovídajícím okolnostem dané věci. Výše stanovených odvodů odpovídá závažnosti zjištěného porušení rozpočtové kázně i závěrům shora citovaného rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, přestože tyto závěry byly známy až po vydání rozhodnutí finančních orgánů.

82. Žalobkyně má navíc možnost na základě § 44a odst. 13 zákona o rozpočtových pravidlech, ve znění účinném ke dni rozhodování soudu, požádat příslušný finanční úřad o prominutí nebo částečné prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně.

83. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

84. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a § 110 odst. 3 věta první s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady přesahující rozsah jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení