53 Co 393/2024 - 73

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudkyň JUDr. Lady Záviškové a JUDr. Jitky Šimanové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [ústřední orgán] sídlem [adresa] jednající [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 91 349 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20.11.2024, č.j. 18 C 80/2024-43 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že ohledně částky 4 967,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 3. 7. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá, jinak se v tomto výroku a ve výroku II. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 30 398,70 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 42 750 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 3. 7. 2024 do zaplacení ve lhůtě 15 dnů (výrok I.), žalobu o zaplacení částky 48 599 Kč s týmž příslušenstvím zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 456 Kč k rukám zástupce žalobce ve lhůtě 15 dnů (výrok III.).

2. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 91 349 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného původně u Okresního soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka], a poté u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zahájeno dne 30. 7. 2018 a dosud není skončeno. Žalobce akcentoval, že Okresní soud v [místo] až po několika letech vedení řízení zjistil, že není příslušný k vedení řízení a z tohoto důvodu byla věc postoupena Městskému soudu v Praze. Po šesti letech od zahájení řízení ve věci nebylo vydáno ani jedno meritorní rozhodnutí, žalobkyně v posuzovaném řízení je zastupována osobou obecného zmocněnce [jméno FO], jehož podání jsou vadná a zmatečná, což vedlo soud k výzvám k odstranění vad podání a podobně. Proto žalobce podal návrh na vyloučení zmocněnce z řízení, tento byl zamítnut a soud nadále toleruje tento způsob vedení řízení. Nárok uplatnil u žalované, která mu poskytla odškodnění ve výši 58 000 Kč, které však nepovažuje za přiměřené konkrétním okolnostem věci.

3. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní dne 2. 1. 2024 uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 149 349 Kč, a že mu poskytla odškodnění v rozsahu částky 58 000 Kč. Vycházela přitom ze základní částky odškodnění 15 000 Kč za 1 rok trvání řízení (za první 2 roky v poloviční výši), přičemž základní částku snížila o 20 % z důvodu složitosti řízení.

4. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku (bod 4.) podrobně popsal průběh posuzovaného řízení, a to až ke dni, kdy ve věci rozhodoval (20. 11. 2024) s tím, že řízení dosud nebylo skončeno. Rozebral dále aktivitu žalobce jako druhého žalovaného v posuzovaném řízení (bod 5.), zmínil obsah rozsudku tamního soudu, č. j. [spisová značka] (v němž se domáhá zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení [tituly před jménem] [jméno FO], který je v posuzovaném řízení v pozici prvního žalovaného), po právní stránce posoudil věc podle § 1, § 5, § 13 odst. 1, § 31a, § 14 odst. 1, 3 a § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., (dále též jen „zákon“) a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.

5. Jde-li o délku posuzovaného řízení, to vůči žalobci trvá od 21. 9. 2018, kdy mu byla doručena žaloba, ke dni vyhlášení rozsudku řízení trvalo celkem 6 let a 2 měsíce. Řízení doposud nebylo po skutkové stránce složité, neboť skutkově nebylo v řízení vůbec ničeho řešeno a nekonalo se ani jedno ústní jednání, totéž platí i pro složitost právní, kdy v řízení se zatím řešily jen procesní otázky, a to pravomoc soudů, o které Okresní soud v [místo] rozhodl nepřezkoumatelným způsobem a po zrušení jeho rozhodnutí se již předmětnou otázkou nikdo nezabýval, a věcná příslušnost soudů, která byla zřejmá a Vrchní soud v Praze o ní rozhodl obratem po předložení spisu. Složitější bylo řízení po stránce procesní, která byla způsobena zejména procesní aktivitou zmocněnce žalobkyně, množstvím řešených procesních otázek a zapojením soudů všech článků soudní soustavy do tohoto rozhodování. Podání ze strany žalující byla činěna blanketně či vadně a soud tak musel zmocněnce často opakovaně vyzývat k odstranění vad. Situaci zkomplikovala též skutečnost, že zmocněnec se nacházel ve výkonu trestu, pročež opakovaně žádal o prodloužení lhůty. Ústní jednání nařízené na den 31. 5. 2024 bylo odročeno kvůli tvrzené hospitalizaci žalobkyně, ve věci samé dosud nebylo rozhodováno. Procesně rozhodoval Okresní soud v [místo] dvakrát o návrhu na nařízení předběžného opatření, o návrhu na nepřipuštění zastoupení zmocněncem, o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, o vrácení jistoty složené s návrhem na nařízení předběžného opatření, Krajský soud v [adresa] pak o odvolání proti zamítnutí druhého návrhu na nařízení předběžného opatření, Městský soud v Praze o žádosti o osvobození od soudních poplatků a Vrchní soud v Praze o věcné příslušnosti a 2× o nedůvodném návrhu na určení lhůty.

6. Posuzované řízení podle soudu prvního stupně nepatří mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky řízení; žalobce se na délce řízení nijak nepodílel, a to ani v pozitivním slova smyslu, jeho návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu byl zamítnut.

7. Pokud jde o činnost soudu, nalézací soud konstatoval, že postup soudů nebyl vždy plynulý a koncentrovaný. Okresní soud postupoval nekoncentrovaně v případě odstraňování vad odvolání žalobkyně ze dne 11. 10. 2018, kdy k výzvě k odstranění vad odvolání muselo být vydáno opravné usnesení, spis byl pak předložen odvolacímu soudu až 19. 3. 2019. Usnesení okresního soudu o zastavení řízení bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost a ve věci lze tak spatřovat průtah v délce čtyř měsíců. V řízení došlo k průtahům v období od srpna 2019, kdy nabylo právní moci usnesení krajského soudu, do srpna 2020, kdy byl zamítnut návrh na nepřipuštění zastoupení žalobkyně zmocněncem, tedy soud byl jeden rok nečinný. Nekoncentrovaně postupoval okresní soud v období od října 2020, kdy byl zamítnut druhý návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření, když spis byl předložen krajskému soudu až [datum]. Okresní soud byl dále nečinný od srpna 2021, kdy byl spis vrácen krajským soudem, až do 6. 5. 2022, kdy vyzval druhého žalovaného k vyjádření k podané žalobě a současně bylo nařízeno první jednání ve věci, tedy celkem 9 měsíců. Jednání bylo zrušeno, protože soud nerozhodl o námitce věcné nepříslušnosti, což rovněž představuje nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně. Průtah lze spatřovat i v postupu Městského soudu v Praze, kterému byla věc postoupena dne 15. 11. 2022, a to v délce čtyř měsíců, když žalobkyně byla dne 2. 3. 2023 vyzvána k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Soud byl dále nečinný od srpna 2023, kdy byli žalovaní vyzváni k vyjádření k žalobě, až do ledna 2024, kdy byla žalobkyně vyzvána k vyjádření ohledně námitky nedostatku pravomoci soudů, přičemž v mezidobí soud pouze přeposílal různá vyjádření účastníků. Dále v průběhu roku 2024 Městský soud v Praze postupoval nekoncentrovaně, když v průběhu tohoto roku od února 2024 došlo ve věci pouze k tomu, že bylo 2× nařízeno a 2× odročeno jednání ve věci, jednou z důvodu nemoci žalobkyně a podruhé z důvodu na straně soudu (stáž vyřizující soudkyně).

8. Délku řízení trvajícího 6 let a 2 měsíce považoval soud prvního stupně za nepřiměřenou, a to zejména kvůli průtahům a nekoncentrovanému postupu okresního a městského soudu, když délka řízení neodpovídá právní ani procesní složitosti věci. Žalobci tedy vznikla nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá a je nutno ji odškodnit finančně, jelikož konstatování porušení práva se nejeví dostatečným.

9. Soud prvního stupně vycházel ze základní částky odškodnění ve výši 15 000 Kč za 1 rok trvání řízení (za první 2 roky z částky poloviční), když neshledal důvody pro její navýšení, protože řízení není celkově extrémně dlouhé. Základní částka odškodnění tak činí 77 500 Kč, kterou je třeba navýšit o 30 % za nekoncentrovaný postup soudu a činí tak 100 750 Kč. Protože žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobci uhradila částku 58 000 Kč, má žalobce nárok na zaplacení 42 750 Kč včetně zákonných úroků z prodlení od 3. 7. 2024, když šestiměsíční lhůta pro projednání nároku uplynula dne 2. 7. 2024. V tomto rozsahu tedy soud prvního stupně žalobě vyhověl, a ve zbytku ji zamítl. K navýšení odškodnění nepřistoupil nalézací soud i s odkazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kurzu měny. Z části VI Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věci proti České republice Evropský soud pro lidská práva. Žalobci je přiznáno odškodnění celkem ve výši 100 750 Kč, tato částka představuje asi 2,3 násobek průměrné mzdy v České republice za druhé čtvrtletí roku 2024 a nejedná se o částku nízkou a nereflektující ekonomickou realitu v ČR, naopak zcela odpovídá principu přiměřenosti finančního odškodnění.

10. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně na základě plného procesního úspěchu žalobce a výši těchto nákladů podrobně vyčíslil.

11. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci.

12. Žalovaná napadla odvoláním vyhovující výrok I. a související výrok o nákladech řízení III. Namítla, že není důvod navyšovat základní částku o 30 %, i když v namítaném řízení lze shledat průtahy a jistou nekoncentrovanost postupu soudů. Uvedené je totiž zohledněno již v samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení, přičemž stejné okolnosti by neměly být důvodem jak pro závěr o nepřiměřenosti délky řízení, tak i důvodem pro navýšení základní částky o 30 %. Dále soudu vytkla, že nesnížil základní částku odškodnění za složitost věci, byť sám dospěl k závěru, že namítané řízení bylo složitější po procesní stránce; z tohoto důvodu měl tedy soud přistoupit ke snížení základní částky odškodnění o 20 %, jak to sama učinila v rámci předběžného projednání nároku. Odškodnění poskytnuté žalobci ve výši 58 000 Kč považuje za přiměřené, a navrhla proto, aby byl rozsudek v napadeném výroku změněn tak, že se žaloba zamítá a aby jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

13. Žalobce napadl odvoláním zamítavý výrok II. a domáhal se toho, aby žalobě bylo zcela vyhověno. Pokud jde o žalovanou požadované snížení základní částky odškodnění o 20 % za složitost věci, tak žalovaná podle žalobce zaměňuje složitost věci s tím, co je běžné a předvídatelné v rámci procesního postupu a co je zohledněno již v úvaze o krácení základní částky za první dva roky řízení. Snížení o 20 % je tak již druhým krácením za to samé, za co již byla krácena základní částka za první 2 roky trvání řízení. Za vrchol ignorance žalované považuje ignoranci skutečnosti, kterou sama žalovaná popisuje a pokud žalovaná nečiní žádný závěr o skutečnosti, že okresní soud projednával 4 roky věc, která nepatřila do jeho věcné příslušnosti, je nutno hovořit o zjevné bagatelizaci nároku žalobce. Jestliže věcně nepříslušný soud projednává věc po dobu čtyř let, pak jsou naprosto nerozhodné procesní otázky, které byly tímto soudem v průběhu této doby řešeny, neboť i tyto procesní otázky byly řešeny nezákonným soudcem a věcně nepříslušným soudem. Podle judikatury totiž platí, že okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci, nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení. Žalovaná se vůbec nevypořádala s otázkou, že žalobce je osobou, která se snažila v různé fázi řízení o odstranění průtahů v řízení i zmatečnosti postupu soudů. Zvýšení základní částky odškodnění o 30 % je neadekvátní za situace, kdy za více jak 6 let trvání řízení nebylo vydáno jediné meritorní rozhodnutí. Soud prvního stupně podle něj přehlédl, že zamítnutí návrhu na určení lhůty k provedení úkonu došlo proto, že návrh se stal obsoletním, když bylo formálně ve věci nařízeno jednání. Ustanovení § 31a odst. 3 písm. c) zákona tedy může být hodnoceno nejen v negativním, ale i v pozitivním slova smyslu – navýšením základní částky. Ani základní částka ve výši 15 000 Kč neodpovídá současným poměrům české společnosti a je stanovena nepřiměřeně nízko. Svým odůvodněním se soud dopouští právě toho, na co sám odkazuje, že se nemá použít naprosto bezduchý mechanismus výpočtu výše zadostiučinění, kdy tento byl vydán před 15 lety a je soudy nekriticky aplikován po celou dobu v nezměněné formě. Soud zároveň projevil naprostou ekonomickou nevzdělanost, když odkazovat na průměrnou mzdou je naprosto nepatřičné. Logikou soudu prvního stupně byla v roce 2010 průměrná mzda 23 135 Kč a pokud v roce 2010 obdržel stejně poškozený částku 100 750 Kč, pak obdržel 4,25 násobek průměrné mzdy, tedy asi dvojnásobek toho, co obdrží v dnešních cenách.

14. Žalobce se zároveň vyjádřil k odvolání žalované tak, že aby bylo možno odškodnit nepřiměřenou délku řízení, pak tato délka je základním měřítkem, kdy musí dosahovat kvalitativního hlediska nepřiměřenosti ve vztahu k okolnostem případu. Pokud si je žalovaná sama vědoma skutečnosti, že Okresní soud v [místo] věc projednával po dobu čtyř let jako soud věcně nepříslušný a tento postup považuje za ideální, pak zjevně pomíjí zmatečnost tohoto postupu. Samotnou otázkou je potom otázka postupu Městského soudu v Praze, když prozatím nelze než hodnotit tento postup jako postup zatížený průtahy a nerespektující skutečnost, že řízení bylo zahájeno před drahným časem, byť u věcně nepříslušného soudu.

15. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl poté k závěru, že odvolání žalované je důvodné jen z menší části, a odvolání žalobce důvodné není.

16. Odvolací soud vychází ze skutkových závěrů soudu prvního stupně (které nejsou účastníky nijak zpochybňovány – zejména pokud jde o průběh namítaného řízení), jakož i z toho, že posuzované řízení, vedené nyní u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], není doposud skončeno, přičemž od doby rozhodování soudu prvního stupně bylo v tomto řízení dále vydáno dne 3. 12. 2024 usnesení, kterým byla zamítnuta námitka nedostatku pravomoci soudů vznesená druhým žalovaným (zde žalobcem); ke dni rozhodování odvolacího soudu tedy posuzované řízení trvalo celkem 6 let, 3 měsíce a 26 dní.

17. Odvolací soud nepřisvědčuje námitce žalované v tom smyslu, že nebyly důvody pro navýšení základní částky odškodnění o 30 % z důvodu uvedeného v § 31a odst. 3 písm. d) zákona (postup orgánů veřejné moci během řízení). Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž platí, že v případě bezvadného postupu soudu v posuzovaném řízení by nebylo možné dojít k závěru o odpovědnosti státu za žalobcem utrpěnou újmu a z toho důvodu je daná skutečnost již zohledněna též v základní částce, z níž soudy při stanovení zadostiučinění vycházejí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3411/2011). Judikatura Nejvyššího soudu je dále ustálena v závěru, že ne každé pochybení orgánů veřejné moci představované průtahem, jehož se v posuzovaném řízení dopustil, či jinou procesní nesprávností, musí nutně vést k navýšení přiznaného odškodnění, neboť důvod pro navýšení základního odškodnění nemajetkové újmy zakládají pouze taková procesní pochybení orgánů veřejné moci, která lze hodnotit jako zvlášť závažná, když ostatní nedostatky v postupu tohoto orgánu se již projevily v závěru o porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 679/2017, sp. zn. 30 Cdo 2182/2020, usnesení sp. zn. 30 Cdo 3411/2011, sp. zn. 30 Cdo 4987/2010 nebo rozsudek ESLP ve věci Prett proti Itálii, stížnost č. 7984/77, odst. 37). Soudem prvního stupně popsaná pochybení soudů (srovnej odst. 15. jeho rozsudku) jsou přitom takového charakteru (závažnosti), že to odůvodňuje navýšení základní částky odškodnění o 30 % (důvody pro vyšší zvýšení základní částky z tohoto důvodu neshledal ani odvolací soud).

18. Na druhou stranu lze přisvědčit žalované v tom smyslu, že soud prvního stupně pochybil, pokud při stanovení výše odškodnění zároveň nezohledňoval kritérium § 31a odst. 3 písm. b) zákona, tj. (procesní) složitost řízení, kterou také v odůvodnění rozsudku (bod 12.) popsal. Judikatura Nejvyššího soudu ohledně hodnocení kritéria složitosti řízení (např. rozsudek sp. zn. 30 Cdo 3379/2018, sp. zn. 30 Cdo 675/2013, sp. zn. 30 Cdo 1328/2009) vychází z následujících závěrů.

19. Složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé osobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popřípadě i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání. Při zvažování významu kritéria složitosti věci zpravidla nebude možno odhlédnout od skutečnosti, jak se na délce řízení projevil postup samotných soudů (kritérium postupu orgánů veřejné moci). Platí totiž, že okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci, nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení. Z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci je třeba zejména zkoumat, zda jeho postup v řízení odpovídá procesním pravidlům. Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, popřípadě v rozporu postupu orgánů veřejné moci, který vydání rozhodnutí předcházel, s procesními předpisy, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně.

20. Shora uvedené znamená, že zvýšení základní částky odškodnění z důvodu postupu orgánů veřejné moci během řízení a (zároveň) snížení základní částky odškodnění z důvodu (procesní) složitosti řízení, případně jeho instančnosti, nepřichází v úvahu zejména tam, kde má nepřiměřená délka řízení svůj původ v nesprávném postupu orgánů veřejné moci (typicky tedy nelze v neprospěch poškozeného uvažovat o procesní složitosti věci v případech, kdy byla rozhodnutí v průběhu řízení rušena pro nepřezkoumatelnost, pro nerespektování závazného právního názoru, publikované judikatury, nebo z důvodu závažných procesních vad). V posuzovaném případě k délce řízení nepřispěl jen nesprávný postup orgánů veřejné moci (zde zejména vedení řízení Okresním soudem v [místo] jako soudem věcně nepříslušným), ale též nutnost rozhodování o návrzích žalobkyně v posuzovaném řízení. Pokud by totiž bylo řízení od počátku (nebo v přiměřené době od jeho zahájení) vedeno u věcně příslušného soudu, i tak by bylo nutno rozhodovat o návrzích žalobkyně na nařízení předběžných opatření, o prominutí zmeškání lhůty, o vrácení jistoty, případně o námitce nedostatku pravomoci či by musela být žalobkyně vyzývána k opravě a doplnění svých podání. Složitost řízení se však na samotné jeho délce nepodílela v takovém rozsahu, jako nesprávný postup orgánů veřejné moci během řízení, a proto odvolací soud shledává důvody pro snížení základní částky odškodnění z důvodu procesní složitosti řízení (pouze) o 10 %.

21. Ohledně valorizace základní částky odškodnění odkazuje odvolací soud na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a jím odkazovanou judikaturu, na které odvolací soud i nadále setrvává (z poslední doby viz např. usnesení sp. zn. 30 Cdo 1716/2024); uvedený postup přitom aprobuje i Ústavní soud (z poslední doby srovnej např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2338/24). Postup soudu prvního stupně nelze označit za formalistický, neboť obsahuje (právě v souladu s judikaturou) i úvahu o přiměřenosti finančního odškodnění s ohledem na konkrétní poměry této věci. Odvolací soud nepovažuje za důvodnou ani námitku žalobce o tom, že by odškodnění mělo být navýšeno z důvodu jeho snahy o urychlení řízení (podání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu). Takovouto aktivitu by bylo možno zohlednit např. tehdy, pokud by návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu bylo vyhověno, a přesto by byl orgán veřejné moci v řízení nečinný; o takový případ se nyní nejedná, navíc návrh žalobce byl v posuzovaném řízení zamítnut.

22. Odvolací soud tedy dospívá k závěru, že při délce řízení 6 let, 3 měsíce a 26 dní a částce odškodnění ve výši 15 000 Kč za 1 rok trvání řízení (za první 2 roky v částce poloviční) činí základní částka odškodnění 79 818,50 Kč, po zvýšení o 20 % pak 95 782,20 Kč. Žalobci se od žalované dostalo plnění v rozsahu částky 58 000 Kč, jeho nárok uplatněný v tomto řízení byl tedy důvodný ohledně částky 37 782,20 Kč a nedůvodný ohledně částky ve výši celkem 53 566,80 Kč.

23. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že se žaloba ohledně částky 4 967,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 3. 7. 2024 do zaplacení zamítá, jinak rozsudek v tomto výroku a ve výroku II. potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 2 o.s.ř., přičemž výsledek řízení je třeba hodnotit jako plný procesní úspěch žalobce (a to nejen před soudem prvního stupně, ale i před soudem odvolacím – k tomu viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2216/2023). Náklady řízení před soudem prvního stupně byly soudem prvního stupně určeny správně (18 456 Kč). V odvolacím řízení jde o náklady za 2 úkony právní služby podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu ve znění platném do 31. 12. 2024, a to po 3 100 Kč (odvolání a vyjádření k odvolání), 2 paušální náhrady výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v témže znění, tj. celkem 6 800 Kč. Dále jde o odměnu za úkon účast u jednání odvolacího soudu, za který náleží odměna podle § 9a odst. 2 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025 (z přiznané částky 37 782,20 Kč). Odměna za tento úkon tedy činí 2 620 Kč, paušální náhrada výdajů 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025). Tyto náklady tak činí 9 870 Kč, s připočtením 21 % DPH (2 072,70) představují částku 11 942,70 Kč. Spolu s náklady řízení před soudem prvního stupně jde tedy celkem o náklady ve výši 30 398,70 Kč.

Poučení