53 Co 247/2024 - 473

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudkyň JUDr. Lady Záviškové a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci žalobce: [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 1/0], [tituly za jménem][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]. sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o správu společného jmění manželů o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 4. 2024, č. j. 60 C 337/2021-419 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje ve znění, že žalovaná je oprávněna výlučně užívat, brát užitky, hospodařit a spravovat pozemek parc. č. [číslo], jehož součástí je stavba č. p. [číslo] - rodinný dům, pozemky parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo], v obci [místo], katastrální území [adresa], vše zapsáno [správní orgán], katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [číslo], od právní moci tohoto rozsudku do vypořádání společného jmění účastníků.

II. Ve výroku II. se rozsudek potvrzuje ve znění, že za výlučné užívání, braní užitků, hospodaření a spravování nemovitostí uvedených ve výroku I. je žalovaná povinna platit žalobci částku 15 965 Kč měsíčně od právní moci tohoto rozsudku do vypořádání společného jmění účastníků.

III. Ve výroku V. se rozsudek mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Ve výroku VI. se rozsudek mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí částku 2 643,75 Kč, jinak se potvrzuje.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

VI. Výrok IV. tohoto rozsudku se opravuje ohledně výše náhrady nákladů řízení tak, že správně činí částku 4 697 Kč.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalovaná je oprávněna výlučně užívat pozemek parc. č. [číslo], jehož součástí je stavba č. p. [číslo] - rodinný dům, pozemky parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo], v obci [místo], katastrální území [adresa], vše zapsáno [správní orgán], katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [číslo], od právní moci tohoto rozsudku do vypořádání společného jmění účastníků (výrok I.), uložil žalované platit žalobci za výlučné užívání nemovitostí uvedených ve výroku I. částku 15 965 Kč měsíčně od právní moci tohoto rozsudku do vypořádání společného jmění účastníků (výrok II.), rozhodl, že žalobce je oprávněn výlučně užívat, brát užitky, hospodařit a spravovat bytovou jednotku č. [číslo] (jednotka vymezená podle zák. o vlastnictví bytů), umístěnou v bytovém domě č. p. [číslo], včetně podílu na společných částech domu č. p. [číslo] a pozemcích parc. č. [číslo] a [číslo] o velikosti [hodnota], v obci [místo], katastrální území [adresa], vše zapsáno na listu vlastnictví č. [číslo] od právní moci tohoto rozsudku do vypořádání společného jmění účastníků (výrok III.), uložil žalobci platit žalované za výlučné užívání, braní užitků, hospodaření a spravování nemovitosti uvedené ve výroku III. částku 6 230 Kč měsíčně od právní moci tohoto rozsudku do vypořádání společného jmění účastníků (výrok IV.), rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 56 736 Kč (výrok V.) a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 3 143,75 Kč (výrok VI.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal rozhodnutí o správě společného jmění manželů (dále jen „SJM“) s tím, že účastníci nikdy neuzavřeli žádnou dohodu, která by upravovala pravidla pro jeho správu. Žalovaná výlučně užívá dům ve [místo], žalobci jeho užívání neumožňuje. Navrhl, aby bylo rozhodnuto, že žalovaná je oprávněna užívat dům ve [místo] s povinností hradit žalobci měsíční kompenzaci za takové užívání a že žalobce je oprávněn užívat byt ve [místo] bez kompenzace (žaloba byla vzata částečně zpět v rozsahu uložení kompenzace). Žalovaná se žalobou nesouhlasila, neboť účastníci uzavřeli dne 11. 12. 2018 za účasti svědkyně [jméno FO] dohodu o správě majetku ústní formou, a to tak, že žalobce bude bydlet v bytě a žalovaná bezplatně v domě, a že žalobce bude ještě hradit další výdaje spojené s provozem domu a podílet se na jeho údržbě. Navrhla, aby bylo rozhodnuto, že žalovaná je oprávněna výlučně užívat dům ve [místo] a žalobce byt ve [místo] bez stanovení kompenzace. Vznesla rovněž námitku započtení z titulu užívání automobilu [název] výlučně žalobcem a rovněž v rozsahu příjmu z bytu ve [místo].

3. Soud prvního stupně na základě nesporných tvrzení a provedených důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 14. až 51.), přičemž s výslechy svědků se vypořádal až v rámci jejich hodnocení při právním posouzení věci (zejména bod 64.). Rovněž osvětlil, proč další navržené důkazy neprovedl (bod 82.).

4. Soud prvního stupně po citaci § 713 a § 728 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) vyšel z nesporných skutečností, že dům ve [místo] a byt ve [místo] jsou v SJM účastníků, že dům užívá žalovaná a byt žalobce pronajímá, mezi účastníky probíhá již několik let komunikace ohledně užívání těchto nemovitostí, jejich údržby či zpřístupnění. Ačkoli došlo ke zrušení SJM právní mocí usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 14. 12. 2021, č. j. [spisová značka], dosud nebylo vypořádáno, když řízení stále probíhá (sp. zn. [spisová značka]). Uzavřel, že za dané situace je třeba aplikovat § 736 věta druhá o. z., podle něhož dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé SJM není vypořádáno, použijí se se pro ně ustanovení o SJM přiměřeně.

5. Soud prvního stupně dále vyšel z toho, že manželé mají stejná práva a povinnosti ve vztahu k SJM, a toto rovné postavení projevující se ve společné správě může být modifikováno dohodou nebo rozhodnutím soudu o správě (§ 728 o. z.). Účelem této modifikace je ochrana práv toho z manželů, který prokáže, že druhý manžel jedná při správě SJM způsobem, který je v rozporu s jeho zájmem. Prvostupňový soud se proto zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady rozhodnutí soudu o správě, přičemž po pečlivém rozboru výpovědí účastníků, svědkyně Karlachové i listinných důkazů (bod. 64. až 65.) dospěl k závěru, že dohoda o správě SJM týkající se domu a bytu mezi účastníky uzavřena nebyla, když mimo jiné vycházel z toho, že žalobce původně souhlasil s tím, aby v domě bydlela žalovaná s dětmi, avšak z ničeho nelze dovodit, že by tam měla bydlet bezplatně, a navíc je zřejmé, že již od března 2021 se žalobce intenzivním způsobem snažil dosáhnout nějaké dohody o užívání nemovitosti a finanční kompenzace. Za situace, kdy dohoda uzavřena nebyla, posuzoval, zda žalovaná při správě SJM jedná způsobem, který je ve zřejmém rozporu se zájmem druhého manžela, rodiny nebo rodinné domácnosti. Takové jednání je naplněno mimo jiné tehdy, pokud v rámci běžné správy hospodaří žalovaný manžel s majetkem takovým způsobem, který znesnadňuje nebo vylučuje užívání této věci druhým manželem.

6. V řízení vzal za prokázané, že žalovaná užívá dům výlučně pro účely svého bydlení, resp. bydlení svého a nezletilých dětí účastníků v době, kdy je má ve své péči. Žalovaná popírala, že by žalobce vyloučila z užívání této nemovitosti, když poukázala na to, že žalobce sám dům opustil, pronajal si byt k bydlení, a to již na jaře 2019, a do domu občasně docházel. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná svými projevy vůle vyjádřenými v písemné podobě žalobce z užívání domu vyloučila. Žalobce je z užívání domu vyloučen faktickým chováním žalované. Současně vzal za prokázané, že žalobce užívá byt ve [místo], resp. pronajímá jej bez souhlasu žalované. Žalobce bere z bytu užitky ve formě inkasovaného nájemného a neumožňuje žalované na inkasovaném nájemném participovat, ačkoli má žalovaná právo se na nich podílet stejnou měrou jako žalobce. Postup žalobce, který pronajal byt bez souhlasu žalované, nelze podřadit pod žádnou situaci aprobovanou právem, kdy žalobce tímto jednáním žalovanou z jeho užívání zcela vyloučil.

7. Prvostupňový soud uzavřel, že oba účastníci spravují nemovitosti v rozporu se zájmem druhého manžela. V řízení přitom měl za prokázané vyhrocené konfliktní vztahy mezi nimi, když i opatrovnický spis týkající se úpravy práv a povinností k nezletilým dětem čítá již více než 2 500 stran, bylo vedeno řízení o určení výživného manželky, probíhá řízení o vypořádání SJM. Z jednotlivých podání účastníků vyplývá vzájemná silná nevraživost. V rámci přestupkových řízení se řeší otázka napadání, ať již slovního či fyzického, jednoho manžela druhým manželem. Vztahy mezi účastníky jsou silně antagonistické a tento antagonismus reálně vylučuje jakoukoliv dohodu mezi žalobcem a žalovanou o správě SJM.

8. V rámci spravedlivého uspořádání věci měl prvostupňový soud za to, že je namístě upravit správu, resp. užívání domu i bytu za současného stanovení určité částky jako finanční kompenzace, aby byla zachována rovnost manželů, pokud jde o práva a povinnosti k majetku tvořícímu součást SJM, když z postoje účastníků je zřejmé, že navzájem nerespektují vlastnické právo druhého k jednotlivým nemovitostem.

9. Ve vztahu k domu rozhodl o výlučném oprávnění žalované jej užívat, čímž je ve své podstatě toliko kopírován faktický stav existující od jara 2019, kdy žalovaná v domě uspokojuje bytovou potřebu svou a v době, kdy má děti v péči, i jejich bytovou potřebu. Žalovaná jinou možnost bydlení nemá, resp. jiná její možnost bydlení v řízení nevyšla najevo. Navíc i žalobce navrhl, aby bylo rozhodnuto, že žalovaná je oprávněna dům výlučně užívat a žalovaná s tímto souhlasila. Toto rozhodnutí o výlučném užívání domu žalovanou umožní žalované nadále naplňovat i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum], č.j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. [spisová značka], kdy bylo určeno místo faktického a trvalého bydliště nezletilých synů účastníků na území [místo] a vzdělávacím zařízením Základní škola a mateřská škola [adresa]. Prvostupňový soud přitom nesdílí obranu žalované, že je nucena v domě bydlet, že je v něm „vězněm“, neboť citovaným rozsudkem bylo bydliště nezletilých dětí stanoveno na území [místo], nikoliv v k. ú. [adresa], a není tak relevantní její obrana, že se z domu odstěhovat ani nemůže.

10. Ohledně bytu vyšel z toho, že jej žalobce užívá, resp. pronajímá, a to naposledy nájemní smlouvou z července 2023, kterou uzavřel bez souhlasu a vědomí žalované. Výnosy z pronájmu bytu, který je v SJM, si přisvojuje, kdy ani po uhrazení nákladů s jednotkou spojených ničeho žalované neposkytuje. Žalobce navrhl, aby bylo rozhodnuto, že je oprávněn byt užívat (byť po částečném zpětvzetí bez stanovení kompenzace) a žalovaná s tím souhlasila. Vzhledem k tomu, že žalobce svou bytovou potřebu uspokojuje jinak, rozhodl o tom, že žalobce je oprávněn byt výlučně užívat, brát užitky, hospodařit a spravovat. Pokud jde o náklady, které žalobce na bytovou jednotku hradí, tak tyto náklady může žalobce uplatnit v řízení o vypořádání SJM. Zdůraznil prozatímní povahu takové úpravy užívání a povinnost každého z manželů jednat jako řádní hospodáři.

11. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž plyne, že jsou-li vztahy mezi účastníky zaniklého a dosud nevypořádaného SJM konfliktní, pak lze po uvážení všech dalších okolností věci rozhodnout, že společnou nemovitost bude nadále užívat jen jeden z účastníků a druhému bude vyloučení z užívání kompenzováno v penězích, se zabýval otázkou takové náhrady. Při jejím stanovení vyšel ze znaleckých posudků, které nechal vypracovat za účelem stanovení tržní ceny nájemného daných nemovitostí. Podrobně zdůvodnil, proč je považuje za věcně i formálně správné a o jejich závěrech nemá pochybnosti. Vypořádal se i s tím, z jakého důvodu nepřikládal relevanci žalovanou předložené Srovnávací tržní analýze nájemného. Tato listina nemohla zvrátit závěry znaleckého posudku, a ani být důvodem pro vypracování revizního znaleckého posudku, a proto návrh na jeho vyhotovení pro nadbytečnost zamítl. Kompenzaci u domu stanovil v částce 15 965 Kč měsíčně (1/2 z tržního nájemného v částce 31 930 Kč) a u bytu v částce 6 230 Kč (1/2 z tržního nájemného v částce 12 460 Kč). Takové rozhodnutí nezakládá nerovnost mezi manžely.

12. Námitku započtení, kterou učinila žalovaná v podání ze dne 5. 12. 2022, a to za výhradní a neodsouhlasené užívání vozidla [název] v SJM žalobcem v částce 9 000 Kč a za výhradní užívání bytu ve [místo] v částce 9 000 Kč měsíčně neshledal důvodnou. S poukazem na závěry judikatury Nejvyššího soudu uzavřel, že majetkové nároky související s nakládáním vypořádaných věcí, komu, kdo a v jaké výši je povinen něco nahradit druhému z manželů, nelze řešit dříve než současně s vypořádáním SJM. Zdůraznil, že po jeho zániku sice již bývalí manželé nenabývají do SJM nový majetek, do masy SJM však přibývají přírůstky a výnosy z majetku, který byl v SJM v okamžiku jeho zániku (např. nájemné z bytu v SJM).

13. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci plný procesní úspěch. Poukázal přitom na to, že se nejedná o řízení tzv. iudicium duplex. Rovněž neshledal podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. O nákladech státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

14. Proti výroku I. a. II. a také proti nákladovému výroku V. podala žalovaná odvolání ve znění jeho doplnění. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že z provedeného dokazování vyplynulo, že k uzavření dohody o správě SJM nedošlo. Zdůraznila, že to byl žalobce, kdo neprokázal neexistenci dohody. Podrobně argumentovala pro závěr, že k uzavření dohody o užívání domu pro žalovanou a nezletilé děti platně došlo, když bylo potvrzeno nejen faktickým chováním žalobce po uzavření této dohody (žalobce se odstěhoval z pronajatého bytu, byt ve [místo] sám pronajímal a rovněž hradil energie v domě ve [místo] do června 2021), ale i svědeckou výpovědí svědkyně [jméno FO]. Pro tento závěr rovněž svědčí návrhy žalobce na zahájení řízení o rozvod a návrhy v opatrovnickém řízení, v nichž tvrdil, že se do 31. 3. 2019 z domu odstěhuje. Rovněž nesouhlasí se závěrem, že žalobce vyloučila z užívání nemovitosti svými projevy vůle. Žalobce se odstěhoval dobrovolně v rámci postupu dohodnutého v prosinci 2018. Ostatně sám žalobce podal žalobu a navrhuje, aby dům výlučně užívala žalovaná. Nadto si sám uzurpoval právo rozhodovat o bytu ve [místo]. Žalobce nikdy neměl zájem o užívání domu ve [místo], jeho potřeby jsou saturovány nájemní smlouvou, nadto ani nelze užívat dům současně, když žalobce žije již v jiném manželském svazku. Nesprávnost rozhodnutí spatřuje i v nerovnosti rozhodnutí ve výrocích I. a III., když jí bylo toliko dáno oprávnění dům užívat, žalobci pak byt nejen užívat, ale i brát z něj užitky, hospodařit s ním a spravovat jej. Soud prvního stupně rozhodl nad rámec petitu žaloby i nad rámec předmětu řízení a přisoudil více, než bylo požadováno. Neodůvodnil, proč při potvrzení rozdělení obou nemovitostí mezi účastníky podle faktického stavu určil finanční kompenzaci, když takové právo ze zákona neplyne. Nebyla zohledněna ani skutečnost, že na pořízení domu ve [místo] se významně finančně podílela, a to ze svého výlučného vlastnictví, stejně jako na úhradě kupní ceny bytu ve [místo]. Obdobně se soud prvního stupně nevypořádal s jejími námitkami ohledně výše tržního nájemného z domu i bytu, resp. s jejími námitkami proti znaleckému posudku. Nebyla zohledněna okolnost, že dům se žalovanou užívají i společné děti účastníků, které mají podle rozhodnutí soudu určenu docházku do školy ve [místo]. Přitom podle judikatury Nejvyššího soudu se při vypořádání SJM k potřebám dětí přihlíží. Nesouhlasila se závěrem, že toto řízení není tzv. řízením iudicium duplex, když poukazuje na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS-st. 59/2023. Zdůrazňuje, že i ona byla se svým protinávrhem úspěšná, pokud soud prvního stupně rozhodl o oprávnění žalobce spravovat byt. Také nebyl dostatečně zvažován postup podle § 150 o. s. ř. když byla pro své osobní a majetkové poměry osvobozena od soudních poplatků. Navrhla, aby odvolací soud změnil výrok I. rozsudku tak, že rozsah oprávnění bude doplněn o právo brát užitky, hospodařit a spravovat nemovitosti uvedené ve výroku I., změnil výrok II. tak, že se žaloba zamítá a dále že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, případně rozsudek v napadených výrocích zrušil.

15. Žalobce ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že k uzavření dohody o správě konkludentním způsobem, jak tvrdí žalovaná, nedošlo, jelikož jednání žalobce obsahu tvrzené dohody neodpovídalo. Neexistenci dohody o správě prokazuje i SMS a emailová komunikace, z níž je patrné, že žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k řešení situace, kdy mu znemožňuje užívání domu, přičemž požadoval finanční kompenzaci za výlučné užívání (15. 3. 2021). Poukazuje i na to, že v řízení o výživném soud uzavřel, že odstěhování žalobce z domu nebylo svévolné a s ohledem na konfliktní vztahy účastníků bylo jediným možným řešením. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalovaná jedná v rozporu s jeho zájmy, když jej vyloučila z užívání domu. Je proto naplněna skutková podstata § 728 o. z. Namítá-li žalovaná, že soud prvního stupně nijak neodůvodnil, z jakého titulu vznikl žalobci nárok na finanční kompenzaci, poukazuje na závěry judikatury. Samotný nárok na finanční kompenzaci za situace, kdy věc tvořící SJM užívá jen jeden z manželů k újmě druhého, vyplývá z koncepce SJM jako takového. Žalobce nepovažuje za spravedlivé uspořádání vztahů, pokud se musel odstěhovat ze společného domu, žalovaná v něm již více jak 5 let bezplatně žije, nestará se o něj a žalobce je nucen vynakládat nemalé finanční prostředky na zajištění bytových potřeb. Nadto žalobce i po svém odstěhování dlouho hradil veškeré energie a další náklady spojené s užíváním domu. Nesouhlasí ani s tím, že by žalovaná byla nucena bydlet v domě, rozhodnutí soudu jí nebrání v tom, aby si našla jiné bydlení v rámci [místo], které bude lépe vyhovovat jejím majetkovým poměrům. Žalobce opakovaně navrhoval, aby účastníci dům a případně i byt prodali. Namítá-li žalovaná, že soud prvního stupně nezohlednil skutečnost, že v domě s žalovanou žijí nezletilé děti, nelze přehlédnout, že tato povinnost tíží obě strany úplně stejně, a i žalobce je nucen zajistit jim adekvátní bydlení. Za správnou považuje i výši finanční kompenzace, která vychází ze znaleckého posudku, jenž byl zpracován dostatečně srozumitelným způsobem a z něhož je patrná metoda i jeho závěry. Námitky žalované opírající se o Srovnávací analýzu považuje za neopodstatněné, když nejsou způsobilé zpochybnit závěry znaleckého posudku ani použité metody. Nesouhlasí ani s tím, že toto řízení je tzv. iudicium duplex. V řízení byl plně úspěšný, a náleží mu úplná náhrada nákladů řízení. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

16. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadené výroky rozsudku včetně řízení, které jejich vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné pouze v rozsahu nákladových výroků.

17. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, dokazování směřovalo k objasnění rozhodných skutečností z pohledu uplatněných žalobních nároků a aplikovaných právních norem, přičemž dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým závěrům, která i přiléhavě právně posoudil. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Nad rámec právě uvedeného k odvolacím námitkám žalované uvádí, že nemohou zvrátit správnost závěrů soudu prvního stupně.

18. V projednávané věci zaniklo SJM žalobce a žalované soudním rozhodnutím o jeho zrušení, když není sporu o tom, že dosud není vypořádáno. V souladu s § 736 věta druhá o. z. lze přiměřeně aplikovat § 728 o. z. Podle § 728 o. z. jedná-li manžel při správě společného jmění způsobem, který je ve zřejmém rozporu se zájmem druhého manžela, rodiny nebo rodinné domácnosti, a snoubenci nebo manželé neuzavřeli smlouvu o správě toho, co je součástí společného jmění, může soud na návrh druhého manžela rozhodnout, jakým způsobem bude společné jmění spravováno.

19. Odvolací soud se v této souvislosti zabýval tím, zda řízení není dotčeno vadami, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to s ohledem na tvrzení žalované, že prvostupňový soud rozhodl nad rámec předmětu řízení a přisoudil více, než bylo požadováno. Odvolací soud vadu řízení neshledal. Řízení o úpravě správy podle § 728 o. z. je řízením, v němž soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo víc, než čeho se domáhají, neboť jde o případ, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. (srov. obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2528/98 nebo sp. zn. 22 Cdo 4414/2007). Prvostupňový soud tak rozhodoval o správě dotčené části SJM, aniž by byl vázán konkrétními návrhy žalobce.

20. Rozhodnutí o správě může být vydáno pouze v případě, že manželé neuzavřeli smlouvu o správě toho, co je součástí SJM. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně považuje tuto podmínku ve vztahu k projednávaným nemovitostem za splněnou, i když žalovaná tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena 11. 12. 2018 ústní dohoda, že dům bude bezplatně užívat žalovaná s dětmi a žalobce bude užívat byt. Soud prvního stupně uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno uzavření dohody o správě SJM, jak ji žalovaná tvrdila (zejména o bezplatném užívání domu), když vycházel z toho, že žalovanou tíží břemeno důkazní ohledně existence takové dohody. Z konstantní judikatury plyne, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 257/97 nebo sp. zn. 28 Cdo 821/2009). I kdyby však břemeno důkazní tížilo žalobce, lze na základě provedeného dokazování učinit pozitivní závěr, že bylo prokázáno, že dohoda o bezplatném užívání domu žalovanou uzavřena nebyla. Odvolací soud odkazuje na bod 64. a 65. rozsudku, v němž prvostupňový soud přiléhavě rozebral a vyhodnotil výpovědi účastníků a svědkyně [jméno FO] i ve spojení s listinnými důkazy, aby uzavřel, že dohoda uzavřena nebyla. S tímto hodnocením i závěrem se odvolací soud ztotožňuje.

21. I v případě, že by však tvrzená dohoda byla mezi účastníky v roce 2018 byla uzavřena, což žalobce sporoval, žalobce svými písemnými projevy činěnými minimálně od roku 2021 (zejména dopis ze dne 15. 3. 2021) jakoukoliv dohodu o správě ukončil. Je-li dohoda právním jednáním spočívajícím ve vzájemných a obsahově shodných projevech vůle smluvních stran, pak v důsledku projevů vůle žalobce, který žalovanou vyzval ke stanovení pravidel správy SJM s tím, že vyloučením žalobce z užívání domu mu vzniká právo na peněžitou náhradu, samotná podstata dohody odpadla. Jelikož pro rozsudek je podle § 154 odst. 1 o. s. ř. rozhodující stav v době jeho vyhlášení, soud při neexistenci dohody o správě k okamžiku vyhlášení rozsudku dále zkoumal, zda je naplněna i další podmínka rozhodnutí o správě, a to že žalovaná, resp. sám žalobce jednal při správě SJM, resp. jeho části, způsobem, který je ve zřejmém rozporu se zájmem druhého manžela, rodiny nebo rodinné domácnosti. Tak tomu bude např. tehdy, když manžel hospodaří s majetkem takovým způsobem, že znesnadňuje či vylučuje užívání této věci druhým manželem, příp. nerespektuje vůli druhého manžela a bez ohledu na jeho potřeby libovolně nakládá se kteroukoliv součástí SJM.

22. Odvolací soud nemá, co by vytknul závěru, že žalovaná vyloučila žalobce z užívání domu, stejně jako žalobce žalovanou z užívání bytu, pročež jednání každého z manželů ve vztahu k druhému z nich nelze než kvalifikovat jako jednání při správě SJM, které je v rozporu se zájmem druhého manžela. Z judikatury Nejvyššího soudu pak plyne, že jsou-li vztahy mezi účastníky zaniklého, ale dosud nevypořádaného SJM, konfliktní, lze po zvážení všech dalších okolností věci rozhodnout o tom, že společné nemovitosti bude nadále užívat jen jeden spoluvlastník a že druhému bude vyloučení z užívání kompenzováno v penězích; to platí zejména v případě, že z užívání vyloučený spoluvlastník má možnost jiného bydlení (srov. rozsudek sp. zn. 22 Cdo 3922/2015 nebo sp. zn. 22 Cdo 398/2024). Za situace, kdy byly prokázány velmi vyhrocené vzájemné vztahy účastníků, odvolací soud považuje za správné, pokud prvostupňový soud vyloučil (v souladu s faktickým stavem věcí) vždy druhého z manželů z užívání konkrétní nemovitosti, neboť tomu svědčí vážné důvody. Lze si totiž jen stěží představit faktické společné užívání formou společného bydlení rodin žalobce a žalované. Soud přitom musí dbát o spravedlivé řešení věci a o zabránění dalším konfliktům, které by v konkrétní věci pravděpodobně vznikaly. Je však současně nezbytné, jak plyne z citované judikatury, vyloučení z užívání druhému z manželů kompenzovat v penězích. Odvolací soud tak nemohl přisvědčit námitce, že prvostupňový soud nezdůvodnil, z jakého důvodu při potvrzení rozdělení obou nemovitostí mezi účastníky podle faktického stavu určil finanční kompenzaci, když takové právo ze zákona neplyne. Prvostupňový soud naopak s poukazem na relevantní judikaturu rozebral, že vyloučí-li soud jednoho z manželů z užívání, je třeba rozhodnout o finanční kompenzaci tohoto vyloučení. V této věci ani odvolací soud neshledal důvody se od závěrů dané judikatury odchýlit. Důvodem nemůže být tvrzení žalované o vnosech z jejích výlučných finančních prostředků do domu, potažmo bytu. Tyto námitky jsou z hmotněprávního hlediska relevantní v řízení o vypořádání SJM, kde budou vnosy případně po jejich valorizaci zohledněny. Nejsou ale způsobilé zvrátit právní posouzení v této věci. Stejně tak není rozhodné, že dům užívá žalovaná i s dětmi účastníků, když i žalobce je povinen zajistit v době, kdy je má v péči, nezletilým bydlení.

23. Odvolací soud se dále ztotožňuje i s tím, jak soud prvního stupně stanovil finanční kompenzaci. Vyšel-li pro její určení ze znaleckého posudku, který určil výši nájemného z domu i bytu, nelze takový postup považovat za neodpovídající. Odvolací soud nesouhlasí s tím, že by se soud prvního stupně nevypořádal s námitkami, které vznesla žalovaná proti závěrům znaleckého posudku, a v něm určené výši nájemného. Prvostupňový soud se naopak velmi podrobně vypořádal s tím, proč považoval vyhotovené znalecké posudky za řádné podklady pro stanovení výše kompenzace a odvolací soud na jeho úvahy v bodu 77. v plném rozsahu odkazuje. Také správně zdůraznil, že nároky, jejichž započtení se žalovaná domáhala, nelze zohlednit, neboť mají místo v řízení o vypořádání SJM (užívání vozidla a rovněž pronájem bytu). Částky získané pronájmem bytu do doby, kdy nabude právní moci rozhodnutí o správě, představují výnos ze SJM, a měl by být zohledněn ve vypořádání, výlučné užívání pak může být případně zohledněno v rámci disparity (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1739/2022).

24. Zákonem vymezené hmotněprávní předpoklady pro rozhodnutí soudu o tom, jakým způsobem bude SJM spravováno, tak byly splněny. Meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně efektivně chrání zájmy obou účastníků a jeho účinky budou trvat, dokud nebudou změněny novým (jiným) rozhodnutím soudu nebo nahrazeny dohodou (smlouvou) účastníků a zaniknou vypořádáním SJM.

25. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené výroky I. a II. rozsudku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné, pouze však v upraveném znění, když se ztotožnil s námitkou žalované, že právo každého z manželů, které bylo k nemovitostem soudem prvního stupně přiznáno, by mělo mít stejný rozsah. Rozhodl proto, že žalovaná má nejen právo užívat dům, ale shodně jako žalovaný brát z něj užitky, hospodařit s ním a spravovat jej. Takové rozhodnutí představuje podle odvolacího soudu spravedlivé uspořádání vztahů mezi účastníky, když mezi nimi nezakládá nerovnost.

26. Odvolací soud však shledal nesprávným rozhodnutí ohledně nákladů řízení, když přisvědčil důvodnosti obrany žalované. Soud prvního stupně posoudil danou věc podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle zásady úspěchu ve věci. Je pravdou, že judikatura včetně judikatury Ústavního soudu byla dlouhou dobu rozkolísaná, ale od vydání stanoviska pléna Ústavního soudu Pl. ÚS- st. 59/23, na nějž v poměrech řízení o správu SJM navázalo rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2556/23, je třeba takovéto řízení stejně jako řízení o vypořádání SJM či podílového spoluvlastnictví mít za řízení tzv. iudicium duplex. V takovém řízení, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 LZPS, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody (srov. stanovisko pléna ÚS sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23). Tyto zvláštní důvody odvolací soud neshledal. Odvolací soud proto změnil výrok V. rozsudku podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení.

27. V souvislosti s posouzením řízení jako iudicium duplex změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. i výrok VI. rozsudku, neboť v takovém řízení náklady, které vznikly státu, a které jsou účastníci povinni zaplatit podle § 148 odst. 1 o. s. ř., se dělí mezi účastníky rovným dílem. Celkové náklady státu tvořené znalečným činí částku 37 575 Kč (18 738 Kč, 14 837 Kč za dva znalecké posudky a 4 000 Kč za účast znalce u jednání). Každý z účastník by tak byl povinen zaplatit státu částku 18 787,50 Kč. Žalobce složil zálohu ve výši 25 000 Kč, čímž je uhrazen jeho podíl na nákladech státu. Ve zbývajícím rozsahu představuje složená záloha jeho náklady řízení. Žalovaná je osvobozena od soudních poplatků v rozsahu 75 %, a proto je povinna státu uhradit pouze částku 4 697 Kč.

28. Vzhledem k tomu, že při vyhlášení výroku IV. tohoto rozsudku došlo k početní chybě, odvolací soud vyhlášený výrok opravil podle § 211 a § 164 o. s. ř.

29. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl také podle § 142 odst. 2 a § 224 odst. 1 o. s. ř.

Poučení