51 C 76/2021 - 93

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Zdeňkem Sýsem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] Bytem [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Anonymizováno] - [Jméno žalovaného], IČO: [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o určení existence věcného břemene takto:

Výrok

I. Žalobní návrh, kterým se žalobce domáhá určení, že [právnická osoba], IČ [IČO], [adresa] [hodnota][adresa], svědčilo ke dni 4.3.2003 právo odpovídající věcnému břemeni užívání k pozemkům parc. č. [hodnota], ostatní plocha; parc. č. [hodnota], ostatní plocha; parc. č. [hodnota], ostatní plocha; parc. č. [hodnota], ostatní plocha; parc. č. [hodnota], ostatní plocha; parc. č. [hodnota], ostatní plocha; parc. č. [hodnota], ostatní plocha; parc. č. [hodnota], ostatní plocha; parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba s č. p. [hodnota], jiná stavba; parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba bez č. p./č. e., jiná stavba; vše v k.ú. [jméno FO] v obci [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], spočívající v užívání pozemků pro svou potřebu a potřeby vyplývající z potřeb daného závodu a předmětu činnosti se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobním návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 30.6.2021 a doplněným 6.9.2021 se žalobkyně domáhala u zdejšího soudu určení, že [právnická osoba], IČ [IČO], [adresa] [hodnota][adresa] svědčilo ke dni 4.3.2003 právo odpovídající věcnému břemeni užívání k pozemkům specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, spočívající v užívání pozemků pro svou potřebu a potřebu vyplývající z potřeb daného závodu a předmětu činnosti. Svou žalobu odůvodnila tím, že je právní nástupkyní [tituly před jménem] [jméno FO], narozeného 12.5.1951, zemřelého dne 7.9.2012, posledně bytem [adresa], který byl podnikatelem a který podnikal pod obchodní firmou [právnická osoba], IČ 449876, s místem podnikání na adrese [adresa] [hodnota][adresa] a s předmětem podnikání „opravy motorových vozidel“, „silniční motorová doprava-nákladní“. V žalobě uvedla, že [tituly před jménem] [jméno FO] na základě kupní smlouvy ze dne 3.3.1993 uzavřené s [právnická osoba], se stal vlastníkem dopravního střediska spolu se všemi součástmi a příslušenstvím, které užíval k předmětnému podnikání až do své smrti dne 7.9.2012. Na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13.3.2020, č.j. [spisová značka] nabyla podnik zůstavitele společně se všemi právy a povinnostmi a věcmi sloužícími podnikateli k jeho činnosti žalobkyně. Žalobkyně upřesnila, že žalovaná je vlastníkem těchto pozemků: - parc. č. [hodnota], ostatní plocha, - parc. č. [hodnota], ostatní plocha, - parc. č. [hodnota], ostatní plocha, - parc. č. [hodnota], ostatní plocha, - parc. č. [hodnota], ostatní plocha, - parc. č. [hodnota], ostatní plocha, - parc. č. [hodnota], ostatní plocha, - parc. č. [hodnota], ostatní plocha, - parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba s č. p. [hodnota], jiná stavba - parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba bez č. p./č. e., jiná stavba, vše v k.ú. [jméno FO] v obci [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. Žalobkyně dále uvedla, že vlastníkem předmětných staveb č. p. [hodnota] na pozemku parc. č. [hodnota], a stavby bez č. p./č. e. na pozemku parc. č. [hodnota], tvořících součást podniku zůstavitele, je v současné době žalobkyně. Žalobkyně svůj žalobní návrh opírá o to, že dopravní středisko přešlo do vlastnictví [tituly před jménem] [jméno FO] na základě kupní smlouvy ze dne 3.3.1993, uzavřené s [právnická osoba], a to se všemi součástmi a příslušenstvím. V čl. 2 odst. 1 písm. f) uvedené kupní smlouvy bylo uvedeno, že na nabyvatele přecházejí veškerá práva a povinnosti vyplývající z hospodářských smluv (specifikovaných v příloze č. [hodnota] kupní smlouvy) uzavřených s Obvodním národním výborem IV [adresa], a to konkrétně Hospodářské smlouvy o odevzdání pozemku do bezplatného trvalého užívání ze dne 22.12.1973, č. j. [Anonymizováno], a Hospodářské smlouvy o odevzdání pozemku do bezplatného užívání ze dne 3.2.1976, č. j. [Anonymizováno]. Žalobkyně uvedla, že na základě těchto smluv na původního trvalého uživatele přešla všechna práva a povinnosti vyplývající z užívání pozemku, přičemž trvalý uživatel byl oprávněn pozemky užívat ke stanovenému účelu. Tato oprávnění pak na základě shora jmenované kupní smlouvy přešla na [tituly před jménem] [jméno FO], a to na základě shora specifikovaných ustanovení kupní smlouvy.

2. Žalobkyně uvedla, že [tituly před jménem] [jméno FO] po zániku institutu práva trvalého užívání předmětné nemovitosti nadále po léta trvale užíval a má za to, že nabyl vydržením právo odpovídající věcnému břemeni užívání ve smyslu ust. § 151n a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. s tím, že dle žalobkyně byla držba řádná, poctivá a pravá, přičemž byl [tituly před jménem] [jméno FO] po celou dobu užívání pozemků v dobré víře v to, že mu vykonávané právo svědčí, neboť na základě shora uvedené kupní smlouvy se stal trvalým uživatelem pozemků, přičemž tento důvod žalobkyně považuje za přesvědčivý. [tituly před jménem] [jméno FO] pozemky užíval po dobu více jak 10 let a za užívání pozemků po něm nebyla vlastníkem pozemků nikdy požadována jakákoliv úhrada. [tituly před jménem] [jméno FO] byl o oprávněnosti výkonu práva přesvědčen na základě uvedené kupní smlouvy a dále nebyly objektivní skutečnosti, které by mohly vyvolat důvodné pochybnosti o oprávněnosti výkonu daného práva.

3. Pokud jde o naléhavý právní zájem, pak tento žalobkyně spatřovala v tom, že bez vyřešení otázky vydržení práva odpovídající věcnému břemeni užívání je ohroženo její právo pokojně předmětné pozemky užívat, přičemž v tomto směru poukázala na řízení o vydání bezdůvodného obohacení, když konkrétně specifikovala spisové značky 55 C 161/2007, 218 C 2/2009, 249 C 192/2010, 263 C 255/2011, 42 C 115/2012, 16 C 232/2014, 116 C 206/2014, 49 C 242/2016, 34 C 1/2019, 248 C 13/2020.

4. Žalovaná se k podanému žalobnímu návrhu vyjádřila tak, že žalobkyně řádně neosvětlila svůj naléhavý právní zájem na určení práva ve smyslu § 80 o.s.ř. Přičemž otázka případné existence vydržení užívacího práva bude řešena ve sporech o vydání bezdůvodného obohacení k námitkám žalobkyně. Dále namítala, že k případnému tvrzenému vydržení věcného práva otcem žalobkyně nemohlo dojít, neboť nebyl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu právo náleží, přičemž nelze vycházet jen z posouzení a subjektivních představ jako držitele, ale dobrá víra musí být v dané věci posuzována i z hlediska zda držitel při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu požadovat, měl nebo mohl mít pochybnosti, že užívá tyto pozemky oprávněně a že mu právo užívání pozemků vzniklo. V této souvislosti odkázala strana žalovaná na rozsudek Nejvyššího soudu ČR č.j. 22 Cdo 41/2009. Dále žalovaná poukázala na právní úpravu obsaženou v ust. § 70 zákona č. 109/1964 Sb., Hospodářský zákoník a ust. § 10 prováděcí vyhlášky č. 104/1966 Sb. z něhož vyplývá, že nemovitý národní majetek mohl být odevzdán bezplatně do trvalého užívání jen jiným socialistickým organizacím než státním, zejména družstevním nebo společenským. Trvalý uživatel, jemuž byla část národního majetku odevzdána do trvalého užívání, byl oprávněn a zároveň povinen užívat jej jen k účelu, k němuž byl odevzdán. Jakákoli dispozice s přenechaným majetkem trvalému uživateli nepříslušela. Majetek odevzdaný do trvalého užívání mohl být organizaci odňat, pokud neplnila povinnost trvalého uživatele. V daném případě právo trvalého užívání svědčilo i po prodeji dopravního střediska spotřebnímu družstvu KONZUM BRNO a vzhledem k tomu, že již nadále nebyly odevzdané pozemky tímto družstvem užívány k účelu, ke kterému byly do trvalého užívání odevzdány, bylo rozhodnutím č.j. Fin.II/1899/94/676/95/Má ze dne 16. 8. 1995 právo trvalého užívání ke dni 31. 8. 1995 spotřebnímu družstvu KONZUM BRNO odňato. Přičemž o této skutečnosti byl ze strany Okresního úřadu Brno – venkov písemně informován informován dopisem ze dne 16. 8. 1995 adresovaným manželům [jméno FO]. Dne 29. 11. 1999 pak měl [tituly před jménem] [jméno FO] dokonce uzavřít s Okresním úřadem Brno-venkov nájemní smlouvu, a to na pozemky p. č. [hodnota] a [hodnota] v k. ú. [jméno FO] (dnes součást parc. č. [hodnota]), které byly zastavěny montovanými garážemi. Smlouva o pronájmu pozemků byla uzavřena na dobu určitou od 1. 11. 1999 do 31. 12. 2004 a [tituly před jménem] [jméno FO] platil Okresnímu úřadu Brno-venkov nájemné. Ostatní pozemky nebyly v té době smluvně ošetřeny, ale za jejich užívání bylo požadováno bezdůvodné obohacení, které [tituly před jménem] [jméno FO] nikdy nezaplatil. Nájem sjednaný dle výše citované nájemní smlouvy skončil uplynutím doby uvedené ve smlouvě, k obnovení nájmu dle § 676 odst. 2 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) nedošlo s ohledem na úspěšnou žalobu o vyklizení nemovitosti vedenou u Městského soudu v Brně pod spis. zn. 17 C 32/2005. Není tedy pravdou, že [tituly před jménem] [jméno FO] od roku 1993 po celou dobu nerušeně užíval předmětné pozemky. Naopak mu bylo opakovaně zdůrazňováno, že je užívá neoprávněně a že je za jejich užívání povinen státu platit. O tom ostatně dle žalovaného svědčí i všechny žaloby vedené u Městského soudu v Brně.

5. V daném případě usnesením č.j. 51 C 76/2021-46 ze dne 1.3.2022 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedených u Městského soudu v Brně pod sp. 55 C 161/2007, sp. zn. 249 C 192/2010, sp. zn. 49 C 242/2016 a sp. zn. 16 C 232/2014, a to z důvodu, kdy se jednalo o řízení, kdy bylo požadováno ze strany státu po žalované [Jméno žalobkyně] bezdůvodné obohacení za užívání pozemků specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku za různá období, přičemž v rámci těchto řízení se žalovaná bránila skutečnosti, že jí svědčí právo užívání těchto pozemků, které nabyl její právní předchůdce vydržením a tato otázka byla řešena jako otázka předběžného v rámci odvolacích řízení.

6. Poté co byla tato řízení pravomocně skončena usnesením č.j. 51 C 76/2021-62 ze dne 5.6.2024 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení.

7. V rámci přípravného jednání konaného dne 24.10.2024 udělil soud žalobkyni poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., a to ohledně tvrzení týkající se naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o.s.ř., a to konkrétně, aby uvedla, v čem konkrétně spatřuje svůj naléhavý právní zájem. A v případě, že bude odkazovat na soudní řízení, nechť konkrétně uvede, jaká konkrétní řízení byla či jsou vůči žalobkyni vedena, v jakém procesním stádiu se tato řízení aktuálně nachází, event. uvede, zda v rámci uvedených řízení byla některá řízení skončena, zda byl podáván opravný prostředek a z jakých důvodů. Dále měla specifikovat, v čem konkrétně spatřovala žalobkyně nesprávnost napadených rozhodnutí, měla upřesnit, zda v rámci těchto řízení v některých případech došlo k uzavření soudního smíru a z jakého důvodu. Dále měla upřesnit, zda některá z těchto řízení byla pravomocně skončena Krajským soudem v Brně a upřesnit, jaká aktuální konkrétní řízení doposud nejsou skončena.

8. Současně bylo u přípravného jednání dáno poučení žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení, aby žalující strana doplnila a označila svá skutková tvrzení a důkazy ohledně splnění zákonných podmínek vydržení věcného břemene užívání v podobě dobré víry, oprávněnosti a délky držby, tedy žalobkyně měla uvést, kdy konkrétně se právní předchůdce žalobkyně ujal držby pozemků parc. č. [hodnota], par. č. parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] k.ú. [jméno FO] v dobré víře, že mu právo odpovídající věcnému břemeni náleží. Dále měla žalobkyně uvést, jakým konkrétním způsobem držbu předmětných pozemků vykonával, dále měla popsat objektivní okolnosti dobré víry právního předchůdce žalobkyně o tom, že mu právo odpovídající věcnému břemeni náleží, tedy zejména na základě čeho, tedy jakého konkrétního způsobu vzniku práva odpovídajícímu věcnému břemeni nabyl právní předchůdce žalobce přesvědčení, že se stal subjektem tohoto práva. Dále měla popsat, jak právní předchůdce žalobce projevil běžnou (normální) opatrnost ohledně zjištění shora specifikovaného titulu a jak byla tato projevena poté, co obdržel sdělení Okresního úřadu Brno – venkov č.j. Fin.II./1899/94/676/95Ma ze dne 16.8.1995.

9. Ke shora uvedenému doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů byla poskytnuta žalobkyni lhůta 30 dnů od konání přípravného jednání. V této lhůtě žalobkyně nikterak na poučení soudu nereagovala, byť byla poučena, že v případě, že tak neučiní, vystavuje se neunesení břemene tvrzení i břemene důkazního a hrozbě neúspěchu v této věci.

10. V daném případě soud nařídil jednání na den 7.1.2025. Žalobkyně se z tohoto jednání omluvila, přičemž ovšem nepožádala o odročení tohoto jednání, a proto soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

11. Z hospodářské smlouvy č. PF-346/73/DrŠ uzavřené dne 22.12.1973 mezi Obvodním národním výborem Brno IV, Brno a JEDNOTOU lidovým spotřebním družstvem, byly družstvu do bezplatného trvalého užívání odevzdány pozemky o výměře [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k.ú. [jméno FO] (oddělené se reambulovaných parcel [Anonymizováno]), a to k výstavbě areálu dopravního střediska.

12. Z hospodářské smlouvy PF 118/76 ze dne 3.2.1976 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi Obvodním národním výborem Brno IV, Brno a [Anonymizováno], [Anonymizováno] a na základě této smlouvy byl družstvu do bezplatného trvalého užívání odevzdán pozemek parc. č. [Anonymizováno], k.ú. [jméno FO].

13. Ze smlouvy o prodeji podniku ze dne 3.3.1993 bylo zjištěno, že mezi stranami [Anonymizováno] [adresa], jakožto prodávajícím a manžely [jméno FO] a [jméno FO], jakožto kupujícími byla uzavřena kupní smlouva o prodeji dopravního střediska postaveného na pozemku parc. č. [hodnota] (provozní a administrativní budova) a na pozemku parc. č. [hodnota] (montovaná hala – garáže, dílna, sklad), které se všemi součástmi a příslušenstvím stojí na pozemcích parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota]. V článku II. této smlouvy bylo konstatováno, že tyto pozemky (mimo parcelu č. [hodnota]) byly prodávajícímu dle hospodářských smluv odevzdání pozemku do bezplatného trvalého užívání č. [Anonymizováno] odevzdány do trvalého užívání a nejsou předmětem převodu. V článku 2 odst. 2 této smlouvy je dále konstatováno, že kupující berou na vědomí, že součástí kupní smlouvy není převod vlastnictví k pozemkům parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], zastavěných kupovanými stavbami a dále k dalším pozemkům parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] užívaných k provozu podniku, které kupující budou užívat na základě smluv podle čl. 2 odst. 1 písm. f) této smlouvy. V příloze 6 smlouvy o prodeji podniku ze dne 3.3.1993 bylo pak uvedeno, že prodávající převádí dnem 3.3.1993 na kupující všechna práva a povinnosti vyplývající ze smluv uzavřených v minulosti s těmito subjekty: Obvodní národní výbor IV, [adresa] – hospodářská smlouva o odevzdání pozemků do bezplatného trvalého užívání, č.j. [IBAN] ze dne 22.12.1973 a Obvodní národní výbor Brno IV, Brno – hospodářská smlouva o odevzdání pozemků do bezplatného trvalého užívání č.j. PF [Anonymizováno] ze dne 3.2.1976.

14. Z rozhodnutí o odnětí práva trvalého užívání č. j. Fin. II/1899/94/676/95/Má ze dne 16.8.1995 a sdělení č.j. Fin. II/1899/94/676/95/Má ze dne 16.8. 1995 bylo zjištěno, že na základě rozhodnutí Okresního úřadu Brno – venkov ze dne 16.8.1995 bylo spotřebnímu družstvu [Anonymizováno] odňato právo trvalého užívání k pozemkům parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], vše k.ú. [jméno FO], a to ke dni 31.8.1995, neboť spotřební družstvo předmětné pozemky neužívalo a stavby na nich byly prodány jiným vlastníkům. Rozhodnutí o odnětí práva trvalého užívání bylo dne 21.8.1995 doručeno spotřebnímu družstvu [Anonymizováno] a dne 21.8.1995 bylo oznámení o tomto rozhodnutí doručeno manželům [jméno FO] a Evě [jméno FO], kteří byli současně jako uživatelé předmětných pozemků vyzváni k uzavření nájemní smlouvy.

15. Ze smlouvy o pronájmu pozemku ze dne 29.11.1999 bylo zjištěno, že mezi Českou republikou – Okresním úřadem Brno – venkov, jakožto pronajímatelem a manžely [jméno FO] a [jméno FO], jakožto nájemci byla uzavřena smlouva o pronájmu pozemku parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], k.ú. [jméno FO], neboť nájemci měli na těchto pozemcích postavené garáže. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 1.11.1999 do 31.12.2004. Z rozsudku Městského soudu v Brně č.j. 17 C 32/2005-62 ze dne 7.1.2008, který nabyl právní moci dne 23.6.2009 bylo zjištěno, že byla žalovanému ([tituly před jménem] [jméno FO]) uložena povinnost vyklidit pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v k.ú. [jméno FO], obec [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] vedené u [právnická osoba] pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště [adresa] a vyklizené předat žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V odůvodnění svého rozhodnutí soud jednoznačně konstatoval, že na základě kupní smlouvy ze dne 3.3.1993 nemohlo ze spotřebního družstva KONZUM BRNO přejít na žalovaného právo bezplatného trvalého užívání, mj. i pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], k.ú. [jméno FO], jelikož v hospodářských smlouvách ze dne 22.11.1973, č. [Anonymizováno] ze dne 3.2.1976 a [Anonymizováno] žádná možnost přenechat majetek bezplatnému trvalému užívání k užívání jinému není. Pokud nebylo v hospodářské smlouvě dohodnuto jinak, nemůže trvalý uživatel přenechat majetek v trvalém užívání k užívání jiným subjektům, jelikož to tehdy platné předpisy neumožňovaly. Právo bezplatného trvalého užívání založené citovanými hospodářskými smlouvami, které svědčilo spotřebnímu družstvu KONZUM BRNO, proto nemohlo kupní smlouvou ze dne 3.3.1993 přejít na manžele [jméno FO], tím spíše, že je to přímo uvedeno v článku II., druhý odstavec kupní smlouvy, kde je konstatováno, že předmětné pozemky, na nichž se nachází dopravní středisko, má spotřební družstvo [Anonymizováno] v právu bezplatného trvalého užívání, přičemž tyto pozemky nejsou předmětem převodu. Právo bezplatného trvalého užívání proto i po uzavření kupní smlouvy ze dne 3.3.1993 náleželo spotřebnímu družstvu [Anonymizováno], když toto právo mu bylo odňato rozhodnutím Okresnímu úřadu Brno-venkov ze dne 16.8.1995 z důvodu neužívání předmětných pozemků v bezplatném trvalém užívání z důvodu prodeje staveb na nich jiným vlastníkům.

16. Z připojeného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 16 C 232/2014 bylo zjištěno, že předmětem řízení byl nárok vydání bezdůvodného obohacení, který uplatnila Česká republika – [Jméno žalovaného] po žalované ([Jméno žalobkyně]) za užívání pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v obci [adresa], k.ú. [jméno FO], vše zapsané u [právnická osoba] pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota], a to za období od 1.1.2013 do 31.12.2013. Městský soud v Brně rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne 8.6.2023 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 881 430 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z této částky od 31.5.2014 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku. Do tohoto rozsudku podala žalovaná odvolání, kdy v rámci doplnění odvolání ze dne 25.7.2023 mimo jiné uváděla, že právní předchůdce žalované užíval předmětné pozemky v dobré víře a vydržel tak užívací právo k těmto pozemkům. V rámci odvolacího řízení pak mezi účastníky byla uzavřen soudní smír, který byl schválen usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 13 Co 9/2024-304 ze dne 2.5.2024. Toto usnesení nabylo právní moci dne 22.5.2024.

17. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 49 C 242/2016 bylo zjištěno, že Městský soud v Brně rozsudkem č.j. 49 C 242/2016-126 ze dne 22.6.2021 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na bezdůvodného obohacení částku 2 243 640 Kč s příslušenstvím, a to jako bezdůvodné obohacení za užívání pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] vše v obci [adresa], k.ú. [jméno FO] o celkové výměře 8 013 m2, a to za období 1.1.2014 do 31.12.2015. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, když ve svém doplnění ze dne 9.8.2021 mimo jiné uváděla, že právní předchůdce žalobkyně vydržel právo odpovídajícímu věcnému břemeni užívání těchto pozemků. Poté co byla žalovaná ([Jméno žalobkyně]) vyzvána k zaplacení soudního poplatku z podaného odvolání, tento nezaplatila a Městský soud v Brně usnesením č.j. 49 C 242/2016-177 ze dne 31.5.2022 řízení o odvolání zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Toto usnesení nabylo právní moci dne 23.6.2022.

18. Z připojeného spisu Městského soudu v Brně 55 C 161/2007 bylo zjištěno, že Městský soud v Brně rozsudkem č.j. 55 c 161/2007-352 ze dne 19.1.2022 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci (České republice – [právnická osoba]) na bezdůvodné obohacení částku 1 186 158 Kč s příslušenstvím, a to za užívání pozemků č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] zapsaných na LV č. [hodnota] pro obec [adresa], k.ú. [jméno FO], vše zapsané u [právnická osoba] pro Jihomoravský, Katastrální pracoviště [adresa], a to za období od 29.6.2005 do 31.12.2006. Na základě podaného odvolání ve věci rozhodoval Krajský soud v Brně, který svým rozsudkem č.j. 18 Co 2/2023-417 ze dne 11.1.2024 rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o povinnosti vydání bezdůvodného obohacení potvrdil. V rámci svého potvrzovacího rozhodnutí mimo jiné uvedl v bodě 12 odůvodnění, že tvrzení žalované ([Jméno žalobkyně]) o tom, že smlouvou o prodeji podniku ze dne 3.3.1993 přešlo na právního předchůdce žalované i právo trvalého užívání, které bylo odňato rozhodnutím jen vůči spotřebnímu družstvu, že od této doby právní předchůdce žalované předmětné pozemky pokojně užíval, shledal soud za nedostatečné již jen ve světle toho, že převod, ale i přechod práva trvalého užívání majetku na další osoby byl vyloučen, přičemž odkázal mimo jiné na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, a to konkrétně usnesení ze dne 4.3.2014, sp. zn. 28 Cdo 2949/2013, když rozhodnutí o odnětí práva trvalého užívání bylo právnímu předchůdci žalované prokazatelně oznámeno a že se právo trvalého užívání týkalo jen některých pozemků. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 15.2.2024.

19. Z připojeného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 218 C 2/2009 soud zjistil, že předmětem řízení je nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání shora uvedených pozemků, tentokrát za období 1.1.2007 až 30.11.2008. Řízení je ve fázi dokazování, přičemž ve věci bude vyslýchán znalec a ze strany žalované je namítáno toliko zvážení revizního znaleckého posudku ohledně výše bezdůvodného obohacení. Jednání ve věci je nařízeno na 17.1.2025.

20. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 248 C 13/2020 bylo zjištěno, že rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 248 C 13/2020-176 ze dne 19.4.2023 byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci na bezdůvodné obohacení částku 1 154 385 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75% ročně z této částky od 1.6.2019 do zaplacení, a to za užívání pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno], a to v období 1.1.2018 od 31.12.2018. Proti tomuto rozsudku žalovaná nepodala odvolání a nabyl právní moci 6.6.2023.

21. Z připojeného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 42 C 115/2012 bylo zjištěno, že Městský soud v Brně rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne 13.12.2021 uložil žalované za bezdůvodné obohacení zaplatit žalobci částku 1 456 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 456 270 Kč od 6.11.2020 do zaplacení, a to jako bezdůvodné obohacení za užívání pozemků č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] vše k.ú. [jméno FO], obec [adresa], na LV č. [hodnota], a to za období od 1.1.2011 do 7.9.2012. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, přičemž byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku, který nezaplatila a řízení o odvolání tak bylo zastaveno usnesením Městského soudu v Brně č.j. 42 C 115/2012-243 ze dne 8. února 2022, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci 8.4.2022.

22. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 263 C 255/2011 bylo zjištěno, že Městský soud v Brně rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne 18. července 2024 uložil žalované ([Jméno žalobkyně]) zaplatit žalobci (České republice – [právnická osoba]) částku 843 604 Kč ze 7,75% úrokem z prodlení od 3.5.2011 do zaplacení, za užívání pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], a to jako bezdůvodné obohacení za období od 1.1.2010 do 31.12.2010. Proti tomuto rozsudku žalovaná odvolání nepodala a nabyl tak právní moci 14.11.2024.

23. Z připojeného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 249 C 192/2010 soud zjistil, že Městský soud v Brně rozsudkem č.j. 249 C 192/2010-138 ze dne 22.6.2021 uložil žalované [Jméno žalobkyně] zaplatit žalobci – České republice – [Jméno žalovaného] zaplatit částku 901 986 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 901 986 Kč za dobu od 16.11.2010 do zaplacení, a to jako bezdůvodné obohacení za užívání pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], v období od 1.12.2008 do 31.12.2009. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání, kde v rámci doplnění odvolání mimo jiné uvedla, že má za to, že [tituly před jménem] [jméno FO] vydržel právo odpovídající věcnému břemeni užívání pozemků. Žalovaná byla následně vyzvána k zaplacení soudního poplatku z podaného odvolání, který nezaplatila, a proto soud usnesením č.j. 249 C 192/2010-190 ze dne 31.5.2022 řízení o odvolání zastavil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 23.6.2022.

24. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 116 C 206/2014 soud zjistil, že Městský soud v Brně rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne 18.12.2020 uložil žalované [Jméno žalobkyně] zaplatit žalobci České republice – [právnická osoba] částku 272 205 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1.11.2013 do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení za užívání pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota]., a to za období 8.9.2012 do 31.12.2012. Do tohoto rozsudku podala žalovaná odvolání, přičemž Krajský soud v Brně svým rozsudkem č.j. 37 Co 141/2021-137 ze dne 14.12.2021 napadený rozsudek potvrdil, přičemž tento rozsudek nabyl právní moci dne 14.1.2022.

25. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 34 C 1/2019 soud zjistil, že Městský soud v Brně rozsudkem č.j. 34 C 1/2019-89 ze dne 14.10.2021 uložil žalované [Jméno žalobkyně] zaplatit žalobci České republice – [právnická osoba] za bezdůvodné obohacení zaplatit částku 1 121 820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 121 820 Kč od 1.9.2017 do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení za užívání pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], a to za období od 1.1.2016 do 31.12.2016. Proti rozsudku nebylo podáno odvolání, a tak nabyl právní moci dne 28.1.2022.

26. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

27. Podle § 118a odst. 1 o.s.ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil a poučuje jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byl následky nedoplnění této výzvy.

28. Podle § 118a odst. 3 o.s.ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu a poučil jej o následcích nedoplnění této výzvy.

29. V daném případě se soud nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky uvedené v § 80 o.s.ř., když určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo nebo právní vztah, na kterém je žalobce účastněn ohroženo, popř. tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Pokud jde o naléhavý právní zájem tvrzený v žalobě, pak v daném případě žalobkyně toliko obecně tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovaným existují rozpory ohledně práva užívat dané pozemky a v současné době jsou mezi nimi vedena soudní řízení o vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků za různá časová období. Následně žalobkyně označila některá soudní řízení spisovými značkami, a to konkrétně sp. zn. 55 C 161/2007, 218 C 2/2009, 249 C 192/2010, 263 C 255/2011, 42 C 115/2012, 16 C 232/2014, 116 C 206/2014, 49 C 242/2016, 34 C 1/2019 a 248 C 13/2020. V rámci přípravného jednání pak byla žalobkyně poučena ze strany soudu, aby doplnila svá skutková tvrzení týkající se naléhavého právního zájmu, a to tak, aby konkrétně uvedla, v čem konkrétně spatřuje tento naléhavý právní zájem a v případě, že bude odkazovat na soudní řízení, nechť konkrétně uvede, jaká konkrétní řízení byla či jsou proti ní aktuálně vedena, v jakém procesním stádiu se tato řízení aktuálně nachází, event. uvede, zda v rámci uvedených řízení byla některá řízení skončena a zda byl podáván opravný prostředek a z jakých důvodů. Tedy měla uvést, v čem konkrétně spařovala žalobkyně nesprávnost napadaných rozhodnutí, měla upřesnit, zda v rámci těchto řízení v některých případech došlo k uzavření soudního smíru a z jakého důvodu. Měla upřesnit, zda některá z těchto řízení byla pravomocně skončena krajským soudem a měla upřesnit jaká aktuální konkrétní řízení doposud nejsou skončena. K tomuto jí byla poskytnuta lhůta 30 dnů od skončení přípravného jednání. V této soudem poskytnuté lhůtě žádné takové doplnění tvrzení soudu doručeno nebylo a žalobkyně na výzvu, jakkoliv nereagovala. V této souvislosti je soud toho názoru, že v daném případě na straně žalobkyně není dán naléhavý právní zájem na určení existence věcného břemene užívání k pozemkům specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku. Jestliže žalobkyně ke svému obecnému tvrzení, že má naléhavý právní zájem na takovémto určení označila spisové značky řízení probíhajících u Městského soudu v Brně, zcela opomněla průběh těchto řízení. Je třeba vidět, že předmětem těchto řízení byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku, a to za různá časová období. Je třeba vidět, že v případě některých řízení, např. sp. zn. 248 C 13/2020 proti vydanému rozsudku č.j. 248 C 13/2020-176 ze dne 19.4.2023 nebylo ze strany žalobkyně vůbec podáno odvolání a rozsudek tak nabyl právní moci, přičemž se jednalo o bezdůvodné obohacení za období od 1.1.2018 do 31.12.2018, stejně se tak stalo ve věci sp. zn. 263 C 255/2011, kdy proti rozsudku č.j. 263 C 255/2011-165 ze dne 18.7.2024 žalobkyně nepodala odvolání a rozsudek tak nabyl právní moci 14.11.2024. V neposlední řadě nebylo podáno odvolání ani proti rozsudku č.j. 34 C 1/2019-89 ze dne 14.10.2021, kdy bylo požadováno bezdůvodné obohacení za období období 1.1.2016 do 31.12.2016 a rozsudek tak nabyl právní moci 28. 1. 2022. Stejně tak bylo opomenuto, že v případech, kdy byl vydán rozsudek č.j. 49 C 242/2016-126 ze dne 22.6.2021 a bylo podáno odvolání ze strany žalované, došlo k zastavení řízení z důvodu na její straně, že nebyl zaplacen soudní poplatek. Stejně tak bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku ve věci sp. zn. 42 C 115/2012, a to konkrétně usnesením č.j. 42 C 115/2012-243 a v neposlední řadě také v případě řízení vedeného pod sp. zn. 249 C 192/2010, kdy bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku usnesením č.j. 249 C 192/2010-190 ze dne 31. 5. 2022. Nelze též pominout skutečnost, že v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 232/2014 skončilo řízení, kdy byla žalobkyně v pozici žalované dokonce uzavřením soudního smíru, kdy se žalovaná ([Jméno žalobkyně]) zavázala částku požadovanou na bezdůvodném obohacení uhradit. Nelze tak vůbec hovořit o tom, že by žalobkyně pociťovala naléhavý právní zájem na tom, aby její postavení bylo ve vztahu k žalovanému vyřešeno. V této souvislosti je třeba rovněž konstatovat, že otázka případné možnosti vydržení užívacího práva byla jako otázka předběžná již zodpovězena v průběhu odvolacích řízení a v této souvislosti soud odkazuje zejména na rozhodnutí Krajského soudu v Brně, a to 18 Co 2/2023-417 ze dne 11.1.2024, kdy bylo jednoznačně krajským soudem konstatováno, že tvrzení o tom, že smlouvou o prodeji podniku ze dne 3.3.1993 přešlo na právního předchůdce žalobkyně [Jméno žalobkyně] i právo trvalého užívání, které bylo odňato rozhodnutím jen vůči spotřebnímu družstvu a že od této doby právní předchůdce [Jméno žalobkyně] (žalobkyně) předmětné pozemky pokojně užíval jsou nedostatečná již jen ve světle toho, že převod, ale i přechod práva trvalé užívání majetku na další osoby byl vyloučen, k čemuž soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, a to konkrétně na usnesení ze dne 4.3.2014, č.j. 28 Cdo 2949/2013. Jestliže tedy žalobkyně v souvisejících řízení běžně uzavírá soudní smíry, nepodává odvolání do vydaných rozhodnutí a rozsudků, které jí ukládají povinnost zaplatit bezdůvodné obohacení, případně nechává zastavit odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku, má soud za to, že není dán naléhavý právní zájem na žalobě na určení existence věcného břemene a již jen z tohoto důvodu bylo na místě žalobu zamítnout.

30. Nad rámec shora uvedeného je třeba říci, že i čistě teoreticky, pakliže by byl snad shledán naléhavý právní zájem na určení existence věcného břemene, pak je třeba říci, že žalobkyně ani přes výzvu a poučení soudu dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. učiněné v rámci přípravného jednání dne 24.10.2024 v poskytnuté lhůtě nedoplnila skutková tvrzení a neoznačila důkazy ohledně splnění zákonných podmínek vydržení věcného břemene užívání v podobě dobré víry, oprávněnosti a délky držby, tedy jinými slovy netvrdila a nedoložila, kdy se právní předchůdce žalobkyně ujal držby předmětných pozemků v dobré víře, že mu právo odpovídající věcnému břemeni náleží, jakým konkrétním způsobem držbu předmětných pozemků vykonával. Žalobkyně i přes výzvu a poučení soudu nepopsala objektivní okolnosti dobré víry jejího právního předchůdce o tom, že mu právo odpovídající věcnému břemeni náleží, zejména na základě čeho, tedy jakého konkrétního způsobu vzniku práva (odpovídajícímu věcnému břemeni) nabyl její právní předchůdce přesvědčení, že se stal subjektem tohoto práva. Žalobkyně nepopsala, jak její právní předchůdce projevil běžnou (normální) opatrnost ohledně zjištění titulu a jak tato byla projevena poté, co obdržel sdělení Okresního úřadu Brno – venkov o odnětí práva trvalého užívání spotřebnímu družstvu [Anonymizováno] č.j. Fin.II./1899/94/676/95Ma ze dne 16.8.1995. Na výzvu a poučení soudu ohledně splnění zákonných podmínek vydržení věcného břemene žalobkyně žádným způsobem nereagovala. Tvrzení žalobkyně o tom, že smlouvou o prodeji podniku ze dne 3.3.1993 přešlo na právního předchůdce žalobkyně i právo trvalého užívání, které bylo odňato rozhodnutím jen vůči spotřebnímu družstvu, a že od této právní doby právní předchůdce žalobkyně předmětné pozemky pokojně užíval, jsou naprosto nedostatečná již jen ve světle toho, že převod, ale i přechod práva trvalého užívání majetku na další osoby byl vyloučen (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 202949/2013 ze dne 4.3.2024), a že rozhodnutí odnětí práva trvalého užívání bylo právním předchůdcem žalobkyně prokazatelně oznámeno, a že nadto právo trvalého užívání se týkalo jen některých z předmětných pozemků. Žalovaná tak i přes výzvu a poučení soudu, kterou se jí dostalo, neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně hmotně právní důvodnosti žalobou uplatněného nároku. S ohledem na výše uvedené tedy soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

31. Rovněž tak nelze přehlédnout, že v řízeních, která nadále běží, jako např. řízení ve věci sp. zn. 218 C 2/2009, již obrana žalobkyně spočívá spíše v námitkách týkající se případné výše bezdůvodného obohacení.

32. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě vzhledem k tomu, že žaloba byla zamítnuta a procesně úspěšný byl žalovaný s poukazem na ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., užil ust. vyhlášky 254/2015 Sb. a přiznal žalovanému paušální náhradu, a to konkrétně dle § 2 odst. 3 za 4 za úkony (vyjádření k žalobnímu návrhu a účast u jednání soudu dne 15.10.2024, 24.10.2024 a 7.1.2025), celkem tedy 4x po 300 Kč, tedy 1 200 Kč.

Poučení