51 Af 31/2016 - 36

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Město Český Krumlov, DIČ CZ00245836, sídlem v Českém Krumlově, Svornosti 1, zastoupeného JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou v Českém Krumlově, třída Míru 146, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, sídlem Brno, Masarykova 427/31, o žalobě proti rozhodnutím ze dne 13. 10. 2016, č.j. 45266/16/5000- 10610-701638 a č.j. 45267/16/5000-10610-701638, takto :

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce podal dne 16. 12. 2016 ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2016, č.j. 45266/16/5000-10610-701638, kterým bylo k odvolání žalobce potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, Územní pracoviště Český Krumlov ze dne 15. 3. 2016 č.j. 412401/16/2200-31471-305330, kterým správce daně žalobci doměřil penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně ve výši 181.500 Kč. Žalobou bylo dále napadeno rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2016 č.j. 45267/16/5000-10610-701638 (dále též „napadená rozhodnutí“), kterým bylo k jeho odvolání potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, Územní pracoviště Český Krumlov ze dne 15. 3. 2016 č.j. 412449/16/2200-31471-305330, kterým bylo žalobci doměřeno penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně ve výši 32.030 Kč. Žalobou je nejprve popsán skutkový stav, ze kterého se podává, že žalobci byla Ministerstvem kultury ČR poskytnuta dotace na projekt Revitalizace areálu klášterů v Českém Krumlově. V rámci realizace projektu byla žalobcem vyhlášena výběrová řízení, kromě zakázky týkající se výkonu TDI a inženýrské činnosti, kterou žalobce zadal na základě mandátní smlouvy spol. Českokrumlovský rozvojový fond, spol. s r. o. S ohledem na skutečnost, že žalobce následně v průběhu veřejnosprávní kontroly neprokázal výlučná majetková práva k uvedené společnosti, nebyl prokázán ani důvod, pro který nebylo vyhlášeno výběrové řízení na veřejnou zakázku. Prostředky z dotace v celkové výši 213.530 Kč (181.500 Kč z Národního fondu a 32.030 Kč ze státního rozpočtu) byly žalobci doměřeny odvody jako neoprávněný výdaj. Následně byly správcem daně vydány platební výměry, jimiž bylo vyměřeno penále za odvody za porušení rozpočtové kázně. Proti těmto platebním výměrům byla žalobcem podána odvolání, která byla žalobou napadenými rozhodnutími zamítnuta. Žalobce předně namítá porušení zákona daňovými orgány, dle jeho názoru mělo být, v souladu se zásadou ne bis in idem, rozhodnuto jak o samotném odvodu za porušení rozpočtové kázně, tak o penále za prodlení s úhradou tohoto odvodu vždy pouze jedním rozhodnutím. O jednom skutku, v podobě porušení rozpočtové kázně, a o stejné délce doby prodlení, v podobě prodlení s úhradou odvodu za porušení rozpočtové kázně, bylo rozhodnuto dvakrát, a to pokaždé jinak. Dle žalobce ani samotné platební výměry platby nerozlišují, jejich obsahem jsou shodné údaje k platbě včetně variabilních symbolů. Je na správci daně, aby rozdělení plateb na platbu směřující do státního rozpočtu a platbu směřující do Národního fondu, provedl sám. V daňovém řízení došlo k porušení § 7 odst. 2 a § 5 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), neboť dvojitým řízením o téže věci byl žalobce nepřiměřeně zatížen a zbytečně se mu tak zvýšily náklady, a to např. za právní zastoupení. Žalobce dále namítl nesprávně vyměřenou dobu penalizace, neboť délka této doby prodlení nebyla z jeho strany zaviněna. Žalobce k tomuto uvedl, že orgány veřejné správy (věřitel) nebyly schopny žalobci poradit, kam má finanční prostředky v podobě odvodu vrátit a v jaké době, byť prostřednictvím zaměstnanců Projektu žádal o poskytnutí těchto informací. Žalobce se tak nemohl po dobu, kdy od orgánů veřejné správy nedostal informaci o platebních podmínkách, dostat do prodlení, za která by měl platit napadená penále. V daném případě tak byl správcem daně nesprávně stanoven konec doby, za kterou bylo penále vyměřeno. Za zarážející žalobce označil skutečnost, že mu nebyla ze strany správce daně poskytnuta informace o platebních údajích plynoucích z žalovaným odkazovaného § 44a odst. 11 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění do 29. 12. 2011 (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“) dříve než v napadených rozhodnutích. Neposkytnutím těchto informací ze strany daňových orgánů bylo porušeno jeho právo na přiměřené poučení o právech a povinnostech, čímž byla způsobena délka prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně a v důsledku toho bylo způsobeno navýšení penále plynoucí z prodlení s úhradou odvodu. Žalobce závěrem konstatoval, že zákonná norma obsažená v ust. § 44a odst. 10 zákona o rozpočtových pravidlech je v rozporu s ústavním pořádkem, a to konkrétně s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Kogentní zákonná norma ust. § 44a odst. 10 zákona o rozpočtových pravidlech je koncipována na principu objektivní odpovědnosti bez ohledu na případné zavinění daňového subjektu. Je – li odvod za porušení rozpočtové kázně a penále za porušení rozpočtové kázně svým charakterem zákonným omezením vlastnického práva subjektu, nesmí být toto omezení zneužíváno k jiným účelům, než pro které bylo stanoveno. Ze všech uvedených důvodů navrhl žalobce napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. Žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost uplatněných námitek. K první žalobní námitce žalovaný konstatoval, že tato není srozumitelná a není z ní seznatelné právní nazírání žalobce na domnělé porušení zákona. Žalovaný dále zmínil platební výměry na odvody za porušení rozpočtové kázně (odvod do Národního fondu a odvod do státního rozpočtu) a na ně navazující platební výměry na penále za prodlení s úhradou uvedených odvodů. Každému rozhodnutí o odvodu odpovídá ze zákona plynoucí penále. Žalovaný odmítl porušení zásady ne bis in idem a stejně tak odmítl nehospodárnost postupu správce daně či nepřiměřené zatížení žalobce. K druhé žalobní námitce týkající se nesprávně stanovené doby prodlení žalovaný opět odkázal na dikci ust. § 44a odst. 7 zákona o rozpočtových pravidlech, podle něhož se penále počítá ode dne následujícího po dni, kdy došlo k porušení rozpočtové kázně, během této doby měl žalobce možnost využít zákonné prostředky ochrany proti nečinnosti daňových orgánů, pokud byl o této nečinnosti přesvědčen, tohoto však žalobce nevyužil. Žalovaný nemá zákonnou dispozici rozhodovat o tom, kdy je penále odvíjející se od porušení rozpočtové kázně v souladu s představami žalobce. Jediným zákonným prostředkem pro zmírnění odvodu či penále je žádost o prominutí odvodu či penále. Z daňového spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 23. 10. 2013 obdržel správce daně oznámení Ministerstva kultury o porušení rozpočtové kázně u projektu „Revitalizace areálu klášterů Český Krumlov“. K pochybení ze strany žalobce došlo mimo jiné také v případě, kdy jednu část zakázky na uvedeném projektu, na kterou byly poskytnuty dotace, nezadal prostřednictvím hospodářské soutěže a zadal ji na základě mandátní smlouvy jednomu subjektu, u kterého následně neprokázal podmínky, na základě kterých by tímto způsobem mohl postupovat. Žalobce v rámci takto zadané zakázky proplatil jejímu zhotoviteli faktury v celkové výši 213.530 Kč, z nichž první byla proplacena dne 18. 8. 2011 pod č. 100110309 ve výši 160.140 Kč. Dne 13. 12. 2013 byla správcem daně zahájena daňová kontrola žalobce, jejímž předmětem byly prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu na předfinancování výdajů, které měly být kryty prostředky z rozpočtu Evropské unie a prostředky poskytnutými ze státního rozpočtu na projekt „Revitalizace areálu klášterů Český Krumlov“. Rozsah kontroly byl omezen mimo jiné na ověření způsobilosti výdajů souvisejících s veřejnou zakázkou na výkon TDI a inženýrské činnosti zadané spol. Českokrumlovský rozvojový fond s r. o. Dne 17. 2. 2014 bylo správci daně ze strany žalobce předloženo Čestné prohlášení o skutečnostech podání na Centrum regionálního rozvoje pro účely daňového řízení datované ke dni 11. 2. 2014. Čestné prohlášení bylo učiněno p. M. Š. Z tohoto prohlášení se vyplývá, že M. Š. spolu s PhDr. O. H. a Ing. K. S., jako zástupci Města Český Krumlov, několikrát požádali Ministerstvo kultury o informaci týkající se vrácení prostředků, které v rámci dotací obdrželi, avšak žádné stanovisko jim zasláno nebylo. Dne 28. 11. 2013 s touto žádostí zástupci města oslovili dále zástupce Centra regionálního rozvoje, avšak tito zástupci písemnou podobu této žádosti odmítli převzít a zástupcům města tak ani ke dni 11. 2. 2014 nebyl poskytnut účet, kam by mohly být peněžní prostředky vráceny. Dále byla správci daně dne 5. 3. 2014 zaslána kopie žádosti Města Český Krumlov ze dne 28. 11. 2013 adresovaná Centru pro regionální rozvoj ČR, jejímž prostřednictvím bylo požádáno o sdělení, jakým způsobem, na jaký účet a v jaké výši mají být ze strany města zaslány prostředky poskytnuté mu v rámci dotace. Obsahem daňového spisu je dále Úřední záznam správce daně ze dne 27. 2. 2014, ze kterého se podává, že zástupkyně žalobce po ukončení ústního jednání, kde byla zahájena daňová kontrola, oslovila úřední osoby s dotazem, kam mají být vráceny peněžní prostředky specifikované ve výše uvedeném prohlášení. Úřední orgány měly zástupkyni žalobce k tomuto sdělit, že účty týkající se odvodů za porušení rozpočtové kázně jsou uvedeny na internetových stránkách finanční správy, ovšem zatím byla daňová kontrola pouze zahájena a není známo, zda k porušení rozpočtové kázně došlo. Zástupkyně žalobce k tomuto uvedla, že uvedené účty jsou sankční a žalobce si přeje prostředky vrátit na účet Ministerstva kultury a Centra pro regionální rozvoj, ne na sankční účty finančního úřadu. Zprávou o daňové kontrole správce daně ze dne 21. 12. 2015 bylo mimo jiné konstatováno, že žalobce porušil podmínku Rozhodnutí o poskytnutí dotace, když při realizaci projektu nezadal část veřejné zakázky týkající se výkonu TDI a inženýrské činnosti v souladu se zákonem o veřejných zakázkách. Ze strany žalobce tak došlo k neoprávněnému použití prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu na předfinancování výdajů, které mají být kryty prostředky z rozpočtu Evropské unie, a prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu. Správce daně dále znázornil tabulku obsahující odvody do státního rozpočtu a do Národního fondu, které byly vyměřeny podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech. Z uvedených tabulek se podává, že k porušení rozpočtové kázně žalobcem došlo v celkové částce 213.530 Kč, přičemž odvod do státního rozpočtu (15 %) činí částku 32.030 Kč a odvod do Národního fondu (85 %) činí částku 151.500 Kč. Daňová kontrola byla ukončena projednáním zprávy o daňové kontrole dne 21. 12. 2015 č.j. 1856835/15/2200-31471-305330 a podpisem protokolu k projednání zprávy o daňové kontrole. Žalobce ve vyjádření ke kontrolnímu zjištění obsaženému ve výše uvedené zprávě o daňové kontrole uvedl, že opakovaně žádal Ministerstvo kultury i územní pracoviště finančního úřadu o informaci kam, a na který účet, má poskytnuté prostředky z dotace vrátit, žádné sdělení či stanovisko k tomuto však neobdržel. Odvod je žalobce i nadále připraven uhradit, proti případně uloženému penále se však žalobce bude bránit. Platebním výměrem správce daně ze dne 13. 1. 2016 č. 14/2016 (č.j. 26209/16/2200- 31471-305330) na odvod za porušení rozpočtové kázně byl žalobci vyměřen odvod do Národního fondu ve výši 181.500 Kč. Z obsahu tohoto platebního výměru na odvod se podává, že daň je splatná do 15 dnů ode dne právní moci tohoto platebního výměru (§ 139 odst. 3 daňového řádu), a to na specifikovaný účet Finančního úřadu pro Jihočeský kraj č. 5776-77627231/0710, IBAN: CZ18 0710 0057 7600 7762 7231, BIC: CNBACZPP, KS: 1148, VS: 00245836. Platebním výměrem správce daně ze dne 13. 1. 2016 č. 15/2016 (č.j. 26234/16/2200- 31471-305330) na odvod za porušení rozpočtové kázně byl žalobci vyměřen odvod do státního rozpočtu ve výši 32.030 Kč. Z obsahu tohoto platebního výměru na odvod se podává, že daň je splatná do 15 dnů ode dne právní moci tohoto platebního výměru (§ 139 odst. 3 daňového řádu), a to na specifikovaný účet Finančního úřadu pro Jihočeský kraj č. 4722- 77627231/0710, IBAN: CZ85 0710 0047 2200 7762 7231, BIC: CNBACZPP, KS: 1148, VS: 00245836. Platebním výměrem správce daně ze dne 15. 3. 2016 č. 48/2016 (č.j. 412401/16/2200- 31471-305330) na penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 19. 8. 2011 do 21. 1. 2016 bylo žalobci podle § 44a odst. 7 zákona o rozpočtových pravidlech vyměřeno penále ve výši 181.500 Kč. Platebním výměrem správce daně ze dne 15. 3. 2016 č. 49/2016 (č.j. 412449/16/2200- 31471-305330) na penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 19. 8. 2011 do 21. 1. 2016 bylo žalobci podle § 44a odst. 7 zákona o rozpočtových pravidlech vyměřeno penále ve výši 32.030 Kč. Proti platebním, výměrům správce daně č. 48/2016 a 49/2016 bylo žalobcem dne 5. 4. 2016 podáno odvolání. Žalobce prostřednictvím tohoto odvolání namítl, že z jeho strany nedošlo k zavinění prodlení s vrácením finančních prostředků, když opakovaně orgány veřejné správy (Ministerstvo kultury a Centrum pro regionální rozvoj) požádal o sdělení platebních údajů, kam mají být odvody zaplaceny, avšak tyto údaje mu nebyly sděleny. Z uvedeného důvodu není spravedlivé, aby mu bylo vyměřováno penále, byť jeho vyměření není na libovůli správce daně. Povinnost platit penále je v daném případě nepřiměřenou tvrdostí zákona. Odvolání žalobce proti platebnímu výměru ze dne 15. 3. 2016 č. 48/2016 bylo zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 13. 10. 2016 č.j. č.j. 45266/16/5000-10610-701638. Odvolání žalobce proti platebnímu výměru č. 49/2016 bylo zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 13. 10. 2016 č.j. 45267/16/5000-10610-701638. Žalovaný v odůvodnění napadených rozhodnutí uvedl, že žalobce měl možnost prostředky vrátit dle § 44a odst. 3 zákona o rozpočtových pravidlech na příslušný účet správce daně. Správce daně v průběhu daňové kontroly daňovým subjektům nesděluje výši porušení rozpočtové kázně, když toto může učinit až po projednání zprávy o daňové kontrole, kdy je výše rozpočtové kázně bezpečně stanovena. Pokud žalobce hodlal poskytnuté prostředky vrátit dříve, měl tuto možnost před vydáním platebních výměrů na odvod za porušení rozpočtové kázně, a to na účet správce daně, který je veřejně dostupný. Žalobci byla známa i čerpaná částka dotace včetně jednotlivých podílů poskytnutých ze státního rozpočtu a z Evropského fondu pro regionální rozvoj, rozdělení odvodu ve smyslu § 44a odst. 6 zákona o rozpočtových pravidlech bylo zjistitelné rovněž cestou veřejně dostupných zdrojů. Správce daně je při vyměření penále za prodlení s úhradou odvodu za porušení rozpočtové kázně povinen postupovat dle zákona. Pokud nabyl platební výměr na odvod právní moci, přistoupí správce daně k vyměření penále a postupuje v souladu s právními předpisy a judikaturou. Z ust. § 44a odst. 11 zákona o rozpočtových pravidlech vyplývá, že jsou to pouze finanční úřady, kdo je oprávněn konstatovat porušení rozpočtové kázně a kdo je oprávněn vyměřit odvod a penále, finanční úřady současně spravují účty k těmto odvodům a penále. Porušitel rozpočtové kázně nemůže odvody vracet na účty poskytovatele, z § 44a odst. 3 zákona o rozpočtových pravidlech vyplývá, že musí být vráceny na účet správce daně. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1Afs 53/2013 – 33 vyplývá, že za porušení rozpočtové kázně je daňový subjekt povinen uhradit odvod na účet správce daně již v momentě, kdy dojde k porušení rozpočtové kázně. Výše penále je upravena v ust. § 44a odst. 7 zákona o rozpočtových pravidlech, penále se dle tohoto ustanovení počítá ode dne následujícího po dni, kdy došlo k porušení rozpočtové kázně, tedy ode dne 19. 8. 2011 do dne, kdy byly prostředky vráceny, tedy do 21. 1. 2016. Žalobce by nebyl v prodlení s úhradou odvodu pouze v případě, kdy by odvod zaplatil v den, kdy došlo k porušení rozpočtové kázně, tedy dne 18. 8. 2011. Žalobce toto neučinil, přestože měl možnost si platební údaje zjistit na veřejně dostupných místech (webové stránky, telefonní linka, finanční úřady). Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v rozhodné době. Krajský soud rozhodl při jednání dne 24. 1. 2018 v nepřítomnosti žalobce. Žalovaný při jednání setrval na svých stanoviscích. Právní zástupkyně žalobce během jednání doplnila žalobu, uvedla, že daňové orgány svým jednáním porušily právo žalobce na řádnou správu zakotvené v čl. 41 Listiny základních práv EU 2012/C 326/02 a rovněž ust. § 8 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Žaloba není důvodná. Krajský soud se předně zabýval námitkou žalobce, podle které došlo v daňovém řízení k porušení zásady ne bis in idem, když o odvodu za porušení rozpočtové kázně a stejně tak o penále za prodlení s úhradou odvodu mělo být rozhodnuto jediným rozhodnutím, neboť se jednalo o jeden skutek. Tímto dvojitým řízením o téže věci byl žalobce nepřiměřeně zatížen a zbytečně se mu tak zvýšily náklady např. v případě právního zastoupení. V průběhu daňového řízení bylo konstatováno pochybení žalobce, kterému byly poskytnuty dotace na akci „Revitalizace areálu klášterů Český Krumlov“. Žalobce na jednu z částí zakázky (TDI a inženýrské činnosti) nevypsal hospodářskou soutěž a tuto část zakázky zadal spol. Českokrumlovský rozvojový fond s r. o. Tímto postupem žalobce došlo k porušení rozpočtových pravidel dle ust. § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech a žalobci byl platebním výměrem správce daně ze dne 13. 1. 2016 č. 14/2016 (č.j. 26209/16/2200-31471-305330) stanoven odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 181.500 Kč. Platebním výměrem správce daně ze dne 13. 1. 2016 č. 15/2016 (č.j. 26234/16/2200-31471-305330) byl žalobci vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 32.030 Kč. Platebním výměrem správce daně ze dne 15. 3. 2016 č. 48/2016 (č.j. 412401/16/2200- 31471-305330) bylo žalobci vyměřeno penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 19. 8. 2011 do 21. 1. 2016 ve výši 181.500 Kč. Platebním výměrem správce daně ze dne 15. 3. 2016 č. 49/2016 (č.j. 412449/16/2200- 31471-305330) bylo žalobci vyměřeno penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 19. 8. 2011 do 21. 1. 2016 ve výši 32.030 Kč. Podle zásady ne bis in idem je vyloučeno, aby byla jedna a tatáž věc projednávána z jednoho a téhož důvodu ve stejném čase dvakrát. Z žalobní námitky je zřejmé, že žalobce namítá nesprávně vedené dvojité řízení, které bylo dle jeho názoru vedeno o téže věci. S uvedeným názorem žalobce se krajský soud neztotožňuje, neboť s ohledem na původ finančních prostředků, které byly poskytnuty jednak ze státního rozpočtu a jednat z Národního fondu, nelze konstatovat, že se jednalo o totožnou věc. Dle ust. § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech je porušením rozpočtové kázně neoprávněné použití finančních prostředků státního rozpočtu, státního fondu, Národního fondu nebo státních finančních aktiv jejich příjemcem. V projednávané věci se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně neoprávněným použitím finančních prostředků ze státního rozpočtu a dále porušení rozpočtové kázně se žalobce ze stejného důvodu dopustil použitím finančních prostředků z Národního fondu. Dle ust. § 44a odst. 6 zákona o rozpočtových pravidlech platí, že při neoprávněném použití prostředků dotace nebo návratné finanční výpomoci, jejíž součástí byly prostředky podle § 44 odst. 2 písm. b), d) nebo f), nebo při zadržení takové návratné finanční výpomoci se odvod za porušení rozpočtové kázně rozdělí na odvod pro státní rozpočet a odvod pro rezervní fond organizační složky státu, která dotaci nebo návratnou finanční výpomoc poskytla, nebo pro Národní fond ve stejném poměru, v jakém tato dotace nebo návratná finanční výpomoc byla z těchto prostředků složena [§ 14 odst. 3 písm. h) a § 44 odst. 6]. Obdržel-li porušitel rozpočtové kázně na stejný účel více dotací nebo návratných finančních výpomocí, počítá se tento poměr z celkové částky, a to ke dni neoprávněného použití. Smyslem dotačního programu je poskytnout finanční prostředky za nějakým konkrétním účelem z nějakého konkrétního zdroje. V projednávané věci byly žalobci tyto finanční prostředky poskytnuty v rámci předfinancování jeho projektu ze dvou různých zdrojů, a to ze státního rozpočtu (15 %) a z Národního fondu (85 %). Odvod byl žalobci vyměřen za porušení rozpočtové kázně, a to ve vztahu k hospodaření s prostředky, které byly žalobci poskytnuty ze státního rozpočtu. Žalobci byl dále vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně, a to ve vztahu k hospodaření s prostředky poskytnutými z Národního fondu. Z uvedeného je zřejmé, že se nejedná o totožnou věc, neboť předmětem řízení jsou rozdílné zdroje finančních prostředků, které žalobce použil neoprávněně, když je vyplatil subjektu, kterému byla zadána zakázka v rozporu s pravidly poskytnutí těchto prostředků. Správce daně v souladu s výše citovaným ust. § 44a odst. 6 zákona o rozpočtových pravidlech rozdělil odvod za porušení rozpočtové kázně v celkové částce 231.530 Kč, týkající se dotace, jejíž součástí byly prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu na předfinancování výdajů, které mají být kryty prostředky z rozpočtu Evropské unie a prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu, na odvod do Národního fondu v částce 181.500 Kč (85 % prostředky z Evropského fondu pro regionální rozvoj) a na odvod do státního rozpočtu (15 % prostředky národního spolufinancování ze státního rozpočtu), a to v poměru, v jakém byla dotace z těchto prostředků poskytnuta. Za porušení rozpočtových pravidel byly žalobci uloženy dva odvody vztahující se ke dvěma zdrojům finančních prostředků, kdy z každého z nich se odvíjelo penále, jenž sledovalo osud daného odvodu. Správce daně postupoval v souladu s ust. § 44a odst. 6 zákona o rozpočtových pravidlech, když rozdělil odvody za porušení rozpočtové kázně na odvod plynoucí do Národního fondu a na odvod plynoucí do státního fondu. Námitka žalobce nebyla shledána důvodnou. Žalobce dále namítl nesprávně vyměřenou dobu penalizace, neboť délka této doby prodlení nebyla z jeho strany zaviněna. Žalobci nebylo orgány veřejné správy k jeho žádostem činěným v průběhu daňového řízení sděleno, kam a v jaké výši mají být předmětné odvody uhrazeny. Žalobce se tak nemohl po dobu, kdy od orgánů veřejné správy nedostal informaci o platebních podmínkách, dostat do prodlení, za která by měl platit napadená penále. Žalobci byla rozhodnutím ze dne 31. 5. 2010 poskytnuta dotace na projekt „Revitalizace areálu klášterů Český Krumlov“. V rámci realizace tohoto projektu žalobce zadal jednu část zakázky subjektu, aniž by na tuto část projektu byla vyhlášena veřejná soutěž. Tomuto zhotoviteli pak proplatil za vykonanou práci částku v celkové výši 213.530 Kč, kdy první faktura byla tomuto zhotoviteli proplacena dne 18. 8. 2011 ve výši 160.140 Kč. Dne 21. 10. 2013 vydalo Ministerstvo kultury oznámení o porušení rozpočtové kázně u projektu žalobce. Na základě tohoto oznámení byla správcem daně dne 13. 12. 2013 zahájena daňová kontrola, která byla ukončena projednáním Zprávy o daňové kontrole dne 21. 12. 2015. Dne 13. 1. 2016 byly vydány platební výměry na odvod za porušení rozpočtové kázně. Dne 15. 3. 2016 byly vydány platební výměry na penále za prodlení s úhradou odvodu za porušení rozpočtové kázně. Z ust. § 44a odst. 7 zákona o rozpočtových pravidlech vyplývá, že za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně podle odstavce 4 písm. b) a c) je porušitel rozpočtové kázně povinen zaplatit penále ve výši 1 promile z částky odvodu za každý den prodlení, nejvýše však do výše tohoto odvodu. Penále se počítá ode dne následujícího po dni, kdy došlo k porušení rozpočtové kázně, do dne, kdy byly prostředky odvedeny nebo u návratných finančních výpomocí vráceny nebo nevyplaceny postupem podle odstavce 5 písm. b). Příjemce penále je stejný jako příjemce odvodu s výjimkou případů, kdy příjemcem odvodu je Národní fond. V těchto případech je příjemcem penále státní rozpočet [§ 6 odst. 1 písm. n)]. Penále, které v jednotlivých případech nepřesáhne 500 Kč, se nevyměří. Ke vzniku povinnosti k úhradě odvodu za porušení rozpočtové kázně se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 25. 6. 2009 č.j. 5Afs 70/2008 – 152 (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na webové adrese www.nssoud.cz), kde uvedl: „Úhrada odvodu za porušení rozpočtové kázně dříve, než byl vydán platební výměr na tento odvod, znamená tedy pro stěžovatele výhodu v podobě nižšího penále, neboť se tím zkrátila doba penalizace. Neznamená to však, že by správce daně nebyl po této úhradě oprávněn vydat platební výměr, jímž tento odvod, byť již stěžovatelem zaplacený, vyměří, ani že by nebyl oprávněn následným platebním výměrem vyměřit stěžovateli za dobu od porušení rozpočtové kázně do zaplacení odvodu penále.“ Povinnost hradit odvod za porušení rozpočtových pravidel se tudíž váže ke dni, kdy došlo k porušení rozpočtových pravidel. Penále se pak počítá ode dne následujícího po dni, kdy k porušení rozpočtové kázně došlo. V projednávané věci došlo k porušení rozpočtové kázně dnem 18. 8. 2011, kdy byly ze strany žalobce poprvé neoprávněně vyplaceny prostředky dotace. K tomuto dni žalobce mohl zaplatit odvod za porušení rozpočtové kázně. Ode dne 19. 8.2011 se žalobce dostal do prodlení s úhradou odvodu za porušení rozpočtové kázně. Žalobce totiž měl možnost uhradit odvod již dnem porušení rozpočtové kázně, pokud by si tohoto porušení byl vědom. Pokud by k tomuto skutečně došlo a žalobce by uhradil odvod ke dni, kdy došlo k porušení rozpočtové kázně, penále za prodlení s úhradou odvodu, by nevznikla. Výše odvodu lze pro daný případ stanovit na základě § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech, podle něhož činí odvod za porušení rozpočtové kázně částku, v jaké byla rozpočtová kázeň porušena. Z dikce ust. § 44a odst. 3 zákona o rozpočtových pravidlech vyplývá, že porušitel je povinen odvod provést prostřednictvím místně příslušného správce daně. Žalobce tak měl možnost odvod za porušení rozpočtové kázně odvézt již dnem jejího porušení, a to ve výši odpovídající částce, v jaké byla rozpočtová kázeň porušena, jak plyne z uvedeného ust. § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech. Žalobce měl možnost tento odvod provést na účet místně příslušného správce daně, jak plyne z uvedeného ust. § 44a odst. 3 téhož zákona. Číslo účtu správce daně a případně další platební údaje měl žalobce možnost zjistit, pokud by příslušného správce daně kontaktoval či prostřednictvím veřejně dostupných internetových stránek finanční správy. Pokud žalobce v průběhu daňového řízení opakovaně oslovoval Ministerstvo kultury či Centrum pro regionální rozvoj s žádostmi o poskytnutí údajů o výši odvodu a o platebních údajích pro jeho úhradu nelze než konstatovat, že to byl pouze jeho nesprávný postup, když uvedené informace vyplývají přímo ze zákona. K tomuto lze pouze připomenout klasickou právní zásadu vigilantibus iura scripta sunt („právo přeje bdělým, nechť každý si střeží svá práva“), která bezpochyby platí i v daňovém řízení. Pokud je ze zákona zřejmé, že odvod za porušení rozpočtové kázně provádí porušitel prostřednictvím místně příslušného správce daně, nevidí krajský soud důvod, proč se žalobce obracel se žádostí týkající se odvodu na Ministerstvo kultury či na Centrum pro regionální rozvoj. Jak navíc vyplývá z úředního záznamu správce daně ze dne 27. 2. 2014, sama právní zástupkyně byla k tomuto dni seznámena se skutečností, že odvod má být uhrazen číslo účtu správce daně, které je uvedeno na internetových stránkách finanční správy. Zástupkyně žalobce však toto odmítla s tím, že se jedná o sankční účty správce daně, na které si žalobce nepřeje odvod uhradit, když jeho přáním je zaplatit odvod na účet Ministerstva kultury a Centra pro regionální rozvoj. Za této situace žalobce nemůže vznášet námitku, že o platebních údajích týkajících se odvodů nevěděl a nebyly mu sděleny. Z uvedeného záznamu vyplývá, že žalobce pouze neměl vůli odvody za porušení rozpočtové kázně uhradit správci daně. Toto je však pouze libovůlí žalobce a jeho postup, kterým odmítá respektovat dikci zákona, nelze klást k tíži správce daně či žalovaného. Správce daně při zjištění porušení rozpočtové kázně postupoval v souladu s právními předpisy a po nabytí právní moci platebního výměru na odvod za porušení rozpočtové kázně přistoupil k vyměření penále. Krajský soud se neztotožnil ani se závěrem žalobce, podle kterého je norma obsažená v ust. § 44a odst. 10 zákona o rozpočtových pravidlech v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, když je dle žalobce postavena na principu objektivní odpovědnosti daňového subjektu bez ohledu na jeho případné zavinění. Soud na tomto místě poznamenává, že žalobce předmětnou námitku koncipoval ve vztahu k aktuálnímu znění zákona o rozpočtových pravidlech, přičemž tento zákon v jeho rozhodném znění, tedy ve znění účinném do 29. 12. 2011, upravoval podmínky pro uložení penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně v § 44a odst. 7 zákona o rozpočtových pravidlech. Podle ust. § 44a odst. 10 zákona o rozpočtových pravidlech, v aktuálním znění, platí, že za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně je porušitel rozpočtové kázně povinen zaplatit penále ve výši 1 promile z částky odvodu za každý den prodlení, nejvýše však do výše tohoto odvodu. Penále se počítá ode dne následujícího po dni, kdy došlo k porušení rozpočtové kázně, do dne, kdy byly prostředky odvedeny nebo u návratných finančních výpomocí vráceny. Příjemce penále je stejný jako příjemce odvodu s výjimkou případů, kdy příjemcem odvodu je Národní fond. V těchto případech je příjemcem penále státní rozpočet [§ 6 odst. 1 písm. n)]. Penále, které v jednotlivých případech nepřesáhne 500 Kč, se nevyměří. Dle čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod platí, že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Podstatou § 44a odst. 10 zákona o rozpočtových pravidlech je nastavení podmínek, za jejichž splnění lze po daňovém subjektu požadovat penále za prodlení s úhradou odvodu za porušení rozpočtové kázně. Penále tak na základě tohoto ustanovení lze požadovat, pokud daňový subjekt neuhradí odvod za porušení rozpočtové kázně ke dni, kdy k jejímu porušení došlo. Tato penále tak sledují osud platby za odvod za porušení rozpočtové kázně a svým charakterem mají sankční povahu. Penále není sankcí (v širším slova smyslu) za porušení rozpočtové kázně, jako je tomu v případě odvodu, nýbrž sankcí za neprovedení odvodu v zákonem předpokládané době. Penále je příslušenstvím odvodu za porušení rozpočtové kázně (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. 1 Afs 53/2013 – 33). Z této sankční povahy vyplývá, že jejím účelem je zasáhnout majetkovou sféru daňového subjektu v případě, kdy včas neuhradí odvod za porušení rozpočtové kázně. Pokud je žalobou namítána absence liberačních důvodů a objektivní odpovědnost za prodlení, pak soud k tomuto dodává, že prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně nelze ztotožňovat se správními delikty, na které se subsidiárně aplikují ustanovení správního řádu. Krajský soud neshledal citované ust. § 44a odst. 10 zákona o rozpočtových pravidlech v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Z dikce tohoto zákonného ustanovení nevyplývá, že by jím bylo zneužíváno účelu, než pro který bylo stanoveno. Účelem tohoto ustanovení je nastavit podmínky, za nichž lze uložit daňovému subjektu sankci v podobě penále za opožděnou úhradu odvodu za porušení rozpočtové kázně. Správce daně postupoval zcela v souladu s tímto zákonným ustanovením, pokud žalobci vyměřil penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtových pravidel. Tímto postupem správce daně nebylo jakkoliv zneužito účelu tohoto zákonného ustanovení. Pokud žalobce nepostupoval v souladu se zákonem [§ 44a odst. 4 písm. c) a § 44 odst. 3 zákona o rozpočtových pravidlech] a dokonce trval na úhradě penále jiným veřejným orgánům (viz úřední záznam z jednání před správcem daně ze dne 27. 2. 2014), nelze z tohoto jeho jednání dovozovat zneužití účelu ustanovení § 44a odst. 7 zákona o rozpočtových pravidlech, kterým byly stanoveny podmínky uložení penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtových pravidel. Žalobce měl možnost zjistit výši odvodu i platební údaje ze zákona o rozpočtových pravidlech a také komunikací se správcem daně. Toto však neučinil a jeho další postup nelze klást k tíži správce daně, který postupoval v souladu se zákonem. Pokud žalobce považuje povinnost platit penále za nepřiměřenou tvrdost zákona, má právo využít možnosti dle ust. § 44a odst. 12 zákona o rozpočtových pravidlech a požádat Generální finanční ředitelství o prominutí nebo částečné prominutí penále. Námitkami, jimiž byla žaloba doplněna, vznesenými zástupkyní žalobce během soudního jednání, se soud z důvodu uplynutí lhůty pro podání žaloby ve smyslu ust. § 71 odst. 2 s. ř. s., nezabýval. Na základě výše citovaných důvodů shledal krajský soud žalobu nedůvodnou a na podkladě § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem a žalovaný je ani nepožadoval. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.

Poučení