54 A 6/2018 - 32

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovu ve věci Žalobce: J. R. bytem Č. B., Vl. V. 440/19 zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem se sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8- Dolní Chabry proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2018 č. j. KUJCK 40966/2018 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby.

1. Rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice č. j. SO/21684/2017 ze dne 5. 1. 2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti podle ustanovení § 125c) odst. 1 písm. f) bodu 4 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se měl dopustit porušením ustanovení § 4 písm. b) a ustanovení § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu tím, že dne 13. 11. 2017 kolem 10:47 hod při řízení motorového vozidla tovární značky OPEL ASTRA SPORTS TOURER P-J/SW, reg. značky x, po silnici č. I/3 ve směru od Českých Budějovic na Kaplici v pravém jízdním pruhu, nerespektoval nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec stanovenou na 90 km/h, přičemž mu byla radarovým rychloměrem RAMER 10C UK. u obce Boršov nad Vltavou naměřena rychlost jízdy 120 km/h, po odečtu možné odchylky (minus 3%), nejméně 116 km/h, překročil nejvyšší dovolenou rychlost nejméně o 26 km/h. Za tento přestupek mu byla v souladu s ustanovením § 125 c) odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 1.500 Kč a dále podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (zákon o přestupcích) byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku, a to v paušální částce stanovené vyhláškou Ministerstva Vnitra č. 52/2005 Sb., ve výši 1.000 Kč.

2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 23. 1. 2018 blanketní odvolání, které doplnil o odvolací důvody dne 22. 2. 2018. O tomto odvolání rozhodl žalovaný dne 4. 4. 2018 pod č. j. KUJCK 40966/2018 tak, že podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád) odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, správního odboru č. j. SO/21684/2017 ze dne 5. 1. 2018 potvrdil.

3. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 12. 6. 2018 se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení napadeného rozhodnutí včetně souvisejícího rozhodnutí správního orgánu prvého stupně a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

4. Žalobce v žalobě nejprve pod bodem I. namítal nesprávné ustavení policejního vozidla. Podle žalobce policejní vozidlo nebylo ustanoveno v souladu s návodem k obsluze, neboť s jistotou nebyla provedena výtyčka, která zabezpečuje, že je vozidlo ustanoveno rovnoběžně s vozovkou. To vyplývá z výpovědi svědkyně Ď. a dále z pohledu na samotné místo měření je patrné, že výtyčka nemohla být postavena 10 m před vozidlo, neboť to dané místo ani neumožňovalo. Žalobce navrhl provést důkaz návodem k obsluze. Žalovaný k tomu uvedl, že policejní hlídka byla řádně proškolena a uvedla, že vozidlo bylo ustaveno správně. Námitku hodnotil tudíž jako nepodloženou a pokud měl žalobce k dispozici návod k obsluze, měl jej předložit žalovanému. Vzhledem k tomu, že se návod k obsluze nachází ve spisu, žalobce neviděl důvod, proč by jen měl předkládat. Kromě toho jím nedisponoval, byl však se správním postupem při ustavování vozidla seznámen a ze svědecké výpovědi a z místa měření mu bylo zřejmé, že vozidlo nemohlo být ustaveno dle návodu k obsluze. Žalovaný de facto ignoroval jeho námitku, pouze zopakoval to, co vyplývá ze spisu. Z toho důvodu označil žalobce rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť se žalovaný s jeho námitkou nevypořádal. K tomu odkázal i na konkrétní judikáty Nejvyššího správního soudu. Jeho námitka je podložena, výtyčka musí být od vozidla umístěna ve vzdálenosti 10 m, přičemž ze snímku je patrné, že nebyl k manévrování dostatečný prostor. Navíc, pokud je osoba k určitému postupu povinna, ještě to neznamená, že tento postup dodrží a současně žalobce poukázal na to, že policisté jsou nestranní svědci. K tomu též odkázal na judikáty Krajského soudu v Hradci Králové a v Brně a nález Ústavního soudu ČR.

5. V bodu II. žaloby žalobce namítal, že rychlost jeho vozidla byla měřena proti svodidlům, které jsou předmětem vyvolávajícím reflexi a takové měření je podle návodu k obsluze zakázáno. Žalobce poukázal na to, že policisté měřili natřikrát větší vzdálenost, než byla v daném měření vhodná. Tím se zvyšovalo riziko vzniku reflexe. Žalobce namítal, že je zjevné, že vozidlo se nacházelo blíže než 60 m od rychloměru, neboť začátek svodidel, která jsou zachycena na výstupu z rychloměru, byl zhruba 10 m od vozidla policie. Žalobce navrhl provést důkaz návrhem k obsluze. Vypořádání žalovaného žalobce neakceptoval, neboť na výstupu z rychloměru mezi kolmicemi se nachází kovová svodidla, která vyvolávají tzv. reflexi. Tuto námitku žalobce uplatnil již v doplňku odvolání, žalovaný ji však nevypořádal. Žalovaný postupoval nesprávně.

6. Pod bodem III. žaloby žalobce namítl, že rozhodnutí je vnitřně rozporné, což dovozuje z odůvodnění rozhodnutí, kde je uvedeno, že odvolatel překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci nejméně o 52 km za hodinu, přičemž ve výroku je uvedeno, že se jednalo o 26 km za hodinu. Rozhodnutí je tudíž nepřezkoumatelné a nesrozumitelné. Pod bodem IV. žaloby žalobce namítl, že měření bylo provedeno v rozporu s § 79a) silničního zákona. Účelem měření rychlosti nepochybně nebyla prevence, ale represe. To žalobce vysledoval z toho, že měření bylo účelově prováděno z lesa a jednalo se o past na řidiče, což je postup ultra vires, tedy postup nelegitimní a nezákonný. Navíc měření bylo provedeno skrytým způsobem vozidlem v cizím provedení, což je nezákonné. Žalovaný tuto námitku nevypořádal. Pod bodem V. žaloby žalobce poukázal na nevypořádání další jeho námitky „nesprávně provedené svědecké výpovědi“ a „sankce“, tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a byla porušena zásada dvojinstančnosti. Jeho námitky jsou důvodné a způsobilé dosáhnout zrušení rozhodnutí prvého stupně. Současně žalobce vyslovil nesouhlas se zveřejňováním osobních údajů žalobce a jeho právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a návrh na prostou anonymizaci rozhodnutí ve věci. Žalobce vyslovil zároveň souhlas s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání. Navrhl, aby soud vydal rozsudek, kterým rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2018 č. j. KUJCK 40966/2018, sp. zn. ODSH 20307/2018/jary1 SO4, včetně souvisejícího rozhodnutí správního orgánu prvého stupně ze dne 5. 1. 2018 č. j. SO/21684/2017, sp. zn. 10142/17 Ha zruší a věc vrátí žalovanému k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného.

7. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby.

8. Žalovaný správní orgán námitku nesprávného ustavení policejního vozidla a reflexe od svodidel hodnotí jako nedůvodnou. Podrobně k tomu ve svém vyjádření popsal, jak probíhá měření podle návodu k obsluze, který obsahuje veškeré informace pro správnou činnost při měření rychlosti v návaznosti na platné předpisy pro tuto činnost. Radarový měřič rychlosti RAMER 10 C slouží k měření rychlosti a při překročení nastavené rychlosti projíždějícím vozidlem je automaticky pořízena digitální fotografie, která je doplněna informací o směru jízdy, naměřenou rychlost, datum a čas měření a další informace. Takto vytvořený záznam je v nezměnitelné podobě uložen na pevný disk radarového měřiče. Záznam dokladuje přestupek a lze ho použít pro další řízení. Měření lze provádět jak z levého nebo pravého okraje vozovky. Dále žalovaný vysvětlil, jak musí být měřící zařízení umístěno a dospěl k závěru, že stanoviště nebylo v dané věci zvoleno dle návodu k obsluze. Současně popsal způsob vzniku reflexe, při volbě místa je třeba prohlédnout, zda se v okolí místa měření nenachází odrazové plochy, které by mohly vést k reflexi. Zvláštní pozornost je třeba věnovat stojícím velkým vozidlům. V dané věci je ze snímku patrné vozidlo žalobce, které je zcela jasně umístěno v radarovém svazku. Pořízený záznam o přestupku nevyvolává tudíž pochybnosti o správnosti měření z důvodu reflexe. Dále žalovaný popsal samotný způsob měření rychlosti, na obrázku vozidla měřeného na příjezdu musí být vozidlo zobrazeno včetně oblasti, kdy vjíždí do radarového svazku, kdy při měření v případě výskytu jakékoli chyby by se na obrazovce objevilo chybové hlášení. Žalovaný proto odmítl tvrzení žalobce, že při měření mohlo dojít k reflexi. Na snímku jsou vyznačeny osy radarového svazku. Ze zhotoveného snímku je zcela zřejmé, že reflexe při měření je zcela vyloučena. Mezi měřeným vozidlem a měřícím zařízením nebyly žádné předměty, které by mohly reflexi způsobit. Vozidlo se nachází ve středu radarového svazku a není proto možné, aby došlo k odrazu radarového svazku od jiného předmětu než právě od měřeného vozidla. V případě odrazu od předmětů nacházejících se v bezprostřední vzdálenosti komunikace by na snímku vozidlo nebylo vůbec zachyceno, případně by nebylo ve vyznačeném svazku, nebo byl snímek rozmazaný. Žalovaný odmítl i námitku týkající se nesprávného ustavení měřícího vozidla. To bylo prokázáno jednak provedením svědeckých výpovědí zasahujících policistů, kteří popsali, jak bylo vozidlo ustaveno. Prvostupňový orgán se dostatečně vypořádal s návrhy žalobce na doplnění dokazování, které nepřipustil a odůvodnil to zejména dostatečně zjištěným skutkovým stavem, kdy další doplnění řízení by nepřineslo žádné nové skutečnosti o skutkovém stavu a nejsou důvodné pochybnosti, které by měly měření rychlosti a postup policie zatížit skutkovou nesrovnalostí, která by celý skutkový stav vyvrátila.

9. Žalovaný k námitce ohledně vnitřního rozporu rozhodnutí mezi odůvodněním a výrokem sdělil, že při vydání rozhodnutí se dopustil písařské chyby, která byla napravena opravným usnesením č. j. KUJCK 96977/2018 ze dne 23. 7. 2018, na které odkázal. Oprava neměla vliv na právní moc ani vykonatelnost opravovaného rozhodnutí. V odůvodnění sankce žalovaný uvedl, že se žalobce dopustil přestupku v obci překročením dovolené rychlosti o 56 km/h, je však zcela zřejmé, a to nejen z výroku rozhodnutí, ale i z obsáhlého odůvodnění a dokazování, že se žalobce dopustil přestupku překročení rychlosti mimo obec, a to o 26 km/h.

10. K námitce pod bodem IV. žaloby, že měření bylo provedeno v rozporu s § 79 silničního zákona, žalovaný uvedl, že policie je zmocněna zákonem měřit rychlost vozidel, a to za účelem zvýšení bezpečnosti. Námitka týkající se formy měření ze strany policie, ať už ve formě skryté (civilní provedení vozidla policie, či standardní, vozidla ve standardním barevném provedení) je v přezkoumávané věci zcela irelevantní. Pokud se provádí měření stanoveným postupem, platí, že dosažení dodržování chráněného zájmu lze dosáhnout optimálně stanoveným opatřením. Účelem skrytého dohledu nad dodržováním pravidel silničního provozu je bezpochyby zjištění chování i v době, kdy se policie aktivně nepodílí na dohledu nad silničním provozem ve standardní formě 11. Žalovaný odmítl, že se nevypořádal s námitkou žalobce ohledně nesprávně provedených svědeckých výpovědí a sankce. Celý postup a následné měření byl hlídkou detailně popsán při ústním jednání. Nevyvstaly proto žádné důvodné pochybnosti o jeho provedení, a to včetně měření. Správní orgány nejsou příslušné ke zkoušení členů hlídky policie z návodu k obsluze. Pro správní orgány je důležité zejména to, zda bylo správně ustanoveno vozidlo před měřením apod. a pokud policisté sdělí, že veškeré náležitosti byly dodrženy, nevznikají jiné důvodné pochybnosti. V dané věci z výpovědi hlídky vyplynulo, že postup byl popsán velmi důkladně, a to včetně výběru stanoviště – rovný úsek – a užití přípravků k přesnému zaměření vozidla. Sankce uložená žalobci ve výši 1.500 Kč byla při samé spodní hranici zákonného rozpětí a forma zavinění byla hodnocena v nejmírnější formě k jeho prospěchu. Správní orgány přihlédly k tomu, že přestupek byl nedbalostní a neshledaly žádné přitěžující okolnosti. III. Stručný obsah správního spisu.

12. Ze správního spisu předloženého správním orgánem soud zjistil následující podstatné skutečnosti:

13. Správnímu orgánu prvého stupně bylo dne 23. 11. 2017 doručeno oznámení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje č. j. KRPC-169469-5/Př-2017-020106, které obsahovalo podezření ze spáchání přestupku podle § 125c) odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích žalobcem. Ve spise je založeno ručně psané „oznámení přestupku“ sepsané policistou na místě silniční kontroly dne 13. 11. 2017. Policistka Bc. Ď. o celé věci sepsala dne 13. 11. 2017 úřední záznam. Ve spise jsou založeny 3 fotografie měřeného vozidla OPEL ASTRA SPORTS TOURER P-J/SW se zaznamenanou zadní tabulkou registrační značky x spolu s údaji o rychlostním limitu 90 km/h i naměřené rychlosti 120 km/h. Současně je uvedeno datum 13. 11. 2017, čas 10:47:49 hod., výrobní číslo rychloměru 16/0265, číslo snímku měřiče 1934, zařízení nastavil Ď., svědek měření B., místo měření silnice I/03 Štěpánovice (GPS: 48°54´52.871´´N 014°26´12210´´E). Ve spise je dále založen výpis evidenční karty řidiče, z něhož vyplývá, že žalobce je držitelem platného řidičského průkazu EF 401387 a současně je držitelem řidičského oprávnění skupiny AM A1, A2, A, B1, B. Součástí spisu je i ověřovací list v. č. 73/17 o přezkoušení (kalibraci) rychloměru, jehož platnost je do 3. 4. 2018 a osvědčení způsobilosti obsluhy silničního rychloměru RAMER 10 Bc. T. Ď., rozené D. Policisté spatřili spáchání přestupku v jednání žalobce, který při řízení motorového vozidla jel mimo obec vyšší rychlostí než dovolenou. Totožnost řidiče byla policisty zjištěna a ověřena z předloženého občanského průkazu č. x, což je zadokumentováno v oznámení o dopravním přestupku sepsaném policistou. Žalobce se na místě silniční kontroly odmítl k věci vyjádřit a oznámení odmítl podepsat.

14. Správní orgán doplnil spis o návod k obsluze silničního radarového rychloměru RAMER 10C a předvolal svědky k ústnímu jednání. Jako svědci byli vyslechnuti policisté Bc. T. Ď., roz. D. a policista T. B. Ve výpovědích svědků bylo shodně uvedeno, že měření probíhalo z pevného stanoviště, kdy radar byl nastaven v souladu s pokyny výrobce, respektive s uživatelským manuálem, byla nastavena přesná poloha služebního vozidla přes průhled hledí, který směřoval na výtyčku, a byla umístěna cca 10 m před vozidlem. Následnou korekci provedli změnou polohy vozidla, což se provádí pokaždé, než se začnou vozidla měřit. Policistka byla proškolena k ovládání rychloměru a rychloměr měl platný ověřovací list. Měření provedl na vzdálenost 60 metrů na rovném úseku komunikace v souladu s návodem k obsluze. Po zjištění vyšší hodnoty rychlosti než byla nejvyšší přípustná povolená rychlost, policista B. se rozjel za vozidlem žalobce a toto vozidlo měl pod stálým dohledem, kdy byl žalobce vyzván k předložení dokladů. Dechová zkouška byla negativní, žalobce byl seznámen se způsoby vyřízení přestupku a ten příkazní řízení namístě odmítl, proto bylo sepsáno oznámení přestupku, které odmítl podepsat.

15. Po provedení výslechů svědků bylo ukončeno dokazování, skutek byl projednán v nepřítomnosti žalobce, žalobce byl vyrozuměn, že má právo ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu se vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí, k čemuž mu byla stanovena lhůta pěti dnů. Žalobce svého práva nevyužil.

16. Magistrát města České Budějovice vydal dne 5. 1. 2018 pod č. j. SO/21684/2017 rozhodnutí, kterým žalobce uznal vinným podle § 125c) odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterého se dopustil tím, že při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h nebo mimo obec o méně než 30 km/h. Žalobce se tohoto přestupku dopustil z nedbalosti dne 13. 11. 2017 v době 10:47:49 hod, kdy jako řidič osobního vozidla OPEL ASTRA SPORTS TOURER P-J/SW reg. zn. x po silnici I. tř. č. 1 ve směru od Českých Budějovic na Kaplici v pravém jízdním pruhu v k. ú. Boršov nad Vltavou (GPS: 48°54´52.871´´N 014°26´12210´´E) mu byla pomocí silničního radarového rychloměru RAMER 10C naměřena rychlost 120 km/h po odpočtu možné odchylky rychloměru 3% při rychlosti nad 100 km/h = 116 km/h. Tímto jednáním žalobce porušil ustanovení o povinnosti účastníka provozu na pozemních komunikacích podle § 4 písm. b) v souběhu s ustanovením o rychlosti podle § 18 odst. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích a byla mu uložena pokuta ve výši 1.500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím, které bylo specifikováno pod bodem 2 tohoto rozsudku. Žalovaný uvedl, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně. Stěžejní důkaz, snímek z radarového měřiče zcela nezaměnitelně zachytil rychlost žalobce 120 km/h včetně registrační značky x ve směru měření. Měřené vozidlo je na snímku v radaru zachyceno v oblasti radarového svazku určeného kolmicemi zanesenými ve snímku. V takto vymezeném prostoru mezi kolmicemi se nenachází žádný předmět, který by mohl ovlivnit měření. Měřené vozidlo je jediným objektem ve snímku, u kterého radar správně zachytil jeho směr. Radar byl na základě ověřovacího listu s platností do 3. 4. 2018 schválen k objektivnímu měření rychlosti. K námitce žalobce ohledně nesprávného ustavení vozidla žalovaný vysvětlil, že tomu tak nebylo, měřící vozidlo bylo řádně ustaveno dle návodu, námitky žalobce hodnotil jako zjevně nepodložené, fabulující a nemající vliv na samotné zjištění skutkového stavu. Důkaz návodem byl zamítnut, neboť nevyvstaly žádné pochybnosti o správnosti provedeného měření. Namítanou reflexi žalovaný správní orgán zcela nepochybně vyloučil, a to na základě vyhodnocení snímku a nataveného dosahu radaru. Měření proběhlo bez jakýchkoli negativních jevů a nebylo tudíž nijak ovlivněno. Žalovaný doplnil, že dle návodu k obsluze, který tvoří součást spisu a byl proveden jako důkaz při ústním jednání, lze zjistit potřebnou délku rovného úseku zhruba 45 metrů, která byla dodržena a dokonce byla vysoce překročena. Místo bylo vybráno v souladu se návodem k obsluze radaru. Dále bylo popsáno, že přestupku se žalobce dopustil z nedbalosti a výrok rozhodnutí obsahoval veškeré potřebné náležitosti. Jednání bylo dostatečně popsáno, je patrné místo, datum a čas spáchání přestupku jakož i skutková podstata tohoto přestupku. Bylo vysvětleno, jak postupoval správní orgán při uložení výše sankce. V postupu nalézacího správního orgánu žalovaný neshledal porušení základních zásad činnosti správního orgánu, ani nezjistil vady řízení, které by měly vliv na zákonnost rozhodnutí. IV. Právní názor soudu.

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), v mezích daných žalobními body.

18. Žaloba není důvodná.

19. Žalobce v prvé řadě tvrdil, že nebyla řádně vypořádána jeho námitka uplatněná v doplnění odvolání týkající se ustavení policejního vozidla, které nebylo ustaveno v souladu s návodem k obsluze, nebyla s jistotou provedena výtyčka zabezpečující, že vozidlo je ustanoveno rovnoběžně s vozovkou. To vyplývá i z pohledu na místo samotného měření, že výtyčka nemohla být postavena 10 metrů před vozidlo, neboť to dané místo neumožňovalo. Z toho důvodu žalobce označil napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. K tomu odkázal i na judikáty Nejvyššího správního soudu. Podle názoru žalobce samotný fakt, že je osoba k určitému postupu povinna a je k tomuto postupu proškolena, neznamená to, že tento postup dodrží. Navíc policisté nejsou nestranní svědci, jak vyplývá z judikatury Krajského soudu v Hradci Králové a Krajského soudu v Brně.

20. Soud k namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí dospěl k závěru, že tato námitka není důvodná. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že z odůvodnění správního rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi uplatněnými námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů (rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2008 č. j. 8 Afs 66/2008-71 nebo též ze dne 17. 1. 2013 č. j. 1 Afs 92/2012-45). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nedostatek důvodů nelze následně zhojit ve vyjádření k žalobě. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí (strana 2- 3) vyplývá, že žalovaný správní orgán hodnotil nedůvodnost námitky žalobce uplatněnou v odvolání týkající se nesprávného ustavení vozidla policie. Místo měření bylo konkrétně popsáno ve spise a upřesněno výslechem hlídky policie. Ta sdělila, že měřící vozidlo bylo řádně ustanoveno dle návodu, a to podélně s osou vozovky na pravé straně. Držák radarové hlavy byl v aretované poloze a byl natočen směrem ke komunikaci. Přesnou polohu služebního vozidla nastavili pomocí zaměřovacích přípravků, kdy výtyčka byla umístěna cca 10 metrů před vozidlem. Z toho důvodu odvolací orgán uzavřel, že o měření a jeho provedení nebyly důvodné pochybnosti. Navíc obsluha radarového měřiče byla řádně proškolena, a proto odvolací námitka byla označena jako nepodložená, fabulující a nemající vliv na samotné zjištění skutkového stavu. V průběhu dokazování nevyvstaly žádné pochybnosti o správnosti provedeného měření. O tom svědčí i záznam o přestupku, kde je zachyceno předmětné vozidlo a na snímku z radarového měřiče rychlosti jsou uvedeny parametry měření a výsledná změřená rychlost. Změřené vozidlo je zachyceno při změření v radarovém svazku použitého měřícího zařízení. Což je patrné z pozice vozidla a vyznačení radarového svazku na snímku. Z fotografického výstupu proto nevyvstaly pochybnosti o správnosti provedeného měření. Odvolací orgán dále poznamenal, že sám z úřední činnosti ví a předložený návod k obsluze to dokládá, že radarová hlava vysílá nepřerušené mikrovlnné záření a přijímá odrazový signál odražený od měřeného vozidla. Vracející se signál obsahuje informaci o směru jízdy vozidla, jeho rychlosti a skutečnosti, že se vozidlo nachází mezi svazky, kdy se celé měření skládá z dílčích částí – start měření, měření, ověření výsledku a ukončení. Pokud se nerozchází kmitočet odraženého signálu nad určenou mez, je měření ukončeno s kladným výsledkem. V případě měření vozidla na příjezdu dojde po jeho zaznamenání nejprve k vyfocení vozidla a následnému změření. Při měření na odjezdu je postup opačný. Radarový měřič dokáže rozpoznat směr jízdy vozidla a přiřadit mu rychlost.

21. Předmětné měření bylo provedeno měřičem RAMER 10 C, což je pro projednávanou věc podstatné. Rychloměr RAMER 10 C je vybaven vlastnostmi, které jsou pro vyhodnocení správnosti měření zásadní, k čemuž soud dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2017 č. j. 6 As 40/2017-32, který průběh měření předmětným měřičem detailně popisuje. Dále z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013 č. j. 1 As 83/2013-60 lze citovat „pokud byla rychlost vozidla stěžovatele rychloměrem zaznamenaná, metoda měření musela být v souladu s manuálem k obsluze“. Navíc žalobce nepředložil žádné relevantní důkazy, které by prokazovaly, že měření proběhlo v rozporu s návodem k obsluze či, že nebylo postupováno v souladu s tímto návodem.

22. S ohledem na výše citované dospěl soud k závěru, že vznesené námitky jsou zcela hypotetické a nebyly schopny vnést do zjištěného skutkového stavu plynoucího z provedeného dokazování důvodné pochybnosti. Vzhledem k tomu, jak byly konkrétní odvolací námitky vzneseny, nemohl žalovaný ani jinak tyto námitky vypořádat, neboť námitky nebyly podloženy žádnými důkazy. Odvolací orgán vycházel z listin založených ve správním spise, kde bylo zachyceno samotné měření rychlosti, z úředního záznamu a o záznamu o přestupku, dále z výpovědí svědků a z návodu na obsluhu měřícího zařízení. Tyto důkazy tvoří podle krajského soudu ucelený logický celek, na jehož základě lze dospět k závěru, že žalobci byla předmětného dne na uvedeném místě naměřena rychlost 120 km/h (resp. 116 km/h při odečtení odchylky měření ve prospěch žalobce), přičemž nejvyšší dovolená rychlost je v tomto místě 90 km/h. Z těchto podkladů ani náznakem nevyplývá, že by průběh měření byl nesprávný nebo rozporný s návodem. Uvedené skutečnosti musí žalobce nejen tvrdit, ale i doložit. To žalobce neučinil. Krajský soud proto uzavřel, že odvolací námitka byla s ohledem na způsob jejího vznesení dostatečně a řádně vypořádána. Rozhodnutí není z tohoto důvodu nepřezkoumatelné.

23. Žalobce dále tvrdil, že bylo měřeno proti svodidlům, což je předmět, který vyvolává reflexi a takové měření je návodem k obsluze zakázáno. Navíc policisté měřili na třikrát větší vzdálenost, než je při daném měření vhodná. Rovněž tato námitka není důvodná. Jak vyplývá z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí na straně 4, reflexe může být způsobena odrazem o svodidla umístěná za měřeným vozidlem, což v dané věci lze zcela bez pochyby vyloučit, a to právě vyhodnocením snímku, který je založen ve spise a zároveň taktéž nastavením dosahu radaru. V rozhodnutí je tzv. reflexe podrobně popsána včetně závěru, že měření proběhlo bez jakýchkoli negativních jevů a nebylo tudíž ovlivněno. Rovněž odvolací orgán doplnil, že v návodu k obsluze, který byl proveden jako důkaz při ústním jednání, je uvedena potřebná délka rovného úseku, která se při daném bočním odstupu od měřeného vozidla rovná zhruba 45 metrům rovného úseku. Na základě podkladů ve spise a výpovědí hlídky odvolací orgán shledal, že měřený úsek doporučenou délku splňoval a dokonce ji i vysoce překračoval, tudíž místo k měření bylo vybráno zcela v souladu s návodem k obsluze. Soud takto vypořádanou odvolací námitku hodnotí jako přezkoumatelně vypořádanou a s argumenty, které byly k odůvodnění nedůvodnosti této námitky v rozhodnutí uvedeny, sdílí. Soud nesouhlasí se žalobcem, že by v jeho případě mohlo dojít k reflexi. Žalobce nepředložil žádná taková tvrzení a důkazy, na základě kterých by bylo možné dospět k závěru, že postup měření rychlosti vyškolenými policisty neprobíhal v souladu s návodem k obsluze, respektive že naměřená rychlost nebyla skutečnou rychlostí měřeného vozidla. Měření rychlosti bylo provedeno silničním rychloměrem RAMER 10 C, jehož spolehlivost byla ověřena ověřovacím listem Českého metrologického institutu. Navíc policista provádějící měření nemůže funkci zařízení nijak ovlivnit. Pokud by nebyl dodržen návod k obsluze, rychloměr by vůbec rychlost projíždějícího vozidla nezaznamenal. Z návodu k obsluze dále vyplývá, kdy může dojít k tzv. reflexi (tedy odrazu paprsků od jiných vozidel, svodidel atd. a tím skreslení naměřených hodnot). Jsou zde popsány jednotlivé možnosti a zobrazeny jejich příklady. Nic takového však z důkazového snímku nevyplývá. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí touto otázkou zabýval, vypořádal jí podrobně, srozumitelně a logicky, a tudíž pouhé konstatování žalobce, že došlo k reflexi, nepovažuje soud za relevantní. V průběhu řízení nebyla prokazatelně zjištěna žádná pochybení ze strany obsluhy, veškerá tvrzení žalobce jsou pouze spekulativní, nezakládající se na reálných podkladech.

24. Pod bodem III. žaloby žalobce namítal vnitřní rozpornost rozhodnutí, kterou spatřoval v tom, že ve výroku rozhodnutí žalovaný uvádí, že žalobce překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 26 km/h, v odůvodnění tohoto rozhodnutí je však uvedeno, že žalobce překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci nejméně o 52 km/h. V důsledku této rozpornosti hodnotí žalobce rozhodnutí jako nepřezkoumatelné a nesrozumitelné. Ani tato námitka není důvodná.

25. V celém správním řízení, které bylo proti žalobci vedeno ve věci přestupku z nedbalosti, který spočíval v tom, že nerespektoval nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec stanovenou na 90 km/hod., kdy mu byla naměřena rychlost jízdy 120 km/h po odečtu možné odchylky nejméně 116 km/h bylo zcela nepochybné, že žalobce překročil nejvyšší dovolenou rychlost nejméně o 26 km/h. V žalobou napadeném rozhodnutí je taktéž ve výroku tohoto rozhodnutí tento údaj uveden. S tímto údajem pracuje i odůvodnění rozhodnutí na straně 2 v odstavci prvním, rovněž na téže straně v odstavci posledním je uváděno, že radarový měřič nezaměnitelně zachytil rychlost jízdy žalobce 120 km/h, na straně 4 téhož rozhodnutí je v předposledním odstavci hodnoceno jednání žalobce, kde je taktéž konstatováno, že překročil rychlost jízdy mimo obec nejméně o 26 km/h, kde mu byla v úseku, kde je nejvyšší povolená rychlost, stanovena na 90 km/h naměřena po odečtení odchylky rychlost nejméně 116 km/h. Nemůže být tudíž pochyb o tom, že žalobce jel rychlostí 120 km/h, po odečtu možné odchylky nejméně 116 km/h, a tudíž překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 26 km/h. Údaj, který je uveden v druhém odstavci na straně 5 žalobou napadeném rozhodnutí „odvolatel tím, že překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci nejméně o 52 km/h naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 125c) odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, kde je stanoveno, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h a mimo obec méně než 30 km/h“ je nepochybně písařskou chybou, a to v kontextu citovaných výše uvedených údajů. V žádném případě tato písařská chyba nemá za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí jako takového. Navíc žalovaný správní orgán bezprostředně poté, kdy zjistil existenci této písařské chyby, vydal usnesení dne 23. 7. 2018 pod č. j. KUJCK 96977/2018, kterým tuto písařskou chybu odstranil. Současně uvedl, že tato oprava nemá vliv na právní moc ani vykonatelnost opravovaného rozhodnutí. Žalovaný správní orgán zaslal toto usnesení krajskému soudu a je založeno v soudním i ve správním spise. Soud proto uzavřel, že odůvodnění rozhodnutí není rozporné s výrokem a napadené rozhodnutí v této souvislosti není nepřezkoumatelné ani nesrozumitelné.

26. Pod bodem IV. žaloby žalobce namítal, že měření bylo provedeno v rozporu s § 79a) silničního zákona, neboť účelem měření rychlosti nebyla nepochybně prevence, ale represe. To žalobce vnímal z faktu, že měření bylo zcela účelově prováděno z lesa a jednalo se tak o past na řidiče, což je nepochybně postup ultra vires, tedy postupem nelegitimním, nezákonným. Měření bylo provedeno skrytým způsobem, vozidlem v civilním provedení, což je nezákonné. Žalovaný k tomu uvedl pouze, že to je irelevantní. Žalovaný správní orgán se s touto námitkou nevypořádal. Námitku soud nehodnotí jako důvodnou.

27. Podle § 79a) zákona o silničním provozu je policie a obecní policie za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích oprávněna měřit rychlost vozidel. Podle § 62 odst. 1 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii ČR (dále jen „zákon o policii“), policie může, je-li to nezbytné pro plnění jejich úkolů pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy osob a věcí nacházejících se na místech veřejně přístupných a zvukové, obrazové nebo jiné záznamy o průběhu úkonu v souladu § 97 odst. 1 zákona o policii může každý upozornit a) na nedostatky činnosti policejního útvaru, policisty nebo zaměstnance policie, nebo b) na skutečnost, že se policista nebo zaměstnanec policie dopustil jednání, které naplňuje znaky trestného činu, správního deliktu nebo kázeňského přestupku. Z těchto ustanovení jednoznačně vyplývá, že Policie ČR je oprávněna měřit rychlost vozidel a pořizovat při tomto měření obrazové záznamy. Pořízený záznam o přestupku vozidla s detailem registrační značky změřeného vozidla, údaje o měření, směru jízdy, datu a času měření, rychlosti vozidla, s číslem snímku z měřiče a označením výrobního čísla rychloměru představuje zákonné důkazní prostředky. Způsob, jakým je policejní vozidlo zaparkováno, či zda je v civilním provedení, nemůže mít na měření žádný vliv, a proto je ve vztahu k výsledku měření zcela irelevantní a nemůže zpochybnit naměřenou rychlost. Soud souhlasí s argumentací žalovaného uvedenou v žalobou napadeném rozhodnutí, že sankce za přestupek zahrnuje jak nesporný prvek represe, tak i prevenci. Žalovaný i prvostupňové rozhodnutí podrobně popsali způsob provedení měření a vyjádření policistů, které pořídili jako důkaz k ustavení měřícího vozidla, v rámci svědeckých výpovědí hodnotí za dostatečné a obsahově odpovídající návodu k obsluze, který byl v rámci dokazování proveden. Z toho důvodu jako irelevantní označili námitku žalobce, kdy konstatoval, že měření rychlosti bylo provedeno v rozporu s § 79a) silničního zákona. Jak již soud výše uvedl, zákon svěřuje oprávnění k měření rychlosti na prvním místě Policii ČR a současně stanoví, že měření rychlosti může provádět i policie obecní, respektive městská za předpokladu, že postupuje v součinnosti s Policií ČR. Pokud jde o stanovení míst k měření rychlosti a způsobů měření rychlosti, zákon neřeší, jakou formou má k tomu dojít. Navíc zákonná úprava neznamená, že by bylo nutné jakkoli dokazovat či kvantifikovat, zda měření rychlosti v daném případě přispělo ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Soud proto neshledal, že by postup při měření rychlosti vozidla žalobce představoval postup ultra vires a jednalo se o postup nelegitimní či nezákonný. Nelze dospět ani k závěru, že by se jednalo o „šikanu“ při měření rychlosti, tudíž že by policie prováděla měření v místě, kde je to pro bezpečnost silničního provozu zcela bezvýznamné. Žalovaný v tomto směru vypořádal odvolací námitku stručně, nelze však přisvědčit žalobci, že její vypořádání zcela pominul. V kontextu vypořádání předchozích námitek žalobce lze toto stručné odůvodnění akceptovat.

28. Žalobce pod bodem V. žaloby uvedl, že žalovaný nevypořádal námitku „nesprávně provedené svědecké výpovědi“ a „sankce“, které žalobce v doplnění odvolání vznesl. V tomto směru bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces, neboť žalovaný popřel zásadu dvojinstančnosti řízení. Žalobce vyslovil přesvědčení, že jeho námitky jsou důvodné a způsobilé dosáhnout zrušení rozhodnutí prvého stupně. Námitka není důvodná.

29. V prvé řadě nelze přisvědčit opodstatněnosti výtky žalobce, že neuvedl vůbec nic k námitce nesprávně provedené výpovědi a sankce. K tomu lze odkázat na stranu 3, 4 a 5 žalobou napadeného rozhodnutí. Navíc odvolací námitka týkající se nesprávně provedené svědecké výpovědi byla zcela obecná a ničím nedoložená. Žalobce v ní poukazoval na setkání s jedním z policistů, se kterým se měl v roce 2016 setkat při silniční kontrole „kde se nepohodli o způsobu měření, řvali po sobě a jednali spolu vulgárně“, a proto je pravděpodobné, že se mu onen policista snažil uškodit. Tuto námitku žalobce nijak nekonkretizoval, ani nedoložil. Nebylo tudíž možné námitku konkrétně vypořádat. Dostačující je závěr žalovaného, že námitky odvolatele jsou zjevně nepodložené, fabulující a nemající vliv na samotné zjištění skutkového stavu. Vyjádření policistů v rámci svědeckých výpovědí považoval odvolací orgán za dostatečné a obsahově odpovídající návodu k obsluze. Uložená sankce byla rovněž dostačujícím způsobem odůvodněna při přihlédnutí k závažnosti posuzovaného přestupku, jakož i zhodnocení otázky způsobu spáchání přestupku formou nedbalosti, kdy správní orgán neshledal žádné přitěžující okolnosti nad rámec skutkové podstaty přestupku a s ohledem na skutečnost, že přestupkem nebyla způsobena majetková ani jiná škoda a ani z evidenční karty řidiče nevyplývalo, že by se v průběhu posledních jedenácti let dopouštěl závažnějších dopravních přestupků. Soud poznamenává, že pokud žalobce v odvolání poukazoval na nesprávně provedené svědecké výpovědi a vytýkal správnímu orgánu, že nezjišťoval vztah svědka k účastníku řízení, pak z protokolu o ústním jednání, při kterém byly tyto výslechy svědků provedeny, vyplývá, že se žalobce k ústnímu jednání nedostavil a žádného zástupce si v této době nezvolil. Pokud by měl výhrady k osobě policisty, jistě by takové výhrady vznesl při sepisování oznámení o spáchaném přestupku, což žalobce jednoznačně neučinil a takové výhrady nevznesl, k věci se dokonce odmítl vyjádřit.

30. Soud proto dospěl k závěru, že pro prokázání měřené rychlosti vozidla bylo zcela dostačující, pokud spis obsahoval oznámení přestupku policie a úřední záznam, záznam z měřícího zařízení a platný ověřovací list k měřícímu zařízení. Výslech zasahujících policistů nebylo ani zapotřebí provádět. V případě překročení nejvyšší povolené rychlosti se totiž spáchaný skutek dokazuje primárně listinou o naměřené rychlosti vozidla, nikoliv svědectvím policistů. Pokud by se jednalo o přestupek, jenž má být prokázán výhradně tvrzením policistů, pak by bylo zapotřebí trvat na provedení dokazování svědeckou výpovědí a v takovém případě by úřední záznam nebyl dostatečný. To však nebyl případ žalobce. Rozhodujícím důkazem o spáchání přestupku žalobcem byl snímek pořízený rychloměrem, který obsahoval zcela zřetelnou fotografii zadní části motorového vozidla a fotografii detailu registrační značky vozidla žalobce, jakož i naměřenou rychlost a další údaje. Soud proto považuje rozhodnutí žalovaného i správního orgánu prvého stupně za správná.

31. Skutkový stav věci byl dostatečně zjištěn, nevzbuzuje žádné pochybnosti a případné stručnější odůvodnění rozhodnutí žalovaného nemá za následek jeho nepřezkoumatelnost. Veškeré důkazy a okolnosti případu byly hodnoceny samostatně a ve vzájemných souvislostech, z nichž byl vyvozen jednoznačný závěr. Správní orgány neporušily práva žalobce, ani nebylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. V žádném směru soud neshledal důvodnou námitku, že žalovaný popřel zásadu dvojinstančnosti řízení. Odvolací námitky byly přes stručnost jejich odůvodnění vypořádány srozumitelně.

32. Krajský soud k námitce žalobce spočívající v nesouhlasu se zveřejňováním osobních údajů žalobce a právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a požadavku na naprostou anonymizaci sděluje, že taková námitka nesouvisí s předmětem řízení a nepřísluší proto krajskému soudu, aby se k takové námitce vyjadřoval. Požadavek žalobce a jeho zástupce se zcela míjí s předmětem řízení a krajský soud takovou námitku shledává zcela lichou. V. Závěr, náklady řízení.

33. Na základě shora uvedeného krajský soud uzavřel, že žalovaný i prvostupňový správní orgán postupovaly v souladu s platnou právní úpravou, skutkový stav zjistily úplně a správně. Soud neshledal v postupu správních orgánů nepřezkoumatelnost, nesprávnost ani nezákonnost, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. Soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť proto byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrad nákladů řízení nepřiznává.