53 Co 300/2022- 366

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudkyň JUDr. Renáty Zimové a JUDr. Lady Záviškové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o odškodnění [anonymizováno] na zdraví k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. ohledně částky [částka] s příslušenstvím a výrocích III., IV. a V. se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a věc se mu v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Výrokem I. shora uvedeného rozsudku soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci z částky [částka] úrok z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou [částka] a dále z částky [částka] též úrok z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou [částka], to vše ve lhůtě tří dnů, výrokem II. zamítl návrh žalobce na zaplacení další částky [částka]„ s příslušenstvím požadovaném z této částky v podání ze dne [datum]“, jakož i na zaplacení dalšího příslušenství z částky [částka]„ za dne“ [datum] (správně za den [datum] – poznámka odvolacího soudu) a z částky [částka] za den [datum] (správně za den [datum] – poznámka odvolacího soudu) a dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky, o nákladech řízení státu a o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek (výroky III. až V.). Takto rozhodl (po zpětvzetí návrhu ohledně požadavku na zaplacení bolestného) o povinnosti žalované zaplatit žalobci ztížení společenského uplatnění (§ 2958 o.z.) jako následku úrazu vzniklého při dopravní nehodě dne [datum] způsobené vozidlem, jehož provozovatel byl v době škodní události pojištěn u žalované. Z tohoto titulu v průběhu řízení žalovaná plnila částkou [částka] podle posudku znalkyně [příjmení] dne [datum] a částkou [částka] podle posudku znalce [příjmení] dne [datum]. Žalobce tak dále požadoval zaplacení příslušenství z uvedených částek do doby jejich zaplacení, a dále částku [částka] s příslušenstvím, která představuje rozdíl mezi ztížením společenského uplatnění stanoveným posudkem znalce [příjmení] bez snížení o 20 % z důvodu věku ([částka]) a částkou [částka] (součet plnění poskytnutých žalovanou podle posudků znalců [příjmení] a [příjmení]).

2. Podle obsahu prvostupňového rozsudku lze usuzovat, že soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku jím ustanoveného znalce [příjmení], který dospěl k částce [částka] (při zohlednění koeficientu 20 % z důvodu věku žalobce), přičemž zmiňuje i posudek znalce [příjmení] (který ovšem není součástí spisu, a není ani zřejmé, zda jím byl proveden důkaz, když obsahem spisu není ani protokol o jednání, které se mělo konat dne [datum]), když podle soudu prvního stupně oba znalci ([příjmení] a [příjmení]) hodnotili nárok žalobce podle [anonymizováno] [název soudu] (dále též jen„ metodika“)„ takřka shodně“. Po právní stránce aplikoval soud prvního stupně na daný případ ustanovení § 6 odst. 2 písm. a), § 9 odst. 1 a [ustanovení pr. předpisu], a dále § 2958 o. z. s tím, že jde o odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobce, který utrpěl ve věku 72 let úraz s trvalými následky představujícími pro něj překážku lepší budoucnosti. V souladu s metodikou je i snížení odškodnění o 20 %, a pokud žalobce argumentoval, že před úrazem aktivně sportoval, prováděl lektorskou jazykovou činnost, jsou tato tvrzení bezvýznamná k aplikaci modifikačního koeficientu, který reaguje na předpokládanou dobu dožití poškozeného a ztracené možnosti do budoucna. Proto zamítl výrokem II. (jak uvádí v bodu 31.) žalobcův požadavek na zaplacení další částky ve výši [částka] s příslušenstvím (správně [částka] – poznámka odvolacího soudu), neboť již vyplacená částka v celkové výši [částka] je i v souladu se zásadou přiměřenosti adekvátní. Pokud jde o žalobcem požadované příslušenství z částek [částka] a [částka], vycházel z předžalobní výzvy ze dne [datum] s lhůtou plnění 7 dnů s tím, že žalovaná se mohla dostat do prodlení s plněním nejdříve dne [datum] (odůvodnění obsažené pod bodem 33. se zjevně nevztahuje k této věci a odvolací soud k němu proto nepřihlížel.). O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když vycházel při stanovení odměny za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty ve výši [částka], výrok o nákladech řízení státu (na který dopadá ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. – poznámka odvolacího soudu) odůvodnil tím, že stát vynaložil tuto částku na znalecké posudky. Výrok o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek neodůvodnil.

3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci.

4. Žalovaná směřovala své odvolání proti výroku I. a argumentovala tím, že do prodlení s plněním částek [částka] a [částka] se mohla dostat nejprve prvního dne poté, co se ustálil [anonymizována dvě slova] žalobce, k čemuž došlo podle znaleckého posudku znalce [příjmení] až dne [datum], neboť až v té době bylo možno provést posouzení ztížení společenského uplatnění. Za nesprávný považuje i výrok o nákladech řízení mezi účastníky, neboť tarifní hodnota měla být počítána z částky [částka], jak odpovídá odkazované judikatuře. Nesouhlasí ani s výší soudního poplatku (stanoveného zřejmě ve výši 5 % z žalované částky), protože podle položky 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků má být v tomto případě poplatek stanoven sazbou 1 %, tedy ve výši [částka]. Navrhla, aby byl rozsudek v napadeném rozsahu změněn tak, že odvolací soud sám rozhodne o správné výši úroků z prodlení, o nákladech řízení a o výši soudního poplatku.

5. Žalobce podal odvolání proti výroku II. rozsudku, vyjma úroků z prodlení za dny [datum] a [datum] (jak bylo upřesněno při odvolacím jednání) a poukázal na to, že podle jeho názoru byl nesprávně aplikován koeficient - 20 % z důvodu věku žalobce, v čemž spatřuje rozpor s judikaturou Městského soudu v Praze, kdy v řízení pod sp. zn. [spisová značka] naopak poškozené, která utrpěla újmu na zdraví ve věku 20 let, nebylo podle [anonymizováno] odškodnění o 20 % vůbec navýšeno. Pokud žalobce utrpěl újmu na zdraví ve věku 72 let (kdy koeficient - 20 % se uplatňuje u poškozených od 70 let života), neměl by být koeficient aplikován v celé 20% výši. Při odvolacím jednání zároveň žalobce upřesnil, že (i když to z jeho odvolací argumentace není patrné) napadá výrok II. ohledně částky [částka] v celém rozsahu (tedy nikoli jen ohledně 20 % koeficientu podle znaleckého posudku znalce [příjmení], ale požaduje tuto částku podle znaleckého posudku znalce [příjmení] bez uplatnění 20% koeficientu).

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné, na rozdíl od odvolání žalobce, avšak nejsou dosud (v rozsahu výroku II.) podmínky pro konečné rozhodnutí ve věci.

7. V prvé řadě je odvolací soud nucen poukázat na to, že odůvodnění rozsudku z valné části nevyhovuje požadavkům ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. a jako celek působí nepřesvědčivě. Podle jeho obsahu činí soud prvního stupně zjištění ze znaleckého posudku znalce [příjmení], ten však vůbec není obsahem spisu, z něhož navíc vůbec nevyplývá, zda byl tímto posudkem proveden důkaz (mohlo se tak stát např. při jednání konaném dne [datum], avšak protokol o jednání z tohoto dne rovněž není součástí spisu, stejně jako zvukové záznamy z tohoto a dalších jednání, které se konaly). Z rozsudku není rovněž patrné, které účastníky navržené důkazy soud prvního stupně neprovedl, když to nevyplývá ani z předložených protokolů o jednání (pokud se tak stalo při jednání dne [datum], tuto skutečnost neměl možnost odvolací soud ověřit). V rozsudku se mísí zjištění soudu s tvrzeními (podáními) účastníků včetně početních chyb (v bodě 9. rozsudku soud uvádí, že výše společenského uplatnění stanovená znalcem [příjmení] je bez použití modifikačního koeficientu [částka], což je částka uváděná v podání žalobce, avšak správně jde o částku [částka], v bodě 31. rozsudku soud uvádí, že zamítl požadavek na zaplacení částky [částka], ačkoli šlo o částku [částka], v bodě 10. rozsudku se uvádí, že žalovaná plnila na ztížení společenského uplatnění částku [částka], ačkoliv z tohoto titulu šlo o plnění v rozsahu [částka], odůvodnění vyhovujícího výroku I. stran kapitalizovaného příslušenství je v bodech 32. a 33. ve vzájemném rozporu, když bod 33. odůvodnění byl zjevně„ přetažen“ z rozhodnutí v jiné věci, zamítavý výrok II. pak v zásadě nebyl odůvodněn vůbec (jak bude uvedeno dále) a nebylo ani důvodu ponechat bez bližšího vysvětlení výrok V. o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek.

8. Pokud jde o výrok I., rovněž odvolací soud vychází z žalovanou nezpochybněného zjištění, že byla žalobcem vyzvána výzvou ze dne [datum] s lhůtou plnění 7 dnů, a to k zaplacení ztížení společenského uplatnění ve výši [částka] a bolestného ve výši [částka].

9. Podle § 1723 odst. 1. o.z. závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

10. Podle § 1723 odst. 2 o. z. ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 1959 písm. e) o.z. neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem„ ihned“ dobu do pěti dnů.

13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. [příjmení] výzva k plnění vyvolala zamýšlené účinky, je potřeba, aby poškozeným požadované plnění bylo dostatečně identifikováno tak, aby bylo zřejmé, o jaký nárok a o jaké plnění se jedná, u peněžitého plnění jaká je jeho výše. V případě [anonymizováno] na zdraví je tedy třeba zejména uvést, zda je požadováno bolestné, náhrada za ztížení společenského uplatnění nebo některý z dalších nároků a v jaké výši a uplatněné nároky skutkově vymezit. Výzva žalobce adresovaná žalované ze dne [datum] těmto požadavkům vyhovuje, když ze žádného zákonného ustanovení nevyplývá povinnost poškozeného připojovat k výzvě k náhradě [anonymizováno] důkazy prokazující jejich existenci či výši. Ustálení [anonymizována dvě slova] poškozeného (od kterého se podle žalované může odvíjet její prodlení) je v tomto případě bez významu, neboť okamžik ustálení [anonymizována dvě slova] může být podstatný jen pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty pro uplatnění nároku. Nepříznivým právním důsledkem porušení povinnosti zaplatit peněžitý dluh je vznik prodlení spojený s nárokem věřitele na úrok z prodlení, přičemž rozhodující je, kdy nastala splatnost dluhu. Osoba odpovědná za škodu (dlužník z odpovědnostního vztahu) se do prodlení dostává zásadně tehdy, jestliže dluh nesplní v den následující po dni, kdy byla poškozeným o plnění požádána, a od následujícího dne může poškozený požadovat úroky z prodlení (v tomto případě byla ve výzvě stanovena lhůta 7 dnů). Nárok na náhradu nemajetkové [anonymizováno] je jedním z nároků na náhradu škody peněžité povahy, v občanském zákoníku je systematicky řazen k závazkům z deliktů, kam svou povahou náleží, a není důvodu stanovovat u nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění splatnost dluhu jinak, než u jiných nároků na náhradu škody, a tím toho, kdo utrpěl poškození na zdraví, znevýhodňovat oproti poškozenému, který má nárok na náhradu škody z jiného titulu. Princip plného odškodnění [anonymizováno] ostatně zdůrazňuje i judikatura Ústavního soudu (k tomu srovnej např. nález sp. zn. II. ÚS 2194/17 ze dne [datum]). Nárok na náhradu [anonymizováno] ostatně vzniká již okamžikem poškození zdraví, přičemž výše nároku může být v průběhu soudního řízení upravována (snížena či naopak zvýšena). Byla-li tedy žalovaná vyzvána k plnění nároku na ztížení společenského uplatnění ve výši [částka] výzvou ze dne [datum] s lhůtou ke splnění v délce 7 dnů, dostala se ohledně částek, které plnila (ve výši [částka] a [částka]) od [datum] do prodlení, a to až do doby, kdy byly tyto částky zaplaceny (podle skutkových zjištění došlo k zaplacení částky [částka] dne [datum] a částky [částka] dne [datum]).

16. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil jako věcně správný podle § 219 o.s.ř.

17. Pokud jde o zaplacení částky [částka]„ s příslušenstvím“ podle výroku II. rozsudku, je rozsudek v tomto rozsahu pro absenci odůvodnění nepřezkoumatelný. Z protokolu o jednání dne [datum] vyplývá, že stran stanovení ztížení společenského uplatnění měl být podán znalecký posudek znalcem [příjmení], který měl stanovit ztížení společenského uplatnění žalobce (bez užití 20 % koeficientu) ve výši [částka]. Není zřejmé, kdo si posudek objednal (zřejmě to byl žalobce) a tento posudek zároveň není (jak uvedeno již výše) součástí předloženého spisu. Při uvedeném jednání avizoval soud prvního stupně odročení jednání za účelem„ ustanovení revizního znalce“. Poté byl soudem prvního stupně usnesením ze dne [datum] ustanoven k podání znaleckého posudku znalec [příjmení], které mu však nebylo (v rozporu s tím, co bylo avizováno při uvedeném jednání) uloženo podat znalecký posudek jako posudek revizní (ve vztahu k posudku znalce [příjmení]). Po podání znaleckého posudku znalcem [příjmení] účastníci netrvali na výslechu tohoto znalce a soud prvního stupně tohoto znalce nevyslechl, ačkoli žalobce v podání ze dne [datum] trval na tom, že správná výše ztížení společenského uplatnění byla stanovena ve znaleckém posudku znalce [příjmení]. Rozdíl mezi závěry obou znaleckých posudků měl spočívat v hodnocení psychické [anonymizováno] žalobce, avšak soud prvního stupně vycházel bez dalšího ze znaleckého posudku znalce [příjmení], aniž by vysvětlil, proč považuje tento znalecký posudek za správný. Tento rozpor ve znaleckých posudcích zůstal nevysvětlen a nejsou známy ani důvody, proč ke znaleckému posudku znalce [příjmení] nebylo přihlíženo. Pokud tu existoval rozpor mezi oběma znaleckými posudky, bylo úlohou soudu prvního stupně (bez ohledu na to, že účastníci na výslechu znalce netrvali) tento rozpor vysvětlit, ať již výslechem znalců nebo podáním doplňku znaleckého posudku znalcem [příjmení] ve vztahu k hodnocení psychické [anonymizováno] stanovené ve znaleckém posudku znalce [příjmení].

18. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové [anonymizováno]; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

19. Smyslem náhrady za ztížení společenského uplatnění je peněžitou částkou odčinit obtíže a útrapy spojené s trvalým zhoršením [anonymizována dvě slova], pro něž je poškozený zcela nebo zčásti vyřazen z možnosti zapojit do obvyklých životních činností, zejména v oblasti pracovního či studijního zapojení, rodinných vztahů, obvyklých činností při péči o svou osobu a domácnost či rekreačních a volnočasových aktivit a podobně. Náhrada přitom cílí k odčinění nemajetkové [anonymizováno] vyvolané zásahem do zdraví, které je nejcennější složkou osobnostních práv každého člověka (o povaze jednotlivých nemajetkových dílčích nároků viz např. usnesení [název soudu] sp. zn. [spisová značka], publikované pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikované pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tímto účelem soudní praxe od roku 2014 využívá jako jednu z možností výkladu § 2958 o.z. nezávaznou pomůcku (metodiku) jejíž základní zásady byly publikovány pod [spisová značka]. Použití [anonymizováno] jako ústavně konformní a účel zákona naplňující způsob výkladu § 2958 o. z. (nepotlačí-li ovšem prostor pro úvahu soudu a nestane-li se mechanickým přebíráním vzorců či šablon) přijímá i nálezová judikatura Ústavního soudu (např. nález sp. zn. IV. ÚS 3122/15, II. ÚS 2925/2020).

20. U nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění přináší metodika oproti předchozí právní úpravě a jejímu výkladu ideově zcela nový systém, který má vedle nezbytného odborného [anonymizována tři slova] lépe zohledňovat definovaný a [anonymizováno] újmě přiřazený rozsah postižení (omezení) z pohledu všech myslitelných stránek lidského života, tj. všech oblastí, v nichž pro trvalé [anonymizováno] následky dochází k omezení či dokonce k plnému vyřazení z možnosti se společensky uplatnit, a to jak ve vztahu k průměrnému (obvyklému) poškozenému, tak s přihlédnutím k individuálním odlišnostem každého jednotlivého případu.

21. Jde-li o užití koeficientů z důvodu věku, používá metodika i judikatura určitou modifikaci výše náhrady, od věku 70 let výše jde o snížení o 20 %. Základní částka odškodnění ztížení společenského uplatnění tedy v sobě zahrnuje i užití uvedeného koeficientu, avšak takovouto (základní) částku je možno (podle konkrétních skutkových okolností případu a dle úvahy soudu) dále korigovat. Jde především o intenzitu předchozího zapojení do společenských aktivit, která se zpravidla zohledňují zvýšením základní částky až do 10 %, je-li nadprůměrné, až do 20 %, je-li výjimečně intenzivní, a až do 30 %, je-li zcela mimořádné; naopak se náhrada snižuje až o 10 %, je-li zapojení podprůměrné, a až o 20 %, není-li prakticky žádné (srovnej též bod X. [anonymizováno]).

22. První fáze posouzení ztížení společenského uplatnění tak patří do působnosti znalce, jehož úkolem je vytvořit pro soud dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad, obsahující odborný [anonymizována dvě slova] o míře vyřazení poškozeného z životních činností definovaných v metodice tak, aby soud mohl učinit právní [anonymizováno] o výši náhrady za nemajetkovou újmu (srovnej např. usnesení [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Tento [anonymizováno] má povahu objektivizující, neboť posuzuje konkrétní postižení daného poškozeného, ovšem v obecné rovině všech v úvahu přicházejících činností a bez ohledu na subjektivní pocity a individuální specifika poškozeného, tedy vyjadřuje, jak zjištěné [anonymizováno] následky připravují poškozeného o potenciál věnovat se činnostem definovaným ve všech doménách. Znalci naopak nepřísluší zjišťovat, které z posuzovaných činností poškozený skutečně vykonával, v jaké intenzitě a nakolik ztrátu či omezení některých z nich pociťuje úkorně. To není odborná [anonymizována dvě slova], nýbrž úkol soudu, aby objektivní [anonymizována dvě slova] do procentní škály vyřazení ze společenského života tzv. modifikoval (subjektivizoval či personalizoval) právě již vzhledem ke konkrétním okolnostem případu a s respektem ke vnímání [anonymizováno] samotným poškozeným; znalci stejně tak nepřísluší, aby sám stanovil a určil částku náhrady za ztížení společenského uplatnění, neboť je to soud, kdo stanoví její výši. Otázkou, která měla být v tomto řízení řešena, tedy nebylo to, zda při výpočtu základní částky počítat s koeficientem z důvodu věku, ale to, zda takto stanovenou základní částku (s ohledem na konkrétní okolnosti případu) dále nezvýšit. Spolu s podáním žalobce ze dne [datum] byly ve vztahu k tvrzení žalobce o jeho aktivním způsobu života založeny i listiny (fotografie, čestné prohlášení žalobce, potvrzení o lektorské činnosti vykonávané žalobcem), přičemž odvolacímu soudu vůbec není známo, jak s nimi soud prvního stupně naložil, tj. zda je k důkazu provedl či naopak důkaz těmito listinami zamítl (jak bylo uvedeno již výše, protokol o jednání ze dne [datum] není součástí spisu). Pokud byly tyto listiny k důkazu provedeny, absentuje v rozsudku jejich hodnocení, pokud jejich provedení k důkazu bylo zamítnuto, není vysvětleno, z jakého důvodu, když jimi žalobce zjevně hodlal prokazovat své zapojení do společenského života s důsledkem možného zvýšení základní částky odškodnění ztížení společenského uplatnění. V této souvislosti je však zároveň nutno připomenout, že pokud by soud prvního stupně v dalším řízení základní částku odškodnění navyšoval, pak z takovéto (navíc přiznané) částky by nebylo možno přiznat úrok z prodlení, neboť by šlo o konstituování části nároku (obdobně jako tomu bylo při mimořádném navyšování náhrady za ztížení společenského uplatnění podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. – k tomu srovnej např. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka]).

23. Protože soud prvního stupně shora naznačeným způsobem nepostupoval, odvolací soud rozsudek v napadené části výroku II. zrušil podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., včetně souvisejících výroků o nákladech řízení a soudním poplatku, a v tomto rozsahu věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

24. Pro úplnost odvolací soud považuje za vhodné zmínit se i o důvodnosti odvolání žalované proti souvisejícím výrokům. Ve vztahu k nákladům řízení mezi účastníky navzájem žalovaná důvodně namítá, že (s ohledem na jí citovanou judikaturu) je tarifní hodnotou pro určení výše odměny advokáta za 1 úkon právní služby částka [částka] ve smyslu § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Náhradu nemajetkové [anonymizováno] na zdraví však tvoří jednotlivé dílčí samostatné nároky na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, které samostatně vznikají i zanikají, v případě uplatnění více těchto nároků v jednom řízení je třeba každý z nich ocenit zvlášť tarifní hodnotou [částka] (odměna advokáta se potom stanoví ze součtu těchto tarifních hodnot). V posuzovaném případě je zřejmé, že předmětem řízení byl v jeho počátku i nárok na náhradu za bolest, což znamená, že v této fázi řízení bude muset být tarifní hodnota stanovena ze součtu jednotlivých tarifních hodnot.

25. Odvolacímu soudu vůbec není zřejmé, proč soud prvního stupně zahrnul do nákladů řízení státu i částku [částka], představující odměnu za znalecký posudek znalkyně [příjmení], když tento posudek byl objednán žalovanou, faktura za jeho podání byla rovněž vystavena na jméno žalované a žalovaná zároveň sdělila (viz podání na č.l. 52), že toto znalečné uhradila. Nebylo tedy žádného důvodu, aby bylo rozhodováno o přiznání znalečného znalkyni [příjmení] (usnesení na č.l. 56), a aby tato odměna za znalecký posudek byla zahrnuta do nákladů řízení státu.

26. Zároveň žalovaná důvodně namítá, že povinnost k zaplacení soudního poplatku žalované měla být stanovena podle položky 3 písm. b) Sazebníku poplatků (jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb.) jako 1% z částky, která byla předmětem řízení.

Poučení