53 Az 1/2018 - 27

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou ve věci žalobců: a) X b) X c) X společně hlášený pobyt v ČR: X, společně státní příslušnost: X zastoupeni JUDr. Petrem Navrátilem, advokátem sídlem Joštova 138/4, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2018, č. j. OAM-720/ZA-ZA11-ZA17- 2017 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 19. 7. 2018 a postoupenou nadepsanému soudu (dále jen „krajský soud“) dne 27. 7. 2018 se žalobci domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2018, č. j. OAM-720/ZA-ZA11-ZA17-2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým jim nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

2. Žalobci uvádějí, že důvody pro udělení mezinárodní ochrany odvozují od důvodů manžela žalobkyně, resp. otce nezletilých dětí, stejně tak i důvody nesouhlasu s rozhodnutím správního orgánu.

3. Manžel žalobkyně v zemi původu pracoval mj. jako novinář v novinách Pressdent, byl politicky a novinářsky aktivní, účastnil se protirežimních demonstrací a ve své publikační činnosti se vymezoval proti současnému režimu. V důsledku toho byl opakovaně předvolán a vyslýchán policií, fyzicky napaden, vězněn a odsouzen. Po eskalaci těchto obtíží se rozhodl i s rodinou odcestovat ze země původu z důvodů obav o zdraví a život. Podrobný popis těchto okolností se nalézá ve správním spise, zejména v protokolech o výsleších s manželem žalobkyně. Manžel žalobkyně na podporu svých tvrzení předložil řadu listinných důkazů, mj. i listiny prokazující, že je po manželu žalobkyně vyhlášeno v zemi původu pátrání pro zveřejňování příspěvků na sociálních sítích. Stejně tak doložil, že jeho otec je vyzýván ke sdělení místa pobytu manžela žalobkyně.

4. Žalobkyně namítá, že žalovaný rozhodnutím ve věci jejího manžela relativizuje skutečnosti uvedené manželem žalobkyně v jiném správním řízení. Manželu žalobkyně je vyčítáno, že mohl svůj pobyt upravit dle zákona o pobytu cizinců. Žalovaný polemizuje s detaily uvedenými manželem žalobkyně týkajícími se jeho publikační činnosti, kterou zlehčuje a příběh manžela žalobkyně shledává úmyslně azylově atraktivním z důvodu fabulací.

5. Odůvodnění rozhodnutí ve věci manžela žalobkyně je dle jeho názoru nepřesvědčivé, tendenční a zavádějící. Žalovaný se při hodnocení skutkového stavu nevypořádal se zásadními okolnostmi uváděnými manželem žalobkyně, obsahem listinných důkazů a zcela rezignoval na použití shromážděných důkazů o situaci v zemi původu žalobců.

6. Manžel žalobkyně v prvé řadě v průběhu správního řízení prokázal svou publikační novinářskou činnost, z níž plyne, že byl politicky činný a vyjadřoval se ve veřejně přístupných médiích. Podstatná je přitom forma a obsah této činnosti, tj. soustavné a opakované vyjadřování politických názorů prostřednictvím veřejných médií v rámci profese. V souvislosti s tím bylo prokázáno opakované perzekvování manžela žalobkyně, tj. zadržení policí a odsouzení soudem, přičemž v současné době je po něm vyhlášeno pátrání. Uvedené nelze hodnotit, než že manžel žalobkyně v zemi původu prokazatelně uplatňoval své politické přesvědčení, svobodně jej projevoval a v souvislosti s tím byl terčem perzekuce ze strany výkonné moci země původu. Podstatu důvodů žádosti manžela žalobkyně o mezinárodní ochranu žalovaný nevyvrátil, ač ji zlehčoval. Příběh manžela žalobkyně přitom není založen na tvrzeních, ale na listinných důkazech, nelze tedy popřít důvodnost a pravdivost základu skutečností uváděných manželem žalobkyně. V daném případě je základ žádosti manžela žalobkyně podřaditelný pod azylově relevantní důvody, neboť je v zemi původu prokazatelně pronásledován pro uplatňování politických názorů a uplatňování svobody projevu. Žalovaný svým postupem pouze hledá důvod pro neudělení mezinárodní ochrany manželu žalobkyně, ač pomíjí prizma celého případu.

7. Žalovaný rovněž poukazuje na použití informací o zemi původu, aniž by je konkretizoval a uvedl, jaké z nich vyvodil závěry. Z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Datace některých informací je rovněž neaktuální, a tudíž sporná. Sám žalovaný přitom uvádí, že v zemi původu dochází k perzekuci politicky nekorektních novinářů, což samo o sobě dává zákonný rámec pro udělení mezinárodní ochrany manželu žalobkyně. Správní orgány země původu neposkytnou ochranu při porušování základních lidských práv, když jsou samy původcem tohoto porušování.

8. Manžel žalobkyně žalovanému současně vytýká absenci hodnocení důvodů pro udělení doplňkové ochrany, když není vůbec zřejmé, že by se žalovaný touto otázkou samostatně zabýval. Je přitom zjevné, že po nuceném návratu do země původu hrozí manželu žalobkyně zadržení a vězení. Důvody pro udělení doplňkové ochrany jsou přitom zcela odlišné od důvodů pro udělení azylu. I v tomto směru je absence popisu situace v zemi původu zásadní vadou napadeného rozhodnutí.

9. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. S obsahem žalobních námitek nesouhlasí a s odkazem na obsah správního spisu má za to, že nebyla porušena ustanovení správního řádu či zákona o azylu. Tvrzeným důvodem žádosti žalobkyně a jejích dětí je údajná novinářská činnost jejího manžela a otce jejích dětí, pro kterou mu hrozí ve vlasti vězení. Co se týče námitky o nevypořádání se s listinnými důkazy, žalobkyně nedoložila v průběhu správního řízení žádné relevantní podklady. Ani při konaném pohovoru žádné relevantní skutečnosti neuvedla, ničeho doložit nechtěla. Žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav a opatřil si aktuální informace, jak plyne ze spisu. Dostatečně se zabýval i možností uložit doplňkovou ochranu, ovšem neučinil tak pro nesplnění podmínek. V průběhu správního řízení žalobkyně neuvedla žádné důvody, pro které lze udělit některou z forem mezinárodní ochrany. Žalovaný se napadeným rozhodnutím vypořádal se všemi skutečnostmi sdělenými žalobkyní a posoudil veškeré argumenty žalobkyní uvedené. Námitky uvedené v žalobě shledává irelevantními a účelovými.

10. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti.

11. Dne 31. 8. 2017 podala žalobkyně jménem svým a svých nezletilých dětí žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 5. 9. 2017 žalobkyně poskytla údaje k žádosti o mezinárodní ochranu, k dotazu správního orgánu pak sdělila, že důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobkyni a jejím nezletilým dětem jsou politické problémy jejího muže. Ten je žurnalistou, dostal se do problémů s policií, v zemi původu mu hrozí vězení, z něhož by se již nemusel vrátit. Žalobkyně se do ČR dostala s manželem a dětmi přes Turecko a Švédsko, kde v březnu 2016 žádali o udělení mezinárodní ochrany. Žalobkyně je na tom špatně psychicky, byla přítomna zatýkání muže. Děti jsou zdravotně v pořádku, starší dcera je ve stresu, potřebuje klid. Téhož dne byl se žalobkyní sepsán protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

12. Z uvedených listin se podává, že žalobkyně se narodila v rajonu O., vesnici K. na území Ázerbájdžánské republiky. Cestovním dokladem nedisponuje, převaděč si jej dle jejích slov nechal ve Švédsku. Dohovoří se turecky a ázerbájdžánsky, vyznává islám a o politiku se nijak nezajímá. Je vdaná a má dvě děti, její muž žádá o mezinárodní ochranu paralelně s ní a jejími dětmi. Naposledy žila ve vlasti ve městě B., kde její rodina vlastní rodinný dům. Nyní tam žije její tchán. Vlast opustili dne 13. 3. 2016, těsně před odjezdem se skrývali v B., v bytě kamaráda manžela žalobkyně. Poté odcestovali bez pasové kontroly mikrobusem do Turecka, kde byli šest dní u příbuzných. Navštívili český konzulát za účelem získání víza, podrobnosti zařizoval převaděč. Vydali se na cestu mikrobusem, převaděč je odvezl do Švédska, cesta je přišla na 10.000 USD. Převaděč ve Švédsku požadoval dalších 5.000 USD, její muž mu je odmítl vydat, pročež jim převaděč zadržel pasy. Celá rodina cestovala společně ještě s dalšími dvěma osobami. Do ČR byla dopravena dne 1. 9. 2017 poté, co se zjistilo, že disponují českými schengenskými vízy. O mezinárodní ochranu dříve s dětmi zažádala ve Švédsku. Zdravotně na tom není dobře zejména psychicky, když v srpnu 2014 zatýkali jejího muže, byla udeřena, když bránila svého muže a potratila. Byla tehdy v sedmém měsíci těhotenství. Lékařům ani jinde si žalobkyně nikdy nestěžovala. Jinak jsou ale zdravotně ona i děti v pořádku, po prožitých skutečnostech jim ovšem psycholog doporučil klid. K důvodům, které ji vedou k podání její žádosti, žalobkyně sdělila, že jde o politické problémy jejího muže, je to žurnalista, který se zapletl s policí a nyní mu hrozí vězení, když se vrátí nazpět. Proto se všichni rozhodli vycestovat.

13. Z protokolu je zřejmé, že důvodem žádosti žalobkyně a jejích nezletilých dětí o mezinárodní ochranu je o tvrzená novinářská činnost jejího manžela, za kterou mu má v zemi původu hrozit persekuce ze strany státu. Problémy začaly od sňatku s manželem, který v té době měl pracovat pro noviny „Prezident“. V březnu 2013 byl na 15 dní uvězněn, stále byl vyhledáván policií, zadržován, bit a mučen. Psal též články týkající se voleb, policií byl v zemi původu zadržen zhruba šestkrát. Osobně byla žalobkyně přítomna jednomu zadržení v srpnu 2014, v důsledku čehož potratila. Vězněn byl manžel žalobkyně dvakrát v roce 2015, a to na 15 a 20 dní. Jinak byl zadržen po akcích, kterých se účastnil. Někdy roku 2015 byl rovněž odsouzen na 20 dní vězení. Novinařinu začal manžel žalobkyně vykonávat poté, co ukončil zaměstnání v bance, vnímal to jako poslání. V lednu 2016 byl manžel žalobkyně napaden u stanice metra, což vedlo k rozhodnutí o vycestování rodiny. Novinářskou práci měl manžel žalobkyně vykonávat pro noviny „Prezident“, žalobkyně neví, zda se jednalo o periodikum tištěné či elektronické, ani co její manžel psal. Jeho měsíční plat pokryl náklady domácnosti, jiné zaměstnání neměl. Po případném návratu do země původu se žalobkyně obává uvěznění manžela. Na podporu svých tvrzení žalobkyně ničeho nedoložila.

14. Součástí správního spisu je rovněž dokument označený jako „Ázerbájdžán, informace OAMP“, kde je aktuálně k srpnu 2017 popsána bezpečnostní a politická situace v zemi původu žalobkyně a jejích nezletilých dětí. Dále je zde založena "Zpráva o dodržování lidských práv v roce 2016“ a „Výroční zpráva Human Rights Watch 2018“. Z uvedených dokumentů lze ve stručnosti usoudit, že v zemi původu panuje nesvoboda v oblasti politických práv a občanských svobod, ozbrojený konflikt zde neprobíhá, krom střetů v oblasti Náhorního Karabachu.

15. Z protokolu o seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí se podává, že se žalobkyně odmítla seznámit s podklady pro vydání napadeného rozhodnutí, nenavrhla jejich doplnění, ani neuvedla jiné skutečnosti či informace, které by měl vzít správní orgán v úvahu při posouzení žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu.

16. Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl, jak je uvedeno výše. Své rozhodnutí založil na hodnocení důvodů sdělených žalobkyní z hlediska naplnění důvodů pro udělení azylu. Vycházel přitom ze všech shora označených dokumentů jsoucích součástí správního spisu. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyni ani jejím dětem nelze udělit azyl ve smyslu § 12 písm. a)zákona o azylu, neboť nebylo zjištěno její pronásledování za uplatňování politických práv a svobod. Žalobkyně během správního řízení neuvedla žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že žalobkyně vyvíjela činnost ve smyslu uvedeného ustanovení, nebyla politicky aktivní. To samé platí ve vztahu k jejím dětem. Po provedeném dokazování nedospěl žalovaný ani k závěru, že by žalobkyně či její nezletilé děti mohly v zemi původu pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobkyně ke své osobě ani svým dětem neuvedla žádné problémy, kterým by čelily, vyjma těch, které měla mít rodina skrze tvrzené novinářské aktivity manžela žalobkyně, resp. otce dětí. Při posouzení situace celé rodiny dospěl žalovaný k závěru, že ani takové pronásledování žalobkyni či jejím dětem v zemi původu nehrozí. Manželu žalobkyně přitom nebyla udělena mezinárodní ochrana v jakékoli formě. Žalovaný si je vědom rozporuplnosti situace, která v zemi původu panuje co do dodržování lidských práv a svobod, nicméně s přihlédnutím k situaci manžela žalobkyně žalovaný neshledal dopad těchto skutečností na žalobkyni a její děti. Žalobkyně spolu s nezletilými dětmi nesplnila důvody pro udělení azylu podle § 13 zákona o azylu. Z výpovědi žalobkyně, z evidence žadatelů o mezinárodní ochranu, ani ze zjištění žalovaného nevyplynulo, že by byl v ČR udělen azyl některému z rodinných příslušníků žalobkyně, resp. jejích dětí. Žalovaný v průběhu správního řízení nezjistil při posouzení žádosti žalobkyně a jejích dětí o mezinárodní ochranu ani zvláštního zřetele hodný důvod ve smyslu § 14 zákona o azylu. Zabýval se v této souvislosti rodinnou, ekonomickou i sociální situací žalobkyně a jejích dětí, přihlédl k jejich věku i zdravotnímu stavu. Žalovaný se zabýval také otázkou doplňkové ochrany ve smyslu § 14a zákona o azylu, splnění zákonných podmínek však nebylo shledáno. Jednak nebyly nalezeny ani žalobkyní uvedeny žádné skutečnosti, na základě kterých by mohla žalobkyni či jejím dětem hrozit v případě návratu do země původu vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrti. Ten ani není možné v zemi původu udělit. Co se týče potenciální hrozby nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, ani toto žalovaný neshledal, a to s přihlédnutím k paralelně posuzovanému případu manžela žalobkyně a otce dětí, jemuž rovněž nebyla v rámci vedeného správního řízení udělena žádná forma mezinárodní ochrany. Pokud žalobkyně hovořila o telefonickém vyhrožování, vždy bylo činěno v souvislosti s tvrzenou novinářskou činností jejího manžela. Incident, jehož následkem měla žalobkyně potratit, se odehrál roku 2014, rodina opustila zemi původu až roku 2016, a to opět z důvodů vztahujících se k manželu žalobkyně. Z podání žalobkyně je přitom patrné, že se nejednalo o útok na její osobu, ale o situaci, kdy byla odstrčena, když se snažila zabránit odvedení svého manžela policií. Nebyla shledána ani hrozba vážného ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Žalovaný dále konstatoval, že žalobkyně ani její děti nesplňují důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14b zákona o azylu, neboť nebylo zjištěno, že byl udělen azyl některému z rodinných příslušníků žalobkyně či jejích dětí ve smyslu tohoto ustanovení. Žalovaný proto dospěl k závěru, že v případě žalobkyně a jejích dětí nebyly naplněny podmínky zákona o azylu pro udělení mezinárodní ochrany, pročež mezinárodní ochrana nebyla žalobcům udělena.

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). K projednání žaloby nebylo třeba nařizovat jednání, neboť byly splněny předpoklady pro rozhodnutí ve věci bez jednání podle § 51 s. ř. s.

18. Žaloba není důvodná.

19. Soud v prvé řadě předesílá, že žalobkyně nesměřuje podané námitky primárně vůči napadenému rozhodnutí, ale v podstatě se vymezuje vůči rozhodnutí žalovaného vydanému ve věci jejího manžela, které bylo po podání žaloby manželem žalobkyně projednáno u nadepsaného soudu pod sp. zn. 58 Az 1/2018 a které ovšem není v dané věci předmětem soudního přezkumu. Žalobkyní artikulované námitky dokonce doslovně odpovídají žalobě podané u nadepsaného soudu ve věci jejího manžela. Tato skutečnost sice nebrání projednání žaloby, neboť je jasné o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout, má to však zásadní vliv na její úspěšnost.

20. Podle § 12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Podle § 13 zákona o azylu se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny rodinnému příslušníkovi, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14 téhož zákona.

21. Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v případě jeho vrácení do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství do státu jeho posledního trvalého bydliště, jsou důvodné obavy z hrozby nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 citovaného ustanovení a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo zde měl své poslední trvalé bydliště. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

22. Jak je uvedeno shora, v projednávané věci bylo označeno napadené rozhodnutí i žalobní body ve smyslu § 71 s. ř. s., ze kterých je patrno, na základě jakých skutkových a právních důvodů považují žalobci výroky napadeného rozhodnutí za nezákonné, ovšem tyto žalobní body směřují zcela výhradně vůči jinému, než žalobou napadenému rozhodnutí. Z uvedeného je zřejmé, že projednávaná žaloba nemůže být úspěšná. Žalobci tedy důvody pro udělení mezinárodní ochrany, stejně jako důvody nesouhlasu s napadeným rozhodnutím, odvozují od shora označené věci manžela žalobkyně. Vůči té se žalobními body vymezují, resp. vyjadřují nesouhlas de facto nikoli s žalobou napadeným rozhodnutím, ale s rozhodnutím vydaným žalovaným ve věci manžela žalobkyně.

23. Tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobcům byla údajná novinářská činnost manžela žalobkyně, pro kterou mu má v zemi původu hrozit zadržení. Ze žaloby samé i správního spisu je zřejmé, že žalobci svoji žádost opírají primárně o mezinárodní ochranu poskytovanou podle § 12 písm. a) zákona o azylu, a to pro uplatňování politických práv a svobod, jež měly spočívat v novinářské publikační činnosti, při které se manžel žalobkyně kriticky vymezoval proti politickému režimu, vládě apod. v zemi původu žalobců. Žaloba obsahuje dva okruhy žalobních bodů. První, hlavní skupinu námitek žalobci směřují vůči tomu, že ve věci manžela žalobkyně neplyne z provedeného dokazování prezentovaný skutkový stav. Žalobci se domnívají, že žalovaný ve věci manžela žalobkyně záměrně nesprávně zhodnotil tvrzení manžela žalobkyně a jím předkládané listiny, ze kterých dle názoru žalobců zcela jednoznačným způsobem plyne, že mu v zemi původu hrozí pronásledování pro jeho politicky orientované články, z čehož pramení i jeho obavy. Jedná se tedy o námitku nesprávného zhodnocení a posouzení skutkového stavu ve věci manžela žalobkyně. Druhá skupina námitek, resp. námitka, pak směřuje do nedostatečného zjištění poměrů v zemi původu žalobců, přičemž hodnocení poměrů v zemi původu manžela žalobkyně, tedy i žalobců samých, považují žalobci za nepřezkoumatelné.

24. Krajský soud nejprve přikročil k posouzení toho, zda žalovaný přezkoumatelným způsobem zjistil stav v domovině žalobců a dospěl k závěru, že ano. Žalovaný při svém hodnocení situace v zemi původu vyšel ze zpráv o situaci v této zemi v letech 2016 až 2018. Vzhledem k tomu, že tyto zprávy podávají v základních bodech ucelený přehled o situaci v dané zemi v rámci několika let po sobě, neztotožnil se krajský soud s obecnou námitkou žalobců o neaktuálnosti těchto zpráv. Lze se domnívat, že situace se od doby publikace těchto zpráv podstatným způsobem nezměnila. Nelze proto přisvědčit námitce žalobců, že by se jednalo o neaktuální zprávy. Jak ostatně uvedl Krajský soudu v Praze v rozsudku ze dne 8. 8. 2017, č. j. 45 Az 21/2016-55, publikovaný pod č. 3714/2018 Sb. NSS (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz), „zastaralost zpráv o zemi původu nelze posuzovat (čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany) pouze na základě faktu, že od vypracování, resp. vydání takové zprávy uplynul určitý čas. Zastaralá je taková zpráva, jež obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace popsaná ve zprávě se změnila.“ Žalovaný situaci v zemi původu žalobců popsal příkladmo na straně 3, 4, 5 a 7 napadeného rozhodnutí, přičemž výslovně uvedl jednotlivé zprávy, ze kterých při svých úvahách vycházel. Tyto zprávy jsou ve správním spise založeny. Z citovaného je zcela zřejmé, jakým způsobem žalovaný tato svá zjištění hodnotil, což následně rozvijí v rámci celého rozhodnutí. Žalovaným uvedené shrnutí stavu v zemi původu lze považovat za dostatečné a v kontextu správního spisu za přezkoumatelné, neboť nepomíjí žalobci uváděné skutečnosti. Povinností žalovaného není podrobně popsat situaci v zemi původu žadatelů, je však důležité, aby z relevantních podkladů zjistil stav v zemi původu ve vztahu k azylově relevantním skutečnostem, které žadatelé uplatňují. Této povinnosti žalovaný dostál. Je tedy zřejmé, že žalovaný zjistil dostatečně skutkový stav.

25. Nelze akceptovat námitku, že se žalovaný nevypořádal s obsahem listinných důkazů manžela žalobkyně, neboť toto nebylo předmětem vedeného správního řízení. Žalobci, resp. sama žalobkyně během správního řízení o udělení mezinárodní ochrany správnímu orgánu nedoložila žádné relevantní podklady, které by správní orgán opomenul vzít na vědomí. Přitom je to právě žalobkyně, kdo měl ve správním řízení povinnost tvrzení. Žalobkyni byla v průběhu správního řízení poskytnuta možnost uvést důvody pro udělení mezinárodní ochrany, zejména při konaném pohovoru, kdy mohla uvést další skutečnosti či doložit důkazy, které by její tvrzení podpořily. Pokud tak žalobkyně neučinila, nelze to klást k tíži správního orgánu. Co se týče listinných důkazů údajně předložených manželem žalobkyně v jiném správním řízení, tyto nejsou v dané věci předmětem soudního přezkumu. To samé platí o namítané novinářské činnosti manžela žalobkyně, která měla být důvodem jeho perzekuce ze strany státních orgánů v zemi původu žalobců a která byla důvodem žádosti manžela žalobkyně o mezinárodní ochranu, tj. předmětem jiného správního řízení.

26. Soud nesouhlasí ani s tvrzenou absencí hodnocení důvodů při udělení doplňkové ochrany. Ta je hodnocena na straně pět napadeného rozhodnutí, přičemž nebylo zjištěno, že by žalobcům v zemi původu hrozila vážná újma. Jak uvádí žalovaný, ze zjištěných skutečností neplyne, že by žalobcům hrozilo po návratu do země původu mučení nebo nelidské či ponižující zacházení. Nebyl jim rovněž uložen trest smrti a ani nehrozí jeho uložení. V jejich domovině neprobíhá mezinárodní či vnitřní ozbrojený konflikt. Stejně tak nebylo zjištěno, že by vycestování žalobců bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

27. Ostatní námitky se výslovně vztahují k jinému než žalobou napadenému rozhodnutí, tj. k rozhodnutí žalovaného ve věci manžela žalobkyně. Uvedené rozhodnutí bylo rovněž u nadepsaného soudu podrobeno soudnímu přezkum, přičemž podaná žaloba byla rozhodnutím ze dne 27. 9. 2018, čj. 58 Az 1/2018-31 soudem zamítnuta.

28. Uzavírá se, že žalovaný zhodnotil azylové důvody podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b, přitom neshledal u žalobců důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Podanou žalobou nebyly závěry správního orgánu zpochybněny, v mnoha ohledech ani napadeny, když žalobní body z většiny nesměřovaly do napadeného rozhodnutí a netýkaly se žalobců samých, ale manžela žalobkyně.

29. Soud tedy přezkumem odpovídajícím charakteru vyslovených námitek neshledal tvrzenou nepřesvědčivost, tendenčnost či zavádějící povahu napadeného rozhodnutí. Žalovaný se při hodnocení skutkového stavu prokazatelně vypořádal se všemi důkazy, okolnostmi uváděnými žalobci a zohlednil rovněž odpovídajícím způsobem situaci v zemi původu žalobců.

30. S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že žalobní námitky nejsou důvodné, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítnul.

31. Nad rámec řečeného soud připomíná, že žalobci měli tvrdit a osvědčit porušení svých veřejných subjektivních práv prostřednictvím námitek směřujících do napadeného rozhodnutí, nikoli vytýkat vady rozhodnutí vydanému v jiném správním řízení ve věci jiného účastníka. V dané věci je předmětem soudního přezkumu právě jen napadené rozhodnutí, nehledě na skutečnost, že rozhodnutí žalovaného ve věci manžela žalobkyně bylo u nadepsaného soudu projednáno pod sp. zn. 58 Az 1/2018, a to na základě žaloby de facto stejného obsahu.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobci neměli v řízení úspěch, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení