51 Co 175/2025 - 210

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Svátkové a soudkyň Mgr. Halky Hovorkové a Mgr. Anny Vrdlovcové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 186 051,10 Kč, k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21.2.2025, č. j. 46 C 144/2024 - 155, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 5. 2025, č. j. 46 C 144/2024 – 184, ve znění opravného usnesení ze dne 17.6. 2025, č. j. 46 C 144/2024 – 192, ve znění opravného usnesení ze dne 25.8. 2025 č. j. 46 C 144/2024 – 201, takto:

Výrok

I. Rozsudek prvostupňového soudu ze dne 21.2.2025 ve znění výroku II. a III. opravného usnesení ze dne 15. 5. 2025, ve znění výroku II. opravného usnesení ze dne 17.6. 2025 a ve znění opravného usnesení ze dne 25.8. 2025 se ve výroku II. a ve výroku I. v odvoláním napadeném rozsahu žalovanou do částky 9 655,80 Kč potvrzuje, ve zbývající části v rozsahu částky 4 501,20 Kč se mění tak, že se žaloba zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 3 600 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ve znění výroku II. a III. opravného usnesení ze dne 15. 5. 2025, č. j. [spisová značka], ve znění výroku II. opravného usnesení ze dne 17.6. 2025, č. j. [spisová značka], a konečně ve znění opravného usnesení ze dne 25.8. 2025, č. j. [spisová značka], žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 23 982, 20 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu o zaplacení částky 171 894,10 Kč zamítl (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 906,24 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila náhradu škody způsobené nezákonným trestním stíháním a nepřiměřenou délkou řízení, vedeného proti jeho osobě u Městského soudu v [adresa] pod sp.zn. [spisová značka] v tzv. kauze [název], a to původně v celkové výši 7 601 047,30 Kč s příslušenstvím. Z této částky požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 4 724 000 Kč, náhradu za nepřiměřenou délku řízení ve výši 110 250 Kč, ušlý výdělek ve výši 2 552 941 Kč a náhradu nákladů obhajoby ve výši 195 876,30 Kč. Po vyloučení ostatních nároků k samostatnému řízení se projednávaná věc týkala výlučně nároku na náhradu nákladů obhajoby. Žalovaná nárok neuznala v plném rozsahu, poukazovala na to, že již poskytla plnění ve výši 696 923,70 Kč za účelně vynaložené náklady obhajoby a částku 195 876,30 Kč považuje za neúčelnou. Namítala, že výše náhrady je limitována advokátním tarifem a že žalobcem požadované trojnásobky odměn nejsou důvodné.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů (podání účastníků, potvrzení o zaplacení právních služeb, spisu Městského soudu v [adresa] sp.zn. [spisová značka]), v odůvodnění svého rozhodnutí zrekapituloval stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Tento uvedl pod body 6 až 12 odůvodnění rozsudku. Uzavřel, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro spáchání zločinu porušení předpisu o pravidlech hospodářské soutěže dle ustanovení § 248 odst. 2 a odst. 4 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1 a 3 tr. zákoníku. Žalobce byl obžaloby pravomocně zproštěn, přičemž po skončení trestního stíhání uplatnil svůj nárok na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu u žalované, která v zákonem stanovené lhůtě částečně plnila na náhradě nákladů obhajoby částku 696 923,70 Kč. Sporné bylo, zda žalobcem požadovaná částka 195 876,30 Kč představuje účelně vynaložené náklady. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce na obhajobu vynaložil celkem 892 800 Kč, avšak účelně vynaložené náklady odpovídají částce 720 905,90 Kč, přičemž žalovaná již plnila 696 923,70 Kč, a proto je důvodný nárok pouze co do částky 23 982,20 Kč. Před tím provedl rekapitulaci jednotlivých úkonů právní služby, kdy konkretizoval veškeré úkony, o jejichž provedení nebylo mezi účastníky sporu s tím, že specifikoval, jak nahlíží na jejich honorování z hlediska jejich účelnosti. Jak soud podrobně rozvedl v bodu 28 rozsudku, při výpočtu přiznané částky vycházel z advokátního tarifu, připočetl DPH, uznal náhradu promeškaného času, přiznal trojnásobek odměny za první odvolání z důvodu jeho mimořádné časové náročnosti a uznal čtyři porady, které žalovaná neuznala, přičemž zohlednil i opomenutí žalované při započtení náhrady promeškaného času.

4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil dle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, zejména podle § 1, § 5, § 7, § 14, § 15 a § 31, a dále podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Vyšel z judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 25 Cdo 1388/2004) a nálezů Ústavního soudu (Pl. ÚS 18/01, č. 84/2007 Sb.), které potvrzují, že náhrada nákladů obhajoby se určuje podle mimosmluvní odměny, stanovené advokátním tarifem. Soud zdůraznil, že paušalizace náhrady škody je ústavně konformní a nelze přiznat trojnásobek odměny za účast při hlavních líčeních ani z důvodu mimořádné obtížnosti věci. Přiznal však trojnásobek odměny za první odvolání z důvodu jeho časové náročnosti a náhradu za některé porady, které žalovaná neuznala. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl částečně do částky 23 982,20 Kč a ve zbytku ji zamítl.

5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl úspěšný jen z 12,24 %, a proto je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 906,24 Kč (výrok III.)

6. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká zejména nesprávné právní posouzení věci a nesprávné skutkové zjištění ohledně výše účelně vynaložených nákladů obhajoby. Žalobce namítá, že soud prvního stupně nepřiznal navýšení odměny za úkony, spočívající v účasti na hlavním líčení podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu, ačkoli šlo o úkony mimořádně obtížné, vyžadující znalosti z více právních odvětví (trestní právo, veřejné zakázky, duševní vlastnictví, hospodářská soutěž, obecní zřízení) i technické oblasti. Podle žalobce bylo provedeno celkem 155 úkonů účasti na hlavním líčení, za které soud přiznal odměnu 346 205,20 Kč včetně DPH, zatímco při navýšení na trojnásobek by odměna činila 1 038 615,60 Kč, tedy o 692 410,40 Kč více. Žalobce zdůrazňuje, že jeho nárok na 171 894,10 Kč by byl důvodný i při navýšení pouze na 1,55 násobek základní odměny. Namítá také, že soud se nevypořádal s argumentem, že odvolací soud v obdobné věci (spoluobžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO]) přiznal trojnásobek odměny za stejné úkony, což zakládá nerovné zacházení. Dále žalobce upozornil na zjevné chyby v psaní a počtech: ve výroku I. je uvedena částka 23 928 Kč, ačkoli podle odůvodnění má činit 23 982,20 Kč, a v hlavičce rozsudku je chybně uveden předmět řízení 195 867,30 Kč místo správných 195 876,30 Kč. Žalobce rovněž poukazuje na nesoulad mezi součtem položek v odůvodnění a částkou uvedenou v odstavci 28 rozsudku, což však nečiní předmětem odvolání. Odvolací soud k tomu dodává, že uvedené písařské chyby byly odstraněny opravnými usneseními soudu I. stupně.

7. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje odvolacímu soudu, aby změnil výrok II. napadeného rozsudku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 171 894,10 Kč, a současně změnil výrok III. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

8. Proti rozsudku soudu I. stupně podala i žalovaná včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká nesprávné skutkové zjištění ohledně počtu a ocenění úkonů právní služby, nesprávné přiznání náhrady za promeškaný čas a chybný výpočet celkové částky k odškodnění. Podle žalované soud prvního stupně nesprávně vycházel z tabulky, obsahující 17 úkonů á 2 300 Kč (resp. 1 úkon v taxe 6 900 Kč + 14 úkonů á 2 300 Kč), 246 úkonů á 1 840 Kč, 3 úkony á 1 150 Kč, 5 úkonů á 920 Kč, 269 režijních paušálů á 300 Kč a ztrátu času 41 × 100 Kč, přičemž k 271 úkonům právní služby náleží pouze 269 režijních paušálů, protože za úkon odvolání byla přiznána odměna v trojnásobku, k níž náleží jen jeden paušál. Namítá také, že hlavní líčení dne 26.10.2015 proběhlo s více než dvouhodinovou přestávkou, proto neměla být přiznána náhrada promeškaného času, ale pouze odměna za 1 úkon dopoledne a 2 úkony odpoledne, jak bylo přiznáno mimosoudně. Celková částka k odškodnění činí podle žalované 706 748,90 Kč, z čehož mimosoudně uhradila 696 923,70 Kč, takže doplatek má činit 9 825,20 Kč, nikoli 23 928 Kč, jak rozhodl soud I. stupně. Dále žalovaná rozšířila odvolání v návaznosti na opravu rozsudku podle § 164 o. s. ř., kdy byla částka ve výroku I. opravena z 23 928 Kč na 23 982,20 Kč, a napadá výrok I. co do částky 14 157 Kč, resp. 14 103 Kč v předchozím doplnění. Žalovaná rovněž nesouhlasí s názorem žalobce na přiznání odměny ve výši trojnásobku za účast jeho právního zástupce na hlavních líčeních, protože odměna 100 000 Kč až 165 000 Kč za jeden den zastupování 5 obviněných je podle ní nepřiměřená a absurdně vysoká, délka hlavních líčení a počet jednacích dnů jsou pokryty odpovídajícím počtem úkonů a obsah obhajoby lze hodnotit jako standardní.

9. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby změnil výrok I. napadeného rozsudku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 825,20 Kč, ve zbytku žalobu zamítl, znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně a přiznal žalované náhradu nákladů za odvolací řízení.

10. Žalobce považuje odvolání žalované za nedůvodné. Uvádí, že žalovaná poukazuje na rozdíl mezi počtem úkonů uvedených v odůvodnění rozsudku a výší odměny vypočtené soudem I. stupně (720 905,90 Kč) oproti částce 706 748,90 Kč, kterou uvádí žalovaná, avšak tato diskrepance nemá praktický dopad. Žalobce odkazuje na své odvolání ze dne 13.5.2025, kde uvedl, že kontrolní výpočet činí 707 353,90 Kč, což potvrzuje, že rozdíly jsou marginální. Podstatné je, že podle rozsudku odvolacího soudu ve věci, vedené pod sp.zn. [spisová značka] ze dne 25.4.2023, náleží za úkony účasti na hlavním líčení odměna ve výši trojnásobku, přičemž rozdíl mezi odměnou přiznanou soudem I. stupně a odměnou při trojnásobku činí 692 410,40 Kč. Žalobce požaduje pouze částku, odpovídající dosud neuhrazeným skutečně vynaloženým nákladům, tj. 171 894,10 Kč (nepřiznaná část) a 14 102,80 Kč (částka napadená odvoláním žalované), celkem 185 996,90 Kč. Podle žalobce je napadený výrok I. věcně správný již z titulu trojnásobku odměny za úkony hlavního líčení, a odvolání žalované je třeba zamítnout bez ohledu na její výpočty.

11. Přezkumnou činností odvolacího soudu zůstal nedotčen výrok I. rozsudku soudu I. stupně v rozsahu částky 9 825,20 Kč, neboť proti němu nebylo podáno odvolání (§ 206 odst. 2 o.s.ř.), nabyl tak samostatně právní moci. Předmětem odvolacího řízení tak byla částka 186 051,10 Kč (195 876,30 – 9 825,20).

12. Odvolací soud na základě podaných odvolání v uvedeném rozsahu přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není, odvolání žalované je důvodné z části.

13. Oba odvolatelé v odvolání uplatnili odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když namítli, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil i po stránce právní. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, či neaplikuje adekvátní právní normu.

14. Odvolací soud v projednávané věci uzavírá, že dle obsahu odvolání však jde v zásadě v obou případech o výtku odvolatelů toliko do právního hodnocení ohledně ocenění „sporných“ úkonů právní služby, jakož i přiznání náhrady za promeškaný čas a následný nesprávný výpočet celkové částky k odškodnění. Pokud jde o odvolání žalobce, to je stavěno v obecné rovině na tom, že odměna měla být z důvodu složitosti navýšena.

15. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 8 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (odst. 1). Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku (odst. 2).

17. Podle § 31 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odst. 1). Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (odst. 2). Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (odst. 3). Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu (odst.4).

18. Je ustálenou soudní praxí, že podle OdpŠk odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Jelikož zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu, způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/1991, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). Poškozený má zásadně právo na náhradu všech nákladů obhajoby, které účelně vynaložil (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1388/2004 ze dne 26.1.2005)

19. Z hlediska výše škody není v projednávané věci podstatné, jak vysokou částku žalobce na své zastoupení za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí (zda vyšší, či nižší, než stanoví zvláštní předpis) vynaložil. Podstatné je pouze to, jak vysokou odměnu za zastoupení, případně náhradu hotových výdajů zástupce, stanoví zvláštní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31.12.2024 /dále jen „advokátní tarif“/. Využil-li žalobce k obhajobě ve své trestní věci služeb prestižního advokáta, nemůže být tato jeho volba k tíži státu, který je odpovědný jen do výše, dané advokátním tarifem.

20. V případech, kdy procesní předpis umožňuje zastoupení jen jediným zástupcem, nelze považovat za účelně vynaložené náklady zastoupení druhým a dalším zástupcem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 101/2013 ze dne 23.4.2013). Oproti tomu tam, kde procesní předpis umožňuje zastoupení více zástupci, jako je tomu v projednávané věci (srov. § 37 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád), se dané omezení neuplatní.

21. Ústavní soud opakovaně odmítl námitku protiústavnosti paušalizace náhrady škody daným ustanovením, když s odkazem na nález Pl. ÚS 18/01 zopakoval, že je nutno za ústavně konformní i v souvislosti s náhradou škody, způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem považovat, přiznání náhrady nákladů řízení podle procesních předpisů. Účelem úpravy v § 31 odst. 3 je přitom interpretace skutečné škody, spočívající v nákladech vynaložených poškozeným na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí anebo nápravu nesprávného úředního postupu, ve smyslu účelně vynaložených nákladů, přičemž za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně (nález Ústavního soudu publikovaný od č. 84/2007 Sb.).

22. Odvolací soud předně ve shodě se závěry soudu I. dovozuje, že zákonná podmínka odpovědnostního titulu žalované je dána, ostatně žalovaná je téhož názoru, když částku 696 923,70 Kč již žalobci poskytla, sporná je toliko výše odškodnění dle advokátního tarifu.

23. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobce tvrdil, že v předmětném trestním řízení za právní služby, poskytované advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] vynaložil za 266,5 úkonů částku 853 765 Kč a za právní služby, poskytované advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], vynaložil za 13,5 úkonu částku 39 035 Kč, celkem 892 800 Kč vč. DPH. V podrobnostech ohledně specifikace těchto úkonů odkázal na Potvrzení o poskytnutí a zaplacení právních služeb, vydané Advokátní kanceláří [právnická osoba]. ze dne 14.7.2020 a Potvrzení o poskytnutí a zaplacení právních služeb, vydané [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 14.7.2020 (dále jen Potvrzení [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 14.7.2020). K tomu odvolací soud dodává, že soudní judikatura dovodila, že v žalobě lze provést vylíčení rozhodujících skutečností i odkazem na listinu, kterou žalobce připojí k žalobě, a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 32 Odo 916/2003, dále též R 74/2000), tudíž lze takto formulovaná žalobcova tvrzení shledat dostačujícími. Žalobce dále uvedl, že mu nezbylo, než obrátit se na soud s požadavkem na úhradu nezaplaceného rozdílu v částce 195 876,30 Kč (srov. podání žalobce ze dne 29.10.2021 a 4.5.2023, kde je v důsledku písařské chyby nesprávně uvedena částka 195 867,30 Kč).

24. Prvostupňový soud následně při ústním jednání, konaném dne 12.5.2023, zatížil žalovanou vysvětlovací povinností, totiž aby uvedla, jaké konkrétní úkony právní služby uznala a uhradila, v jaké výši pak plnila a pokud plnit odmítla, z jakého důvodu tak učinila. Žalovaná reagovala podáním ze dne 29.5.2023, kde uvedla, že za zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO] plnila žalobci za všech 259 úkonů kromě jediného úkonu ze dne 28.8.2013, kdy účast u výslechu svědka [jméno FO] měla být spojena s účastí u výslechu svědkyně [jméno FO]. Žalovaná následně neuznala obhajné, vyčíslené [tituly před jménem] [jméno FO] po 17.7.2017, neboť je nelze považovat za účelně provedené, když na ně nenavazuje od [tituly před jménem] [jméno FO] žádný výstup. Žalovaná následně ve svém podání ze dne 19. 11. 2023 provedla detailní vyjádření k jednotlivým úkonům právních služeb, včetně vysvětlení, proč některé úkony krátila.

25. Prvostupňový soud následně ve svém rozsudku provedl na základě žalobcem předložených Potvrzení [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 14.7.2020 a podání žalované ze dne 19.11.2023 komparaci jednotlivých účtovaných úkonů, kdy výsledek vtělil do tabulky, která se stala součástí odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu. Následně provedl soud I. stupně pod bodem 28 matematický výpočet, který se s jeho právními závěry o míře ocenění sporných úkonů dle advokátního tarifu uvedenými v této tabulce neshoduje (srov. částku 22 457,60 Kč), nicméně rozsudek je z hlediska úvah prvostupňového soudu vtělených do tabulky ještě přezkoumatelný.

26. Odvolací soud shrnuje, že u většiny provedených a žalobci [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] účtovaných úkonů právní služby nastala shoda ohledně jejich existence a provedení. Dílčí separací textu z textu tabulky je dle odvolacího soudu zřejmé, které z provedených a účtovaných úkonů žalovaná neplnila a proč. Odvolací soud pak v dalším přezkumu podrobil úvahy prvostupňového soudu právě těmto „sporným finančním ohodnocením“ konkrétních úkonů právní služby, které nebyly žalobci žalovanou proplaceny.

27. S prvostupňovým soudem lze souhlasit, že výše odměny za jeden úkon právní služby činí ve smyslu § 10 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu ve spojení s § 7 advokátního tarifu částku 2 300 Kč za úkony dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu a částku 1 150 Kč za úkony dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že [tituly před jménem] [jméno FO] do 1. 8. 2017 zastupoval v trestním řízení další spoluobviněné, činí výše mimosmluvní odměny do uvedeného data dle § 12a odst. 1 advokátního tarifu v uvedeném období částku 1 840 Kč za úkon právní služby, resp. 920 Kč za úkon s poloviční sazbou odměny.

28. Odvolací soud na tomto místě považuje z hlediska odvolací argumentace žalobce za nezbytné uvést, že úvahu o navýšení odměny dle § 12 odst.1 advokátního tarifu, dle kterého „u úkonů právní služby mimořádně obtížných, zejména je-li k nim třeba použití cizího práva nebo cizího jazyka, nebo u úkonů právní služby časově náročných může advokát zvýšit mimosmluvní odměnu až na trojnásobek“, nesdílí. Advokát, zastupující v trestním řízení, musí být schopen orientovat se nejen v trestním zákoníku a trestním řádu, ale i v celé řadě dalších právních předpisů, tedy i v oblasti veřejných zakázek, obecního zřízení, hospodářské soutěže či práv duševního vlastnictví. Obhájce musí být schopen tyto normy interpretovat a aplikovat, protože jejich porušení může být předmětem trestního stíhání, jako tomu bylo v dané věci. Advokát je ze své podstaty univerzálním právníkem. Jeho profesní role není omezena na jedinou právní oblast, ale zahrnuje schopnost orientovat se v celém právním řádu. Ačkoli se advokáti často specializují, základní předpoklad výkonu advokacie je znalost právních principů napříč obory. Tato šíře znalostí však neznamená, že odměna advokáta má být automaticky navýšena na trojnásobek. Mimořádná obtížnost podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu se posuzuje zejména podle složitosti skutkových a právních otázek, rozsahu dokazování či délky řízení. Samotná skutečnost, že obhájce musel využít znalosti více právních oblastí, není sama o sobě důvodem pro mimořádné zvýšení odměny – znalost právního řádu v jeho komplexnosti se totiž při výkonu advokacie předpokládá (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4016/2016 ze dne 30.1.2019). Jinými slovy, univerzálnost právních znalostí je základní profesní standard, nikoli nadstandardní služba. Z uvedených důvodů se odvolací soud se závěry, uvedenými v rozsudku zdejšího soudu ve věci pod č.j. [spisová značka] ze dne 25.4.2023 neztotožňuje, s jedinou výjimkou, která bude uvedena níže.

29. Pokud jde o „spornost výše odměny a promeškaného času “ u úkonů provedených [tituly před jménem] [jméno FO]: -12.5.2014 (nesprávně v rozsudku uvedeno datum 12.4.2014) návrh na zastavení trestního stíhání, odvolací soud ve shodě se žalovanou honoruje tento úkon sazbou, když aplikuje § 11 odst. 2 písm. d/advokátního tarifu. Odvolací soud souhlasí se žalovanou, že návrh na zastavení trestního stíhání včetně jeho odůvodnění bylo namístě hodnotit jako úkon právní služby s mimosmluvní odměnou ve výši jedné poloviny. Je tomu tak proto, že šlo o úkon, který nebyl výslovně uveden ani v § 11 odst. 1, ani v § 11 odst. 2 advokátního tarifu, tudíž za něj podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu náležela odměna jako za úkon povahou a účelem nejbližší. Lze souhlasit se závěrem, že nejblíže zde odpovídá stížnost ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, podle § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu; -26.10.2015 účast na hlavním líčení ; celkem i s přestávkou hlavní líčení trvalo 8:14 hodin, byť čistý čas strávený hlavním líčením činil 4:17 hodin. Žalovaná uznala a plnila žalobci 3 x 1840 Kč (tedy částka 2 300 Kč krácená o 20%) a 3 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Odvolací soud je přesvědčen, že žalobci svědčí za 2:14 minut náhrada promeškaného času v rozsahu 5 ti půlhodin, to jest ve výši 5 x 100 Kč, celkem 500 Kč, přičemž čekání obhájce bylo dáno organizačními důvody soudu. -25.7.2016 sepis odvolání ; odvolací soud tento úkon obhájce hodnotí jakožto mimořádně obtížný s ohledem na notorietu, že předmětná trestní věc byla projednávána soudcem [tituly před jménem] [jméno FO], který nezákonně zasahoval do obsahu protokolů, resp. výpovědí v dané věci, které upravoval v rozporu s realitou (za což byl kárně stíhán), přičemž obhájci vznikla potřeba provést komparaci zvukového záznamu s vlastním textem v rozsudku a shledané závěry vtělit do podaného odvolání. Žalovaná horovala tento úkon částkou 2 300 Kč + 300 Kč ([tituly před jménem] [jméno FO] již zastupoval jen žalobce). Odvolací soud je ve shodě se soudem I. stupně toho názoru, že odměnu je třeba navýšit na trojnásobek, jinými slovy žalobci tak náleží navíc částka 5 200 Kč (2 x 2 300 + 2 x 300).

30. Pokud jde o „spornost výše odměny “ u úkonů provedených [tituly před jménem] [jméno FO]: -9.4.2018 porada s klientem; ačkoliv se porady zúčastnili oba obhájci, na tuto poradu navazoval úkon v podobě odvolání ze dne 12. 4. 2018, který učinil [tituly před jménem] [jméno FO]. Na posuzovaný úkon odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně hledí v širších souvislostech, resp. s akcentem na skutečnost, že výsledně došlo u žalobce ke zproštění obžaloby, a to za stavu, kdy byl zastupován oběma advokáty. Náklady řízení, spočívající v nákladech na obhajobu v trestním řízení, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, nelze odepřít poškozenému jen proto, že jde o náklady, vynaložené na obhajobu druhým obhájcem poškozeného (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2533/2013 ze dne 22.1.2014). Jak plyne z citovaného rozhodnutí, zásadní vodítko pro posouzení účelnosti vynaložených nákladů totiž musí být dáno skutečností, zda vynaložené náklady vedly ke zrušení nebo změně nezákonného rozhodnutí. Účelnost vynaložených nákladů na obhajobu lze posuzovat jen ve vztahu k výsledku trestního stíhání. Potíže s posuzováním přispění více obhájců k příznivému výsledku trestního stíhání pro poškozeného vedou k závěru, že účelnost takto vynaložených nákladů na obhajobu lze posuzovat jen ve vztahu k výsledku trestního stíhání, aniž by poškozený musel tvrdit a prokazovat, že nemít dva obhájce, trestní řízení by pro něho skončilo nepříznivě. Z uvedeného budou dány výjimky jen tehdy, bude-li zjevné že – stejně jako v případě jediného obhájce– určité úkony nemohly k výsledku trestního stíhání poškozeného přispět, nebo že jsou úkony obou obhájců duplicitní (obsahově totožné), což lze z povahy věci s určitostí dovodit výlučně u úkonů písemných. Je samozřejmě na tom, kdo uplatňuje nárok na náhradu škody, spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu v trestním řízení, aby účelnost takto vynaložených nákladů (ve smyslu právě uvedených kritérií) tvrdil a prokázal, obvykle se tak stane poukazem na rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení skončeno. Poukaz na výjimku by pak měl tvrdit a prokazovat žalovaný škůdce. K tomu v projednávané věci nedošlo. Odvolací soud na základě výše řečeného uzavírá, že poradu honoruje ve shodě se soudem I. stupně výslednou částkou 2 600 Kč (2 300 + 300). -13.11.2018 porada s klientem; ačkoliv se porady zúčastnili oba obhájci, na tuto poradu navazoval úkon v podobě doplnění odvolání ze dne 12.2.2019, který učinil [tituly před jménem] [jméno FO]. Odvolací soud odkazuje na shora uvedené, kdy uzavírá, že poradu honoruje ve shodě se soudem I. stupně výslednou částkou 2 600 Kč (2 300 + 300). -14.12.2018 porada s klientem; tuto poradu ve shodně se soudem I. stupně a žalovanou shledává odvolací soud neúčelnou, kdy předmět porady byl již vyčerpán u předešlého úkonu. -12.2.2019 porada s klientem; porady se zúčastnili oba obhájci, na tuto poradu navazoval úkon v podobě doplnění odvolání ze dne 12.2.2019, který učinil [tituly před jménem] [jméno FO]. Odvolací soud odkazuje na shora uvedené, kdy uzavírá, že poradu honoruje ve shodě se soudem I. stupně výslednou částkou 2 600 Kč (2 300 + 300). Výsledek podaného odvolání byl pro žalobce z hlediska vývoje dalších událostí kruciální. -29.8.2019 porada s klientem, tuto poradu ve shodně se soudem I. stupně a žalovanou shledává odvolací soud neúčelnou, kdy předmětem porady bylo seznámení se s rozhodnutím Vrchního soudu v [adresa], a nenavazoval však žádný úkon. -10.3.2020 porada s klientem, tuto poradu shledává účelnou, porady se zúčastnili oba obhájci a předcházela bezprostředně hlavnímu líčení, které se ve věci konalo 13.3.2020, při němž byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b/ trestního zákoníku. Tuto poradu honoruje odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně výslednou částkou 2 600 Kč (2 300 + 300).

31. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalobci nad rámec žalovanou vyplacené částky vznikl další nárok na zaplacení částky 16 100 Kč (500 +5 200+ 4 x 2 600) sestávající z neproplacené odměny, hotových výdajů a promeškaného času. S připočtením 21 % DPH žalobci v částce 3 381 Kč navíc náleží nad rámec zaplacené částky 696 923,70 Kč částka 19 481 Kč.

32. Za stavu, kdy rozsudkem prvostupňového soudu bylo v rozsahu vyhovující částky 9 825,20 Kč (pravomocná část výroku I. rozsudku) uloženo žalované již plnit, rozdíl, který je žalobu nadále důvodně požadován, představuje částku 9 655,80 Kč (19 481 – 9 825,20).

33. Odvolací soud uzavírá, že je dílem naplněn odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Odvolací soud na základě správně zjištěného skutkového stavu učinil správné právní posouzení a rozsudek soudu I. stupně (ve znění opravných usnesení) podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve výroku I změnil tak, že žaloba na zaplacení částky 4 501,20 Kč (14 157 /představující předmět odvolání/- 9 655,80) se jakožto nedůvodná, zamítá. Ve zbývající části, tj. v zamítavém výroku ad II a vyhovujícím výroku ad I co do částky 9 655,80 odvolací soud rozsudek soudu I. stupně z důvodu věcné správnosti podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

34. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 224 odst. 2 o.s.ř., když v řízení převážně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Tyto náklady jsou za řízení před soudem I. stupně tvořeny paušální náhradou nákladů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 10 úkonů po 300 Kč /§ 1 odst. 3 písm. a), b), c) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb./, a to za vyjádření z 10. 9. 2021, přípravu k jednání, účast na jednání 3.2.2023, přípravu k jednání, účast na jednání 12.5.2023, vyjádření z 29.5.2023, vyjádření z 19.11.2023, přípravu k jednání, účast na jednání 12.2.2025 a účast na vyhlášení rozsudku 21. 2. 2025, celkem tedy ve výši 3 000 Kč. Náklady řízení před odvolacím soudem tvoří paušální náhrada nákladů za 5 úkonů po 300 Kč /§ 1 odst. 3 písm. b), c) a f) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb./, a to za sepis odvolání ze dne 1.5.2025, vyjádření k odvolání žalobce ze dne 10.6.2025, opětovné rozšíření k odvolání z 24.6.2025, přípravu účasti na jednání a účast na jednání před odvolacím soudem, celkem tedy 1 500 Kč. Celkové náklady žalované za řízení před soudy obou stupňů ve výši 4 500 Kč byly vzhledem k dílčímu úspěchu (90% odpovídající cca 176 395,30 Kč) poníženy o dílčí neúspěch (10% odpovídající 19 481 Kč), kdy 80 % odpovídá částce 3 600 Kč, která byla žalované přisouzena v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).