52 C 417/2017 - 942

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Katarínou Kuhnovou v právní věci žalobce: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: účastník 1) [Jméno účastníka A], narozený dne [Datum narození účastníka A] bytem [Adresa účastníka A], zastoupen advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] účastník 2) [Jméno účastníka B], narozena [Datum narození účastníka B], t.č. neznámého pobytu zastoupené opatrovníkem [Jméno opatrovníka], advokátem se sídlem [Anonymizováno] účastník 3) [Jméno účastníka C], narozená dne [Datum narození účastníka C] t.č. neznámého pobytu zastoupené opatrovníkem [Anonymizováno], advokátem sídlem [Anonymizováno] účastník 4) [Jméno účastníka D], narozená dne [Datum narození účastníka D] bytem [Adresa účastníka D], zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C], o nahrazení rozhodnutí správního orgánu (žaloba podle části páté o.s.ř.), takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud určil, že účastníci 1) až 4) nejsou vlastníky, účastník 1) id. [Anonymizováno] účastník 2) id. [Anonymizováno], účastník 3) id. [Anonymizováno], účastník 4) id[Anonymizováno], vzhledem k celku, těchto pozemků: - dle KN parc. č. [hodnota] o výměře 13 m2, ostatní plocha, - dle KN parc. č. [hodnota] o výměře 128 m2, ostatní plocha, - dle KN parc. č. [hodnota] o výměře 345 m2, ostatní plocha, (dle PK částí parc. č. [hodnota]) a nyní tyto 3 pozemky zapsané v katastru nemovitostí vedeném [adresa] [právnická osoba]: - dle KN parc. č. [hodnota] o výměře 120 m2, ostatní plocha, - dle KN parc. č. [hodnota] o výměře 1.073 m2, ostatní plocha, - dle KN parc. č. [hodnota] o výměře 260 m2, ostatní plocha, - dle KN parc. č. [hodnota] o výměře 1.349 m2, ostatní plocha, - dle KN parc. č. [hodnota] o výměře 72 m2, ostatní plocha, - dle KN parc. č. [hodnota] o výměře 311 m2, ostatní plocha, - dle KN parc. č. [hodnota] o výměře 301 m2, ostatní plocha, - dle KN parc. č. [hodnota] o výměře 447 m2, ostatní plocha, - dle KN parc. č. [hodnota] o výměře 484 m2, ostatní plocha, - dle KN parc. č. [hodnota] o výměře 59 m2, ostatní plocha, - dle KN parc. č. [hodnota] o výměře 88 m2, ostatní plocha, - dle KN parc. č. [hodnota] o výměře 246 m2, ostatní plocha, - dle KN parc. č. [hodnota] o výměře 220 m2, ostatní plocha, (dle PK částí parc. č. [hodnota]), nyní těchto 13 pozemků, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota] pro k.ú. [právnická osoba], obec [adresa], se ZAMÍTÁ. [jméno FO]. Žaloba, aby se v tomto rozsahu, nahradil výrok I. rozhodnutí [právnická osoba], Krajského pozemkového úřadu [Anonymizováno], č.j. [Anonymizováno]) ze dne [datum], se ZAMÍTÁ.

III. Žalobce je povinen zaplatit účastníkovi 1) náhradu nákladů řízení, ve výši 32.912 Kč, k rukám právního zástupce účastníka 1) [Jméno advokáta B], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ve vztahu mezi žalobcem a účastnicí 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

V. Ve vztahu mezi žalobcem a účastnicí 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobce je povinen zaplatit účastnicí 4) náhradu nákladů řízení, ve výši 32.912 Kč, k rukám právního zástupce účastníka 4) [Jméno advokáta C], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne [datum], domáhal nahrazení rozhodnutí [právnická osoba], č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum]. Žalobce v žalobě navrhoval, aby soud určil, že účastníci 1) až 4) nejsou vlastníky, označených pozemků, a dále žalobce navrhoval, aby bylo nahrazeno rozhodnutí [právnická osoba], [Anonymizováno]) ze dne [datum]. K aktivní legitimaci žalobce, uvedl, že žalobce byl ke dni účinnosti zákona o půdě vlastníkem předmětného podílu a osobou povinnou k jeho vydání (§ 5 cit. zákona). Vydáním předmětného rozhodnutí žalobce pozbyl svého vlastnického práva, a byl tedy v tomto právu dotčen a zkrácen (§ 246 odst. 1 o.s.ř.). Tuto újmu lze odstranit tím, že soud ve věci samé rozhodne rozsudkem a předmětné rozhodnutí nahradí (§ 250j o.s.ř.). Žalovaní namítali, že předmětné pozemky nebyly zastavěny ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Otázka zastavěnosti byla již ve vztahu ke stavbě sídliště [právnická osoba] judikatorně řešena, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1651/2005, které zejména uvádí: „stavební povolení ze dne 24. 9. 1990 bylo vydáno nikoliv na výstavbu každé jednotlivé stavby (budovy), nýbrž na celý soubor obytných a dalších staveb sídliště Č. M. II - 4. stavba, je pro okamžik zahájení takového souboru staveb třeba vycházet z data zahájení stavby sídliště jako celku, k němu došlo podle záznamu ve stavebním deníku dne 3. 12. 1990“, Předmětný pozemek byl v rámci výstavby sídliště zastavěn trvalými stavbami majícími povahu nemovitostí (obytné domy), což má za následek trvalou změnu využití předmětného pozemku, které brání jeho zemědělskému nebo lesnímu využití. A toto rozhodnutí NS bylo podrobeno i ústavnímu přezkumu, a to konkrétně v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 619/06, kterým ÚS ústavní stížnost odmítl. Ústavní soud má za to, že v daném případě by bylo v rozporu s účelem i smyslem zákona o půdě vyložit uvedený pojem zahájení stavby jiným způsobem, neboť stavba předmětného sídliště byla pojímána a projektována jako sídlištní obytný celek, což vyplývá i ze stavebního povolení vydaného v r. 1990. Žalobce uvedl k „vydatelnosti pozemků“, že nebyla v průběhu doby řešena jednotně. Lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 685/2022: „pokud je argumentováno, že spoluvlastnické podíly na předmětných pozemcích, jakož i okolní pozemky, byly v jiných restitučních řízeních již vydány, je třeba akcentovat změnu v rozhodovací praxi dovolacího soudu i Ústavního soudu. Je třeba vycházet z incidentní retrospektivy nových právních názorů“. K zásadnímu judikaturnímu přelomu stran „vydávací“ judikatury došlo v roce 2014, a napadené rozhodnutí [právnická osoba] bylo vydáno až v roce 2017, čímž neobstojí námitky účastníků, že by se snad žalobcem citovaná rozhodnutí neměla na tento spor aplikovat. Dospěl-li SPÚ k závěru, že pozemky nelze považovat za pozemky zastavěné ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, jedná se o posouzení, které zcela zjevně odporuje smyslu a účelu zákona o půdě, i shora citovanému rozhodnutí NS. Žalobce odkazoval na historické plány sídliště Černý Most II2 a aktuální náhled z ortofotomap, když z těchto podkladů vyplývá, že dnešní podoba sídliště Černý Most II fakticky odpovídá té, která byla zachycena na územním projektu zóny Černý Most II ze září 1978, dále studii souboru staveb Černý Most II z června 1981 a koordinační situaci stavby Černý Most II – 4. stavba z dubna 1989. Z těchto podkladů zároveň vyplývá, že již historicky od 80. let minulého století byla jako součást sídliště Černý Most II, zařazena i mezibloková zeleň a areály občanské sídlištní vybavenosti (viz studie z roku 1981). Žalobce dále upozorňoval na smysl a účel zákona o půdě, kdy již ze samotného umístění pozemků je zřejmé, že jejich vydáním nemůže dojít k naplnění smyslu a účelu zákona o půdě. Uvedené je prokázáno prohlášením účastníka 1), který v rámci jednání uvedl, že dojde-li k vydání pozemků oprávněným osobám, jsou tyto připraveny je žalobci prodat. A toto prohlášení je důvodem, pro který nemohou být pozemky vydány. Judikatura k otázce, jaké pozemky je možné vydat, nebyla v průběhu času konzistentní. Zcela zásadní byl nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 581/14, Ústavní soud v tomto nálezu dospěl k závěru, že není možné vydat pozemek sloužící jako veřejné prostranství, pro překážku dle ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě. V dané věci se jednalo o pozemek „pokrytý porostem“. Od tohoto nálezu se odvinuly dvě linie judikatury: - není možné vydat pozemky tvořící sídlištní celek a není možné vydat pozemky, které tvoří veřejné prostranství – veřejnou zeleň. K judikatuře k veřejnému prostranství – veřejné zeleně, je zcela zásadní navazující nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1961/15: „Za zjištěných skutkových okolností, při nichž jsou pozemky (travnatá plocha místy porostlá veřejnou zelení) v posuzované věci užívány výhradně pro veřejné účely, není možné nalézt jakoukoli rozumnou proporci mezi restitučním účelem a veřejným zájmem. Pro překážku, která spočívá v realizaci veřejného zájmu, nelze restituci v naturální formě uskutečnit.“ Od tohoto rozsudku se dále odvíjí usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3831/2017: „ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů jednoznačně vyplývá, že předmětný pozemek je součástí Centrálního parku P., je (jako veřejná zeleň) veřejným statkem a i z jeho umístnění je patrno, že naturální restituce vedla by tak toliko k holému vlastnictví restituentů“. Dále usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5267/2017: „závěry Ústavní soud, ani nálezy sp. zn. I. ÚS 581/14, sp. zn. II. ÚS 536/14, sp. zn. III. ÚS 1961/15, nemínil popřít nýbrž nad rámec překážek výslovně uvedených v § 11 zákona č. 229/1991 Sb. argumentem per analogiam dovodil nemožnost vydání pozemku sloužícího jako veřejná zeleň, respektive zatíženého obecným užíváním. V řešené věci nicméně odvolací soud uzavřel, že účastníky nárokované pozemky žádné veřejné funkci neslouží a tvoří toliko postradatelnou součást komerčně užívaného areálu“. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2029/2017: „Jestliže v posuzované věci bylo zjištěno, že předmětné pozemky, jež se nacházejí v sídlišti N. B., jsou užívány pro veřejné účely - jako parkoviště, veřejná zeleň a chodníky, pak jde o obdobnou situaci, která již byla řešena v citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.“. Dále rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 720/2023: „nárokované pozemkové části jsou umístěny mezi bytovými domy (v centrální části obytného sídliště), jsou veřejně přístupné, jsou věnovány užívání obyvateli bytových domů i veřejností k relaxaci či jinému užití (opatřeny lavičkami a okrasnou zelení, jsou zde zasazeny stromy, umístěno pískoviště pro děti a sušáky na prádlo apod.), prostřednictvím betonového chodníku slouží vzájemnému propojení bytových domů a mají – objektivně vzato – charakter veřejné zeleně, a jejich naturální restituovatelnost vylučuje okolnost, že jsou funkčně propojeny s okolními bytovými domy (plní zde funkci relaxační a užitnou) a plní též funkci veřejného statku coby veřejného prostranství, když slouží k uspokojování potřeb občanů obce, majíce funkční význam pro daný sídelní celek.“ Dále žalobce upozornil na druhou větev rozhodnutí (která rovněž navazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. 581/14), která se týká sídlištního celku. Například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2873/2017: „…část předmětného pozemku (veřejně přístupná účelová komunikace s odstavným státním) bezprostředně souvisí a je nezbytně nutná k užívání stavby domu č. p. v sídlišti H.-S., a jeho další část slouží jako veřejná zeleň v rámci uvedeného sídlištního komplex, což by neumožňovalo oprávněné osobě realizovat vlastnické oprávnění.“ Usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3838/17 ze dne 20. 6. 2018 „Soud posuzoval otázku celkové funkční provázanosti dotčených pozemků s ostatními pozemky a stavbami, tvořícími vzájemně provázaný soubor staveb (areál), zde sídlištní celek. Žalobce k řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka] uvedl, že v rámci souvisejícího sporu vydal Nejvyšší soud stěžejní rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1651/2005, které se danou problematikou zabývá. Jak vyplývá z rozsudku zdejšího soudu č. j. 19 C 33/2003-50 byla předmětem sporu pozemková parcela [Anonymizováno], dle aktuálního označení tedy část pozemku parc. č[Anonymizováno] v k. ú. [právnická osoba]. A žaloba, aby soud určil, že žalobkyně je vlastnicí pozemkové parcely [Anonymizováno] – role o výměře 7.049 m2 v k. ú. [Anonymizováno] (dle KN část parcely č. [Anonymizováno]) vedené u katastrálního úřadu [adresa] na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec hl. m. [adresa], katastrální území [právnická osoba], byla zamítnuta. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud vycházel především ze stavebního povolení ze dne [datum], ze zápisu o odevzdání a převzetí staveniště ze dne [datum], z fotokopie stavebního deníku ze dne [datum]. Rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 504/2004-86. Dovolání bylo zamítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1651/2005. Ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 619/06. Ze všech shora citovaných rozhodnutí přitom vyplývá, že v případě stavby sídliště Černý Most II – 4. stavba je třeba vykládat ust. § 11 zákona o půdě extenzivně, a rozhodující je, že stavba tohoto komplexu byla zahájena před účinností zákona o půdě, z čehož plyne naplnění podmínek ust. § 11 zákona o půdě. Předmětem aktuálního řízení jsou pozemky s totožným historickým osudem, což dokládá samotné rozhodnutí SPÚ, ze kterého plyne, že pozemky v souvisejícím sporu a v tomto sporu vznikly z jediného pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Žalobce s ohledem na shora uvedenou judikaturu tvrdí, že předmětné pozemky jsou zatíženy překážkou vydání dle ust. § 11 odst. 1 zákona o půdě spočívající v tom, že: - předmětné pozemky jsou součástí sídlištního komplexu Černý Most II; - předmětné pozemky jsou veřejným prostranstvím - veřejnou zelení a komunikacemi. Z předložených výkresů výstavby Černý Most II vyplývá, že veškeré předmětné pozemky tvoří sídlištní celek a již v době plánování této výstavby s předmětnými pozemky bylo počítáno jako se součástí předmětného sídliště. Žalobce dále uvádí, že na pozemku parc. č. [hodnota] se nachází veřejně přístupná účelová komunikace [IBAN], která slouží k parkování vozidel. Na pozemcích parc. č. [hodnota] se nachází opěrná protihluková stěna. Na pozemcích parc. č. [hodnota] se nachází místní komunikace III. třídy – [Anonymizováno]. Na pozemcích parc. č. [hodnota] se nachází mimo zeleně i parkové chodníky. Ze shora uvedených skutečností vyplývá, že veškeré pozemky jsou součástí stavby sídliště Černý Most II. a již ze samotného náhledu přes ortofotomapy je pak zřejmé, že vydáním pozemků nemůže být naplněn smysl a účel zákona o půdě. Z uvedených důvodů žalobce tvrdá na podané žalobě, když je zřejmé, že rozhodnutí SPÚ nemůže v řízení před soudem obstát.

2. Účastník 1 ([Jméno účastníka A]), navrhoval zamítnutí žaloby, z důvodu nepodloženého nároku žalobce. Žalobce odkazuje na pouhé fotokopie některých stránek stavebního povolení, stavebního deníku, a předání staveniště. Podle tvrzení žalobce bylo Stavební povolení vydáno 24. 9. 1990, s tím, že lhůta výstavby byla omezena 65 měsíci, a to k termínu srpnu 1996. Ke kolaudačnímu řízení měl stavitel stavebnímu úřadu předložit písemně výkresovou dokumentaci stavby, včetně výkresů skutečného provedení. Lze tedy konstatovat, že od předmětné kolaudace již uplynulo 28 let, přičemž souvislá část původních [Anonymizováno] zabraných účastníkům komunistickým režimem (dnes mimo jiné pozemky č.[hodnota] a č.[hodnota]), zůstala až do roku 2022 zatravněnou volnou plochou. V uvedeném roce, pak na ní žalobce (i přes protesty zdejších účastníků) provedl parkovou úpravu, čímž v podstatě potvrdil neexistenci staveb v dané lokalitě a oprávněné rozhodnutí pozemkového úřadu vydat tyto dva pozemky restituentům. V roce 2022-2023 si žalobce nechal zpracovat architektonickou studii, k případnému zastavění pozemků č.[hodnota] a č.[hodnota], přičemž by k uvedené výstavbě mohlo dojít po roce 2032. Dále je třeba zmínit opakované terénní kontroly Pozemkového úřadu v průběhu uplynulých desetiletí a vždy se závěrem, že se na pozemcích č.[hodnota] a č.[hodnota], ničeho neděje. Právě i z důvodů, že předchůdce žalobce – společnost Irop, žádné plnohodnotné doklady z kraje devadesátých let nepředložila, byly v roce 2006 pozemky č.[hodnota] a č.[hodnota], vráceny ostatním členům rodiny zdejších účastníků. Ti následně v roce 2018 prodali své podíly právě žalobci. Žalobce tak získal rozhodující podíl na pozemcích č.[hodnota] a č.[hodnota] a přestože byly oba dva pozemky Pozemkovým úřadem účastníkům č.[hodnota]-4) oprávněně vydány a zapsány do Katastru nemovitostí, rozhodl se je zahrnout do žaloby. Účastník č. [hodnota]) má za to, že žalobce svůj nárok k získání podílu na pozemcích č.[hodnota] a č.[hodnota] dostatečně nepodložil, když odkazuje na pouhé fotokopie dokladů z doby před 34 lety, případně na jiné restituenty, jejich pozemky však byly skutečně dotčeny. Žalobce neprokázal neoprávněnost vydání pozemků restituentům, konkrétně č.[hodnota] a č.[hodnota] v k.ú. [Anonymizováno]. Účastník č.[hodnota]) navrhoval, aby soud žalobu č. [spisová značka], o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, jako nepodloženou zamítl.

3. Opatrovník účastnice 2 ([Jméno účastníka B]), se žalobou nesouhlasil a namítal, že žalobce v řízení neprokázal, že by žalobou dotčené pozemky, byly zastavěnými pozemky ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě"), a že by tvořily funkční součást sídlištního komplexu [právnická osoba] (dále jen „Sídliště [právnická osoba]“), přestože žalobce byl soudem k prokázání vyzván a byl upozorněn na následky neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení. Žalobce v průběhu řízení pouze obecně tvrdil, že Pozemky nelze vydat, neboť jsou součástí Sídliště Černý Most II a že je třeba přihlédnout k jejich funkčnímu propojení, neboť Pozemky jsou veřejným prostranstvím - veřejnou zelení a komunikací. Žalobce v řízení neprokázal, že by Pozemky byly součástí Sídliště Černý Most II, a neprokázal, jaký veřejný zájem brání jejich vydání a nebyla prokázána ani zastavěnost Pozemků, ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Z rozhodnutí [právnická osoba], [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] (dále jen rozhodnutí), vyplývá, že v rozhodnou dobu, tj. k 24. 6.1991, byly Pozemky nezastavěné. I místním šetření, které se uskutečnilo o 6 let později, dne 10. 6. 1997, bylo zjištěno, že Pozemky jsou buď volné a nezastavěné anebo se na nich nachází staveniště. Tyto závěry vyplývají i z výslechu účastníků. Posuzované Pozemky, podmínku zastavěností nesplňovaly. Samotné rozhodnutí ke řádně odůvodněno, přičemž správní orgán pracoval i s relevantní judikaturou. Opatrovník se s Rozhodnutím plně ztotožňuje a považuje ho za správné. Pozemky které jsou předmětem řízení, nyní slouží buď jako zatravněná plocha nebo jako parkoviště. Je zřejmé, že takové využití Pozemků ani nyní nesplňuje definici zastavěností. Navíc ve vztahu k parkovišti Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací činnosti dospěl k závěru, že „parkoviště, představované pozemkem, jenž povrch byl zpracován zpevněním povrchu za účelem parkování automobilů, není z hlediska občanskoprávního stavbou," (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, 2 Cdon 1414/97 ze dne 26. 10. 1999). Stejně tak v poměrně novém, rozhodnutí soud dovodil, že „zpevněnou asfaltovou plochu - parkoviště - nelze v restitučních věcech považovat za stavbu bránící vydání pozemku podle §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě." (viz rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 42/01 ze dne 17. 4. 2022). Parkoviště tudíž nemá povahu stavby, což potvrdil i Nejvyšší soud, a proto nemůže byt překážkou vydání pozemku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Z hlediska posouzení funkční souvislosti Pozemků se Sídlištěm Černý Most II je namístě postup spíše zdrženlivý, opřený o restriktivní výklad, kdy je vždy třeba uvážit i hledisko proporcionality (spočívající v porovnání újmy oprávněné osoby v případě nevydání nemovitostí, s bezprostředními důsledky, které by mělo vyhovění restitučnímu nároku ve sféře jiných osob). Je-li spatřován veřejný zájem na tom, aby byly předmětné pozemky považovány zajeden funkční celek a aby bylo zachováno jejich stávající využití, je nutné také zohlednit, že změnou vlastníka se bez dalšího nezmění způsob využití Pozemků. Žalobkyně funkční souvislost Pozemků se Sídlištěm Černý Most II odvozuje z předložených výkresů z roku 1978, 1981 a 1989, jakož i z územního plánu z roku 1976 a 1984. K tomu opatrovník uvádí, že tyto výkresy a územní plány nejsou způsobilé tvrzení žalobkyně prokázat, neboť na nich nejsou ani uvedeny parcelní čísla pozemků a není tedy jasné, o jaké pozemky se jedná. Žalobkyně nekonkretizovala, v čem spatřuje funkční spojení Pozemků se Sídlištěm Černý Most II, jak konkrétně jsou tyto Pozemky se Sídlištěm Černý Most II svázány, či jakou konkrétní funkci v rámci Sídliště Černý Most II, plní. Žalobkyně v průběhu řízené pouze obecně tvrdila, že Pozemky jsou veřejným statkem. Žalobkyně neprokázala existenci veřejného zájmu a neprokázala, že by veřejný zájem převážil nad zájmem oprávněných osob na vydání Pozemků. Žalobkyně nijak neuvedla, proč by mělo převážit zachování možnosti parkovat vozidla na nárokovaných Pozemcích, či zachování zatravněných prostor před zájmem oprávněných osob na vydání části jejich historického majetku. Proto, opatrovník účastnice 2), navrhoval zamítnutí žaloby v plném rozsahu a přiznání náhrady nákladů řízení.

4. Opatrovník (za účastnici 3, [Jméno účastníka C]) žalobu považoval za nedůvodnou. Svůj uplatňovaný nárok žalobce vyvozuje ze skutečnosti, že pozemky, jichž se řízení týká, byly stavebním povolením z 24. 9. 1990 zahrnuty do stavby „sídliště Černý Most II – 4. stavba“, čímž se všechny staly zastavěnými pozemky ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. Neobstojí však žalobcovo obecné tvrzení, že jsou pozemky bez dalšího, funkční součástí sídliště Černý Most II.. Žalobce sice odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, a z něj vycházející judikaturu Nejvyššího soudu, neuvádí ale, jaký konkrétní veřejný zájem brání ve vydání pozemků restituentům, ani z čeho by měl plynout závěr, že jsou veřejným statkem. Jím citovaná judikatura je proto nepřiléhavá a na předmět tohoto řízení ji není možné použít. Nemovitosti, kterých se výrok I. rozhodnutí týká, jsou neudržované zatravněné plochy, popřípadě příčná parkovací stání (totiž pozemky parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota]) – v této souvislosti opatrovník připomíná, že ani parkoviště není stavbou ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. IV. ÚS 42/01. Především se za zastavěnou část pozemku považuje „část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby.“ Ze skutkových zjištění pozemkového úřadu, popsaných v odůvodnění rozhodnutí přitom vyplývá, že k tomuto datu pozemky zastavěné nebyly, přičemž v předchozích letech byly pozemky využívány zemědělsky. Podle četné judikatury, na kterou ostatně v průběhu řízení odkazoval i sám žalobce, je třeba případné zákonné důvody vedoucí k nevydání pozemku zkoumat individuálně. Rozhodovací praxe soudů je v obdobných věcech založena na hledání rozumné proporce mezi omezením restitučního nároku na vydání původních pozemků a prosazením konkrétního veřejného zájmu. Uvedené porovnání však v tomto řízení soud učinit nemůže, neboť žalobce konkrétní veřejný zájem ve vztahu k jednotlivým pozemkům netvrdí, přestože byl o této povinnosti soudem poučen. Žalobce se v rámci žalobních tvrzení omezil na pouhé konstatování, že jsou všechny pozemky zastavěny, neboť jsou uvedeny ve stavebním povolení ke stavbě sídliště, přičemž v případě jiného, sousedního pozemku na témže sídlišti soud již dříve rozhodl, že součástí této stavby je a vydán být neměl. Rozsudek Nejvyššího soudu v této věci (ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. 30 Cdo 1651/2005) přitom jako své východisko cituje právní názor vyslovený Ústavním soudem, že se za zastavěnou část pozemku považuje část, na níž stojí stavba, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně spojená a související a nezbytně nutná k provozu stavby. Onen sousední pozemek nebyl restituentům vydán především proto, že leží přímo uprostřed sídliště a je zcela pokryt pozemními komunikacemi, jež jsou jedinými přístupovými cestami k obytným budovám. Situace ohledně pozemků, jichž se týká toto řízení, je zcela zřejmě odlišná. Nacházejí se při samém okraji sídliště Černý Most II – 4. stavby, a není na nich vybudována infrastruktura důležitá pro existenci a fungování sídliště ani veřejná zeleň či relaxační plochy – tedy s výjimkou pozemků parc. č. [hodnota], na nichž byla parková úprava provedena v roce 2022. Samotná skutečnost, že po třicet let pozemky tímto (a vlastně ani žádným jiným) způsobem nesloužily, ukazuje, že na nich stavba sídliště fakticky vybudována nebyla, a nejsou tedy její součástí. Protože žalobce ani po příslušném poučení neuvedl, jaký veřejný zájem brání ve vydání konkrétního pozemku, nedostál své povinnosti tvrzení. Podaná žaloba je tedy nedůvodná, a proto navrhoval, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a žalobci uložil povinnost nahradit účastníkům náklady řízení.

5. Účastnice 4 ([Jméno účastníka D]), se žalobou nesouhlasila. Účastnice se plně ztotožňuje se závěry [právnická osoba]. [adresa] a rozhodnutí SPÚ považuje za skutkově i právně bezvadné. Účastnice 4) má za to, že nejsou splněny podmínky pro nevydání pozemků dle ust. § 11 odst. 1 zákona o půdě, a to z několika důvodů. Žalobce v předmětné žalobě tvrdí, že pozemky jsou veřejným statkem, a proto nemohou být vydány restituentům. Nicméně již žádným způsobem neodůvodňuje, na základě, čeho došla k závěru, že tyto pozemky jsou veřejným statkem. Současně je nutno podotknout, že pozemky nesplňují ani podmínku ust. § 11 odst. 1 zákona o půdě o zahájení stavby před 24. 6. 1991, neboť v rozhodnou dobu byly předmětné pozemky nezastavěné, což nepochybně vyplývá z rozhodnutí SPÚ, který se touto otázkou podrobně zabývá v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Konečně žalovaná dodává, že nelze hovořit o pozemcích jako o zastavěných plochách ve smyslu ust. § 11 odst. 1 zákona o půdě, neboť se jedná o zatravněné plochy, příp. o parkovací stání. K tomu žalovaná dodává, že parkoviště není považováno za stavbu ve smyslu ust. § 11 odst. 1 zákona o půdě, jak plyne např. z nálezu Ústavního soudu ze dne 17.04.2002, spis. zn. IV. ÚS 42/01. Zejména žalovaná zdůrazňuje, že žalobce nesplnil povinnost tvrzení konkrétního veřejného zájmu ve vztahu ke každým jednotlivým pozemkům, jak jej zdejší soud vyzval. Po celou dobu tohoto soudního řízení se žalobce opakovaně omezuje pouze na obecná vyjádření, kdy uvádí, že všechny předmětné pozemky jsou funkční součástí stavby, neboť byly zahrnuty ve stavebním povolení. To, že předmětné pozemky byly ve skutečnosti pouze ornou půdou a později zatravněnou plochou vyplývá také z leteckých snímků za období od roku 1991 až 2023. z nichž je nepochybně zřejmé, že pozemky nebyly ani částečně zastavěny, na předmětných pozemcích nestála v tomto období žádná stavba, resp. nemovitá věc. Ze snímků je možné dovodit, že na předmětných pozemcích začaly být budovány chodníky, příp. parkoviště až v roce 2022 (několik let po rozhodnutí Státního pozemkového úřadu a po zahájení tohoto řízení). Žalovaná má s ohledem na všechny tvrzení a provedené důkazy za to, že žalobce žádným způsobem neprokázal, veřejný zájem ve vztahu k jednotlivým pozemkům ve smyslu zákona o půdě, a zastavěnost pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, proto navrhuje žalobu zamítnout.

6. Dotčený správní orgán, [právnická osoba] [adresa] (dále jen „pozemkový úřad“), v podání ze dne [datum], k vydání pozemků v k. ú. [právnická osoba], obec [adresa], že žalobkyně věc souhrnně a zcela bez dalšího zahrnuje pod staronový právní pojem „veřejný statek“. Odkazuje sice na judikaturu, ale nijak se nenamáhá s argumentací k jednotlivým pozemkům. Pozemkový úřad podrobné odůvodnění napadaného rozhodnutí ukončil poněkud zkratkovitě, popř. nesrozumitelně, ale to nemění nic na povinnosti, vznést nárok, kromě břemena tvrzení i břemeno důkazní, a tomu žalobkyně nedostála. Pozemkovému úřadu je z jeho úřední činnosti, jak civilních, tak církevních restitucí, znám obdobný případ lokality „veřejného statku“ pouhých 300 m vzdušnou čarou jihozápadně od této. Tam je dlouhodobě plánována, patrně již projektována výstavba (katolického) kostela a komunitního centra Černý Most. A otázka, zda takováto, nebo i jiná výstavba zůstává „veřejným statkem“, není jen řečnická.

7. Žalobce v řízení učinil několik návrhů na změnu obsahu žaloby, o které soud rozhodl, usnesením Obvodního soudu pro [adresa], č.j. [spisová značka] ze dne [datum], která se týkala změny listu vlastnictví (LV) pozemků (a to 3 pozemky, pozemek parc. č. [hodnota] na LV č. [hodnota], ostatní pozemky na LV č. [hodnota] vše pro k.ú. [právnická osoba], obec [adresa]). Dále usnesením Obvodního soudu pro [adresa], č.j. [spisová značka] ze dne [datum], která se týkala změny velikosti spoluvlastnických podílů k žalovaným pozemkům.

8. Řízení bylo komplikované s ohledem na to, že původní účastnice 2) v průběhu řízení zemřela a její procesní nástupnice (viz č.l, 598) byla neznámého pobytu, proto soud účastnici 2), ustanovil v řízení opatrovníka (viz č.l. 630). Obdobně pak účastnice 3) nejevila o předmět řízení žádný zájem, opakovaně změnila místa svého pobytu a soudu se jí dlouhodobě nedařilo, doručit vydaná rozhodnutí v řízení, proto soud i účastnici 3) ustanovil pro řízení, opatrovníka (viz č.l. 572). V řízení byl účastníkem 1) učiněn i návrh na vydání předběžného opatření, který byl pak částečně vzat zpět (viz rozhodnutí soudu I. stupně, Městského soudu v Praze na č.l. 256, 431 a 659). V řízení byl žalobcem učiněn i návrh na odklad právní moci správního rozhodnutí (viz rozhodnutí soudu I. stupně, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu na č.l. 60, 98, 448 a 551).

9. Mezi účastníky byla nesporná, číslo jednací, den vydání a výrok, namítaného správního rozhodnutí, v řízení vedeném u [právnická osoba], č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum].

10. Mezi účastníky bylo sporné, zda byl žalobce namítanými správními rozhodnutími, dotčen na svých právech a zda byla správní rozhodnutí věcně správná.

11. Po provedeném dokazování, zejména správním spisem [právnická osoba], [Anonymizováno] soud učinil shodná skutková zjištění, jako správní orgán. Soud má za prokázanou, historii vlastnictví, žalobou dotčených pozemků, shodně jako správní orgán: když původními spoluvlastníky pozemků parc.č. [hodnota], zapsaných ve vl.č. [hodnota] a [Anonymizováno] pozemkové knihy pro kat. území [Anonymizováno], byli: [tituly před jménem] [jméno FO] k 1/3, [tituly před jménem] [jméno FO] k 1/6, [tituly před jménem] [jméno FO] k 1/6, [jméno FO] k 1/9, [jméno FO] k 1/9 a [jméno FO] k 1/9. K přechodu vlastnictví shora uvedených nemovitostí na stát došlo výměrem [Anonymizováno] [adresa] z [datum] zn. [Anonymizováno] podle zák.č. 46/48 Sb., o nové pozemkové reformě. [jméno FO] zemřela [datum]. Rozhodnutím Státního notářství pro [adresa] z [datum] čj. [spisová značka] nabyli dědictví zákonní dědici - syn [tituly před jménem] [Jméno účastníka A] a vnuk [jméno FO], kteří uplatnili nárok. [tituly před jménem] [Jméno účastníka A] a [jméno FO] jsou oprávněnými osobami po [jméno FO] k 1/9, tedy každý z nich k 1/18, podle § 4 odst. 2 písm. c) cit. zák. [tituly před jménem] [Jméno účastníka A] je dále oprávněná osoba po [jméno FO] k 1/9 podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona o půdě. [tituly před jménem] [Jméno účastníka A] zemřel [datum] a podle usnesení Obvodního soudu pro [adresa] č. j. [spisová značka] se jeho právními nástupci stali pozůstalá manželka [jméno FO], pozůstalý syn [Jméno účastníka A], pozůstalá dcera [Jméno účastníka D] a paní [Jméno účastníka C], a usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Soud má prokázáno číslování pozemků, žalobou dotčených pozemků, shodně jako správní orgán: když původní pozemky byly sloučeny v evidenci nemovitostí do parc.č. [Anonymizováno] kat. území [adresa], po vzniku katastru [právnická osoba] v r. 1988 byly sloučeny do pozemku parc.č. [Anonymizováno] v kat. území [právnická osoba] s právem hospodaření pro [Anonymizováno], jejímž právním nástupcem je [Anonymizováno]. Nyní jsou pozemky zapsány na LV [Anonymizováno] pro k. ú. [právnická osoba] a vlastnické právo je zapsáno na [adresa] k podílu 3/18. Soud má za prokázanou, historii stavebního řízení, shodně jako správní orgán: když ve správním řízení bylo prokázáno, že předmětné pozemky jsou součástí lokality, určené územním rozhodnutím a stavebními povoleními k výstavbě „obytného souboru [právnická osoba]“, probíhající v několika etapách, v souladu se stavebním povolením z [datum] je realizována výstavba „Černý Most - 4. stavba" komplexní bytové výstavby. Ke dni účinnosti zákona o půdě byla provedena skrývka a odvoz ornice a realizovány práce na stavbě kanalizace, žádné nadzemní stavby se na pozemcích nenacházely. Po účinnosti zákona výstavba pokračovala rozestavěním objektů na pozemku parc.č. [Anonymizováno] který byl následně dále dělen. V průběhu stavby docházelo k prodlužováním lhůt dokončení staveb a ke změnám jednotlivých staveb v důsledku změn projektové dokumentace. Při místním šetření dne 10. 6. 1997 byly na původních pozemcích dokončeny pouze 2 stavební objekty s označením [Anonymizováno] a [Anonymizováno], část pozemků byla zastavěna stavbou Metra a komunikací, na části pozemků bylo staveniště a ostatní plocha byla nezastavěná. Při rozhodování ve věci vycházel pozemkový úřad z uveřejněné judikatury - rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 1999 sp.zn. 2 Cdon 1414/97 a nálezů Ústavního soudu zn. IV. ÚS 42/01, zn. I. ÚS 754/01 a zn. IV. ÚS 176/03. Ústavní soud ve shodě s Nejvyšším soudem ČR zaujímají názor, že pojem „stavba“ je z hlediska občanskoprávního třeba vykládat staticky jako jedinečný výsledek určité stavební činnosti. Asfaltové plochy i parkoviště chápané jako konstrukce vystavěná na povrchu určitého pozemku není stavbou ve výše vymezeném občanskoprávním významu. Podle názoru Ústavního soudu za zastavěnou část pozemku podle ust. § 11 odst. 1 písm. c) zák.č. 229/91 Sb. se považuje část, na níž stojí stavba a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavbu. Dané ustanovení nelze však interpretovat příliš extenzivně a dovozovat, že jde-li např. o „ucelený“ areál, nelze jej vydat, ať je jakkoliv rozsáhlý a zahrnout sem veškeré plochy jej tvořící, včetně např. volného prostranství s okrasnou zelení a porosty, komunikací spojující budovy, asfaltové parkovací plochy. S ohledem na shora uvedenou judikaturu dospěl pozemkový úřad k závěru, že pozemky, uvedené ve výroku ad I., nelze z hlediska občanskoprávního považovat za zastavěné a jejich vydání oprávněným není v rozporu s § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě.

12. Po provedeném dokazování, rozhodnutími v obdobném řízení ([spisová značka]), soud má za prokázané, že bylo nejprve vydáno rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto, že [jméno FO] není vlastníkem p.p.č. [hodnota] o výměře 7.049 m2 v k.ú. [Anonymizováno] (dle KN část parcely č. [Anonymizováno], pro obec [adresa], k.ú. [právnická osoba]. V řízení před soudy byl nejprve vydán rozsudek u Obvodního soudu pro [adresa], č.j. [spisová značka] ze dne [datum] (žalobkyní byla [jméno FO], a účastník 1) byl [Anonymizováno] a účastník 2) byl [právnická osoba] ČR), kde byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobkyně je vlastníkem p.p.č. [hodnota] o výměře 7.049 m2 v k.ú. [Anonymizováno] (dle KN část parcely č. [Anonymizováno], pro obec [adresa], k.ú. [právnická osoba]. Odvolací soud, Městský soud v Praze, rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne [datum] rozsudek soudu I. stupně, potvrdil. Nejvyšší soud pak rozsudkem pod č.j. [spisová značka] ze dne [datum] dovolání zamítl. A Ústavní soud, usnesením, sp. zn. [jméno FO]. [Anonymizováno] ze dne [datum], ústavní stížnost odmítl. Zdejší soud s ohledem na § 13 zákona číslo 89/2012 Sb, občanského zákoníku (dále jen o.z.), z důvodu právní ochrany, soud má za prokázané, shodné skutkové tvrzení a právní závěry, uvedené zejména v rozhodnutí Nejvyššího soudu (ze dne 14. 6. 2006), stavební povolení ze dne 24. 9. 1990 bylo vydáno nikoliv na výstavbu každé jednotlivé stavby (budovy), nýbrž na celý soubor obytných a dalších staveb sídliště Č. M. II - 4. stavba, tedy že pro okamžik zahájení takového souboru staveb je třeba vycházet z data zahájení stavby sídliště jako celku, k němu došlo podle záznamu ve stavebním deníku dne 3. 12. 1990. A dále, že pojmem stavba rozumí jednotlivé části (budovy) souboru staveb obytného sídliště, když předmětný (posuzovaný) pozemek byl v rámci výstavby sídliště zastavěn trvalými stavbami majícími povahu nemovitostí (obytné domy), což má za následek trvalou změnu využití předmětného pozemku, které brání jeho zemědělskému nebo lesnímu využití. I když bylo posuzována obdobná situace, jako zde v řízení, nejednalo se o pozemek s totožným veřejným zájmem, jako zde v řízení (více, viz závěr odůvodnění rozsudku).

13. Soud v řízení vycházel i z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí (k.ú. [právnická osoba]), týkající se žalobou dotčených pozemků, označených vlastníků a výše spoluvlastnických podílů, když mezi účastníky bylo nesporné, že všichni účastníci (účastník 1, 2, 3 a 4), a dále i žalobce, jsou spoluvlastníky žalobou dotčených pozemků.

14. Po provedeném dokazování, tvrzením žalobce a z kopie stavebního povolení a z kopie části stavebního deníku, má soud za prokázané, že stavba obytného souboru Černý Most II. - 4. etapa byla zahájena dne 3. 12. 1990.

15. Po provedeném dokazování, částí ortofotomap (například v podání žalobce ze dne [datum], č.l. 781h – 781n), žalobce prokázal, konkrétní veřejný zájem, pouze k pozemku [Anonymizováno] (komunikace k parkování), k pozemku [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (zeleň a parkové chodníky) a k pozemku [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (místní komunikace třetí třídy – [Anonymizováno], avšak v blíže neurčeném čase.

16. Po provedeném dokazování, z výkresů z roku 1978, 1981 a 1989, a z územního plánu z roku 1976 a 1984 (předložené v podání žalobce ze dne [datum], č.l. 781h – 781n), nemá soud prokázánu, funkční souvislost pozemků se Sídlištěm Černý Most II a jejich konkrétní veřejný zájem, bránící vydání žalobou dotčených pozemků, když na označených důkazech nejsou uvedeny parcelní čísla pozemků. Ze shodného vyjádření, spolu s ofocenými důkazy, byl žalobcem prokázán konkrétní veřejný zájem - parkoviště, u pozemků parc. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], avšak k blíže neurčenému datu, a to částí ortofotomap.

17. Z fotografií a z nesporného skutkového tvrzení účastníků, má soud prokázáno, že na žalobou posuzovaných pozemcích, nejsou běžné stavby, jedná se o pozemky označené jako ostatní plochy.

18. Soud nemá prokázáno, že by označené pozemky byly v žalobcem tvrzeném stavu, i v roce 2017 (tedy ke dni rozhodování správního orgánu). Soud nemá prokázáno, k pozemku parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno], že by zde v roce 2017 existovala protihluková stěna, když žádná část ortofotomapy (ani jiný listinný důkaz), k těmto 2 pozemkům, předložen nebyl.

19. Z ostatních důkazů (zejména aktuálních fotografií pozemků, dále ze svědeckých výpovědí [jméno FO] +[jméno FO] + [jméno FO] + [jméno FO], spisem Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka]..), soud nezjistil žádné skutečnosti, které by vedly k prokázání důvodnosti této žaloby, podle části páté o.s.ř..

20. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil důkazy samostatně i v souvislosti s ostatními důkazy, učinil soud ve věci následující závěr o skutkovém stavu. Rozhodnutím [právnická osoba], [Anonymizováno], č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] byly vydány podíly na žalobou dotčených pozemcích, účastníkům [právnická osoba] a 4). Stavba obytného souboru Černý Most II. - 4. etapa byla zahájena dne 3. 12. 1990. Žalobce prokázal, konkrétní veřejný zájem, pouze k pozemku[Anonymizováno][Anonymizováno] (komunikace k parkování), k pozemku [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (zeleň a parkové chodníky), a k pozemku [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (místní komunikaci třetí třídy – [Anonymizováno]), avšak k blíže neurčenému datu. Soud má prokázáno, že na pozemku parc. č. [hodnota] je parkoviště, dále na pozemku parc. č. [hodnota] + [Anonymizováno] je zeleň i parkové chodníky, a dále z obrázku ortofotomap, k pozemku [Anonymizováno] + [Anonymizováno] je viditelné, že se jedná také o parkoviště, avšak v blíže neurčeném čase. Pozemkový úřad dospěl ke správnému závěru, když žalobou dotčené pozemky, vydal oprávněným osobám (účastníkovi [právnická osoba] a 4).

21. Po právní stránce soud posoudil spor, podle části V. o.s.ř., dle ust. § 244 odst. 1 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř., rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. V tomto řízení, namítané rozhodnutí správního orgánu ze dne [datum], nabylo právní moci a byla tak splněna jedna z podmínek pro zahájení řízení, podle části V. o.s.ř..

22. Na počátku řízení, soud dále posuzoval, zda byla žaloba podána včas (§ 247 odst. 1 o.s.ř.) a zda je žaloba přípustná (§ 247 odst. 2 o.s.ř.), a zda byla podána osobou k tomu oprávněnou (§ 246 odst. 1 o.s.ř.). Soud po provedené dokazování a s ohledem na skutková tvrzení účastníků, shledal, že žaloba je přípustná, neboť proti rozhodnutí správního orgánu se nelze odvolat a bylo možné pouze podat žalobu k soudu. Žaloba byla podána včas, a to ve lhůtě 2 měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, když rozhodnutí ze dne [datum] bylo žalobci doručeno a tato žaloba byla podána již dne [datum] (tedy ve lhůtě 2 měsíců, již ode dne vydání namítaného rozhodnutí). Žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, tedy žalobcem, který tvrdil, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, když dle jeho názoru, 4 účastníci byli nesprávně označeny za spoluvlastníky žalobou dotčených pozemků.

23. Dále soud v řízení vycházel i z ust. dle § 11 odst 1 písm. c) zákona o půdě, zákona číslo 229/1991 Sb., kdy pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení. Smysl a účel zákona o půdě je vyjádřen již v jeho preambuli, v níž se deklaruje snaha tímto zákonem zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v letech 1948 až 1989, dosáhnout zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu obnovením původních vlastnických vztahů k půdě a upravit vlastnické vztahy k půdě v souladu se zájmy hospodářského rozvoje venkova i v souladu s požadavky na tvorbu krajiny a životního prostředí.

24. Soud vycházel z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 1993, č. j. 15 Ca 46/93 (R 70/94), a dále v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1000/99, byl zaujat právní názor, že „zastavěním pozemku ve smyslu ust. \h§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě je třeba rozumět zastavění pozemku trvalou stavbou (jež je tu stavbou hlavní), která má povahu nemovitosti a která má za následek trvalou změnu využití pozemku“.

25. Dále soud vycházel z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 2. 1999, č. j. 10 Ca 24/94 (R 73/95), soud vyslovil, že „pro posouzení toho, zda lze zastavěný pozemek vydat [ve smyslu ust. \h§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě], je rozhodující pouze to, zda stavba brání nebo nebrání zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, a nikoliv její velikost a hodnota stavby nebo účelnost jejího dalšího využití“.

26. Dále soud vycházel z nálezu sp. zn. ÚS 176/03, kde Ústavní soud zaujal názor, že „institut překážek ve vydání nemovitosti podle ust. § 11 zákona o půdě je institutem stanovujícím výjimku z účelu restitucí. Důvodem těchto výluk je působení konkrétního veřejného zájmu nebo práv třetích subjektů (zastavěnost pozemku stavbou, zřízení tělovýchovného nebo sportovního zařízení, zřízení hřbitova atd.), které v daném případě převažují nad účelem restituce a samotným restitučním nárokem na vydání původních pozemků a které by s ohledem na povahu zatížení pozemku vylučovaly nebo omezovaly využití pozemku v jiném soukromém vlastnictví. Pojmy a instituty obsažené v restitučních předpisech je proto třeba vykládat s ohledem na to, aby byl v maximální míře dosažen jejich účel, a rovněž s ohledem na to, že předmětem úpravy těchto předpisů jsou vztahy majetkoprávní, které jsou svou povahou občanskoprávní vztahy. Výklad pojmů obsažených v restitučních předpisech proto nelze podřizovat pojmům obsaženým v jiných právních předpisech či odvětvích veřejného práva (práva stavebního). Je totiž třeba v konkrétním případě volit takovou interpretaci, která by směřovala k maximálnímu naplnění účelu restituce a současně respektovala proporcionalitu mezi omezením restitučního nároku na vydání původních pozemků a prosazením konkrétního veřejného zájmu“.

27. Dále soud vycházel z obdobného právního názoru Ústavního soud, v nálezu sp. zn. I. ÚS 754/01, v němž dovodil, že „zákon č. \h229/1991 Sb. sleduje v prvé řadě ten cíl, aby byl původní majetek oprávněným osobám reálně vydán, a pouze výjimečně, jsou-li beze všech pochybností splněny předpoklady stanovené tímto zákonem v ust. § 11, pozemky vydat nelze. Byl-li pozemek po převodu nebo přechodu do vlastnictví státu zastavěn, uvádí zákon v ust. § 11 odst. 1 písm. c) celkem šest samostatných výjimek, za jejichž splnění lze i zastavěný pozemek vydat. Za zastavěnou část pozemku se přitom považuje část, na níž stojí stavba a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby“.

28. Soud v řízení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 685/2022 ze dne 29.3.2022. V odůvodnění sice uvádí, že aktuální rozhodovací praxe se přiklání k hledání rozumné proporce mezi omezením restitučního nároku na vydání původních pozemků a prosazením konkrétního veřejného zájmu. Primárního účelu zákona o půdě, jímž je zmírnění následků majetkových křivd, nelze totiž dosáhnout vydáním pozemků trvale užívaných veřejností (a k tomuto účelu upravených, resp. zastavěných), jejichž individuální využití oprávněnou osobou by bylo značně omezené či zcela nemožné – uvedené je typické v případě veřejné zeleně a různých druhů obslužných komunikací. Takový stav by byl naopak v rozporu s účelem restitucí. Proto lze dle současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu pod výluku z restituce ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě podřadit i – v zákoně přímo neuvedenou – situaci, kdy by oprávněná osoba naturální restitucí získala vyprázdněné vlastnické právo z důvodu převažujícího veřejného zájmu, který by v praxi realizaci žádné ze složek vlastnického práva neumožňoval; jedná se zvláště o případy, kdy jsou nárokované nemovitosti veřejným statkem, tedy jsou-li kupříkladu dotčeny institutem veřejného užívání (např. veřejné prostranství), a vlastníku v podstatě zůstává toliko tzv. holé vlastnictví. Zjištění, zda určitý pozemek je veřejným statkem, musí být učiněno s ohledem na individuální poměry konkrétní projednávané věci ke každému z nárokovaných pozemků, a to ke dni účinnosti zákona o půdě.

29. Soud v řízení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 1651/2005 (C 4507) ze dne 14. 6. 2006, se zabýval zahájením stavby, bránící vydání pozemku v restituci, kdy v právní větě bylo uvedeno: „Zahájením stavby“ podle § 11 odst 1 písm. c) zákona o půdě (zákona číslo 229/1991 Sb., je i zahájení stavby sídliště, jako celku“. Z odůvodnění plyne, že Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pojem zahájení stavby uvedený v ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě je v daném případě třeba vykládat extenzivněji, jak to učinil odvolací soud. Jestliže totiž ze skutkových zjištění vyplynulo, že předmětný pozemek byl podle stavebního povolení i zastavovacího plánu spolu s dalšími pozemky určen k tomu, aby na něm byl v rámci komplexní bytové výstavby vybudován obytný soubor (sídliště) Č. M. II. - 4. stavba, který spočíval ve vystavění 15 bytových objektů s příslušnými obslužnými objekty, včetně technické vybavenosti, přičemž stavební povolení ze dne 24. 9. 1990 bylo vydáno nikoliv na výstavbu každé jednotlivé stavby (budovy), nýbrž na celý soubor obytných a dalších staveb sídliště Č. M. II - 4. stavba, je pro okamžik zahájení takového souboru staveb třeba vycházet z data zahájení stavby sídliště jako celku, k němu došlo podle záznamu ve stavebním deníku dne 3. 12. 1990, tedy do 2 let od vydání stavebního povolení. Kdy na toto rozhodnutí navazuje rozhodnutí Ústavního soudu, II. ÚS 619/06, „Obecné soudy vyšly při posouzení dané otázky z konkrétních skutkových zjištění, které nebyly v průběhu řízení nikým zpochybněny (že předmětný pozemek byl na základě stavebního povolení zahrnut do výstavby obytného souboru Černý Most II. - 4. etapa v rámci komplexní bytové výstavby, který spočíval ve vybudování 15 bytových objektů s příslušnými obslužnými objekty a technickou vybaveností, k odevzdání a převzetí staveniště došlo 5. 11. 1990, přičemž stavba byla zahájena dne 3. 12. 1990 konkrétními pracemi). Soudy dospěly k závěru, že v tomto případě je třeba za stavbu považovat stavbu obytného souboru Černý Most II. - 4. etapa, jako celek, a že pro posouzení věci je rozhodující zahájení této stavby jako celku, a nikoli zahájení konkrétních prací na pozemku požadovaném stěžovatelkou. I Ústavní soud má za to, že v daném případě by bylo v rozporu s účelem i smyslem zákona o půdě vyložit uvedený pojem zahájení stavby jiným způsobem, neboť stavba předmětného sídliště byla pojímána a projektována jako sídlištní obytný celek, což vyplývá i ze stavebního povolení vydaného v r. 1990. Nutno mít na zřeteli i to, že předmětný pozemek byl v rámci výstavby sídliště zastavěn obytnými domy, což mělo za následek trvalou změnu využití tohoto pozemku, která brání jeho zemědělskému nebo lesnímu využívání.

30. Soud v řízení vycházel z rozhodnutí Ústavního soudu, IV. ÚS 42/01, k restituci pozemku se zpevněnou asfaltovou plochou, uvedl: Zpevněnou asfaltovou plochu – parkoviště – nelze v restitučních věcech považovat za stavbu bránící vydání pozemku podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.

31. S ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení, dále s ohledem na skutková tvrzení žalobce, a také skutková tvrzení všech 4 účastníků (a jejich zástupců) a s ohledem na vyjádření správního orgánu, a dále s ohledem na provedené dokazování, ve znění usnesení o změně žaloby, soud dospěl k závěru, že žaloba podle části páté o.s.ř., není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce se v tomto řízení domáhal zrušení a nahrazení rozhodnutí správního orgánu, a to rozhodnutí [právnická osoba], [Anonymizováno], č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum]. Pakliže žalobce navrhoval, aby soud určil, že účastníci 1, 2, 3 a 4) nejsou vlastníky označených pozemků, a dále žalobce navrhoval, aby soud nahradil správní rozhodnutí, soud neshledal naplnění zákonných podmínek pro změnu napadeného rozhodnutí správního orgánu. Ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, brání vydání pozemku jeho zastavěnost, přičemž za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. 6. 1991. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že stavba obytného souboru Černý Most II. - 4. etapa byla zahájena již dne 3. 12. 1990 (zejména z kopie stavebního povolení a z kopie zápisu ze stavebního deníku a zejména i z rozhodnutí Ústavního soudu, II. ÚS 619/06, „předmětný pozemek byl na základě stavebního povolení zahrnut do výstavby obytného souboru Černý Most II. - 4. etapa v rámci komplexní bytové výstavby, který spočíval ve vybudování 15 bytových objektů s příslušnými obslužnými objekty a technickou vybaveností, k odevzdání a převzetí staveniště došlo 5. 11. 1990, přičemž stavba byla zahájena dne 3. 12. 1990 konkrétními pracemi), a obecné soudy dospěly ke správnému závěru, že v tomto případě je třeba za stavbu považovat stavbu obytného souboru Černý Most II. - 4. etapa, jako celek, a že pro posouzení věci je rozhodující zahájení této stavby jako celku“. V řízení tak bylo prokázáno, že stavby byly v daném sídlištním komplexu zahájeny dne 3. 12. 1990, tedy před 24. 6. 1991, jak předpokládá § 11 odst 1 písm. c) zákona o půdě, čímž byla naplněna zákonná podmínka, týkající se data zahájení stavby. Dále bylo nutné v řízení prokázat, další podmínku zákonného ustanovení (§ 11 odst 1 písm. c) zákona o půdě), a to existenci konkrétní stavby na konkrétním pozemku, v době vydání správního rozhodnutí (23. 10. 2017), která by měla sloužit konkrétnímu veřejnému zájmu obyvatel sídliště Černý Most. V řízení soud k otázce zastavěnosti pozemků a k překážkám, bránícím vydání pozemků, vycházel z pestré judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu, která je zmíněna shora v odůvodnění rozhodnutí. Mezi účastníky je nesporné, že na žalobou dotčených pozemcích nestála žádná obvyklá stavba, zejména budova (např. bytový dům, škola…). V žalobě, a dále v doplněném podání z [datum], však absentují skutková tvrzení žalobce, týkající se konkrétního veřejného zájmu ke každému jednotlivému pozemku. Žalobce ve svých vyjádřeních pozemky označuje obecně a uvádí, že jsou součástí celé stavby Černý Most, i když žalobce byl k doplnění chybějících skutkových tvrzení vyzýván (při ústním jednání [datum], když koncentrace skončila dne [datum]). Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalobce řádně nedoplnil skutková tvrzení, týkající se konkrétního veřejného zájmu ke každému jednotlivému pozemku a nebyla tak prokázána ani konkrétní zastavěnost všech pozemků, jak předpokládá ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., zákon o půdě. Žalobce v řízení opakovaně uváděl, že se jedná o pozemky, převážně sloužící jako veřejné prostranství (např podání ze dne [datum] na č.l 837). Právní zástupce žalobce učinil vyjádření, pouze k některým pozemkům, a to k pozemku [Anonymizováno] bylo sděleno, že se jedná o komunikaci k parkování, k pozemku [Anonymizováno] a [Anonymizováno] bylo sděleno, že se jedná o zeleň a parkové chodníky, k pozemku [Anonymizováno] a [Anonymizováno] bylo sděleno, že se jedná o protihlukovou stěnu a k pozemku [Anonymizováno] a [Anonymizováno] bylo vysloveno, že se jedná o místní komunikaci třetí třídy - [Anonymizováno], všechna tato doplnění byla učiněna v podání ze dne [datum] (viz podání pr. z. žalobce ze dne [datum], v barevné verzi na č.l. 781b-781n). Po provedeném dokazování, z výkresů z roku 1978, 1981 a 1989, a z územního plánu z roku 1976 a 1984 (předložené v podání žalobce ze dne [datum], č.l. 781h – 781n), nemá soud prokázánu, funkční souvislost žalobou dotčených pozemků se Sídlištěm Černý Most II a jejich konkrétní veřejný zájem, bránící vydání žalobou dotčených pozemků, když na označených důkazech nejsou uvedeny parcelní čísla pozemků. Ze shodného vyjádření, spolu s ofocenými důkazy, byl žalobcem prokázán konkrétní veřejný zájem, pouze u pozemků parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] a to částí ortofotomap, avšak bez uvedení data, ke kterému byly pořízeny. Soud má tak pochybnost, zda byly označené pozemky ve shodném stavu, jak tvrdí žalobce i v roce 2017 (ke dni rozhodování správního orgánu), či zda je stav aktuální k roku 2024 (když byly důkazy založeny do spisu [spisová značka]). Avšak k pozemku parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] ani žádná část ortofotomapy (či jiný listinný důkaz), předložena nebyla. Pokud žalobce k pozemku parc. č. [hodnota] uvedl, že se jedná o parkoviště, dále k pozemku parc. č. [hodnota] + [Anonymizováno] že se jedná o zeleň i parkové chodníky, dále když z obrázku k pozemku [Anonymizováno] + [Anonymizováno] (podání žalobce z [datum], bod 45) plyne, že se jedná také o parkoviště, pak soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 42/01 ze dne 17. 4. 2022, soud dovodil, že „zpevněnou asfaltovou plochu – parkoviště, nelze v restitučních věcech považovat za stavbu bránící vydání pozemku podle §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě.", a dříve bylo o dané věci obdobně rozhodováno Nejvyšším soudem, sp. zn. 2 Cdon 1414/97 ze dne 26. 10. 1999, „Parkoviště, představované pozemkem, jehož povrch byl zpracován zpevněním povrchu za účelem parkování automobilů, není z hlediska občanskoprávního stavbou“. (tedy judikatura platná ke dni vydání správního rozhodnutí), a pokud správní orgán vydal i tyto pozemky parc. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] účastníkům [právnická osoba] a4), pak bylo jeho rozhodnutí věcně správné. Pokud pozemkový úřad vydal oprávněným osobám i ostatní žalobou dotčené pozemky (parc. č. [hodnota], a s ohledem na chybějící skutková tvrzení žalobce (týkající se konkrétního veřejného zájmu, ke dni vydání rozhodnutí správního orgánu), pak bylo jeho rozhodnutí také věcně správné. Pokud pozemkový úřad vydal oprávněným osobám i pozemek parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno], s ohledem na absentující důkazy žalobce (týkající se konkrétního veřejného zájmu, tedy existence protihlukové stěny, ke dni vydání rozhodnutí správního orgánu), pak bylo jeho rozhodnutí také věcné správné. Jak správně namítal opatrovník účastnice 2) a opatrovník účastnice 3) a právní zástupce účastnice 4). Žalobce, na výzvu soudu, pouze k pozemkům parc. č. [hodnota], podrobně uvedl konkrétní veřejný zájem, který by bránil vydání. Žalobce však v průběhu celého sporu, neuvedl, konkrétní veřejný zájem, k ostatním pozemkům parc. č. [hodnota], a pouze obecně uvedl, že se jedná o veřejné prostranství. Pokud má však soud posoudit, zda správní orgán rozhodl správně u 16 pozemků v k.ú. [právnická osoba] (které vydal v roce 2017 účastníkovi 1), účastnici 2), účastnici 3) a účastnici 4)), a zda tedy správní orgán postupoval v souladu se zákonem o půdě a v souladu s rozhodnutími Nejvyššího soudu a soudu ústavního, je nezbytné, aby žalobce podrobně doplnil, řádnými skutkovými tvrzeními, k jakému účelu (respektive veřejnému zájmu) napadené pozemky, sloužily. A nepostačí, pokud žalobce doplní základní skutkové tvrzení pouze k 7 pozemkům (a z toho ke 2 nepředloží adekvátní důkaz). Pojem veřejné prostranství a sídlištní celek, které používal žalobce ve svých vyjádřeních, jsou příliš široké a blíže neurčité. A pokud zde právní zástupce namítal, že k prokázání svých skutkových tvrzení bylo navrhováno místní šetření, platí zde zásada občanského soudního řádu, že skutková tvrzení účastníka, nelze nahrazovat důkazy, a pakliže tedy některá skutková tvrzení chybí, nelze je nahradit místním šetřením (soud k místnímu šetření podotýká, že jako laik, by nebyl schopen posoudit, v jakém místě konkrétní pozemek začíná a v jakém místě konkrétní pozemek končí). Soud, k otázce konkrétního veřejného zájmu, odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. ÚS 176/03, kde soud zaujal názor, k institutu překážek ve vydání nemovitosti podle ust. § 11 zákona o půdě, který stanovuje výjimku z účelu restitucí a uvedl, že je třeba v konkrétním případě volit takovou interpretaci, která by směřovala k maximálnímu naplnění účelu restituce a současně respektovala proporcionalitu mezi omezením restitučního nároku na vydání původních pozemků a prosazením konkrétního veřejného zájmu. Z hlediska posouzení funkční souvislosti pozemků se Sídlištěm Černý Most II je namístě postup spíše zdrženlivý, opřený o výklad, kdy je vždy třeba uvážit i hledisko proporcionality (spočívající v porovnání újmy oprávněné osoby v případě nevydání nemovitostí, s bezprostředními důsledky, které by mělo vyhovění restitučnímu nároku ve sféře jiných osob). Žalobce neprokázal existenci veřejného zájmu a neprokázal, že by veřejný zájem převážil nad zájmem oprávněných osob na vydání pozemků, když v řízení nebylo prokázáno, proč by mělo převážit zachování možnosti parkovat vozidla na žalobou dotčených pozemcích (žalobcem specifikovaný pozemek parc. č. [hodnota]), nebo zachování zatravněných prostor, před zájmem oprávněných osob, na vydání části jejich historického a rodinného majetku. Pokud žalobce odkazoval na řízení u Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Nejvyššího soudu v této věci (ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), soud uvádí, že i když posuzovaný pozemek vznikl ze shodného pozemku (pozemková parcela [Anonymizováno], nyní část pozemku parc.č. [Anonymizováno] kat. území [právnická osoba]), jako vznikly pozemky ve zdejším řízení, je nutné zdůraznit, že v namítaném řízení [Anonymizováno] nebyl posuzovaný pozemek restituentům vydán, protože leží uprostřed sídliště a je pokryt pozemními komunikacemi, které představují přístupové cesty k obytným budovám (jak lze zjistit nahlédnutím do katastru nemovitostí). A tudíž situace ohledně zde žalobou dotčených pozemků v řízení [Anonymizováno] je odlišná. S ohledem na shora uvedené, soud žalobu neshledal za důvodnou, neboť žalobce nebyl dotčen na svých právech, namítaným rozhodnutím správního orgánu (rozhodnutí ze dne [datum]), když správní orgán v namítaném správním rozhodnutí, rozhodl věcně správně, a proto soud žalobu podle § 250i o.s.ř., zamítl.

29. Výrok III., o nákladech řízení je odůvodněn § 245 a § 142 odst. 1 o.s.ř.. Úspěšnému účastníkovi 1) řízení náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 32.912 Kč. Účastník 1) byl v řízení zastoupen právním zástupcem, proto mu náleží náhrada nákladů řízení dle § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „vyhlášky”) v tarifní hodnotě 50.000 Kč, náleží odměna ve výši 3.100 Kč za každý právní úkon, za účastníka 1) bylo učiněno celkem 8 úkonů právní služby v celkové výši 24.800 Kč (8 x 3.100 Kč), za následující právní úkony (závěrečná řeč ze dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], účast na soudním jednání dne [datum], 2 úkony právní služby za účast na soudním jednání dne [datum] od 13.00 – 15.27 hod, účast na ústním jednání dne [datum], dovolání účastníka 1 ze dne [datum] a první vyjádření k žalobě ze dne [datum] na výzvu soudu). Dále soud přiznal 8 režijních paušálů, každý za 300 Kč, dle § 13 odst. 4 vyhlášky za 8 úkonů právní služby, ve výši 2.400 Kč (8x 300 Kč). Dále soud přiznal 21 % DPH ve výši 5.712 Kč (21% z částky 27.200), jelikož právního zástupce účastníka 1) je jeho plátcem. Soud upozorňuje, že přímo účastník 1), avšak BEZ svého právního zástupce, učinil mnoho vyjádření do spisu, ale bez výzvy soudu, proto soud za tato podání, náhradu nákladů řízení nepřiznával. Dále soud nepřiznal účastníkovi 1) odměnu za návrh na vydání předběžného opatření ze dne [datum], když účastník 1) nebyl v tomto návrhu úspěšný (viz rozhodnutí Městského soudu v Praze na č.l. 431). Dále soud nepřiznal odměnu za částečné zpětvzetí návrhu na vydání předběžného opatření ze dne [datum], neboť se nejedná o právní úkon, který by byl účelně vynaloženým právním úkonem, k procesnímu vedení sporu.

30. Výrok VI. o nákladech řízení je odůvodněn § 245 a § 142 odst. 1 o.s.ř.. Úspěšnému účastníkovi 4) řízení náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 32.912 Kč. Účastník 4) byl v řízení zastoupen právním zástupcem, proto mu náleží náhrada nákladů řízení dle § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „vyhlášky”) v tarifní hodnotě 50.000 Kč, náleží odměna ve výši ve výši 3.100 Kč za každý právní úkon. Za účastníka 1) bylo učiněno celkem [hodnota] úkonů právní služby v celkové výši 24.800 Kč (8 x 3.100 Kč), za následující právní úkony (závěrečná řeč ze dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], účast na soudním jednání dne [datum], 2 úkony právní služby za účast na soudním jednání dne [datum] od 13.00 – 15.27 hod, účast na ústním jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum] na výzvu soudu a první vyjádření k žalobě ze dne [datum] na výzvu soudu). Dále soud přiznal 8 režijních paušálů, každý za 300 Kč, dle § 13 odst. 4 vyhlášky za 8 úkonů právní služby, ve výši 2.400 Kč (8x 300 Kč). Dále soud přiznal 21 % DPH ve výši 5.712 Kč, (21% z částky 27.200), jelikož právního zástupce účastníka 4) je jeho plátcem.

31. O nákladech opatrovníků, účastnice 2) a účastnice 3), soud rozhodne v samostatném usnesení, po právní moci rozhodnutí ve věci samé.

32. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto, dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř., kdy je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce účastníka 1) a účastníka 4), v běžné lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí.

33. Soud zamítl v řízení návrhy na doplnění dokazování, spisem stavebního úřadu, dále originály stavebního povolení a originály stavebního deníku, dále důkazy označené účastníkem 1) na č. listu 825 až 830, tedy koncepční studií grafickým časovým přehledem kupní smlouvy z 2018 a údajný email Pozemkového úřadu a dále důkazy účastníkem 1) označený ve spise na č. listu 847. Pokud se jedná o návrhy účastníka 1) na č. listu 825 až 830, dále i na č. listu 547, jedná se o důkazy, které byly navrženy po koncentraci řízení, proto soud tyto důkazy zamítl. Pokud se jedná o návrhy účastníka 1), aby byly předloženy originály stavebního povolení a originál stavebního deníku, soud nemá pochybnost o listinách, které jsou založeny v kopii nejen v tomto spise, ale i ve spise Pozemkového úřadu, dále i v dnes dokazovaném spise [spisová značka], proto soud nepovažuje za důvodné, aby byly předloženy originály těchto listin, neboť mnohá soudní rozhodnutí vyšších soudů (Nejvyšší soud i soud ústavní), vycházela z těchto listin v pouhé kopii. Dále soud považuje za nadbytečný i celý spis stavebního úřadu, neboť podstatné pro toto řízení není, jak probíhala stavba, ale kdy bylo vydáno stavební povolení a kdy byla stavba zahájena, což v tomto řízení bylo již dostatečně prokázáno. Soud dále zamítl návrh na doplnění dokazování (navrhované žalobcem) na místní šetření, které by mělo proběhnout v roce 2024, i když rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno již v roce 2017 a tímto důkazem nelze zjistit, jaký byl stav pro rozhodnutí správního orgánu v době jeho vydání, tento důkaz byl proto zamítnut pro nadbytečnost. Další návrh účastníka 1), na předložení 288-stránkové architektonické studie terminál Černý Most z roku 2022 včetně její finální podoby z roku 2023, soud zamítl, neboť cílem řízení je zjistit, zda napadené správní rozhodnutí je v souladu se zákonem, či nikoliv, a zjištění jaké jsou další plány a architektonické studie, nevedou k rozhodnutí ve věci samé, proto soud tento důkaz jako nadbytečný také zamítl.

Poučení