53 Co 377/2025 - 223

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudkyň Mgr. Dity Staňkové a JUDr. Lady Záviškové ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], IČO [IČO žalobce A] sídlem [Adresa žalobce A] insolvenční správce dlužníka [Jméno žalobce B] narozeného [Datum narození žalobce B], IČO [IČO žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 1 233 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. dubna 2025, č. j. 24 C 266/2024-108 takto:

Výrok

I. Žádost žalované o ustanovení právního zástupce se zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., III. a IV. potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 36 232,20 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 233 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 108 000 Kč s příslušenstvím (výrok II.), rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 76 547 Kč (výrok III.) a o povinnosti žalované zaplatit České republice soudní poplatek za žalobu ve výši 61 650 Kč (výrok IV.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhá jako insolvenční správce dlužníka [Jméno žalobce B] (dále též jen „Dlužník“) po žalované zaplacení částky 1 341 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 1. 5. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že mezi Dlužníkem a jeho manželkou [jméno FO] jako pronajímateli a žalovanou jako nájemcem byla dne 14. 4. 1999 (ve znění dodatku č. 1 ze dne 23. 4. 1999) uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor (dále též jen „Smlouva“), jejíž předmětem byl nájem tam specifikovaných nebytových prostor v domě čp. [číslo] na adrese [adresa] (dále též jen „Dům“) za sjednané nájemné za celou dobu nájmu, tj. od 14. 4. 1999 do 1. 4. 2024, ve výši 108 000 Kč ročně splatné jednorázově nejpozději do 30. 4. 2024. Žalobce tak na pohledávce Dlužníka za žalovanou z titulu nájemného dle nájemní smlouvy (když společné jmění Dlužníka a [jméno FO] bylo rozděleno rovným dílem a Dlužníka byla sepsána do jeho majetkové podstaty) požaduje nájemné konkrétně za období od května 1999 do dubna 2024 včetně, tj. částku 1 341 000 Kč. Žalovaná tuto částku nezaplatila ani přes předžalobní upomínku, žalobce proto požaduje i zaplacení zákonných úroků z prodlení z žalované částky ode dne následujícího po uplynutí Smlouvou stanovené doby splatnosti, tj. od 1. 5. 2024 do zaplacení, když tato pohledávka se stala splatnou po prohlášení konkursu na majetek Dlužníka a žalovaná je tak povinna plnit přímo do majetkové podstaty Dlužníka. Statutárním orgánem žalované byla v době uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor i jejího dodatku manželka Dlužníka, tj. druhá pronajímatelka, přičemž obsah Smlouvy musel být oběma stranám zcela znám. Usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 1. 8. 2024, č. j. [spisová značka], bylo doloženo, že žalovaná tvrdila, že Smlouva je platná a účinná. Předmět nájmu žalobce sice prodal v roce 2022, avšak na nabyvatele nebyla postoupena pohledávka na zaplacení daného nájemného dle Smlouvy. O platnosti dané kupní smlouvy bylo již rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v [adresa] ze dne 23. 10. 2023, č. j. [spisová značka]. Otázka skončení nájmu dle Smlouvy ke dni 1. 4. 2024 již byla vyřešena Městským soudem v [adresa] v usnesení ze dne 1. 8. 2024, č. j. [spisová značka], a v usnesení ze dne 24. 10. 2024, č.j. [spisová značka].

3. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku v bodech 4 až 11 popsal zjištěný skutkový stav a věc posoudil ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 1, odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „o. z.“), dále též podle zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, resp. Dodatku 1 (dále „zákon“), a to podle § 3 a § 9 odst. 1 zákona. Rovněž aplikoval ustanovení § 229 odst. 3 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, když v dané věci žalobce jedná jako osoba s dispozičními oprávněními k majetkové podstatě Dlužníka, tj. jako osoba oprávněná k vymáhání pohledávky Dlužníka náležející do jeho majetkové podstaty (viz usnesení Městského soudu v [adresa] ze dne 6. 11. 2018, č. j. [spisová značka]). Za nespornou skutečnost mezi účastníky označil zjištění, že mezi Dlužníkem a [jméno FO] jako pronajímateli (tehdejšími vlastníky domu) a žalovanou jako nájemcem byla podle § 3 zákona s účinností od 14. 4. 1999 uzavřena nájemní smlouva na dobu určitou do 1. 4. 2024, kterou byly žalované pronajaty vymezené nebytové prostory v Domě (podle § 7 zákona), a to za sjednané nájemné ve výši 108 000 Kč ročně s výslovně sjednanou jednorázovou splatností za celou dobu nájmu po skončení nájemního vztahu nejpozději do 30. 4. 2024. Smlouva byla prvostupňovým soudem posouzena jako platně a účinně uzavřená, rovněž bylo platně posouzeno i sjednání jednorázové splatnosti za celou dobu nájmu po skončení nájemní vztahu. Kupní smlouvou s účinky vkladu vlastnického práva ke dni 28. 2. 2022 byla id. Domu včetně pozemku vlastněná v dané době Dlužníkem prodána [tituly před jménem] [jméno FO]. Dlužník převodem jím vlastněné id. Domu pozbyl též práva a povinnosti z nájmu (k 28. 2. 2022), které z Dlužníka převodem jeho vlastnictví přešly na nového vlastníka (a dále též pronajímatele) dané id. Domu – [tituly před jménem] [jméno FO] (ve smyslu § 2221 odst. 1 o. z. ve spojení s § 3028 odst. 1 o. z.). Žalovaná tak byla od okamžiku, kdy se dozvěděla (byla jí oznámena) změna vlastnictví, povinna platit nájemné novému nabyvateli, když nabyvatel věci má právo na nájemné zásadně od okamžiku, kdy vlastnictví k věci získal. Prvostupňový soud uzavřel, že žalobce, insolvenční správce Dlužníka, je aktivně věcně legitimován k inkasování nájemného za dobu, kdy byl Dlužník vlastníkem a zároveň pronajímatelem dané id. Domu, tj. jak je v žalobě požadováno za období od května 1999 (včetně), avšak pouze do 28. 2. 2022. Nájemné je požadováno dle znění Smlouvy ve výši 108 000 Kč ročně, tj. 9 000 Kč měsíčně, kdy podílu Dlužníka odpovídá částka 4 500 Kč měsíčně, která za dané období 274 měsíců činí částku 1 233 000 Kč. Soud prvního stupně přitom přihlédl k tomu, že na nového pronajímatele nepřecházejí peněžité pohledávky a dluhy, které vznikly před změnou vlastnictví a které nesledují právní osud nájemního vztahu, tj. např. nezanikají se zánikem nájmu. V daném případě půjde i o dluh nájemce na nájemném vůči bývalému pronajímateli, byť se tento dluh stal splatným (dle volního ujednání původních stran Smlouvy ve znění Dodatku 1) až následně, a to při zániku nájmu dle Smlouvy ve znění Dodatku 1, resp. nejpozději 30. 4. 2024. Prvostupňový soud uzavřel, že se v tomto případě jedná o pohledávku Dlužníka a zároveň dluh žalovaného, který nemohl bez dalšího přejít na nabyvatele věci, neboť platně vnikl před převodem práv z nájmu na nového nabyvatele a existuje tak i nadále mezi osobami, mezi kterými vznikl (tj. mezi nájemcem a původním pronajímatelem – bývalým vlastníkem, tj. Dlužníkem).

4. Prvostupňový soud odmítl námitku žalovaného, že Smlouva byla prolongována do roku 2034. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [číslo], k. ú. [adresa] ze dne 20. 5. 2024 ve spojení s Kupní smlouvou a usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 16. 12. 2021, č. j. [spisová značka], ve spojení s usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 27. 5. 2022, č. j. [spisová značka], pravomocným dne 10. 7. 2022, je zřejmé, že [tituly před jménem] [jméno FO] se stal vlastníkem id. Domu (původně vlastněné Dlužníkem) již k 28. 2. 2022 a následně též vlastníkem i druhé id. Domu (původně vlastněné [jméno FO]) s účinky vkladu vlastnického práva k 7. 9. 2022; nejpozději tímto okamžikem Smlouva podle usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 27. 11. 2015, č. j. [spisová značka], ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 29. 12. 2015, č. j. [spisová značka], ve spojení s usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 13. 7. 2016, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 3. 9. 2016, v souladu s § 336a o. s. ř., zanikla. Zánikem nájmu dle Smlouvy se nájemné za celou dobu trvání nájmu ve sjednané výši stalo splatným a tehdejší pronajímatel (Dlužník), má právo na jeho vyplacení, které požaduje v odpovídajícím podílu . Soud prvního stupně mu proto tuto pohledávku jako důvodnou přiznal, a to včetně zákonných úroků v prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když je žalobce požaduje až ode dne následujícího po stanovené maximální možné době splatnosti (Smlouvou ve znění Dodatku 1 stanovena splatnost do 30. 4. 2024), tj. od 1. 5. 2024.

5. Ve zbývajícím rozsahu, který se týkal nájemného za období od března 2022 do března 2024, tj. částky ve výši 108 000 Kč včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, soud prvního stupně žalobu zamítl, neboť v tomto období již Dlužník nebyl vlastníkem, a tedy ani pronajímatelem Domu, nárok na nájemné mu proto po právu nesvědčí.

6. Prvostupňový soud nad rámec uvedeného konstatoval, že i pokud by Smlouva nezanikla udělením příklepu v dražbě, trvala by maximálně jen do 1. 4. 2024, neboť nový vlastník [tituly před jménem] [jméno FO] nejpozději výzvou k předání nemovitosti ze dne 30. 10. 2023 žalovanou jasně a určitě vyzval k vyklizení Domu, tj. projevil zcela zjevně konkrétní vůli, že na prolongaci Smlouvy nemá zájem, tudíž ji neprolonguje. Navíc sdělil výzvou k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 22. 5. 2023 žalované, že Smlouva zanikla prodejem nemovitostí v dražbě.

7. Náklady řízení byly přiznány žalobci v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., a to podle úspěchu ve věci (žalobce byl úspěšný v 92 % a neúspěšný v 8 %), žalobce měl proto právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 84 % účelně vynaložených nákladů řízení, čemuž odpovídá částka 76 547 Kč.

8. Výrok o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek byl odůvodněn § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to též podle úspěchu ve věci, kdy žalobce je v řízení od soudních poplatků osvobozen a žalované vznikla povinnost uhradit na soudním poplatku částku 61 650 Kč.

9. Proti výrokům I., III. a IV. tohoto rozsudku podala žalovaná odvolání. Namítla, že na straně žalobce není dána aktivní věcná legitimace, neboť kupní smlouva uzavřená mezi žalobcem a [tituly před jménem] [jméno FO] stanovila, že nemovitosti jsou prodávány „jak stojí a leží se všemi právy a povinnostmi“. To znamená, že na kupujícího [tituly před jménem] [jméno FO] přešla jako na nového vlastníka všechna práva včetně těch, která vyplývají z nájemní smlouvy. Splatné nájemné je proto oprávněn požadovat po nájemci pouze vlastník nemovitosti, která je předmětem nájmu, resp. na [tituly před jménem] [jméno FO] přešlo právo žádat uhrazení nájmu za dobu, kdy nastala jeho splatnost. Požadavku na uhrazení nájemného před datem jeho splatnosti není možné přiznat právní ochranu. Skutečnost, že nájemné dosud není splatné, měl žalobce jako prodávající zohlednit v kupní ceně. Žalovaná dále namítla, že pohledávku na nájemné zapsal žalobce do insolvenční podstaty až v roce 2024, tj. více než 24 měsíců poté, co byl zrealizován prodej spoluvlastnického podílu Dlužníka. Podle žalované lze z tohoto jednání žalobce dovodit, že nahlížel na pohledávku nájemného tak, že náleží [tituly před jménem] [jméno FO] jako kupujícímu. Pokud nebyla tato pohledávka po prodeji uvedena do soupisu majetkové konkurzní podstaty, jedná se o pochybení žalobce, ke kterému je třeba přihlédnout. Dle názoru žalované dosud ani nenastala splatnost nájemného, neboť podle čl. VIII. Smlouvy došlo k prolongaci nájmu na dalších 10 let, neboť ani jedna ze stran nájemního vztahu neučinila právní jednání ve stanovené lhůtě, které by bylo možné považovat za rozhodnutí o ukončení nájmu. Žalovaná proto nesouhlasí se závěry v rozhodnutí Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] ani v rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka]. V této souvislosti žalovaná poukázala na rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] s tím, že již jednou byla předmětná nájemní smlouva posouzena a o neexistenci jediného důvodu neplatnosti již bylo soudem rozhodnuto. Je proto třeba respektovat i ustanovení předmětné Smlouvy o případné prolongaci nájmu a ohledně splatnosti nájemného. Nelze přehlédnout, že prvostupňový soud ani jednoznačně neuvedl, kdy mělo dojít k zániku nájemního práva. Pokud by to mělo být udělením příklepu v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], pak žalovaná zdůraznila, že se příklep netýkal celé nemovitosti, ale pouze jednoho spoluvlastnického podílu, a nájemní smlouva byla označena jako překážka pro případ dražby celé nemovitosti. Žalobce mohl disponovat pouze s jedním spoluvlastnickým podílem náležejícím Dlužníku. Na základě kupní smlouvy nájemní smlouva nezaniká a ani žalobce nájemní smlouvu nijak nezpochybnil a ani neprovedl žádné právní jednání, na jehož základě by nájemní smlouva měla skončit. Další teorie prvostupňového soudu, že pokud nájem nezanikl v důsledku dražby jednoho spoluvlastnického podílu a prodejem druhého spoluvlastnického podílu, tak zanikl ke dni 31. 3. 2024, neboť [tituly před jménem] [jméno FO] projevil vůli s tím, že na dalším pokračování nájmu (až do dubna 2034) nemá zájem, je nesprávná. V nájemní smlouvě je jasně uvedeno, že k prodloužení nájmu o dalších 10 let dojde, pokud nájemce nebo pronajímatel do 31. 12. 2023 písemně nesdělí druhé smluvní straně, že chce k datu 31. 3. 2024 ukončit nájem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2900/99). Žalovaná rovněž poukázala na to, že [tituly před jménem] [jméno FO] ve výzvě k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 22. 5. 2023 oznámil žalované, že zvyšuje nájem od 1. 6. 2023. Z těchto důvodů nelze ani požadovat a žalovat na vyklizení nemovitosti, pokud nájem trvá. Žalovaná nesouhlasila ani s přiznáním náhrady nákladů žalobci za právní zastoupení advokátem. Jednak proto, že sám žalobce je advokát, a dále z důvodu neúčelných nákladů cestovného, když si žalobce zvolil advokáta ze vzdálenějšího místa od sídla příslušného soudu, přitom nejde o spor mimořádně náročný a komplikovaný.

10. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že považuje napadený rozsudek za věcně správný a navrhl, aby ho odvolací soud potvrdil. Pokud žalovaná trvá na tom, že žalobce není ve věci aktivně věcně legitimován, neboť předmětné nemovitosti byly prodány „jak stojí a leží se všemi právy a povinnostmi“, nelze považovat její závěr za správný. Touto formulací je typicky řešena odpovědnost za vady věci, tudíž ve vztahu k prodeji (koupi) určité nemovitosti nelze tuto doložku aplikovat (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1430/2010, sp. zn. 33 Cdo 2641/2012 nebo sp. zn. 33 Cdo 3160/2017). Nelze ani souhlasit s argumentací žalované, že dosud nenastala splatnost nájemného. Nabyvatel nemovitosti [tituly před jménem] [jméno FO] dostatečně projevil vůli nepokračovat v nájemním vztahu, ať už předžalobní výzvou či jiným právním jednáním směrem k žalované. Nepřijatelný je postoj žalované, kdy odmítá zaplatit nájemné za předmětné období, a to jak žalobci, tak i [tituly před jménem] [jméno FO]. Navíc odmítala nemovitosti vyklidit. Takovému jednání žalované by neměla být poskytnuta právní ochrana. K účelnosti nákladů cestovného v souvislosti s právním zastoupením žalobce uvedl, že Nejvyšší soud při aplikaci nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 736/12 ve svém rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1685/2024 uvedl, že: „Nad požadavkem hospodárnosti v daném případě převážilo právo žalobkyně zvolit si zástupce, který ji dlouhodobě zastupuje a ke kterému má důvěru, byť sídlí mimo [adresa].“ V daném případě, kdy vzdálenost sídla advokáta od příslušného soudu v [adresa] je cca 95 km, převážilo právo žalobce zvolit si svého zástupce nad požadavkem hospodárnosti řízení. Rovněž zastupování tímto právním zástupcem i v jiných řízeních, kde je účastníkem žalobce, dokládá, že se ze strany žalobce nejedná o nějaký taktický tah, ale o dlouhodobý pracovní vztah důvěry mezi advokátem a klientem.

11. V průběhu odvolacího řízení žalobce doplnil, že žalovaná předmětné nemovitosti v srpnu 2025 vyklidila a již je neužívá, je proto evidentní, že akceptovala ukončení platnosti nájemní smlouvy.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

13. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalované, přestože se jednatelka žalované omluvila a požádala o odročení jednání jednak ze zdravotních důvodů a jednak z důvodu ukončení právního zastoupení žalované a na to navazující žádosti žalované o ustanovení právního zástupce. Z konstantní judikatury vyplývá, že důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, nelze posuzovat bez přihlédnutí ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení uvádí, obecně vzato, důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání, není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007). V této souvislosti nelze přehlédnout, že odvolací soud již k žádosti právní zástupkyně žalované v průběhu odvolacího řízení jednání nařízené na den 29. 1. 2026 odročil, a to z důvodu nemoci právní zástupkyně žalované, kterou doložila rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti.

14. Žádost žalované o odročení jednání a ustanovení zástupce datovanou dne 10. 3. 2026 a podanou k Městskému soudu v [adresa] jednatelkou žalované [jméno FO] s tím, že tato byla odvolacímu soudu doručena do datové schránky dne 11. 3. 2026, v 18:54 hod., tj. večer před nařízeným odvolacím jednáním, nepovažuje odvolací soud za včasnou a ani důvodnou. V žádosti je uvedeno, že s ohledem na finanční a ekonomickou situaci společnosti rozhodl jediný společník o tom, aby společnost ke dni 28. 2. 2026 ukončila smlouvu o právním zastoupení od [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky, protože žalovaná nebyla a není schopná hradit ani zvýhodněnou cenu právních služeb, které jí právní zástupkyně poskytovala. Žalovaná uvedla, že se jí v dané době nepodařilo zajistit jiného právního zástupce, který by společnost (s ohledem na její ekonomickou situaci) v tomto řízení zastupoval, přičemž si je vědoma časového hlediska, ale dle jejího tvrzení v týdnu před nařízeným odvolacím jednáním (a i na počátku tohoto týdne), se snažila najít nového právního zástupce, což se jí z ekonomických důvodů nepodařilo. Poukázala rovněž na nepříznivý zdravotní stav jednatelky žalované, kdy ze zdravotních důvodů nemůže žalovanou zastupovat, neboť lékař vzhledem k diagnózám jednatelky žalované trvá na tom, aby se vyvarovala stresových situací. K žádosti doložila dopis právní zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 26. 2. 2026 o ukončení právního zastoupení žalované ke dni 28. 2. 2026, lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 10. 4. 2025 a [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] a dále zprávu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 30. 1. 2025. Jak je shora uvedeno s odkazem na citovanou judikaturu, nejedná se o situaci, kdy příčina toho, proč se účastník nemůže zúčastnit jednání a žádá o jeho odročení, se s ohledem na její povahu vyznačuje nepředvídatelností, závažností, rozsahem nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnitelnosti. V daném případě jsou žalované zdravotní problémy její jednatelky dobře známy již dlouhodobě (lékařské zprávy jsou z roku 2025) a pokud jde o ukončení právního zastoupení, došlo k němu dopisem ze dne 26. 2. 2026 (k datu 28. 2. 2026) z důvodu dlouhodobých nepříznivých ekonomických důvodů na straně žalované. Žádost žalované proto odvolací soud vyhodnotil jako obstrukční jednání žalované a ze shora uvedených důvodů nebylo žádosti žalované o odročení jednání vyhověno.

15. Podle § 30 odst. 1 a 2 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Pro posouzení žádosti o ustanovení zástupce jsou tedy rozhodující zejména osobní a majetkové poměry žadatele a osvědčení potřeby právního zastoupení. O ustanovení zástupce může účastník žádat i před zahájením řízení, je však třeba, aby dostatečným způsobem objasnil, jakého práva se chce v řízení domáhat, co má být předmětem tohoto řízení, aby mohlo být posouzeno, zda nejde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Žalovaná však žádost o ustanovení zástupce podala večer před nařízeným odvolacím jednáním, byť si byla vědoma toho, že dosavadní právní zástupkyně ukončila právní zastoupení žalované k 28. 2. 2026, o čemž žalovanou informovala. Přitom o datu nařízení jednání věděla a o ustanovení právního zástupce mohla žádat kdykoliv předtím tak, aby bylo možné o její žádosti včas rozhodnout a aby nařízené jednání nebylo zmařeno. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu a odvolací soud je hodnotí jako zjevné zneužití práva v podobě snahy o procesní obstrukci. Navíc lze konstatovat, že žalovaná byla v průběhu odvolacího řízení, a to až do 28. 2. 2026, zastoupena právní zástupkyní z řad advokátů, která sepsala odvolání, tj. úkon směřující k dosažení ochrany práv účastníka. Proto byla žádost žalované o ustanovení právního zástupce výrokem I. zamítnuta.

16. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, aplikoval odpovídající právní úpravu a s jeho závěry, tak jak je učinil v bodech 15 až 19, se odvolací soud zcela ztotožňuje a z důvodu stručnosti na ně proto odkazuje. Žalobce je ve věci aktivně legitimován a je oprávněn k vymáhání pohledávky Dlužníka náležející do jeho majetkové podstaty. Nelze přisvědčit námitce žalované, že na straně žalobce není dána aktivní věcná legitimace proto, že kupní smlouva uzavřená mezi žalobcem a [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 24. 2. 2022 (žalovaná v odvolání nesprávně uvádí z roku 2025) v čl. III odst. 1 stanovila, že nemovitosti, z nichž nájemné, které je předmětem tohoto řízení, jsou prodávány „jak stojí a leží, se všemi právy a povinnostmi“ s tím, že na nového vlastníka přešla všechna práva. Jak správně prvostupňový soud uvedl, přičemž odvolací soud se ztotožňuje i se závěry, které učinil Městský soud v [adresa] v řízeních vedených pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], došlo v souladu s ustanovením § 336a o. s. ř. k zániku předmětné Smlouvy a v důsledku toho se sjednané nájemné stalo splatným. [adresa] spočívající v nájmu nebytových prostor prodejem v dražbě zanikla, protože není závadou, která by měla nemovitost zatěžovat i nadále. Nejedná se tak o závadu ve smyslu ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř., u níž by zájem společnosti vyžadoval, aby zatěžovala i nadále oceňovanou nemovitost, nejde ani o případ, kdy by bylo nezbytné vázat závadu na konkrétní nemovitost (viz usnesení Městského soudu v [adresa] ze dne 13. 7. 2016, č. j. [spisová značka]). V tomto směru lze odkázat i na komentář k ustanovení § 336a o. s. ř.: Občanský soudní řád I, II, 1. vydání, 2009, s. 2499–2503: E. Dlouhá. Navíc lze poukázat na čl. V. bod 2. kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2022, ve kterém se žalobce (prodávající) a [tituly před jménem] [jméno FO] (kupující) dohodli, že v souladu s ustanovením § 285 odst. 1 insolvenčního zákona zpeněžením předmětu prodeje zanikají v rozsahu, v němž se týkají zpeněžovaného majetku, účinky nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, účinky doručení vyrozumění o zahájení exekuce a účinky vydaných exekučních příkazů, ostatní závady váznoucí na zpeněžovaném majetku, včetně neuplatněných předkupních práv podle ustanovení § 284 odst. 3 a 4 a včetně závad zapsaných ve veřejném seznamu, to neplatní o věcných břemenech. Odvolací soud dospěl k závěru, že i předmětné ustanovení kupní smlouvy jednoznačně konstatuje zánik ostatních závad váznoucích na zpeněžovaném majetku (vyjma věcných břemen), což se nepochybně týká i předmětné Smlouvy, byť v textu kupní smlouvy tato není výslovně uvedena. Z uvedených důvodů není relevantní ani námitka žalované ohledně prolongace nájemní smlouvy, neboť došlo k jejímu zániku, ani námitka, že se příklep v rámci dražby netýkal celé nemovitosti, ale pouze jednoho spoluvlastnického podílu. Časové hledisko, kdy žalobce zahrnul pohledávku na nájemném do soupisu majetkové podstaty, nehraje roli, zákon nestanoví pro správce insolvenční podstaty žádnou lhůtu tak, jako u věřitelů, námitka žalované, že tak insolvenční správce učinil více než 24 měsíců poté, co zrealizoval prodej spoluvlastnického podílu Dlužníka, není pro posouzení nároku vůbec podstatná. S ohledem na splatnost nájemného má žalobce právo i na požadované příslušenství, tj. zákonné úroky z prodlení od 1. 5. 2024 do zaplacení, jak správně specifikoval prvostupňový soud.

17. Prvostupňový soud rovněž zcela správně podle úspěchu ve věci vypočetl náhradu nákladů řízení, přičemž přiznal žalobci i náklady cestovného právního zástupce žalobce z [adresa] do [adresa] a zpět, a to za účast u jednání dne 20. 3. 2025 a 10. 4. 2025. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že se jedná o účelně vynaložené náklady a v daném případě nelze použít nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 736/12, neboť se nejedná o analogický případ. V projednávané věci rozhodně nejde o situaci, kdy si účastník bez zjevně racionálního důvodu zvolí za zástupce advokáta „z opačného konce republiky“. Zvolený právní zástupce zastupuje žalobce stabilně i v jiných řízeních, je tak dobře obeznámen s typem kauz, které jsou projednávány, včetně specifik týkajících se žalobce jakožto insolvenčního správce. Navíc s ohledem na dlouhodobou spolupráci lze důvodně předpokládat, že mezi advokátem a jeho klientem, žalobcem, vznikl vztah důvěry a je proto zcela logické, že žalobce využívá jeho služby pravidelně, proto v tomto případě převažuje právo na volbu právního zástupce nad hospodárností. Vzdálenost [adresa] od [adresa] činí cca 95 km a nejedná se o nestandardní vzdálenost, která by se již vymykala měřítkům účelnosti tak, jak to nastínil ve svém nálezu Ústavní soud. Z těchto důvodů odvolací soud uzavřel, že cestovné advokáta k jednáním z [adresa] do [adresa] a zpět je účelně vynaloženým nákladem. Pokud jde o námitku, že insolvenční správce je sám advokátem a nepotřebuje tak být v řízení zastoupen právním zástupcem z řad advokátů, lze odkázat na čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, ze kterého vyplývá právo každého, tj. i osoby s právnickým vzděláním, vykonávající advokátní činnost, na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení, a je garantována též rovnost všech účastníků před zákonem. V rozhodnutí I. ÚS 3819/13 Ústavní soud vyložil, že hledisko účelnosti je nutné vykládat v tom smyslu, že slouží jako ochrana před hrazením nákladů nesouvisejících s řízením a před nadbytečnými či nadměrnými náklady. Odvolací soud uzavřel, že v daném případě je zastoupení žalobce advokátem s ohledem na povahu uplatněného nároku a složitost řízení zcela namístě.

18. S ohledem na procesní neúspěch žalované byla prvostupňovým soudem správně vypočítána částka, kterou je žalovaná povinna zaplatit na soudním poplatku. Z důvodu stručnosti proto odvolací soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění soudu prvního stupně v bodě 23.

19. Odvolací soud proto ze všech shora uvedených důvodů napadený rozsudek ve výrocích I., III. a IV. podle § 219 o. s. ř. potvrdil, tj. včetně výroků o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem a ohledně povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek, které jsou správné jak co do uložení povinnosti k náhradě, tak co do jejich výše.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu žalobce v odvolacím řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), když žalovaná se svým odvoláním ve věci samé neuspěla. Odvolací soud proto žalobci přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení spočívající v zastoupení advokátem, a to za dva úkony právní služby á 13 260 Kč za vyjádření k odvolání ze dne 26. 1. 2026 a účast u jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), 2 x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21 % DPH v částce 5 758,20 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), dále přiznal žalobci náhradu cestovních výdajů za cestu advokáta osobním vozidlem zn. [název] RZ [SPZ] [adresa] do [adresa] a zpět k jednání odvolacího soudu dne 12. 3. 2026, tj. 2 x 95 km, s průměrnou spotřebou 7,4 l/100 km a při ceně PH 35,80 Kč/1 l a sazby základní náhrady 5,90 Kč/km, tj. náhrada cestovného činí podle § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 573/2025 Sb. částku 1 624 Kč a náhradu za ztrátu času advokáta podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. ve výši 900 Kč (tj. 6 půlhodin po 150 Kč), včetně 21 % DPH z náhrad ve výši 530 Kč. Celkovou náhradu nákladů řízení ve výši 36 232,20 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení