58 Az 1/2018 - 32

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: X. X. státní příslušnost Ázerbajdžásnká republika bytem X zastoupen advokátem JUDr. Petrem Navrátilem, sídlem Joštova 138/4, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2018, č. j. OAM-721/ZA-ZA11-ZA17- 2017 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Správní orgán nezjistil, že žalobce by byl v zemi svého původu relevantním způsobem pronásledován a existovala by zde odůvodněná obava, že žalobce bude v případě návratu do domovské země přímo ohrožen na svém životě či zdraví ze strany orgánů státní moci či v rámci vojenského konfliktu v zemi, který zde ostatně ani není veden.

2. Žalobce proti tomuto rozhodnutí brojil správní žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 14. 6. 2018, jenž byla zdejšímu soudu postoupena usnesením ze dne 17. 7. 2018, č. j. 32 Az 15/2018 – 17.

3. Ke skutkovému stavu žalobce uvedl, že v zemi původu pracoval, jako novinář, byl politicky aktivní, účastnil se protirežimních demonstrací a ve svých článcích se vymezoval proti režimu, za což byl předvoláván a vyslýchán policií, fyzicky napaden, odsouzen a vězněn. Z obavy o svůj život a zdraví spolu se svou rodinou z domovské země vycestoval. Žalobce má za to, že v zemi původu byl prokazatelně pronásledován státními orgány pro uplatňování politických názorů a svobody projevu.

4. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný nesprávně posoudil zjištěný skutkový stav, neboť jej relativizuje, banalizuje a zcela účelově jej vykládá v neprospěch žalobce. Hodnocení žalovaného považuje za nepřesvědčivé, tendenční, zavádějící a zlehčené. Žalobce odmítá, že by svoji situaci přibarvoval. Žalovaný se dle jeho názoru nevypořádal s individuálními okolnostmi případu, s předloženými důkazy a podklady osvětlující situaci v zemi původu žalobce.

5. Žalobce má za to, že prokázal svoji novinářskou činnost, jež měla charakter soustavného, opakovaného vyjadřování politických názorů prostřednictvím veřejných médií (tisk, internet). V přímé souvislosti s touto činností byl žalobce perzekvován, neboť jeho příspěvky na sociálních sítích „neodrážejí pravou podstatu ekonomických reforem v Ázerbajdžánu“, za což je ostatně nyní v zemi původu žalobce po něm vyhlášeno pátrání.

6. Z provedeného dokazování dle žalobce plyne, že v případě návratu do domovského státu mu bezprostředně hrozí zadržení a věznění, nicméně napadené rozhodnutí dle názoru žalobce zcela absentuje hodnocení důvodů pro udělení doplňkové ochrany.

7. Hodnocení žalovaného vztahující se k zemi původu považuje žalobce za nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, jaké skutečnosti ze shromážděných podkladů použil, jaké z nich vyvodil závěry a jak je v rámci vedeného řízení aplikoval. Blíže neurčenou část podkladů považuje žalobce za neaktuální. Žalovaný zhodnotil zemi původu žalobce jako totalitní režim, ve kterém dochází k persekuci tisku, což žalobce vnímá jako naplnění předpokladů pro udělení mezinárodní ochrany, neboť jsou to právě orgány státní moci, které tyto persekuce provádějí. Žalovaný se v tomto směru dle názoru žalobce nevypořádal se shromážděnými důkazy o situaci v zemi původu žalobce.

8. Žalobce rovněž vyjádřil nesouhlas s tím, že mu mělo být žalovaným vytčeno, že svůj pobyt mohl upravit v mezích běžného pobytového oprávnění.

9. Žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby.

10. Žalovaný stručně popsal zjištěný skutkový stav s tím, že v rámci svého rozhodnutí vycházel z dostatečně aktuálních podkladů o zemi původu, na které v rámci svého odůvodnění odkázal. Listiny, které žalobce předložil žalovanému, byly vyhotoveny v ázerbájdžánském jazyce, žalovaný si je nechal přeložit a zabýval se jimi. Závěry o nenaplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany žalovaný založil na základě zjištění z provedeného dokazování. Žalovaný je přesvědčen o tom, že se zcela dostatečným způsobem vypořádal se skutečnostmi tvrzenými žalobcem, přičemž má za to, že žalobce neuvedl žádné relevantní důvody, pro které lze udělit některou z forem mezinárodní ochrany.

11. Z obsahu předloženého správního spisu zjistil krajský soud následující pro věc podstatné skutečnosti: Dne 31. 8. 2017 žalobce letecky přicestoval na území České republiky ze Švédska, a to společně se svojí manželkou M. Y., narozena X, AZE a dcerami N. I., narozena X a S. I., narozenou dne X, a to jako cizinec, který má na území České republiky postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany.

12. Z informací o poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu, jenž žalobce poskytl dne 5. 9. 2018 a z pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany z téhož dne vyplynuly následující skutečnosti. Žalobce vystudoval v roce 2007 Ázerbajdžásnkou mezinárodní univerzitu v Baku, je mezinárodním právníkem. Dále absolvoval kurz na vojenské akademii a během povinné vojenské služby byl důstojníkem. Žalobce v zemi původu nemá být členem žádné politické strany, měl však být politicky aktivní a pracovat od roku 2013 jako novinář pro internetový deník Pressdent a zároveň se účastnit několika protistátních mítinků. I jiní novináři měli problémy; noviny stále fungují. Bydlel v M. Za svoji novinářskou činnost dostával plat cca 900 – 1200 Manat měsíčně; publikoval 3 – 4 články týdně, hlavně o politice; z toho se mu podařilo dohledat asi 12 článků, zbytek zůstal v jeho počítači v zemi původu. V novinách pracovalo asi 100 lidí. Celkově byl zadržen asi 6x nebo 7x. Podruhé byl zadržen dne 10. 3. 2013 a soudem odsouzen k trestu odnětí svobody 15 dnů, neboť se účastnil jako organizátor protestu proti vysoké úmrtnosti vojáků; soud trval asi 5 minut a žalobce neměl možnost se hájit a neměl obhájce, souzeny byly další 3 osoby. Ve vězení byly nelidské podmínky, vězni byli nuceni stát v ledové vodě, ve vodě plné chlóru, vězňům se trhaly nehty, zapichovaly ostré předměty do prstů a byli biti do obličeje. Po třetí, po čtvrté a po páté byl zadržen někdy v listopadu, prosinci 2014. Následně byl zadržen i dne 17. 8. 2014, tehdy kvůli tomu žalobcova manželka potratila; domů se dostal až za dva dny a jeho žena porodila mrtvé dítě, doktoři se s ním nebavili. Z tohoto důvodu prodali s manželkou dům pod cenou za 40 000 USD a přestěhovali se do Baku. Po šesté pak 15. 3. 2015, na což mu byl soudem uložen trest odnětí svobody 20 dní. Dne 12. 1. 2016 byl v reakci na článek vůči starostovi jménem G. napaden dvěma muži a strávil tři dny v nemocnici. Tito muži byli „lidé starosty“, který byl následně ze své funkce odvolán. Dne 22. 2. 2016 byl předvolán na prokuraturu, a byl napomenut, aby přestal publikovat své články, pokud přestane, bylo mu přislíbeno, že jej dají na seznam prominentních novinářů, nicméně žalobce dál své články publikoval. Hned v prvním článku popsal průběh jednání na prokuratuře, načež byl telefonicky náčelníkem policie upozorněn, že po něm „půjdou“, takže se musel skrývat. Dne 1. 3. 2016 obdržel další předvolání, na které nereagoval a z obavy o svůj život a zdraví vycestoval. Dne 28. 3. 2017 se dozvěděl, že otci žalobce byl doručen zatykač vydaný vůči žalobci. Závěrem žalobce dodal, že zhruba před 3 – 4 měsíci přišla policie za jeho otcem a tvrdila mu, že když se vrátí, budou se k němu chovat slušně a nabídnou mu spolupráci; předvolána na policii byla i jeho vdaná sestra.

13. Následně je ve správním spise mj. založena žádost o udělení schengenského víza z roku 2016, včetně anglicky psaného pracovního potvrzení ze dne 23. února 2016, že žalobce pracuje jako asistent ředitele ve společnosti ARFA LLC od roku 2012 a pobírá mzdu 900 AZN. Dle přiloženého poukazu měl žalobce v době od 20. 3. 2016 do 27. 3. 2016 pobývat v lázních v Karlových Varech, do České republiky měl přicestovat letecky z Baku dne 20. 3. 2016.

14. Dále jsou založeny články žalobce z webu pressdent.info, a to ze dnů 27. 3. 2017 (dle překladu článek „Od okupace Kelbajaru uplynulo 24 let…“), 14. 3. 2016, 3. 4. 2015 (dle překladu článek „Úředníci zloději a nepřátelé národa“), 18. 3. 2015, 13. 8. 2015 (dle překladu článek „Nelituji, dokonce se pomstí na kamenech nebo… Co zaseješ, to sklidíš“), 21. 12. 2015, 17. 11. 2015, 4. 3. 2016 (dle překladu článek „Neštěstí, které Aliev přivedl ke svému lidu, dokonce ani nepřítel nezpůsobil“), 26. 6. 2014 a 12. 1. 2016. Rovněž je založena kopie průkaz novináře – korespondenta.

15. Dle překladu upozornění na porušení zákona ze dne 22. 2. 2016 byl žalobce jakožto novinář veřejného politického tisku prokurátorem města Baku upozorněn na to, že jím publikované články na sociálních sítích a v médiích kritizující prováděné reformy státu jsou nezákonné a neodráží podstatu ekonomických reforem zaměřených na zlepšení života občanů, dynamický rozvoj země a posílení státu.

16. Dne 26. 2. 2018 se žalobce podrobil doplňujícímu protokolu, přičemž nad rámec výše uvedeného z tohoto protokolu plyne, že se dozvěděl, že na policii v Baku byl předvolán jeho otec a syn jeho strýce, policie se jich vyptávala na místo pobytu žalobce. V roce 2016 žalobce na hodinu vycestoval do Ruska, aby zjistil, zda bude vpuštěn přes hranici, a to v návaznosti na výzvy prokuratury, aby zanechal svého psaní. Následně dne 13. 3. 2016 s manželkou s převaděčem vycestoval do Gruzie, poté jeli do Turecka. Jejich schengenské vízum začalo platit až dne 21. 3. 2016. V noci ze dne 20. na 21. 3. 2016 nastoupili s převaděčem do minibusu, který je odvezl do Švédska. Cesta trvala 3 dny. Letenka, kterou měl žalobce rezervovanou na den 20. 3. 2016, sloužila pouze pro žádost o české vízum. Co se pracovní činnosti týče, žalobce uvedl, že rovněž pracoval od 1. 1. 2016 do 13. 3. 2016 jako vymahač bankovních dluhů – bankovní exekutor. V rámci své novinářské činnosti měl hodnotit politickou situaci v zemi a popisovat různé kauzy spjaté s režimem. Žalovaný vyhodnotil předložené články žalobce jako bloggerské příspěvky, k čemuž žalobce uvedl, že se nejedná jen o blogy na internetu, ale o novinářské články na uvedeném webu s tím, že on sám byl profesionálním novinářem. Do novin dával sloupky, nikoli velké články, ale i tyto sloupky jsou zakázány. V psaní pokračoval i po svém příchodu do Švédska, nyní publikuje pouze na facebooku. Ve vztahu ke své žádosti o vízum z roku 2016 uvedl, že ve vízech uváděné skutečnosti zpracoval převaděč, nikoli žalobce osobně. V předmětném článku z ledna 2016 o starostovi, po kterém byl napaden, se žalobce věnoval osobě starosty, jak se chová k lidem a podobně; policie jeho napadení v nemocnici zaznamenala. Závěrem žalobce uvedl, že v návratu do země původu mu brání strach z pronásledování a věznění, v zemi je vězněno mnoho novinářů.

17. Rovněž je založeno varování, upozornění o neohlášení trestného činu a ukrývání zločince, Úřadu Generálního prokurátora Ázerbájdžásnké republiky ze dne 2. 4. 2018 adresované otci žalobce, dle něhož měl žalobce zveřejňovat nezákonné články a vyjadřovat neetické protirežimní myšlenky. Na základě tohoto varování byl otec žalobce vyrozuměn o tom, že pokud je mu známo místo pobytu žalobce a nesdělí jej, vystavuje se riziku trestního stíhání.

18. Z výroční zprávy Human Rights Watch 2018, výroční zprávy Amnesty International 2016/2017, zprávy o dodržování lidských práv v roce 2016 U. S. Department of State a zprávy o bezpečnostní a politické situaci v zemi ze srpna 2017 Ministerstva vnitra se podává situace v zemi původu žalobce. Z těchto zpráv plyne, že v Ázerbájdžánu funguje základní dělení státní moci, orgány státní moci však zastrašují odpůrce a kritiky režimu. Je popsána řada zatčení aktivistů a novinářů, jedná se o desítky osob. Jsou zdokumentovány případy mučení orgány činnými v trestním řízení.

19. Žalobou napadeným rozhodnutím nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana tak, jak je uvedeno shora. Ve vztahu k § 12 písm. a) zákona o azylu žalovaný uzavřel, že nebylo prokázáno, že by žalobce byl v zemi původu relevantním způsobem pronásledován. Žalobce dle žalovaného není profesionálním novinářem, ale jen blogerem a v minulosti vystupoval v rámci vízového řízení jako zástupce ředitele nábytkářské firmy. Žalovaný uzavřel, že žalobce do jisté míry fabuluje o svém protirežimním působení, a to čistě za účelem zisku azylu, což odůvodnil skutečnostmi sdělenými žalobcem při pohovorech. Dosavadní postup orgánů státní moci vůči žalobci v jeho domovské zemi neodpovídá žalobcem prezentovanému postavení. Žalovaný podotknul, že byť je domovina žalobce vnímána jako autoritativní režim, existuje zde soudní soustava a žalobce mohl jím popisovaná zadržení řešit oficiální cestou, což však neučinil, stejně tak mohl řešit své napadení v roce 2016. Žalovaný se ani nepokusil vyhledat ochranu u příslušných orgánů státní moci a postupoval tak dle názoru žalovaného zcela neadekvátně situaci, má-li být jeho výpověď považována za věrohodnou. Je možné, že žalobce bude po příjezdu do své domoviny zadržen a vyslýchán, nic ale nenasvědčuje tomu, že by se mohl důvodně obávat o svůj život a zdraví. Své závěry žalovaný analogicky aplikoval i na § 12 písm. b) téhož zákona, neboť ze skutečností udaných žalobcem neplyne, že by mu reálně hrozilo nebezpečí pronásledování v požadované intenzitě. Z tvrzení žalobce a doložených listin nevyplynulo, že by zásahy ze strany orgánů státní moci byly vůči žalobci natolik invazivní, aby se daly označit za pronásledování.

20. Z povahy věci žalovaný neshledal důvod pro udělení mezinárodní ochrany za účelem sloučení rodiny dle § 13 azylového zákona, neboť nezjistil a žalobce ani netvrdil skutečnosti, jenž by aplikaci tohoto ustanovení umožňovaly.

21. Žalovaný neshledal ani důvod k udělení humanitárního azylu podle § 14 téhož zákona, neboť žalobce je osobou dospělou, svéprávnou, práceschopnou a byl a je schopen se o sebe postarat a vydělat si na živobytí.

22. Na základě zjištěných skutečností žalovaný uzavřel, že tyto nesvědčení ani k udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Na základě zjištěného stavu v zemi původu a výpovědi žalobce nebylo zjištěno, že by žalobci v případě návratu do vlasti hrozila vážná újma uložením či vykonáním trestu smrti, neboť tento trest zde není povolen. Žalobcem popsané tvrdé podmínky v místním vězení dle názoru žalovaného nekorespondují s jeho následnou nečinností a setrváním na území domovského státu a jím vyjadřovanou obavou o jeho život a zdraví. Z povahy věci pak nebylo přistoupeno ani k aplikaci § 14b odst. 1 téhož zákona a udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny s rodinným příslušníkem požívajícím doplňkové ochrany. V rámci odůvodnění rozhodnutí žalovaný rovněž poukázal na jemu známou vlnu migrace z Ázerbajdžánu do evropských států, jež je motivována zejména ekonomickými důvody.

23. Žalovaný v rámci rozhodnutí vyjádřil přesvědčení, že žalobce účelově a tendenčně upravuje popis své osoby tak, aby se domohl přiznání mezinárodní ochrany. Rovněž je podotýkáno, že žalobce mohl se svojí rodinou volně vycestovat do jiných zemí a vyhnout se tak jím popisovanému pronásledování, což však neučinil, eventuálně požádat na zastupitelském úřadě o dlouhodobý pobyt, nikoli na základě lživých informací získat české schengenské turistické vízum a následně skrze převaděče zamířit do „ekonomicky atraktivního cíle – Švédského království“.

24. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

25. K projednání žaloby nebylo třeba nařizovat jednání, neboť byly splněny předpoklady pro rozhodnutí ve věci bez jednání podle § 51 s. ř. s.

26. Žaloba není důvodná.

27. Podle § 12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Podle § 13 zákona o azylu se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny rodinnému příslušníkovi, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14 téhož zákona.

28. Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v případě jeho vrácení do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství do státu jeho posledního trvalého bydliště, jsou důvodné obavy z hrozby nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 citovaného ustanovení a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo zde měl své poslední trvalé bydliště. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

29. Z obsahu samotné žaloby a tvrzení žalobce v průběhu správního řízení je zřejmé, že svoji žádost opíral primárně o mezinárodní ochranu poskytovanou podle § 12 písm. a) zákona o azylu, a to pro uplatňování politických práv a svobod, jež měly spočívat v jeho novinářské činnosti, při které se kriticky vymezoval proti státnímu režimu, vládě apod.

30. V rámci žaloby lze identifikovat dva okruhy žalobních bodů. První, hlavní skupinu námitek žalobce směřuje vůči tomu, že z provedeného dokazování neplyne žalobcem prezentovaný skutkový stav. Žalobce se domnívá, že žalovaný záměrně nesprávně zhodnotil tvrzení žalobce a jím předkládané listiny, ze kterých dle názoru žalobce zcela jednoznačným způsobem plyne, že mu v zemi původu hrozí pronásledování pro jeho politicky orientované články, z čehož pramení i jeho obavy. Jedná se tedy o námitku nesprávného zhodnocení, posouzení, skutkového stavu učiněného na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Druhá skupina námitek, resp. námitka pak směřuje do nedostatečného zjištěný poměrů v zemi původu žalobce, přičemž hodnocení poměrů v zemi původu žalobce považuje za nepřezkoumatelné.

31. Krajský soud nejprve přikročil k posouzením toho, zda žalovaný přezkoumatelným způsobem zjistil stav v domovině žalobce a dospěl k závěru, že ano. Žalovaný při svém hodnocení situace v zemi původu vyšel ze zpráv o situaci v této zemi v letech 2016 až 2018. Vzhledem k tomu, že tyto zprávy podávají v základních bodech ucelený přehled o situaci v dané zemi v rámci několika let po sobě, neztotožnil se krajský soud s obecnou námitkou žalobce o neaktuálnosti těchto zpráv. Žalobce obsah těchto zpráv nerozporuje, ba dokonce s nimi vlastně souhlasí, když poukazuje na dílčí závěry žalovaného plynoucí z těchto zpráv a tyto užívá k podpoře své vlastní argumentace. Lze mít za to, že situace se od doby publikace těchto zpráv podstatným způsobem nezměnila. Nelze proto přisvědčit námitce žalobce, že by se jednalo o neaktuální zprávy. Jak ostatně uvedl Krajský soudu v Praze v rozsudku ze dne 8. 8. 2017, č. j. 45 Az 21/2016-55, publikovaný pod č. 3714/2018 Sb. NSS (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz), „zastaralost zpráv o zemi původu nelze posuzovat (čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany) pouze na základě faktu, že od vypracování, resp. vydání takové zprávy uplynul určitý čas. Zastaralá je taková zpráva, jež obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace popsaná ve zprávě se změnila.“ 32. Žalovaný situaci v zemi původu žalobce popsal na straně sedmé svého rozhodnutí tak, že „poměry v Ázerbájdžánu jsou jistě tvrdé a ve svém celkovém měřítku jde o autoritativní režim (…), který dostihuje a zejména pak postihuje skutečné profesionální novináře, kteří se mu vzepřou, to ale není případ této osoby, která používá tuto konstrukci, aby vygradovala svůj azylový příběh.“, přičemž výslovně uvedl jednotlivé zprávy, ze kterých při svých úvahách vycházel. Tyto zprávy jsou ve správním spise založeny. Z citovaného je zcela zřejmé, jakým způsobem žalovaný tato svá zjištění hodnotil, což následně rozvijí v rámci celého rozhodnutí. Hodnocení situace v zemi původu žalovaný učinil v návaznosti na žalobcem tvrzené azylové důvody. Žalovaný neshledal, že žalobce by byl profesionálním novinářem (viz další okruh žalobních námitek), jehož politická aktivita by odůvodňovala jeho obavy z pronásledování pro jeho politické názory. Uvedené strohé shrnutí stavu v zemi původu lze považovat za dostatečné a v kontextu správního spisu za přezkoumatelné, neboť přímo navazuje na žalobcem uváděné skutečnosti. Povinností žalovaného není podrobně popsat situace v zemi původu žadatele, je však důležité, aby žalovaný z relevantních podkladů zjistil stav v zemi původu ve vztahu k azylově relevantním skutečnostem, jenž žadatel uplatňuje. Této povinnosti žalovaný dostál.

33. Pouze pro úplnost je možné konstatovat, že z výroční zprávy Human Rights Watch 2018 plyne, že došlo k zostření pronásledování politických odpůrců a kritiků, zpráva však popisuje, že se jednalo buď o vysoce postavené členy různých organizací, lídrů politických stran či aktivistů, kteří citelným způsobem vystoupili proti režimu či jeho představitelů. Zpráva popisuje i případy persekuce šéfredaktorů nebo veřejně známých blogerů. Žalovaný neshledal, že činnost žalobce by se byť okrajově přibližovala popisovaným případům, proti čemuž žalobce rovněž brojí. Z obstaraných podkladů skutečně nelze dovodit, že žalobce by takovouto osobou byl.

34. Žalobce předložil žalovanému několik listin vydaných prokurátorem, které se týkají žalobcovy protistátní činnosti, a ze kterých lze usuzovat na dílčí aspekty situace v zemi původu. Žalovaný s těmito listinami pracoval v rámci hodnocení činnosti žalobce. Z těchto listin obecně plyne, že veřejná kritika prováděných reforem státu v rozporu s názory a náhledy vládnoucího režimu je nezákonná, což v obecné rovině svědčí závěrům žalovaného, jenž poukázal na pronásledování profesionálních novinářů. V rámci jednotlivých zpráv jsou pak tyto případy popsány. Tyto skutečnosti však samy o sobě neodůvodňují, s přihlédnutím k osobě žalobce, udělení mezinárodní ochrany podle § 12 písm. a) zákona o azylu, k čemuž žalobce směřuje svůj druhý okruh žalobních námitek. Žalobcem uváděné skutečnosti vztahující se k době před jeho odjezdem nenasvědčují tomu, že žalobce by byl skutečně pronásledován, neboť jednání orgánů veřejné moci vůči žalobci nedosahuje potřebné intenzity pronásledování. Žalobce nebyl vězněn, vystaven nelidskému zacházení, mučení, dokonce nebyl ani zadržen a vyslýchán, nebyl ani fyzicky či jinak zastrašován. Byl pouze písemně, případně i telefonicky, upozorněn, aby svého jednání zanechal. Žalobcem popisované věznění v minulých letech nemělo přímou souvislost s jeho nynějším odchodem ze země, přičemž ani v minulosti uložené tresty odnětí svobody v délce několika dnů se neshodují se skutečnými persekucemi popisovanými ve zprávách o situaci v zemi původu. Krajský soud se neztotožnil s námitkou žalobce, že žalovaný nesprávně zhodnotil žalobcem uváděné skutečnosti a naplnění důvodů pro udělení mezinárodní ochrany.

35. Žalovaný se ve svém rozhodnutí zaměřil na popis a hodnocení novinářské činnosti žalobce, tj. činnosti, v jejímž rámci žalobce vyjadřoval své politické názory neslučitelné s oficiálním postojem vládní garnitury, o které uzavřel, že měla spíše charakter občasného blogování. Žalobce s tímto závěrem nesouhlasí, hlouběji však s názorem žalovaného nepolemizuje.

36. Žalovaný své hodnocení založil na provedeném dokazování, v jehož rámci byla přeložena část článků, které žalobce předložil, stejně jako na zhlédnutí webové stránky daného internetového periodika. Žalovaný neuvěřil výpovědi žalobce o jeho profesionální novinářské dráze, k čemuž je poukazování na průběh pohovorů s žalobcem (strana 5 a 6 napadeného rozhodnutí). Závěry žalovaného mají oporu v provedeném dokazování.

37. Žalobce má za to, že prokázal svoji novinářskou publikační činnost. Tuto skutečnost však žalovaný nerozporuje. Odůvodněně však rozporuje charakter této činnosti, ve které neshledává novinářskou činnost v pravém slova smyslu, ale pouze činnost, jenž charakterizuje jako činnost blogera. S tímto hodnocením koresponduje tvrzení žalobce, že psal pouze kratší sloupky a nijak neudával směr internetového deníku. Dle podané žaloby žalobce vystupoval ve veřejných médiích, na internetu a v tisku. To, že žalobce vystupoval i v tisku, tj. publikoval své články v tištěných médiích, tvrdí poprvé až v podané žalobě a toto své tvrzení nijak nerozvijí a nedokládá.

38. Jádro toho, zda je žalobcem podaná žádost důvodná, není v podobě jeho publikační činnosti, ani v tom, zda tuto svoji činnost vykonával v rámci svého zaměstnání jako profesionál. V rámci zpráv o činnosti v zemi je zmíněno i věznění blogerů, nicméně je zřejmé, že jejich činnost byla na rozdíl od činnosti žalobce rozsáhlejší. K otázce toho, zda žalobce jednal jako profesionál, je však vhodné uvést, že publikační činnost žalobce nebyla jedinou jeho výdělečnou činností a v současné době své názory žalobce publikuje výhradně na sociálních sítích. V zemi původu žalobce zároveň působil po určitou dobu i jako bankovní exekutor.

39. Nelze rovněž odhlédnout od toho, že žalobce nedokázal podrobněji vysvětlit, proč v rámci své žádosti o schengenské vízum na jaře 2016 předložil zastupitelskému úřadu potvrzení o tom, že pracuje jako zástupce ředitele v nábytkářské firmě, což odůvodňuje tím, že toto prohlášení obstaral převaděč pouze pro účely vydání víza. Žalobci nebylo bráněno v opuštění jeho domoviny (viz jeho úspěšný pokus s vycestováním do vedlejšího státu) a tento rozpor tak může mít pouze dva důvody. Buď žalobce klamal za účelem zisku víza, nebo klame nyní. Měl-li žalobce za to, že jeho činnost v rámci daného internetového serveru nebude v rámci vízového řízení posouzena jako řádné zaměstnání pro účely jeho získání, a proto bylo nutné uvést smyšlené údaje o jeho zaměstnání, zůstává s podivem, že v současné době již žalobce tento názor nezastává.

40. Zásadním pro posouzení důvodnosti žádosti však je to, zda byl za své články skutečně pronásledován. V rámci azylového důvodu podle § 12 zákona o azylu musí žadatel o azyl v rámci naplnění pojmu pronásledování pro uplatňování politických práv tvrdit, že měl politický názor, tento názor je povinen adekvátním způsobem prezentovat a věrohodně popsat příkoří, kterého se mu právě z těchto důvodů dostalo (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 – 57, publ. pod. č. 3973/2005 Sb. NSS). Podle § 2 odst. 4 zákona o azylu se pronásledováním rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování. Jak uvedl krajský soud výše, taková intenzita nebyla zjištěna.

41. V lednu až březnu 2016 se měly stát události, které žalobce donutily k opuštění jeho domoviny. Skutečnosti, které se udály v minulých letech, nepřiměly žalobce k přesídlení. V lednu 2016 byl žalobce napaden blíže neurčenými muži, o kterých se domníval, že se jedná o muže patřící ke starostovi G. v oblasti Cebrail. To, že tomu tak bylo, se žalobce pouze domnívá. Tito muži žalobce fyzicky napadli a měli mu vyhrožovat, aby přestal se psaním svých článků. Útok měl být proveden v návaznosti na jeden z žalobcových článků. Pokud bude na tuto část výpovědi žalobce nahlíženo na úplnou a pravdivou, bylo by možné tento incident považovat za relevantní projev pronásledování. Žalovaný nebyl o pravdivosti tvrzení, resp. domněnek žalobce přesvědčen, neboť se jednalo o pouhé domněnky žalobce. Ze strany tohoto starosty žalobci již nic nehrozí, byl již ze své funkce odvolán. Tímto útokem na žalobce se zabývaly policejní orgány, k čemuž však žalobce více neuvádí, sám se o to již více nezajímal a lze tedy uzavřít, že stran tohoto fyzického útoku žalobce neprojevil žádnou snahu o ochranu ze strany příslušných státních orgánů.

42. Ve stejné době měl o osobu žalobce projevit zájem i náčelník policie, případně místní prokuratura, a to v návaznosti na jím publikované články. Ze strany těchto orgánů byl žalobce opakovaně vyzýván, aby zanechal své publikační činnosti. Jednání těchto orgánů nepřekročilo hranice slovních či písemných výzev, přičemž žalobce žalovanému některé z těchto listin předložil. Z těchto listin plyne, že žalobce byl upozorněn na to, že v jím publikovaných článcích může být spatřován trestný čin a byl vyzván, aby této činnosti zanechal (viz hodnocení výše).

43. S ohledem na učiněná zjištění nelze objektivně mít za to, že žalobce byl v zemi původu podroben relevantnímu pronásledování z důvodů vyjadřování svých politických názorů. Orgány státní moci na žalobce před jeho odjezdem vytvářely určitý nátlak, nicméně intenzita tohoto nátlaku, byť z pohledu demokratického právního státu nepřípustná, nedosahuje předpokládané intenzity pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 azylového zákona.

44. Žalovaný poukázal na řadu nesrovnalostí ve výpovědi žalobce, žalobce s hodnoceními žalovaného v tomto směru nesouhlasí, nicméně již neuvádí, z jakého důvodu, které části jeho výpovědi mají být desinterpretovány a v čem konkrétně se žalovaný mýlí. Nelze než se ztotožnit s hodnocením žalovaného, že žalobce nebyl schopen věrohodně popsat příkoří, které se mu z důvodů publikace jeho politických názorů dostalo. Ostatně, žalobce nedokázal dle hodnocení krajského soudu ani adekvátním způsobem své politické názory popsat. Žalobce se staví do pozice etablovaného kritika režimu ve své zemi původu, čemuž však předložené články svým obsahem a podobou nenasvědčují. Jedná se o určitý druh kratších komentářů obecnějšího charakteru, které vesměs postrádají hlubší informační hodnotu a omezují se pouze na poukazování na pochybení státu či třetích osob a jsou vedeny formou „výkřiků“ a vznesených otázek, na které není kladena žádná odpověď. Tyto texty lze vnímat jako politickou agitaci, nicméně ze samotné reakce orgánů státní moci v zemi původu žalobce v kontextu zpráv o stavu v této zemi plyne, že byť byla činnost žalobce zaznamenána, nebyla zcela zjevně posouzena jako činnost, která by vyžadovala tvrdší zásah ze strany orgánů státní moci. Ani sám žalobce žádný takovýto razantní zásah, jenž by jej bezprostředně přiměl k útěku z jeho domoviny, nepopisuje.

45. S ohledem na shora uvedené nepovažuje soud žalobce ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu za příslušníka určité sociální skupiny apod. - novináře coby osoby příslušející k novinářskému stavu.

46. Nelze si nepovšimnout, že při pohovoru dne 26. 10. 2018 žalobce poukázal na incident, při kterém někdo napsal pod Hejdar Alijevův pomník větu „Ať žije otroctví“ a za to tato osoba byla odsouzena k 10 letům vězení. Tento incident je zmiňován ve výroční zprávě Amnesty International 2016/2017 a uvádí se k tomu, že se jednalo o dva mladé aktivisty, v překladu zprávy za rok 2016 U. S. Department of State se uvádí, že tito aktivisté byli příslušníci mládežnického nutí N!DA, popisuje se jejich perzekuce, přičemž závadný průběh výkonu trestu je zmiňován i ve zprávě Humans Rights Watch 2018. Žalobce tento případ uvedl pro podporu své věci při pohovoru dne 26. 2. 2018, ze zpráv samotných je však zřejmé, že osoby, jež se uvedeného jednání dopustily, byly ve zcela odlišném postavení než žalobce a nelze je se situací žalobce ani vzdáleně srovnávat. Žalobce čin těchto aktivistů podává způsobem, ze kterého plyne, že on sám se dopouštěl „horších“ prohřešků proti režimu, a proto mu rovněž reálně hrozí pronásledování, s čímž se však nelze za shora popsaného stavu ztotožnit.

47. Žalobce rovněž uspokojivým způsobem nevysvětlil, z jakého důvodu využil pro cestu do Evropy služeb převaděče, když měl mít zajištěn legální vstup do země na základě schengenského víza, které získal na základě své žádosti. Pohyb žalobce přes hranice domovské země nebyl omezen. Jak uvedl i žalovaný, žalobce mohl kdykoli bez omezení svoji zemi opustit. Žalobce měl přicestovat do České republiky, zatímco však za užití převaděče cestoval do Švédska. Způsob, jakým žalobce opustil svoji zemi, nasvědčuje účelovosti jeho postupu.

48. Ze shora uvedených důvodů proto soud uzavírá, že neshledal důvodu pro udělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12 a) či b) zákona o azylu, neboť nebylo prokázáno, že žalobce by byl v zemi původu relevantním způsobem pronásledován.

49. Co se týče zbylých azylových důvodů, žalobce se těchto důvodů nedovolává. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že udělení azylu podle § 13 zákona o azylu za účelem sloučení rodiny nelze aplikovat, neboť není nikdo, s kým by se žalobce ve smyslu tohoto ustanovení sloučil. Krajský soud si je vědom skutečnosti, že manželka žalobce s jeho dcerami požádaly rovněž neúspěšně o udělení mezinárodní ochrany, o žalobě proti tomuto negativnímu rozhodnutí vede zdejší soud řízení pod sp. zn. 53 Az 1/2018, které dosud nebylo pravomocně skončeno. Tato skutečnost však není pro rozhodování soudu v tuto chvíli podstatná.

50. V případě žalobce nelze shledat důvod ani pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, neboť žalobce netvrdí a neuvádí žádné důvody, pro které by bylo možné o této formě mezinárodní ochrany uvažovat. Jak žalovaný uvedl na straně 10 svého rozhodnutí, nebyly zjištěny sociální, ekonomické, zdravotní či jiné důvody pro udělení této formy mezinárodní ochrany.

51. K obdobnému závěru je nutné dojít i v případě doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, neboť nebylo zjištěno, že žalobci by v zemi původu hrozila vážná újma. Jak uvádí žalovaný, ze zjištěných skutečností neplyne, že žalobci by hrozilo po návratu do země původu mučení nebo nelidské či ponižující zacházení. Žalobci nebyl rovněž uložen trest smrti a ani nehrozí jeho uložení. V domovině žalobce neprobíhá mezinárodní či vnitřní ozbrojený konflikt. Stejně tak nebylo zjištěno, že vycestování cizince by bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

52. Nelze rovněž ani uvažovat o udělení mezinárodní ochrany za účelem sloučení rodiny podle § 14b zákona o azylu, neboť zde není osoby, se kterou by se mohl žalobce ve smyslu tohoto ustanovení sloučit.

53. Poznámku žalovaného, že žalobce může požádat o povolení k pobytu, lze považovat pouze za uvedení reálné možnosti, jak by žalobce mohl dosáhnout za daného stavu setrvání na území České republiky. Žalobce by skutečně mohl využít širokou škálu jiných možností stanovených v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jejichž prostřednictvím lze pobyt na území České republiky legalizovat. Pro účely legalizace pobytu na území České republiky není možné zneužívat zvláštní institut mezinárodní ochrany, který je svou povahou institutem zcela mimořádným, a který lze využívat pouze v případech, kdy jsou jednoznačně naplněny podmínky stanovené zákonem.

54. S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že žalobní námitky nejsou důvodné, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítnul.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal

Poučení